Terva komentáře u knih

„Nestrpíme
to bezbožný stvoření
na naší lodi! Slyšte,
z takovýho nákladu
nekouká nic dobrýho!“

Příjemná jednohubka ze série Hellboy, jejíž události následují po příběhu „Ostrov“. Povídku „Ostrov“ najdete v čísle 6 v knize s názvem „Podivná místa“. Zajímavý je fakt, že se mi kresba, kterou má na svědomí Gary Gianni líbí snad víc, než když si Mike Mignola kreslí příběhy sám. Tím nechci tvrdit, že Mignolovu kresbu zavrhuji, to ne, ale Gary Gianni má tu kresbu přehlednější a upravenější. Někdy je prostě zajímavé tyto dva umělce porovnávat ve stejném Hellboyovském universu.

Citát: Moderně smýšlející člověk nevěří na Peklo ani pověry.

Fakt je to jen krátká povídka. Je to strašidelný a plný příšer. Ale má to nádech tajemna, jako vždy, je to dobrodružný a pokud se mi to nezdálo, má to i celkem klidný konec. Do Hellboyova universa je to cenný přírůstek.

Citát: Když se to tak vezme, mohlo to dopadnout i hůř....

108 04.12.2021

„Neznáš její příjmení.
Neznáš její adresu.
Nemáš její fotku.
Jediný co máš
je vošoupaná teniska“.

Příběh se neodehrává v Sin City, ale v Basin City. Očima hlavního hrdiny sledujeme jeho skoro marný boj o záchranu jedné krásky. Ester, tak se jmenuje a je v průšvihu. Pokud si chcete užít noirový příběh jsou zřejmě příběhy Franka Millera tím nejlepším. Pravdou však je, že mě moc nesedla kresba. Chvilkama se mi zdálo, že komiksové obrazy jsou moc zmatené a nepřehledné.

Malá ochutnávka:
...to je váš nový účes. Je celkem slušivý. Tak moc se toho na vás nezmění.
Máte ohromné štěstí, mladá dámo. Jen málo smrtelníků dostane druhou šanci. Šanci na nový život. Život bez bolestných rozhodnutí. Život, ve kterém se nebudete nikdy cítit osamělá.
Přetvoří vás. Vylepší. Na těle i na duši.

Jednou jsem se i docela zasmál. To když na scénu přiletí cherubíni. Maj blbý kecy a jsou sprostý. Jedná se o tu jedinou barevnou pasáž v jinak černobílém příběhu. Jinak se jedná o klasický příběh plný násilí, sexu a snahy dojít k vysněnému cíli. Jo, obsahově jsem se bavil a příběh prožíval spolu s hlavním aktérem. Sem tam nějaký ten černý humor, krev, ale jak jsem již psal, kresba je slabší. Ale knihu jsem získal v Comiks Centru z výprodeje s lehce poškozeným přebalem za dvacet korun Českých, proto hvězda navíc. No, nekupte to!

Citát: Jdu někoho zabít. Oblékněte se.

108 23.11.2021

„Tohle je hra,
takže ji hraj, jak chceš.
Ale určitě prohraješ a zemřeš.
A já nad králem zvítězím
a přežiju!“

Hned za začátku tohoto příběhu si můžete v seznamu žáků 1.B krásně připomenout, kolik že už jich zemřelo sebevraždou nebo jinými komplikacemi díky Královské hře. Do tohoto dílu nevydrželo zatím pět teenagerů. Tak že dva a půl na jednu knihu. Hmmm. O zábavu bude postaráno, protože je jich ještě 27 z celkového počtu 32. Máme se na co těšit. Rozhodně to vypadá na celkem pěkný a velký masakr. Tak hrrr na ně!

Citát: Přijď o to, co je ti drahé.

Další příkaz je tedy bomba. Nechci spoilerovat, ale už jsem to v předešlém komentáři psal. Nepoužívej slovo „chcípni“. Tak tady je toto slovo doslova využito k totální smrti možná dvou i více žáků této „prokleté“ královské třídy. A podstatou této hry je, že abys někoho zachránil musí někdo zemřít. No, tady je to jasné, smrt snad nemine nikoho z 1.B. Tak se snad zbývá jen zeptat, co se bude dít až zemře celá třída. Je to teprve první ročník a ještě k tomu třída B. K vítězství je potřeba mnoho obětí.

Citát: Chcípni!

Už asi není důležité napsat, že kresba je opět povedená a scénář nás nenechává na pochybách že tohle bude opravdu velký masakr. Navíc, tvůrci už pomalu přitvrzují a úkoly začínají být zajímavější a propracovanější. Tak, jak jsem se bál tento příběh číst, tak teď se neskonale těším na další knihu. Brutální scéna na konci tohoto příběhu mě donutila dát pět. Vlastně mi přišla zpráva: Pokud nedáš za pět, upiješ se k smrti – sakra, co mám dělat!!!!!!

Citát: Takže teď nám nezbývá nic jiného, než věřit, že budeš zachráněna!

108 01.07.2021

Oh, ne.
A já jsem si říkala,
jakou jsem našla
pěknou mrtvolu …
Jenže ty ještě žiješ, co?

Nesnáším to, když něco přečtu a pak musím další měsíc čekat na další díl. To mě vždycky dokáže rozladit. Mám raději, když to všechno dostanu do ruky, nemusím čekat na další knihy a všechno si to pěkně přečtu najednou. Zde to tak nejde. Knihy kupuji pro dceru a hned po přečtení jí je předávám. Mohl bych počkat až to bude všechno a pak si to od ní půjčit, ale znáte to, kdo by neodolal, když už to má na stole? Tak že už tu máme další, v pořadí již třináctý příběh Číse a jejího učitele, čaroděje …...

Malá ochutnávka:
SEDM ŠTÍTŮ:
Sedm mocných kouzelnických rodů, které společně založily Akademii. Každý z nich se specializuje na jiné odvětví a disponuje velkým množstvím vazalů a učedníků. Tvoří je Roseingraveové, Rickbackerové, Forsythové, Hohenhaimové, Nightingaleové, Scrimgeourové a rod St. George.

Příběh, respektive kniha začíná seznamem dětí, kteří jsou členy Čarodějné Akademie. Krom Číse se mi asi nejvíc zamlouvá její spolubydlící z koleje a tou je Lucy Websterová. Trochu zakřiknutá po prodělané rodinné tragédii, ale zdá se, že pomalu vystrkuje křidélka. A všimněte si, že je to jedna z mála černovlásek v příběhu. Očekávám od ní nějaké překvapení a rozhodně to nebude nic...ale ne, to nechám na paní spisovatelce.

Citát: Ve své původní podobě bych ji dokázal sežrat nebo zničit....

Tento příběh byl lehce strašidelný, ponuřejší, než jsme zvyklí, a jako celek se mi tohle zdálo jako, zatím, nejlepším příběhem v této sérii. Pro lepší prostředí příběhu jsem se rozhodl, že si ke čtení pustím black metalovou skupinu, kterou jsem ještě nikdy neslyšel. A tím jsou Dead Sun a jejich album z roku 2021 Night Terrors. No a skoro jsem se do té ponuré nálady trefil. Rozhodně všech deset půlek Hetešovo žlutých motýlků. Jak za knihu, tak za hudbu :-)
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Coby čaroděj musím uznat, že tentokrát ses zachovala rozumně.

108 20.03.2021

Já chci být polda.
Protože chci pomáhat lidem.
Chytat padouchy.
Střežit královnin mír.
Z chaosu vykřesávat pořádek.

Tak dlouho jsem odkládal koupi této knihy, až jsem zjistil, že už je dalších sedm pokračování. Inu, proč nekoupit rovnou celý box. Příběh je psaný takovým tím klasickým břitkým Britským humorem se špetkou magie, s nádechem tajemna, s trochou cestování v čase, duchy a záhadnými vraždami. Jen škoda, že v plné míře nedokážu ocenit urban legend z Londýna. Vlastně jsem ani netušil že v tomto městě teče víc jak jedna řeka. Avšak při pohledu na mapu si člověk teprve uvědomí, kolik má Temže přítoků. Pravda, u nás se tomu říká spíš potoky a prameny, ale i tak, vody je to dost.

Citát: No to mě poser. Já umím kouzlit.

Hlavní hrdina je konstábl Peter Grant a stává se učedníkem Thomasu Nightingalemu. Jejich příběh je poutavý, plný napětí a neočekávaných zvratů. Sice nechápu, proč v anotaci knihy zmiňují Harryho Pottera, ale beru to jen jako reklamu. Grant si rozhodně na Pottera nehraje, i když sem tam utrousí nějakou tu hlášku i na Bradavice. Ale abych vás moc nemystifikoval i tady se čaruje. Zatím jen v malé míře a já doufám, že v dalších příbězích se to bude stupňovat. Tak že zatím jen lux a nějaká ta levitace.

Malá ochutnávka:
Héj! Zařval jsem. Co si myslíte, že tam děláte?
Dotyčný se otočil a já zahlédl šmouhu jeho bledé, polekaně vyhlížející tváře. Měl na sobě omšelý, staromódní oblek i s vestou a hodinkami na řetízku a na hlavě pomuchlaný cylindr. Napadlo mě, že je to možná jeden z umělců, kteří mají v Covent Garden povolení k produkci, ale na někoho takového bylo přece jen ještě kapánek brzy.

Celkem častokrát jsem se zasmál. Asi největší zasmání patřilo situaci, kdy Máma Temže vypočítává z kolika mostů na řece chtěla skočit. Až nakonec skončila....ale, ale pane čtenář, přece bys nechtěl spoilerovat? V poslední době se vyrojilo dost podobných příběhů. Kdy detektiv používá magii a nebo má při sobě někoho, kdo umí čarovat. Tohle se mi však zdá osobité a lehce čitelné. Pravda, ke konci se to trochu zvrtlo v až podivné prodlužování, a chvilkama to bylo divné, ale dočetl jsem a určitě se pustím do dalšího dobrodružství.

Citát: Sice tvrdila, že netouží po mé smrti, ale začínal jsem tušit, že mi nejspíš lhala.

Víte, co to je Theremin? Jako fanda starších hororů jsem to věděl, ale i tak mě překvapilo, že se tento nástroj používá do dnes. Carolína Eyck v písni: Ennio Morricone - The Ecstasy of Gold - Theremin & Voice – ano, je to tam napsané, to jasně dokazuje. A za pár tisíc se dá i koupit. Jsem na hudební nástroje úplně levej, ale tohle bych si chtěl někdy vyzkoušet. Pravda, vyluzované zvuky by spíš byly nějaké prdy a pazvuky, ale i tak mě to láká. Tato kniha mi tento nástroj připomněla.

Citát: Udělali jsme to, co dělají všichni dobří poldové, když mají uprostřed dne chvíli volna – vydali jsme se najít hospodu.

108 14.05.2020

Věř spisovatelce,
že si dá dohromady
dvě a dvě
a vyjde jí
69

Na konci druhého svazku, čtvrté knihy v příběhu jsem měl pocit, že Lisa a Allycat jsou na tom za dobře. Jenže v tomto svazku pátá kniha, přicházejí neshody, pochyby a žárlivost. Lisa trochu, co trochu, hodně žárlí a to nikdy nepřináší dobré ovoce. Subík má obavy, zda si Domina náhodou nenajde někoho jiného. A my už víme, co to obnáší, když se dvě holky pohádají z lásky.....asi nejklidnější zůstává kočka...mňauk.

Citát: Všechno se to semlelo tak rychle, že jsem se s nějakou orientací ani nestihla stresovat.

Vztahy. Vztahy mezi všemi přítomnými. Střídání partnerů, vracení se k původním...nejsem si jistý, zda je to správně. A vlastně ani Lisa netuší, co je dobré a co je jen končící sen, respektive vztah. Pochyby a pokus o záchranu je jako by se tonoucí stébla chytal. Ale nechme vztahy vztahama, kdo má zájem vědět, jak to celé dopadne – inu tady je příběh a vy jej sledujte. Kresba není špatná je lehce nadprůměrná, sexuálních scén tu není tolik, kolik bych si možná přál a scénář je o vztazích – překvapení :-)

Malá ochutnávka:
Myslela sis, že si toho nevšimnu Lisbeth?
Skoro rok jsem strávila pozorováním tvé řeči těla. Učila jsem se význam každého tvého zasténání, povzdechu i zaúpění. Luštila jsem všechno, co se ti zračilo v očích.
Myslela sis, že si nevšimnu toho JEDU v nich?

Jako vždy jsem vybral několik citátů a vložil je Šejiči do pi...profilu. Při čtení této červené erotiky jsem potřeboval trochu temného prostředí a tak jsem poslouchal black metalovou skupinu Korgonthurus a jejich alba - Vuohen Siunaus (2016) a Kuolleestasyntynyt (2020) A věřte nevěřte, celkem se to k tomuto příběhu hodí ♥ ...a taky přeskočím těch třicet stránek porna. Celkově se mi všech šest knih líbilo. Je to sice hodně povídání, ale sem tam se dozvíte i něco zajímavého.

Citát: Šukám všechny svoje kamarády!

108 05.04.2020

Volím volný výběr a vyletím z kurníku.
Ty jsi fakt moc miloučká kulička peří.
Kdybys byl velkej, tak seš KOHOUT?
VYPADÁŠ JAKO KUŘECÍ KNEDLÍK!
Joooooo! Je z tebe KOSMICKEJ KNEDLÍK!

Po otevření knihy vás trefí krásná až skoro dětská KRESBA. Vše je hravé, bubliny se slovy ZBYTEČNĚ NEPŘEKÁŽEJÍ, má to veselé barvy a když začnete číst, zjistíte, že je to dobrodružné, VTIPNÉ a v některých chvílích i SUPERAKČNÍ. A až poznáte inteligentní kuře se sklony PANIKY, příběh si zamilujete. Dokonce vám ani nebude vadit trochu menší věková hranice HLAVNÍCH hrdinů, krom toho, že ne všichni jsou LIDI. Při delším čtení, asi tak někde u TŘETÍ KAPITOLY, se vám bude zdát, že skoro všechny věci a lodě vypadají jako JÍDLO.

Malá ochutnávka:
Myslím, že mám ZÁCHVAT PANIKY.
„Já jsem tě do toho nezatáhla. To tvůj šéfík“
Není to můj šéf. Adam je něco jako NÁHRADNÍ OTEC.
„Počkej...kde je pak tvůj OPRAVDOVÝ otec?“
Už tři roky je na LABORÁKU. Je to vědec....
„Drůbež dělá DO VĚDY?“

Jednoduchá malá zápletka ve VELKÉM VESMÍRU. Hlavní hrdinka je odhodlaná a s partou podivných přátel se vydá na opravené KOSMICKÉ TROJKOLCE, hledat svého tátu. Co na tom, že před cestou se jí ztratí i máma. VIOLET, KUŘE a údajně, poslední DROBÍK ve velkolepém dobrodružství. Nejen pro děti, ale i pro dospělé je určen tento VESMÍRNÝ RELAX. Tři dětičky sami na vejletě do KOSMU. Moc milý. A možná po dočtení už nikdy nebude chtít SEŽRAT KUŘE. Vybral jsem pár vtipných CITÁTŮ a CRAIG THOMPSON už je má v profilovém knedlíku.

Citát: Teď už můžeš ty oči otevřít, ELLIOTE!

108 09.03.2020

Sbíral jsem
v márnicích kosti
a rouhačskými prsty
jsem porušoval ohromující tajemství
lidské kostry.

Předem bych chtěl (ironicky) poděkovat nakladatelství Beta za naprosto úžasně nesmyslnou knihu, starou čtyřicet let.

Tato kniha byla novinkou v roce 1980 a už v té době bych Kinga proklínal. Jeho recenze ke všemu v této knize, k filmům, rádiu i knihám a povídkám, jsou plné spoilerů a naprosto krásně skoro ve všem prozradí konec děje.

Citát: Nevím, jak vy, ale pokud jde o mě, jsem v cajku. Určitě jsem pro lásku, ne válku...., pokud budu moci mít Jasona a Freddyho.

Knihu mi hnusil i fakt, že mistr King zde rozebírá věci který vznikali někdy kolem let 1957 až 1980!!!!! Pro mě naprosto zbytečný čtení. Jediné, co je na této knize nové, je předmluva k vydání pro rok 2010. A když si jí přečtete po přečtení této knihy, zjistíte, že už i tam si King úžasně skoro ve všem protiřečí, oproti tomu, čemu věřil v roce 1980.

Malá ochutnávka: (Předmluva k vydání z roku 2010)
V Danse macabre, knize, již jsem napsal před téměř třiceti lety, jsem přišel s tvrzením, že lidé, které to přitahuje k příběhům o monstrech a masakrech, jsou v podstatě docela zdraví (byť někdy morbidní). Kritici této knihy – a že se jich několik našlo – reagovali očekávaným způsobem: „Jo, jasně, a co nám ještě řekneš? Že jste všichni banda vyšinutejch magorů?

Knihu jsem dočetl velmi těžko, nic mě nebavilo, nic pro mě nebylo nové, všechno je jen historie, která vlastně ani není historií. Tato kniha se tu měla objevit o několik desítek let dříve, abychom byly jejím obsahem, alespoň trochu šokováni. Teď jsem spíše šokován její zastaralostí, zahalenou v novém hábitu.

Citát: Nestrkej si to do pusy, nevíš, kde to bylo.

Osobně, když jsem se nedávno podíval na černobílí snímek Frankenstein musel jsem to vypnout. Tohle už bych prostě v dnešní době nedal. Nehledě na to, že zde King stejně opět prozradil celý děj, vývoj i konec, ale to už jsem psal.

Jediné, co mě tak na knize bavilo, bylo sledovat výroky mistra Kinga a zaznamenat některé vložením do kolonky „citáty“.

Citát: To, co je za dveřmi nebo co číhá na vrcholu schodiště, nikdy není tak děsivé jako samotné dveře nebo schody.

Tuhle knihu nikomu nedoporučuji, nestojí to za to, věřte mi.

108 19.10.2018

Staré hříchy
budou zapomenuty
a obvinění
stažena.


Kdo viděl nejdříve film a pak četl tuto knihu nebude nijak překvapen. Kniha vznikala zároveň ze scénářem a její obsah je více méně podoben filmu. Co bylo pro mě velkým zklamáním je absence mimozemšťanů. Člověk by řekl, že když už se tvůrci rozhodli natočit celovečerní příběh agentů Muldera a Scullyové, bude tam alespoň jeden zelenej mužíček...nebo hnědej...nic.

Malá ochutnávka:
Výborně. Tak to sepiš. Své dluhy jsi splatil, svoje sis odsloužil. Řekni to světu. Napiš knihu.

Musím však uznat, že je to velmi zvrácený detektivní příběh s nechutně vypadajícím prostředím.

Citát: Ty mi něco povídej o posedlosti.

108 31.08.2018

King opět dokázal, že je sice mistr hororu, ale že z přehledem zvládne i nějaké to drama ve kterém nejsou hlavními aktéry zombíci, vetřelci nebo upíři.
Naopak přinesl na svět nové pojetí o cestování časem.

Malá ochutnávka:

Našel jsem desetník, vhodil ho do zdířky a on rovnou propadl do přihrádky na vrácené peníze. Vylovil jsem jej a jediným pohledem jsem lokalizoval problém. Stejně jako moje Nokia i desetník přišel z budoucnosti. Byl z vrstvené mědi, opravdu nic víc než cent s velkými ambicemi. Vytáhl jsem všechny své mince, probral se jimi a našel desetník s vročenkou 1953, který jsem nejspíš dostal nazpět se zázvorovým pivem, které jsem si koupil v Kennebecké ovocné. Už jsem ho chtěl vhodit do automatu, ale pak mě napadlo něco, při čem mi ztuhla krev v žilách. Co kdyby můj desetník z roku 2002 telefonnímu automatu zaskočil v krku, místo aby propadl ven? A co kdyby ho technik od telekomunikací, který obsluhuje telefonní automaty v Lisbon Falls, našel?

108 19.04.2015

„Mladá generace má pocit,
že s ní přichází lepší svět,
stará garda má pocit,
že s ní lepší svět odchází.“
(Karel Čapek)

„Kdo nic neví, musí věřit všemu.“ (Jan Neruda)

K této knize aforismů jsem přišel jako slepej k houslím – abych to tak nějak nesložitě vysvětlil :-) Knihu mi doporučil pan Lech Przeczek. Pokud se vám zdá, že je to Polské jméno, tak asi jo, ale jinak se jedná o třineckého autora, kterého tady na Databázi knih najdete převážně jako spisovatele aforismů. Aforismy já zas tak moc nemusím, vlastně kecám, přidávám sem na DK dosti citátů známých i neznámých spisovatelů, a některé z těch citátů jsou vlastně aforismy. Jedná se spíš o to, že rád cituji a aforismuji, ale jen v malé míře.

Citát: Pohlédnou do zrcadla často vyžaduje velkou dávku odvahy. (Lech Przeczek)

Celá kniha aforismů je pro mne velkým oříškem a jak bych tak řek slovy Stephena Kinga; Je to na dlouhý pochod. Tuto knihu jsem četl v přestávkám mezi jinými knihami a na zastávkách tramvaje, kdy jsem čekal na spoj. Trvalo to skoro měsíc. Kniha má přes 280 stran. Je rozdělena na pár pasáží jako je třeba Česká přísloví nebo Lidová rčení. No a pak se to rozjede jmenovitě od různých autorů.

Citát: Mírová holubička by měla mít v zobáku místo olivové ratolesti pěknou lískovku! (Vlasta Burian)

Většina z nich již není mezi námi, ale jejich výroky zůstávají nesmrtelné. Osobně mě nejvíc zaujaly aforismy Vlasty Buriana, Jana Nerudy, Karla Čapka nebo Jana Wericha – ano, jak by řekl klasik – výroky klasiků. Ale najdete tu celkem 66 českých autorů a jejich výroků. Je toho však tolik, že si to všechno rozhodně nejde zapamatovat. Jinak se u těchto aforismů pobavíte, zamyslíte se nad nimi, a určitě si ty nejzajímavější zapamatujete. Které jsou ty nejzajímavější vám však napovím, protože věřím, že každý jedinec, každá osobnost, si najde ty své.

Citát: Může být i smutno, jen když je při tom veselo. (Jan Werich)

107 29.08.2024

„You look like an angel
Walk like an angel
Talk like an angel
But I got wise
You´re the devil in disguise!“

Ačkoliv je tohle již třetí kniha v sérii Arkádie, (počítám i příběh Reparátor, který měl být v sérii číslem 2) jedná se vlastně o první samostatný příběh Dědka Čucháka a Kuby Nedomého. Všechno to začalo a končí Elvisem. Je to akční detektivka, která je však prošpikována mnoha technickýma vymoženostma, že jsem tomu zpočátku nerozuměl. Co jsem tak nějak vůbec nepobral bylo „zjevení“ likvidačního robota, později nazvaného Rónin. Jak se tam zmaterializoval, to je pro mne do teď, obrovská záhada. Ale když toto pominete a přijmete, dostanete celkem slušnou akční a napínavou jízdu.

Malá ochutnávka:
. . . Mantella chápal, kam tím mířím, a štvalo ho to, protože to byl kádrový policajt, který si na statutu veřejného činitele velmi zakládal.
„Tím chceš říct, že my ten zločin živíme, abychom nepřišli o kšeft.“
„Přesně to si myslím.“
„To je hnusná, zlovolně pomlouvačná myšlenka zrozená v mozku navyklém na zvrhlý způsob uvažování, která mě pobuřuje a plní znechucením,“ řekl Mantella. „Tím spíš, že je pravdivá.“

A jak je už zvykem u pana spisovatele, i zde nechal docela velký časový úsek bez jakéhokoliv komentáře. Jedná se konkrétně o tři a půl roku, které Nedomý strávil tak nějak mimo systém. Víc neprozradím ať nic neprozradím. Možná se to dozvíme v nějakém jiném příběhu. Všiml jsem si také jedné zajímavosti, zatím, co Dědek Čuchák ani jednou v tomto příběhu neřekl HU, vynahradil si to Kuba Nedomý. Vždycky reaguje na nějakou situaci slovy: „Vidět to Dědek Čuchák, řekl by to svoje HU“.

Citát: Lidé si nepřipouští ohrožení, ale někde v podvědomí to v nich doutná.

Co mne také zaujalo byl fakt, že ačkoliv se děj odehrává na Měsíci, je tu zmíněno jak Apollo 11, 12 a 14, ale nikde není zmíně ono legendárně utajené Apollo 18. Pokud netušíte, co na Měsíci ono legendární Apollo 18 našlo, doporučuji film Gonzala Lópéze-Gallega. Ale to je jen tak okrajově, protože ta Apolla jsou tu vlastně taky jen okrajově i když jsou kolem jejich přistání vybudovány kupole. . . HU. A ačkoliv mám k již přečteným příběhům v této sérii jisté pochybnosti, přesto se pustím do další knihy.

Citát: Krom toho, že jsi ožralý, jako čuně jsi také geniální.

107 17.07.2024

„Že to byla sebeobrana?
To přece nemění nic na tom,
že před tebou
leží kus masa,
z něhož vyprchal život tvojí vinou.“

„Obyčejně ženy mužům neukusují penisy.“

Desátý příběh ze série Zrnka temnoty mě mile překvapil. Příběh má zajímavou postavu, temné prostředí a velmi povedený konec. Všichni účastnící tohoto thrilleru nejsou normální. Každá postava má svou temnou minulost a někteří i hodně krvavou přítomnost. Veronika Fiedlerová mě mile hrůzně překvapila. Zjistil jsem, že napsala tři mysteriozní detektivní příběhy a určitě si je nenechám ujít. Pomilovat smrt má temný prostředí a smutnou hlavní postavu.

Malá ochutnávka:
Máš pravdu. Život je utrpení. Je to cesta ke smrti. Konec je vysvobozením z útrap existence. Mezistupeň k rozkladu. Zní to tak . . . klidně, bezpečně. Proč se tedy rovnou neutopit v těch hlubokých světlech, zaplavená teplem. Neboj se, vůbec to nebude bolet. . .

Dívka se jménem Aloisie Margetzin by si podle mého zasloužila větší pozornost a vůbec bych se nebál knižního zpracování. Příjemnou věcí je i fakt, že svůj příběh si vypráví v ich formě. Její proměna-kletba-osud je sice celosvětové klišé, ale je to opět z jiného pohledu, spíš takového romantického. Zpracování se velmi povedlo. A protože je to knížečka o 130 stranách, nenudí a rychle se to čte. A ačkoliv je to krvavé, hlavní hrdince stejně fandíte. Opět povedený příběh v této edici.

Citát: I když jsem poznala, jaká je zrůda, bylo mi ho nakonec líto.

107 16.06.2024

„Pokud si ještě
pamatujete nějakou modlitbičku,
začněte si ji říkat,
protože během několika minut
budeme na atomy.“

„Jednoho dne stejně musíme zemřít.“

Toto je další příběh ve kterém nevystupuje Mark Stone ani jeho věrný robot Ray. V tomto dobrodružství má hlavní roli kapitán Jess Kan. Jess Kan je rebel, dezertér a ochránce nevyvinutých primitivních civilizací. Jak se k tomu všemu dostal se dozvíte v tomto prvním dobrodružství s tímto sympatickým džentlmenem. Nebyl problém jej přijmout místo Marka Stonea. A vlastně se tento příběh odehrává ještě před vznikem Služby pro dohled nad primitivními planetami.

Malá ochutnávka:
Yag se posadil na postel. Úzkým okénkem vnikalo dovnitř zapadající slunce a osvětlovalo pokoj. Slastně se protáhl. Delší odpolední klid mu udělal dobře. Pohlédl na mladou otrokyni, která klečela u postele a chvěla se strachy. Na chvíli ho napadlo, že by si s ní mohl zalaškovat. Hlatal pohledem pevná ňadra a pravidelné rysy jejího obličeje, ale potom od svého úmyslu upustil . . .

Ovšem s touto „výměnou“ nastává tak trochu zmatečné literální prolínání. On totiž tak nějak pan spisovatel Jean-Pierre Garen nechce opustit myšlenku příběhů Marka Stonea a tak Jess Kan dostává skoro stejné schopnosti jako Mark. (ve skutečnosti je to obráceně) V neposlední řadě je to schopnost telepatické komunikace, která je později navýšena díky jedné mimozemské postavě. Že vám to něco připomíná? Ano, takhle začínal Mark Stone, tak jak knihy vycházejí u nás. Rozhodně to však neznamená, že by tohle byl nějaký podřadný příběh.

Citát: První pravidlo po přistání na neznámé planetě zní, že se má všemu nedůvěřovat.

Ubyl humor, protože kapitán Jess Kan nemá věrného robota. Je tu možná více akce, ale prostředí je stále stejné - primitivní planety. Akorát se tu trochu otočila politika. Jess Kan bojuje proti velkým korporacím a zabraňuje jim plenit planety s primitivními domorodci. Vlastně tak připravuje půdu pro vznik úřadu Služby pro dohled nad primitivními planetami. Je na místě prozradit, že se s kapitánem Jessem Kanem ještě v budoucnu setkáme. Tohle bylo na sto procent. A opět jen upozorním, že v reálném světě byl Jess Kan napsaný dříve než Mark Stone.

Citát: Rozhodl jsem se, že nesmíte umřít.

107 24.03.2024

„A já ti slibuju,
že jestli mě Elsa zase někdy
zatáhne na nějaký večírek,
tak se tam dostavím v maskáčích
a po zuby ozbrojený.“

Mark Stone 41 Doupě démonovo je dosti brutální příběh. Ačkoliv se v anotaci na zadní straně knížečky píše, že Ray, věrný robot a přítel Marka Stonea tu tentokrát není, opak je pravdou. Ten robot je všude a řádí jak černá ruka. Dokonce řeže lidské hlavy. A tím „řeže“ myslím opravdu, že odděluje hlavy od lidských těl. Navíc se spolčí s Miškou. Miška s měkkým í by se mohla zdát slaboučkou myšičkou, ale další opak je pravdou. Miška s měkkým í je spíš potkan s nadváhou. (Kdy už vám konečně dojde, že nejsem tlustá, ale svalnatá?) Zabíjí malíkovou hranou na potkání. A neptejte se mě, já nevím, jak vypadá zabíjení malíkovou hranou. (Miška mu drtila varle mezi palcem a ukazovákem) Mrtvol za sebou tito dva nechávají požehnaně.

Citát: Když není tělo, není zločin. Takový je zákon.

Tak že bych spíše mohl konstatovat, že naopak Mark Stone a Elsa Swensonová, kteří jsou uneseni jedním velkým finančním magnátem, tu zas tolik prostoru nemají. Mohou se tak akorát obávat o své tělní orgány a čekat, až si k nim Ray proseká cestu. A vlastně je to tak půl na půl. Až se tyto dvojice sejdou, začnou řádit obě dvě. Tak že další akční, brutální a napínavý příběh z pera pseudonyma Jean-Pierre Garena. A co se týče toho démona, to je taky trošku nadnesený význam. Víc nechci prozrazovat, aby jste nepřišli o tu tajemnou část příběhu. Jinak v příběhu je naprosto úžasný gruppensex.

Citát: Muži jsou hnusná surová zvířata, jen ženy si zaslouží existovat.

107 06.02.2024

„Vím víc,
než si myslíš,
ale uznávám,
že vím méně,
než si myslím.“

Nevím, zda mě to má vadit nebo ne, ale mám trochu problém s kresbou. Je povedená, příjemná, temná, se spoustou pozadí. Problém nastane, když se na stránkách odehrávají akčnější a rychlejší scény. Při nich se kresba začne jakoby rozplývat, roztahovat, a skoro se stává nečitelnou až zmatečnou. To je ta vada, co mi na příběhu vadí. I když, i ty zrychlené kresby nevypadají špatně, stejně k nim mám výhrady. A to se nebojím příšer. Se strašidly je to horší, na ty já věřím. Další problém s kresbou je plynulost děje. Na jedné dvojstraně jde děj vodorovně přes obě stránky, na další dvojstraně jde zase nejdříve na jedné straně a pak na druhé stránce od shora dolů. No a někdy jsem se v tom ztrácel a musel se vracet. Teď jsem vlastně přišel na to, že mi to vadilo.

Citát: Nevěřím na strašidla. Nevěřím na strašidla. Nevěřím na strašidla.

Obsahově je to strašidelné, krvavé, smutné a napínavé. Všechen ten děj se stupňuje, všechen ten strach nepomíjí a čtenář má pocit, že se to ani nezlepší. Hlavní hrdinka je záhadná a neprůhledná a navíc má podivný zvyk mluvit s plyšovou chobotnicí. A ano, je divné, že jí ta chobotnice někdy odpovídá. Avšak události v Archer´s Peak teprve nabírají na obrátkách a bude ještě hůř. Jsou tam totiž momenty, kdy už si myslíte, že je konec. Ale opak je pravdou. A vlastně si musíte uvědomit, že je to teprve kniha první. Musím se však přiznat, že chování bílejch masek jsem vůbec nepochopil. Nejdříve chtěj všechny zabít, aby nebylo svědků a najednou otočej. Trochu jsem v tom plaval.

Citát: Začneme tím, že zjistíme kde začít.

107 02.02.2024

„Kde jsem se tu vzal?
Co jsem to vyváděl . . .a proč?
Ani za boha si
nemohu vzpomenout.“
(Taková normální sobota)

Tohle je takový nejnormálnější Sin City. Chlast, děvky a bouchačky už jsme poznali ve všech pěti předcházejících příbězích. Tak tohle berte jen jako takovou rekonstrukci. Prostě takovej normální sobotní večer v Sin City. A už podle prvních slov „Musel jsem si zapomenout vzít prášky“ jistě poznáte kdo nám tady začal řádit. Ano, Marv. Ale nejen on, ale i další legendy se vrací. Toto je povídková kniha z různých žánrů a míst v legendárním městě.

Citát: Déšť vadí jen tomu, kdo nechce být vlhký. A já jsem ráda vlhká. Užijeme si.
(Hloupě zahnout)

Povídky jsou sice krátké, ale někdy není důvod vše prodlužovat. Prostě rychle, přesně a bez důkazů. V této sbírce najdete 11 povídek. Až na pár výjimek jsou všechny perfektně dokonalé. U některých najdete velmi krásné kresby. Ty nejhezčí obrázky jsou asi v příběhu nazvaném Hloupě zahnout. Tam jsem se kochal nejen v parku v Santa Yolandě, který je plný betonových dinosaurů, ale i krásou ženského těla, který můžete obdivovat na několika jednostránkových kresbách. Krásné kresby také najdete v příběhu Tichá noc.

Citát: Miho se ti bude líbit. Umí to z nožem zrovna jako ty.
(A králem honu se stává . . .)

Jak je již řečeno názvem tohoto svazku je to o chlastu, ženách a bouchačkách. Je tu spousty lásky, podivné, pokřivené, i té čisté. Je tu spousta žen v podivných, divných, i sexy postaveních. A taky jsou tu zbraně. Ale kupodivu zas tak často nejsou v akci. V akci jsou spíš chladné zbraně než bouchačky. Příběhy jsou obsahově povedené a zajímavé. Asi nejhorší povídkou, kterou jsem nějak nepobral je ta s názvem Krysy. Ta byla hodně divná. Jinak ostatní - paráda. Další kniha v sérii Sin City mě velmi nadchla.

Citát: Vždycky mě překvapí, když přijde nějaká pošta. Jsem totiž oficiálně mrtvej.
(Kráska v červeném)

Na konci knihy najdete Galerii obrázků. Je boží, a bohužel, i trochu malá. Jen pár obrázků. Najdete tu například Mariu, dívku v červeném, Marva, také je tu Delie alias Modroočka, nebo na posledním obrázku můžete obdivovat Nancy - Páni, ta Nancy, to je fakt něco.
Všechny komentáře k povídkám najdete v sekci „Části díla“ u této knihy a nebo se moc nenamáhejte a klikněte sem:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/sin-city-chlast-devky-a-bouchacky-106231

Citát: Vezmeme-li v potaz naše stávající postavení v nelegálním společenství, mohl by i ten nejdrobnější přečin vésti k našemu velmi bolestivému ukáznění.
(Tlusťoch a Prcek)

107 30.01.2024

„Zločinci
jen tak snadno
nezmizí.
Za každého mrtvého
nastoupí nový.“

Ďáblovy kameny – už jsme se s nimi setkaly. Není to nic jiného než lapis oniris, jehož krystaly působí na světle jako droga. Jsou nebezpečné a návykové. Toto je první dobrodružství ve kterém skoro vůbec nefiguruje Mark Stone a robot Ray. Jsou tu jen okrajově. Hlavní roli má jiná dvojice. Policejní vyšetřovatelé na planetě Terrania VI. A jsou to poručík Craigová a seržant Benett. A jsou docela milou dvojicí. Craigová je akční a chytrá, Benett je inteligentní a skromnej. Oba se pak perfektně doplňují.

Malá ochutnávka:
V pokoji byla ohromná postel s rozřezanými antigravitačními matracemi. V koutě stál toaletní stolek s rozbitým zrcadlem, s množstvím parfémů a voňavek, kalíšků s pleťovými krémi a líčidly.
Z koberce Mike sebral hračku. Byla to miniaturní replika arkturského medvěda, kruté šelmy s jasně modrou kožešinou. Hračka byla rozříznutá a vrah z ní vyrval náplň. I hlavu měla rozříznutou. Mike ji už chtěl odhodit, ale pak si všiml vypoulených očí. Dvě velké žluté koule, ale ta pravá poněkud matnější . . .

V jiné části Galaxie zase Mark a Ray hledají planetu, kde se Ďáblovo kameny nelegálně těží. Celý ten příběh je hodně akční a napínavý. Zatím, co na Terranii VI. jde obou vyšetřovatelům po krku nejen prodejci drog, ale i několik místních policistů, tak Mark i Ray zase čelí skupině pirátů, která lapis oniris těží. Je to dobrodružné, napínavé a má to jediný možný konec. Je tu dokonce i málo sexu, což mnohé asi překvapí.

Citát: Není rozumné zachovávat věrnost až za hrob, a proto se radši vzdali vítězi.

107 22.01.2024

Tak jen doufám,
že život,
co jste mi dali,
bude na výši té smrti,
co jste mi ukradli.

V komentáři u prvních dvou sešitů jsem se nějako pozapomněl zmínit o tom, že kapitoly začínají náboženskými texty o vzniku planety a života na ní. V tomto druhém svazku je to ještě víc očividnější, neboť hned první (třetí) příběh nese název Kain a Ábel. Druhý sešit (čtvrtý v sérii) pak nese příznačný název Potopa. V prvním příběhu je dost technických frází. Mnohým jsem ani nerozuměl a ani se jim vlastně nesnažil porozumět. Všechno se to motá kolem života v červí díře. A naše skupina nazvaná Purgatory do toho vlítla po hlavě . . . a časoprostor je pohltil. Jsou uvěznění na stanici, která vytvořila tuto díru.

Citát: Přeci se nenecháme zděsit pár vysušenými mrtvolami!

Všechno se to točí kolem časového paradoxu a cestování v čase. Jenže všechno má své pro a proti. Ale to už zabředám moc do technických pasáží, kterých je v těchto dvou sešitech až moc. Tak že Kain musí zabít Ábela, a možná se to všechno vyřeší. Všechno se to zdramatizuje Baltiho snem. Je to opravdu nádherně nakreslená vícestránková pasáž. Vlastně je dost mrazivá, skoro až hororová. To zakončení příběhu mě trochu zarazilo. Byl to něco na způsob: a když řekl, že tak bude – tak bylo. Ale jak jsem řekl já – moc technických pasáží.

Citát: Bože, chraň nás před idioty!

4. Potopa má krásný titulní list. Socha svobody letící vesmírem. Tedy ono to tak vypadá, že jen tak letí, ale podstata je jinde. Příběh navazuje na předcházejícího 3. Kaina a Ábela. Díky časovému paradoxu a cestování v čase se nám to začíná pěkně zamotávat. Ale dost ke scénáři. Denis Bajram – má na svědomí i kresbu. Má to své výhody, udělat si komiks kompletně sám. Když o něčem někdo vypráví, tak pak není problém si to i nakreslit. Kresba je povedená. A je chválihodné, že i když se děj zaměřuje na postavy a obličeje, netrpí tím ani trochu pozadí. A tam kde nejsou lidé jsou krásné vesmírné kresby. Tak že jsem si na to už zvykl a oproti předcházejícímu svazku zde přidávám tu jednu poslední pátou hvězdu navíc.

Citát: Konec všeho živého se blíží, neboť vinou člověka je Země plná násilí, a hle, já zničím jej se Zemí.

107 02.11.2023

Lidský živočišný druh
měl tvrdošíjnou snahu
přežít i tam,
kde by jiné
podlehly.

Tohle je trochu jiný pohled na život obyvatel Pernu. Jedná se totiž už o přechod z fantasy do čistého, nebo skoro čistého, sci-fi. Díky objevům na Jižní polokouli se lidé v jednom odhaleném objektu dostanou k umělé inteligenci. IU co si říká Aivas. Ta vlastně začne díky dobrým radám přetvářet kompletně život všech obyvatel Weyrů a planety Pern. Tak že prvních cca 200 stran jsou docela dlouhé technické pasáže. Aivas radí všem držebníkům, weyrům i drakenům, kterak zlepšit a inovovat svoji práci. Díky těmto novinkám by se mohla velká část příběhu zdát trochu nudnější.

Malá ochutnávka:
Harfenický tovaryš Tagetarl s úzkostným výrazem v obličeji kráčel z Aivasova komplexu k Robintonovu stolu v předsálí: Aivas by rád mluvil s tebou a Sebellem, až se vám to bude hodit, oznámil harfeníkovi.
Cože? Copak zase vymyslel? Zeptal se Robinton, když si všiml neklidu mladého tovaryše.
Chce, aby Síň harfenického cechu postavila tiskařský lis.

Avšak jsou zde i odpůrci této novelizace a tak se na přestřel dostávají i teroristické útoky, únos a nátlak. Díky čemuž se děj příběhu celkem vyhrocuje a získává tím i více napětí. Některé záškodníky je potřeba umravnit a tak se zde i poprvé setkáváme s faktem, že i na Pernu je něco jako trestanecký tábor. Hlubinné doly, kam jsou dopravováni ti, jenž dostanou nějaký trest jsou součástí života na Pernu. Tento fakt nikdy v předcházejících příbězích nebyl zmíněn. Mohu snad i zmínit a nespoilerovat, že se zde už cestuje do vesmíru. To zvládá Jason a jeho bílý drak Ruth.

Citát: To, že se člověk bojí, je moudré: zbystřuje to smysl pro vlastní bezpečnost.

Protože jsem už celou ságu několikrát četl, vynechal jsem pár příběhů, které se vklínily mezi Bílého draka a tuto knihu. Tak že jsem sám sebe neposlechl, aby se četlo podle zrodu určitých knih. Tak že prosím nečtěte po Bílém drakovi tuto knihu, a radě pro plynulý přechod si přečtěte ty dva nebo tři příběhy, které jsou mezi. Možná by někomu takový rychlý přechod mohl vadit. Chce to prostě pro ty, co čtou poprvé, číst všechno pěkně popořadě. Jinak je tohle velmi dobrý příběh a až na tu přehršel technických novinek je to velmi čtivé.

Citát: Tomu, kdo důsledně poslouchá rozkazy jsem ochoten věřit.

107 28.10.2023