Terror | Komentáře u knih | Databáze knih

Terror Terror komentáře u knih

Megalodon: Pátrání po nejstrašnějším mořském predátorovi Megalodon: Pátrání po nejstrašnějším mořském predátorovi Jan A. Novák

Temné a nepředstavitelně rozlehlé hlubiny zemských oceánů, ze kterých mrazí. Co se v nich skrývá? Co se z nich ještě vynoří?
Sám na malém člunu, v dohledu kolem jen voda a pod sebou něco, co může jedním stiskem čelistí ukončit všechno. Strach a později šílenství.
Noční můra.
Strach z nekonečna a z toho, co se v něm může skrývat. Fascinující? Pro mne určitě. A pro vás?

01.12.2024 5 z 5


Newtonův mozek a jiná romaneta Newtonův mozek a jiná romaneta Jakub Arbes

Jasně, kniha, psaná staročeštinou, plná lunojasných nocí a dalších poetických jinotvarů, dneska už čtenáře příliš neosloví. Ani samotné příběhy nejsou už ničím zvláštní. A přesto jsou. Protimluv, já vím. Jenže to nedovedu vysvětlit. Něco v sobě tenhle styl ukrývá. Něco, co mne šimralo tam někde za očima a nutilo mne číst dál a dál. Arbes ve svých romanetech prostě do české prózy vnesl něco, co dělá neplechu v mozku. Možná by zblbnul i ten Newtonův, co já vím.

16.05.2023 3 z 5


Kletba von Krumpelsteinů a jiné hrůzy Kletba von Krumpelsteinů a jiné hrůzy John Morressy

Vymeteme všechny zbytky ze šuplíků, posbíráme, co kde upadlo a vydáme to! Tak nějak bych viděl genezi této sbírky. Předchozí komentátoři vcelku s nostalgií vzpomněli na Kedrigerna. Ale vždyť ten se tu vyskytuje též! Bohužel jde o řemeslně nedotažené příběhy se spoustou logických chyb. Sbírku dále shazují dvě vážněji pojaté povídky, které Morressymu moc nešly. Zato krátké a úderné vtípky ano. Za vrchol knihy považuji titulní povídku nepovídku, která mě rozesmála až k slzám. Opravdu. Už jen proto jsem rád, že se mi kniha dostala do rukou.

09.04.2023 3 z 5


Imago Imago Octavia Estelle Butler

Třetí díl za mnou. Hurá?
Celou dobu jsem čekal, že se stane TO. Že prostě trilogie někam VYÚSTÍ. Místo toho proběhlo jen další nudné proplétání mimozermsko-zemských vztahů, ozvláštněné vcelku napínavou dějovou linkou. Toť ale vše. Plánovala autorka další pokračování? Máme si z nic neřešícího závěru něco vyvodit? Něco, na co má chabá a pokulhávající mysl nestačí? A co na to Jan Tleskač? Netleská. Bohužel, už dlouho netleská.
Takže: Hurá! Mám to za sebou.

02.04.2023 3 z 5


Poklad pouště Poklad pouště Kamil Šimon (p)

Když jsem začal číst první povídku, která dala sbírce jméno, docela mne to vykolejilo. Co to je? Špionážní béčko? Teprve další povídky mi ukázaly, po jaké cestě se autor vydal. Jednotlivé příběhy se věnují různým záhadám, tajemstvím a lidstvem nepochopeným úkazům, které jsou někdy v povídkách vyvrácené, někdy ne. Musím uznat, že jde o celkem svěží a čtivé dílko, u kterého se občas i usmějete a někdy zakroutíte hlavou. Jeden z těch lepších sešitů, co Karavana přinesla.

19.03.2023 4 z 5


Únos krále hádanek Únos krále hádanek Svatopluk Hrnčíř

Autor má rád hádanky, šifry a rébusy, což lze nalézt v mnoha jeho příbězích. Únos krále hádanek všemu nasazuje pomyslnou korunu. Kniha je těchto špumprnáklů plná. Na každé sudé stránce nalezneme něco k luštění. Bohužel příběh samotný je banální a přes veškerou snahu není příliš nosný. Také bych uvítal, kdyby výše uvedené hádanky byly součástí děje. Takto ještě více tříští čtenářovu pozornost. Co musím ocenit, jsou fantastické ilustrace Adolfa Borna.

05.03.2023 3 z 5


Chrám Matky Boží v Paříži. Díl I (dvousvazkové vydání) Chrám Matky Boží v Paříži. Díl I (dvousvazkové vydání) Victor Hugo

Předně se přiznám, že jsem nikdy neviděl ani jedno filmové zpracování, dokonce ani to kreslené. Na druhou stranu jsem si mohl vychutnat světoznámý příběh bez předchozích spoilerů. A vychutnal jsem si jej? No…
Knihu bych rozdělil na dvě části. Ta kratší je popisná a neskutečně nudná a rozbíjí příběh. Číst nekonečné stránky, kde se s autorem díváme na Paříž a zastavujeme se pomalu u každé budovy, je jako listovat v turistickém průvodci. Ne, je to ještě horší, protože ten průvodce je protknutý autorskou esejí na téma „úpadek architektury v závislosti na knihtisku“. Docela mě dostalo, když na konci virtuální prohlídky francouzského velkoměsta Hugo prohlásil, že celý výklad byl veskrze stručný a tak si ho pro jistotu ještě shrneme, načež začne zase od začátku… Fakt jsem se dlouho tak nenasmál.
(Dokončení u svazku 2.)

25.02.2023 3 z 5


Perunova krev I. Perunova krev I. František Kotleta (p)

Kniha je vtipná a plná akce - to jsou plusy. Kotletův styl, erotické scény, teda spíš podřadné porno, postavy, hloupý příběh – to jsou mínusy. Dám šanci druhému dílu, protože jde vlastně o jeden román, rozdělený do dvou svazků, ale mám pocit, že s Kotletou jsem asi šlápl vedle… Zatím slabý průměr...

04.02.2023 3 z 5


Prasopolis Prasopolis Martin Klusoň

Hezké, až komiksové ilustrace. Krásný křídový papír. Stylové, krví pocákané stránky. Zajímavý námět. A román samotný? Mix 1984 a Planety opic. To nezní špatně, ne? Tak to napíšu jinak. Na knize je znát, že ji nenapsal žádný zkušený autor. Styl místy dětský, absolutně se nehodící k popisovaným událostem, postavy prasat až příliš lidské, některé pasáže (zabijačka) vyznívají jako agitační článek z ultra vegetariánského časopisu, konec, který pravděpodobně měl navnadit na další díl. Nenavnadil. A prasata budu žrát dál…

15.01.2023 3 z 5


Vražda pro Zlatého muže Vražda pro Zlatého muže Václav Erben

Erbenovy detektivky nejsou zrovna můj oblíbený ovocný čaj. Něco nestravitelného v něm plave. Postav je v knize spousta, všichni mluví a mluví, někdy k případu, někdy jen tak, až jsem se v těch dialozích ztrácel. Hlavní můj problém je Exner samotný. Pro mne je jeho persona, vzhledem k době, kdy se jeho eskapády dějí, těžko uvěřitelná. Přijde mi, jako by ani do té doby nepatřil. Navíc není nikterak geniální detektiv, jeho vyšetřovací metody spoléhají na přísun dalších a dalších důkazů, aniž by použil přelomové dedukce. Hlavní jeho životní náplní je udržovat vzhled elegána v naleštěném autě a mimoděké balení krásných žen. V knize se vyskytují postavy archeologů z Pokladu byzantského kupce, ale vzhledem k již dávné četbě tohoto dílu, jsem si je vybavoval jen matně.

15.01.2023 3 z 5


Devadesát tři Devadesát tři Victor Hugo

Má první kniha od klasika francouzské literatury. Shodou okolností autorova poslední. Že bych se do Huga pustil od konce? A není to fuk? Román mě překvapil svým naturalismem ve své první čtvrtině. Oproti Dumasovi je zde více krve a smrti. Čím mne naopak Hugo nezklamal, jsou dlouhé a až úsměvně pitomé dialogy, které mají jediný účel – popsat více autorských archů. Druhá polovina knihy je dobrodružná, akční a měl jsem chvílemi pocit, že čtu nějaký starý brakový román, kterým se ve své cele mohl těšit Babinský. Ve svém popisu jsem vynechal jednu část. Záměrně si ji nechávám na konec… Ve druhé čtvrtině díla totiž přijde něco, co možná odradí od další četby spoustu čtenářů. Připomnělo mi to vtip z Televarieté o konkurzu na informátora pražské cestovní kanceláře. Kolik má Praha obyvatel? - 1183000. A teď nám je vyjmenujte. V Hugově soupisu členů zasedání Komuny snad chybí jen podavač vody a uklízečka…

08.01.2023 3 z 5


Black Hills Black Hills Dan Simmons

Občas mi některá kniha nesedne. Stylem, námětem, dějem, postavami… Simmonsovi se povedl husarský kousek. V Black Hills mi nesedlo vůbec nic. Styl, kde přímá řeč je nahrazena kurzívou, je nekomfortní. Skákání v čase je také zbytečně matoucí. Čím víc jsem se prokousával vzpomínkami hlavního „hrdiny“, tím víc ve mně sílilo přesvědčení, že tohle mě ale vůbec nezajímá. Popisy mimostavů, pornovzpomínky generála Custera, nijak nesouvisející odbočky… Děj? Cože??? Bylo mi úplně fuk, co se stane. Ono se vlastně ve finále nestalo vůbec nic. A Paha Sapa? Nevybudoval jsem si k němu žádný vztah. Jen jsem zoufale čekal, až dovykládá ty svoje zmatené životní osudy a táhne do věčných lovišť. Příště snad zase lépe…

08.01.2023 1 z 5


Dračí chrám Dračí chrám Jaroslav Mareš

Nejde o klasický cestopis. Nenajdete zde popis cesty z bodu A do bodu B, nedozvíte se, kolik stojí benzín v C, ani kolik obyvatel má D. A vůbec zapomeňte na písmena latinky. Tohle je o písmenech, která se na Zemi běžně nevyskytují. Jsou tajemná, bezbožná a pavědecká... Právě proto jsou také vzrušující, mrazivá a dechberoucí. Stejně jako tato kniha...

26.12.2022 4 z 5


Ve znamení střelce Ve znamení střelce Agáta Bílá (p)

Měl jsem obavy. Velké obavy. Dívčí románek? Kapitáne, co blbneš?! Jenže naštěstí autor nezklamal. Jeho nezaměnitelný styl se propsal i do tohoto nenáročného dílka, jen místo Oty Finka sledujeme osudy dospívající Jany, která při své cestě za láskou narazí na nemilou překážku. Naštěstí ovšem zároveň narazí i na soukromého detektiva, takže všechno nakonec dobře dopadne.
Kdybych byl hnidopich, navrhl bych zkrácení dílka na formát detektivní povídky a ten zbytek bych si klidně odpustil. Smůla. Jsem hnidopich. takže lepší tři. :)

19.10.2022 3 z 5


Maigret a lovec zvuků Maigret a lovec zvuků Georges Simenon

Na to, kolik toho Georges napsal, si držel celkem slušnou laťku. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že starší maigretovky byly lepší. V lovci zvuků jde právě jen o ten nápad, že si někdo místo fotek pořizuje zvukové záznamy míst, která navštívil. Ale dle mého tento nápad zůstal hrubě nevyužit a děj se zvrhne v malého pitavala z francouzského města. Jde o jednohubku na jedno odpoledne, která neurazí, ale ani nenadchne.

28.12.2021 3 z 5


V zajetí Amazonky V zajetí Amazonky Pierre Maël (p)

Jak to ti francouzi dělají, že píší všichni stejně? Verne, Laurie, Maël, všechno na jedno kopyto. Dovedu si představit tuhle skupinku spisovatelů dobrodružné literatury, jak sedí u kulatého stolu, oheň v krbu praská, burgundské teče proudem a chlapíci s červenými nosy a zářícíma očima se domlouvají, jakou robinzonádu kdo z nich napíše. Ten poradí tomu, ten zas tomu třetímu...
Pierrovi zřejmě nejvíc radil Jules. "Hele dvě děcka, to jsem ještě nenapsal. Škyt! Já mám jen dospělý... Frk! Flus! A na konci tam dej nějakýho Nema, jako já..."
Ale jo, dobře se to čte, ale je to pořád dokola. Jen místo ostrova tu máme pobřeží Jižní Ameriky. I když ten ostrov se tam nakonec stejně vejde...

28.12.2021 3 z 5


Kletba rodu Campbellů Kletba rodu Campbellů John Dickson Carr

Čtivá a lehce napsaná jednohubka, protknutá humorem a trochou toho mezipohlavního laškování, která splnila svůj účel - pobavila. Ale tak nějak mi přišlo, že detektivní zápletka, o kterou by v těchto knihách mělo jít především, je až příliš upozaděna. A Gideon Fell mne rozčiloval svým frkáním... :)
Když se sám sebe zeptám: "Přečteš si zase něco od Carra, pokud bude možnost?", musím odpovědět kladně.

21.11.2021 3 z 5


Království české a jiné polokatolické povídky Království české a jiné polokatolické povídky Jan Křesadlo (p)

Za mne zklamání. Po skvělé a šokující Slepé bohyni jsou povídky v Království doslova a do písmene o ničem. Tentokrát nezáživnou polévku nezachránilo ani koření v podobě Křesadlova osobitého stylu. U povídkových sbírek většinou narážím na nevyrovnanou kvalitu, ale to není tenhle případ, tady jsou špatné povídky všechny. Už dlouho se mi nestalo, že by mi nechutnalo jediné sousto. Nápady bezduché, osoby nevýrazné, pointy se nekonají. Prostě ne.

24.12.2024 1 z 5


Lid nomádů Lid nomádů Anna Saavedra

Mísení vzpomínek a příběhů, které jako román příliš nefungují, na druhou stranu vše je podáno čtivou formou, takže se v nomádském guláši čtenář topit nemusí. Taková jednohubka na odpoledne, která zanechá v žaludku pocit slušně kulinářsky připravené svačiny, po níž ale zůstává chuť na zakousnutí ještě něčeho malého.

04.12.2024 3 z 5


Výprava na jezero Plagesee Výprava na jezero Plagesee Jan Čeřovský

Čekal jsem přírodovědné bádání naší rudě ošátkované mládeže na táboře v NDR. Ale jako fakt bádání. Vlnky šplouchající v rákosinách, kvákání žab a vodního ptactva, příhody v okolních lesích a poznávací výlety. Co jsem však dostal místo toho? Ideologickou hovadinu, přátelé. Parta neosobních a nijak blíže nespecifikovaných pionýrů, kteří se nějakým způsobem zasloužili o rozkvět naší socialistické vlasti, což znamená, že jejich rodiče byli angažovaní a politicky uvědomělí, se dostane za odměnu na pobyt k východním soudruhům, kde je stále máj. Jaký to krásný svět v kontrastu s tím prohnilým západem, jehož střípek zahlédneme v deníku jednoho potencionálního estébáka, ve formě dvou zmalovaných ženštin a zpustlých rozvalin světa za zdí. Ale co, jsme tu kvůli přírodě, ne? Tak hurá na ní! Správně, ne do ní, ale na ní! Hele, žába! Kuchy kuch! A užovka! Kuchy kuchy kuch! Ten leknín je chráněný! No co, pod mikroskopem je zajímavý! A zazpíváme si!
Tohle bylo zklamání na entou. A to ještě celou tu pakáž v závěru navštívili pedofilní rudoarmějci. Dobře jim tak!

16.05.2023