Terva
komentáře u knih
Ztracený svět
Michael Crichton
Druhá fáze, druhé dobrodružství. Ať jsem viděl film nebo četl tuto knihu, vždy jsem to prožíval a fandil hlavním hrdinům. Kdo že jsou moji hlavní hrdinové? To nechám na vás. Někdy se to nedá rozeznat.
Rohy
Joe Hill (p)
Jako Rocker a Metalista jsem si v knize našel své oblíbence a i když je příběh krátký, ještě mu určitě nějaký ten čásek budu věnovati.
Tři vyvolení
Stephen King
Kupodivu je druhé dobrodružství za paprskem lepší než Pistolník.
Krev padlých andělů
Jan Urban
Když jsem si koupil první příběh Jana Urbana Pragocalypsa a poprvé se začetl do tohoto románu, byl jsem mile překvapen.
Děj příběhu je prostě nádherný. Tento žánr mám rád.
Vlkodlaci, upíři, party lidí ala x-men a hrozící zkáza apokalypsy.
Druhý příběh je ještě lepší.
Prahu ničí staří bohové a skupina v čele s padlým andělem se snaží město zachránit.
Je to propracované, vtipné, napínavé se spoustou odkazů na historii, hudbu a filmy.
Obě knihy se dostaly na první místo mého žebříčku pro nejlepší fantasy příběh za rok 2014.
Předpokládám, že třetí kniha bude ještě lepší.
Vřele doporučuji!!!!!
In Nomine Sanguinis
Miroslav Žamboch
Krvavý příběh, skoro bez špetky humoru, ale se spoustou akce.
Je dobré si nejdříve přečíst Visio in Extremis od stejného autora.
V tomto příběhu je totiž několik odkazů, tak ať jste v obraze.
Několik citací:
Rána jsou nádherná. Je lepší umřít ráno než v noci. Živým to tak připadá a mrtvým je to jedno.
Podívala se na mě a kousla mě.
V první chvíli jsem si myslel, že to jenom naznačila jako předtím,
ale pak jsem si uvědomil, že mě to opravdu štíplo.
Ty jsi mě skutečně kousla! ohradil jsem se.
Jsem upír, zapomněl jsi?
Panebože!
Vlkodlak by neměl brát jméno boží nadarmo!
Kamarád do deště
Martin Moudrý
Pan Moudrý čerpá z několika akčních filmů, které proplétá,
doplňuje a tvoří z nich svůj specifický příběh.
Hodně využívá předlohy k filmu Terminátor.
Musím říci, že ikdyž se to může zdát jako,.... a teď budu trochu tvrdej, nemoudrej..
dobrý námět, moc se mi to jeho vykrádání nezamlouvá.
Tokijský ghúl 4
Sui Išida (p)
Ty brambory chutnaj jako ztvrdlá křída...!
A cibule křupe jako hmyzí křídla!
Omáčka chutná jako špinavá voda.....
Co je to sakra za příchuť.
Kaneki a další jeho extempore s jídlem a to jídlo tady jí dobrovolně, ale nevydržel.
S příchodem staronového ghúla zvaného „Labužník“ se série posouvá do dalšího levelu.
Není nic tak vzrušujícího a dojemného jako odevzdat se zcela do rukou autora a kráčet jeho světem.
Hlavně když si přečtete, co se stane, když se zkříží (sexem) ghúl s člověkem. Jak dopadne embryo u ghúlky a nebo jak skončí plod v těle lidské ženy. To vše je ještě krásně a výstižně nakresleno. Fakt nekecám.
A jako třešnička na vrcholu dortu přichází kapitoly 037 a 038 nazvané jednoduše „Večeře“ a „Porcování“. Poprvé, kdy jsem se zhluboka zasmál něčímu neštěstí.
Nuže, milí čtenáři, snad si dnešní porcování patřičně vychutnáte.
Co mě však trochu zarazilo byl ten úplný konec, tady jsem trochu kroutil hlavou a ubral jednu hvězdu.
Citát: Ty vole, to je Boží! Taky začnu dělat kung-fu!
Mechanický anděl
Cassandra Clare (p)
Tak jsem se s velkou radostí zase začetl do upířiny i s démony i s vílami a říkal jsem si:
Dobrá recenze, dobrej obal, zajímavá upoutávka
to bude paráda.
A ejhle. V tomto příběhu se ve své podstatě vůbec nic neděje. Existuje tu jakási upíří policie – Lovci stínů si říkají - a maj s upíry dohodu. Nějak jsem nepochopil o jakou dohodu vůbec jde. Upír je dravec, co od něj chtěj? Pokud maj dohodu o nezabíjení „obyčejných“, jak můžou mít upíři s sebou chodící krevní banku, tedy člověka, ze kterého se můžou kdykoliv napít, a při tom neporušovat nějakou tu dohodu. Démona jsem nenašel snad ani jednoho a o vílách se slehla zem.
Do půlky knihy jsem se hodně nudil a pointy jsem znal ještě dvě stránky před jejich vyvrcholením.
Básně, kterými začíná každá kapitola jsou to nejlepší na příběhu, leč nejsou paní spisovatelky, ale jsou „ukradené“ klasikům tamní doby. Obsahově jsou ty básně kvalitnější než celý příběh.
Po celou dobu, co jsem to četl, jsem si nenašel žádnou výjimečnou postavu, které bych fandil. Naopak, co mě velmi zaráželo, že paní spisovatelka, dala všem postavám nějaký ten základ , nebo kodex chování a povahy, ale když se jí to hodilo do další kapitoly, klidně to té osobě změnila a v další kapitole už se ta postava zase chová jinak. Když je někdo cynik, má jím zůstat přinejmenším do poslední kapitoly, když je někdo bručoun to samé atd.... Ne to měnit podle toho, jak se mi to hodí do krámu.
Asi na každé páté straně je popisováno oblečení „účinkujících“ postav a to celkem sáhodlouze. Tedy od nohou až po hlavu. Připadalo mi to jako módní časopis bez fotek.
A když se po půlce příběhu začne spisovatelka Cassandra Clareová zaplétat do milostných myšlenek hlavních postav a rozebírat, kdo koho miluje a kdo ne. A ten tamtu a tahle tajně o tomhle klukovi...bla..bla...bla..... Už jsem toho měl dost. Knihu jsem na straně 260 zaklapnul a hodil jí to Temže. Také jsem s kolonky „CHCI SI KOUPIT“ okamžitě vyškrtnul obě pokračování a přidal jsem si je do své soukromé kolonky – UŽ MIKDY VÍCE!!
Byl jsem tak nasranej, že je mi úplně jedno, jak příběh skončí.
S knihami musí být člověk vždycky opatrný.
Síť přízraků
Ondřej S. Nečas (p)
Večer byl chladný, mlhavý,
když zšeřelou ulicí procházela
čarodějnice........
Tak u tohoto příběhu jsem si nebyl moc jistý. Velmi zvláštní prostředí, obsahově trochu zmatečné, ale vývojem událostí velmi krásné až magické.
Malá ochutnávka:
…..zavřela oči, a když je otevřela, byla čarodějnicí. Viděla svět v jiných barvách, bylo jich mnohem víc, než pojme jedna duha, těžko se v nich vyznalo, viděla barvu strachu a barvu brouků pod ostěním, cestičky rybenek zářily jako šrámy, pavoučí sítě zdobily obraz úskočným třpytem a viděla barvu rozkladu, šťavnatou a všeprostupující, viděla ji sama v sobě a vdechovala ji rozšířeným chřípím.
Co mě tedy dostalo byla představa „Lahvového lesa“ sen každého alkoholika tu byl nepříčetně popsán do každičkého detailu. Já slintal žížní. Tohle bylo perfektní.
Naprosto krásná byla jeden a půl stránková anabáze „Vincenc a pes“. U toho jsem brečel smíchem. A ono se to ještě rozjede dále do obsahu příběhu – paráda.
Má to své mouchy a tak nedávám plný počet, ale 80% je dostatečné, pro tento příběh.
Vybral jsem čtyři citáty a vmagikoval jsem je dočasně Nečasovi do profilu,
CITÁT - Jsem Kladivo na čaroděje, bejby!
PS: Krásný erotický obrázek je jeden z nejlepších v této sérii. Tleskám panu mistrovi Lubomíru Kupčíkovi.
Vlci
František Kotleta (p)
Tak tohle bylo velké zklamání. Kotleta tu nepředvedl nic, co by čtenáře mohlo zaujmout. Gerhard alias Radagast (Radegast) si žije svým vlastním životem a to je celkem nudný život. Chybí tu humor, akce a nějaká ta smysluplnější myšlenka.
Výtah do pekla
Jiří Pavlovský
Na stolku ležela kniha s upírem na obálce,
jedna z těch, které patří do žánru „vaginální fantasy“.
Štítivě ji odsunul stranou.
Walter spal s mrtvolami, ale měl svou důstojnost.
Tak tady se to zase rozjelo. Tedy pokud to, v čem stojíte je výtah a ne velmi malý byt. A tlačítko přízemí zmáčknul opět tvůrce série Jiří Pavlovský. Tentokrát vytvořil tři paralelní linie, které se opět na konci sejdou. Tento styl psaní se mi velmi líbí. Pravda však je, že ta třetí Vincencovská linie je trochu odfláknutá. Mistr spisovatel se asi bál erotických scének. Ale u Vincence si to určitě necháme ujít, že?
Krásně „vykreslená“ je scéna „Klaudie a její oblékání“. Skoro dvoustránkové story, které mě velmi rozesmálo.
CITÁT - Nebyla si jistá, jest-li se to sluší, vstupovat do doupěte zla s výstřihem. I když, i zlo se určitě rádo podívá na kozy.
Naopak velmi ponurá až klaustrofobická je Felixova anabáze v nekonečnu. To je hororové až flustrující dobrodružství.
Odporná až nechutná je sbírka jednoho nejmenovaného nájemníka paneláku, kde je velmi neposedný výtah. Ta sbírka je fakt humus – na tohle by snad nepřišel ani Quentin Tarantino s Robertem Rodriguezem. I když jich „koule ve sklenici“ (Planeta Teror) se tomu dost přibližují.
A samolitr, dojde i na pivo. To by nebyla Česká kniha, bez piva.
Malá ochutnávka:
Felix Jonáš měl na sobě jen trenýrky a vytahané tričko „Guns´n´Roses", což jasně dávalo na vědomí, jak moc staré tričko to je. Natáhl se na postel a dal si ruce za hlavu : V ledničce je pivo. Asi. Možná jsem ho včera vypil.....
Kvalitu příběhu podtrhuje i to, že jsem z příběhu vypsal více jak deset citátů (Jedenáct a jeden dialog) a to už je co říci.
Velmi čtivé, hororové, nechutné, mrtvolné a rychlé, na které se jen tak nezapomíná.
DIALOG:
WALTER: Vegetariánské jídlo je chutné a zdravé.
JONÁŠ: A jsou lidé, kteří dokáží připravit soju tak, aby nechutnala jako mycí houba.
Tyhle legendy jsem taky slyšel.
Věř mi, jsou to jen mýty.
A pokud se chcete dozvědět, jak udělat z Karla IV. Jana Husa – vřele tento příběh doporučuji :-)
Losí hovno
Lars Simon
Muž musí udělat, co musí udělat.
Velmi specificky pojatý příběh Torstena, muže ve středním krizovém věku, který díky jednomu dědictví zažije podivný až bláznivý výlet. Koupí ojetý vůz značky WV-BUS, pojmenuje ho Lasse (i auta potřebují jména) a vyráží na trasu dlouhou 1600 kilometrů z Německa do Švédska. Na tamním statku, který zdědil, se chce zabydlet a začít psát knihy, nebo alespoň napsat jednu knihu, o mužích ve středním krizovém věku. Pravda, otec ho odrazuje od cesty a tvrdí, že Godseltorp je zatuchlá díra a že tam nepřežije ani mrtvej, ale hlavní hrdina je optimista a nenechá se odradit.
Už z prvních vět a odstavců je jasné, že to bude sice částečně smutné, ale plné ironického až černého humoru. Jen cesta samotná do Švédska si vyžádá spousty obětí a odříkání. Je vlastně fajn, že vždycky může být ještě hůř. Já osobně jsem sice hlavního hrdinu litoval, ale strašně jsem mu fandil. Když však cestou vzal jednoho podivného stopaře jménem Rainer, stal se tento člověk mým koněm nebo spíše jednookou krávou – jak chcete. Jeho slova a karmické výroky jsou boží. A hlavně, skoro každou větu zakončí slůvkem – ne. Tak proč ho nevzít, ne. Příběh je rozdělen do několika částí, ne, ale ten konec mi moc neseděl, ne. Možná je trochu přehnaný, ale i tak je to super sranda, ne.
Malá ochutnávka:
Měl jsem nepříjemný pocit. Chtěl jsem co možná nejrychleji natankovat, zaplatit a ujet. Hlavně se u čerpací stanice Stephena Kinga nezdržovat. A vyhnout se jakémukoli konfliktu.....
Musím přiznat, že skoro na každé stránce jsem se něčemu zasmál. Většinou jsou to nechtěné, ale bravůrně zvládnuté situace, dokončené nějakým vysvětlením. Zajímavé je také to, že spisovatel dokázal čtenáře zaujmout a dokonce mu dovolí předvídat. Stane se tak, že čtenář už dávno dopředu ví, že bude průser a jen čeká na které stránce to bouchne. Já jsem byl pak na sebe hrdý, že jsem to uhádnul. Ale pak jsem pochopil, že je to schválně, nutí vás to přemýšlet a těšit se, kdy to přijde. Takových situací je tu spousty a věřte, skoro každá vám pak přijde vtipná, nebo alespoň veselá, ne.
Osobně se mi strašně líbila situace, kdy Reiner prohlásí, že, to je super, ne, důsledek katalyzačního komunikačního média, ne. Fakt supr situace, ne.
Na konci knihy jsou přeložené výrazy použité v tomto příběhu. Hlavně Švédské překlady. Je to dobrá věc, jen mě mrzí, že jsem na to přišel až po přečtení knihy. Tam jsem pak zjistil, co švédsky znamená Tjugosex.
Nedám pět hvězd, ale jen čtyři, opravdu mi to ten konec trochu pokazil, ne.
Avšak příběh vřele doporučuji, je to sranda a příjemná oddychovka, ne.
Citát - To je felkem dobvej ftípek sfázat Nora norfkým sfetrem, fakt legrafe.
To je přece nesmysl
Jiří Kulhánek
Tyto povídky jsem četl s odstupem let. Jsou to jedny z nejlepších Českých povídek, jaké znám. Jsou vtipné, temné, sexuální. Vyšly v jedné knize, kterou jsem nikdy nemohl sehnat a tak jsem si je na vlastní náklady nechal vytisknout v hradní knihovně do koženkové vazby se zlatým nápisem Povídky - Jiří Kulhánek.
Příliš dlouhá swingers party
František Kotleta (p)
Po trilogii Bratrstvo krve a duetu nazvaném Perunova krev,
každý čekal podobné téma, ale to není pravda.
Kotleta nám tu vyvrhnul zcela nový a nečekaný zážitek.
Jedná se o pět povídek,
které spojuje čtveřice vyšetřovatelů přes okultní vědy a vyvolávání démonů, sukub a jiné havěti.
Samozřejmě, že podle názvu je každému jasné, že tu bude hodně sexu,
ale není tu hodně sexu, je tu strašně hodně sexu.
Povídky nesou názvy:
Boží tango,
Příliš dlouhá swingers party,
Srdeční záležitost,
Pražské kobky
a Artefakt.
Biblí svatá
neznámý - neuveden
"Nyní jsem poznal,
že větší jest Hospodin
NADE VŠECHNY BOHY;
nebo touž věcí, kterou se vyvyšovali,
on je převýšil." (Exodus kap.18 verš. 11)
Mám "Biblí svatou aneb všecka svatá písma Starého i Nového zákona", podle posledního vydání Kralického z roku 1613 vydaného v Praze nákladem biblické společnosti Britické a zahraniční, vydané roku 1929. Bibli jsem četl hlavně pro její nekonečný obsah mimozemšťanů, bohů (ne jen jednoho) jejich počínání, klonování, ničení a v neposlední řadě i pomáhání. V Bibli je velká spousta zbraní, jejichž původ dnes již nezjistíme, je plná létajících strojů, jaderných válek a samozřejmě i lásky.
Malá ochutnávka:
Ale budete mi svatí, nebo svatý jsem já Hospodin, a oddělil jsem vás od jiných národů, abyste byli moji.(Leviticus kapitola 20 verš 26)
Bohužel jsem spíše zastánce první Adamovo ženy Lilith, ale o tý se prý moc nesmí mluvit, protože je spjata se Satanem, ale každý soudný člověk ví, že to byla ona, kdož se v hávu hada do Ráje přikradla a Evu jablko sníce donutila - ale i tak jí fandím. Kniha je velkou pokladnicí všech technických vymožeností, pradávných proroctví, podivných výletů do Vesmíru, záhadných dlouhých lidských věků a spoustou smrti.
Citát: Kdo by obětoval BOHŮM, kromě samému Hospodinu, jako proklatý vyhlazen bude. (2 Mojžíšova kapitola 22 verš 20)
Je snad jasné, že na Bibli pohlížím pohledem stejným jako takový velikáni jako je Ludvík Souček nebo Erich von Däniken - ano, používám nový zrak, ale nebojte solný sloup z vás nebude.
Citát. A tak bylo dnů Izákových sto osmdesáte let (Genesis 35 verš 28
Tušení stínu
Ludvík Souček
Tohle je prostě moje parketa. civilizace na naší i jiné planetě, mimozemšťané a hlavně téma, co jsou zač delfíni? Prostě nádhera. Spousty informací, spousty cest a jen jeden stín.
Z pekla
Alan Moore
Tohle je naprostý unikát. Koupil jsem to sice draze, ale součástí komiksu bylo i CD se soudtrackem k filmu. I když černobíle kreslené, utváří to perfektní tamní atmosféru. Závěrečný epilod si také zaslouží pochvalu, 100%
Srdce v Atlantidě
Stephen King
Opět povídková kniha a já je zrovínka moc nemusím. Ale když je napíše a vydá můj nejoblíbenější spisovatel, nemůžu to ignorovat. Srdce v Atlantidě jsem už ignoroval (přečetl) dvakrát.
Čaroděj a sklo
Stephen King
Série si zachovává vysokou laťku a ačkoliv už je toho celkem dost, příběh cesty za paprskem ještě pokračuje.