TerJac komentáře u knih
:D Tak tohle byla pecka. Pominu trochu ilustrace, které mne na knize skoro až iritovaly, protože jsou strašné :( ... ale pointově byl příběh super! Krom dětí, které by z knihy mohly dostat inspiraci, jak si venku opravdu hrát, by si knihu měli přečíst i dospělí. Z knihy na mne vykukovala vyloženě spousta nesmyslných zákazů dospěláků, kteří často dětem berou ty nejlepší radosti rozvíjející jejich fantazii - a to jen proto, že je to neobvyklé a k tomu neurčené. A proč? Protože máme ve zvyku se na to dívat svýma už bohužel ne dětskýma očima. My jsme přeci nebyli jiní ne?
Je sice pěkné, že v televizní podobě je toto dílo oceňováno, ale co se hodnoty textu týče, naprosto o ničem. V televizi jsem zatím nezahlédla, a budiž, pokud to někdo posuzuje z grafické stránky, jak je libo. Ale vznik knihy byl dle mého názoru absolutně zbytečný počin.
Milé, poetické. Jak se cítíme, když o někoho přijdeme? A co s tím? Kniha pro malé čtenáře, která mírně nakousává téma životních ztrát a smutků.
Moc hezká kniha, kterou by si děti měli číst ve škole snad povinně. A to hlavně ty, které tvrdí, že mléko je z obchodu. Jiní by si ji zase měli přečíst, aby věděli, co obnáší chov takového zvířete, až zas budou někde pindat nad cenami mléčných výrobků, a tím mám na mysli hlavně ty, co se pozastavují nad cenami sýrů na různých trzích. Chválím i ekologický podtext knihy, zkrátka super!
Pěkná kniha, která se snaží předat pěkné poselství, jak víc myslet na okolí a koukat kolem sebe. Aneb, že příroda sama, nám nabízí ty nejlepší možná řešení.
Je mi až stydno, že jsem knihu objevila teprve nyní. Prostá, jednoduchá, moc mne dojala. Obdivuji, jak autor bravurně dokázal na těchto stránkách prostřednictvím tak mála slov vyjádřit, co vše nám je ochotna příroda dát, a jak si toho nevážíme či možná si to ani neuvědomujeme. Moc pěkné a smutné zároveň.
Tak tohle je bomba! Moc se mi to líbilo. Kniha se dá pojmout několika způsoby a všechny nám něco dají. To je super. Myslím, že právě toto jsou ty knihy, které děti potřebují. Už vidím, jak se nad touto knihou krásně rozvíjí debata s dětmi na všechno možné. Uuaáá to je pecka.
Tak jo. Hodnocení celé série jsem si schválně nechala až nakonec. Když pominu, že jsem dospělá, a měla bych se na to dívat s odstupem, tak musím říct, že to bylo fajn. Ano, některý věci zde byly dost nedotažený, a šlo se na ně s takovým hopem, až mi to připadalo k smíchu, ale beru, že celkovému příběhu to moc neubralo, a zase přeci jen to budou ostatní v jiné věkové kategorii vnímat úplně jinak než já.
Celkově mě série velmi překvapila. Měla spád, děj, byť byl samozřejmě sicfi, byl promyšlený. A na rozdíl od jiných knih, které jsou sice pod hlavičkou scifi, ale člověk přemýšlí v čem vlastně, nepůsobil příběh "přeumělkovaně". Nebo-li přehnaný takovým způsobem, že vás spíš nudí. Moc se mi to líbilo, a i když jsem od 4-tého dílu tušila pointu i závěr, čtení jsem si užila. Mile ráda budu doporučovat i dále.
Krátká povídka, která jakoby již z dálky sálala teplem. Autora miluji, a touhle kratičkou povídkou opět ukázal svůj cit a smysl vystihnout příběh do posledního detailu, kterému zkrátka nic nechybí. A přesto řekne vše potřebné a ukryje v sobě hned několik životních pravd. A tenhle příběh beru jako ujištění mě samotné v myšlence, že každý dobrý skutek se nám vrátí. Možná ve chvíli a podobě, jaké jej nečekáme ... ale přesto.
Zajímavé. Skutečně jsem moc nedoufala, že mne kniha nějak osloví. Zpočátku jsem si myslela, že je postavena převážně na přiblížení tragédie v 86 roce, která je zároveň propojena s tématem přátelství. Ale kniha nakonec vzala naprosto jiný spád. Moc doporučuji.
Kniha v sobě kloubí mnoho. Jak tématiku přátelství, tak lásky v rodině. Ale odráží také tehdejší způsob života nejen v Rusku. Nevím proč jsem si při pročítání zoufale přála, aby majetkové poměry hlavních hrdinek dnes okusily dnešní děti, které ani neví, jak moc mohou být rády za to, kde a jak vlastně žijí. Pěkné bylo i propojení s příběhem Rivky, který jsem zpočátku vnímala rušivě, než jsem zjistila, proč byl k příběhu dívek připojen. Ano, tohle dětem určitě ráda doporučím. Kniha jim ukáže nejen to, jak důležitá je stránka lidskosti, pomoci a přátelství, ale opět tyčí ukazovák nad tím, jak to kdysi bylo, na co bychom neměly zapomínat, a čeho všeho bychom si měly vážit.
Další kniha Jodi, kterou jsem se odvážila vzít do rukou, i když jsem tušila, že mne opět úplně psychicky "vyšťaví". A bylo tomu tak, stejně jako u těch předešlých. U téhlé autorky mám ráda, že vás na závěr vždycky vyvede z omylu, pokud si myslíte, že vám je jasné, jak to skončí. A to ne způsobem, že by vás překvapila, ale ona vás nejen vyvede z omylu ale i totálně šokuje.
Není tomu jinak ani u této knihy. Mohla jsem si myslet, že v závěru opět dojde k něčemu podobnému, ale ať už jsem spekulovala nad všemožnými konci, tenhle by mne nenapadl, přitom se zdál jasným.
Tato kniha mne sice nedovedla k hysterickému pláči, jako některé předešlé, ale po psychické stránce se přesto cítím mnohem hůř. Na jedné straně se vám ježí chlupy z hrůzných zážitků z Osvětimi popisovaných Minkou, na straně druhé mne velmi zaujala pasáž, kde se hlavní hrdina zpovídá z vývoje svého života, výchovy a doby v níž žil.
A tak se ocitáte mezi dvěma kameny. Na jedné straně bych na Josefovo přání klidně s chutí srazila jeho vaz, na straně druhé mám vždy na paměti, že není zapotřebí snižovat se na úroveň těch, kterými pohrdáme. Z druhého pohledu, mi zase bylo místy Josefa a Franze líto. Byli také, jistým způsobem, oběťmi války a fanatických cílů jednoho demagoga. A i když si to asi nepřipouštěli, byli jen loutkami na šachovnici někoho, kdo by je klidně střelil rovněž do hlavy, kdyby mu to mělo pomoci k dosažení jeho cílů.
Tím, prosím, neomlouvám jejich chování vůči vězňům, ale souhlasím s Josefovým tvrzením, že si člověk nevybírá, do které rodiny se narodí, a v jakém náboženství bude vyrůstat, jaké ideologie uctívat a komu věřit.
"Když vám někdo, a zvlášť vaši rodiče, vštěpují, že takto je to správné, nemáte důvod si myslet, že je to naopak".
Kniha mne donutila přemýšlet a pár věcí trochu přehodnotit. Nemyslím názor na nacisty, a to co dělali, ale kniha mi spíš připomněla, že naše činy nelze soudit až tak přímočaře, jak si myslíme. Opravdu ne vše vypadá tak, jak se jeví.
Velmi působivá kniha, se kterou se dá pracovat mnoha způsoby. Rádoby obyčejný příběh medvěda, který se jednoho dne vypraví na cestu, ve skutečnosti nabízí možnost, jak s dětmi probrat otázku odloučení, ztráty, či pocitu jakési nutnosti změny či hledání něčeho jiného, abychom si zase uvědomili, jak málo nám vlastně stačí. Velmi nápadité!
Moc pěkná kniha. Jakou podobu má smutek? Jak s ním pracovat? Pro práci s dětmi na téma pocitů a vnitřních rozpoložení jako vyšitá!!
Máte doma malého prcka, u kterého teprve jedete v linii poznávání všeho okolo? Pokud ano, tahle kniha vás nadchne. Nádherný příběh o malém koťátku, které se přikutálí do kurníku, a protože vyrůstá s dvěma slepicemi, myslí si, že je slepice. Když ale vyroste, uvědomí si, že vypadá jinak, a tak začne zkoumat, kde vlastně patří. Syn už byl na tuto knihu bohužel velký, ale i tak jsme si ji přečetli, a kniha nás pobavila. Takže doporučuji. Jednoduché, a přitom trefné!
Jak ukázat dětem, co je to týmová práce, tolerance a pochopení? Tahle kniha je na to jako stvořená. Moc hezké a povedené!
Pavle děkuji. Bylo úsměvné si knihu číst a myslet přitom na to, kdo vás k napsání inspiroval. Netušila jsem, že svá slova proměníte v skutky, a provedete z toho ještě k tomu tak krásný příběh. Opět jste mi ukázal moc své fantazie. Tohle bude pro mne velmi osobní kniha :)
(SPOILER) Autora mám ráda, příběh je bezpochyby napsán poutavě a zajímavě, ale obsahově mě trochu zklamal. Nemám prostě tuto agitaci proti masožravcům v lásce, mám k tomu hold svůj osobní postoj, a rozhodně to není kniha, kterou by zvolila pro práci s dětmi, natož ji doporučovala. Tím nechci říct, že děti nemají právo si ji přečíst. To rozhodně ne, ale myslím, že k takovéto knize, s tímto obsahem, si musí najít čtenář cestu každý sám, z nějakého svého přesvědčení. Jsem dost ekologicky smýšlející člověk, kniha mi byla proto doporučena, ale špatně. Tohle už beru dosti názorově osobně. Autora ale chválím, a to právě pro jeho odvahu tohoto tématu se vůbec dotknout i za cenu (jak on sám musel tušit), že si proti sobě poštve možná dost lidí. Já to rozhodně nebudu, ale na rozdíl od předchozí Zimní bitvy se už k této knize nevrátím.
Moc pěkné aneb jak se chovat k lidem? Tak, jak chceme, aby se chovali oni k nám.
Souhlasím s předchozím komentářem. Slovo vombat mě na konci už iritovalo. A výpovědní hodnota příběhu? Žádná. Sama jsem musela dovysvětlovat, proč vůbec les hořel apod. První vombat byl super, ta další pokračování už být nemusela.