Terry11 komentáře u knih
Tuto knihu jsem četla poprvé v době, kdy jsem se měla šprtat na maturitu a já si to omlouvala tím, že se vlastně učím. Maturovala jsem i z chemie. Kromě mnoha zajímavostí z biochemie a farmacie, je tam i kus psychologie a opět poučení o tom, jak je důležité pro vývoj člověka šťastné dětství. Příběh Aničky je poutavý od první stránky. Charakteristiky hlavních postav jsou vykresleny ve všech podobách jak přímo, tak na jednotlivých příkladech. Vztahy na pracovišti, které jsou přeneseny i do mimopracovních aktivit, jsou popsány tak barvitě a s vtipem, že jsem se někdy i nahlas rozesmála. A ten milostný motiv, který je rozehrán v první části knihy a pak roztržka způsobená pouhým nedorozuměním, jež se vysvětlí až po desítce let a takřka na poslední stránce, jo, tak to je tedy mistrovské dílo!
S velkou radostí jsem si koupila pro mě novou knihu od své oblíbené autorky a s velkým zklamáním jsem ji přečetla. Jak kdyby pod jejím jménem začal psát někdo úplně odlišný, někdo jako Nora Roberts, prostě čekala jsem jaro, a zatím přišel mráz. Musím použít příměr z písničky. Francouzova zátoka je úplně obyčejný román o znuděné Lady Doně, která opustí povrchní londýnskou smetánku a na svém letním sídle se začne scházet s tajemným kapitánem pirátů. On se do ní samozřejmě zamiluje, pak musí překonat nějaké to úskalí, ale vše skončí happyendem, zatleskejme. Nu, já tedy nebudu.
Jeden z prvních hororů, které jsem četla. Psychologický horor. Byť jsem Rosemary moc nechápala, matkou jsem ještě nebyla, děj mě vtáhl a rozhodně jsem autorově stylu podlehla. Dnes by se mi to už nestalo, člověk už tak nějak (po Kingovi, Jo Nesbovi,...) lehce otrnul.
Drama o tom, že za peníze se dá opravdu koupit všechno - svědomí, morálka, lidi,...Autor tu staví proti sobě morální zásady a ziskuchtivost, strach a prodejnost, bohatství a lidství. Řeší také kolektivní vinu a moc davové psychózy. Hlavní hrdinka Klára je tvrdý člověk. Nakolik to z ní udělal její úděl, život, touha po pomstě, nevím, ale její praktiky jsou strašné. Dočká se své odplaty, ale kdo ze čtenářů jí v závěru drží palce?
Ústředním hrdinou je Jean-Baptiste Grenouille a příběh se odehrává v 18. století ve Francii. A rozhodně to není klasický historický román. Spíše tak trochu psychologický, trochu detektivní, hodně popisný, dialogů je tam jak šafránu, ale prostě má to něco, co vás přinutí číst každou větu a se zatajeným dechem čekáte, jak vše dopadne. Ten závěr byl tak nečekaný, že mi pomalu zbortil celý příběh. Ale ono to ani jinak skončit nemohlo.
Asi jsem ty knihy nečetla ve správném pořadí, ale už je to jedno. Ano, četlo se to dobře. Ano, vím, že se nepředpokládá, že se detektivky čtou víckrát. A to je právě ten problém. Ráda se ke knížkám vracím. Ale tady bych prostě neměla důvod. Tak jako i ostatní Seveřané, přijde mi i tento poněkud chladný, dokonce i popsané erotické výjevy jsou samoúčelné, odcizené, tak nějak nechápu, proč je tam autor zařadil. Jak tato kniha, tak i Hypnotizér a Písečný muž mi připomíná výrobu básní dadaistů: vezměte originální brutální vraždu, přidejte neurotického detektiva, několik v undergroudu žijících svědkyň, černým svědomím trpícím hypnotizéra a krásnou soudkyni. Zatřepejte. Vyrobili jste detektivku.
Už když jsem si přečetla, že třídílný román pro ženy spáchali dva muži, přistupovala jsem ke knihám s velkou nedůvěrou. Ale z lásky darovanému koni na zuby nehleď!
Příběh zrzavé houslistky není špatný. Seznámíte se s ní v Londýně, dva roky strávíte v NY, kouknete do New Orleansu a do Paříže, také se dostanete na Nový Zéland, odkud pochází. Navštívíte několik fetišistických klubů po celém světě, zamyslíte se nad tím, jestli náhodou o něco nepřicházíte, že o takových klubech nemáte ani ponětí, ale pak jste vlastně docela rádi, protože některé výjevy jsou tak naturalistické, že vlastně ani netoužíte o nich vědět.
Vztah Summer a Dominika je zvláštní, rozvíjí se, utichá a pak graduje, to vše se mi líbilo, ale prostě pak jsou v knize situace, jež těžko čtu a ještě hůře vydýchávám, prostě mi nesednou svou přílišnou brutální sexualitou, s kterou nesouhlasím a prostě nechápu, jak ji někdo může dobrovolně snášet a přijímat. Holt nejsem ta správná submiska. Třetí díl naštěstí spěje k zdárnému happyendu, byť jsme dvojicí chlapíků, kteří si asi potřebují přivydělat na moderním erotičnu, zaskočeni kriminálním prvkem a trochu se zabojíme při představě, že Dominik bídně zahyne udušením v trezoru. Ale ne, to nám nemohou udělat, takže se hlavní hrdinové nakonec pěkně dojemně setkají jako Bella a Edward na rozkvetlé louce, kde se poprvé sblížili.
Moc zajímavá kniha, která mi pomohla pochopit situaci kolem vzniku atomové bomby. Místy působí dokumentárně, ale přesto čtivě.
Miluju, jakým způsobem umí tato ryze ženská spisovatelka napodobit mužské jednání a mluvu. Obdivuju její originální přirovnání, metafory, smysl pro humor. Její stylistika mě prostě fascinuje. A helejte, s kým konzultovala ten mužský sex? :-)
A já se tak těšila!
Nebezpečná láska se mi fakt líbila. Povolání Paige jsem jí věřila, příběh byl pro mne nový a originální. V tomto díle je všechno jinak. Vylíčení mafiánské rodiny a hlavně jejich praktik je tak naivní, že si ani nemusím připomínat Kmotra. Dialogy, které mě tak bavily u prvního dílu, jsou často neúčelné, natahované, jak kdyby jen měly načítat počet stránek. A Kobra, ta už vůbec není uvěřitelná!
Postmodernismus jak vyšitý. Míšení žánrů, mystifikace, detektivka, filosofické úvahy, náboženské disputace. Dlouhé, chvílemi rozvleklé, ale ta promyšlená kompozice! A i kousek erotiky! Ten pán to umí, klobouk dolů.
Doporučil mi to jeden kamarád s tím, že se nachechtal jako u Saturnina. No! Občas jsem se usmála, ale spíš smutně. Typická kniha autora Rozhněvaných mladých mužů, kteří tolik kritizují své okolí, rodiny, přátele, a nakonec skončí jako typický představitel střední třídy, které původně nemohl přijít na jméno.
Opravdu jak kronika, tedy poněkud černá. Čtete a nevěříte, že k vraždě dojde, když o ni všichni vědí, včetně vypravěče. Moc dobře vystavěné, ale pouze na jedno přečtení. Podruhé už nevidím důvod.
Asi ve třetině knihy jsem si musela udělat tabulku, abych se v těch postavách vyznala. Fakt nevím, proč nám to autor tak znesnadňuje. Ale to magično je okouzlující, hranice mezi ním a reálnem mlhavá až nerozpoznatelná, děj ubíhá a vy se ztrácíte, přesto je to tak strhující.
Asi to byla první kniha, u níž jsem si uvědomila metodu vnitřních monologů. To mě tedy moc bavilo. A i ta Juliina zkušená, ženská rafinovanost. Bonbónkem pak pro mne byla závěrečná scéna, kdy si Julie po slavném tažení na jevišti vychutnává pozdní večeři.
Moc zajímavé a napínavé, a navíc ty recepty jsou fakt realizovatelné :-).
Dal mi ji můj skoro manžel místo prstenu. Tak jsem řekla jo :-). A líbila se mi. Manželství snad bude taky :-)
Ten symbol biblických bratrů - Kaina a Abela, který je rozvíjen přes tři generace, to je prostě mistrovské. Steinbeck píše tak poutavě, tak originálně, jeho postavy jsou tak zajímavě charakterizovány, že je člověk má jak na dlani. Byla jsem z knihy nadšená! Pak jsem zkoukla film a mohla jsem číst nanovo. Už nic od něho mě tak neuchvátilo.
Četla jsem od něj tři knihy a načetla ještě víc o něm. Chápu tedy, proč tak psal. Chápu jeho vykořeněnost, osamělost, pocit odcizení, hořkost vůči otci. Vše se v jeho knihách odráží. Jsem ale jiná, jsem ráda, že ho mám za sebou. Stejně se mi ale často vrací jeho povídka Před zákonem, vložená do Procesu. ˇPřemýšlím si o ní.
POZOR celé SPOILER !!!
1) první část knihy: Rozehrává se příběh, seznamujeme se s postavami. líbí se mi, jak autorka líčí povolání Paige
2) Do příběhu vstupuje Michael jako přestárlé dítě. Celý tento úsek je pro mě nový, neotřelý, vypadá to, že má spisovatelka opravdu zkušenost s takovými případy. Užívám si popisu jejich zvláštního vztahu. Pro mne nejhezčí část knihy.
3) Čekám, že milostná zápletka bude spíše s Robertem, takže jsem mile překvapena.
4) Ach jo, říkám si, a je to tu! Další majetnický a kontrolou posedlý Christian (a Gideon). Chudá dívka, co se nerada obléká, a mogul. Pořád čekám, co přijde. A smrt mě zaskočí jako Paige. No to snad ne! ... Aha, přece jenom přijde na scénu Robert. Jenomže zase je všechno jinak.
5) Už na letišti začínám tušit. Jasně, jak jinak změnit život! Takže happyend. A proč ne? V životě jich zas tolik není.
Každopádně je to milé čtení. Hezká stylistika, ich-forma je autentická, nenápadně humorné dialogy, kluci jsou tak vtipní a sympatičtí. Nic nepůsobí násilně, i ten NY je dobře vykreslen. Jen ta Kobra mi nedá spát. Proč je taková?