Terva komentáře u knih

Chci mít jistotu,
že to, co trefím,
bude mrtvé, ať už je to cokoli.
A střela ráže .50
je pro mě dostatečná jistota.

Po velmi dlouhé době vyšel očekávaný příběh ze světa Johna Francise Kováře. Dvojice Žamboch & Procházka už jakoby nad tímto světem zavírali bránu. Již se o to jednou pokusili v příběhu č. 27 Dlouhý černý úsvit, kdy vše vlastně bylo zakončeno. A možná to tak mělo zůstat. Jenže ono to pokračovalo. Celkem nevýraznými dalšími příběhy a jejich nevýraznost se vleče až do tohoto, zatím, posledního příběhu.

Citát: Dům číslo 221B JFK raději nehledal, snad aby v něm opravdu nenašel Sherlocka Holmese.

Konec projektu Gotteskäpfer (Boží bojovník) vás nenechá na pochybách, že v tom opět budou mít prsty Němci. Možná je to pro někoho lákadlo, ale pro mě je to již dávno ohraná písnička. Znamená to totiž, že spisovatel nevymyslel nic nového, ať už zde nebo v jiné realitě, a opět se budeme prokousávat již stokrát omletým chováním Němců a jejich přisluhovačů.

Malá ochutnávka:
Seděli ve stejné přístavní restauraci, kde si po přistání dávali oběd, a čekali, až si číšník odnese prázdné talíře. Tentokrát už byli všichni čtyři. Každý si v dlani hýčkal svůj drink. Solomon tradičně čistou vodu, JFK zvolil skvěle vychlazené pivo, Marlowe s Hornbullem měli po sklence tradiční sladové whisky, kterou jim číšník doporučil. Oba uznali, že právem.....

Tento příběh není jiný. Možná je o něco horší než ty předcházející. Sice se tu naše staronová parta v čele s JFK vydává po dalších stopách výrobců drogy nazvané Mutabor DX, avšak cesta končí v Evropě a přijdou i Němci. Příběh nás navíc v jedné fázi úplně nepochopitelně zavede do slepé uličky někam na ostrov zombíků, kde naši hlavní hrdinové prožijí jisté nebezpečné chvíle, ale o tomto dobrodružství již dále není ani zmíňka a ostrov je zapomenut. Navíc jistá otevřená část příběhu vás donutí zamyslet se nad tím, jakpak dlouho zase budeme čekat na další knihu?

Citát: Svůj svět si musíme zasloužit.

96 29.09.2019

Kdysi jeden člověk
choval ve svém žaludku vlka
a ten ho pomalu žral zevnitř.
Vlk při tom rostl.
Nakonec už lidská kůže nedokázala vlka skrývat.

Mike Mignola je borec. Jeho největší vynález, nutno dodat, že patentovaný, je Hellboy. Hellboy je patentovaný borec. Jeho nástupy na scénu vás dokáží rozesmát nebo rozbrečet. Scénáře jsou vymazlené a kresba, kresba to je oku lahodící pastva. Jeho okna jsou prostě úžasná. Nikdy nepřekáží, nikdy nezabírají míň místa, než je nutné. Barvy jsou temné, jen sem tam prosvítá červená krev a Hellboy. A ne jinak je to v této knize. Tohle vlastně není svazek jako takový. Tato kniha obsahuje několik samostatných povídek s Hellboyem v hlavní roli.

Mrtvola
Tammie, ačkoliv indisponován, je nejlepší mrtvolou, co jsem v poslední době v komiksech viděl.

Železné boty
Přestože všeobecně platí, že železo odpuzuje víly, zahání zlo a duchy a maří čarodějné intriky a jiné zlé vlivy, i tady nalezneme do očí bijící výjimky.

Baba Jaga
(Poznámka pro Američany: Baba Jaga je nejznámější čarodějnicí ruských pohádek.)

Vánoce v podzemí
Tady musím Hellboye citovat. Má tu nelehký úkol s jednou malou skříňkou. Nebude to brnkača, ale jak on sám říká: Já se vrátím.

Spoutaná rakev
Hellboy se ocitá v troskách kostela ve Východním Bromwichi. Byl tam jen jednou, Je to místo, kde začal jeho pozemský život před padesáti lety. 23. prosince 1944. Ale co se tam doopravdy stalo?

Vlci ze Svatého Augusta
Pochmurné a mysteriozní. Povídka, kde zemře nejvíc lidí. Něco málo tomu chybí, ale jinak je to dobrý.

Bezmála kolos
Ten blesk do kříže – to byla bomba. Jinak bubliny zabírají moc místa, ale obsahově kolosální.

Většina příběhů je pěkně morbidních, krvavých a mnohé jsou i obsahově velmi povedené. Nejsou vlastně ani na sebe navazující. Každý ten příběh se odehrává v jiném čase a na jiném území. Příběhy samostatné jsem vložil do sekce „Povídky“ u této knihy, přidal jsem hodnocení, citáty a krátké komentáře. Na konci knihy je ještě osm nádherných obrazů. Galerie opravdu za to stojí. Vybral jsem devatenáct citátů a zakopal je Mike Magnolovi do jeho hrobu.

Komentáře k povídkám si můžete přečíst zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Přichází Bůh!

96 12.08.2019

KÓDOVANÁ ZPRÁVA
ODPOSLOUCHÁVACÍ STANICE AED1413-23
DATUM: 2179-07-20



Pevně doufám, že Alex White nezůstane jen u jedné knihy. Zatím si ho nebudu dávat do oblíbených, přeci jenom je to jeho prvotina. Ale musím konstatovat, že tohle se mu povedlo. Stále je vidět, že na téma Vetřelci a Predátoři jde napsat příběh, který zaujme a i když jsou v něm spousty stejných aspektů, které už tu byly, příběh je napínavý a opět překvapí novým pojetím a osobami. Ne jinak je tomu u Chladné výhně. Od počátku až do konce se to velmi dobře a lehce čte, postavy jsou věrohodné a prostředí opět tajemné a temné.

Citát: Čas tak utíká, když si Dorian hraje na Boha.

Osobně se mi strašně moc zamlouvala hlavní postava kontrolora Doriana. Svým způsobem života tak trochu připomíná obraz jeho jmenovce. Aby unikl minulosti, nechává se posílat do hlubin Vesmíru na vzdálené objekty Weyland - Yutany a po každém zmrazení a opětném probuzení je méně lidí, kteří ho nenávidí. Prostě umřou stářím, ale Dorian v podstatě nezestárnul. Líbí se mi dokonce i jeho povaha. Je to hajzl, ale inteligentní hajzl. Zneužívá lidi, které nakonec nechá z práce vyhodit. Což je vlastně podstata jeho práce. Asi proto se mi zamlouvá, nemá rád lidi. Ale po incidentu na Chladné výhni si dokonce zamiloval Vetřelce a tím mě úplně uhranul.

Malá ochutnávka:
Zavřel oči, dlouze se nadechl a zklidnil tlukot srdce. Je zábava vyhazovat vědce. Myslí si o sobě, jak jsou chytří a nenahraditelní. Až se do toho Dorian vloží, pojede to na Chladné výhni jako po másle.......

Musím také něco napsat o dalších postavách. Možná nejpřekvapivější postavou byla vědátorka Blue. Všechny ty spletitosti ohledně jejího handycapu jsou zajímavě pojaté a hlavním překvapením byl sexuální vztah této rozporuplné postavy. Ona je vlastně ve své podstatě hlavní kladnou postavou, ale možná taky ne. I ona má své mouchy, stejně jako Dorian. Pro milovníky ságy Alien vs. Predator je toto povinností, pro ostatní to mohu jen doporučit. Pokud máte alespoň základní znalosti tohoto světa, mohl by se vám tento příběh líbit.

Citát: Škrábání se pomalu přibližovalo, smrt se blížila mezi ječícími alarmy. Šlo to po něm.

Po dlouhé době jsem fandil zápornému hrdinovi. Nedá se nic dělat, ale je to pravda a já se za to nestydím. Podobná věc se mi už dlouho nestala. Dorian je borec a tleskal jsem jeho činům. Možná taky proto jsem dal knize pět hvězd, i když vím, že má spousty nedostatků.
Ale na to sere Vetřelec, já se bavil, já fandil, já to žral. Stejně jako místní Vetřelci s Dorianem. Z příběhu jsem vybral třináct citátů a vložil je Alexu Whiteovi na jeho, zatím, skromný profil.

Citát: Vždycky se považoval za elegantního tvora, dokud nespatřil tyhle vražedné mašiny.

96 24.05.2019

….následuje dlouhé zvučné prdnutí,
kanonáda šplouchání
a veselí smích.
Vlastní sraní
ho evidentně baví.

Říkal jsem si, to je tlustá kniha, snad se nebudu nudit. Tak za prvé, jsou to dvě různé povídky. Jedna je ze světa po apokalypse a ta druhá se odehrává v budoucnosti před apokalypsou a za druhé – šíleně jsem se nudil. Dvakrát jsem si musel přečíst celé jméno pana spisovatele, abych se příště vyvaroval kupování jeho knih. To, co tady napsal jeden uživatel, že se musel dvakrát podívat, zda nečte Kulhánka nebo Kotletu, to je absolutně k smíchu. Tohle má s Kotletou snad společný jen to, že se to odehrává v postapo světě a Kulhánek by se musel pozvracet, kdyby věděl, že ho někdo srovnává s nějakým Robertem Fabianem. Kotleta by ho ještě naporcoval a odvezl do Bruntálských lesů jako krmení pro tamní srnky.

Citát: Naser si!

Pan spisovatel Robert Fabian má jednu strašnou neřest a ta vás dokáže unudit k smrti. Představte si jak otvíráte hovězí konzervu, chcete si jí ohřát a pak sežrat. Pan Fabian vám z toho udělá asi čtyřstránkovou přednášku na jejímž konci zemřete hlady, protože zjistíte, že teprve hledáte otvírák.
Jeho první povídka „Den skoro jako každý jiný“ je plná military výrazů, kterým, jako čtenář nevoják, vůbec nerozumím a hlavně mě to nebaví, číst si značky samopalů, jejich ráži a všechny ty vojenské pomůcky kolem – prostě ho zastřel a vlastně mi ani nikdo nemusí sdělovat, čím ho zastřelil. Převážně mě stačí říct, že to byla střelná zbraň. Ne, u Fabiana si musíte přečíst sáhodlouhé neznámé názvy, ke kterým pak na konci povídky dostanete česká přirovnání a vysvětlivky – fakt díky.

Citát: Repráky zvrací popík, voda šplouchá.

Druhou povídku „Černé slunce“ jsem několikrát odložil, pak jí začal číst znovu, pak zase odložil a nakonec jsem jí tedy dočetl, ale bylo to pro mě utrpení. Ta je zase o bezdomáčku, kterému se ukáže dívka, říká jí anděl a pak chcípne – nebudu říkat kdo. A pak začne dlouhá cesta hlavního hrdiny, který tuto dívku hledá po celém obrovském městě (myslím, že psal, že město má tři sta milionů obyvatel). Než proběhne celým městem, projde všechny stanice metra, vymlátí všechny klany, je mučen a nakonec je konec..... třikrát jsem to odložil.
Z příběhů jsem vybral sotva šest citátů o kterých si myslím, že by mohly mít své místo v profilu pana spisovatele, ale je to ubohá číslovka. Tak málo mouder na tak tlustou knihu. Byl jsem tak zklamán, že nevkládám ani Malou ochutnávku. Ve všem to zmatku jsem ani netušil, co bych vybral. A tak se bez ní určitě obejdeme, žo jo. Dávám tomu jednu hvězdu. Určitě se tady najde pár lidí, které to bude bavit a knihu si užijí. Já už napsal své, ostatní je na vás.

CITÁT: NÁPIS NA ZDI: Láska a pravda všechny zpasí! Bůh vás myluje, vy zmrdi! (doslovný opis)

96 18.04.2019

Stephen King napsal v roce 1977 knihu, která vstoupila do dějin jak hororu knižního tak hororu filmového.
V roce 1980 natočil Stanley Kubrick podle této knihy film a do hlavní role Jacka obsadil Jacka.
Jack Nicholson je nezapomenutelný a obrázek z VHS a DVD kde kouká dírou ve dveřích zná snad každý.
Teď po 36-ti letech napsal Stephen King knihu, která nese název Doktor spánek.
Je to pokračování již zmíněného Osvícení.
Pro pořádek jsem si nejprve přečetl knihu první, podíval se na film a hned se pustím do knihy druhé.
Knihu Osvícení pan King věnoval Joemu Hillovi, což je jeho syn,
který do dnešní doby napsal již čtyři knihy, několik povídek a věnuje se i komiksu.

Pár citátů z Osvícení:

Bylo deset hodin. Byt byl naplněný předstíraným spánkem.

Podvědomí k nám nikdy nemluví literárním jazykem.

Do tvého tatínka vnikl hotel!!

96 19.04.2015

„Sedm.
Je jich sedm.
Aspoň tím
jsem si
téměř jistý.“

„Brzy to všechno začne.“

Po rozbalení a očuchání (áááách) jsem ustrnul při ohledání. Dave Stewart si hraje. Kam na ty barvy chodí. Samá temnota, černé pozadí, sem tam červená – ponuré prostředí, které se k tomuto hororovému příběhu rozhodně hodí. Jenže jsem tak nějak očekával trochu něco jiného. Například ten systém schodů mi nějak nešel přes nos. Navíc všichni jsou strašně sprostý. Někdy mi to připadalo až uměle vyvolávaný. Samá „kurva“. V této míře tak trošku zklamání. Navíc jsem totálně zabloudil v šesté kapitole. To jsem vůbec nepobral.

Citát: Jakmile se dveře otevřou, sestup už nepůjde zastavit.

Za to sedmá kapitola mě dostala. Je snad nejlepší v příběhu. Felix a jeho noir vyprávění je prostě boží. Avšak zároveň jsem pocítil strach ze špatného konce. Má příběh uvnitř knihy na mě takto působit. Jsem jen jeden. Ale už vím, že sedm vzniklo z jednoho. Je to jak sedm kruhů pekla, ale všechno je tak zrychlené, že jsem si vlastně ani jedno patro neužil. Furt mám pocit, že události, které se v příběhu Věžák dějí, jsem už někde viděl. Jakoby se tu jen opisovalo, a přidávalo dění od jiných příběhů. A já si nějak nemohl urovnat hladinu příběhu. Měl jsem v tom zmatek. Chvilkama jsem procitnul, ale záhy se ztratil v dalším ději. Čekal jsem od toho větší napětí a ucelenost.

Citát: Přísahal bych, že ten pach vycházel ze zdí.

95 13.08.2024

„Mnoho lidských bytostí
si nepamatuje své napojení
až do chvíle, kdy jejich mise
dosáhla správné úrovně,
které by byli schopni porozumět.“

Musel bych se opakovat a papouškovat můj komentář k první knize. A tak jsem se rozhodl, že to tentokrát zkrátí. Musel jsem si přečíst i druhou knihu v sekci Tři vlny dobrovolníků, abych si byl jist, že jsem to vše pochopil. A ujistil jsem se v tom, že jsem to nepochopil. Co jsem nepochopil? Nepochopil jsem jak dlouho budou ty „dobrovolníci“ vůbec čekat a hlavně na co budou čekat. Oni to vlastně taky neví. Kdyby je paní Dolores Cannon nezhypnotizovala, tak vlastně ani netuší, že jsou jacísi dobrovolníci a spasitelé lidstva. Všechno je to takové hodně nevěrohodné. Je to vlastně jen na bázi nějakých hypnotických rehabilitacích. Myšlenka je vlastně velmi dobrá – lákavá, ale skutek utek.

Citát: To mi bylo řečeno, tak že tomu věřím.

95 19.07.2024

„Vím, že být snědený
není nic příjemnýho,
ale dávám ti své slovo;
když se vzdáš, postarám se,
abys zemřel bezbolestně.“

„Jsme mrtví, ale neumíráme.“

Úvodní předmluva Roberta Kirkmana je tak přehnaně upravená, že se skoro nedala přečíst. Žluté písmo na černém podkladě – to jako fakt? Docela dlouho mi trvalo, než jsem se tím prokousal. No, i tak jsem se toho moc nedozvěděl. Ale teď k příběhu samotnému. „Tohle není svět marvelovských hrdinů. Tohle je svět, kde vládnou zombie z Marvelu.“ Hned na začátku jsem se rozesmál. Vidět Kapitána Ameriku (v tomto příběhu je to Plukovník) bez půlky mozku je fakt ikonické. Je to jedna z postav Marvelu, kterou moc nemusím. Moc u toho přemýšlí.

Malá ochutnávka:
Myslím, že mohu s klidným svědomím říci, že jste mě vy idioti podcenili. Jak jste si jen mohli myslet, že budu snadná oběť? Jsem vládce magnetismu a jsem obklopený betonem a ocelí! Všechny vás přežiju. Vážně jste si mysleli, že mě porazíte?!

Ke kresbě bych měl ještě jednu připomínku. Hnědý podklad s výraznou červenou podporou. Opravdu museli tvůrci vybrat hrdiny, a zahalit je převážně do rudé? Kresba v celém svazku pak vypadá strašně jednotvárně. Naštěstí je tu Hulk (Hulkovo jídlo se rozbilo!) a je z nich nejhladovější. Přináší více zelené barvy do marvel zombi světa. Scénář je vlastně velmi povedený. Dává mnohé možnosti k dobrým hláškám, které jsou ve velké míře využity. Tak že jsem se dost slušně zasmál. (Plukovníku Ameriko, visí ti mozek z lebky.)

Citát: Mám rád tu chuť lidského masa. Jestli se mi podaří najít lék na to, co se nám stalo . . . jestli se věci vrátí zpátky k normálu, myslím, že budu pořád jíst lidi.

Vlastně je v příběhu strašně moc úvah o existenci a životě jako takovém. Skoro každý marvelovský zombík, který v tomto příběhu vystupuje, má osobní dilema. Každý si to „zombictví“ vykládá jinak a každý s ním i jinak naloží. Ale vesměs jsou všichni jeden tým a toho se drží. I když některé zkraty v tom najdete. Například Pym a jeho žena. Fakt síla. Je to vlastně trochu strašidelné a svým způsobem i smutné. Avšak já se hodně bavil. Tento svět se mi moc líbil, i když musím přiznat, že příběh byl jen o žrádle. Tak že nic duchaplného, jen plný žaludek. Prázdná akční žánrovka. A má to strašně šíleně geniální konec. Tohle jsem sežral!!!!

Citát: Snědl jsem svoji ženu, . . . i svoji tetičku! Proč?! Proč jsem to udělal?!

95 15.04.2024

„Jak prokázal Milgramův experiment,
z deseti náhodně vybraných osob
sedm bližního klidně oddělá nebo ho bude mučit,
jen tak, protože to dostali příkazem,
dokázáno, potvrzeno.“ *

No, úplně náhodou jsem viděl film s robotem Davidem, pardón s Michaelem Fassbenderem, který si zahrál robota Davida ve filmu Aliens: Covenant. Že existuje i komiks, to jsem nezjistil díky filmu Zabiják, ale díky edici Modrá Crew. A vlastně hned na začátku jsem našel hodně rozporů – Film vs. Grafický román. V komiksu hlavní postava docela kecá, je upovídaná a někdy si dokonce i protiřečí. Nejdříve povídá, že jí její oběti nezajímají, že o nich nic neví a prostě je za prachy zabije. Ale u té oběti, u které začíná příběh, vyndá jeho fotku (což by mu vlastně podle těch keců mělo stačit) a docela dost se o něm (myslím oběť) rozpovídá. Film je dobrý v tom, že Fassbender prostě docela dlouho jen mlčí. Možná bych to přivítal i v tomto komiksu.

Citát: Nejpříjemnější je přečíst si v novinách, že to policajti uzavřeli jako nehodu.

Svazek je rozdělen na dvě části. Rána vedle a druhý příběh se jmenuje Ozubená kolečka a je to část první. Kresba je přívětivá. Pozadí komiksových oken je plné detailů. Kresba je vlastně velmi povedená. O scénáři jsem v prvním příběhu hodně pochyboval. Druhý příběh je vlastně skoro o ničem. Nic se v něm v podstatě neděje. Až na žrádlo pro kajmana. Komentáře k oboum příběhům najdete v sekci části díla u této knihy.

Citát: Pokud zabíjíš lidi podle instinktu, bude líp přestat. (Ozubená kolečka 1)

* PS - Milgramův experiment je název pro experiment amerického sociálního psychologa Stanleyho Milgrama, jenž se v roce 1963 pokusil ověřit, jak daleko jsou lidé schopni zajít ve své poslušnosti k autoritě. Milgram se tak pokusil přispět k vysvětlení psychologických příčin holocaustu. (Wikipedie)

95 06.02.2024

Vrať se do postele Mary Jane....
Dnes večer mám práci.
Petr Parker.
Úžasný Spider-Man.
Od střední školy se pořádně nevyspal.

Stan Lee prý dostal nápad stvořit Spider-Mana, když mu po zdi kanceláře lezla moucha. Uvědomil si, že s hrdinou, který leze po zdech bude sranda. No a když v seznamu členovců našel pavouka, bylo jasno. Ale chce to, aby jako zástupce zvířecího světa měl také spousty protivníků, kteří jsou stvořeni ze zvířat. A že jich od svého zrodu Spider-Man měl. A ani v tomto svazku sešitů Senzační Spider-Man #23 až #27 tomu není jinak. Až mě ta pestrá škála celkem zastrašila. A i název „Zvířecí instinkt“ nás nenechá na pochybách, že tady to bude maso.

Citát: V tlamě mu zůstal kus mě!

Hned, jak knihu otevřete, zříte tu nádheru. Jako by anděl kreslil tento příběh. A nebudete tomu rčení zas tak moc daleko. Kresbu má na svědomí Angel Medina. Tak už tu pusu konečně zaklapněte, přestaňte slintat a čtěte. Ano, kresba je závratná, moderní komiksová okna a spousty barev. Dan Kemp nešetřil a vše na vás vyloženě svítí. Ale ono vás to přejde. Brutální záběry ze zoologické zahrady vám do očí vmetou slzy. Takhle ponuře nakreslený masakr a smrt, to se jen tak nevidí. A to ještě nebyl úplněk...

Malá ochutnávka:
Na Midtownské střední jsme se v dějepise učili, že Kassandra byla slepá věštkyně, co vždycky mluvila pravdu. Pro mě to teď znamená, že když Cassandra Webbová něco řekne, poslouchám ji. Takže plachtím do míst, kde je nejsilnější příroda. V New Yorku to musí být Central park. A...páni, není skvělé, že teď můžu prakticky lítat? Tony Starku, ať jsi , kde jsi, děkuju ti.

Sešit #26 nakreslil Clayton Crain. Je to zvláštní plastická kresba, je temná, barvená tmavějšími odstíny hnědé a červené. Sice je to trochu změna, ale není tak radikální. Asi nejhezčí je scéna setkání Lizard vs. Vermin. Viděli jste někdy bojovat krysu? Není to hezké. Obsahově jsem tedy čekal víc nových příšer, ale jedná se vlastně o „staré“ Spider-Manovo známé. Jen jsou jejich zvířecí schopnosti o několik procent vyšší. Jsou žravější a mají chuť prostě jen tak zabíjet. Chybí tu vícero hlášek, pár jich tu sice je, ale na Spider-Mana je to dost ošizené, hlavně díky ponurému obsahu.

Citát: Vidíš ty šipky? Půjdeš do hajan!

Vybral jsme z pavoučích sítí několik citátů a zachytil je v profilu Roberta Aguirreho-Sacasa. Při čtení tohoto komiksu jsem si pustil výběr 46 písní od zpěváka zvaného Bathory. Quorthon už sice není mezi námi, ale jeho písně jsou nezapomenutelné. V tomto roce vyšla pamětní deska nazvaná This is Bathory. Ponuré táhlé písně se k Spider-Manovi hodí.

Citát: Světu nevládnou savci ani plazi....ale pavouci!!

95 14.04.2020

Co tady kurva
stojíte a čumíte?
Zpátky do práce!
Čeká na nás rezervace,
kterou musíme spálit!

Pokus přizvat hned sedm kreslířů do úvodní povídky byl naštěstí překonán jejich uměním. Nikdo z nich nebyl takový lůzr jako v čísle 7 Danjel Zezejli. Tak že jsem svůj prvotní odpor celkem přechodil, protože tento pokus všech wašabi prostě uspěl. Máte tu možnost vychutnat si několik celostránkových kreseb, což bylo v předešlých příbězích spíš utopií, než skutečností. Možná je to proto že R. M. Guéra na celostránkové kresby moc není. Nejlepší z těch kreseb má na svědomí Tim Truman. Ta se opravdu povedla.

Citát: Zabili mě, má ženo, ale věz, že zemřu se srdcem plným štěstí.

Toto je čas pravdy, čas nápravy, čas pomsty, ale také čas změny. Zlý kůň už je na stopě vraha své matky, Rudá vrána se pokouší najít klid, Ten kdo chytá je nezvěstný a Šunka kuje pikle, ale zatím není rozhodnut. Je čas zatnou pěsti a bojovat. Jason Aaron dokazuje, že jeho scénář je dokonalý a umně načasovaný. Sice ještě nejde do tuhého, ale katastrofa se blíží. Úplně z toho příběhu cítíte, jak se napětí zvyšuje. Nemůžete odtrhnout oči od děje. Tento sešit jsem přečetl skoro jedním dechem. Kecám, třikrát jsem se nadechl.

Malá ochutnávka:
Indiáni jsou divoši, chlapče. To nejsou řádný a čistý stvoření jako my, bohabojný lidi. Ale i tak jsou pro naši rodinu tyhle rudý negři učiněnej zlatej důl. Nebo teda aspoň jejich skalpy. Říká se, že se indoši skalpovali mezi sebou dřív, než se tady objevil ten zasranej kuřbuřt Kolumbus. Ale teprve když se do toho vložili bílý, tak to dostalo pořádný grády.....

Tedy, co mě fakt dojalo, jsou „Náčrtky“ na konci příběhu. Chlapci museli nějak vyplnit pár stránek, aby dosáhla požadovaného počtu listů. No, upřímně – koho nějaký náčrtky zajímaj. Mě ne. Vybral jsem jen tři citáty, což dokazuje, že tu bylo víc akce, než mluvení. Při čtení tohoto svazku jsem poslouchal Italskou power metalovou skupinu „The Dogma“ a jejich studiová alba „Black Rases“ (2006) a „A Good Day To Die“ (2007)

Citát: ...a stejně, jako jsme z nuly vyrobili náčelníka, z tebe tu nulu zase můžeme udělat.

95 23.01.2020

Hé iyéčhel,
wakhán thánka,
anpetu kin lé,
mičhanté kin mi
ší yu ská yé.

První dva svazky byly jen takové oťukávání a seznamování s osobami v rezervaci a tak trochu i mimo ní. V tomto příběhu už jsou dvě vraždy a rozjíždí se vyšetřování. Opět nádherně, jakoby skoro přes brusný papír, nakreslené obrazy, bez zbytečných výstřiků barev, s pouští v pozadí. Scénář je hrubý, sprostý, skoro bez humoru a to je dobře, protože k tomuto prostředí to prostě patří.

Malá ochutnávka:
Zlý kůň – Občas se musím zastavit a zeptat se sám sebe, jak jsem se do toho kurva dostal? I když důležitější je, jak se z toho dostanu? A proč mám pořád ten pocit, že to nejhorší mě teprve čeká?

Jedna věc mě však v tomto příběhu zklamala. Text České písně „Hvězdičko blýskavá“ napsaný na zdi v indiánské rezervaci Prérijní růže. Tohle nemám rád, takový nevhodný text vás úplně vyvede z reality příběhu, protože víte, že tam nemá co dělat. Překladatel Štěpán Kopřiva měl zcela jistě použít původní překlad textu na této zdi. Petr Novák by se asi otočil v hrobě, kdyby zjistil v jakém kontextu byla použita část jeho písně.

Citát: Sice jsem píchal tvou matku, ale to ještě neznamená, že jsem tvůj otec.

Tak že až na zklamání Blýskavé hvězdičky, pro které snižuji jednu hvězdičku zde, je to perfektní krutý a smutný příběh. Vybral jsem z něho 8 citátů. Nutno dodat, že citátů vesměs sprostých a tvrdých, ale dobrých. Při čtení jsem poslouchal Ukrajinskou postapo-black-metalovou kapelu White Ward a jejich dvě poslední studiová alba Futility Report (2017) a Love Exchange Failure (2019)

Citát: Na kolena zmrde! Teď chcípneš!

A něco málo ze slovníku Lakotského nářečí:
Hé iyéčhel, wakhán thánka, anpetu kin lé, mičhanté kin mi ší yu ská yé - Velký duchu, učiň dnes mé srdce čisté a ryzí.
Até wakhán thánka, mitháva khí... - Prosím pomoz mi, bože, já to nechápu...

95 05.01.2020

Ale mi přece nejsme ve válce.
Mezi místními kmeny vládne mír.
...Jenže jsou tu nebešťané
a s nimi se nám mír
nikdy nepodaří uzavřít.

Pátral jsem v minulosti, ale tohle je snad poprvé, co čtu komiks na jehož scénáři i kresbě se podílejí ženy. Zde je to Sherri L. Smithová (scénář) a Jan Duursemová (kresba) Zde na DK je tato žena jen v sekci „Ilustrátor“ a ani tam není napsáno, že je to žena. Nacházím tady na DK čím dál víc nedostatků a nevědomosti...... Jo a Dan Parsons, který je u této knihy uveden jako ilustrátor, není ilustrátor, ale pouhý obkreslovač ilustrací, jeho profesi se říká „Vytažení tuží“ – ha, čas zavést novou kolonku?

Citát: Zřím tě.

Trochu, ale jen trošičku, mě vadil ten zrychlený začátek. Myslím si, že ten kdož neviděl Cameronův film bude lehce zmaten. Já film viděl několikrát a tak jsem se moc nepozastavoval nad tím, kde se tam vzal snivec z nebes a nebylo vidět ani ta znamení. Jak říkám, některým čtenářům to může způsobit trochu chaos. A myslím si, že než to začnete číst, je dobré mít nakoukaný film Toto je sice jiná cesta, ale s filmem se sem tam protne a to v dost důležitých věcech. Dá se říci, že v základních věcech.

Malá ochutnávka (dialog):
Jejich těla jsou mladá a silná.
…..Ano. Jsou.
A co jejich mysli a duše?
…..Jak to myslíš?
Vůdce musí dobře znát svůj lid, Tsu´teji. Nastojí v čele pouhého zástupu těl, ale lidí, a ti mají tělo a duši.
…..Jejich duše jsou...čisté a srdce silná, řekl bych.
Dobře. Pak je čas stát se ikrajä maktoju.

Je to krásná kresba. A to neříkám jen proto, že modrá je jedna z mých oblíbených barev. Ne, tohle je opravdu krásné. Leč scénář je zmatečný, zrychlený a vyžaduje znalost filmu. Je to víc záporů než kladů a mé hodnocení se tak dostává na 50%. Ale protože tu takové hodnocení neexistuje, slitoval jsem se nad Na´vi a dal tři hvězdy. Při čtení tohoto příběhu jsem poslouchal – hádejte – ano, stejnojmenný soudtrack k filmu od mistra Jamese Hornera. Pustil jsem si ho dvakrát.

Citát: Nebešťané znají jen jediné – jak zabíjet.

Kniha obsahuje i povídku „Bratři“, kterou nakreslil Doug Wheatley. Napsal jsem k ní obsah, komentář, přidal jsem malou ochutnávku i citát a samostatně jí ohodnotil. Podrobnosti zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/avatar-tsu-tejuv-pribeh-406732

95 01.01.2020

Kenneth Blix si nalije panáka. Tuplovaného.
To je noc.
Kolem jedné se vrátil od Ba´al Zebuba a nastoupil druhou směnu.
Hodí to do sebe na ex.
Alkohol vystřelí do hrdla jako trifidí žahadlo.

Kniha je brutálně krvavá, bolestná a skoro celá se odehrává v Pekle.
Obsahuje málo humoru, což mě docela štve. Je tu však spousta pasáží k zamyšlení.
Líbí se mi, jak mistr Kopřiva do svého příběhu celkem nenuceně vložil popkulturní filmové odkazy. V tomto příběhu jich rozhodně několik najdete. Skoro pokaždé mají něco společného s Peklem.

Malá ochutnávka:
...opře se rukou o strom, předkloní se, chrchlá, plive, třpytky hlenů pleskají do trávy a -
- ostrý dotek zubů, dlaň se propadne do kmene, něco se do ní zakousne a Lukas se podívá a volnou rukou si ucpe ústa, aby ztlumil zaječení, protože -
- jeho ruka vězí po zápěstí v kmeni a Lukasův zpitomělý mozek vříská "kously mě úvodní titulky z Rocky Horror Picture Show", ale není to Patricia Quinnová, je to ten strom, do ruky se mu zakusuje jen strom, v černé kůře se rozevírají šedé rty, do trávy cákají sliny a Lukasova krev."

Neodolal jsem, a když jsem nedavno dočetl jednu z nových knih, při rozhodování, co si vzít do práce na čtení, jsem zvolil jistotu. Asfalt je perfektní příběh a nikdy neuškodí, si jej zvopáknout.
Místo tradičního citátu na konci komentáře jsem zvolil spíš takový monolog, který ale rozhodně stojí za zamyšlení.

Monolog:
"Tak dost. Dost. Mysli na něco jinýho.
Třeba. Jakej film natočil Stanley Kubrick v roce 1968 ?
A John Landis v roce 1992 ?
To nemá cenu. I kdybych si vybavil kompletní filmografie, rok nedám.
Dobře jinak. Otázka: Co mají Stanley a John společnýho ?"

PS – Tento příběh vřele doporučuji!

95 15.10.2019

Vy jste stejná
jako všechny princezny,
které jsem kdy zachránil,
chlap vás nikdy nezaujme,
pokud nevytasí ocas.

Tak jo, kresba je trochu divnější, než obvykle, ale když si na ní zvyknete, není co řešit. Možná jsou některé barvy trochu růžovější, než by se na Strážce slušelo, ale jinak to je cajk. Zápletka tajemná, rozhovory s Star-Lordem, jako vždy ostré jako břitva a Groot ...je prostě Groot. Geniální je sešit číslo 5. Jak tam se Groot rozkecá, no to mě hlava nebere :-) Já jsem Groot! Odlehčené, vtipné a rychle to přečtete. Ale například dvojstránku útěku z vězení jsem studoval dost dlouho. A nasmál jsem se u ní.

Malá ochutnávka:
...obvykle, když nechráním celou Galaxii spolu s ostatními Strážci, fušuju do zachraňování princezen a jiných super ušlechtilých věcí. Znáš to, klasická heroická facha.....

Kresba jednoduchá, spousty hlášek a, což mě možná ani moc nepřekvapuje, je to zatím nejsprostčí komiks, co jsme četl. :-) Vybral jsem spousty citátů a vložil je Skottie Youngovi na jeho profil. Tento svazek obsahuje sešity #1 - #6 ze série Rocket Raccoon. Při čtení jsem poslouchal Soufly a jejich studiové album Archangel z roku 2015. A teď už běžte do #&€|@*&# nebo do postele. Stejně všichni umřeli. Konec.

Pozor, následující citát obsahuje SPOILER a vyzrazení děje pátého příběhu!!!!
Citát: Já jsem Groot! Já ...jsem... Groot!!! JÁ jsem GROOT!!!!!!

95 11.07.2019

Bohové
en masse
neboli:
Kam se podíváte,
všude samý Bůh.


SVĚTLO POZNÁNÍ
Od této knihy jsem dostal přesně to, co jsem očekával. Mistr astroarcheolog Erich von Däniken už od roku 1968 řekl mnoho pravdy o mimozemšťanech, kteří kdysi navštívili matičku Zemi a nesmazatelně se zapsali do její historie. Toto je již devátá antologie s příspěvky různých badatelů na poli astrologie, historie, archeologie a hlavně spolupracovníků na projektu paleo – SETI, které se zaobírá nejen hledáním důkazů o návštěvách cizích civilizací na naší planetě.

Citát: Panebože, jen nedopusť žádnou diskuzi.

VÝSMĚCH V TISKU A CHYTRÁCKÉ STUDIE
Opět se zde myšlenkové pochody přispěvovatelů posouvají dále. Bourají hranice nastolené, tak zvanými pravými vědci, jejichž názory jsou již hluboce zakořeněné v lidské mysli a je těžké je vyvracet. Slepě věřící ve svojí pravdu stále tvrdohlavě přehlížejí někdy i hmatatelné důkazy o dřívějších mimozemských návštěvách. Toto je další soubor vědeckých prací, vyvracející myšlenku, že jsme v celém velkém vesmíru sami jen my lidé.. Už jen tato myšlenka je k smíchu.

Citát: Odchylky od dosavadního oficiálního mínění jsou zapovězené.

V NEKONEČNÉM VESMÍRU
Nejvíce mě v této knize zaujala myšlenka malých vesmírných raket. Raketky ve velikosti deseti centimetrů vyslané prostorem a časem do hlubokého vesmíru, které cestou jen fotografují a zasílají fotky na svou základnu, jsou zajímavou myšlenkou.
A také toto je mrazivá studie: Možná jsou nejpokročilejší formy života ve Vesmíru tak malé, že je s pomocí našich astronomických nástrojů vůbec nejsme schopni objevit......

Citát. Používej svůj vlastní rozum!

Tato kniha asi není pro běžného neinformovaného čtenáře. Kdo nečetl alespoň pár knihy na toto téma (a nemusí to být jen od Dänikena) pravděpodobně nebude chápat obsah této antologie. Toto jsou starší myšlenky posunuté o pár úseků do budoucnosti, věci, které ještě nejsou schopné svého vlastního života, ale tempora mutantur, nos et mutamur in illis.......Časy se mění a my se měníme s nimi.

Citát: Rodí se nové paradigma.

95 16.05.2019

Utichlo řinčení mečů
a dozněl nářek umírajících.
Nad sněhovou plání
zborcenou krví
se rozhostilo ticho.

Hned na počátku příběhů mě zarazila jedna věc. Šestnácti stránkový Prolog, který je na začátku této knihy, je úplně stejný, jako prolog v knize „Zrozen na bitevním poli“. Už se tak trochu bojím, že tento Prolog bude i na začátku knihy Conan 2 Bůh v míse. Protože už teď je to 32 stránek, tedy 16 barevných listů, které vlastně můžete přeskočit.

Jinak si v tomto svazku můžete přečíst povídky, na sebe navazující příběhy:
Z temných chlumů ***
Dcera pána mrazu *****
Na hřbetu severního větru **
Brány Ráje ****
Popel a prach ***
Den rozloučení *****
Krev za krev ****

Také můžeme zaznamenat změnu kreslíře. V tomto svazku je to Cary Nord. Jeho kresba není tak hrubá, jakou měl Greg Ruth, ale zase má tato kresba jemnější rysy a větší škálu barev. Těžko říci, kdo kreslí lépe, ale mě se líbí původní styl Grega Rutha. Nepodařilo se mi však zjistit, který malíř nakreslil ten Prolog. A bohužel jsem měl pravdu. Čím víc se probojováváte tímto svazkem, zjišťujete, že se kresba moc nestřídá. Nacházel jsem stále stejné směry pohledů tváří, jen barva byla trochu rozdílnější. Kresba je jednotvárná a chybí tomu kreativita. Nejhůře nakreslený příběh má název „Na hřbetu severního větru“. To bylo šíleně odfláknuté.

Malá ochutnávka:
S pomocí štěstí nebo zkušeností si cizinec vybral dokonalé místo.
Hromada kamenů mu chránila levý bok.....
…..hustě zarostlá rokle záda.....
…..zatímco vpředu a vpravo spřádal jeho obrovský meč krvavou pavučinu smrti,
kterou nedokázal nikdo přetnout.

Scénář kolem Conana je dobrý, jeho život, jeho příběhy i jeho dobrodružství – tady je to v pořádku. Kde mi to hodně haprovalo byl příběh „Popel a prach“. Logiku Hyperborejců jsem nechápal. Oni jsou znuděni životem věčným a nesmrtelností a tak spáchají sebevraždu i se svými otroky, aby se dostali mezi bohy a stali se tak ….. nesmrtelnými !!!!!??????

Při čtení této knihy jsem poslouchal skupinu Korpiklaani a jejich album Kulkija z roku 2018

Citát: U Audhambliných ňader!

95 16.05.2019

O salutaris Hostia quae
coeli pandis ostium.
Bella premunt hostilia;
da robur,
fer auxilium.

Tak tento příběh už má vesměs vše, co chybělo první knize. Je tu o hodně víc humoru, více akce a plno krve. Tady to dostává ten správný říz, rychle se to čte a člověk se úplně těší na další příběh. Proklatý je povedenější. Což zákonitě vede k otázce: Jaký bude další příběh. Neklesne jeho úroveň na roveň první knihy? Nebo to bude leště ulítlejší, než již vydané dvě knihy? Uvidíme, ale nejdříve se pojďme zaobírat tímto příběhem.

Citát: Vůbec se nehýbal, jak to umějí jen upíři a náhrobky zvířecích mazlíčků.

Příběh vesměs navazuje na první dobrodružství nebo vlastně spíš se zaobírá následky prvního střetu Železného druida s démony a vyššími bytostmi. Dokonce se tu již vyskytují první příznaky pravé erotiky, i když sex s Mórrígan není zas tak úplně košer. Ale je to sex, dobrá zpráva pro teen čtenáře. Hlavní hrdina oplývá ironickým humorem, jeho pes Oberon je taky tak trochu vtipálek a tak je o zábavu postaráno. Přidejte tucet zlých čarodějnic, několik nasraných démonů, dvě krásné Bohyně a příběh může začít.

Malá ochutnávka:
Druidův deník, 1. listopadu:
Co nejdříve koupit přitažlivé učednici nějaké škaredé beztvaré oblečení; možná jí i přesvědčit, aby si vyholila hlavu. Namluvit jí, že to dělají všichni zasvěcenci, co by se jednou chtěli stát hustým druidem......

Rozesmála mě scéna s železným elementálem, kdy je mu nutné jako oběť přinést několik vílek nebo víláků. Prý se v Tír na nÓgu strašně rozmnožují :-) Jako aby jste si zase nemysleli, není to jen sranda, v tomto příběhu zemře spousta nevinných lidí a dost těch zlejch a možná i vílek. Asi nejstrašnější je bitva v hudebním klubu. To je skoro ta scéna, kterou by jste v tomto příběhu možná ani nečekali. Ale je tu, je krvavá, má dobrou choreografii a ještě se u ní zasmějete – fakt nekecám. Tady není co vyčítat. Vybral jsem víc jak deset citátů a opět je vložil Kevinu Hearnemu na profil.

Citát: Hrnou se na nás nepřátelé; dej nám sílu, poskytni nám pomoc.

95 03.05.2019

Kapitola 1 – Ať žije Ragnarök!

CESTA BUDE BRZO VOLNÁ!
Pak poplujeme do bitvy!
Smrt bohům!

PŘEHLED KOMENTÁŘE:

01 Ať žije Ragnarök!
02 Mé zlé sny o nehtech na nohou
03 Jděte za smradem chcíplých žab
04 Vymyslíme odporně děsivý plán
05 Přepadeni hromadou kamení (ochutnávka)
06 Zábava s operací srdce
07 Mám špatnou zprávu, no ...vlastně je to citát
08 Skadi o všem ví, po všem střílí
09 Můj pomalý rozjezd (jedem s dalším citátem)
10 Můj velký závěr

Kapitola 2 - Mé zlé sny o nehtech na nohou

MAGNUS CHASE POTŘETÍ. Pravda je taková, že po přečtení dvou knih na stejné téma čekáte víc a víc (vy víte čeho). Jenže příběh je už rozjetý a jde spíš do finále než aby vznikaly nové a nové situace. Tak se s tím musíte smířit a vzít to, co je (hlavně neberte Thořovi kladivo!!) Tento příběh je trochu pomalejší. Vlastně přichází očekávané (ragnarök) a možná už i nevyhnutelné. Loď z nehtů je připravena, (paznechti taktéž) Loki také, ale ještě čekají, (až rozmrzne led) co na to parta z devatenáctého patra hotelu Valhala.

Kapitola 3 – Jděte za smradem chcíplých žab

JAK JSEM ŘEKL, UŽ VÁS TU NIC NEPŘEKVAPÍ. (možná) Je tu, ale novinka. Zatím, co jsem se v předcházejících knihách jen smál a uchcával, je zde několik scén, které vyžadují i hlasitější PROJEVY uznání. Při jedné scéně jsem smíchy zařval tak, že vedle sedící stařenka málem dostala infarkt. Podívala se na mě tak zle, že jsem chtěl požádat Thora, aby mi půjčil kladivo a praštit (Thora ne) jí. Tak že i v tom nutném uceleném finále se najde spousta věcí, které za to stojí.

Kapitola 4 - Vymyslíme odporně děsivý plán

ABY SPISOVATEL RICK RIORDAN uspokojil všechny náboženské skupiny, vložil na konec této knihy pár maličkostí a tak ukojil (zavřel hubu všem) dnešní trend o antirasistické politice. Představte si černocha, kterak vyslovuje muslimskou modlitbu na lodi severského (pardón, Jotunského) boha. Bál jsem se, že se to nakonec celé zhroutí náboženským paradoxem.

Kapitola 5 – Přepadeni hromadou kamení

VYŠKUBL JSEM SI PŘÍVĚSEK OD ŘETÍZKU a přivolal Sumarbrander.
Jacku! Křikl jsem.
Co je? Křikl zas on na mě.
Braň Alex!
Co?
Ale při tom doopravdy nebojuj!
Co?
Jenom od ní drž dál toho hliněného obra!
Co?
Rozptyl ho. BĚŽ!
Byl jsem rád, že nenásledovalo další „co?“, jinak bych se začal bát, že můj meč ohluchl.

Kapitola 6 – Zábava s operací srdce

SOUBOJ S LOKIM SE MI VŠAK ZDÁL NEDODĚLANÝ se spoustou nudných keců ….že to skončilo tak jak to skončilo? Inu bylo nebylo. (nejlepší byly kachny) A těm jejich lžím se ani nedá věřit, protože to byly...lži. Všechny ty staré příběhy jsou v zásadě o tom, jak jedna skupina zavraždila jinou a vzala si její věci. (tak nějak to asi bylo). Tady to však byla tak trochu srdcovka. Hlavně pro Magnuse, protože scéna se srdcem je jedna z těch nejlepších v celém příběhu. (víc neřeknu)

Kapitola 7 – Mám špatnou zprávu, no ...vlastně je to citát

Z PROKLETÝCH PRSTENŮ jsou vždycky ti nejhorší draci.

Kapitola 8 – Skadi o všem ví, po všem střílí

ALE BYLA TO DOBRÁ CESTA A MĚLA SVŮJ ÚČEL (Ragnarök) I v tomto příběhu se vyskytuje spousta nových postav (stále řeší to samé) až jsem se v nich někdy i ztrácel (v některých doslova) Třeba taková Skadi. Čím se proslavila? V téhle záležitosti se severskými bohy (a nejen s nimi) by se vážně hodil katalog s lesklými barevnými fotkami všech zúčastněných a přehledy jejich činů. (jak například vypadá Zörchcan?)

Kapitola 9 – Můj pomalý rozjezd (jedem s dalším citátem)

HRDINOVÉ NIKDY NEMAJÍ ČAS se připravit.
Nejdřív sněz čokoládu a svět znič až potom.
Jsem připravený! Živý i mrtvý...i oživený.

Kapitola 10 – Můj velký závěr

TAK TO BYL MAGNUS CHASE z devatenáctého patra hotelu Valhala, syn Freye, syn Natalie, kamarád Mallory, Nedorosta, Týdžeje, Blitzena, Heartstonea, Samirah, Alex a Jacka (Džeka). To byl jejich příběh. A byl to dobrý příběh. (doporučuji) Svědomí mi odpovědělo NE! A pak se zhroutilo hysterickým pláčem.

95 15.03.2019

Na trávě byla
bílá rosa,
zpíval slavík
a já jsem se styděl,
že jsem člověk.

Tohle je kniha a příběh, ke kterému bych se nikdy sám nedostal. Ale vzhledem k tomu, že jsem jej dostal pod stromeček (který jsem neměl), tak jsem se do toho pustil. Musím ještě konstatovat, že Ježíšek byl asi opilej nebo spíš se nalokal Mosteckého vzduchu, když přes Most letěl. Tady asi někde došlo k výměně dárků a já dostal Rozkazy z Berlína.

Citát: Fakta často bývají mnohem podivnější než beletrie.

Příběh je to průměrný, detektivka postrádá napětí a sem tam haprovala i logika. Hlavně hlavní hrdinka Ava v tom děla docela bordel. Její chování mi někdy nešlo moc na mysl a nechápavě jsem pokrucoval hlavou. Špetka špionáže bez zbytečné krve, válečné období a vlastně celá ta atmosféra příběhu mi připadala jako umělá. Ale to nebude spisovatelem Simonem Tolkienem (jméno pro úplně jiný žánr), ale mnou, protože vlastně vůbec nečtu válečné romány, ani špionážní příběhy a jen zřídka se dostanu ke krimi.

Malá ochutnávka:
My dva se spolu dostaneme daleko, - Heydrich si jeho slova přesně pamatoval - prohlásil vůdce, protože vy jste naprosto oddaný věci a protože stejně jako já máte vůli. Vůle je všechno, Reinharde. To vy víte, že?

Tak se vlastně nejzajímavější na knize pro mě staly rozhovory mezi vůdcem Německa a jeho pobočníkem Heydrichem. Těch však v knize není moc, jsou jen takovou povinnou vložkou.
S trochou nesnází jsem to však dočetl. Nenudil jsem se, abych měl důvod to ukončit a vlastně mě i konec příběhu zajímal. Mé hodnocení je tak 50%, ale protože to na Databázi knih takto nejde vyjádřit (kdy už to půjde?¨) dávám tři hvězdy.

Citát: Velitel vzdušných sil a ani se nevejde do letadla.

95 02.02.2019