Terva komentáře u knih

„Na vaše zdraví, chlapče,
pamatujte na Neumanovy rady . . .
. . . žádné hlouposti, žádné skandály.
Peggy vám předá dokumentaci . . .
. . . přivezte skvělou zprávu.“

Bál jsem se, že to v tomto příběhu pan spisovatel nedokáže dotáhnout do konce. Přeci jenom si na sebe vzal velký úkol. Mark Stone je sice na primitivní planetě, ale najdeme zde i dvě cizí mimozemské rasy, které mají jistý potenciál a jsou inteligentní. Ale nakonec jsem se bál zbytečně. Jednoduchost psaní opět překonala genialitu podání. Bohužel, na to, kolik je v tomto příběhu ras, se toho zase tak moc nedělo. Také způsob boje, kdy sám kapitán a jeho android, doslova zdecimují útočící armádu, je mnohdy až k smíchu. Opravdu mi to připadalo až moc jednoduché i na Jeana-Pierra Garena. Za ten nevyužitý potenciál jen tři hvězdy.

Citát: Blázni a ni hrdinové nežijou dlouho.

110 30.11.2022

„Zrada.
Musíš se na vlastní pěst
dostat k oddílu Bartka.
Já tam dorazím
až vyřídím své věci!“

Varšava 1943

Zde jsem zahlédl zajímavou práci té doby. „Inkasista elektrického proudu.“ Normálně chodil po bytech a inkasoval. Měl červenou uniformu. To už se dneska nevidí. (Účet za světlo, pane hrabě). Tady je jedna opravdu povedená a krásná kresba. Je na straně 17. Josef zde čeká na Klosse a sedí na lavičce u rybníka. Kolem je spousta stromů, pár labutí, v povzdálí je nějaké stavení . . . celé to prostředí působí uklidňujícím dojmem. Bez dvou osob, Josefa a Klosse, by to bylo krásné zátiší. Jinak ke konci je to strhující a měl jsem o kapitána Klosse docela strach.

Citát: Jménem republiky!

110 27.11.2022

„Jenom pomalu.
Skutečná odvaha
je rodná sestra
opatrnosti.“
„Peggy, zavolejte mi kapitána Stonea.“

Další Stoneův příběh má jednu vadu. Primitivní planeta a primitivní lidé, ale když se v jedné větě Mark Stone baví s místním mnichem, řekne větu, která obsahuje slova „Autodestrukční systém“. Mnich se však chová, jakoby to bylo v jeho životě běžné a ani se nezeptá, co to je. A nebo, že by mi něco uniklo? Ale i tak je tohle další klasické dobrodružství. Tentokrát není tak napínavé a když zjistíte, kdo je hlavní záporák, možná zatoužíte po tom, aby byl dezintegrován. Zda k tomu dojde nebo ne, je už ve hvězdách a v tomto příběhu.

Malá ochutnávka:
Android (Ray) s maximální diskrétností spolykal obrovská kvanta jídla, nepočítaje v to kousky, které mu tajně pod stolem přisunoval Mark. Ten se nakonec meudržel, aby si do svého přítele mentálně nerýpl:
„Mám dojem, že budeš první android, kterému naroste pupek.“

110 19.11.2022

„Na vaše zdraví, Stone.
Doufám, že se vrátíte dřív
než za sto let.
To už byste mě tu
asi nenašel.“

Čím více čtu tyto příběhy, tím více mám pocit, že spisovatel, Jean-Pierre Garen (pseudonym) musel mít při psaní těchto dobrodružství základní osnovu. Základem je osmnáct kapitol, v každé z těch kapitol měl předpřipravený rozhovor, který se v každé knize opakuje, a pak jen mezi tím dopisoval děj. Když se nad tím zamyslím, měl cca už z čtvrtiny každou knihu napsanou. Ano, vím, je to přehnané, ale chci, aby to každý pochopil.

Malá ochutnávka:
Jestli si dobře vzpomínám, navázal jsi jistého času blízké vztahy se šarmantní prezidentkou Maraly... Tam jsou velmi pokročilí v biologii... Jejich průměrná délka života je čtyři až pět století. Možná, že jste od té doby vůči vlnám stárnutí imunní. Nechci nijak ovlivňovat vaše rozhodnutí. Moji agenti byli vždycky dobrovolníci. Pochopím vás, když odmítnete a navrhnu výpravu někomu jinému.
„Kdy mám vyrazit?“

Jinak jsem očekával tento příběh lepší. Přeci jenom s časovou smyčkou se dají dělal divy. Ale ne, tady je to jednoduché, a nekomplikované. Ale zase je to akční, zajímavé a opakující se dobrodružství, které nijak nevyniká nad ostatními, ale zároveň nikoho neuráží. Jen jedna věc je tu zajímavá. Ray zde provede trest „sexem“. Ano, i sex je tu, jako vždy, ale teď mě to rozesmálo. Prostě to, co jsem čekal, jsem jasně dostal a jsem spokojen. A jako vždy (zatím jen s jednou či dvěma výjimkami) dávám za 80%

Citát: Tak že jste v tom úplně nevinně. V podstatě se dá říct, že vás znásilnila.

110 03.11.2022

„V dnešní době je řada filmů
doslova rozkročena mezi žánry
a dominantní z nich je často volen až ex post –
podle toho, který z nich je
v Hollywoodu právě in.“

Tato kniha si hraje na škatulky. Máme tu tak všechno fantasy uložené v několika krabičkách. Od Dark, přes komedii, magii, romantiku až třeba po westernovou fantasy. Celkem je to patnáct druhů fantasy. Už tady jsem pojal jistou nedůvěru k obsahu celého svazku. Ale obrnil jsem se, chtěl jsem si to přečíst a tak jsem se do toho pustil. To samo o sobě už je fantastické. Takové osobní fantasy dobrodružství.

DARK fantasy
Příklad: Addamsova rodina
Temná fantasy,
která nešetří hororovými prvky,
monstry nebo démony.

Vidíte, a hned s prvním filmem nemůžu souhlasit s jeho zařazením do škatulky Dark fantasy. Addamsova rodina. Já si vždycky myslel, že je to romantická komedie a oni prý, že horor!? Zajímavostí je, že Tim Burton připravuje další seriál s Addamsovo rodinou, pod názvem Wednesday (2022). Nakonec jsem v Dark fantasy nenašel nic nového, nic překvapivého. Nejlepší v této krabičce je Constantine ((2005) a Ospalá díra (1999)

LOW fantasy
Příklad: Highlander
Fantasy, která se odehrává v našem světě
a je v ní trocha magie,
o níž ví minimum lidí.

A další věc, se kterou tak moc nemohu souhlasit. Jak může být Highlander LOW? K tomu filmu se snad nehodí ani jedno přeložené slovo z výrazu LOW. Tím spíše když se tam sekají hlavy, bojuje o moc a všude to jiskří a teče krev. Navíc je v podsekci „Moderní fantasy“. Jak můžou dát film z roku 1986 do moderní fantasy? Moderní fantasy jsou bezpochyby Fantastická zvířata a kde je najít (2016) a Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny (2018) Tyto film do této škatulky rozhodně patří.

Citát: Pokračování snímku Fantastická zvířata a kde je najít mělo být jasným megahitem. Místo toho přišel nejméně úspěšný film ze světa Harryho Pottera.

No, dál jsem se už nerozčiloval a jen jsem si četl filmy o kterým toho moc nevím, nebo které mám naopak velmi rád. Připomněl jsem si znovu Piráty z Karibiku (2003 - 2017) a Jacka Sparrowa v podání Johnnyho Deppa nebo Pána prstenů od Petera Jacksona (2002). Našel jsem jen málo filmů, které jsem neviděl a udělal si krátký seznam, že vidět chci. Například jsem nikdy neviděl film Svatá hora (1973) od Alejandra Jodorowskyho a také mi unikl příběh nazvaný Velká ryba (2003).

Citát: Velká ryba – Dojemná pocta otcům, osobní zpověď Tima Burtona a fantasy verze Forresta Gumpa v jednom.

Když se tak podívám zpětně, tato kniha mi nedala vůbec nic nového. Informace v ní obsažené jsou dostupné skoro všude, iniciály herců na konci se taky dají sehnat kdekoliv a zařazení některých filmů do některých „škatulek“ by se také dalo nazvat nešťastným. Ale, víte jak to je? Stačí jen jiný úhel pohledu a jiného názorového čtenáře a vše může být jinak. Mě to však velmi zklamalo. A o Vetřelcích ani slovo. Taková krásná romantika.... To prý patří mezi akční filmy.

Citát: Málokterý tuzemský filmař se dočkal takového mezinárodního věhlasu jako právě Karel Zeman.

110 21.09.2022

„Cítíš,
jak proudí
krev
oněch mrtvých panem
v tvých žilách?“

(Český Krumlov. Československo. 1948)

Ačkoliv se tento příběh částečně odehrává v Českém Krumlově, rozesmutnilo mě, že v Předmluvě se Gabriel Bá ani Fábio Moon o tomto faktu vůbec nezmínili. Naopak ve Skicáři na konci tohoto svazku se toho o Čekém Krumlově a postavách tam žijících, dozvíte o hodně více. V úvodních i dalších stránkám pak zcela jasně rozpoznávám lesy v okolí Českého Krumlova i město samotné.

Malá ochutnávka:
Ty sestra mě zavedly k rozvalinám, kde prováděly svý rituály. Nevím, kde to bylo, ale scházeli se tam všichni upíři, aby uctívali svou královnu. Nějakou bohyni. ...Hekaté... Ale pokud se na tom místě scházejí upíři, musí na něm bejt něco zvláštního. ...Třeba by se tam dalo zjistit, kam po tom obřadu odcházejí, a najít je...

Toto je příběh Agenta Anderse. Je na konci svých sil. Hlavně psychických. V jednom kuse má vztek na všechno a na všechny. A tak se vydává na lov upírů. Tak že jaký si spin-off nebo spíš samostatný příběh … one man show. Jenže z poznámek pod čarou, zřejmě pana Dorta nebo pana Trojana, jsem začal chápat, že scénáristé ani kreslíři tohoto příběhu toho o Českém Krumlovu a jeho historii moc nevědí. Ale to rozhodně není nějaký problém. Každá historie v těchto příbězích se zakládá na faktech jen okrajově. Ostatní je jen fantazie tvůrců.

Citát: Teď jsme stejného druhu. Nikdy nezemřeš.

Ovšem závěrečné vyvrcholení „v srdci hada“ (Vltava) je strhující. A možná se budete divit, co všechno agent Simon Anders zažije a hlavně jak se s tím vypořádá. A musím uznat, že myšlenka, kdy je zde spousta obrazů němých, tedy s absencí dialogů, je také povedená. Čtenář má pak prostor k větší obrazotvornosti a není zatěžován slovem. Tento příběh je asi z nejlepších, co jsem s Ú.V.P.O. zatím zažil.

Citát: Z živejch čarodějek nemám strach, tak proč bych se měl bát mrtvejch?

PS: Svazek obsahuje samostatnou povídku „Ztracení“. Komentář a hodnocení najdete v sekci „Část díla“ u této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

110 29.06.2022

„Nikoho nešetřete!
S výjimkou
ženských,
pokud tam nějaký jsou!“
(Kniha první: Otroci)

Líbí se mi přiznání tvůrců na počátku této knihy, respektive „dvoj“ knihy, že Piráti z Karibiku jsou jedním z důvodů, který je inspiroval k vytvoření tohoto příběhu. Zároveň však upozorňují na fakt, že Gore Verbinski dal do příběhu Pirátů z Karibiku tolik věcí, speciálních efektů, pirátů všech národností, rockových zpěváků, vrávorajícího Jacka Sparrowa, mořských monster...atd a že to „atd“ je až hrozivé. Jejich příběh prý bude rozvážnější, jednodušší a srozumitelnější.

Malá ochutnávka:
Mou mysl zaměstnával příjemný sen. Všechno v něm bylo v pořádku. Krásné ženy se na mě usmívaly a nabízely mi truhly plné zlata, nebo to bylo naopak. A pak, ne... nic nebylo v pořádku. Jak mi napověděl výstřel z děla...
BOMMMMMM
Byla jsme napadeni!
BOOOOOOMM

„Každý v tomto příběhu spadl do své pasti“. Musím přiznat, že všechny ty souboje, diamanty, změny pohlaví, vraždy a v neposlední řadě i otroci jsou již tisíckrát ohranou písničkou. Avšak kreslenou formou pojatý příběh o pirátech jsem si přes všechny ty „kopírace“ užíval. Ano, ta inspirace hlavně Pirátů z Karibiku je tu silná. Svazek se skládá ze dvou příběhů. Kniha první se jmenuje „Otroci“ a kniha druhá má název „Jizvy“. Pro mě jsou oba příběhy spíše průměrnou zábavou.

Citát: Ke svým vlastním zvratkům se neotáčej zády. (Kniha druhá: Jizvy)

110 05.06.2022

Byl to Deadpool,
kdo mě zastřelil!
Nastopro!
On mě zabil brambory!
(Paranoia má své výhody...)

Musím uznat, že kresba (Mike Hawthorne) je velmi chytlavá. Další tvůrci tomu dodali krásné barvičky a tak se oko může kochat. Bohužel ruku v ruce tomu nejde scénář (Gerry Duggan), který je neucelený a abych napsal pravdu, vůbec né tak vtipný, jak bych očekával.

Citát: Kde se fláká opravdový Deadpool? (Sumus omnen Deadpool)

To už je druhý Deadpool, do kterého jsem se pustil a mé očekávaní bylo opět tvrdě pohřbeno. Tohle se mi vůbec nelíbí. Tak že po dočtení si okamžitě pustím film. Oba, protože alespoň ty za něco stojí. Dokonce se mi ani nechce vkládat příběhy. Ano, tento sešitek obsahuje pět povídek, ale nechám to, jak to tady je.

Citát: Ne, já Deadpoola nechci vidět! (Kdo jiný než ty?)

110 01.06.2022

„Kdesi
uprostřed neznáma,
den před včerejškem
a týden před nazítřím...“


Ke knize nečuchejte. Protože ihned po otevření na vás vytečou hektolitry krve. Stránky voní železem. Jenže je tu problém. Můj osobní. Kresba je tedy perfektní a krvavá. Ale mě se vůbec nelíbí ten vnitřní humor. Celé je to postavené na hlavu, divné...no prostě jsem se sice snažil, ale vůbec mě to nebavilo. Příběh si určitě najde své příznivce a nadšence, ale já to nejsem. Tak že komentář je krátký, více se o tom nebudu rozepisovat.

Citát: Nikdy nevěř andulkám ani zabezpečení kuřecích farem.

110 11.05.2022

„Mířil jsem na něho zbraní.
Je zajímavé,
jak kus opracovaného železa v ruce
dokáže stimulovat
paměťové centrum v mozku“.

Čtvrtý X-HAWK z celkové série JFK nám nepřinesl nic světobotného. Průměrný příběh o lovu, na fádní planetě, málo akce, žádný humor, a vlastně nic, co by příběh vyneslo nad pouhopouhý průměr. Měl jsem to za dvě hodinky přečtené a v podstatě ihned po dočtení jsem zapomněl, o čem to vlastně bylo.

Malá ochutnávka:
Vic je specialista na zbraně a zabíjení, dokáže se ohánět dvouručním mečem stejně dobře jako střílet s plazmovým rotačním kulometem, eliminuje cíle, je-li to součástí úkolu a zajišťuje naši ochranu. Při své práci nikoho nediskriminuje, zabíje každého, ať je jakékoliv rasy, pohlaví, sexuální orientace nebo vyznání.....

Trochu mě i zamrzelo, že zde nebyl využit Maurbyho efekt*. Hlavní hrdinové tohoto příběhu jsou na něj připravený a jakékoliv nesnáze až moc snáze překonají a jednoduchost linie příběhu tak není ani narušena nějakým zlomem nebo překvapením. Tak jsem si splnil je jednu žádoucí povinnost, a to, že jako velký fanda celé série, jsem si knihu prostě jen zařadil do knihovny, vedle ostatních, a už jí asi nikdy nebudu číst.

Citát: Lidi mění své chování, pokud si chtějí zachránit život.

* Maurbyho efekt: základní fyzikální zákon metauniverza. V žádném světě nemůže dlouhodobě existovat výrobek postavený na technologiích (nebo magii) vyšších, než jsou dané realite vlastní.

Citát: Vic vypadal zklamaně, když jsem mu řekl, aby je nezabíjel. Aspoň prozatím.

110 23.11.2021

„Na tohle teď není čas!
Někomu tu může jít o život!
Kdy vám dojde,
že jsme na stejné straně,
vy platfusáci?“

Svazek obsahuje komiksy Amazing Spider-Man #224 - #230

Po delší době opět jednolitý svazek, který obsahuje sedm sešitů tak, jak vyházely pěkně za sebou. Tak že jsem očekával akční jízdu plnou soubojů, bez jakéhokoliv přerušování jinými sešity a odnožemi. No, trochu jsem se spletl. Sešity jsou samostatné povídky (části děl, abych se držel výmyslu na těchto stránkách) a tak nám skoro v každém sešitě vystupuje někdo jiný. Potkáme tu tak třeba Vultureho, Folkillera nebo Blacl Cat. No a samotný Juggernaut o kterém to celé je, se objevuje až v posledním sešitě.

Citát: Toomes? Nikdo takový tady není, je ti jen Vulture!

Barva tohoto komiksu (Glynis Weinová) je ta klasická, které já osobně říkám žvýkačková. Je to pojmenované podle obrázků ze žvýkaček Donald. Veselé barvičky, a jednoduchá komiksová okna. To vše je teď tento svazek Spider-Mana. Přidejte spousty soubojů, hláškování a nebezpečných situací a to přesně vystihuje ten žvýkačkový tip. Prostě bude sranda i napětí v jednom balení. Tohle byla pěkná akční jízda.

Citát: Neříkej mi, že jsi Footkillera nečekal!

110 20.09.2021

ZASTAVTE
SVĚT,
CHCI
VYSTOUPIT...
(Těšíme se na vás!)

Těšíme se na vás! je souborem dvou povídek, vesměs na stejné téma. Jedná se o pohled do ne příliš vzdálené budoucnosti, kdy lidstvo stále víc propadá počítačům, hrám a dalším možnostem, které nám tyto stroje nabízejí. První příběh je o herním světě, kdy se hlavní hrdina čím dál víc vzdaluje realitě. Druhý příběh je o nebezpečí vkládání lidského vědomí do počítače. Mohlo by se totiž stát něco velmi neočekávaného.

Citát: Dal jsem si k ruce plechovku s pivem, protože až se probudím, budu ji určitě potřeboval. Zmáčkl jsem PLAY. (Těšíme se na vás!)

Povídky na sebe nenavazují, každá si sleduje svůj směr. Obě jsou napínavé a s perfektními konci. Nedá se říci, která je lepší, obě jsou velmi povedené. A na to, že jsou napsány někdy v roce 1991, čiší z nich perfektní vize obou spisovatelů. To co zde popisují je už velmi, ale velmi blízko. Aby nám z toho nebylo ouvej. Ke každé jsem napsal samostatný komentář. Komentáře najdete v sekci „části děl“ a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Obě povídky jsem si užil a dávám jim pět Hetešovo žlutých motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Chvíle strávená u obrazovky mi stačila posílit sebevědomí minimálně do večera. (Bruster)

110 10.06.2021

„Charity Lairdová,
královna Rebelů,
zachránkyně světa,
vítězka nad Morony
a Shaitem...“

Jo, přesně, co jsem očekával. Jen uměle nastavovaný příběh o Charity. Jen aby čtenář neřekl, že už se s ní nikdy nesetká. Příběh se odehrává osm let od kolapsu hvězdných bran a zničení Moronské mimozemské okupace Země. Zatím, co se Charity hádá s politiky o peníze na financování kvalitní obrany naší planety, opět nás něco přepadne. A je to horší než Moroni...

Malá ochutnávka:
Pro příští generace budeš něco jako bohyně. Žena, která porazila Morony! Už teď jsi legenda! Myslíš, že budeš ještě slavnější, když budeš riskovat krk, jen abys vlastní rukou zastřelila pár štěnic?

Jenže tohle je uměle vykonstruované. Příběh je až do půlky knihy absolutní nuda. Na počátku je malá akce, ale pak je to jen politika, peníze a pozor změna, rodina. Net už má dvě děti a na jejího manžela se ani neptejte. Teprve někde v půlce příběhu se to rozjede. Ale i tak to působí monotónně, uměle a nevyváženě. Poslední část je bitva, ale bitva podivná, nezáživná s absolutně nepochopeným koncem. Tedy, já to rozhodně nechápu. Mě to nebavilo. Jeden a půl žlutého motýla, což je 30%, a tady to znamená s trochou nadhledu dvě hvězdy.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Charity – kdo jiný by dokázal roztřískat na šrot za pět minut hned tři lodě?

110 07.05.2021

Budu vám
vyprávět o tom,
jaký osud
potkal město
Kutšemes.

Hned první kapitola, nazvaná Škorpion, začíná brutálně. Krvavé scény oběšených obětovaných a hlavou dolu pověšených, nejsou fakt pro slabší žaludky. A protože Tomás Giorello umí perfektně kreslit a José Villarrubia zase obarvovat, je to povedený barbarský začátek. Ostatně o umění těchto dvou mistrů už jsme se přesvědčili v prvním Conanově dobrodružství – Cimérie.

Citát: Je pro muže lepší být válečníkem nebo vojákem?

Opět a opakovaně jsem se nechal vtáhnout do Conanova života. Pravda, je tak trochu jednodušší, samé války, bitvy a krev. Ale to stačí. Pro Conana, který možná má nějaký důvod takto svůj život vést, je to snad jen zábava. A kdo ze čtenářů se nechá strhnout jeho stylem, ten se také bude bavit. Tak pojďme zabít pár králů, nějakého mága a vyhrát velké bitvy.

Citát: Dnešního dne si získal nové přátele i nepřátele. Takže den jako každý jiný.

110 07.05.2021

V celým
zatraceným železářství
ani jedna sekera
nebo nůž,
ale brousků hromady.

Obsahuje komiksy ze série The Walking Dead #55 - #60

Rickovo „rozhovory“ se smrtí jsou mrazivé. Pamatujete z minulých dílů, jak si ponechal to sluchátko? Tak už zase přišlo ke slovu. Celá ta situace, ta beznaděj, neustálá přítomnost smrti, to vše si hraje s psychikou každého přeživšího. Jen Rick to má obojaké. Na jedné straně se snaží dělat vše pro všechny, ale na druhé straně je skoro přesvědčen, že vlastně nezvládá nic. A tak se opět obrátil na svůj telefon.

Malá ochutnávka:
Je tu hezky. Dorazil k nám každý, o koho jsme přišli. Jsme tu spolu a všichni jsme šťastní. Nehrozí nám žádné nebezpečí, je to dokonalé. Splnily se nám i sny, o kterých jsme nevěděli, že je máme. Je nám tu všem mnohem líp.

Poslední dva sešity #59 a #60 jsou brutálně perfektní. Hlavně prohlídka jednoho domu při útěku před stádem. Mrazivé, smutné a vlastně velmi dojemné. Některá shledání jsou přinejmenším velmi nebezpečná a některá rozhodnutí budou určitě v budoucnosti smrtící. A vlastně i samotný konec a poslední slova v tomto svazku pěkně zamrazí a zanechají spoustu strachu a otázek.

Citát: Zase žádný cigára. Vsadil bych se, že ty došly první.

110 09.04.2021

Umřel,
a nikdo to
ani moc neřešil.
lidi si holt zvykaj,
že to tak chodí.

Obsahuje pět sešitů (#37 - #42) ze série The Walking Dead 2005

Ticho před bouří, je přesně to, co čtenář očekával. Nějaká ta láska, sex, jedna svatba, jedno, snad dvě děti na cestě, trochu šití nového oblečení nebo dokonce sportovní klání a sledování filmu Turner a Hooch s Tomem Hanksem. Prostě taková vyžadovaná domácí „vězeňská“ pohodička. Krásné počasí, jeden výlet, ale bouře je už blízko.

Citát: Každou noc se mi zdají sny. Je to jediný skutečný únik z tohohle pekla.

Tady snad poprvé trochu hapruje logika. Je tu na začátku třetího sešitu jedna věc, kterou skupina hledající zbraně a údajnou základnu národní gardy, provede. Celý ten děj od začátku nemá šťastné řešení a měl jsem pravdu. Tak nějak jsem tý skupině moc nefandil, protože udělali očividnou blbost. Myslím si, že tady to scénárista Robert Kirkman trochu přehnal. Že chtěl prostě posunout děj trochu jiným směrem, ale nevybral si pro to zrovna moc věrohodnou situaci.

Malá ochutnávka:
To není dobrý. Musíme se totiž spolehnout na generátor. Potřebuju, aby ho někdo udržoval v chodu. Musí ho co nejdřív nastartovat a nevypínat ho, dokud mu někdo nepřijde říct, že jsme hotoví.
Ocitnout se tu po tmě i jenom na chvilku by mohlo znamenat katastrofu.

No, takže opravdu zatím nejhorší svazek v této sérii. Hlavně situace kolem Carol je přinejmenším strašně nesmyslná a přehnaná. Kresba dobrá a opět je na co se dívat. Scénář naopak ode mně za tento svazek nezískal skoro ani tři hvězdy a tím celý sedmý díl klesl na pouhé dva motýlky.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Štěstí se opravdu skrývá v maličkostech.

110 07.03.2021

„Bojovali totiž proti nepříteli,
nad nímž není možné zvítězit,
protože vítězství nad ním znamená současně smrt.
Bohužel nejen pro ně,
ale pro celou planetu“.

Příběhy Charity je jak na vlnách. Jednou líbí, jednou tak trochu a pak zase vzhůru. Vzhůru do Paříže. Čtvrté dobrodružství v Paříži se povedlo. Linie je rozdělena do tří, samostatných, příběhů a každému je snad jasné, že na konci knihy se dějové linie spojí. Základním příběhem je Charity a její společníci, kteří se v minulém příběhu vrhli do transmitéru, který vytvořila mimozemská rasa Moronů. Netušili, kde se vynoří, ale věřte, byla to Paříž.

Citát: Čím méně vypadala lidsky jeho postava, tím lidštější byla jeho povaha.

Druhou linií je megaman. Superbojovník zvaný Kyl. Jeho rozpor ze Stonem vygradoval do zrady, a prostředí, ve kterém se posléze Kyl vyskytl je pro něj velmi rozporuplné. Myšlenkové pochody v jeho mozku si s tím nějak nevědí rady a tak v Kylově hlavně probíhá osobní boj. Povinnost mu velí jednu věc, ale myšlenkama se dostává do své minulosti. Nakonec jsem velmi potěšen, že to vyřešil, tak jak to vyřešil.

Malá ochutnávka:
Kylovi bylo pět let, když poprvé vešel do výcvikové kopule. Mnohé se změnilo během oné příšerné noci, kdy mu vzali matku i jeho svět. Občas si ještě vzpomínal, že existovala doba, kdy obloha byla modrá místo zelená a kdy se k němu neskláněla strnulá maska obřího mravence, ale přívětivá hebká tvář, když křičel hladem nebo únavou.

Poslední, třetí linií je voják z Paříže. Jean si tak trochu vyráží mimo pařížskou zónu aniž by to řekl svým nadřízeným. Jeho vycházky džunglí a překračování vymezených hranic ho však zavede do zvláštního místa. Jenže si s tím tak moc neví rady. Návod je v Angličtině a on je přece Frantík. Když však potká skupinku podivných lidí, začínají se dít věci. Příběh je akční, napínavý a plný překvapení.

Citát: Čekali jsme na přátele z hvězd, který vystoupí z transmitéru, a místo nich přišli oni!

110 21.11.2020

Říká se, že život je to,
co se stane,
když si plánujete něco jiného.
A bohužel
stejně je to se smrtí.

Petera Granta z metropolitní policie, přesněji z oddělení „Rozmar“, které se zabývá magií a nadpřirozenem, již znám z několika knih v sérii „Řeky Londýna“. Neodolal jsem proto, a zakoupil si i příběhy z komiksové řady. První dojmy po otevření komiksu jsou velmi kladné. Příjemná, barevná kresba tvůrců Lee Sullivana (kresba) a Luise Guerrera (barva) je na první pohled velmi sytá a na druhý pohled plná. Kreslíř se snaží zaplnit celý prostor v oknech a barvíř se snaží dát do popředí ty důležitější aspekty daného okna. (myslím tím komiksově rozdělená stránka na několik oken)

Malá ochutnávka:
Když děláte u policie, na určité věci si zvyknete. Jako třeba když lidé nemají vždycky radost, když vás vidí. Někdy zacházejí do krajností, jen aby se vám vyhnuli. Někdy prostě vezmou roha. Snažíme se nebrat si to osobně.

Musíte však vědět jednu základní věc. Tento komiks vlastně navazuje na některé knižní příběhy. Nepotkáváme tak Petera Granta a jeho vyšetřovací tým na počátku všech příběhů, ale jsem někde mezi čtvrtou a pátou psanou knihou. Pro ty, kteří knižní příběhy nečetli, tak může sem tam vzniknout dojem, že mu něco uniká. A mám pocit, že to bude častější. Není proto naškodu si nejdříve přečíst knihy. Vlastně pro svoje dobro se nejdříve přečtěte ty knižní příběhy.

Citát: Vzhledem k tomu, že je její máma bohyně řeky Temže, mám sklony jí věřit, když mi říká, že se děje něco divného.

Z mého pohledu je to jednoznačně za pět hvězd (devět a půl žlutého motýlka), ostatní, kteří neznají knižní příběhy nechť si jednu hvězdu a jeden a půl žlutého motýlka odečtou, protože neznalost jim do hlav vžene pár otázek, které se z komiksu nedozvědí. Na konci tohoto příběhu je ještě šest malých povídek. Převážně jednostránkových až na jednu, která je delší. Ale jsou tak malé, že nemá smysl psát k nim obsah a vkládat je do sekce povídky.

110 23.10.2020

Nikdy jsem si o sobě nemyslel,
že jsem alkoholik,
dokud jsem úspěšně
nedokončil
protialkoholní léčbu.

Přemýšlel jsem, proč jsem si vlastně tuto knihu koupil. A došel jsem k závěru, že mě nalákal tvrdý černý obal s pozlaceným nápisem a oranžově červený přebal s lahví Jacka Danielse překrytého značkou Mötley Crüe. Nic jiného mě totiž nenapadá. Tuhle skupinu jsem, ač velký metalista, nikdy pořádně neposlouchal. A teď jsem zjistil proč. V knize se přesně píše o tom, jaké to bylo show, létající bubny, znějící plechově, zapalování ruky s dohledem tří hasících přístrojů a spíše ženský Vinceho zpěv...to vše byly důvody, proč mě tato skupina neoslovila. Bylo to všechno moc umělé.

Citát: Bolavé péro a pálící nosní dírky znamenají, že jsem pánem světa.

V té době už totiž jsou na scéně opravdu tvrdé kapely, které skupiny jako Dio, Van Halen a v neposlední řadě i Mötley Crüe totálně převálcují. Slayer a jejich krev v přímém přenosu, Destruction a jejich šílené řeznictví, anti – náboženští fanatici Buldozer, gotika Cradle of Filth uctívající Lilith a nebo krutý barbarský sci-fi metal Gwar – ti všichni už jsou více.....

Malá ochutnávka:
To, co je v takových lidech, je na mě trochu moc. Všichni jsou posedlí hledáním mimozemšťanů, ale já myslím, že my sami jsme mimozemšťané. Jsme potomci výtržníků z jiných planet. Stejně jako Austrálie byla vězením pro Anglii, která tam posílala svoje zločince, tak je to se Zemí. Tady nás vyhodili. Jsme kurva šílení lidé odjinud, jenom taková banda šmejdů.

Citát: Paření vedlo k závislosti, závislost k paranoidním stavům a paranoidní stavy k nejrůznějším pitomostem s dalekosáhlýmí následky. Ani šukání už nebylo jako dříve, vedlo k manželství, manželství k rozvodu, rozvod k alimentům a alimenty k chudobě.

Příběh Mötley Crüe mě přestal bavit asi tak v půlce knihy. Ono neustále číst o tom, jak shánějí něco do nosu, něco do pusy a kam strčit čúráka, to vám prostě sebere energii na další čtení. Navíc vám neustále tvrdí, jak jsou si toho vědomi a že s drogama a dalším, prostě končí a pak skutek utek. Nic podstatného se vlastně ani nedočtete. Navíc koncept, kdy někdo něco napíše, ostatní si to přečtou a pak se snaží některé poznatky jiných uplatnít ve svém povídání, jde špatným směrem. Vlastně je to takové papouškování.

Citát: Ježíš je ďábel.

Je však jedna věc, která mě na příběhu zaujala, a to nespočet mouder a výroků různých lidí, podílejících se na této knize. Jsou to moudra velmi nerozumná, některá ironická a některá se snad i někdy realizovala. Vybral jsem spoustu citátů a musím přiznat, že to jsou jedny z nejstupidnějších výroků, co jsem kdy četl. Což jen potvrzuje, že hudba nic moc (popový metal), a keců kolem přehršel. Osobně bych řekl, že až s příchodem Johna Corabiho se to zlepšilo, ale už bylo příliš pozdě.

Citát: Chlast jsme si ale vždycky kupovali za své. To byla otázka cti.

110 28.09.2020

Jsme trochu v prdeli.
Jen trochu? Tak po loket.
Žůžo. Takže?
Asi budeme utíkat a bavit se?
Zabíjet zabijáky démonů?

Cesta k síle je lemována smrtí a mrtvolami slabých. (té čárky nezbednice jsem si vědom, mistře)

Potřebuju cigáro! Ale nerad bych zapálil svojí knihovnu. Tuhle knihu jsem v ní válel dost dlouho. Jakoby ani nechtěla, abych jí četl. Nevím proč, nechápu. Celou dobu byla vidět, a možná se i nabízela. Jako lehká děva. Jenže, já jí nechtěl. Bál jsem se jí. Až nadešel čas aby místo ní v knihovně vyplnil vzduch. A já jí po dlouhé době polaskal v ruce. A otevřel. Žár byl neskutečný. Vyzvracel jsem střeva a ještě se z nich kouřilo. A teď stojím v marastu a krvi a nechápu, proč jsem jí nevzal dřív. To co obsahuje potěší i nabušeného čtenáře, zvyklého na totální masakry. A že jich tu je. Dva hlavní hrdinové vytváří krvavé podloží, smíchané s ironií, černým humorem, cigaretovým dýmem a smrtí. Země se stane peklem, peklo se stane rájem. To, co rozpoutají Toník a Earl na Zemi by porazilo nejen Ripleyovou. Hastalavista! Ano i Arnolda Schwarzeneggera.

Malá ochutnávka:
Tělní tekutiny šplíchají do vzduchu, umělé kosti pruží a praskají, ty skutečné se nelámou, ale spíš drolí. Kůže se samým překvapením po mnoha letech svraštělosti natahuje do rekordních rozměrů a trhá se velice neochotně. Nakonec však vždycky povolí a znechuceně při tom mlaskne.
Uklízečku někde v dáli už teď může těšit fakt, že z lina se ten bordel bude nakonec docela snadno uklízet. Přece jen ti komanči mysleli na všechno.

A porazilo to i mě. Tohle jsem od pana Koubka nečekal. Dokonce chce udělat z D1 muzeum. Po přejetí tankem se není čemu divit. Jdeme hlasovat. Nejdřív cígo. Ještě stále sebou cukám ve snaze vyrovnat se s bolestí. Scény v tomto příběhu jsou vysoce nad 18 let a bez bab. Trochu feminismu tu je, ale Satan to vem a druhou stranou ven. Fakt Peklo hadr. Asi začnu věřit. Věřit na to, že stále žiju. Prošel jsem si mlýnkem na maso. U některých scén jsem zvracel, ale i tak jsem se stále vracel. Táhlo mě to do finiše. Stále jsem nevěřil, že to bude mít dobrý konec. Ale mělo. Bylo nebylo, nakopeme Satanovi prdel. A držte huby, vy věřící kurvy!

Citát: Jmenuju se Toník Vořezálek a jsem tu, abych ti nakopal prdel.

Doporučuji všemi chapadly. Si myslíte, že si dělám srandu? Tohle je jízda, pojďte také zvracet. Když se budete opravdu snažit, půjde to. Sic nedobře, nedobře to bude váš žaludek snášet. O to lépe se po dočtení budete cítit. I když budete cítit. Takže když to vezmu kolem a kolem, pan Koubek stvořil dvě ukrutně kruté postavy se kterými budete cítit, prodírat se spoustou krve, vyhulíte krabičku cigaret a z toho dýmu budou vyčuhovat vaše tleskající hnáty. Pět prstů na hvězdném nebi.
A buďte rádi, že vás nikdo nezrakvil! Ano, i takové slovo mistr V. K. Korektor použil.

Citát: Země zaslíbená, útočiště démonů, svět, kde se sny o vraždění, znásilňování, žraní a všech dalších radostech stávají skutečností. (Kde domov můj! Kde domov můj?)

110 06.03.2020