Terva komentáře u knih

….........................☺☺☺☺☺
Vrcholový sport není zdaleka jen zábava.
Dokáže poničit lidské vztahy, osudy i zdraví.
Jsem čím dál víc přesvědčena,
že i o takových věcech je třeba mluvit.

…......................................................☻☺☺☺☺

Dost jsem přemýšlel, jak pojmout vzorec k napsání komentáře k této knize. Nějaké citáty, ochutnávku nebo něco ze života? Ne v takové míře, jak dělám. Gabriela (Gábi♥) Koukalová se nesmazatelně zapsala do sportovních dějin nejen České republiky, ale celého světa. Je škoda, že svou kariéru ukončila, ale po přečtení jejího příběhu bych spíš napsal: Tak se vám, paní sportovkyně, vůbec divím, že jste to vydržela tak dlouho. Všechny ty strachy, nervozita, hlad, stres, výhružné dopisy, nemoce, antidopingové přepadovky, změny v trénincích i rodinné problémy, to vše se časem nakupí a je jen otázkou, kdy to bouchne. Mám pocit, že biatlonu a všeho toho kolem jste si užila, ale už byl čas jít dál. Fandil jsem vám a stále fandím, …....ale chápu.
Přeji mnoho štěstí v dalším, novém, životě.

….......................................................☻☻☺☺☺

Gabriela Koukalová (1. 11. 1989 v Jablonci nad Nisou)

….......................................................☻☻☻☺☺

01x velký glóbus za celkové vítězství ve Světovém poháru (2015/16)
02x zlato z mistrovství světa (smíšená štafeta 2015 a sprint 2017)
02x stříbro z olympijských her (hromadný start a smíšená štafeta 2014)
02x stříbro z mistrovství světa (vytrvalostní závod 2015 a 2017)
02x bronz z mistrovství světa (smíšená štafeta 2013 a stíhací závod 2017
08x malý glóbus za celkové vítězství v disciplíně Světového poháru (z toho 2 ve štafetě)
21x vítězství ve Světovém poháru (z toho 5 ve štafetě)
48x stupně vítězů ve Světovém poháru (z toho 14 ve štafetě)

…........................................................☻☻☻☻☺

Je 15:33. Pátek 10. února. A já večer půjdu poprvé v životě spát jako mistryně světa v biatlonu.

….......................................................☻☻☻☻☻

116 29.08.2019

„Ubližovali mi tolik,
že jsem se
rozštěpil,
fyzicky
i psychicky.“

„ V létě roku osmdesát dva jsem zjistil, co je potřeba k zabití dítěte.“

Věděl jsem do čeho jdu. Po přečtení anotace to bylo celkem jasné. Netušil jsem však, že příběh dvou bratrů bude tak krutý. Tedy mohl jsem to vytušit, jen jsem nepočítal s tím, že Ross Jeffery z toho udělá opravdové kruté drama. Všechno je to barvitě a detailně napsané. Veškerý ten teror, zneužívání a mučení na obou chlapcích byl čin velmi krutý, podrobný a nechutný. Jediné, co mi tak trochu na příběhu vadilo, byl akt pomsty. Možná už to ani nebyl akt pomsty, spíš se to blížilo zločinu. Respektive, on to byl zločin. Avšak hlavní hrdina si to chtěl užít, tak mu to pan spisovatel umožnil. Tohle je příběh jen pro otrlé čtenáře.

Malá ochutnávka:
Kdykoliv je něco špinavé, vždycky můžete skvrnu vydrhnout, pokud opravdu, opravdu chcete, aby to zmizelo – chce to jen vytrvalost, spoustu času a předvídavost, abyste věděli, kdy je to příliš daleko, a vy to potřebujete odříznout nebo zahodit. Moje dětství bylo takové, obrovská rudá skvrna.

115 13.04.2024

„Těžko říct, jestli jsou horší
ženské nebo kočky.
Bez váhání vám
zaberou nejen křeslo,
ale rovnou celej barák.“

Ještě nikdy se mi nestalo, že jsem dočetl knihu, celou noc se mi o ní zdálo a já ráno v šest vstal, pustil počítač a celej nažhavenej začal psát komentář. Tohle se mnou tato kniha udělala. Ani Kniha první neměla takovou sílu, jako Dvojka. A to se přitom jedná o přímé pokračování událostí, kde vás síla provází. Jako by nám tu pan spisovatel radioaktivitou povyrostl. Události se daly do pohybu šílenou akcelerací, hláška střídá hlášku, písek se taví ve sklo, vážky jako kráva, krávy jako pes Cerberos, který přišel o jednu hlavu (měl tři). Všude něco lítá – blondýna Sylvie, helikoptéra Kristýna, kočka Bulda i hlavní hrdina Strašák. Je to hektické.

Malá ochutnávka:
„Ovladače zbroje mají neurální rozhraní. Touhle dobou už by měl být oblek zkalibrovaný:“
Stačilo pomyslet, a hlavu mi obemkla deklarovaná přilba.
„Jak to vypadá?“
„Krutopřísně,“ odtušil.
„Fajn, kde je zrcadlo?“
„To mi nevěříš?“
„Jen se chci ujistit, že jsi mi na ni nenasprejoval legračního smajlíka.“
„Haha, děláš, jako bych byl malej,“ odfrkl.
Na můj vkus až příliš nedbale.
„Trvám na tom,“ ujistil jsem ho.
„No tak jo, někde tu mám univerzální ředidlo.“

Navíc vás neustále něco šimrá v mozku. Takový to šimry-šimry. Znáte to, když někde uvidíte žraloka, v hlavě se vám rozsvítí nápis: Steven Spielberg. Když uvidíte hada, vzpomenete si na barbara Conana, v horším případě na archeologa Indiana Jonese. Uvidíte pavouka a hned je tu Spiderman. Někdo vám řekne, že je Nesmrtelný a vás napadne Duncan MacLeod z klanu Mac Leodů ze Skotska. Tady z Českýho lesa vyšla srnka. A to byl průser! Všichni hned začnou řvát: Ty vole!!! To je Kulhánek!!! Ale já zachoval chladnou hlavu a řvu: „Hovno! To je Jakub Hoza!“ Tak že nechal srnku pěkně odpíďalit zase zpět do lesa, s příslibem budoucího stejku, a vydal se zabít draka. Ona to je spíš ještěrka, ale hodně přerostlá, zmutovaná, nebezpečná a když se na vás podívá jedním okem, jde z ní strach. Ale hlavnímu hrdinovi překáží v cestě, tak se pokusil jít skrz ní. Bylo to maso.

Citát: A to byl jen začátek. Dříve jsem Hawkeyovi záviděl arzenál. Teď už jsem nemusel. Chyběl snad jen hrot s Pymovými částicemi.

A teď k hlavnímu aspektu tohoto příběhu. Jéé, kočička! „Mňau!“ Jo, sorry. Je to kocour, a jmenuje se Bulda. Jeho táta je sice telepat, ale Bulda se zase může honosit hláškou, že blesk je můj pomalejší tata. Tak že není telepat, ale natotata vám vyškrábe oči, v horším případě ukousne prst. A navíc si s hlavním hrdinou (a nejen s ním) dělá co chce. „Mňau.“ No a já teď už vím, že kdykoliv zahlídnu kočku, obejdu jí obloukem a vzpomenu si na jméno Bulda. Takže až se zase v České knize objeví kočka, budu řvát: Ty vole!!! To je Hoza!!! Navíc, jako bonus jsou tu mimozemšťani, ale věřte, že o nich se moc nemluví. Mohli byste totiž shořet velkým Plamenem. A já jako bonus dávám deset půlek Hetešovo žlutých motýlků. MŇAU!
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Darovanému místnímu zdroji na plíseň nekoukej.

115 25.01.2024

Ekologické nebezpečí
nepozemského původu
by mohlo mít
špatný vliv
na obřad Usmíření.

V cyklu Orbital jsou zde další dva sešity. Mají názvy: Nomádi a Zkáza. Z prvních dvou sešitů jsem byl celkem zklamán. A tak jsem s nadějí otevřel tento svazek. Hned první komiksové okno mě zaujalo. Sajrajt z chycených ryb v síti je opravdu unikátní kresba. Proč to píšu? Protože potom následují kresby (Serge Pellé), které jsou fádní, nepřesvědčivé a jednotvárné. Barvy jsou tlumené, v šedivých odstínech, a vlastně každé okno je dost podobné tomu předchozímu. Tak že žádné změny oproti prvnímu svazku jsem ani neočekával. U těchto příběhů se tedy musíme spíš zaměřit na obsah než na grafickou podobu.

Malá ochutnávka:
PLUKOVNÍK ULRICH: Á, Cales Swany:Já to věděl, že uniforma IDO ti dobře sekne!
CALES SWANY: Můj milý Hektore, ve skutečnosti bych si jí bez tebe nikdy neoblékl!
PLUKOVNÍK ULRICH: Mézoké, dovolte, abych se i přes svých šest křížků uklonil před takovou elegancí.
MÉZOKÉ IZZUA: Jsem o pár desítek let starší než vy, takže bych se asi měla uklánět spíš já, plukovníku Ulrichu.

Nomádi (Raphakunové), údajní kanibalové, jsou mi sympatičtí. Jejich praktiky by se mohly zdát podivné a někomu i nechutné, ale taková je jejich víra. Tak proč jim jejich bohy zazlívat. Hvězdných božstev je bezpočet, stejně jako bohatství, která nám nabízejí. Oni něco berou, ale něco zase dají. A to, že lidé nesnesou něco, co nechápou, jim ještě nedává právo Rapakhuny odsuzovat! Ano, opět je tu více politiky než akce. Moc mluvení. Ale naštěstí se pořád o něčem rokuje a tak si čtenář užívá změny, druhy chování a výsledky rady. Zasmál jsem se , když se na scéně objevil Lukáš Veselý. Fakt suprácky nakreslená postava. A spolu s gravitační tramvají linky 13 na Dejvické je to to nejlepší v příběhu Nomádi. (strana 28)

Citát: Baštu tu mají dobrou, ale je tu pekelná nuda!

Zkáza je vlastně pokračováním Nomádů. Kdo, nebo co zabíjí pozemské ryby se zatím nepřišlo. Pro místní rybáře je to naprostá zkáza. Jenže ani IDO v čele se Swanym tomu moc nepřidalo. Politické zamlžování vede jen k dalším nedorozuměním. A to jsou právě ty části příběhů, které se mi nelíbí. Ta politika mě prostě nudí. A tak jsem začal vyhledávat obrázky, které se mi v příběhu nadstandardně líbí. V části nazvané Zkáza jsem jich pár našel. Komiksových oken, která za to stojí, je jako šafránu, ale i tak jsem musel v jednotvárné kresbě, alespoň něco málo ke své radosti najít. Nebudu psát na jakých stránkách jsou, pokud máte zájem, najděte si svá. Já musel, protože ta politika . . .

Citát: Celej den můžeš pít na náš účet. V baru je to dohodnutý.

Strašně dlouho jsem čekal, kdo že vlastně má tu zkázu na svědomí. Autoři to neskutečně prodlužovali. Někdy až moc. Pak mě zde překvapil Angus (ano ta živá kosmická loď). On měl strach, a to už je co říct. Kosmická loď, co se bojí, to je takový tvůrčí unikát. Tady jsem jim musel zatleskat. A navíc, to, co se začne dít v půlce druhého sešitu je fakt masakr. Měl jsem chlupy vztyčené po celém těle.
Mám však pocit, že ten, kdo hledal zajímavé a čisté sci-fi, ten tady nepochodí. Tak že raději nebudu doporučovat a nechám to na čtenářích samotných. Máme přeci tu demokracii, tak se rozhodněte sami.

Citát: Ať tu zkázu způsobilo cokoliv, je to teď ve městě a může se to šířit. . .

115 08.10.2023

Obávám se, že se mýlíte. Je to sice protismyslné,
ale jenom mrtví nestárnou.
Francois za sto let nezestárl
- bylo to tedy sto let, kdy jeho organismus nepracoval . . .
(Ďáblův prsten)

Tato knížka obsahuje povídky Ďáblův prsten a Pevnost bílých mravenců. Tak že jsou příběhy situovány obráceně než v zelené knize od společnosti Akcent. On je stejně tak trochu v Součkovo příbězích zmatek. Je v tom jisté tajemno, když několik knih má společné povídky, a jen jsou doplněny jinými příběhy a nebo jsou ty konkrétní povídky jen vydány v opačném pořadí. Má to pak na čtenáři jakýsi mrazivý efekt. Tak že, když už tu knihu mám v ruce, proč si znovu nepřečíst to, co už jsem několikrát četl, že jo? Oni ostatně jsou obě povídky perfektní a tak není čas řešit, kdo je kdo a dát znovu dvě dávky.

Malá ochutnávka:
Opatrně, jako by pečlivě hledal cestu mezi požáry v ulicích, zčásti už změněných v trosky, přicházel do města obrovský bílý mravenec, velký jako vzducholoď, jako nádražní hala, jako katedrála. Otočil se na místě a věž kostela, zasažená jeho tučným tělem, se zřítila, jako by pod ní vybuchla nálož. Nesmírná bílá hlava bez očí, zato však s obrovskými kusadly a tykadly, rýsujícími se na obloze proti sírovému přísvitu v mracích, se kývala a kolébala nad nejvyššími střechami jak obludný a neforemný balón.
(Pevnost bílých mravenců)

115 28.08.2023

Mimozemšťané
si mysleli,
že jejich válka je peklo
dokud jim Pozemšťané neukázali,
co je to skutečná válka.

Tahle knížečka je docela malá na to, jak se pan spisovatel rozepsal. V tomto příběhu uběhnou stovky let. Mohl z toho klidně udělat nějakou delší ságu. Třeba něco jako Nadace od Asimova. Opravdu mám pocit, že kdyby si s tím pan spisovatel dal tu práci mohlo vzniknout něco podrobnějšího, epického.. Ale protože je to shrnuto ve dvou knihách, čas zde strašně letí. Čtete o nějaký události, otočíte stránku a najednou jste o sto let dál. Ono to vlastně ani jinak nejde, když je spisovatel omezován počtem stran.

Citát: Galaxie je obrovská: část, kterou obývá Osnova a národy Účelu, je velmi malá.

Ale pojďme k příběhu samotnému. Osobně jsem podle názvu čekal, že otevřu knihu a hned to na mě vystřelí. Že to bude něco jako Hvězdné války. Svítící meče budou svištět, laserové pistole budou pištět a všechno se to bude mlátit hlava nehlava. Jenže to jsem se setsakramentsky mýlil. Lidská rasa se tu zpočátku nevyskytuje. Existují dvě obrovské skupiny mimozemšťanů, kteří již tisíce let proti sobě bojují. Ampliturové vedou skupinu, který říkají Účel. Účelově si podmaňují další a další mimozemské rasy. Druhá skupina Osnova teprve přilétá na planetu Zemi. Hledají další spojence, kteří by šli po jejich boku válčit proti Účelu.

Malá ochutnávka:
Vy mluvíte Massúdsky? Zíral na ni Will s otevřenými ústy.
Jasně. Vychrlila na něj proud hrdelních zvuků.
Není to tak těžký, ale málo klejou a nadávají. Něco je už učíme.
Will si pro sebe pokýval hlavou. Šíření pozemské kultury začalo.

No a tady to teprve začne být maso. I když se hlavní lidský hrdina Will Dulac (hudební skladatel) snaží mimozemšťanům vysvětlit, že jsme mírumilovná rasa - ha ha ha opak je brzy pravdou. Za zlato klidně vyletíme ke hvězdám a všechny mimozemšťany pobijeme. Dvě dávky, není čas řešit, kdo je kdo. Je tu krásně popisováno, jak mají mimozemšťané úplně jiné myšlení než lidé. Někdy bylo celkem těžké to pochopit. Nevím, k čemu to přirovnat. Ale tohle myšlení, obrácené myšlení, nad tím prostě musíte žasnout.

Citát: Nejdřív mi tu vykládáte, že vedete tisíciletou válku, a teď vás tak vyjuká pár filmových scén. To nedává smysl.

Celý příběh jsem se sice nenudil a četl o sto šest, ale tím, že je to všechno zrychlené a skáčete doslova po generacích, jistá část děje vám není předložena. Je tu moc přeskakování. A to už se opakuju, na tak málo stran je tu prostě málo prostoru. Tak že najednou čtete kapitolu a někdy v půlce zjistíte, že už uplynulo sto let od událostí v předešlé kapitole. No, je to trochu nepřehledné. Avšak spousty mimozemšťanů jsem si oblíbil a fandil jim. Jako celek je tohle velmi povedené. Ihned se pustím do druhé knihy.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Když jim slíbíš dost kovového zlata, zdá se, že udělají prakticky cokoliv.

115 14.07.2023

Tento případ
je pod mou úroveň.
Jedná se
o obyčejnou vraždu.
Přesto však . . .

Řeknu vám, namlsán kresbou Johna Severina ve druhé knize Lovce čarodějnic: Zatracen navěky, jsem se úplně zhrozil kresby v tomto svazku. Má jí na svědomí Tyler Crook. Mike Mignola a John Arcudi se totálně vzdali scénáře i námětu a vše přenechávají dvojici Kim Newman a Maura McHughová. Ti, kteří mají rádi sérii Prokletý kraj si to asi užijí. Na mě to má opačný účinek. Vůbec se mi do tohoto komiksu nechtělo. Ale i přesto jsem si řekl, dvojka byla geniální, tak snad tohle bude alespoň průměr.

Malá ochutnávka:
POOLEŮV ELIXÍR - ZÁZRAK STOLETÍ
Účinný prostředek proti dně, ženské hysterii, vodnatosti, rheumatu, chránící též před úbytkem mužnosti, ztrátou vlasů, zubním kazem a zácpou.
Podána žádost o označení: Dvorní dodavatel.
Nejčistší somersetská voda, obohacená galvanickou metodou o tajné léčivé minerály.
Vyrobeno v Hallamu, pro Lorda I. Halamu
PRAVÝ VŠELÉK!

Příběh se odehrává rok po událostech v Utahu. A Sir Edward Grey už si na Londýn stěžuje. Oproti USA se mu zdá přelidněný. Tak že ani hlavní hrdina není s tímto případem (příběhem) zrovna moc spokojený. Kresba je jednoduchá, tuctová a bez detailů na pozadí. Barvy zamlžené a bledé. Ale ještě je tu naděje že se ve Vodozemi ukrývá nějaké to zlo a čtenář si užije alespoň nějaké dobrodružství. Snad se alespoň objeví nějaký ten drak. No, tak pár příšer tam je. Ale celkově je to zbytečně zamotané, nepřímočaré a ve své podstatě se tam neděje moc věcí. Pro mě průměr.

Citát: My nepocházíme s pekel. Tvé modlitby na nás neplatí.

Průser je, že i konec není nic moc. Žádná finální bitva, jen úmluva a varování. Epilog s jednou z postav Hellboy Universa byla spíš nevhodná a zbytečná. Celý tento svazek mi vůbec nesedl. Přikladem je tak pokus o humorné scénky. Moc jich není, ale i tak ruší atmosféru. Na konci najdete tradiční Skicář a za ním je ještě vložena malá povídka. Jmenuje se Na opa opatrně a jedná se o další samostatný případ sira Edwarda Greye.. Její znění, obsah, komentář a mé hodnocení, najdete v sekci Části díla u této knihy. A nebo klikněte sem:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Ve tvých patách kráčí přízrak zahalený kápí . . . jízdenku, prosím.

115 26.06.2023

Jeden den neochvějně
střídá ten druhý, stále dokola . . .
Pouze neustálé vrzání náprav
narušuje ty neveselé chvíle. . .
(Conestoga*)

* Conestoga je typický krytý vůz tažený koňmi, mulami či voli, používaný v 18. století osadníky při dobývání Ameriky.

Neodolal jsem a musel jsem si příběhy přečíst znovu. Tuhle druhou knihu jsem po přečtení té první (limitovaná edice č.2) koupil pro mého syna. Ten příběh, respektive, ty příběhy v tomto svazku, jsou fakt podmanivé. Tak že týden po přečtení jsem se do toho pustil znova. Důvod byl vlastně jednoduchý, potřeboval jsem celistvost. Při prvním čtení jsem prostě mnohokrát četbu musel přerušit, abych si vypsal poznatky do komentáře jak ke knize samotné, tak i ke komentářům a obsahům k povídkám, které celý svazek obsahuje. Proto jsem čtení neustále přerušoval. Měl jsem pak všechny ty příběhy rozkouskované, necelistvé a celkově jsem z toho neměl skoro zážitek.

Citát: Na shledanou v saloonu, . . . nebo v Pekle! (Sestry Austinovy)

Tady už to bylo něco jiného. Nemusel jsem se rozptylovat zapisováním citátů a dalších věcí a jel jsem pěkně povídku po povídce až do samého finále. A i když jsem měl v hlavě ještě předešlé čtení, tím, že jsem to četl najednou a bez přerušování, měl jsem z toho ještě více užitků, zážitků a radosti z dobře udělaného příběhu Zlatých hodinek. Jinak musím dodat, že tato kniha vyšla ve třech vydáních. Tato, ta je obyčejná s více výtisky, pak existuje Limitovaná edice číslo 1 a Limitovaná edice číslo 2 (ta má nejkrásnější obálku). Obě Limitované edice jsou vydány v počtu 150 kusů výtisků. Jsem majitelem druhé limitované edice. Limitovanou edici číslo 1 jsem nikdo nevložil. Mimochodem Limitovaná edice číslo 1 má nejhorší obálku.

Citát: Bože můj, právě jsi odprásknul ženskou a malýho kluka jenom kvůli obyčejnejm hodinkám!!! (Znal jsem Divokého Billa)

Opět jsem se ponořil do historie dobývání Divokého západu a hlavně osudových cest Zlatých hodinek, které nás provází všemi těmi příběhy. Je jich celkem čtrnáct a podílí se na nich sedmnáct tvůrců. Ačkoliv má kniha uboze málo stránek a trochu vyšší cenu, tak přesto ji doporučuji. Je to neskonalý zážitek. Všechny scénáře k povídkám napsal Tiburce Oger. Kresby jsou střídavé. Jednou dobrá, mnohdy perfektní a snad jen dvě, tři kresby se mi moc nelíbily. Ostatně komentáře ke všem povídkám najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/go-west-young-man-limitovane-vydani-2-516344

Citát: Teď držím v ruce tyto zlaté hodinky, musejí stát celé jmění, ale cítím z nich nepříjemný zápach krve. (Mluvící hora)

115 10.06.2023

"Zrodí-li se larva,
škoda jest napáchána.
Dá se něco dělat,
když se v baráku usádlí larva
a vyklube smrt?" (opravdu usádlí)

Po otevření dveří mě oslovilo nádherné ponuré prostředí příběhu. Hlavně ty barvy jsou velmi zvláštní. Sice je barev hodně, ale nejsou tak křiklavé a vtíravé. Komiksová okna jsou zpočátku jednoduchá, až později přechází do složitějších postavení, podle toho jak se dramatizuje příběh. Obsah v nich je krásně nakreslen, se spoustou detailů. Opravdu, když máte ČAS, můžete se kochat složitostí pozadí. Hlavně ta úchylka, cpát boty do lednice. Pořádně si lednici prostudujte, přesně tak nějak plně vypadá celý příběh. I ten komiks v komiksu je nádherně nakreslený.

Malá ochutnávka:
Jalmari . . . děkuji za tvoji péči, dušinko, však mně došlo, že tě to táhlo do světa, ale že kvůli mně jsi zůstal. A nemyslím to zle, ani jsem o to nežádala, nebylo třeba. Žádat tě, abys zůstal k ruce. Samozřejmě žes zůstal. Těžký se sžít s tím, že se tělo rozpadá a samo už to nezvládá. Přitom by to mělo bejt naopak, matka se má starat o svý malý. Jenže nám to život převrátil naruby a dítě se staralo o rodiče. Tuze brzo se nám to takhlec přihodilo.

Obsah mě také uhranul. Hlavní hrdina alias Jack Danger (pamatujete na ten komiks v komiksu) čelí obrovskému barákovému nebezpečí. Sice dokáže obvázat rány, je udatný a chrabrý ale v tomhle baráku nikdy není sám. . . No, povím vám, bitva o život je nervy drásající a plná překvapení. Vlastně je to příběh o stáří a hlavně o tom, co člověk v mládí nestihnul, i když moc a moc chtěl. Je to plné boje se smrtí, ale je v tom i spousta dobrodružství. Donutí vás to vzpomínat. Krásné i smutné zároveň. Ono, příliš se vrtat v minulosti je nebezpečné: Jinak, je to docela šílené psychologické drama o strachu. Něco jako rozhovor se smrtí. A jsou tam i kozičkýýý.
"A to je konec."

Citát: Vždycky jsem si myslel, že ZDÍ to končí. Máti říkávala, že když se kouknu pozorně, uvidím v tý zdi dveře.

115 09.03.2023

„Blížíme se
samotné hranici
racionálního jsoucna.
To, co vidíš kolem
je jen otisk chaosu.“

Změna nastala ihned. Zatím ,co jsem si v prvním díle liboval v černobílé kresbě, zde jsem po otevření málem přišel o oči. Příběh je barevný. Jenže některé barvy jsou až moc pastelově křiklavé. Dokonce i nevyrovnanost barevného spektra Swamp Thinga respektive Bažináče, je někdy až extrémní. Dva tři sešity mi trvalo, než jsem se adaptoval na brčálově zelené prostředí domácí bažiny. Avšak celé mě to zas tak moc nevonělo. Než si čtenář zvykne, tak do té doby prostě bude „barva“ smrdět. Ještě snad nikdy jsem si neposteskl nad tím, že mi bude chybět černobílé provedení.

Citát: O kousek dál už začíná zuřit chaoplasma, až do nekonečna.

A scénář také není zas tak propracovaný. Mám pocit, že dva sešity by se klidně vešly mezi některé příběhy v první knize. Podle mě tam dokonce patří, ale z nějakého důvodu byly převedeny do barevné verze druhé knihy. Strašně jsem se na pokračování Bažináče těšil, ale při čtení, někdy i nelogických, dialogů, mě to bahno nepřesvědčilo. Avšak zakořením, přitvrdím a budu doufat, že třetí příběh už bude přijatelnější.

Citát: Jsou tam tvorové, kteří by pro chvilkové vytržení z nudy utrhali andělům křídla.

115 21.02.2023

„Při tvorbě
tohoto komiksu
nebyla zraněna
žádná kreslená postava“
(#7 - Ďábelsky Silvestrovská noc)

Něco právě spadlo z nebe. Jdem se podívat. (Pomsta slizu)

Naprosto bezkonkurenčně je zde nejlepší příběh #3 - Ďábelsky Silvestrovská noc. Benderminátor je prostě boží. Příběh plný překvapení, návratů a cestování časem. Jako milovník Terminátora jsem hluboce a dlouze zatleskal a dal si čouda a pivo. Krásně zpracovaný příběh vás ďábelsky zamrazí a zároveň i Silvestrovsky rozesměje. Na tento příběh #7 navazuje neautorizovaná, nečasovaná, povídka „Neprobádané kontinuum“ u které se také zasmějete. Obě povídky jsou o cestování časem.

Citát: Jako vždy, má Fry srdce na správném místě, ale jeho mozek je někde jinde. (#5 - . . . kdo k smrti touží stát se miliardářem?)

Trochu netradičně jsem začal jednou povídkou, která je v tomto svazku dle mého tou nejlepší. Tak že teď trochu zpět v čase. Svazek obsahuje sedm příběhů. Pět očíslovaných #5 až #9 a dva neautorizované, respektive, neočíslované. A na konci svazku je „Křížovka, která mi sežrala mozek!“ Zkuste jí vyluštit, ale nebuďte bezpáteřní a místo tužky použijte propisku. Je to vlastně osmisměrka. A pokud si nechcete zohyzdit tento úžasný komiks, tak si stránku okopírujte!

Citát: Bender: Přísahám, že vám letos koupím dárky a ani je neukradnu. (#6 - Vánoce jsou svátky děsu )

Mezi samostatnými sešity je i pár maličkostí navíc. Mimo těch, již avizovaných minipříběhů zde najdete Cubertův průvodce po Sci-fi! Který třeba obsahuje návod jak si naplánovat víkendový sjezd a nebo návod ke sci-fi ženě. A ta sýrová omáčka, kterou je jeden příběh politý, je ve skutečnosti autorova kresba. Cubertův návod najdete mezi sešity #5 a #6. Mezi příběhy #8 a #9 najdete podrobný plánek budoucího kompletního domu Planet Express, tak jak si ho plánuje profesor Farnsworth. Opravdu perfektní architektura a účelnost. Hlavně místnost č.29 mě dostala.

Citát: Blbý telekinetický schopnosti! Nedokážou ani odkódovat porno kanál! (#8 – Planet X-Press Men)

Tohle bylo o mnoho lepší, zábavnější a záživnější než předcházející Futurama - o – Rama. Je tu o pár příběhů víc, více ponaučení, více návodů a ta křížovka. I příběhy samotné jsem si víc užíval. A jako bonus je tu na posledním lesklém listě krásná kresba na kterou můžete jen slintat sliz. Je na ní totiž Leela s novým účesem, novou barvou vlasů a ofinou na druhé straně. Tak že rozhodně za plný počet.

Citát: Jmenuji se Philip J. Fry. Ale z nějakého důvodu mi všichni říkají Fry. (#9 – Pátek, Freyův svátek)

Komentáře ke všem povídkám najdete tradičně na svém místě nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

115 05.02.2023

„Dávám ti čestné slovo
německého důstojníka,
že se jí nic nestane,
když my
bezpečně odjedeme.“

Rok 1945 – skončila válka

Tohle už není tak akční. Válka je ukončena a teď se spíš řeší peníze a útěky Německých oficírů. Kloss má některým peněžním transakcím zabránit. Na chvilku se i objevuje v německé uniformě, ale rychle se jí zbavuje. Celkem nudný poslední příběh v této dlouhé sérii. Tím se s Kapitánem Klossem loučíme. Dobře se to četlo, bylo to napínavé a akční. Toto bylo poslední Klossovo vítězství.

Citát: Tvoje čestné slovo nemá žádnou cenu.

115 19.01.2023

Kloss prudkou ranou sráží Ohlerse . . .
. . . povaluje Wormitze . . .
. . . utíká po schodech.
Američtí vojáci a zajatci
utíkají k ohni.

Konec dubna 1945

Zatím co se některé sešity dějově přesouvaly z různých roků dopředu i zpět, je posledních asi pět příběhů situováno na počátek roku 1945. I tento příběh na tom není jinak. Akorát se ocitáme v dubnu stejného roku. Roku, kdy končí Světová válka. Dramatické události získávají na síle. Příběhy jsou čím dál víc akčnější a Kloss je několikrát ohrožen na životě. Štěstěna a vlídná náhoda ho však zatím neopouští. Další napínavý a akční příběh v této sérii se povedl.

Citát: Neříkej hop. Ještě se střílí.

115 11.01.2023

„Duncane? Máme problém!“
„Babča nám zase málem
překazila rande.
Tahle její vlastnost
vejde do legend.“

„V poslední době se na mě každá „legenda“ vrhá s vyceněnými zuby.“

Po finálním masakru v druhém díle jsem byl totálně natěšen na další příběhy babči Bridgettové a jejího „vnuka“ Duncana. Byl jsem hlavně zvědav, jaké mytologické (po)tvory vpustí tvůrci do příběhu tentokrát. Už jen pohled na titulní kresbu mě, a snad každému, lehce zamrazí v zátylku. Že by bájný drak? Rozhodně vypadá dost naštvaně. A babča nemá motorovou pilu! Ale nejdříve prožijeme brutálně krvavý „ptačí“ začátek. Fakt síla. „Zbývá hoře.“ No a pak už je to jedno velké dobrodružství se spoustou překvapení.

Malá ochutnávka:
S jednou zpívej, (Jedna značí hoře)
s dvěma ani muk, (dvě ti nesou veselí)
tři jsou holka, (tři tě zvou na pohřeb)
čtyři zase kluk, (čtyři děcko nadělí)
pět značí stříbro, (pět je slibem ráje)
šest ti zlato dá. (šest, když peklu nadbíháš)
„Tak nevím, zlato nebo peklo?“
PEKLO!!!

A opět jsem se velice bavil. Černý humor, ironie, sarkasmus, krev, souboje – to vše v jednom. Brečel jsem smíchy při narážce na slečnu Marplovou, ale víc neprozradím, jen že je v tom trhavina. Povedené dialogy, mnohá překvapení a k tomu přičtěte nádhernou kresbu. Tvůrci Kieron Gillen (scénář) a Dan Mora (kresba) se s tím vymazlili. Například poslední list první kapitoly, to je úchvatně nakreslené. Plus nějaká ta hláška o Zeleném rytíři a už se to mele, i když je Silvestr vole.

Citát: Můžeme tu uklidit. Těly bez hlavy jsou mnohem lehčí. Tak že to nebude tak hrozné.

Ke konci tohoto příběhu to byl krásný zmatek. Všichni se sejdou na strašidelném hradě a začnou se mlátit. Jen ten drak měl nějak málo prostoru, i když i on se připojí do masakru. Vybral jsem docela dost citátů a vložil je do profilu Kierona Gillena. A na konci knihy je opět nádherná Galerie obálek. Užívejte. Mohl bych nad tím polemizovat do nekonečna, ale nechám to na vás. Vřele doporučuji.

Citát: To je drak! Opravdický drak. Miluju draky. Ach, ten ubožáček je zraněný.

115 28.12.2022

„Bouřlivý čas přeměn skončil,
avšak odolal jsem jejich nátlaku a zůstal nezměněn.
Leč obdržel jsem velmi znepokojivou zprávu . . .
tímto světem již brzy bude kráčet
můj dávný nepřítel . . . “

„Příběh ožil a oni zabili hlavního hrdinu“

Už v první knize, prvním příběhu, se mi strašně líbilo, jak se Duncan mění. Z vyplašeného zajíčka se pomalu stává tvrdý bojovník, ne-li rytíř bez bázně a hany. Jen se podívejte na titulní kresbu. Ty rysy, ta tvrdost, to odhodlání a krutost. Nemluvím o Babče, ale o Duncanovo výrazu. Jen škoda, že s ním každý jen „zametá“. Vždycky ho někam pošlou a pak čekaj, zda přežije. Hned na počátku tohoto příběhu se setká s Galahadem. A řeknu vám, Galahad se krásně „vybarvil.“ Jeho vizáž i s tím koněm je prostě . . . nádherně pekelný a dokonalý!

Malá ochutnávka:
Hoj! Slyšme zpěv o slávě Dánů, věhlasu vládců dávných věků, kdy urození muži udatně si vedli. Dvorany dobýval jednu po druhé, národy děsil, byť nalezenec nejdřív byl ubohý, tak útěchy došel.
„Jsem zpět!“
(Béowulf , verš 1 – 8)

Legendární monstra ožívají, Babča se ošívá a Duncan někdy hláškuje víc než Babča. Jinak všechno hoří, krev stříká a horký olej se vylévá. Příběh je nadupaný akcí a zahalený tajemnem. Kresba je nádherná a tak jsem si to jen užíval. A to jsem se těchto příběhů kdysi bál. Teď jsem za ně rád. Vřele doporučuji. Na konci knihy najdete „Galerii obálek". A věřte, že je opravdu co obdivovat.

Citát: Motorová pila má mnoho předností, ale tiché připlížení k nim zrovna nepatří.

115 26.12.2022

„Nic jste dnes nejedl,
pane doktore.
Nemáte chuť
na sklenku
horkého čaje?“

Tahle věta mě v příběhu dost rozesmála. Skvělá dieta. Místo jídla, horký čaj. Ale k příběhu samotnému . . . Toto je jeden z těch samostatných dílů. Nenavazuje na předešlé příběhy a vlastně ani není datovaný. Místo Lízy z minulého dobrodružství je tu jakási Eva a toto dobrodružství se odehrává v Bosakowě. V místní nemocnici. Proto taky ten název příběhu. Jedná se o špionážní komorní drama se šťastným koncem, to vám poslušně hlásím.

Citát: Poslušně hlásím, pan oberleutant má u sebe dívčinu – velmi hezkou dívčinu.

115 16.12.2022

„Víte, profesore,
mě vlastně nezajímá,
jestli zachránite lidstvo
před upíří nákazou,
ale baví mě si s vámi hrát“.

„Dobrý bože, doufám, že víme, co děláme“.

V tomto knižním komiksovém příběhu došlo k obrovské změně. Nejen, že se na tomto svazku nepodílí scénárista John Arcudy (místo něho je tu Joshua Dysart), ale postrádám tu i vynikajícího kreslíře Guye Davise (místo něho je tu Paul Azaceta). V tak perfektně rozjeté sérii je to přímo šokující obrat. Hned po nalistování první strany příběhu jsem dostal šok i já. Kresba je skoro hrozná. Jednoduchá, nechaotická a barevně totálně jednoduchá.

Malá ochutnávka:
Bez urážky - ve vzduchu je hodně napětí a přiznám se, že představa dvou vědátorů, co zbytečně drážděj hada bosou nohou kvůli nějakejm nadpřirozenejm nesmyslům se mi pranic nezamlouvá.

Příběh se odehrává dva roky od založení Ú.P.V.O., tak že ani neočekávejte naše známé agenty. Prostor tu dostává někdo jiný. Pravda je taková, že nacisti, upíři a celé to prostředí je scénáristicky velmi povedené. Co mě však zklamalo je kresba a barvy. Z tohoto svazku nejsem moc nadšený a dávám mu jen 50%. Což zde nejde a tak se uchyluji ke třem hvězdám.

Citát: Zapomněl, že je bůh a začal přemýšlet jako člověk a to ho stálo existenci.

V tomto svazku najdeme i samostatnou povídku s názvem „Oleksandrův ďábel“ od stejných tvůrců. Komentář k povídce najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky/oleksandruv-dabel-81977

Při čtení těchto příběhů jsem poslouchal skupinu Abbath a jejich studiové album z roku 2009 „Outstrider“. A získal jsem i nějaké citáty a Mike Mignola už je má v profilu,.

Citát: Jakoby naříkaly samotné útroby domu. (Oleksandrův ďábel)

115 12.04.2022

Bože,
jak já tohle
zasraný město
nenávidím.
(Poslední z nevinných)

Každý příběh má svého zločince. Jenže v noiru to bývá tak, že ne vždy je jasné, kdo tím zločincem je. I zde, v tomto příběhu, respektive v těchto čtyřech příbězích, tomu není jinak. V této luxusně vázané knize najdeme tři samostatné příběhy. „Zlou noc“, „Hříšníci“, „Poslední z nevinných“ a bonusový příběh. Navíc je kniha obohacena o mnoho bonusů, jako jsou speciální kresby, alternativní obálky a další materiály. V bonusech je vložená jedna krátká povídka z antologie NOIR. Komentáře k samostatným povídkám najdete v sekci „části díla“ u této knihy, nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Zvedni to, vím, že jsi doma. Ty jsi vždycky doma. (Zlá noc)

Trochu si musím postěžovat na úvod, na předmluvu k této knize, kterou napsal Ed Brubaker. Na to jak ostré a tvrdé příběhy, plné krve a násilí píše, je sám deprimován rakovinou svého otce. Člověk, respektive čtenář, se pak musí ptát: „Pokud by nebyl indisponován svým umírajícím otcem, dokázal by to napsat líp?“ Já si osobně myslím, že dokázal, že se jen bál přitvrdit, díky situaci kolem otce.

Citát: Tlumiče sice výstřely zas tak účinně netlumí, ale v restauračním halasu to stačilo. (Hříšníci)

Už například příběh první, nazvaný „Zlá noc“, má své chyby. Obsahově to trochu kulhá, stejně jako hlavní hrdina. A abych byl upřímný, ani kresba mě moc nešla. Má v sobě sice noir, ale měla by být temnější.
Pokud si pamatuje předešlé příběhy, spojovalo je jedno území. Jednalo se o bar Pod zemi. Tam se potkávají postavy ze všech třech příběhů. V této knize je to bistro U masařky. Spojeni mezi třemi novými příběhy. V příběhu „Hříšníci“ tam zavítá i náš starý známí Tracy Lawless. Hříšníci jsou napínavější a krvavější než „Zlá noc“.

Citát: Ten zasranej pohřeb jsem platil já. (Poslední z nevinných)

Poslední povídka „Poslední z nevinných“ je opět silně ovlivněna situací kolem spisovatelova otce (viz: Předmluva). Je jasné, že je ovilvňovám situací a zcela se nesoustředí na děj v příbězích. Je to škoda a mám pocit, ne jsem si jist, že první omnibus byl mnohem lepší. Tady to strádá, je to nevěrohodné a moc „měkké“. Pro špatné obsahy ve všech povídkách (hlavně té první: Zlá noc) a nepříliš přesvědčivou kresbu jsem se rozhodl jen pro čtyři hvězdy.

Citát: Když s nima šuká, ráda se jim dívá do očí.... ( 21st Century Noir)

115 09.12.2021

Zahrajem si
kámen,
nože,
papír,
pálku.

Tento svazek obsahuje sešity #157 - #152 ze série The Walking Dead

Negan. Ano, už je zpět. A stará se o zábavu. Ale čin, který provedl asi jen tak nezůstane bez odplaty. Možná až čas ukáže, zda to bylo dobře nebo ne. Pak je to několik sašitů jen masakr. Umírají všichni, Šeptači, živí i mrtví. Další část děje, kdy je možná lepší, že není použita barva. Asi by dost rychle došla červená.

Malá ochutnávka:
NEGAN: Staráš se mi o ní dobře?
DWIGHT: Je to zkurvená baseballka, ty magore!
NEGAN: Dobře víš, že se mi vrátí. Nakonec mi jí dáš sám.

Na konci sešitu #151 má nádherný proslov výrobce nábojů, Eugen. Jeho slova jsou mrazivá, ale naprosto ho chápu. Ten člověk se mi líbí čím dál víc. Navíc má pod palcem ještě jedno překvapení. Zatím však o něm nechce mluvit. Také Negan tu má překrásný „šukací“ proslov nad hrobem. A víte koho pohřbil? Tak si to přečtěte a „vyšukejte si klidně mozek z hlavy.“

Citát: Naše válka zkončila. Nechť mrtví završí, co my jsme započali.

115 30.08.2021

„Jenom se mi tu nerozbreč.
Máme zkurvenej
konec světa.
Matka chcípla všem,
ty sralbotko.“

Tento svazek obsahuje sešity #151 - #156 ze série The Walking Dead

Nevím, ale já bych to nazval odplatou. A to je přesně to, co Rick nechtěl. Ale, válka je nevyhnutelná a za to, co Šeptači provedli budou prostě pikat. Mám však pocit, že zas tak jednoduché to nebude. Už nám ukázali, co dokážou a zneškodnili několik lidí, kteří se opravdu vyznali a přežívali docela dlouho, aniž by zemřeli. Pak přišli Šeptači a v klidu je zlikvidovali. Tak se nedivte, že mám obavu.

Malá ochutnávka:
Tak to byla pohroma. Co kdybychom se pokoušeli tiše přepadnout Šeptače a oni byli obklopení toulákama? Jestli se kolem nich nezvládnem proplížit – aniž by po nás vystartovali – tak k čemu vlastně jsme? Naší nejúčinnější zbraní musí být NENÁPADNOST.

Půlka svazku je o cvičení armády. Pak je tu v akci Negan. Na toho člověka nesmíme zapomínat. I jeho Lucille se činí, ale v jiných rukách. Že by návrat legend? Na obzoru se však objevuje nová možnost, ale to bych už moc spoileroval. Rozhodně Eugene Porter ještě neřekl poslední slovo. „Přepínám a končím.“

Citát: Tady Eugene Porter, volám na otevřeném kanálu. Je tam někdo?

115 26.08.2021