Terry11
komentáře u knih
Něžná je noc
Francis Scott Fitzgerald
Když já je tak skoro všechny chápala a nevěděla, komu z těch tří vlastně fandit.
Božský bastard
Christina Lauren
Totální škvár! Marně vzpomínám, jestli jsem v životě četla něco horšího. Po stránce stylistické, dějové (vešel by se do dvou souvětí) i lexikální jde o takovou slátaninu, že se fakt divím, jak to mohlo vyjít knižně. Jen vysoká míra mého masochismu (a skutečnost, že jsem s sebou na dovolené neměla jinou knihu) mě donutila dočíst do posledního stupidního dialogu. Dva inteligentní, vysokoškolsky vzdělaní, bystří, ve svém oboru uznávaní lidé (slova autorek) se častují slovy jako kretén, pitomec, debil, používají spojení - "vzít ji kyjem přes hlavu a ošukat ji", "ufikla by mi koule a nacpala mi je do chřtánu" (str.118), "povídej, jak kurevsky dobrý je to pocit, když ses udělala", uvádějí při hádce argumenty, které by možná obstály u puberťáků na základní škole (dialog hlavních postav v letadle ze San Diega). Předpokládám, že když obě autorky text sepisovaly, poctivě se střídaly po větách a o logiku situace, věrohodnost jednání a charakterů už moc nešlo. .....Moc tomu nepomohla ani překladatelka, protože její některá slova či spojení "...raději bych vyhandloval svoje auto, jen abych ji měl i s tou její harpyjí letorou zpátky", "moje vlasy připomínají špatný vtip, protože jsem byl úplně na nervy", "Jeho páteř byla podle všeho rovnější než moje" (ve smyslu - je morálnější), "cítila jsem dotyk na svém mase", „kancelář byla v jednom ohni šeptandou o tom, co jsem provedl“, „vypadala tak šukadelicky“, byla důkazem toho, že zřejmě šlo o její první překlad. A na závěr – takto přemýšlí a formuluje (slovy svých stvořitelek) třicetiletý vysokoškolák, vysoký manažer firmy s dvěma tituly MBA: „Odjel jsem domů a nalil do sebe spousty skotské. Dva týdny jsem hrál kulečník v jednom pochybném baru a totálně zasklíval rodinu. Nahlásil jsem se marod (stále ještě v témže čase (!) ) a z postele vylézal jen proto, abych si tu a tam dal misku cereálií, dolil sklenku nebo použil toaletu, kde jsem pak dlouze zíral do zrcadla a nadával si do hňupů, neměl jsem tušení, jak se z toho vylízat.“
Saturnin
Zdeněk Jirotka
...a vůbec mi nevadí, že se zřejmě pan Jirotka nechal inspirovat anglickým spisovatelem J.K.Jeromem. Je to kniha, kterou jsem si před třemi lety zakázala číst, abych ji trochu zapomněla, protože jsem ji už mohla citovat nazpaměť. Větu, že diplomat nikdy o nikom neřekne, že lže..., už používá kdekdo. I politici. Prostě kniha, která udělá dobře na duši.
Kavárna nad Prahou
Lenka Reinerová
Fiktivní kavárna, v níž se tak trochu nostalgicky autorka setkává se svými přáteli především z meziválečného období. Vypráví o nich, vyptává se jich, dodává osobní i historické souvislosti. Pomyslím-li, kolik let spisovatelce bylo, když tento text psala, musím smeknout. Její styl má lehký humor (Ráj bez českého piva - jaká to ironie!, E.E. Kisch ženám, kterým tak rád podléhal, sliboval "zkušenost" z pěti kontinentů, ...), ale i přesnou popisnost, čtenář, jenž se o toto období zajímá, má informace osobního rázu. Navíc je kniha doplněna soudobými fotografiemi doplněnými poznámkami Lenky Reinerové.
Most přes řeku Kwai / Planeta opic
Pierre Boulle
Kvůli téhle knize jsem přemluvila celý autobus, abychom se jeli za Kančanaburi podívat. Řeka je daleko menší, než jsem si představovala, a skutečně přes ni jezdí dodnes vlaky. Také se most může v mezidobí jen tak přecházet, což jsme společně s dalšími turisty vzápětí udělali. A pak jsou tam stovky, možná tisíce bílých křížů. Jako v Bretani. Hrůzné. Knihu mám také zafixovanou ve filmové podobě a tu ústřední melodii si co chvíli pískám :-).
Planeta opic mě dostala svým závěrem. A film se podle mne povedl.
Když kohout zakdáká
Solís Ramón
Hned v úvodu se dovídáme, co znamená, když se o kohoutovi řekne, že kdáká. A až v samotném závěru se dovídáme, koho se ta metafora týká. Kniha se odehrává v padesátých letech v Andalusii, ve světě nám Čechům ne příliš známém. Všechny ty informace o toreadorech, kohoutech, životě kousek od Gibraltaru jsou opravdu zajímavé. A ještě pak více tajemství, které je pomalu a rafinovaně odhalované. Zase jednou po dlouhé době mi byl vypravěč téměř protivný a hrdinka nepochopitelná, ale kniha přesto stála zato.
Když nastaly deště
Louis Bromfield
Nejvíc se mi na té knize líbilo, že jsem se seznámila s místními reáliemi, jakým způsobem tam fungují ty kasty, byť je to už tolik let zpět. Zajímavý je i samotný příběh. Málem jsem se tam i chtěla podívat, ale pak přišla ta série násilností a já si raději dám Než se rozední. V žádném případě nejde o erotický kýč! Kdo tam takovou kravinu proboha napsal?
Bleděmodře pruhovaný
Tereza Tomanová
"Odpustek pro zvlášť těžký hřích. Lze využít jen jednou, a to za předpokladu, že bude následovat upřímné a dlouhodobé pokání v podobě, jakou určí poskytovatel tohoto dárkového poukazu."
Přečetla jsem na doporučení své kamarádky, že je to o Terry (:-D ). Musím přiznat, že jsem knize obětovala víkend, protože po romantickém začátku se děj rozběhl tak, že jsem se nemohla odtrhnout, což se mi u české knihy neznámé autorky už dlouho nestalo. Je evidentní, že jako předlohu pro Robbyho si vybrala Roberta Pattinsona, kde je několik shodných věcí s jeho skutečným životopisem. Zajímalo by mě, nakolik se autorka dostala do světa celebrit a nakolik je to jen fikce (včetně jména). Každopádně některé pasáže jsou popsány tak sugestivně, že jsem se uměla s Terry opravdu ztotožnit, leckdy mě i rozesmála svou vzpurností či smyslem pro detail, dvakrát i rozplakala. Její Tear Rules jsem doma taky zavedla a někdy uvažuju i nad Odpustkem. A úplně nejvíc jí závidím Franka. A maják :-). A přestože je to romanťárna jako hrom, je stylisticky moc dobře zvládnutá a příběh traumatizované dívky taky.
Noc před rozvodem
Sándor Márai
Četla jsem ve slovenštině pod názvem Rozvod v Budíně, Kniha má stejně postavenou kompozici jako Svíce. V první části se dovídáme dopodrobna vše o životě soudce, dokonce i malé, nenápadné zmínky o tom, co bude hrát velkou roli v části druhé. (Po přečtení jsem se k tomu znovu vrátila, abych se ujistila, že si autor se čtenáři, tak jak je pro něj typické, hraje jako kočka s myší.) A pak opět přijde ten monolog, ve kterém jste ohromeni zvratem, donuceni listovat zpět, ptát se, kolik je schopen člověk přiznat sám sobě. A hlavně - jsou si dva lidé předsouzeni? A když to ví jeden, proč to neví ten druhý???
A co to pořád Márai má s tím klučičím přátelstvím (:-)).
Svíce dohořívají
Sándor Márai
První třetina knihy navozuje atmosféru a nenápadnými poznámkami i napětí. Dovídáme se jakýsi rámec příští tragédie, kterou lze tušit. A pak začne takřka monolog generála. Úvahy o přátelství, nevěře, stáří jsou silné jak psychologicky, tak po stránce filosofické. Nad každým tématem či hlavní postavou vznesenou otázkou musíte uvažovat. A zároveň se ptát: Jsou jeho dedukce pravdivé? Nemohlo se to stát jinak? Proč spálil onen deník? Proč nedá autor možnost promluvit i Konrádovi? A přemýšlíte, domýšlíte, vymýšlíte...Za týden si to musím přečíst znovu, to už budu číst i mezi řádky a snad najdu odpověď. Krásné.
Tabák
Dimitar Todorov Dimov
namlsaná Odsouzenými dušemi jsem se vrhla na další dílo tohoto autora (jediný Bulhar v mém seznamu) a nebyla jsem zklamaná. Ale ta osudovost nenaplněné lásky trochu chyběla.
Odsúdené duše
Dimitar Todorov Dimov
odsouzené duše jsem četla v době, kdy mi bylo sedmnáct, a byla jsem z té knihy 14 dní v tranzu. No, musím upřímně přiznat, že prostě takovéhle náměty, kdy se dva milují a doba, společnost či okolnosti tomu nepřejí, mě obzvlášť baví. Navíc španělská občanská válka je velké téma a asketický jezuita a znuděná anglická šlechtična závislá na heroinu pikantní dvojice.
Judita
Sándor Márai
Velmi zvláštní. A ty Svíce jsou prý ještě lepší. Kde je ale sehnat? :-(
Désirée
Annemarie Selinko
Sotva jsem dočetla, vlítla jsem na net, abych zjistila, je-li to vše fikce, či zda najdu zrnko pravdy. Kromě literárních kvalit jsem ocenila i to, že jsem se dověděla hodně o Napoleonově době. Deník to není, pouze ich-forma, ale napsaná tak, že jsem se neodtrhla.
Americká tragédie
Theodore Dreiser
líbilo se mi pozorovat, jak se mění charakter hlavní postavy. Naturalistické dílo, u něhož víte, že to neskončí dobře, ale přesto vytrváte až do konce. Knihy i života Clyda.
Mrtvá a živá
Daphne du Maurier
Rebecca. TAJUPLNÉ, ZÁHADNÉ, MYSTERIÓZNÍ, NAPÍNAVÉ. Má první Daphne. Ani nemohu uvěřit, že to napsala žena, která se narodila před více než sto lety. Někdy bych si chtěla vymazat paměť, abych mohla číst znovu a znovu...
Obětní beránek
Daphne du Maurier
Výměna či záměna osobností mě vždycky baví. A tady je to prostě dokonalé.
Dům na pobřeží
Daphne du Maurier
Joj, to je zajímavá kniha! Četla jsem ji v době, kdy jsem neměla o drogách ani páru, takže jsem se pro ně nadchla :-). Protože dostat se do minulosti byl vždycky můj sen.
Poslední kabriolet
Anton Myrer
Tato knížka patří k mým nejmilejším. Dostala jsem se k ní zcela náhodou a dodnes si o hlavních postavách přemýšlím. A také o tom, jak by člověk měl bojovat za své štěstí. Jak se míjejí ti, kteří k sobě patří, a jak pak kolikrát musí žít vedle sebe a litovat. Hlavní postava, vypravěč, byl tak neskonale nesobecký, až na to doplatil. Moc dobře psychologicky prokreslené postavy, postavené na pravdivých událostech několika desetiletí amerických dějin.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Všechny tři díly během jednoho týdne prázdnin. Četla jsem i při vaření.