terimila komentáře u knih

Velice zajímavý počin. Pěkný přehled a vhled do specifického literárního žánru. Čtivé je to tak částečně - odbornější část se čte... nu, jako odbornější nebo populárně naučná literatura. Každopádně mě to do tématu více vtáhlo a pořídila jsem si do své zvrhlé knihovničky i tisíckráte citovaného Váchala. Kdysi jsem do něj nahlédla při psaní disertace a až se jednou budu hodně nudit a mít hodně volnýho času, pověnuju se mu víc.
Ukázky jsou hodně rozmanité - některé jsou zamotané až běda a jazykově hůře srozumitelné (což ale absolutně není na vrub autora), jiné mají spád a dají se slušně číst i na dnešní poměry. Doporučuju prokousat se až k závěru, tam to stojí zato a docela jsem i zírala nad relativní realističností a drsností některých ukázek.
Rozhodně zajímavý a přínosný počin. Prohlodávala jsem se tím sice skoro půl roku po večerech, ale nelituju.
PS: Čtenářská výzva - kniha v měkké obálce.

4 05.06.2024

U Galbraithových detektivek jsou v podstatě jen dva druhy hodnocení - skvělý a hodně dobrý. Tohle je skvělý. Nádherná bichle, která se čte skvěle, ale nedá se přečíst na jeden zátah a čtenář z ní má ten božskej pocit, že si tuhle parádní věc bude užívat ještě fakt dlouho...
Hodně povedenej díl. Líbí se mi hrabání do starého nevyřešeného případu a všecko, co k tomu patří - dohledávání svědků, rozplétání toho, co tehdy kdo jak myslel a co kdo udělal a řekl... jo, občas jsem se nad přesností paměti aktérů drobet pousmívala, ale pořád v rámci možností dobrý. Co mě teda trošku dralo a těžce jsem to nestíhala, byly astro-poznámky nemocného detektiva, ale bez toho to prostě nešlo...
No a zápletka a rozuzlení zločinu prvotřídní. Způsob zbavení se těla mě dostal do vývrtky a osoba vraha a jeho motivace... nepřekvapily, nakonec to vlastně dávalo dokonalý smysl. Jo. Tohle se povedlo.
Postavy nezklamaly. Robin se osamostatněním od toho idiota výrazně vyšvihla nahoru a je z ní postava jako víno, Strike je pořád Strike... a ostatní fungovali přesně tak, jak fungovat měli. Přiznávám se, že to budované rádoby-vztahové napětíčko už autorce trošku přestávám žrát, natahuje tu strunu pořád a nic z toho... ale nevadí to. Ten večer s černookou Robin byl vlastně hodně fajn a naprosto nejlepší byla její finální konfrontace s Morrisem.
Takže za mě paráda. Dokonale čtivý, ani jedno hluchý místo, postavy se nám zase trošku posunuly, vrah dopaden a zločin odhalen... naprostá spokojenost. Jdu si zarezervovat další kus.
PS: Čtenářská výzva - kniha s hodinami na přebalu.

19 02.06.2024

Takovej českodetektivní průměr. Běžnej Exner v běžné kondici, jeho parťáci též, k tomu atraktivní prostředí ZOO a zajímavý exkurz mezi jednotlivá zvířátka (kianga si asi budu chvílí pamatovat)... ale ostatní postavy, oběti a podezřelí mi přišli naprosto nezajímaví. Moc postav, podobné, pletly se mi, splývaly dohromady do jedné masy (až na pár výjimek). No a odhalení pachatele... zvláštní, trochu uspěchané, ale přitom nijak překvapivé.
Nic moc, přiznám se. Četla jsem to skoro týden, což je na moje poměry a krátkou detektivku hodně. Nebýt toho prostředí ZOO, byla by tohle tak trošku šeď a nuda. Takhle to jde do průměru.

6 28.05.2024

Jedna z nejúžasnějších knih, co jsem za poslední dobu četla (důkazem budiž, že ještě než jsem dočetla půjčenou z knihovny, už jsem lovila na knihobotu a objednávala si vlastní).
Je to perfektně namíchaná směs napětí a tajemství obklopujícího skutečné historické události - a obrovsky mi polechtalo ego, že konečně někdo dal do příběhové souvislosti to, co mi před časem došlo, totiž dvě tematicky i časově dost podobné události s naprosto šíleným koncem. O další napětí se stará výprava statečných žen a soudní proces.
Ale co mě bralo nejvíc, byly hlavně perfektně vybrané a vylíčené hrdinky, jejich osudy a proměny. U příběhu Virginie jsem místy tajila dech... i když to odhalení jsem dost tušila už od chvíle, kdy padla určitá jména a určité letopočty.
Samotný děj mi přijde postavenej na jednoduchosti, i když to zní jako paradox. Zlomové události se dějí jaksi rychle, prostě, jednoduše, neokázale... ale neúprosně logicky, a v tom je síla téhle knihy. U většiny zlomových motivů jsem si říkala, že tohle by se mohlo stát i v životě. Jiné mě sice trochu tahaly za smysl pro logiku - rozuzlení se Siobhan a Seanem, proměnu u Caprice, odhalení osudu Irene... a úplný závěr u soudu. Ale tam už si mě hrdinky natolik omotaly, že jsem to přijala bez výhrad a s radostí. U toho finále s tím gestem mi snad i trochu zvlhly oči.
Tvrdím, že když autor udělá knihu a postavy tak strhující, že jim odpustím i opakované podobné drobné nešvary, je to pětihvězdičková kniha... protože jinak bych jí to neodpustila (soukromě tomu říkám Fenomén Twin Peaks :).
Prostě... za mě hodně, hodně povedené. Myslím, že se k tomuhle kousku ráda vrátím.
PS: Čtenářská výzva - kniha vyprávěná z více než dvou perspektiv.

7 20.05.2024

Přiznám se, že to nízké hodnocení tak docela nechápu. Mně se to líbilo, a to tak hodně, že jsem to zhltla za večer cca od pěti do půlnoci. Což je docela výkon.
Typickej Karika se vším všudy. Napětí, perfektní atmosféra, hodně hnusu, zajímavé postavy a dost zajímavá výpověď o době. Do jistý míry to dost vykročilo mimo typickou Karikovu šablonu a je to věci ku prospěchu.

Obrovsky se mi líbilo to velký finále (resp. jeho princip, ne brutalita), odhalení viníka/viníků a hlavně vysvětlení vědce. Jo, tohle já prostě hodně, hodně moc můžu a sedí mi to. Kdybych jednou psala obří mysteriózní teorii všeho, tak bych to přesně takhle udělala taky, kdybych to uměla. :)) Kéž bych to uměla. Karika to navíc chytře napojil nejen na Strach, ale i na Trhlinu. Vzniká nám vedle na Slovensku pěknej komplexní příběhovej svět, jen co je pravda :)

Samozřejmě, že Karika tohle všecko nevymyslel z čistý vody. Kam se podíváš, skoro všude narazíš motivy ze Stephena Kinga nebo z Lovecrafta. Ale je to celý velmi dobře zpracovaný. To, co je převzato, je převzato jaksi "oprávněně", protože Karika si vybírá právě ty skoro věčné motivy, které se táhnou společnostmi a jejich příběhy snad odedávna.

Ale abych jen nechválila: je to dost uspěchaný a místy překombinovaný. Ta linie s nehodou nebo pronásledováním Gavendových kolegů do... tam za mě vůbec být nemusela. Místy je to hodně přepjaté, skoro až na čáru snesitelnosti: hlavně extrémní přemíra brutality prvotních vražd a zmizení (i když... vlastně proč by se prapůvodní původce zločinu krotil, že ano) a extrémní zásah a brutalita Gavendových nadřízených, to bylo nesmyslný. Kdyby se to odehrávalo v 50. letech, tak snad, možná... ale takhle? Ještě jsem myslela, že za tím bude nějaký jejich vyšší cíl, že chtějí něco využít... ale tohle mi moc smyslu nedalo, jen přibylo krmení do masomlýnku. Hm. Tam se mohlo a mělo trochu ubrat z plynu. A za to ta hvězda dolů.

Sečteno: hodně věcí mě na tom dralo, to netvrdím. Ale je to parádně strhující. Pokud máte pro podobnej typ příběhů slabost a rochníte si u Lovecrafta a Kinga, tohle si užijete.

15 16.05.2024

Hezké, milé, sladké, místy až trochu přeslazené jednohubky. Občas možná až trochu moc na sílu - u některých příběhů jsem si říkala, že sice jsem optimista, ale tohle je hodně i na mě. Normálně bych dala hvězdy tři, ale ty kočky... ty kočky, potvory, to zase vyšvihnou na čtyři.
A taky to vyšvihla povídka o cestě do Laponska. Ta mě dostala do kolen z osobních důvodů. Mám ráda Finsko, prožila jsem tam pár měsíců a hrozně moc mi to dalo, mám ráda tamní přírodu a lidi... a pořád na ně vzpomínám a myslím na návrat. A vzpomínám na hotel, kde při návštěvě bydlel můj táta s bráchou, a vyvoněného vykoupaného elegantního hotelového kocoura Perreho a tamního milého pana hoteliéra. Nechám si je v hlavě a budu si myslet, že jsou jako paní Bente z povídky...
Fajn knížka. Pohladí jako kočičí otření a v tu chvíli, když ji čtete, je vám prostě pocitově o kousek líp, i když rozumem víte, že to je iluze.

13 15.05.2024

Naprostý průměr, co nenadchl, ale ani neurazil. I na Erbenovy/Exnerovy poměry průměr. Exner v dobré formě, zamotaný chuchvalec vztahů obětí a podezřelých, vlákna vedoucí do tragické minulosti, která tehdy ještě byla nepříjemně živá.
Nicméně zavraždění byli líčeni tak z odstupu, že mi vlastně nikoho z nich nebylo líto. Co mnou na téhle knize hýbalo nejvíc, byly totálně nechutné životní podmínky, kde se na pár metrech v hnusné nedůstojné vestavbě v cizím bytě maťhalo několik rodin, a to, co z lidí takový nucený soužití dělá. (Naprosto přesně jsem tam pochopila, proč za totáče kdo mohl, utíkal na vlastní chatu.) Nejsilnější dojem z týhle knihy je neurčitej smutek nad všeobecným plíživým rozpadem společnosti. Šeď, zima, přirozkrádání toho a onoho... Naprostý souhlas s komentářem Pebry.

6 15.05.2024

Nepříjemná, plíživá věc. Jo, je to zase podle Karikovy šablony (mladej tragéd, co se snaží utéct minulosti - podivnou náhodou odhalený tajemství vykecaný technikou - pár dalších lidí do party - rychlý teoretický pátrání - akce - krize, co odhalí, co v sobě dotyční mají - fujzávěr. Klasika.
Ale je to dobrý. Vtáhla mě atmosféra ponurejch vrchů, kde vyfukuje a kde se dějou divný věci, to prostě Karika umí. A pak se do pátrání pustí ti tři... a začne jízda o život. Pozitivem je, že se tady pracuje spíš s úzkostí, než s fyzickým popisem hnusu a bolesti. Knížce to je značně ku prospěchu.
Jo, některý věci mě tam sejří, hlavně stupidně iracionální chování hrdinů - aspoň některejch. Ještě před začátkem poslední jízdy jsem přestala počítat, kolikrát bych už Gaba stihla poslat navždy do pr... . Karika má talent vytvářet strašný zmetky, kterejm člověk fakt ani nic moc dobrýho přát nedokáže.
Ale jako celek to funguje. Od chvíle, kdy se větrnice objevila a vydala se na svou pouť... brrrr.
A mně se vlastně líbil i ten filozofickej přesah i ten závěr. Musím si to přečíst znovu, to ano, ale nerušilo mě to. I to je svým způsobem vysvětlení... a nikoli nepodnětný. Dobrá práce.

17 10.05.2024

Za mě nejslabší exnerovka, co jsem zatím četla. Nějak mě to nedokázalo vtáhnout. Vražda, co vlastně ani nevypadá jako vražda, vyšetřování nevyšetřování, oběť extrémně nesympatická, rodina a podezřelí jsou protivní povýšenci nebo podivné existence. Exner se s nima moc maže, pořád se tak nějak plácá od ničeho k ničemu, nemá svůj běžnej šmrnc. Nějak to nemělo spád, všichni se tam pořád nějak motaj... Snad půlku knihy jsem váhala, zda poprvé nedám Exnerovi jen dvě hvězdy, ale závěr to trochu vylepšil - aspoň to rozuzlení a odhalení vraha dávalo smysl.
Tak či tak ale nic moc. Kdybych svoje setkávání s Exnerem bývala započala tímhle, asi bych dál nepokračovala.

7 07.05.2024

Uf. Tak tohle byla ne jízda, ale pád. Karika prostě umí. Jede si sice podle své známé šablony a vy už tak trochu víte, co čekat, ale čert to vem. Umí perfektně vyprávět, vylíčit prostředí a hlavně vyvolat takovej ten hnusně tísnivej dojem, že pod povrchem normálnosti něco strašně není v pořádku. A to na požitek stačí.
Propast mě vtáhla. Fungovala dokonale a typicky karikovsky - od zranitelného hrdiny, přes zápletku s odhalováním dávných podivností událostí, přes hrůzu propasti... až po zoufalý boj s ní, prolínání skutečnosti, představ a vidin. Až do konce jsem čekala nějakou karikovskou odpornost jako nechutnou třešinku na dortu... až přišlo poznání, že někdy nemusí přijít odpornosti, že stačí jen děsivej a rozkomíhanej svět, ve kterým se už není o co opřít.
A vůbec mi nevadí, že to v něčem je hodně trhlinovatý, v něčem hodně tmovatý. Je to povedený a do propasti to umí strhnout obrovskou silou... a já si ten pád - s bezpečným dopadem do sedáku - užila. A teď zůstává to nepochopení - co se to vlastně stalo a jak se to stalo - který zůstává po podobnejch strhujících pádech a dopadech.
Dobrá práce, pane Karika.

12 02.05.2024

Naprosto perfektní, srozumitelný a čtivý přehled černobylské události. Autor začíná od píky - od příčin a kořenů tragédie, pak srozumitelně a přitom strhujícím způsobem líčí průběh té osudné noci a následného boje a likvidace, a pečlivě se věnuje i následkům a dozvukům. Samotná událost je popsaná tak jasně a srozumitelně, že čtenář totálně nechápe, že tyhle zásadní věci mohli nevědět a nepředpokládat jaderní inženýři a technici...

Už jsem se touhle problematikou lehce zabývala při psaní disertace (z hlediska ohlasu v médiích a na veřejnosti - no, uf), ale tahle kniha mi informace perfektně ucelila. A i když jsem věděla, že to byl obr-prů*er, tak mi nikdy nedošlo, jak strašlivě obrovskej obr-prů*er a co všecko to dalo do pohybu. Vlastně přemýšlím, jestli vím o nějaké jiné nehodě v lidské činnosti, která by způsobila tak dalekosáhlé události. Následky Černobylu byly jako nekonečná řetězová reakce - i dneska je vidět, co všecko to způsobilo...

Není to lehké čtivo - pozor, tím ale nemyslím nečtivé. Je to tak nabité informacemi, jmény, pozicemi a událostmi, že se to prostě nedá číst rychle, pokud z toho chcete něco mít. Já to četla po pár stránkách snad rok a půl, ale stojí to za to. Vřele doporučuju a smekám před autorem - věnovat se takhle složité a komplexní problematice a zpracovat ji takhle čtivě, to všechna čest.

10 02.05.2024

Ale jo, dobrý. Četlo se to příjemně a dobře, taková ta letní pohodová oddychová detektivka... Exner a jeho parťáci dělaj snesitelnejma i ty sondy do dob minulejch, o který bych jinak fakt nestála.
Oproti jinejm exnerovkám, hlavně proti nedávno čtené Pastvině, to však bylo slabší. Rozuzlení bylo tak trochu šroubovaný, hrdinové nepříliš zajímaví. A Exner trochu mimo kondici, nepřekvapivě. Takže "jen" tři hvězdy. Ale neva, není každej den posvícení.

10 30.04.2024

Zvláštní, rozporuplná kniha.
Jako horror to absolutně nezafungovalo. Ghůl byl směšnej a komickej (a jeho nářek po rodině absolutně nevěrohodnej), jeho odhalení bylo náhodný a až moc rychlý a snadný (od místního kněze bych čekala, že bude kličkovat a držet odstup a nepodrývat si autoritu víry popírající mýty a příšery... a ne že dítěti na první dobrou vysype děsivou historku, kterou jinak už dlouhý roky tají), dítě jde a na první podívání najde všecko, co potřebuje vědět, u sebe doma. Hororová linka slabá a nevěrohodná. Autor se to snaží dohánět nechuťárnama, který jsou hnusný, ale děs nevyvolají.
Navíc je to obšlehlý od začátku do konce - na kterého hrdinu, jeho rodinu a osud se podíváš, tam vidíš paralelu z Kingova To nebo Simmonsova Temného léta. Uznávám, po těchhle opusech je skoro nemožný vymyslet něco originálního o partě dětí bojujících o prázdninách se zlem skrytém na maloměstě... ale tak to holt nedělám, no. Ale tady ty podobnosti fakt bijou do očí.
Za tohle vše bych dala dvě hvězdy - a to by ještě jedna z nich byla pouze za to, že to je dobře čtivý.

Jenže tahle knížka má i druhou vrstvu... a ta se tu hodně povedla. Rodiny dětí a jejich osudy v nich jsou silnější než celá hororová linka. Ukazuje to krutě marný naděje, snahu vzepřít se, nebo naopak snahu dělat dobrou věc, která vede k utrpení... Za mě jsou vrcholem téhle knížky nikoli scéna na hřbitově a boj s ghúlem, ale Dougovo svěření se Timmymu, noční výbuch Timmyho otce a hlavně epilog při dospělém setkání s Barrym. Brrrr, síla, syrovina.

Váhala jsem, zda být hodnější a dát v souhrnu 3*, nebo jen 2. Zatím nechám tři, je to čtivý (i když překlad místy nic moc)... a ta nehororová linka se povedla. Příště se vykašlat na příšery, nebo se aspoň vyklašlat na jejich okázalý ukazování a nechuťárny, a bude to lepší.

9 30.04.2024

Naprosto luxusní detektivní jednohubka na jedno odpoledne a večer. Exner svérázný sympaťák jako obvykle (snad jediný detektiv z českých detektivek z dob minulé, jehož lze bez výčitek mít rád), perfektně vylíčené prostředí vesničky a chatové osady, střípky minulosti z války, hodně velkej opar mysteriózna... a nakonec pochopitelné a smysluplné vysvětlení. I když na můj vkus malililinko uspěchané, proto "jen" čtyři hvězdy.
Jo ještě naprosto miluju Erbenův jazyk - u jeho obratů a Exnerových hlášek nebo popisu jeho drobných činů mi mnohdy cukají koutky. Po dočtení Pastviny si nejsem jistá, zda se mi líbí nebo nelíbí slovo "znamenitý", budu tomu muset věnovat další pozorování :)
Parádní počtení, který lze s klidem doporučit. A já si jdu na další exnerovky.
PS: Čtenářská výzva - kniha, v níž někdo zabloudí nebo zmizí

18 24.04.2024

Hodně dobré. Začátek je naprosto strhující. Rozmotávání Gabrielova tajemství a toho, co dělal posledních 12 let, je totálně dechberoucí. Když se dostal do trezoru u své matky a našel tam, co tam našel, myslela jsem, že vyletím z kůže. Paráda.
Wow-dojem, učiněnej první polovinou, mi ale trochu zkorigovala půlka druhá. Několikanoční pátrání, kdy oba bývalí parťáci překvapivě snadno proletěli několika setkáními, místy a odhalili, co se odhalit dalo, ty jsem ještě nějak snesla... i když přitažené za vlasy to bylo dost. Ale ty dva Gabrielovy úniky a vyřešení problémových osob, jakož i řešení situace ze strany těch dalších... to už mi přišlo moc. Trochu narychlo a trochu moc unáhlený. Taky jsem na konci postrádala vysvětlení toho, co a proč se vlastně stalo Gabrielovi - proč právě tehdy, proč právě tohle... a co ti ptáci?
Ale celkově to stálo zato a bylo to to hodně dobré seznámení s autorem. Myslím, že sáhnu i po dalších.

9 14.01.2024

Parádní setkání s Niemansem a jeho parťačkou Ivanou. Nejsou to Purpurový řeky (už zase, já vím), ale je to hodně dobrý. Čtivý, perfektně vylíčený prostředí, známé a osvědčené postavy. A lákavý prostředí sekt a uzavřenejch komunit - to musí vtáhnout snad každýho milovníka mysteriózních thrillerů. Takže zhltnuto za dva večery.
A teď drobné slabiny: Rozjezd mi přišel pomalejší (rozuměj trochu málo drastickej) a rozdělená vyšetřovatelská dvojka byla jaksi neslaná... ale pak se to rozjelo. Zápletka a motiv nezafungovaly tak, jak by asi měly - kdo četl předchozí, bude vědět proč. Nicméně oproti Purpurovým řekám to je i jakštakš uvěřitelný. Jo a taky už mě docela štval Niemans, začíná z něj růst starej chlupatej oslizlej kocour, což není úplně můj oblíbený typ hrdiny, ale co už...uvidíme, zda a co bude dál. Také mě malinko tahaly drobné nelogičnosti - zejména chování vraha mi po značnou část děje přišlo dost matoucí až nesmyslný. Proto tedy "jen" čtyři hvězdy.... ale i to je dost dobré vysvědčení.

12 28.12.2023

Za mě trochu slabší díl, brzy mi myslím splyne s dalšími carterovskými "čtyřhvězdičkami", kde se nedělo nic zásadního ani extra zajímavého (rozuměj drastického). Nejzajímavější z celé knihy byla bezesporu Angela, ta to docela zajímavě oživila. Superschopnej vrah, co nenechává stopy, ale přitom má poruchy paměti... ten mi tentokrát hrubě nesedl. Ani jeho minulost, ani činy, ani osobnost a motivace. A poněkud uhozenej mi přišel i ten závěr - aby se někdo takovej dal jen tak ukecat k tomu, k čemu se ukecat dal?
No, já vám nevím. Tohle je spíš trochu čtyřka z milosti, protože to je božsky čtivej Carter a protože se povedla Angie. Jinak nic moc. Na super-kusy jako Genesis, Sochař smrti, nebo i lucienovské díly, se to dívá s hodně velkým odstupem.

10 18.12.2023

Jedna z Kingových best-of. Ne úplná absolutní špička, ale ta širší špice.
Je to trochu jiné než mé ostatní oblíbené kingovky - které jsou všecky jakoby propojené existencí dalšího světa nebo imaginárního místa, které můžete postupně poznávat a hledat si přátele mezi postavami...
... ale je to skvělý. Osvícení je vlastně skoročistá hororová duchařina s hrdiny obdařenými nadpřirozenými schopnostmi. A je to fantasticky povedený. Celý příběh je bezvadně postavený - odlehlé tísnivé místo, rodina se stíny a šrámy z minulosti, historie místa... a jeho síla. Uf. Do toho fantasticky živá Kingova líčení míst i událostí, perfektně prokreslené postavy a jejich proměny (Jack, uf!), přirozené líčení nadpřirozena... a celé to neodvratné spění k finální hrůze.
Dokonalost. A podobně fantastickej je za mě i film. Jacka Torrance si neumím představit jinak než Nicholsona. Samozřejmě, že knížka je lepší, protože toho prostě umí vysvětlit a zachytit víc... ale co se atmosféry a zachycení základní linky týče, tak film odvedl fantastickou práci.

24 13.12.2023

Pistolníkem to u mě všecko začalo, celá moje dechberoucí cesta k Temný věži a jejímu nekonečnýmu uctívání. Ale drhlo to. Nejvíc to drhlo právě tady, u Pistolníka - a proto ty 4 hvězdy.
Poprvé jsem ji četla na gymplu, když jsem Kinga objevila. Přečetla... ale odložila a dál v sérii nepokračovala. Nějak moc mě to nestrhlo, moc specifickej svět, moc odtažitá postava, kterou je těžký mít rád (zejména v tomhle díle).
Ale po dlouhejch letech jsem se k tomu vrátila... a byla jsem už někde jinde. Se znalostí několika jiných fantasy světů a schopností hledat v nich paralely a návaznosti, s načteností Kinga, se schopností dát knize trochu víc času na rozvinutí. A sedlo to neskutečně. Tehdy jsem se už neodtrhla, sáhla po dalším díle a tam jsem si Rolanda neskutečně zamilovala... a jakmile přišli i jeho spoluputující, bylo hotovo. A cesta k Temné věži mi nakonec dala takový zážitky, jako do té doby snad žádná knižní série.
Takže já říkám díky, Pistolníku, i kdyžs mi to nedal zadarmo.

11 13.12.2023

Dobré, ale nikoli výjimečné, natožpak skvělé. Po dlouhém dumání nakonec dávám jen 3 hvězdy - proto, že je to King. Být to jiný autor, má asi 4, ale na mistra hororu jsem prostě přísnější...

Talisman pro mě má význam jen jako dávná předehra fantastického, božského a uctívaného Černého domu. Jenže Talisman je spíš dobrodružná, lehce hororová pohádka, než plnohodnotná mysteriózní děsivost. Četla jsem to dvakrát či třikrát, koupila jsem si to... ale pořád to není ono. Proskakování nadaného dítěte z jednoho světa do druhého, ano. Touha toho dítěte zachránit to, co je mu nejdražší, ano. Propojení těch světů, ano. Ale dral mě ten důraz na pohádkovost a výjimečnost - proč musí být jeho maminka, kurňadrát, hned královnou paralelního světa? Jaksi mi neseděl i celý Jackyho útěk a jeho samotné putování napříč Státy. A podobných, více či méně neladících věcí tam je víc. Některejm motivům v téhle knize se nedá věřit - a to ani v rámci fantasy.

Prostě... to míchání stylů mi tu nesedí. Buď dospělá fantasy série se vším všudy (protože Černý dům), anebo dětská dobrodružná fantasy (Talisman). Ale nekombinovat, prosím.

6 13.12.2023