Terva komentáře u knih

„Nejsem
na tomto světě,
abych byl šťasten,
ale abych
se pomstil.“

Jedná se snad o první příběh, kde nefiguruje žádný agent jak Služby pro dohled, Policejní služby nebo Průzkumné služby. Vlastně se celý odehrává na planetě, kde vládne středověk. Princ Ifor se složitou cestou dostává ke svému právu. A je tam sci-fi část až ke konci. Tohle je prostě o primitivních lidech na nejmenované planetě. Ještě snad dodám, že obrázek na přebalu vůbec nesouhlasí s obsahem tohoto příběhu. Je trochu zavádějící. Ovšem to neznamená, že by nebyl hezký. Naopak, je to nádherná kresba. Petr Bauer a Jan Přibík si tentokrát asi příběh nepřečetli, protože by volili určitě jiný tématičtější obrázek.

Malá ochutnávka:
Byl to zázrak pozemské techniky, který vytvářel kolem majitele neviditelné silové pole, takže ho nemohl zasáhnout žádný náboj, ani výboj z termické pistole. Při slabším výkonu bylo pole blíž k tělu, klasický projektil je sice neprorazil, ale náraz už bylo cítit.

Příběh je to drsný, je v něm napětí, nebezpeční tvorové, láska a hravost. Pan Jean-Pierre Garen nám postupně vypráví příběhy, které vlastně všechny vedou k založení Služby pro dohled nad primitivními planetami. Ano, zde už mám skoro jistotu, že Mark Stone, ačkoliv u nás vycházel jako první, bude mít své příběhy až na samotném konci. Postupem času to vše upřesním v nějaké recenzi. Toto dobrodružství není sice na plný počet Hetešáků, ale 80% si rozhodně zaslouží. Já se u toho bavil, ale vnímal jsem i některé nelogické můstky.

Citát: Když vidím, jak někdo listuje knihou, mám pocit, že kniha ožívá.

98 21.04.2024

„Mezi prvním a druhým číslem
mi řekla jen to, že je do mě celá pryč,
mezi druhým a třetím mi nabídla sňatek
a prý abych ji vzal s sebou na Zem.
A po třetím čísle usnula.“

(POZOR!!! CELÝ KOMENTÁŘ JE SPOILER)
Zabijáci na Erwě jsou zajímavým příběhem. Je to poprvé, kdy Mark Stone nevystupuje jako středověký rytíř, který odešel ze své velmi vzdálené vlasti, protože jeho bratr chtěl být králem. Tato výmluva figuruje ve velkém množství jeho dobrodružství. Zde sice odletí vyšetřovat zmizení dvou pozemšťanů na planetě Venusie, ale Venusie je planeta, kde se soustředí hazard a sex, tak že se za nikoho vydávat nemusí.

Malá ochutnávka:
„Co jsou zač? Vypadají jako muži . . .“ řekla nevěřícně a napůl zděšeně.
„Přesně tak,“ přikývla Lora a zčervenala. „Přicházejí z jiného světa. Naďa je jmenovala pozorovateli a poradci.“
Zvědavost zvedla dívky z lůžek. Obstoupily pozemšťany a osahávaly je, aby se přesvědčily, že jsou opravdoví.
„Na seznámení budeme mít bohatě času,“ usmál se Mark a vyprostil se. „Teď se spíš podíváme na výzbroj, ne?“

Problém však nastane, když jsou Mark i jeho věrný robot Ray uneseni mimozemšťany. Navíc ještě na planetu, kde nejsou muži. Už je vám snad jasný, jak si to tam užíval. A nejenom on, ale i Ray, a to hned několikrát. Ovšem, zajímavé prostředí, krásné ženy, mimozemská hloupost a silný rostlinný protivník, dělají z tohoto příběhu skoro až unikát. Rozhodně jsem si to užíval. A co je nejzajímavější, z tohoto příběhu jsem vybral zatím nejvíc citátů, které jsem v příbězích Marka Stonea kdy četl. Jean-Pierre Garen už je má na svém profilu.

Citát: Kácet stromy jen pro potěšení by byl strašlivý zločin.

98 15.01.2024

„To nás do boje
s těma řezníkama
povede nějakej chlápek,
co si sem přilítne
jako Flash Gorgon?!

První příběh „Sledgehammer“ byl perfektní. Akční nástup, pak nakládačka, umírání a útěk za záchranou. V poslední chvilce přijde překvapení a vše je dokonáno. Příběh nakreslil Jason Latour. A nakreslil ho ve svém stylu, jen sem tam přidal něco málo podobného stylu Mikeho. Tento příběh se mi moc líbil.

Citát: Je po nás!

Druhý příběh „Blitzkrieg“, navazuje lehce na první dobrodružství. Je však nakreslen Laurencem Campbellem, a jeho kresba mi moc nesedí. Navíc ve scénáři jsou velké díry a oslí můstky. Příběh působí hodně zmateně a neuceleně. Trochu jsem se v něm ztrácel. Tak že celkové hodnocení je 70% A protože to tady nejde vyjádřit přesnými procenty, tak jen tři hvězdy.

Citát: Hele, kámo, jestli jseš tak božsky osvícenej, tak jak je možný, že furt tak remcáš?

PS – V druhém příběhu nazvaném „Blitzkrieg“ lítá v roce 1944, kdy se příběh odehrává, nadzvuková stíhačka XFV-12. Tento stroj byl ale vyroben až v roce 1977.

98 31.12.2023

„Pořád kupředu,
neustále kupředu,
čelit nejhorším bouřím,
a ať se stane cokoli,
nikdy nepomyslet na návrat.“

3 - Rudý krystal
Mám tak trošku pocit, že některé pasáže jsou docela zmatené. Jakoby tvůrci prostě sem tam něco hodně přeskočili. Navíc jsem myslel, že opravdu bude jeptiška Mony zkoumat vesmír a tak . . . ale místo toho jsou uzavření v UCC Dolores a letí neznámo kam. Loď je tak prostě naprogramovaná a nedá se ovládat. Tak že tak trochu protiřečení si anotace vs. obsah. Avšak opět perfektně nakreslený a co se týče scénáře, tak ke konci smutný a veselý.

Citát: Netuším, jestli se ze mě stává někdo jiný, anebo jestli konečně nacházím sama sebe.

4 – Poslední kulka
Další docela dlouhý přeskok v čase. Tady se to dá dokonce vypočítat. Sedm měsíců od strhujících událostí v Konečné poslední štaci. A dramaticky začíná i tento příběh. Rovnou na dvou rovinách. Tak že scénář trochu zmatečný, ale i tak povedený. O kresbě už se snad ani nemá smysl zmiňovat. Je prostě úžasná. Avšak oba příběhy jen zlehka vystihují dobrou kvalitu prvních dvou dílů. Čekal jsem od celé sérii rozhodně víc, než mi bylo předáno a slíbeno v anotacích.

Citát: Kvalitní vizour třikrát denně, to je lék na všechno.

98 22.12.2023

Pokud jsou u vás
všichni tak moudří a stateční
jako vy, Marku, pak má
Pozemská unie
skvělou budoucnost.

Neznámá z Rygu je ve skutečnosti teprve třetím příběhem Marka Stonea v této řadě. V Českém prostředí tato kniha vyšla pod číslem 36. Musí tak být všem fanouškům jasné, že tento příběh ještě nebude vyšperkovaný, jak jsou ti, kteří čtou české vydání pěkně podle číslování, zvyklí. Jean-Pierre Garen se tu vlastně teprve zaučuje, jak tyto příběhy psát. V závislosti s ním je na tom stejně dvojice Mark Stone, kapitán služby pro dohled nad primitivními planetami, a jeho robot Ray. Oba také teprve tápou.

Citát: Až já budu pánem, i oni se naučí poslouchat. A ten, kdo umí poslouchat, umí i velet. Přesvědčím je, protože jim vysvětlím správnost svých názorů.

Příkladem je tu fakt, že zatím všichni inženýři i Stoneův vedoucí Generál Knov vědí, že Ray sem tam maže nahrávky, kterými musí monitorovat dění na navštívených planetách. Maže je v té době, kdy se Mark dostává do křížku s vnadnými mimozešťankami a jinými hezkými tvory. Prostě sex zůstává jen mezi touto sehranou dvojicí. V pozdějších příbězích také tyto záznamy maže, ale už je to tak dokonalé, že to inženýři nezjistí a Knov to jen tuší. Prostě všichni se teprve učí.

Malá ochutnávka:
Jménem krále Czira jmenuji rytíře Marka baronem z Jaxu!
Obrátil se k Markovi a dodal: Služebné vás zavedou do vašich komnat, kde si můžete odpočinout. Později vás doprovodím na hostinu, která uzavře tento den.
Mark, provázen Rayem, kráčel se dvěma čilými dívkami do velké komnaty v prvním patře hlavní věže.
Místnost byla sice velká, ale stála v ní jen velké postel s nebesy, stůl, dvě křesla a velká truhla . . . dívky ho zručně začaly zbavovat brnění. Byly snědé, štíhlé, ztepilé a nebylo jim víc než dvacet.

Zde se také poprvé setkáme se znakem, který si Mark Stone ve středověkých civilizacích kreslí na svůj štít. Je to zlatá hvězda v modrém poli. Nepřemýšlel nad tím vlastně vůbec, jen to tak vystřelil od boku. A pan spisovatel nám tu ani nevysvětlil, co tento symbol znamená, jak pro Marka, tak hlavně pro čtenáře. (Kapitán Amerika by nám mohl vyprávět :-) :-) :-) ) Ani v pozdějších příbězích jsem nikde vysvětlení nečetl. Ale je to teprve 36 respektive třetí příběh z 86 – tak že někde to určitě bude. Dobrodružství na planetě Ryg je průměrné, ale stylové a svým způsobem i zajímavé.

Citát: Jestli se bude na něco jen trošku stěžovat, tak vám přísahám, že vás převelím na satelit, kde si ani počítač nepamatuje, kdy tam naposled byla nějaká ženská.

98 09.12.2023

„Však jsem to
taky schytával
od těch,
které jsem
nejvíc miloval“.

Sui Ishida pokračuje v této sérii velmi úspěšně. Střetů mezi ghůli a vyšetřovateli je stále víc a víc. Také teče spousty krve. Opět nechybí nějaké to tajemno, spousty překvapení, zase je v tom špetka lásky. Prostě vše, co už od této série čtenář očekává, je nám tu servírováno ve velké rychlosti.

Citát: Ale no tak, jsi přece inspektor ÚPG.

Trochu se mi z té rychlosti točí hlava. Až jsem se zamyslel nad tím, kam nás to až zavede. Tentokrát jsem tam nenašel nějakou výraznější kresbu. Možná snad ta na straně 180. Obrázek města s jedoucí cisternou – vypadá skoro jako fotografie. Jinak klasická nepřekvapující kresba, která se veze v té, nám tolik známé linii. Děj je akční a plný smrti. Na konci je ještě malá, skoro dětská kresbička a příběh nazvaný „Na zámečku“

Citát: Jsem ghůl!

98 26.01.2022

Proč se třeseš mužíčku?
Mé kousnutí přináší smrt
jen těm, kdo mají v srdci zlo. T
obě přinesu větší utrpení.
Prokletí mocí.

Obsahuje dva příběhy, rozdělené každý do čtyřech sešitů:
Spider-Man Noir #1 - #4 *****

Píše se rok 1932, teta May bojuje za socialismus, Peter Parker se seznamuje s tvrdou realitou a město je plné padouchů. Už zase začínáme od začátku. Tentokrát v černých barvách, stylem vyprávění napodobující noirové detektivky. Černá pozadí, tmavá zákoutí, tvrdé lidské obličeje, všudy přítomný déšť. Atmosféra je dokonalá... Mohl bych polemizovat, že už je to snad po páté, co s Petrem Parkerem začínám od začátku, což je vlastně pravda, ale tohle je jiný začátek. Díky tomu novému prostředí, kdy se vlastně Spider-Man ocitá v jiném čase, se tvůrci snaží přidávat krutější aspekty, a emoce. Příkladem tak třeba může být trochu jiná smrt strýčka Bena. Tady dost brutální až mrazivá. A i když čtenář zná postupnost a časové údaje vzniku Spider-Mana, tady bude možná i trochu šokován přístupem a zlem, které příběh obsahuje. Jako geniální beru situaci, jak v tomto noir příběhu přijde Peter Parker ke kousnutí pavoukem. Žádná veselá příhoda z laboratoře, plná rozesmátých dětiček, ale krutá a tvrdá realita se skoro hororovou kulisou. Pavouk, který ho kousne tady je skoro démonický a plný zlého jedu. Pavouk je mrtvý, ať žije pavouk!

Citát: Nejde být celý život znechucený a pohoršený, to by se člověk zbláznil. (Spider-Man Noir #1 - #4)

Spider-Man Noir: Oči bez tváře #1 - #4 ***

Tento příběh se nese v duchu toho prvního. Tedy styl noir. A jak jsem už psal, Noir Spider-Manovi svědčí. Příběh se odehrává osm měsíců po incidentu s Osbornem, respektive Goblinem. Přenesem se do roku 1933. Jiná realita, jiný Spider-Man, jiný Petr Parker, jiná doba a jiné činy i zločiny. Oproti první čtyřem sešitům, je tu změna. Zatím, co na sklonku roku 1932 stále pršelo a stránky byly úplně prolité vodou a krví, zde o zhruba rok později není po dešti ani stopa. Kresba je sice výraznější a pronikavější, ale bez deště to není kvalitní noir. I obsahově to tu scénárista trochu přehnal. Politicko-rasové problémy se do příběhu moc nehodili. Kazí to atmosféru noirového příběhu. Tak zatím, co jsem byl z prvními čtyřmi díly nadmíru spokojen, Oči bez tváře se mi moc nelíbily.

Citát: S žádným pavoukem si nedělejte starosti. (Spider-Man Noir: Oči bez tváře #1 - #4)

98 25.06.2020

Zabít vás může kdekdo.
Ale pořádně vám ublížit...
to dokáže jenom někdo, kdo vás zná.
Jeden pohyb a ustřelím ti
ten mrňavej piňďour.

Obsahuje sešity #49 - #54

Petrichor se v minulém díle pěkně pomodlila a požádala své bohy o někoho na šukání. A je to tady. Sice je to jen robot, ale díra je díra. Jenže, robot se zamiluje a je tu průser, protože Petrichor je z Girlandu a on je jen stroj do prdele.....tedy, to byla nadávka, ne směr vpichu. Že by další míšení ras? Alana a Marco už to udělali, tak proč ne další? Bude sranda.

Citát: Mluv nebo nemluv, chlapče, ta píča tě stejně zabije.

Hmmmm...nějak nevím, co si o tomto svazku mám myslet. Vlastně tohle bylo docela vlažné a ne zas tak zábavné. Dokonce mě dvojice scénárista a malířka nepřekvapili nějakou extra podivkou novou bytostí. Nový je tu snad jen červík, který si pohraje s Panošem. Jinak nic nového. Vlažný příběh, skoro bez humoru a nebýt vlastně první scény s Patrichor, tak jsem se nezasmál vůbec.

Malá ochutnávka:
Začala jsem jako myšlenka, ale skončila jsem jako něco víc.
Upřímně řečeno, ne o moc víc.
Ne že by ze mě vyrostla nějaká úžasná válečná hrdinka...
nebo nějakej děsně významnej spasitel...
ale díky rodičům jsem se aspoň dožila stáří.
Což neplatí pro všechny....

Upřímně? Tohle byl divný svazek šesti sešitů. Navíc s tím faktem, že to je zatím poslední dobrodružství, páč si Brian K. Vaugham a Fiona Steplesová dali pauzu a další sešit zatím nevyšel. Navíc podivná pointa posledního 54 sešitu to vše ještě zhoršila. Opouštím tuto ságu s podivnými pocity a doufám, opravdu upřímně doufám, že se dočkám dalších příběhů.

Citát: MIMOŘÁDNÁ ZPRÁVA: Jsme všichni naprosto v prd.......

98 13.06.2020

V naší
bezprostřední
blízkosti
žije a dýchá
jiný svět.


Strašně mě zarazila jedna věc na třetí straně knihy. Jsou zde pojmenovány kapitoly v této knize. Leč, nějak Crew opomněla vše přeložit do Češtiny. Co je tohle za tupý trend?!?!

Citát: Teď jsi čarodějova učednice.

Další pobuřující věcí je fakt, že hlavní hrdinka Čise, se údajně rozhodla, že bude Čarodějovou učednicí, jak se píše na zadní straně knihy. Ale to není vůbec pravda! Kouzelník jí koupil na burze a prostě z ní učednici udělal!!!!!!. Tak hned na počátku v tom mám strašnej bordel. Mám věřit nakladatelství Crew, která plácá nesmysli na přebalu, nebo mám věřit obsahu, který má spolu s kresbou na svědomí Kore Jamazaki? Budu věřit autorce.

Malá ochutnávka:
Na světě existuje magie a kouzla. Víš v čem je rozdíl?
Stručně řečeno „kouzla“ jsou věda, jak ji chápou kouzelníci. Ovšem to, co používají čarodějové jsou čáry, čili „magie“...zázračná moc pocházející od víl, skřítků, duchů a démonů.

Obsahem je to sice určené spíš pro náctileté a určitě si to najde cestu i k dospělejším čitatelům. Kresba je pěkná a obsahově to „zatím“ nenudí. Je to vše teprve v počátcích. Nechám se překvapit od následujících příběhů, kterých určitě bude přehršel.

Jednu vadu bych tu našel. Proč jsou si Simon a Elias tolik podobní? I paní kreslířka a scénáristka v jedné osobě se k tomu přiznává, ale žádný důvod nepřidává. Trochu tady hrozí, že si do budoucna budeme tyhle postavy plést a to jen z toho důvodu, že se jejich ksichty paní kreslířce líbí.

Jednou jsem se hluboce zasmál. Nebylo to v příběhu, ale před začátkem čtvrté kapitoly. Paní kreslířka tam přidala malou oddechovku, kterak si připravit „Sendvič podle Silky“. Mňamka, kterou zhltnete, i když vám spadne na zem :-)

ZAJÍMAVOST:
Čarodějova nevěsta začínala jako amatérský příběh. Paní Kore Jamazaki jej prodávala na conu, kde si jí všiml jeden redaktor komiksového časopisu a tak byl vytištěn první příběh. Následně pak série knih.

98 12.08.2018

„Vidíte!
Žádná slanina, žádná šunka,
žádná vepřová pečínka?
Žádnej já! Tohle je košer ráj,
vy pitomci!“

„Většina lidí si myslí, že krávy nemyslí.“

Kráva, prase a krocan vejdou do baru a barman řekne . . . VEČEŘE. Ty krávo! To bylo tak ujetý, až to bylo hezký. Nenapsat to David Duchovny, věřil bych, že to napsal nějakej sjetej mimozemšťan z Akt X. Dobrej rozjezd, příjemný útěk a hlavně ta geniální myšlenka celého putování – paráda. Pravda, ty anabáze v různých zemích, to už bylo trochu přes míru . . . ale jinak super výlet. Nebudu se ptát, jak kráva mohla chodit po dvou, (Ukradla jsem z domu mapu světa a pár svazků Encyklopedie Britannica), aby vypadala jako „lidská kráva“, nebudu se pídit po tom, jak mohli krást v obchodech a nikdo si jich nevšimnul, nebudu bazírovat na tom, jak mohl krocan používat mobilní telefon a lítat s letadlem . . . příběh mě vzal pod svá křídla, ale nenechal jsem se vodit za čenich.

Citát: Tahle země byla celá šílená a já šílela z ní. Tak tohle znamená být šílená kráva.

Pochopil jsem i, že tam pan spisovatel-herec musel vložit sex, nadávky i fekální humor, aby to pobrala větší část čtenářů, a aby se příběh donesl ke všem . . . a i s tím souhlasím. Tak že jsem se obrnil, opevnil a smál se u tohoto, trochu ujetého, ale jinak velmi krásného, a poučného příběhu. Jen škoda, že to v Hollywoodu už nenatočí a věřím, že Netflix na to neskočí, protože by to celé pokálely kravskou mrvou. Ostatně dokážete si u nich (Netflix) představit film, kde židovské prase v Izraeli ukamenují muslimové? A to nepíšu o tom, že zde mluvící zvířata ukazují dětem cestu k drogové závislosti. Ne, to by vám, ty krávo, hlava nebrala. Jinak David Duchovny nese odpovědnost za všechny kraviny v mém textu.

Citát: Malý krůček pro krávu, ale obrovský skok pro skot.

97 31.08.2024

„Sežeňte mi stroj. A kafe.
A cigarety. Spoustu cigaret.
A někdo vypucujte tu zasranou kočku v umyvadle.
Smrdí ještěrama.
(To, co vím)

První tři díly Žalozpěvu jsou fakt brutální. Všude na chodnících krev. Odstřelovač je odvážný a nevybírá si koho zabije. Prostě zaměří a vystřelí. Čtenář sleduje zpomaleně letící kulku až do momentu styku s hlavou chodce. Plesk, krev, mrtvola. A jako bonus tu Schannon ukáže kozy. Fakt nekecám. Foto do článku najdete na straně 48. A pak přišla superbouře, bylo to dramatické a smrtící.

Citát: Paranoici jsou jen lidé se všemi fakty. (Žalozpěv)

Další na řadě je článek nazvaný „To, co vím“. Spider Jerusalem je po úderu holobouře v bezvědomí a vzpomíná na to, co ví. Tento díl svazku je z půlky nakreslen černo-bíle. Je to zajímavé řešení a moc se mi to líbilo. Obálku k tomuto článku nakreslil J. G. Jones. Je velmi deprimující a nádherná.
Následuje příběh „Chce svůj ksicht na dolarovce“ Je v tom moc politiky a nějak mě moc nebavil. Nejhorší článek ve svazku.

Citát: Až se uvidíme příště, tak se uvidíme naposled, pane prezidente. (Chce svůj ksicht na dolarovce)

Poslední příběh „Nezbývá moc“ je celkem smutnej. Spider, vědom si své smrtelné nemoci je nějaký divný. Doufal jsem, že se z toho dostane. Což se částečně povedlo. Tady je smůla v tom, že tvůrci již měli v plánu sedmým svazkem příběhy ukončit. Nakonec se nechali překecat a pokračují. Ke vší té smůle však neustále připravují čtenáře na fakt, že Spider Jerusalem prostě jednou umře. Kdy? To je stále tajné. Tohle byl vcelku velmi povedený svazek článků. Doporučuji

PS – Komentáře k samostatným článkům najdete v sekci „Části díla“ u této knihy.

Citát: Nebudu moct udržet ani zpracovat informaci. To není nic než umírání. (Nezbývá moc)

97 10.08.2024

„Jen pojďte,
parchanti!
Chcípnete stejně
jako ti před vámi!“
(Když Peklo zamrzlo)

Sedmá část odnože Ú.P.V.O. Peklo na Zemi je rozdělena na dva příběhy. Pustina (Kresba: Laurence Campbell) a Když Peklo zamrzlo (Kresba: Peter Snejbjerg). Tak že, jak jste určitě pochopili, Mike Mignola má jen scénář a aby se neřeklo, nakreslil si spolu s Dave Stewartem, obálku. Už jsem na to jednou (možná vícekrát) upozorňoval, jak je to od mistra hnusný. (Tak to je možná poprvé). Já si vlastně kupuju Mignolu bez Mignoli. Rozhodně nemám stoprocentního mistra.

Citát: Byl jsi dobrej chlap. Fakticky mě mrzí, že jsem tě musel zastřelit. (Pustina)

Po nějakým Peteru Snejbjergovi bych možná nikdy ani neštěknul. Ale protože je v mé oblíbené sérii, musím jeho kresbu strpět. Na Laurence Campbella jsem si už tak nějak zvyknul, ale přiznejme si, není to klasická kresba Mike Mignoli – jen jeho napodobování a ne zrovna moc povedené. A protože se tvůrcům v celém univerzu Hellboy udělují licence, aby mohli kopírovat styl M.M. tak si tak říkám, zda je vůbec Mike Mignola tak jedinečný, když ho všichni můžou (a někdy i perfektně dokážou) kopírovat.

Citát: Mohlo to dopadnout líp. (Když Peklo zamrzlo)

A teď něco ke scénáři.
V příběhu „Pustina“ to byla ubohost. Několik absolutně nelogických situací u kterých jsem skřípal zubama. Něco málo najdete v komentáři u této povídky a víc se k tomu nebudu vyjadřovat. Kdyby totiž jo, byly by to spoilery jako prase. Oslí můstky prostě musí být, aby příběh pokračoval tam, kam tvůrci chtějí. Ale někdy všeho moc škodí. „Jak říká kámoš: Všichni máme jednu díru do prdele.“ (Pustina)
V příběhu „Když Peklo zamrzlo“ jsem už skoro brečel. Obsahově je to furt to samé. Někam se vydají někoho zachránit a pak jen bojují z příšerama. Místo, aby se tvůrci věnovali budoucnosti, neustále se vrací do minulosti. Děj se nikam nehne. A tak to může klidně pokračovat dalších pět šest knih.

Citát: Mokrej šátek plynovou masku nenahradí, ale je to lepší než nic. (Pustina)

97 13.04.2024

„Jestli to,
co jedí pozemšťané,
je vždycky tak nechutné,
potom už chápu,
proč jsou tak zlí.“

Elsa Swensonová se stane objetí havárie helijetu. Mark Stone a jeho věrný přítel robot Ray letí na planetu Terranie V najít její tělo a uskutečnit náležitý pohřeb. Začíná to smutně, co? Ale všechno se to zvrtne v nečekané a nebezpečné dobrodružství s perfektní zápletkou a ještě lepším koncem. V příběhu jsou minimálně dvě překvapení. Jedním z nich jsou krasové. Těmito tvory je několikrát vyhrožováno, a když se pak čtenář dozví, jak vypadají a co dokážou udělat, je jasné, že jako nástroj výhrůžek, jsou tito „sympatičtí“ tvorové na svém místě.

Malá ochutnávka:
Mark si vztekle utřel slzu na tváři a zavrčel: „Odletím na Terranii V. Nesnesu představu, že Elsino tělo leží opuštěno na poušti. Musí být důstojně pohřbena. Zároveň chci objasnit, jak k tomu došlo a kdo v tom má prsty.“
„A případně se pomstít,“ zabručel Neuman.

Další povedený, akční a napínavý příběh v sérii Mark Stone kapitán pro dohled na primitivními planetami. Dokonce tu zažijeme, na poměry pana spisovatele Garena, nevídaný sex. Takový tu ještě nebyl. Ale víc vám neřeknu. Zajímavostí je informace na konci knihy. Jedná se o posledního Marka Stonea, který prý ve Francii už ani nevyšel. Více není řečeno, jen to, že tento příběh vyšel pouze v Čechách. Předpokládám, že v dalších (je jich ještě 44) příbězích se dozvíme o tomto faktu víc. Rozhodně se ale máme ještě na co těšit.

Citát: Nevzala jsem si kvůli tobě ani kalhotky.

97 13.03.2024

„Je to starobylá hra
a mně nezbývá,
než její pravidla
přijmout.“
(Mrtvola)

Trochu mě zarazilo, že tohle je Modrá Crew číslo 5 Jenže asi někde během času došla Crew k ukončení Modré Crwe a pak začala číslovat znovu. V této sérii je tady zaznamenáno jen 10 příběhů. Lobo nebo třeba legendární Thorgal. Současná Modrá Crew už je trochu někde jinde. Jak počtem sešitů tak jejich velikostí. Ale nicméně jsem strašně rád, že jsem tyto Mignolovo příběhy sehnal. Tento svazek totiž obsahuje čtyři povídky ze světa Hellboye. A už jen úvodní obálka dokazuje, že to je Mignola ve vrcholné formě.

Citát: Tak vy jste mě chtěli sežrat? (Hlavy)

Někdo z uživatelů tady píše, že povídka Hlavy je jednoznačně nejlepší. A mě z toho běhá hlava kolem. Hlavy jsou první povídka a mě se zrovna moc dvakrát nelíbila. Kresba dobrá, ale obsah mi hlava tak nějak nepobrala. Druhý příběh „Vánoce v podzemí“ už je lepší. Má jakousi solidní logiku, napětí a veselý konec. Kresba opět klasika všech Mignolovo klasik. Mrtvola je asi nejzajímavější příběh. Inu, Irsko, tam se toho děje. Poslední, čtvrtý příběh „Železné boty“ je jednoduchý, krátký a s příslibem budoucím.

Malá ochutnávka:
Edwinn D. Wolf – I když obecně platí, že železo odpuzuje magii, duchy a všechny ostatní zlé entity, platí též, že každé pravidlo má svou výjimku. Osobně jsem se setkal s démonickým stvořením, která se oblékala do železa a nic zlého se jim nedělo. (Železné boty)

Tak že velmi jednoduché a rychlé čtení. Všechny povídky jsou celkem dobré, pěkně Mignolovsky nakreslené. Mají dobré pointy a akční zázemí. Nejhorší se mi zdá ta první, co se zove Hlavy. Ta byla velmi divná. Nejlepší je příběh Mertvola, to je opravdu dobrodružná sranda. Komentáře ke všem povídkám najdete v sekci „Části díla“ u této publikace.

Citát: Přeji bohatého Ježíška. (Vánoce v podzemí)

97 08.02.2024

(SPOILER) „Jednou si koupím
pitomou rtěnku
a vy mě pak
votravujete
po zbytek života.“

Jak na to někdo přišel – žena jako sériový vrah? Inu v dnešní gender době se není co divit. Já se spíš divím, že to není například japonka s nějakou vadou. Třeba balbutismem nebo s něčím podobným – to je dnes in. Mohla by to být i větší sranda. Trochu mě totiž rozesmála předmluva, kterou k této knize napsala Chelsea Cainová (Příběhy Archie Sheridana & Gretchen Lowellový) Přirovnává tam krvavé porody žen s porodem Johna Hurta a bagatelizuje tento akt – Hurtovu oběť. Pokud nevíte, kdo je John Hurt, tak vám jen připomenu, že porodil syna (Kaneův syn), který v roce 1979 řádil na lodi Nostromo. Trochu se však divím, že paní Cainová to spíš nepřirovnala k porodu Ellen Ripleyový na LV-426. Ale zase chápu, že po krvavém Vetřelci se už asi na další filmy raději nedívala. Inu, ženská, co chcete. Možná se divíte, že jsem tak sarkastický, ale ta předmluva je takový blábol, až jsem se musel smát. Tady chce někdo splnit kritéria testu Bechdelové. (měřítko zastoupení žen v uměleckých dílech) Po přečtení předmluvy jsem tudíž celkem s obavou otáčel na první stránku tohoto komiksu . . .

Citát: Nenalezen.

V hlavní roli Josie Schullerová. Je to manželka, hospodyňka a nájemný zabiják (možná bych měl napsat nájemná zabíjačka, ale zní to divně) Příběh je rozdělen do dvou částí. Kniha první – Seattle 1962 a Kniha druhá Cocoa Beach 1963. Kresba Joëlle Jonesové je příjemná a jemná. Osobně tomu říkám žvýkačkový tip. Hodně barevné (Barvy: Kniha první – Laurta Allredová, Kniha druhá – Michelle Madsenová), jednoduchá komiksová okna a i když je to o zabíjení, ze všech oken na vás září taková podivná veselá nálada. Je vidět, že holky to neberou moc vážně, spíš se tomu posmívají. Prostě nemá to tu správnou noir náladu, jakou by si příběh zasloužil. Frank Miller by vám mohl povídat.

Citát: Nenalezen.

Tak a konec negatů, zkusím v tom najít něco positive. „Ťuk, ťuk, ťuk – Ňaf, ňaf, ňaf – Avon je tady.“ Nic, už zase budu prudit. Hlavní zabíjačka (už jí tak budu říkat) má problém vůbec zabít Romanovovou na začátku příběhu a pak jí najmou na zabití chlapa, co má spousty bodyguardů. Romanovová měla jen malé čoklíky. (A tím myslím malé bílé pejsánky) Jsou v tom příšerný mezery – střihy – mezi kapitolama, že jsem sled úda-lostí prostě nechápal. Jen prostě řekne: „já to nějak zvládnu“, otočíte stránku a už je tam. Jak to zvládla? To nám ani jedna ženská tvůrkyně příběhu nedokáže vysvětlit. Prostě se tak stalo, a je to – neřeš, neživíš.

Citát: Nenalezen.

To si z nás jako paní scénáristka dělá kozy! Druhá vražda naší zabíjačky je vysvětlená, že toho, koho má zabít je těžké dostat od svých strážců - bodyguardů. Prý jen když jde na záchod nebo za ženskýma. A on jde na záchod za ženskou, ta ho po trochu větších problémech přeci jenom zneškodní, a pak se hned vedle otevřou dveře a vejde ten, co jí najal, aby jí pomohl s tělem – sakra – co je tohle za blbost!! Končím. Druhý nedočtený komiks v poslední době. Beru skoro všechno, ale tohle ani mě hlava nebere. Další události mě absolutně nezajímají. Jak by řekl správný chlap – SPOCK – Tohle je nelogické.

Citát: Je mi líto, právě večeříme.

„Potřebuji dobrovolníka,
a to na obtížnou misi.“
„A tím dobrovolníkem
budete vy!“


„Řekněme, že nemám rád vůni šarlatových květin.“

Mnozí, kteří čtou sérii tak, jak vyšla u nás, si jistě vzpomínají, že bylo několikrát v příbězích řečeno, jak Mark Stone táhl svého „rozbitého“ robota několik kilometrů neznámým územím, aby jej zachránil. V tomto příběhu tato dramatická situace je. A vysvětlení je opět velmi jednoduché. Šarlatová květina je ve skutečnosti teprve čtvrtou knihou s kapitánem pro dohled nad primitivními planetami Markem Stonem, kterou Jean-Pierre Garen napsal.

Malá ochutnávka:
Káď zčervenala a potom přešla do žluti. Mark jeho reakci nechápal, ale neustával. Představoval si teď, jaká by asi byla noc s oběma ženami najednou. Pečlivě se soustředil na co nejerotičtější výjevy a opatrně vyňal z krabičky jednu kuličku a hodil jí do kouta, kde podle Raye byl přívod energie.

A musím uznat, že jsem byl opět překvapen brutalitou některých střetnutí. Jakoby tu pan spisovatel ještě neměl zábrany a krvavé scény předhazuje svým fanouškům absolutně bez výčitek. Je z toho cítit surovost. Teprve u pozdějších příběhů se snaží krev a násilné scény minimalizovat. Vlastně se tu střetávají dva faktory: kvalita a logičnost příběhu a jeho tvrdší stránka. U novějších příběhů je to obráceně. Dává se tam přednost nenásilným scénám a logičtějšímu ději. A já vám vlastně ani nevím, která ta forma se mi líbí víc.
Osm půlek Šarlatových Hetešáků:
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Uvědomil si, jak se on a všichni agenti považují za kdovíjaké dobrodruhy, ale bez ochranného opasku a funkčního androida je to něco docela jiného.

97 04.01.2024

Přiznám se,
že jsem znovu
dostal chuť
na tu skvělou
paštiku.

Musím uznat, že druhá kniha v sérii Mark Stone, Kapitán pro dohled nad primitivními planetami, mě moc nenadchla. Ačkoliv je to u nás již příběh číslo 35, je to ve skutečnosti pouze druhý dobrodružství Marka Stonea z pera pana spisovatele Jean-Pierre Garena. (vysvětlivky v předcházejících komentářích k této sérii). Je zde hodně poznat, že pan spisovatel ještě nevěděl kudy a kam se s tvorbou postav vydat.

Malá ochutnávka:
. . . obr se však nevzdával. Všiml si, že vetřelci mají meče dosud v pochvách, a vrhl se na ně. Ray mu však skočil do cesty. Zbrojnoš byl hrdý na svou sílu a velice rád ji dával na obdiv. Domníval se, že bude ve výhodě, když prudce zaútočí. Měl však pocit, že narazil do kamenné zdi. Potom následoval úder pod hrudník, který mu vyrazil dech. V následujícím zlomku vteřiny jej cosi udeřilo do lebky a pak už jen padal do jakési bezedné studny. Android krátce pohlédl na hroutící se tělo. Než dopadlo na zem, popadl obra za opasek a mrštil jím do okna. Obr plavmo proletěl na dvůr.

Je to takové celé roztříštěné, skoro až nezáživné, místy sice dost brutální, je tu sex, je tu šílenství robota Raye, ale jako celek je to neuspořádané. Ano, musíme zvýraznit fakt, že tady se to teprve celé formuje, tady to teprve celé začíná. Jedna zajímavost – kniha se vizuálně zdá silnější, ale i tak má stejných 120 stran jako ty předcházející. Jen tu z nějakého nepochopitelného důvodu bylo použito větší sazební písmo a hrubší papír.

Citát: Máme-li předstírat, že se nic neděje, sedněme si ke stolu.

Ale i tak tu najdete pár situací, které vás překvapí nebo rozesmějí. Příkladem je třeba skupina námořních rebelů, kteří se bojí vlést do vody. Se slovy, copak jsme ryby, tam nevlezem. A vyznamená se i Ray – má zde totiž jednu prvotinu. A trou je sex. Ray – robot – se zde poprvé miluje. Začíná tak získávat s tímto lidským potěšením první zkušenosti. A kdo jiný by mu mohl lépe radit, než jeho kolega Mark Stone. Ale ani tyto fakta mě nedonutí dát příběhu víc jak 60%

Citát: Tvá oběť bude naprosto zbytečná.

97 05.12.2023

...až nakonec po sedmi letech
jeho vláda končí a on byl zabit,
jak bylo v těch časech zvykem.
A tak končí příběh Sláina Mac Rotha.
KONEC.

Příběhy Sláina Mac Rotha už mám doma strašně dlouho. Z nějakého zvláštního důvodu jsem se furt neměl k tomu, abych si oba svazky z edice „Modrá crew“ přečetl. Ale dnes už to na mě přišlo a já oba sešity vytáhl na světlo ze své knihovny a mám je na stole. Hned první dojem po otevření byl fakt, že kreslíři Glenn Fabry a Dermont Power použili jednoduchá čtvercová nebo obdélníková komiksová okna. Všechno je to jednotvárné, bez špetky nadčasového prostoru, kresby se neprolínají, nezasahují do krajů sešitu, no prostě jsou to klasická nicneříkající a zastaralá obyčejná okna.

Malá ochutnávka:
Slůvko ke kolegům zlodějům – když už chcete okrást druida... držte se starých dobrých magických mečů a oštěpů... vyhýbejte se kouzelným náhrdelníkům. Mají ošklivý zvyk začít vás škrtit, když se rozhodnete zacházet s pravdou ekonomicky...

Ovšem něco jiného je to, co v těch oknech najdete. Kresba samotná je povedené, spíše v tmavších barvách, ale je brutální, krvavá a některé postavy jsou i strašidelné. Taky proč ne, je to přeci o démonech. Jenže obsahově to zas není žádná sláva. Hlavně Sláinova smrt a vzkříšení hned na začátku je trochu diskutabilní a podivné. A je snad každému jasné, že v tom novodobý čtenář uvidí hlavně Conana a jemu podobné, známější dobrodružné výpravy. Tento hrdina nesahá Conanovi ani po kotníky.

Citát: Pro vás by měl být nebezpečný už výraz mé tváře, vy střevní výměšky!

97 31.05.2021

Magoři
si cestu
do New Yorku
vždycky
najdou.

Po předešlém dobrodružství jsme se přesunuli do Číny. Ampersand si to snad konečně rozdá s Bonny a lidské vztahy se možná také „vybarví“. Opět pár dlouhých flashbacků, to jako pro upřesnění situací, a taky hlavně proto, aby se příběh mohl ještě o nějaký ten sešit prodloužit. Což mě vede k tvrzení a faktu, že je to opravdu už moc prodlužované. Klidně to mohlo tímto sešitem končit.

Malá ochutnávka:
Už tě nebudu dlouho obtěžovat, Yoricku.
„To já jen tak, doktorko. Víš, že bys mi scházela jako sůl, ne?“
To si myslím.
„Na to se normálně odpovídá, jako že bych ti taky moc scházel“.
Těžko mi budeš scházet, když se tě neustále snažím naklonovat.
...“tak že v budoucnosti se bude lidstvo skládat jen za samejch já?“

Kresba je klasická a za všechnu tu dobu jsme si už na ní zvykli. Dokonce tak silně, že už ani nevnímáme fakt, jak je vlastně ta kresba obyčejná. Dokonce už ani jednostránkové příspěvky nedokážou nijak zvlášť ohromit. Ve příběhu je taky trochu zmatek, Jak se každý vrací do minulosti, hlavně doktoři, šíří se scénářem příliš mnoho „doktorských“ výrazů a děj se stává lehce nepřehledný. Musím přiznat, že čím víc se blížíme ke konci, tím méně mě příběh baví. Tak že jen za tři.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Ty ses snad úplně posrala!!!

97 04.01.2021

Dneska jsou přeměněné kusy těla
a jizvy a chybějící končetiny
prestižní záležitostí.
Dokazují, že se člověk nebál
nebezpečných pokusů.

Takovou dobu čekám na další příběh a pak se divím, že ho přečtu strašně rychle, v podstatě za pár hodin, a pak zase několik týdnů čekám na další. Někdy mám chuť prostě počkat, až budou všechny díly a teprve potom si to přečíst. Když je dostatečně velká časová mezera mezi knihami, člověk tak nějak trochu zapomíná. Ale to je přirozené a žádné kouzlo tomu nepomůže.

Citát: Nedávno jsem pochopil, co znamená „strach“.

V tomto příběhu se začalo trochu kouzlit a dokonce přišla na paškál i otázka sexu. Prostě není spaní jako spaní. A když s někým spíte, nemusí to být zrovna o sexu. Tento námět se mi zdál trochu náročnější pro mladší čtenáře, ale zase to není tak detailně rozebíráno, aby byl někdo pohoršen. Jedná se přeci o čarodějovu nevěstu a na věku moc nezáleží.

Malá ochutnávka:
Smluvní kouzlo. Je jednoduché, nenáročné, zato však účinné.
„Zaručujeme, že tajemství sdílené mezi vícero lidmi zůstane tajemstvím. A pokud ho někdo prozradí, hned zjistíme, kdo to byl“.

Na můj vkus bylo tohle až moc dívčí. Sice jsem si příběh užíval, ale nic moc mi nedal. Opět příjemná kresba, které by možná slušela barva. Při čtení jsem poslouchal klasiku německou heavy metalovou skupinu Warlock a jejich první album „Burning The Witches“ z roku 1984.

Citát: Ty mě chceš někomu napráskat, viď?

97 10.12.2020