terimila komentáře u knih

Zvláštní knížka. Rozhodně mě teda nestrhla tak, že bych ji přečetla za pár dní, ale hmoždila jsem se s ní snad několik měsíců... ale vždycky jsem se k ní musela vrátit. Postavy, i přes jejich vysoké postavení, jsou celkem lidské a dá se k nim najít cesta. Hailey tohle prostě umí. A líbí se mi zápletka a závěr, utětí v tomto místě jsem tak docela nečekala. Dobré a neotřelé.

3 30.05.2019

Musím uznat, že je obrovský umění napsat tak úžasně skvěle čtivou knížku s tak nesympatickou a protivnou dvojicí hlavních hrdinů: ONA kura (ve smyslu slepice, samozřejmě :-), která se za každou cenu snaží vyrovnat s pošahanou minulostí a dělá to tak pošahaně, jak jen dovede; a ON namyšlenej hošíček z lepší společnosti, co jen přemejšlí, jak dobře vypadat před okolní společností a kam to strčit.
Ovšem četlo se to skvěle, postavy se mi sice (kromě báječné Chris) značně ošklivily, ale zajímalo mě, co z nich nakonec vypadne. Závěr jsem tak trochu čekala, ale dobrý. Obecně je to fajn, Läckbergová prostě umí. :) I když na sérii s Erikou to absolutně nemá.

4 30.05.2019

Největším nedostatkem téhle knihy bylo, že jsem ji četla po Trhlině, která prostě nemá obdoby. Strach byl zprvu podobnej, sice tísnivější, ale atmosféra taky vystavěná skvěle, že by se dala krájet (nebo trhat a dloubat). O to nic. Problém jsem měla s délkou a spádem - knížka se rozbíhá moc rychle a mně se nepovedlo najít cestu k postavám, vžít se do nich, oblíbit si je. Nakonec mi skoro byl nejsympatičtější Jožův otec...protože jeho chování nakonec dalo smysl, a nakonec pomohl, jak mohl, i když to byla poslední věc, kterou udělal - ale takový sympatie asi nebyly záměrem. Samotný hlavní hrdina se mi v závěru doslova znechutil... i když to je asi to, co TO s přeživšími dělá.
Četlo se to skvěle, padlo to během jednoho dne. Ale že bych cítila vyloženě strach... to ne. Napětí, zneklidnění, občas i hnus... to ano, ale takovej ten skutečnej strach to nevyvolalo, na to byl děj a události příliš neskutečný. Celý to začíná a rozvíjí se skvěle, ale brzy se to vymyká z takové té vlezlé a děsivé "trhlinové" skorouvěřitelnosti do jasného mystery horroru.
Povedená je ta "pátrací a vysvětlovací" část - Karika celkem logicky a smysluplně vysvětluje nevysvětlitelné, dost se mu to daří a vše do sebe celkem zapadá (otcovy nahrávky a zápisky, deník amatérského archeologa, podobnosti s Djatlovovou výpravou). Ale ke konci děj jakoby zdivočí, všecko se děje děsně rychle, klouže to po povchu, v cuku letu, najednou je konec a já zíram, jako jestli fakt. Při druhém přečtení mi to už dalo trochu víc smyslu, ale stejně: oproti střední, vysvětlovací části je závěr prostě slabší.
Kdybych ve mně ještě nerezonovala fantastická a do-hlavy-se-zažírající Trhlina, byla bych asi ze Strachu nadšenější, ale takhle to nejde. Kde Trhlina vtahuje náznaky, pozvolnýma proměnama a reálností, tam Strach děsí otevřeným hnusem a zlem, rychlostí a skokovostí a jasnou fantastičností. Záleží, co komu víc sedí.
A ano, ve Strachu jsou opravdu jasné inspirace - většinu knihy je to Kingovo TO, pak je cítit Černý dům (plahočící se děti, Temný král a jeho naháneči)... ale na posledních stránkách se to vyvrtne a náhle z toho je čistokrevnej Suzuki Kodži, minimálně jeho první díl. Možná mě od poslední hvězdy odradil i ten odklon od kingovské tradice v poslední chvíli - já až k jámě spolu s Hanou doufala.

10 10.05.2019

Dobrý, hodně dobrý. Inspirováno příběhem jednoho z nejvýkonnějších a nejhnusnějších sériových vrahů historie. Závěr překvapil - tohle vyvrcholení jsem fakt nečekala. Povedlo se i realistické líčení života v SSSR a jeho chmurnosti a jakési beznaděje... o strašlivém úvodu z období hladomoru ani nemluvě. Ještě hodně dlouho jsem ale přemýšlela, jak moc jsem divná, když na mě největší emoční dopad měl popis zoufalé, hladem umírající ženy, která pustila kočku, kvůli které se ještě držela naživu a příčetná... a kočky, která o pár hodin později zoufale bojovala o život s podobně zoufalýma hladovýma dětma - a přistihla jsem se s hrůzou, že si hrozně přeju, aby přežila ta kočka. Prostě... tahle knížka je skvěle napsaná a umí vtáhnout, i když to, kam vás vtáhne, není moc hezký.

13 07.05.2019

Půvabná knížečka, co mě zaujala pěknou obálkou a coby milovníka koček na první dobrou. Jasně, nedá se brát jako návod na život, ale některé myšlenky mají něco do sebe. Přijde mi přínosnější než polovina knih o seberozvoji a práci na sobě... protože i lenost, prováděná s láskou k sobě (jako to dělaj kočky) je seberozvoj a krok k něčemu dalšímu. A vo tom to je. :)

2 07.05.2019

Moje srdcovka. Poprvé jsem to četla kdysi na gymplu, hodně se mi to líbilo, ale v té záplavě kingovek, které jsem tehdy konzumovala, nějak došlo k rozpojení názvu a motivů. Pamatovala jsem si však ty fascinující výjevy, které jsem tehdy skoro viděla před očima, příšerné stroje poháněné dětmi v žhnoucí krajině a temný dům, který hlídají temné síly a i drsné motorkáře dovedou vyděsit skoro až k smrti... no a rozpuštěný a vypuštený Myšák, brrrr. :) Po dlouhejch letech jsem nakonec znovu sáhla po tomhle titulu a s nehoráznou radostí jsem zjistila, že to je TO, co jsem celý ty roky marně hledala a na co jsem vzpomínala. Vklouzla jsem do starejch vyšlapanejch bačkor, který dokážou měkce proťapat i přes občas docela solidní nechuťárny, a znova se vydala cestou hledání vraha, který přes mrtvý a zmizelý děti nakonec vede k hrůzám mnohem horším... Knížka je dokonalá a Jack Sawyer se v ní vyloupl v nevídaného sympaťáka. I jeho parťáci, pomáhající mu v hledání vraha dětí, mi nakonec přirostli k srdci. Chci věřit, že se s Jackem ještě shledáme...

14 07.05.2019

Tahle knížka mě provází od dětství. V dětství jsem se na tu knížku chodila se zvrhlým strachem koukat, když ji měla rozečtenou mamka, a měla jsem zákaz ji vůbec otevírat :), pak jsem ji dostala a dodnes vzpomínám, jak jsem hltala Ptáky a Specialitu šéfkuchaře. Knížku jsem adoptovala a zaujímá čestné místo v polici na výběr z braku, hororů a detektivek. Na další čtení mě asi nejvíc pohltila povídka Byl to démon - to líčení divnosti a větší či menší samozřejmosti, s jakou ji přijímají děti, je povedené. Samozřejmě tam jsou i povídky, co mi nikdy nic moc neřekly, ale ty dobré táhnou celý soubor hodně, hodně vysoko.

8 07.05.2019

Příjemná oddychová detektivka, žádný velký napínák, ale příjemně zamotané a nakonec elegantně a smysluplně rozmotané. Prostě klasika. Na ty nejlepší christieovky to u mě nemá, ale špatné to není.

3 07.05.2019

No. Tady nějak fakt nevím, jak to pojmout. Napsaný to není zle, ale obsahově to je nesmysl, kterej neláká proniknout pod povrch, neláká uvažovat nad postavama a motivacema.Je to fakt jedna z mála knížek, kterou jsem NEDOČETLA, nejen proto, že jsem se nedokázala přenést přes ty odporné sadistické scény (a že já na papíře myslím snesu dost).
Neviděla jsem jedinej důvod, proč by mě to hnusné hovado mělo zajímat, neviděla jsem důvod, proč se zajímat, jak to s ním dopadne, neviděla jsem důvod, proč bych se měla snažit pochopit, proč se z něj stalo to, co se z něj stalo. Možná kdyby to bylo postaveno z pohledu policie, která po tomhle monstru jde, ty dívky nachází a rozplétá možný motivace toho hnusnýho tvora, tak snad... ale být skoro svědkem těch sadistických úletů bylo nechutný, nevidět naději na zastavení a potrestání bylo hnusný. Kdyby ten tvor měl soupeře, kterej by po něm očividně šel, pak by to snad bylo čtitelný a dávalo by to knize nějakej děj a smysl. Ale takhle ne. Číst jen proto, abych viděla, jakou ještě větší odpornost to monstrum vymyslí, a jestli nakonec ráčí zasebevraždit sebe samo, nebo se bude dál rochnit ve svý nechutný hovadský existenci, to mě fakt nelákalo.
Rozumím, že to má být kritika prázdnoty, odtrženosti, zhůvěřilosti zbohatlíků... ale na mě to fakt nepůsobí uvěřitelně, ani jako fikce. To už mi mnohem snáze daří přijmout existenci Kingovy odvěké příšery podobě pavouka, co se mění na klauna, a požírá děti... Ale to hovado v Americkým psychu prostě nefunguje, je to odporná kreatura, která mě nedokázala zaujmout. Nicméně musím přiznat, že ta knížka je napsaná patrně docela dobře, jinak by mě tak nezhnusila a nevryla by se mi do hlavy. Nicméně do ruky už ji asi fakt nevezmu.

2 07.05.2019

Lepší než Dům na prodej, ale furt nic moc, autorka mi prostě nesedí. Děj nic extra zajímavého, postavy nevyvolávají žádné sympatie a hlavní inspektorka je mi vysloveně protivná. Dočíst se to dalo, ale že by mě to kdovíjak těšilo, to tedy ne.

4 07.05.2019

Na knížku jsem narazila skoro náhodou a měla jsem chuť zkusit něco nového... tak jsem do toho šla. Na můj vkus je to dost vztahové, ale ještě se to dalo. Postavy mi sice moc sympatické nebyly, jsou na moje poměry dost afektované a působí jako takové ty ideální a dokonalé sterilní osůbky, co si kvůli nedostatku starostí zbytečně řeší nějaké hovadinky... dokud jim to něco fakt nezkalí. A ono to přijde. Autorka umí skvěle napnout, čekání na odhalení, CO se vlastně stalo, bylo skoro nekonečný... a když jsem se do dozvěděla, vlastně mě to zklamalo, první myšlenka byla "to je jako všechno"? S tím všichni tolik nadělali? Vím, nejsem matka a asi bych pak uvažovala trošku jinak. Ale tady jsem fakt nabyla dojmu, že tam někdo někoho zavraždil a znásilnil, když jsou z toho všichni tak rozhození, ne že došlo "jen" k nehodě. Špatný to nebylo a četlo se to celkem příjemně, ale po dalších knihách od Moriartyové asi nezatoužím.

2 07.05.2019

Moje nejoblíbenější věc od Irvinga a jedna z nejoblíbenějších knih vůbec. Irving má dar vymyslet si ty nejdivnější lidi, nechat je dělat ty nejdivnější a třeba i odpudivý věci... a vylíčit je tak, že je i přesto musíte mít rádi. Owen Meany je vlastně na Irvingovy poměry ještě celkem normální, krom toho, je je to divně vypadající a divně se chovající malej skrček pocházející z divné rodiny. Ten kluk se s tím vším porve skvěle a zdálo by se, že nakonec může žít celkem fajn a hezkej život... ale ten kluk má jednu smůlu - že VÍ. Knížka ho očima nejlepšího kamaráda provází od dětství přes chvíli, kdy zjistí tu věc, z níž se už nikdy nevymotá... ať se ji snaží ignorovat, zařídit se podle ní, nebo ji oklamat. Hlavní hrdiny knížky nelze nemít rád, nelze jim nepřát dobré a nelze jim nedržet palce v té nelehké době, ve které žijou. A nelze nebýt vděčen za to, že některý věci prostě nevíme.
"POKUD TI NA NĚČEM ZÁLEŽÍ, MUSÍŠ SI TO CHRÁNIT; POKUD MÁŠ TO ŠTĚSTÍ, ŽE JSI NAŠEL ZPŮSOB ŽIVOTA, KTERÝ TI VYHOVUJE, MUSÍŠ NAJÍT ODVAHU HO ŽÍT."

20 07.05.2019

Jedna z mála "jiných" kingovek. Nenajdete v ní monstra v děsivé podobě příšer, ale jen monstra schovaná do lidských těl. Je to knížka plná paradoxů - odporných zločinů a viníků, kterých vám nakonec snad i je líto... odsouzení a pomoci... atmosféry čekání na trpký konec a každodenního života i s malými a úsměvnými momenty. Dlouho to vypadá celkem normálně... a pak se začnou dít věci a Velkej kluk John C. se nakonec stane jakýmsi novodobým Kristem z kriminálu. A nakonec zbývá otázka, jestli jeho dary a dary, jimiž byl i on obdařen, jsou vlastně dary nebo prokletí.
Je to pohádka, ale pohádka detektivní, fantastická, krutá a přitom milosrdná.
A snad jediná kniha, u níž mě nenaštvala filmová adaptace. Prostě... Míle se povedla na všech frontách.

26 07.05.2019

Pohlcující knížka. Sympatická hlavní postava, která v rámci výzkumu začne pátrat po věcech a faktech, které ji formovaly, v nichž vyrůstala a co ji dalekosáhle poznamenaly a ovlivnily. Moudré, silné a mnohdy nakonec i zlomené ženy; slabí a k alkoholu a násilí utíkající chlapi, z nichž Dořin duševně chorý bratr je vlastně ještě nejsympatičtější... a do toho víra, víra v Boha, kouzla, určitá naděje... která je ovšem často krutě uťatá. Ať už krutýma činama jedinců, nebo odporně neosobní mašinérií totalitního režimu a vůbec změn, které na ten skorozapomenutý kraj kolem Žítkové taky přišly.
Hrdinka rozmotává nejen spletenec tvrdejch osudů své rodiny a zejména tety Surmény za minulýho režimu, ale dostane se až do dob války a snad i ještě dál... Knížka je fascinující a člověk přemýšlí, kde končí skutečné příběhy a kde začíná autorčina fantazie. Výsledek je skvělý. Závěr čtenáři nedá odpovědi, jen cosi mlhavě naznačuje. A zůstane jen mlha tajemství, otázek, stínů a smutku, které už asi nikdo nikdy neprojasní.

26 07.05.2019

Příjemná oddychovka a knížka, k níž se ráda vracím. Inteligentní a příjemnej humor, laskavá starosvětská atmosféra a postavy... prostě milá knížka, jak má být.

14 07.05.2019

Hailey je mistr a tomu, o čem píše, rozumí - a umí psát tak, že se to čte samo (i když zápletky třeba nejsou tak orginální, aby člověku uktvěly v paměti na dlouho). DETEKTIV je ale to nejlepší, co jsem od Haileyho četla - a to i s přihlédnutím k tomu, že jsem letecký fanatik a tudíž by Letiště mělo mít velkou výhodu. Ale na Detektiva, chtě nechtě, nemá. Obecně mě dost baví příběhy pátrání po starších případech, kdy kriminalisté neanalyzují vzorky, nečekají na DNA a nehoní pachatele, než spáchá další vraždu... ale dávají si dohromady známé střípky a snaží se je složit jinak, než jejich předchůdci. A Ainslie to poskládal dobře. Odhalení už vlastně nic moc nezměnilo, kostky zločinů a trestů už byly rozhozené a spočítané... ale v hlavě čtenáře ještě nějakou dobu něco hlodá. Kdo je oběť, kdo je viník... a co s tím.

7 07.05.2019

Pocházím z podobné dědiny, jaká je vylíčena v knize, a když mluvím, jak mi zobák narost, mluvím jako postavy v téhle knížce. Dědina pro mě byla neuvěřitelně realistickou sondou do "dospělejch věcí", které jsem v dětství vlastně neviděla, nechápala, nevnímala a brala za samozřejmý. Za věci, který mě štvaly, ale nikdy jsem jim nerozuměla... a ač to zní praštěně, tak tahle knížka mi najednou ukázala, jak jim možná lze rozumět. Že ty jaksi neosobní vztahy rodičů k dětem, tvrdost, dril, za kterejma se jen těžko hledá láska, mají vlastně taky svý příčiny a kořeny, o kterejch vám ale coby děcku z dědiny nikdo nic nepoví. Autorka pověděla a já jí za to neskonale děkuju. Za mě tohle není beletrie, ale beletrizovaná psychologie a dokonalá sonda do života obyčejnejch lidí z dědiny. A dědina vás semele. U týhle knížky jsem viděla, pochopila a zůstal vděk a štěstí, že jsem včas odešla.

24 07.05.2019

Tak tohle mě dostalo do kolen. Pro mě, která jsem vždycky milovala věci typu H. P. Lovecrafta, Stephena Kinga, Twin Peaks, Lost a kdysi i Akta X a dodnes mě fascinují ponuré příběhy typu Djatlovovy výpravy na Ural, to byl naprosto dokonalej, vyváženej a opíjející koktejl tajuplnýho příběhu o normálních lidech tváří v tvář něčemu, co těžce přesahuje naše chápání, ale přitom to nelze označit za zlo. Je to jen... jiný. Natolik jiný, že dvě a dvě se najednou nerovnají čtyři. Ale vám to hrozně dlouho ani nepřijde divný...

V příběhu splývá skutečnost, mystifikace a autorova fantazie. Neskutečně dobře vykreslená atmosféra, místa, perfektně vylíčený a uvěřitelný postavy (který mě samozřejmě děsně s*aly svou otravností až nesnesitelností, ale právě to je dělá tak uvěřitelnejma). Po báječně rozjetým a šlapajícím úvodu a zápletce s výpravou jsem se trošku bála, jak autor zvládne finále, protože ten příběh svádí k velkému ulítnutí do fantazie až fantasmagorie... ale Karika to zvládl fantasticky. Nelíčí velké hrůzné podívané, neohání se spiknutími a ufouny, jen popisuje náznaky a důsledky něčeho děsně divného. Je naprostým balzámem číst o čemsi nepochopitelném a proto děsivém, co ale do našeho světa prostě možná patří, není to nic zlého a krutého samo o sobě... ale umí to zabít nebo vám ukrást rozum, podobně, jako vás umí zabít propast, která taky není zlá a děsivá, ale stane se pro vás tou nejpříšernější věcí na světě, pokud do ní spadnete.

Nejprve jsem slyšela rozhlasovou adaptaci (taky skvělá práce) a když se mi u ní tajil dech až do konce, okamžitě jsem padala do knihkupectví pro knížku. A to se fakt nestává často. Už se těším i na další Karikovy věci.

26 07.05.2019

Jedna z nejlepších severských detektivních sérií. Po zarážející jedničce a gradující dvojce jsem zoufale čekala, co z toho vyleze. Trojku jsem zhltala jedním dechem, místy jsem nechápala a místy snad i chápala všecky ty hrůzy a krutosti, kterých se člověk dokáže dopustit - ať už ze zvrhlosti nebo z poznamenání bolestí a utrpením. Závěr pak na poměry překvapí a je nečekaně optimistický - ale v tomhle případě mi to fakt nemůže vadit, i když jindy jsem spíš skeptik. V tomhle případě to čtenář postavě jen zoufale přeje. Celkově je to děsivý čtení, ale pohlcující a strhující. Knížka, co se čte jedním dechem. Půjčení nestačilo, prolezu antikvariáty a celá série půjde do mé domácí knihovničky. Vřele doporučuju.

5 05.04.2019

Jedna z nejlepších severských detektivních sérií. První díl perfektně rozehrál napětí... a já jsem se vrhla do dvojky se strachem, co přinese, a s nadějí pro několik málo těch sympatických. Nu... to, co se z toho začalo klubat, jsem vážně nečekala. Příběh se rozvinul geniálně a já jen zírala na všecky ty temné šílenosti, které nejenže někdo dokázal páchat, ale občas je i někdo dokázal přežít... Knížka, co se čte jedním dechem. Půjčení nestačilo, prolezu antikvariáty a půjde do mé domácí knihovničky. Vřele doporučuju.

5 05.04.2019