terimila komentáře u knih

Tohle je Čapek v plné síle a v plným kouzle, tohle je Čapek, kterýho mám ráda a na kterýho nedám dopustit. Tohle uměl nejlíp. Nádherně v tom ladí styl vyprávění a samotné příběhy a postavy. Laskavý a jazykově překrásný vyprávění, kouzelný postavičky, nečekaný a úsměvný rozuzlení, do toho pěkné a zajímavé úvahy o lidech, společnosti, zločinu, spravedlnosti. A ve všem je jaksi cítit úcta, laskavost a láska k lidem a lidstvu, dokonce i k těm kriminálníkům. Tohle se dá číst pořád znova a znova, což taky dělám. Přemýšlím, jestli to náhodou není má vůbec nejčtenější knížka. :-)

19 03.11.2019

Jo! Na dovolené jsem si naordinovala audio seznamování s Karlem Čapkem, kterého jsem dosud moc neznala (krom milovaných a stokrát očtených Povídek z jedné a druhé kapsy)... a když jsem se prokousala "těžkým Čapkem" (apokalyptickými a protiválečnými dramaty), odměnila jsem se odměnami ve formě Jak se dělá divadlo a Jak se dělá film. Kdysi jsem myslím četla i Jak se dělají noviny.
A tohle je ten pravý Čapek, kterého mám ráda a který mi dokáže spravit náladu a dát ten pravý požitek z literatury. Připomíná to ty nádherné Povídky z kapes. Vylíčení něčeho, co je při pohledu zvenčí zcela obyčejné, zevnitř totálně neobyčejné a nečekané, zamotané, komické, děsné... a přitom ale zcela uvěřitelné, protože něco podobnýho všichni sami dobře známe z každodenních absurdit našich životů. :-) Tyhle příhody a fejetony, to je prostě čistá radost, ke které se lze vracet. :)

5 02.11.2019

Dílko je to bezesporu zajímavé a plné dobrých postřehů. Jednotlivé části pěkně gradují. Začátek s motýly je naprosto nesnesitelný, myslela jsem, že mobil s audioknihou zahodím, jak se mi z těch debilních hlásků a debilních keců ježily všecky vlasy. Smát se tomu nedalo, brečet taky ne, jen se stydět za něco tak trapnýho.
Ale vydržela jsem a dobře, že tak. Od chrobáků to začalo být zajímavý. Sobečtí a přitom jakštakš citliví cvrčci (možná sobečtí, aby sami sebe chránili před zoufalstvím a bezmocí světa?), bezohlední, ale přitom milující lumci... Nejsilnější mi přišla "kukla", která v průběhu celé hry vykřikovala, jak už přijde, jak změní svět, jak to bude obrovské. A nakonec... Ta ve mně vyvolala neskutečný soucit, smutek, beznaděj - a skoro nad celým lidstvem. A to, počítám, Čapek chtěl. Mravenci byli už jen taková dobrá tečka.
Bez Motýlů bych dala čtyři hvězdy, ale ti mi tak zhnusili začátek, že musím dát "jen" tři. Čtyřhvězda u Čapka je dílo, které mě ničím vyslovně nes*alo, což se u Hmyzu tak docela říct nedá.

2 02.11.2019

Jeden z "těžkých Čapků", co mě výrazně zaujal (spolu s Matkou). Opět zkonzumováno coby rozhlasová hra (knihy jsem už dříve prostě nezvládala, i když jsem fakt chtěla Čapka aspoň trochu poznat, i šla jsem po přístupnější formě).
Makropulos se mi prostě líbil/a. I když je člověk ze školy vybaven základními znalostmi a ví, oč půjde, bylo to dobré, záživné a zajímavé. V téhle hře mi ani nevadily staromilné a děsně konzervativní postavy, naopak jsem se jimi mnohdy bavila a do hry plně zapadaly. E. M. mě nejprve děsně štvala svou namyšleností, nadřazeností a vším ostatním... a nakonec jsem ji plně pochopila. Protože co znamená něčí láska, něčí smrt, něčí prožívání šílených emocí, když je to vlastně jen záblesk a okamžik vašeho dlouhého života... Vlastně úplně podobně jsem přemýšlela nedávno nad vztahem mezi prožíváním dětí a dospělých. Děti vše děsně řeší a prožívají právě proto, že je to pro ně nové, neotřelé... kdežto dospělý si řekne Co už, to už znám. Přesně jako paní E. M.
Moc se mi líbil závěrečný dialog zúčastněných nad jejím dokumentem - co s ním, co by to pro lidstvo znamenalo, co kdo chce a nechce, co má smysl a co ne... Až zase jednou můj utopistický bratr přijde s myšlenkou, že touží po nesmrtelnosti a že my, co akceptujeme smrt jako součást života, jsme uctívači smrti... odkážu ho na tohle dílo. Díky, pane Čapku, díky.

6 31.10.2019

Další "těžký Čapek", ke kterému jsem se pokusila proniknout v poživatelnější formě rozhlasové hry. Jo, šlo to líp, než kdysi s klasickou knihou. Sice mi těžce neseděl přednes K. Högera, ta jeho "moravština" mi rve uši a hodí se tak k pohádkám nebo retro komediím... ale budiž.
Námět skvělý (víra, náboženství a konflikt vír a víry vs. ateismu mě vždycky dovedou přitáhnout)... a začátek dobrý. Ale pak, když už člověk za sebou nějakého toho "těžkého Čapka" má, je ten děj značně předvídatelný - lidé jsou furt stejní a i když jim dáte instatní blaho, najdou si v tom nějaký problém a důvod, proč se do sebe pustit. A už to jede a to pak je v horším případě deprese, v lepším těžká nuda. Začátek dobrý, střed nic moc - války, spory, ničení... ale závěr zase výborný. V tom se pár zajímavých myšlenek k vypsání do výpiskového deníku najde. Takže jo, tohle jsou slušné tři hvězdy, což je u mě na "vážného Čapka" dobré.

6 31.10.2019

Tak konečně "těžký Čapek", kterýmu můžu dát dobré hodnocení. Nečekala jsem, že to bude právě Matka - už jen proto, že jsem tvor naprosto bez mateřských sklonů a těžko se vciťuju do dramat, stavících na mateřské lásce. Ale dopadlo to tak a jsem za to ráda.
Poslouchala jsem rozhlasovou hru a líbila se mi. Narozdíl od Bílé nemoci, kde mi "daně divadelní formě" totálně vše zkazily, tady dramatická forma děj výrazně obohacuje. Snad nejvíc se mi líbily právě části, kde Matka rozmlouvá se svými mrtvými, diskutuje, uvažuje nad smyslem umírání, obětování se a válek. Mnohokrát jsem měla potřebu zastavit přehrávání rozhlasové hry a vypsat si ten či onen úryvek, což je příznak díla, které mě oslovilo. Budu si to muset poslechnout znovu a výpisky pořídit.
Abych jen nechválila, na Matce mě samozřejmě spousta věcí štvala. Jako obvykle u Čapka mě štve určitá jednoduchost postav, unáhlené, schematické, předvídatelné. Ale tady se to ještě dalo snést. Matka je stará žena staré školy a té člověk tu schematičnost a zaseknutost tak nějak promine. Vynahrazuje to její rostoucí zoufalství z postupného ztrácení všech synů a hrůza, že přijde i o toho posledního. Velice mě štvali i mužové - štvala mě prvotní Tonyho poddajnost a pak i jeho dětinské nadšení pro válku, štval mě otec Richard a snad nejčastější fráze celé knihy - "tomu, maminko, nerozumíš". Maminka je holt poddajná ženička ze staré školy, že si tento argument nechá opakovaně potupně líbit. V něčem je to naopak slušná manipulátorka, viz to její neustálé uňahňávání Tonyho a dělání z něj poslušné domácí holčičky. Ale asi holt takovéhle ženy bývaly - doslova ty krky, co hýbou hlavami. Já ale tento typ lidí a postav ráda nemám. Naopak na mužích se mi líbila jejich rozmanitost, co do osobností, tak do zájmů. Definitivně k dobrému celé hodnocení strhl ten závěr, kde Matka debatuje se svými mrtvými včetně svého otce o válce, tam se objevilo plno zajímavých a dobrých myšlenek. Mrtví jdou do války i se svými živými, národ dělá to, co mu už lidé v minulosti obětovali a co pro něj dokázali přinést... Jo, nakonec to bylo dobré. K Matce se ještě určitě vrátím.
"Vám připadá hrozně čestné za něco umřít; ale na to, že umřete někomu, na to už nemyslíte."

5 30.10.2019

Čapkovy "těžké věci" jsem zkoušela snad před patnácti lety na gymplu a nešlo to, ale věděla jsem, že jim někdy budu chtít dát druhou šanci. Teď jsem si na toulání během dovolené po lesích postahovala starší rozhlasové hry, že to ve zvukové verzi snad bude poživatelnější. No, bylo, kdysi jsem R. U. R. nedočetla, hru jsem doposlouchala bez většího úsilí.
Začíná to dobře, moc se mi líbil popis toho, jak kdysi starý pan Rossum vynalezl robota, na jaké bázi jeho roboti jsou, jak se synovcem měli spor, jak se to má dělat... a i následky na společnost. Ty úvahy o životě lidí, kteří náhle nemusí pracovat, mi přijdou dosti geniální a stále aktuální, možná i víc než kdy jindy.
Moc mi neseděly lidské postavy. Mám s nimi podobný problém jako u Bílé nemoci - jednají dost unáhleně, schematicky, afektovaně. A vlastně ani nevím, jestli se mi líbí závěr. Asi moc ne. Je hezké, že roboti zjišťují, že udělali zatracenou blbost, a že se kají, trpí, obětují, cítí a hledají pomoc u posledního člověka. Nicméně ten "happyend" v závěru mi přijde jaksi rozervanej a nelíbí se mi. V něčem je moc happy, v něčem zase příliš abstraktní a k ničemu nevede - je hezké, že roboti nabývají citů a schopnosti milovat, ale změní jim to hardware natolik, aby měli i šanci začít se množit a založit nové lidstvo? Bůh suď, já to tam nevidím. Ten závěr je jako naslazený cukrle s prázdnotou uvnitř.

6 30.10.2019

Dobré to bylo. Nebylo to skvělé jako Lewis, nebylo to vyrovnaně dobré jako Enzo, ale nebylo to pokažené jako Peking. V tomto případě byly sice slabší postavy, nikdo z nich mi příliš k srdci nepřirostl a nejsympatičtější mi vlastně byl starý známý George Gann, ale na druhou stranu mi nikdo vyloženě nevadil, kromě zhůvěřilého módního návrháře, který se tam však tak moc nevyskytoval. A teda hlavní vyšetřující Sylvia... no, nevím, co si o ní myslet, tak bezbarvého vyšetřovatele vraždy jsem už dlouho "nepotkala".
Začátek dobrý, pokračování dobré s několika strhujícími momenty (předání manželových ostatků bylo dost mrazivé, scéna z pohřebního ústavu mi asi utkvěje na dost dlouho). Pak to působilo trochu nastavovaně, naštěstí to zpestřovaly výjevy z minulosti. Závěr byl celkem překvapivý, i když jsem oboje tak trochu tušila, v jednom zapracovala intuice, ve druhém podezíravost vůči všem smrtěm zaviněným určitým způsobem, dědictví to Harryho Pottera. :))) Víc než nečekaný návrat mě překvapila smrt jedné z důležitých postav, do poslední chvíle jsem tomu nevěřila. Celkem tvrdý konec, taková postava v tak blbé a životně zásadní situaci si zaslouží trošku milosrdenství z rukou autora a šanci dát svůj život do pořádku... Ale zase to není klišé a to se cení.
Velkým plusem je samozřejmě prostředí, drsná krása Hebrid, vzpomínky na dobu před pár desítkami let, vzpomínky a vyrovnávání s událostmi a křivdami starými, ale stále živými. May zase využil toho, co umí nejlíp, takže ty čtyři hvězdy dávám s klidem.

4 30.10.2019

Na úvod musím říct, že mě to nízký hodnocení vážně mrzí, ale jinak nemůžu. Čapkovy "těžké věci" jsem zkoušela snad před patnácti lety na gymplu a nešlo to, ale věděla jsem, že jim někdy budu chtít dát druhou šanci. Teď jsem si na toulání během dovolené po lesích postahovala starší rozhlasové hry, že to ve zvukové verzi snad bude poživatelnější. No, bylo, Bílou nemoc jsem zvládla až do konce (což se mi u psaných knih nepovedlo). Ale... stejně to bylo obří zklamání a děsně mě to mrzí.
Ten námět je geniální, v tom byl Čapek úžasnej. Z paralely s německým nacismem mrazí. Šířící se nemoc je děsivá a i ta hrůza mezi lidmi je z díla patrná.
Ale... ta forma. A ty postavy. Chápu, že jazyk je zastaralý a divadelně vypjatý, to je holt daň divadelní formě. Ale další projevy "daně divadlu" jsem už nepřekousla - postavy jsou totálně černobílé, jednají přehnaně rychle a unáhleně, schematicky, z extrému do extrému, všecko příšerně prožívají, je to nesnesitelně okázalé. Hlásané názory ohledně války a míru jsou nesnesitelně schematické, nedůvěryhodné, velká tlučhubská slova a pod nimi prázdno, prázdno. Bílá nemoc je prostě nesnesitelně vyhrocená a přehánivá.
Já vím, je to forma divadelní hry, tam se asi všecko přehánět musí, aby to přešlo z herce na diváka... ale třeba u Matky, což je taky hra, jsem postavám ty emoce a myšlenky postavám věřila... kdežto u Bílé nemoci ne. Místy mi dialogy a jednání přišly spíš jako z komedie, což jaksi počítám nebyl cíl díla. :(
Námět a obsah je hodně dobrý, forma příšerná. Mnohem raději bych četla pozvolnější, klidnější, víc psychologicky laděné drama. Ten námět je fantastický a kdyby dostal přiměřenou a propracovanější formu, byl by to drahokam. Takhle je to zevnitř překrásnej kámen se zničenou povrchovou úpravou.

4 30.10.2019

Jedno z mála děl, kde je děsně těžký hodnotit hvězdičkama. Po dlouhým rozmýšlení dávám průměr - vím, že to je skvělé dílo, ale ne pro mě. Je neskutečně prozíravé, závažné a kvalitní , ale... já se do Čapkových katastrofických sci-fi nedovedu začíst. A to přitom jiná příšerně vizionářská díla zvládám, válečnou literaturu hodně můžu a apokalyptickou scifi též. Ale na Čapka asi nemám buňky.Postupně jsem dávala jsem šanci několika jeho vizionářským knihám a u Mloků jsem vydržela nejdýl, ale nakonec jsem to vzdala. Nešlo to. Stejně jako u několika dalších (R. U. R., Krakatit) jsem to vzdala ve chvíli, kdy se nebezpečí začne rozlézat po světě jako mor a nikde nesvítá naděje. Pak prostě nedovedu číst dál. A čtení pro mě nemá být utrpením, ale má mi přinášet radost, takže to vzdám a nedělám si násilí. Mrzí mě to, Čapka si hrozně vážím a vím, že uměl a viděl... ale nezvládám ho. Snad se to jednou změní.

PS: Po absolvování rozhlasové hry musím hodnocení trošku zlepšit (i když stále nechávám 3 hvězdy - což je slušné, ale není to dílo, které by mě strhlo a chtěla bych se k němu vrátit). Dalo se to. Mlokové zaujali a vlastně jsem ta stvoření naprosto chápala - zprvu je lidé využívali a mučili, nu, tak nám to potom vrátili. I v dnešní době to má své poselství. Etika, vztah ke zvířatům, vlastně i problematika umělého života, prozíravost a uvažování o důsledcích toho, co děláme, koho podporujeme, koho zbrojíme... Je to dobré, má to dobrý námět a zajímavé myšlenky. Ale dalo se to zpracovat líp, poutavěji a psychologičtěji.

7 23.10.2019

Jedna z nejkrásnějších a nejhladivějších knížek na chvíle, kdy člověku není úplně nejlíp. Takovej tak trošku Herriott v sukních - toho si máma vždycky brávala do nemocnice a já v dospělosti pochopila, proč. MacDonaldová je mu v něčem podobná. Nestihla toho sice napsat moc, ale jsou to krásné věci, a tahle je snad nejkrásnější. Krásně vzpomíná na život - a vůbec ne lehkej - ale s obdivuhodným optimismem, vděčností, humorem a beze stop zahořklosti. Takovejch lidí, co se na život dovedou dívat podobným způsobem, není moc... a když ještě něco napíšou, je to dar. Takže díky Vám a díky za Vás a vaše psaní, paní Betty.

17 23.10.2019

Strašlivě divná knížka. Kvůli filmu a všudypřítomným recenzím mluvícím o hrůze, děsu a odpornosti jsem z ní měla trochu strach a čtení jsem odkládala až do poslední chvíle, než měl naběhnout termín vrácení do knihovny. Odkládala jsem to jako užití hnusné medicíny, o které člověk ví, že ji stejně užije, ale nechce se mu do toho, dokud to není nezbytně nutné.
Bylo to úplně jiný, než jsem čekala. Hnusný scény byly hnusný a bylo jich dost, ale nebyly tak odporný a živý, aby se mi z nich dělalo fyzicky zle nebo jsem musela přestat (a jakože už byly knížky, které mi to udělaly). I když teda scény z útoku Kalmyků byly skoro na hraně snesitelnosti. Ale celkově jako by to bylo prezentováno pod alespoň částečnou anestézií, zahalený jakýmsi milosrdným oparem abstrakce, trošku snad i zapomnění, a zestručnělý v milosrdný snaze nedělat to utrpení ještě horší, než je. Trošku mi přijde, že tu anestézii přetavil do filmu i Marhoul tím užitím černobílé kamery a nádherných záběrů. Ale vidět to asi nemusím.
(POZOR, SPOILERY:) Co na mě zapůsobilo mnohem silněji, je to, co to s Chlapcem nakonec udělalo. Nevadilo mi, že se mstil, nevadilo mi, že za sebou vyhodil do vzduchu stodolu, to jsem dovedla jaksi pochopit, to bylo bolestný šílení zvířátka na útěku. Během těch hrůz jsem naopak dokázala vidět určitý záblesky slitování a dobra a spolu s Chlapcem jsem si jich vážila - azyl u Olgy, kováře nebo Labiny. Možná ještě důležitější bylo to, že ON dokázal soucítit - ať už s mlynářským učedníkem bez očí, nebo se zraněným koněm. Ale všecka ta letmá naděje na konci definitivně zmizela a zůstal jen děs.
To, co se z něj stalo na konci, po zpracování u Rudé armády, a co se odhalilo v sirotčinci a nakonec u rodičů, bylo příšerný. Rodičů mi nakonec bylo neuvěřitelně líto a strašně jsem si přála, aby ho snad ani nikdy nenašli. Protože taková troska, co z chlapce nakonec zbyla... brrr. Celá ta knížka je vlastně o tom, že člověk, dokonce i dítě, je na jednu stranu neuvěřitelně silnej tvor (jinak by takový hrůzy nepřežil), ale taky příšerně slabej, zranitelnej a ovlivnitelnej. A utrpení z něj často udělá příšernou trosku nejen po těle, ale i po duši a po názorech. Představa, jaký monstrum bez citů, neschopný normálního života, se nakonec z člověka může stát, je hrozná.
A je hrozný uvědomit si, jak je dítě zranitelný, ovlivnitelný a jaký škody může člověk i společnost napáchat, i když se třeba vůbec nedopouští takovejch šíleností... ale že vůbec i obyčejný dobře cílený slova a příběhy dovedou ze zranitelnýho člověka udělat stvůru.
Nakonec jsem s úžasem a trochu i děsem zjistila, že jsem si z tý dávky hnusný medicíny vypsala asi sedm stran úryvků svým drobnopisem, což je bezkonkurenčně nejvíc za poslední dobu (pro zachování tváře podotýkám, že se vždy jednalo o Chlapcovy reflexe víry či nevíry v Boha, role člověka a jeho hrdosti, úvah o pomstě, moci a válce). Tahle knížka je ukrutná síla a vůbec nezáleží na tom, jestli to Kosinski prožil (osobně se kloním spíš k tomu, že ne, protože za prvé se mi nezdá, že by v tak velké části Evropy ještě za války existovaly vesnice plné takových lidských bestií a že by šestileté mrně nevyvolalo alespoň špetku soucitu a pomoci... a za druhé, kdyby to tak bylo, nemá to mrně šanci přežít, už jen to přespávání venku za zim a mrazů by dlouho nezvládlo). Její síla je v tom, jak popisuje zranitelnost zatvrdlýho člověka a příšernosti, které to s ním může udělat.
A v hlavě mi zůstaly vrtat dvě věci. Kdo byl muž, který Chlapci nakonec zavolal a vrátil mu dar řeči?
A uchránil si Chlapec barevnou kravatu po Labinině muži? Nebo se jí nakonec nepozorovaně a beze smutku vzdal, stejně jako se mu ze života vytratila jakákoli naděje a přístupnost k posledním špetkám dobra a něhy?

10 19.10.2019

Za mě super. Po dočtené skvělé série Lewis jsem měla strach, co přinese nová série, jestli to nebude nějaká podobná polotrapnost jako Peking. Naštěstí ne. Série Enzo je super. Hlavní hrdina normální, uvěřitelný chlápek, co se pere se svojí rodinnou minulostí. Sympatický na něm je, že ho život moc nešetřil.
Pátej díl a opět skvělá práce. May zase skvěle líčí úžasný a zajímavý prostředí (občas se mi sbíhaly sliny, ale komu ne :-), do toho má vsazenou jednu historickou vražednou záhadičku... a jedem. Postav nebylo moc a byly celkem dobře čitelné a propracované, díky čemuž se dalo dobře odhadovat, kdo a co a proč... Rozuzlení je smysluplné a dobré. Původně jsem myslela, že dám čtyři hvězdy, ale když nad tím tak dumám, tak není důvod, proč nedat pět, knížka nemá slabinu. Nebylo tam sice takový to totální pohlcení a stržení do víru děje, ale člověk nesmí být zase tak moc přísnej. :-)

8 18.10.2019

Za mě dobrý. Po dočtené skvělé série Lewis jsem měla strach, co přinese nová série, jestli to nebude nějaká podobná polotrapnost jako Peking. Naštěstí ne. Série Enzo je super. Hlavní hrdina normální, uvěřitelný chlápek, co se pere se svojí rodinnou minulostí. Sympatický na něm je, že ho život moc nešetřil.
Zase jeden z lepších dílů série. Na dechberoucí jedničku to sice nemá, ale super to bylo i tak. Perfektní zápletka, dechberoucí šifra, zajímavý osůbky... a do toho teda pitomá Charlotte, které bych nafackovala, chudák Enzo. Nevím, jak to May dělá, že dokáže psát tak nasírací ženské postavy. :) Jo a velice mě pobavil Enzo v kiltu. Nu, May je zase ve své skoro špičkové kondici, děj má logiku, ubíhá parádně, rozplétání zápletek je super... Není to Lewis, ale pět hvězd to je.

7 18.10.2019

Za mě dobrý. Po dočtené skvělé série Lewis jsem měla strach, co přinese nová série, jestli to nebude nějaká podobná polotrapnost jako Peking. Naštěstí ne. Série Enzo je super. Hlavní hrdina normální, uvěřitelný chlápek, co se pere se svojí rodinnou minulostí. Sympatický na něm je, že ho život moc nešetřil. Docela fajn a věrohodné jsou i Enzovy proměny, tady je pěkně vidět, jak s ním některé věci mávají. Není to žádnej superman a to je sympatický.
Zase o fous slabší díl. Jo, úvod je super a v podstatě hned mi ty rány osudu, dopadající na Enza, začaly bejt podezřelý... pak se to naštěstí vyjasní a už to jede. Jenomže po třech týdnech, co jsem dočetla, už nějak ani nevím, kam to jelo. Z tohohle dílu mi v hlavě moc nezůstalo, vlastně ani nevím, o čem byl. Nicméně forma je opět skvělá, čte/poslouchá se to perfektně, postavy jsou sympatický, děj má spád. Takže čtyři hvězdy (i když tentokrát o něco slabší, ale tři dát nemůžu, to bych Enza snížila na úroveň té husy Margaret z Pekingu a to mu nemůžu nikdy udělat :-)

9 18.10.2019

Za mě dobrý. Po dočtené skvělé série Lewis jsem měla strach, co přinese nová série, jestli to nebude nějaká podobná polotrapnost jako Peking. Naštěstí ne. Série Enzo je super. Hlavní hrdina normální, uvěřitelný chlápek, co se pere se svojí rodinnou minulostí. Sympatický na něm je, že ho život moc nešetřil. Docela fajn a věrohodné jsou i Enzovy proměny - například vztah ke snoubenci jeho dcery. Jo a naprosto skvělá je postava Nicole, tu holku miluju :-)))
Děj začíná skvěle, nález mrtvoly je dechberoucí... ale pak už to tak nějak nebylo ono. V něčem moc zamotané, v něčem moc nemastné neslané, nic moc mi neutkvělo. Ta závěrem odhalená motivace k vraždění mi přišla hodně slabá. Detektivní zápletka je teda slabší, ale opět se to čte/poslouchá skvěle, postavy jsou fajn, takže dám čtyři. Příjemná oddechovka, co nebere dech, ale neurazí.

5 18.10.2019

Za mě super. Po dočtené skvělé série Lewis jsem měla strach, co přinese nová série, jestli to nebude nějaká podobná polotrapnost jako Peking. Naštěstí ne. Série Enzo je super. Hlavní hrdina normální, uvěřitelný chlápek, co se pere se svojí rodinnou minulostí. Sympatický na něm je, že ho život moc nešetřil. Docela fajn a věrohodné jsou i Enzovy proměny - například vztah ke snoubenci jeho dcery. Jo a naprosto skvělá je postava Nicole, tu holku miluju :-)))
První díl ze série mě chytil asi nejvíc. Je to místy absurdní a nelogický, ale mně se to prostě líbilo. Takovej geocaching s kusama mrtvoly, to nemá chybu! Luštění indicií bylo skvělý, chytilo mě okamžitě, některé indicie pro mě měly i osobní význam, takže jsem byla velice zvědavá, kam to dojde. Odhalení vraha jsem tušila už v předstihu, ale nezklamalo to. Samotný závěr byl možná malilinko přitažený za vlasy, hlavně záchrana Kirsti z tunelu... ale dobrý. Skvělý. Za ten požitek a spád dávám plnou palbu.

8 18.10.2019

Tahle knížka mi trvala. Byla jako pomalu se rozjíždějící těžkej parní vlak. Zprvu nic moc, několikrát jsem ji odložila a zase vzala zpátky, začítala se po kouskách... ale tak od první třetiny to byla jízda. Tu první třetinu mi také trvalo, než jsem se vpravila do alternativní minulosti, v níž se to odehrává. Prostředí je za mě super. Samozřejmě tedy není super líčený výsledek války, vláda velkého Německa nad celou Evropou, přesidlování a podobně... ale je to líčeno velice věrohodně a asi by to tak nějak i mohlo být, kdyby válka nedopadla, jak dopadla. Oceňuju tu paralelu se studenou válkou - vznikla i tak, akorát že proti USA stojí druhej obří totalitní blok. Totalita jako totalita. Ta nejistota, nedůvěra, podezírání, sledování, paranoia a praktiky tajné policie jsou líčené jako přes kopírák z toho, co známe z našich dějin my. Jo a ta role malého Piliho je naprosto děsivá.
Hrdinové mi nakonec taky celkem sedli. March se ukáže být vlastně celkem normálním relativně slušným člověkem, ačkoli nosí černej kabát a uniformu. A ti kolem něj jsou, jací jsou. Zapsala jsem si slova, která pronese jeho kamarád v závěru v autě, něco jako "většina lidí není zrozena k tomu, aby byli hrdiny". Velká, i když neoblíbená pravda.
Detektivní zápletka je výtečná. Nejprve to vypadá jako cosi podivného, pak podvody a šmelení několika kamarádů... a nakonec z toho je něco mnohem většího a děsivějšího, co ale naprosto dává smysl a zapadá to do celé knihy jako nočník na zadek. Dává smysl i ta smrtící reakce patřičnejch míst, protože jestli jsou věci, u kterejch by bylo vraždění svědků pochopitelný, tak jsou to věci jako tohle.
Závěr z gestapáckejch výslechů je strašlivej, zlom totálně nečekanej... a nakonec mě překvapila i ta závěrečná bouda. A konec... perfektní a přesně podle mého gusta. Tak nějak si představuju hořkej šťastnej konec. Jakékoli další dvě "krajní" varianty by tak dobrý nebyly - jedna by z knihy udělala nevěrohodnou pohádku, druhej beznadějnou totalitní hrůzu. To, co autor zvolil, bylo věrohodný a byl v tom kousek naděje. Parádní konec velmi dobré knihy. A to je u mě vždycky to, co rozhoduje pro plný hodnocení. Takže těšilo mě, pane Harrisi, a těším se i na příště.

14 09.10.2019

Z téhle knihy jsem drobet rozpačitá. Letectví je moje dlouholetá vášeň a o nehody se zajímám hodně, dřív i z publicistického hlediska. Na téhle knížce oceňuju poctivost, se kterou se autorka věcem věnuje, mluví s odborníky, studuje podklady, hodně už toho pamatuje a zažila události z pohledu respektované novinářky. Je vidět, že toho hrozne moc ví.
V této knížce toho však nakupila až moc. Od spekulativní teorie o zmizelém malajsijském letadle (teorie o dekompresi nezní úplně nesmyslně, ale furt je to jen jedna z více možností) jede letem světem nejčernější leteckou historií, její výklad nehod a informace jsou nesmírně zajímavé a poutavé, ale... ale. To, jak jsou události řazené, nedává moc smyslu. Autorka chtěla nehody řadit podle souvislostí a vlivu lidského faktoru, ale bez názvů kapitol by to tam člověk fakt neviděl. Kdybych psala posudek diplomky, napsala bych, že struktura práce je nejasná a nepříliš logická.
Četlo se to dobře, i když místy člověk ztrácel orientaci v přeskakujích událostech a spoustě jmen. Líčení některých událostí by mohlo být přesnější, občas jsem jsem si některé informace o nehodách dohledávala mimo...a to už jsem se těmito událostmi zabývala a řekla bych, že už o nich něco málo vím. Úplný laik by se mohl místy ztrácet.
Co knížce málem ukradlo i druhou hvězdu a srazilo ji na průměr, je mizerná práce korektora českého překladu. Už dlouho jsem nečetla knížku tak nacpanou překlepy a chybami. Je to škoda.

4 07.10.2019

Pan Mackerle byl poctivej badatel, kterýho sice záhady fascinovaly, ale nehnal se za senzací za každou cenu, zkoumal věci spíš tím svým inženýrským, strojařským rozumem, a to je nesmírně sympatický přístup. Napadá mě, že i mezi "záhadology" jsou showmani, kteří mají peníze, slávu a s tím související možnosti zkoumání, a ti pak i z celkem malých zjištění umí udělat světovou bombu... jako je Däniken... a pak jsou poctiví dříči, kteří to mají mnohem komplikovanější, ale přesto odmakají a odvedou možná i větší kus práce než ti showmani. Ale nejsou tolik vidět a slyšet. A pan Mackerle a jeho přátelé patřili právě do té kategorie úctyhodnejch dříčů.

Občas bylo až neuvěřitelné, co všecko se Mackerlemu na výpravých dělo - onemocnění v tajze, nemoc "z olgoje chorchoje". Člověk by skoro řekl, že to snad ani nemůže být pravda, že si to museli vymyslet pro větší zajímavost, ale vzhledem k tomu, že na výpravách bylo kolik lidí, měli to zdokumentováno a nafoceno... hmm. Pak se člověk chtě nechtě přikloní k tomu, že jsou na světe stále ještě věci, které nechtějí být poznány, a které se tomu poznání brání všemi možnými způsoby.

Mackerleova parta s pátráním většinou příliš neuspěla, holt ty věci a tvorové, pokud tam někde v těch Bohem zapomenutých končinách stále ještě jsou, na nějaké hledače nejsou příliš zvědavi, jinak by se už nepočítali do kategorie záhad a legend. :) Ale i zmapovat místní prostředí a povídačky lidí, kteří tam za pár let už nebudou, je obrovský a poctivě odvedený kus práce. A je faktem, že párkrát se Mackerlemu a jeho partě něco najít povedlo - napadá mě přesné určení tzv. kotlů, podivných věcí čnících z tajgy hluboko na Sibiři. Zajímalo by mě, zda se tam od té doby nějaká výprava vrátila a prozkoumala to s lepším vybavením.

Knížka je zajímavá, poutavá, dobře napsaná a čte se perfektně. Nesmírná škoda, že byl autor z tohoto světa už odvolán a nic už neprobádá a nenapíše.

2 07.10.2019