terimila komentáře u knih
Jedna z nejúžasnějších knih dětství. Hodnotím tehdejším, nadšeným dětským pohledem...
Je tady vše. Dobrodružství, odhalování starého a děsivého tajemství, honba za pokladem, dětské přátelství, tajemné uličky... Milovala jsem to. Coby dítě z nudné vesnice, věčně nemocné a nesmějící dělat to-či-ono jsem do foglarovek utíkala a touhu po dobrodružství si plnila s těmi kluky. A Záhada hlavolamu tomu vévodila.
Dneska bych už celého Foglara viděla jinak. Tehdy mě ale ještě neuráželo, že Foglar musel mít obrovský problém s dívkami a ženami, jinak by je v dílech tak okázale neignoroval, a že postavy jsou naprosto nevěrohodné a extrémně černobílé.
Ale tehdy to byla nádhera.
Další hunterovsko-lucienovská jízda. Sedlo mi snad víc než Zloba, zhltla jsem to za dva večery. Strhující, čtivý, s proměněným Hunterem. Brrrr. A ultraošklivé vraždy - ten jeden popis mi způsobil něco jako pomyšlení na mírnou nevolnost, přiznávám. Takže carterovská úroveň splněna.
Ano, stále platí, že mě sejří ultrageniální superplánovací zločinci, jejich egohoničský proslovy a zázračné zásahy na poslední chvíli, ale tady se to tak nějak i snese, člověk s tím počítal a tady to bez grandiózního finále prostě nešlo. Lucien je, jakej je, a Hunter a jeho tým taky. Hunterovo řešení jistého problému mě koneckonců napadlo taky, ještě než je provedl, takže to mě nepohoršilo: co dovedu vymyslet já, to by měl vymyslet špičkovej detektiv taky. :)
Dobrý, hodně dobrý. Jsem hodně zvědavá na další díl a na to, jak se Robert (a nejen on) vrátí. Ohledně Luciena si nejsem vůbec jistá - jedna věc je uspokojení čtenáře ze spravedlnosti, druhá věc je, že tenhle jedinec je zárukou těch lepších hunterovských dílů. Tak uvidíme. Každopádně za mě velká spokojenost.
Špičkovej thriller, ovšem na Carterově fantastické úrovni to řadím k těm malinko slabším. Trochu překvapilo odhalení vraha - hodně dlouho jsem si myslela, že to bude někdo, kdo se už objevil dříve. To měnění podob, bohorovný klid jistého zadrženého a jeho pár slov poté, co konečně začne mluvit... hodně velký deja-vu. Anebo tak trošku opakování (viď, Chrisi, i ti nejlepší z nás holt mají každý svou drobnou slabinu...).
Je to hrozný, ale trošku mě zklamalo to provedení vražd, stále hnusných na pohled, ale od předchozích dílů poněkud odlišných. A taky výsledek střetu a střelby v odlehlé končině (zase, viď, Chrisi, já vím). Takový to, jak čtete a mělo by to bejt děsně napínavý... ale vlastně není, protože už jste něco podobnýho četli několikrát. A též mi přišel poněkud nudný a nezajímavý sám vrah, to vysvětlení jeho obsese bylo takové neuspokojivé.
Ale abych jen nekritizovala, pač to u čtyřhvězdový knihy vypadá trochu divně... jinak je to velká paráda. Čtivý, strhující, propracovaný. Skvěle napsaný, kvalitní postavy... super. Jinej autor by za tohle měl těch hvězd pět. A samozřejmě cliffhanger jako kráva - hned frčím dál na Nenávist.
PS: Čtenářská výzva 23 - kniha s místností v názvu. Těší mě to, jak si pěkně Carterem zaplňuju letošní výzvu, z knižního hlediska je rok 2023 rokem Chrise Cartera. Může bejt. :)
Silná a strhující kniha. Dvořáková umí skvěle psát takové ty neviditelné, ale obrovsky dramatické, silné a hlavně uvěřitelné osudy. Zahrada se mi ze všech jejích knih zatím líbila nejvíc. Nejen že měla jasnou linku a výborně se to sledovalo (oproti proplétání osudů v Dědině), ale hlavní hrdina mi byl neuvěřitelně sympatický (oproti Chirurgovi). Přišlo mi šílený, jak ho doháněly a ničily dozvuky bytí v církevním prostředí - a to je to, co mě na katolictví odrazuje, ten důraz na to, aby hlavně navenek vše vypadalo dobře a spořádaně, a že to uvnitř hnije a trpí, to je jedno (v lepším případě, v horším případě je to dobře, pač trpět se má, velebníček, mučedníček, služebníček, díky, nashle). Jak tam na jednom místě Jaroslav trefně říká - to jsou lidé, kteří k přátelství potřebovali faráře, ne člověka.
Celou knížkou se vinuly dvě emoce - lítost a vztek. Obrovská lítost k někomu, kdo se pro svou odlišnost nerozhodl, nikomu nikdy neublížil, má kvůli tomu šíleně komplikovaný život, protože ví, že nikdy nebude moci mít to, co by mu dělalo dobře... a ještě ten hnus, co se na něj slétl. Měla jsem obří chuť nakopat všecky, od sousedů (ano, i ty! Chápu jejich strach, ale jakmile strach přeroste v agresi, moje pochopení končí. Nestačilo by prostě jen říct si doma pár slov, dávat pozor, nepouštět děti samotné?) až po policajty. To projítí a překonání Jarkovy temné noci a následné denní setkání sice dává do závěru určitou naději... ale na jak dlouho?
Nevim. Možná bych měla Dvořákovou číst opatrně, vlastně ve mně budí dost silnou nenávist k český společnosti jako celku. :))) Ale když mě něco takhle nadzvedne, znamená to, že ta kniha je naprosto skvěle napsaná. Tohle se moc povedlo.
Hodně zajímavá a dobrá kniha. Pro mě navíc hodně okořeněná tím, že jsem ji kdysi v dětství, snad v deseti jedenácti, našla někde v poloopuštěném baráku, kam jsme si chodili hrát s kamarády, já ji našla, zalezla si někam do kouta pryč od ostatních děcek, začetla jsem se a dodnes si pamatuju na ten úžas z celkem otevřeného popisu sexuálních scén :)) Vlastně to bylo moje první setkání s dospělou literaturou se vším všudy. Od té doby mi kniha utkvěla v paměti a měla jsem ji zapsanou jako trochu podivné dílo výhradně o sexuálních eskapádách, skoro znásilňovačích a šmírácích. Jaké bylo moje překvapení, když jsme si ji teď dovezli z pozůstalosti, já mrkla sem a koukám, že to je něco úplně jiného... Tak jsem neváhala.
Ze začátečního ospalého líčení tak-trochu-buranů na francouzském venkově, kteří jako by se jen poflakovali, buzerovali ostatní a řešili, kde si štrejchnout, se vyklube strhující rozplétání starých tajemství a hrůz, předsudků, studu a obav. Do dvou třetin knihy mi byli skoro všichni aktéři (včetně Florimonda a Eliany) dost protivní, ale v závěru (od Mickeyho závodů) se to zlomilo a strašně jsem jim přála, aby to dospělo jinam, než k tomu neodvratnému. A stejně mě ten (skoro)závěr šokoval.
Tahle knížka je jako pomalej valící se vlak. Nejprv je nudnej a neohrabanej... ale pak už z něj nejde vystoupit a vy jen čekáte na náraz. Čtyři hvězdičky za to, že to je přeci jen už malilinko zaprášené a trošku obtížněji se to čte... ale stojí to zato.
Na Carterovy poměry slabší díl, skoro možná nejslabší. Hodně věcí se tu opakuje: sledování vraždy na dálku, zapojení dalších osob, no a pak hlavně samotná motivace vraha. Hernajs, ta mě fakt naštvala tak, že jsem si poprvé u Cartera myslela, že dám snad jen tři hvězdy. Jako když jsem to četla poprvé, kecla jsem na zadek. Podruhé už jsem si připadala malinko ošizeně. Ale potřetí??? Jestli to ještě jednou uvidím, Chrisi, tak tu trojku fakt dostaneš.
Hodně vyhaluzený mi přišel i závěr. Odhalení vraha bylo hoodně narychlo a dost haluzácky náhodou metodou. Nicméně stále to mělo většinu carterovských pozitiv - neuvěřitelně skvělá čtivost, hnusné vraždy (hlavně druhá, ou) a tradičně kvalitní hlavní postavy. Takže nakonec čtyři, ale slabší. Ale nic to nemění na tom, že velice doporučuju celou sérii.
Tohle bylo v porovnání s ostatními hunterovkami malinko slabší. Carterovskou úroveň odpornosti vražd tady splňovala snad jedna, jinak to bylo takové... občas skoro až normální. (Já vím, kdo má pořád ty nechuťárny vymýšlet, ale holt když si nasadím laťku vysoko, tak to pak je boj.) Linka s únosem chlapce je hodně povedená a jeho psychický rozklad... brrr, to se myslím povedlo.
Závěr a odhalení vraha dobré, absolutně jsem tuto osobu netipovala a rozpletení celého příběhu už vůbec ne. I když mi to nepřijde moc uvěřitelné, a to ani na carterovské poměry. Takže tentokrát "jen" čtyři hvězdy.
Hodně, hodně dobrej díl. I když musím přiznat, že jiné mi seděly víc. Opět zhltáno za cca 1 den, takže paráda. Obecně teda musím říct, že mě malilinko štvou supergeniální zločinci, kteří všecko dovedou a na všecky vyzrajou, takže Lucien jako takovej mi knihu spíš velmi mírně kazil... ale drobné detaily jako osud spolužačky (ou!!!) nebo obsah trezoru to vytáhly k pětce. Hunterovo soukromí a minulost mě úplně neberou (jak se ten základ opakuje v každým díle, tak už mě to spíš malinko nudí a přidané nové střípky na tom asi nemůžou nic změnit), ale nerušily, což je fajn.
Velmi dobrej díl a těším se na další.
Klevisové klasika - perfektně napsaná detektivka, osazená uvěřitelnýma postavama a zasazená do skvěle vylíčenýho prostředí. Přiznám se, že prostředí jihomoravských lužních lesů mě moc nevtáhlo, už jsem s Bergmannem navštívila místa, která mi seděla víc :-) Zápletka dobrá, i když jsem asi autorce sežrala návnadu a viděla zápletku v nepřiznaném otcovství jedné z postav. Rozuzlení tedy malinko překvapilo, ale je to dobré.
Celkově mi to přišlo méně strhující než některé dřívější díly, proto dávám "jen" čtyři hvězdy. Ale i čtyři hvězdy jsou myslím parádní hodnocení.
Tohle byly snad moje první papírově přečtené Stopy hrůzy, které jsem si v těch sladkejch 12 koupila a přečetla :-) a tehdy jsem z toho byla asi dost unešená, neb jsem si až dosud, což už je víc než 20 let (!) pamatovala text ústřední Danieliny písně....
Takže jsem se na to teď hodně těšila. Ale zklamalo to. Příběh sice ucházející, zápletka s vražděním a vlky fajn... ale ten závěr, sakryš, ten to úplně zabil. Něco tak stupidního - rádoby děsivýho, konspiračního a červenoknihovnovýho - se jen tak nevidí. Takže tři hvězdy spíš s odřenejma ušima a ze sentimentu.
Slabota i na Stopy hrůzy. Zápletka úsměvná (dvě hvězdičky jsou za ni), ale postavy tak stupidně schematický, že se to skoro nedalo číst. Možná by to fungovalo jako parodie, ale to Stopy hrůzy, pokud vím, být neměly.
Ale jo, to nebylo špatný. Celkově teda tuhle sérii sráží horší překlad (to věčný hůůůů a hovorová puberťácká hantýrka i mimo přímou řeč se mi už pomalu zajídaj)... ale tady byl celkem fajn příběh. Ověšeno sice duchařinou, ale pod tím celkem slušná detektivka s pár zvraty a kus napětí. Odhalení vraha fajn. Odpustila bych si to happyendové poznání, že jsou oba výjimeční... ale jinak dobrý.
Nic moc. Hodnoceno s malým odstupem a vlastně už si nepamatuju závěr a rozuzlení. I na poměry Stop hrůzy trochu nepovedené. Ale neva, jedeme dál :)
Tohle bylo slabý i v rámci Stop hrůzy. Od začátku do konce blbý - protivná hysterická hrdinka, sobecká šprtka, co ji zajímá jen být ta nej nej nejlepší, bude se kvůli tomu ponižovat a doprošovat... a všichni se na ni přesto lepí jako na cumel. Pak to někdo vezme za blbej konec a hodí to na tuhle holku, která začne reagovat tím naprosto nejstupidnějším způsobem. Že je blbá ona, to chápu, ale že jsou v knize úplně blbí všichni, včetně dospělejch a policie, to je trochu moc. A nakonec se samozřejmě vše vysvětlí a máme tu happyend. Samý velký špatný. No, nic, tenhle díl se nepoved.
V rámci Stop hrůzy to patří k tomu lepšímu. V porovnání s normální detektivkou či hororem by to samozřejmě spadlo minimálně o hvězdu dolů, ale tohle prostě člověk čte proto, že je to taková ta roztomilá blbost pro dvanáctiletý děti, co si chtěj připadat hrozně statečně, že už nečtou pohádky... a čte to proto, že to číst chce. A číst cíleně brak a pak mu dát jednu hvězdu s brekem, že to byl brak... to by byl čtenář tak trochu pako. :-)
Takže čtyři hvězdy. Slušná zápletka, pár zvratů (i když žádný vau-překvapení), místy i docela atmosféra. Spokojenost.
Stopo-hrůzovej průměr, pohodová duchařina na odfrknutí po práci. Nenadchlo, neurazilo, Myš jsem nejprve hledala jinde, i když určité osoby mi od začátku byly podezřelé. Jedno rozuzlení se velice podobalo jinému z předchozích SH. A těch shod a následků "tajemství loňských lét" tam bylo trošku moc, takže jen průměr.
Dost velký trápení, ale dočetla jsem. Vůbec mi to nesedlo. Kdysi jsem četla Hadrového panáka a ten byl pohodovej, ale tohle... ne. Jak už tu opakují ostatní, jako kdyby autor nevěděl, co vlastně píše. Moc tlačí na pilu s vtipností a vůbec to nefunguje.
Děj mi přišel šíleně zmatenej. Ano, uznávám, moje chyba, že jsem Loutkáře četla buď děsně dávno, nebo možná vůbec (neutkvělo mi z něj vůbec nic, ale to ani z Hadrového, a toho jsem četla prokazatelně)... ale i tak by děj měl být přehlednější. Milion postav, jejich zamotaný vazby, kdo s kým konspiruje a kdo je komu zavázán... ehm. Postavy až na výjimky (Maggie a Finlay s Christianem zamlada) jsou v lepším případě nevyzpytatelné (Wolf, Rouche), v horším na facku (Baxterová, Andrea).
Šílené nelogičnosti v ději - Wolf chodící si do vězení jen na noc, to jako kurňadrát fakt? Ach jo. Samotné rozuzlení vraždy nakonec nebylo tak zlý, ale ta omáčka kolem.... a ten závěr, ten mě znechutil totálně. Vůbec celá vztahová zápletka je laciná a trapná.
Nic, s Colem asi končím, je mi líto.
Hodnotím jen v rámci Stop hrůzy, ale tohle je prostě tak svébytnej žánr, že to nelze hodnotit jako normální horory a thrillery.
A v rámci Stop hrůzy je tohle hodně dobrý. Sice puberťácky unáhlený a přepjatý, ale to k tomu patří... a jakmile se děvčata vydají do Shadysideského lesa ke zdi, začne to být dost fajn. Slušná atmosféra, pěkný překvápko od Lucy, obstojně nechutné vraždění... a ten závěr, jo. Ten to vyšvihl o hvězdu nahoru. I když hodně zajímavá byla i myšlenka úniku jedné osobnosti dál a dál jen díky tomu, že si najde dalšího jedince na výměnu... i s tím by se dalo pracovat. Fakt dobrý.
Parádní oddychovka na půl dne. Tímhle dílem jsem se ke Stopám hrůzy vrátila snad po třech letech... a zase mě to docela navnadilo pokračovat. Takže fajn.
Další strhující jízda z hunterovské série. Postavy skvělé, vraždy absolutně odporné (i když druhá se tak trochu opakuje... na druhou stranu, kolik vysoce originálních a hnusných způsobů vraždy může člověk vymyslet?), děj strhující.
Skvělá je ta myšlenka přenosů a hlasování o realizaci a provedení vraždy. Skvělá a děsivá. I když nejděsivější je samotný fakt, že se téhle hry dobrovolně účastní i někdo další...
Rozuzlení a odhalení vraha je... carterovské. Pomsta je obvykle jeden z mála motivů, který asi my obyčejní smrtelníci dovedeme trochu pochopit... ale tady to bylo hodně krutý. Navíc bych řekla, že já, být vrahem, tak začnu úplně někde jinde - u těch, kteří tu "spouštěcí" událost přivodili.
Tak či tak to bylo parádní počtení. Čtyři hvězdy jen proto, že v téhle sérii už byly díly, který mě strhly i víc.
U Cartera se rozhoduju obvykle mezi "absolutní trhák" a "super". Tohle byl trhák. Plně to naplnilo očekávání, která čtenář od Cartera má - extrémní dávka nechutnosti, hnusu a utrpení, napínavé pátrání, rozplétání kořenů zločinu v minulosti menší či větší. A závěrečnej Hunterův boj o život. Sice už to není tak děsně wow jako u prvních věcí, co jsem od Cartera četla, spíš to jede podle zaběhnuté šablony... ale jede to podle ní parádně.
Odhalení vraha bylo hodně velké překvapení - i když tomu hodně pomohlo to drhnutí v překladu, co si budeme povídat. Ale nekritizuju, sama jsem dumala, jak to formulovat jinak, a na nic jsem nepřišla...
Pět hvězd. A roste ve mně odhodlání naházet celou tuhle sérii do svýho seznamu dárků :-)