terimila komentáře u knih

Tohle bylo velký zklamání. Začátek super. Příjezd mladé ženy do vesnice, kde ještě nedávno žily podivný tradice, dědictví po tetě, kterou viděla jednou v životě a strávila u ní zvláštní prázdniny, tetiččiny podivné podmínky dědictví, no a pak to objevování legendy o třinácti dívkách a hrobech v lese. A první vražda. Potud paráda.
I když i tam tedy byly mouchy - například mi neseděl jazyk a styl mluvy většiny postav. Že na všecko odpovídá "jasně" hlavní hrdinka, asi pětadvacetiletá.. OK. Ale že tak mluví decentní postarší právník? Tak určitě. Že všichni jednají děsně unáhleně, chovají se divně, dvě dospělé ženské se nálezem panenky a duchařskejma povídačkama vystraší tak, že se klepou a musejí rychle domů... Ale říkám, tohle bych ještě prominula.

Ale co už neprominu, je to, že z nadějně rozběhnuté mysteriózní detektivky s kořeny v minulosti se to najednou zvrtne do laciné lovestory, z hlavní hrdinky se vyklube nesympatická husa, co myslí hlavně tou jednou částí těla (chystá svatbu s nesympatickým blbem, jehož si přesto chce vzít, ale chrápe se vším, co se jí objeví doma... divila jsem se, že se nevyspala i s Veronikou a Jozífkem), a nakonec jde všem jen o prachy a vztahy... a to je prostě zklamání.

Navíc to bylo překombinovaný a přervaný motivama, osobama, vším. Fakt je umění (ale nikoli v tom kladným slova smyslu) narvat do jedné nevelké knížky:
- dvě vraždy a jednoho falešně mrtvýho
- tajemnou dávnou smrt několika děvčat v historii, která se zdá být děsně důležitá, ale jak moc nakonec souvisí se současností, to Bůh suď
- tetičku čarodějku a hlavní hrdinku, která rádoby vypadá, že to po ní podědila, ale k duchovním silám patří i nějaká síla vůle, kterou ona absolutně nevykazuje...
- dokonalou hrdinku krásnou, úspěšnou a navíc co umí vařit jako bohyně, a každej po ní slintá a okamžitě jí padne k nohám a jinam, ač jsou všichni zadaní, zasnoubení, zamilovaní jinde
- úžasnou kamarádku, kterou znáte asi půl roku ze zájezdu a děsně jí po těch pár měsících věříte
- snoubence kariéristickýho a žárlivýho hňupa, kterýho vlastně ani moc nechcete, ale přesto to neskončíte, protože jste mu už řekli ANO, tak mu radši zahýbáte se vším, co se kde šustne
- milion postav, který mají rodokmeny propletený tak, že by ani ostrý nůžky na rozpletení nestačily
- obří majetek, o kterým ví půlka republiky, jen dědička ne
- dítě bez otce, jehož údajnej otec není otcem
- podezření na incest

Kdyby tam těchhle motivů byla polovina, bylo by to snad poživatelný. Ale tohle ne. Dočetla jsem, ale jen proto, abych věděla, jak to skončí. A je to obrovský zklamání, protože ten začátek byl slibnej a měl skvělou atmosféru.

PS: Jo a aby si autor detektivek pletl pojmy "masový vrah" a "sériový vrah" a vložil tuhle chybu do pusy policajtovi vyšetřujícímu vraždu, to je snad fakt na facku.

6 30.09.2019

Třetí návrat na Hebridy a třetí dechberoucí příběh. V této sérii May ukázal, že umí i jakštakš uvěřitelné, neokázalé příběhy ze života obyčejných lidí z drsného kraje, a ve třetím díle to potvrdil. Dech mi to bralo už od začátku: coby někdo, kdo má v srdci letadla a letce, jsem byla uhranutá náhle objeveným malým letounem, který měl zůstat skrytý před světem i se svým obsahem a příběhem, který se za ním táhl jako mlžná čára, ale nikdy se úplně nerozplynul jako jiné stopy za jinými letadly.
Do toho vzpomínky na příběh jedné party muzikantů, které sláva vymrštila někdy až moc vysoko a skoro každého z nich nějak poznamenala... a k tomu třetí linie setkání dvou dávných kamarádů na ostrově, kde spolu trávili mládí a přátelství. Opět se mnou mlátily sympatie, podezření, naděje, domněnky... a ono to nakonec bylo o dost jinak, než jsem si myslela. A hlavním pocitem zůstal určitej smutek a nejistota ze všeho, co ty lidi čeká dál. Fina, Marshalie, jejich děti a vnoučata... tihle lidi si mě získali svou obyčejností a věrohodností - tím, že dělají chyby, občas jsou napřesdržku, občas se vytáhnou a něco se jim povede... a právě proto je těžký je nemít rád.
Tak nějak vypadá správnej psychologickej román, říznutej detektivkou a vzpomínkama. A palec hore za to, co jsem naopak kritizovala u Čínských trhillerů: tady May pracuje s vyvíjejícími se linkami i z předchozích příběhů, a tak to má být. Lewiská trilogie mě chytila a jestli si z Mayovy tvorby něco pořídím do své knihovny, bude to ona. Akta Enzo nejsou špatná, ale nemají tu atmosféru sychravých a kdovíco v mlze a rašelině skrývajících Hebrid... a Čína je poznamenaná otravnými postavami, které neví, co chtějí, a neustále tím prudí čtenáře. Ale Lewis, ten nemá chybu.

15 23.09.2019

Série z ostrova Lewis nezklamala ani ve druhým díle. Super. Zápletka je dobrá, zase člověka zavede do vzpomínek a do historie... tentokrát o to zajímavější, že to jsou vzpomínky starého člověka, kterému už se to v hlavě plete.
A jak na jednom místě říká hlavní hrdina - člověk by nevěřil, že se něco takového mohlo dít ještě v celkem nedávné době ve 2. půli 20. století. Děj je zatraceně napínavej, místy docela drsnej (bolely hlavně ty rány, kterými Johnny ztrácel důvěru ve svět - ztráta prstenu, večeře po návratu z nemocnice... brrrr). Odhalení vraha není tak šokující jako ve Skále, tušila jsem, odkud vítr vane, už chvíli před závěrem... ale vůbec to nevadí.
Vývoj hlavních postav dává smysl, všecko je celkem logický a zapadá to do sebe. Ani pokračování vztahu Fina a Marsalie mi nevadí, nějak to sem patří a absolutně to neruší.
Jo a velkej plus za přemýšlivý dialogy hlavního hrdiny ateisty s kamarádem pastorem. "Ty tomu vážně věříš, viď?"

11 19.09.2019

Asi nejlepší May, kterého jsem četla. Oproti Čínské sérii to funguje, líčení prostředí je autentické, je vidět, že autor ta místa i jeho lidi asi dobře zná. Policista, který kdysi dávno odešel z divokého, vesnického ostrova na okraji Hebrid, se tam po letech vrací, aby vyšetřil vraždu. Nevyhne se vzpomínání na dětství, dospívání a na chvíle, kdy se doslova měnil jeho život. Potkává lidi, které znával, zjišťuje, jak se kdo změnil a co kdo prožil... a poznává věci, které jsou stále stejné. A zjišťuje, že některé věci nejsou vůbec takové, jaké se zdají být. Taky je tady zamilovaná linka, ale narozdíl od poněkud trapné (a stále trapnější) linky v Čínské sérii je tady jaksi půvabná, přijatelná, neokázalá, něžná a patří tam.
Všecko je vylíčeno skvěle, perfektně to vtahuje, byla jsem napnutá jako struna... a závěr nezklamal. Je v tom všecko, co má správná detektivka podle mě mít - tak akorát nechutná vražda, rozplétání stop z minulosti, spád věcí v současnosti, dobře vykreslené a věrohodné postavy. A k tomu perfektní prostředí. Za tohle dávám jednoznačně pět hvězd a vrhám se na další díly série Lewis.

19 17.09.2019

U Browna se u mě vyloupla vlastně hrozně jednoduchá šablona. Strhující úvod v krásným a umělecky okouzlujícím prostředí, útěk a pátrání, do toho rostoucí jiskření mezi Langdonem a jeho sparingpartnerkou, dramatický finále, rádoby světoborný odhalení a postelovej happyend. Můj problém s touhle šablonou je ten, že ta naznačená obří světoborná záhada, která všem převrátí vnímání reality a kvůli které všichni šílí, Langdon ze sebe dělá něco mezi Chuckem Norrisem a Sherlockem Holmesem a druhá strana krvežíznivý lovce... pak nikdy neodpovídá rozuzlení. Pfff. Jako kdyby mi někdo naznačoval, že v kleci za závěsem sedí krvežíznivej tygr, hodiny mě napínal líčením ostrosti drápů a jiskrnosti pohledu toho tvora, a nakonec se tam choulilo mourovatý koťátko, který sice má drápky ostrý jako břitvičky a očka jiskrný, ale tygr to fakt není. U většiny brownovek si proto po pár letech už ani nepamatuju, jak skončily (včetně Šifry, což je smutný). Pamatuju si, v čem spočívaly, kde se odehrávaly, jak mě nadchly, jak se skvěle četly... ale nepamatuju si jejich závěr, a to je prostě u takové knížky obrovská slabina.
Počátek sice tuhle šablonu taky měl, ale s pár odlišnostma - děj se rozjížděl na můj vkus docela pomalu, tudíž to nebylo tak strhující. Ovšem četlo se to pěkně. Palec hore za umělecké zasazení a prostředí - o Gaudím jsem dosud téměř nic nevěděla, ale líčení jeho staveb mě dost nalákalo, takže až budu příští rok dokončovat pouť do Compostely, zvážím prodloužení výpravy o den v Barceloně :) Rozuzlení a odhalení poselství mrtvého vědce se mi líbilo, bylo smysluplné a logické. Jo, a jedno malý velký plus tam ještě je: konečně Langdon v závěru nedostal do postele svého Watsona, pardon, Watsonovou. Konečně zbořena jeho pověst srdcolamače, volejte sláva. Takže i v šabloně Brown to vykazuje spíš pozitivní znaky, proto lepší hodnocení za čtyři hvězdy. Ale jestli si je to udrží, to se uvidí za dva, tři roky, jestli si to rozuzlení budu pamatovat, nebo ho spláchne čas jako většinu dalších brownovek.

9 16.09.2019

Od začátku perfektně napínavé. Vyplavenému chlapíkovi jsem ze všech sil přála rozpomenutí, zorientování a co nejmíň zlých zpráv... ale byla to fuška :-) Linka s Karen byla zprvu trošku otravná, ale jakmile se pustila do pátrání, začalo to být taky zajímavé. Zápletka s vědci, svět měnícím objevem a spiknutím korporací není nic nového pod sluncem, ale funguje to. Děj graduje, graduje, snaží se a vesměs to funguje (až na pár maličkostí), ale u mě to už stejně ten luxusní začátek nepřebilo. Ovšem na pěkný čtyři hvězdy to je. Oproti čínské sérii to má jednu obří výhodu - není tam žádná vlekoucí se lovestory na vedlejší lince.

4 10.09.2019

Nejslabší ze celé čínské série. Margaret je zpátky v Číně a zdálo by se, že už s Lim mají konečně jasno, ale oni si ten svůj zatracenej osobní život prostě snad nikdy nevyřeší a musí ho řešit tak, že to je skoro druhá detektivní zápletka. Což by nevadilo, kdyby to byla červená knihovna, ale ona to červená knihovna hernajs být nemá. V tomhle díle je té osobní linky zase až moc.
Do toho detektivní zápletka - ta mě tentokrát moc nezaujala, asi už jsem otrlá. Vraždy takové až obyčejné, akorát, že šlo o nadějné sportovce. Vyšetřovatelé mi přišli dost přibrždění, o Margaret ani nemluvě - když už i mě, pouhého čtenáře detektivek, napadlo, oč asi v určité věci jde, a dotorka patoložka s policajtem na to potřebovali dalších sto stránek, je asi něco trošku špatně. Rozuzlení připomíná jiný příběh ze série, jak píše Shanib.
Závěr navíc srazila nevěrohodně nezničitelná Margaret a její děťátko, kteří v mraze a osmém měsíci absolvují jízdu na kole, běh, skoky, rány, kopy, přihlížení smrti dalších čtyř lidí (včetně ubohého uplaceného policajtíka, v němž se nakonec hne svědomí... ach, ach) a brutální ztrátu krve... no... Leda, že by čekala mladýho Chucka Norrise. Plusem bylo, že se to dobře četlo a za to překvapení se stále živou běžkyní, zblajzla jsem autorovi to, že už dávno někde kouká na kytičky a ona přitom... no. Celkově na mě tenhle díl moc nezafungoval. Další snad bude lepší.
PS: Původně jsem dala tři hvězdy, ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc to nešlo. Tři hvězdy měl Sál smrti a tam byla atraktivní detektivní zápletka, kdežto tady byla slabší. Je mi líto, ale nedá se svítit. Našla jsem svého zatím nejslabšího Maye.

4 08.09.2019

Čínská série je pro mě "nahoru, dolů, nahoru, dolů". Hadohlavec byl "nahoru". Zajímavá zápletka, perfektní rozjetí díky dopisu mrtvého imigranta a zejména díky problému nalezenému v krvi všech mrtvých... brr, scény na vojenské základně a zejména vysvětlení ex-ruského vědce byly prvotřídní :) A chudák Steve, to byl sympaťák a ten konec si nezasloužil.
K tomu starý známý postavy, tentokrát je zase pro změnu "mimo mísu" a v cizím prostředí Li, což je osvěžující, a dělá ho o o něco snesitelnějším... Margaret je stále ta chytrá holka, co ovšem o většinu inteligence a nadhledu přijde, jakmile uvidí v dohledu Toho Jediného... no, prostě je blbá, co nadělám. V tomhle díle se ta lovestory jakštakš dala přežít (až na pár chvil, kdy jsem Margaretě měla děsnou chuť nafackovat), i když bez té uměle nastavované hysterické zamilované linky by samozřejmě série byla mnohem lepší.
Zápletka a její rozplétání jsou dobré, americká linka s bordely a pašeráky ujde, překvapení s autorem viru super. Margaretinu nákazu jsem škodolibě odhadla naprosto přesně. :)))
Akorát závěr mě zase nepotěšil - drahá Margaret si v sobě nosí už kolikátou smrtelnou bombu? Rýžovou, španělskou... a počítám, že v dalších dílech zase bude vesele žít dál a nic z toho jí nebude dělat starosti a ani si na to nevzpomene. Ovšem jen za Hadohlavce dobrý, čtyři hvězdy jsou zasloužený, příběhem se letělo jedna radost.

5 08.09.2019

Třetí setkání s Karikou a jeho běsy. O něco slabší než Strach a výrazně slabší než Trhlina, ale přesto pořád dobré. Děj má dost velký spád, chlapík si celkem získal moje sympatie už zkraje za to, že před neharmonickým manželstvím uniká do ticha a samoty, ne někam do bordelu či hospody. No... později jsem to samozřejmě přehodnotila, ale zatím dobrý. :) Karika zase dokonale buduje atmosféru, to prostě umí nejlíp. Zima, samota, krása, která se brzy promění v noční můru... Zápletka se slepotou je velice účinná a úzkost pak tryská z každé blbosti, i z pomalu vyprázdňované krabičky od sirek. No a pak když se objeví někdo další... fuj. Příběh mrazí a bolí, místy je tam docela dost nechutností (a nutno dodat, že opakovanej vtip není vtipem, jedna amputace nohy ve snu by snad mohla stačit...), ale funguje to. No a závěr mě celkem dostal, zrovna tohle rozuzlení jsem nečekala. Ale i přesto mi hrdiny nakonec bylo docela i líto, udělal, co udělal, a odtrpěl si to bohatě. Krutá knížka.
Líbil se mi odkaz na příběh Samota, vousatého chlapa ve žluté větrovce a železniční "nehodu", brrr. Čekala jsem, že v sousední chatě najdu s hlavním hrdinou jeho oběti z hor - i když vím, že to časově nesedělo.

PS: Na druhé pročtení (letmé, kvůli vypsání zajímavých pasáží do citátovýho sešitu) to bylo lepší. Bavilo mě sledovat ty náznaky, které ukazují, co se děje; zpětně dost dávají smysl. To závěrečný "měl jsem plán, ale jsem srab, tak jsem se plánu neúmyslně vzdal, ale něco ve mně to chce pořád udělat" má něco do sebe. Nakonec ty čtyři hvězdy dávám s klidem.
Na druhou stranu, podvědomé vytěsňování tíživých věcí z mysli hlavního hrdiny už se u Kariky začíná opakovat. Udělal to tady, udělal to trochu i ve Strachu, a trošku možná i v Trhlině. Rozdvojení osobnosti zase čuchám v Samotě. Snad Karika nesklouzne do stereotypu.

6 04.09.2019

Tohle je hodně rozporuplný hodnocení. Kriminální zápletka je super. Od děsivýho vpádu do nálezu těl, přes pátrání po totožnosti, motivu a nakonec k tomu vlastně i docela logickýmu, i když hnusnýmu závěru... jo, všechno dobrý. To by bylo s klidem na čtyři pěkný hvězdy, možná i pět. Jako samostatná detektivka super.
Má to ale velký ALE. Je to součást série... a ta mi totálně nedává smysl. Děsně mě bilo do očí, že na sebe vůbec NENAVAZUJÍ vedlejší linky z dřívějších příběhů. Tady se ukázalo, že Margaret má za sebou potrat a je z toho celá špatná. To beru, OK. Ale co dřív, když s Lim řešila jeho sestru, která váhá ohledně potratu, to se jí to osobně nedotýkalo? A že se o tom nezmínila dřív, když spolu chodili a bylo to v Číně, kde tahle věc je zatraceně součástí života? A sakra, co se vůbec stalo s tou jejich rýžovou nemocí z prvního dílu? Mají teda všichni před sebou pár let života, nebo ne? V tomhle mi May přijde docela jako flákač. V jednom díle vytvoří obří wow-průšvih, ale s koncem dílu jako by ho přestal bavit a dál už ho neřeší. A vymyslí si jiný traumátko, který předtím ani nebylo naznačený, aby zase bylo co řešit a aby mělo postavy pro další díl co trápit, kdyby je náhodou málo trápil případ a jejich pošahaný osobní životy.
A do toho hlavní slabina celé série - Margaret se chová jako blbá zamilovaná husa (což bych jí prominula v prvním a ještě třeba druhým díle, ale ve trojce a čtyřce už to začíná být poněkud trapný - dospělí lidi po několika měsících pokusu o vztah by už mohli vědět, co chtějí, a podle toho se zařídit, chovat se jako dospělí a ne jako pitomí puberťáci zmítaní hormonálním koktejlem). Místy jí z toho hrabe a chová se naprosto stupidně. A Li neví, co chce. Oba mi začínají být protivní a nejvíc by mě potěšili, kdyby od sebe šli definitivně. Tohle za mě nefunguje a dojem z knížky mi to hodně srazilo, i když detektivní zápletka byla super.

7 27.08.2019

Četla jsem ji jako druhou z čínské série a tady ještě ty čtyři hvězdy dám, protože jako seznamovačka s postavama to fungovalo dobře a nevykukovaly z toho určitý nedostatky, který v dalších dílech dost bijou do očí a celou sérii poněkud srážejí dolů. Případ byl zajímavej, měl spád, držel člověka v napětí. Postavy ušly. Úžasná Margaretka by teda udělala líp, kdyby se od začátku chovala jako člověk a ne jako osoba hnaná pudy, ale tady se to ještě dalo pochopit a až tak moc to nevadilo (leč bude hůř). Konec byl poněkud přehnanej, ale co už, je to trhiller, moje představy o žánru to naplnilo vrchovatě.

4 27.08.2019

Kniha o radostech a strastech života současného poutníka. Četla jsem ji po návratu z vlastního čtrnáctidenního samotářského pochodu a hodně jsem u ní vzpomínala, uvažovala, porovnávala, usmívala se. A to se mi na ní líbí - pravděpodobně v ní něco najde téměř každý, kdo někdy putoval. Extrovert bude v lidech, o nichž Ondera vypráví, vidět odrazy figurek, které potkal on; já coby introvert jsem se radovala ze "sdílených myšlenek" a postřehů o putování, náladě, přírodě a jejím vlivu na poutníka, kteréžto jsem s autorem sdílela já. Je to krásná knížka, která je přes svou útlost hodně tematicky rozsáhlá - Jsou v ní lidé, jsou v ní osobní postřehy, úvahy a poezie, jsou v ní zážitky veselé i dosti šílené, je v ní veselí i melancholie, je v ní motivace a inspirace. Jedině snad čistý cestopis tam nenajdete, ale o tom poutnictví není.

2 22.08.2019

Moje první a za mě nejlepší urbanovka. (Nevím, jestli je to moje diagnóza, že jsem vždy z nově objeveného dobrého autora paf a nic dalšího už se tomu wow efektu nevyrovná... nebo jestli jsem tak dobrá, že intuitivně sahám po tom nejlepším... :) Ale tady se to opět potvrdilo. Perfektní dílo. Vtahující atmosféra studené podzimní a zimní Prahy se vším jejím mizejícím kouzlem (okolí Karlova je fakt jedno z mála míst v centru, která mám upřímně ráda a kde se dokážu toulat dlouhé hodiny), nechutně odpudivý skutky a vraždy, komický a pitoreskní figurky a postavičky... a nakonec z toho ve snově podivným šejkru vyleze neuvěřitelnej (i když, vzhledem k předcházejícímu ději vlastně i uvěřitelnej) a značně děsivej závěr. Tak nějak si vlastně představuju postapokalyptickej svět v našich končinách. Fuj. A potlesk, teda.

5 22.08.2019

Jedna z nejnenápadnějších a přitom supersilných kingovek. Tahle knížka se dovede zažrat pod kůži, a přitom to je skoro až nekingovská. Nepotkáte v ní příšery, potoky krve, obzvláštní odpornosti a nechuťárny. Vlastně je úplně normální a uvěřitelná (až moc), až na ten svět, v němž se odehrává. Hrozně dlouho - celé první míle, kdy byl Pochod ještě kompletní - jsem čekala, co se bude dít, až někdo nebude moct dál, a přiznám se, že tu variantu jsem si snad ani nepustila na mysl. Ale i věci, co nechceš, ať se stanou, ty se stejně stanou. Pak mě to totálně strhlo a já vzpomínala s těmi kluky, fascinovaně zírala na to, co se s nimi děje... a zírala jsem až do samýho konce. Jako by ti kluci stihli dospět, zestárnout a zemřít během několika dní. I závěr se mi neuvěřitelně líbil a naprosto mi do celé knížky zapadl. Prostě najednou přehozená výhybka a stopka, střih, konec. Tak dlouhý pochody končívaj.

19 21.08.2019

Jo, tak tohle se zatraceně povedlo. Zraněnej spisovatel ve spárech fanatické a šílené fanynky, která kvůli svý lásce k postavě dokáže naprosto cokoli. Skoro jsem cítila bolest, námahu a úzkost, prožívala s Paulem všecky jeho pokusy, nápady a snahy o osvobození... a pár scén mi občas dodnes zpestřuje noci ve snech. Paradoxně nikoli ty, v nichž figuruje přímo Paul; nejvíc mě pronásleduje příšerná smrt nešťastného mladého policisty. Brrrrrr. Silná knížka o obrovském šílenství a neméně obrovské touze žít.
PS: Výjimečně dobře hodnotím i film. A to se, prosím, fakt nestává často.

12 21.08.2019

Děsně nenápadná knížka. Rozečetla jsem a četla jsem ne z nadšení, ale abych teda věděla, jak to dopadne... a ono se pořádně nic moc nedělo, ale pak je najednou závěr a já žasnu, jaký to má koule. V některých chvílích jsem skoro cítila s Jessie, strach, bolest, jakoby prolínání reality a halucinací. No... a pak jsem dočetla... a od té doby zjišťuju, že tu nenápadnou úzkost a vyhrocený chvíle z toho závěru ani po dlouhejch letech nemůžu dostat z hlavy. Knížka se mi uchytila v hlavě drápkem. Za mě tedy lepší než mnohé jiné, které čtu jedním dechem a neusnu, dokud nedočtu... ale po pár letech buď zapadnou úplně, nebo mi splynou s dalšími a já si nedovedu vybavit, jak to skončilo. Když si u knížky nevzpomenu, jak to skončilo, tak ta knížka buď nebyla dobrá, nebo autor něco nezvládl. A Geraldova hra je pravej opak. Zprvu nic moc, ale nakonec to bylo zvládnutý parádně - aspoň na mě.

9 21.08.2019

Jedno z menších, ale pro mě velice silných Kingových dílek. Málokterá jeho knížka na mě zapůsobila tak silně jako tohle. Maloměstská parta vesměs dobrejch chlapů a ženský, postavy vylíčený s láskou a citem vzpomínek, který jsou tak trochu zamlžený a zkreslený vším tím, co se dělo. Na jedný policejní stanici na malým městě prostě mají divnej kousek v garáži - kousek, ke kterýmu se nikdo nezná. Kousek, kterej vůbec není tím, čím se zdá být. Dějou se kolem něj nejprve věci zvláštní, pak divný, pak děsivý... a nakonec příšerný a vlastně příšerně smutný. Protože dostávají lidi kolem do zoufalejch situací a nutí je dělat zoufalý věci. U scény, kdy se objevila ta nejhorší a nejdivnější z věcí, mi bylo do breku a ani jsem nevěděla za koho, jestli za tu věc, nebo za ty nešťastný, vyděšený a zoufalý lidi. Náladou, kterou to ve mně vyvolalo - hlubokým smutkem z tak strašné odlišnosti a cizoty, která způsobuje jen hrůzu, strach a příšerný zoufalý činy - přesně tak na mě zafungovaly ještě Lovecraftovy Hory šílenství. Takhle mě dokáže vtáhnout jen zatraceně dobrá knížka... a Buick 8 zatraceně dobrá knížka je.

6 21.08.2019

Pohádky jsem nikdy moc nemusela, hlavně ne ty klasické české o princeznách, princech a vdavkách a šťastném žití až do smrti... ale tyhlety kouzelné a exotické z dalekých a tajemných krajů, ty mě fascinovaly. Byly nádherně živé a jaksi smyslové, dodnes si pamatuju, jak jsem si představovala ty všecky exotické chutě, vůně, látky mezi prsty, měkké polštáře a lehátka, lahůdky na dosah ruky, neobvyklé domy a pokoje, jurty... a všude zvláštní bytosti se zvláštními jmény, dévové, vezírové, šáhové... Překrásná, kouzelná, barevná a živá knížka. Měla jsem ji moc ráda.

2 21.08.2019

Asi jsem v sobě vždycky měla tu fascinaci hororovými rysy a ponurostí, protože tohle byla v dětství jedna z mých nejoblíbenějších pohádkových knížek. U některých pohádek jsem to s hrdiny fakt prožívala, představovala si ponuré pláně, lesy, řeky, kostlivé domy, zlé odporné baby... jo, to byla pohádková knížka podle mého gusta! Mám trochu strach ji po těch pětadvaceti letech znova otevřít, abych se nezklamala a nezkazila si krásný vzpomínky. Dědictví dětskejch knížek...

16 21.08.2019

Kdysi jsem viděla americkou adaptaci, ještě dlouho poté mívala hnusné vlezlé noční můry... ale když jsem narazila na knížku a zjistila, že v ní nejsou ilustrace :), šla jsem do ní. A ono to bylo skvělý, bezvadný. Věci dávaly mnohem větší smysl než ve filmu, byly mnohem logičtější, pochopitelnější... nu, jako obvykle u knih a filmů podle nich. :) I Sadako mi v knížce byla mnohem sympatičtější, propracovanější, její motivace pochopitelnější. S chutí jsem sáhla po pokračováních a zjistila, že to dává smysl celé, a to perfektně. Jo, je to těžká fikce, ale skvěle promyšlená a logická, a tak to mám ráda.

7 21.08.2019