Terva komentáře u knih

„Je to
jeden
z mála domů,
který tady
zůstal stát.“

V zapomnění je již osmnáctou povídkou v edici Zrnka temnoty. Když se tak zpětně podívám na má hodnocení a komentáře k předcházejícím příběhům, je to jak lochnesska. Jednou nahoře, jednou dole. Honza Vojtíšek napsal lehce nadprůměrný hororový dobrodružství. V tomto případě se povedl nejen přebal knihy, ale i její obsah. Napínavé hororové setkání s nádechem tajemna se kloubí s novým domovem o který rodina nechce přijít a tak čelí nebezpečnému protivníkovy. Je to vlastně i celkem smutný příběh, hlavně minulost v tom obsažená. Celkem zajímavé zahánění duchů (nebo darům Bohů?) pomocí okurek a velmi povedený konec.

Citát: Na jaře bychom měli vysadit okurky. Hodně okurek.

58 25.01.2025

Tři aspiranti, jedna zkouška.
Mohou projít jen jako tým.
A tým je silný, jako jeho nejslabší článek....Naruto.

Kniha začíná příběhem #37, nazvaným „Nejhorší varianta“, Tento sešit má dvojstránkovou kresbu, jenže je tak normální až obyčejná, že vlastně nepřekvapí. Na první pohled vypadá tato kresba hezky, ale při delším zkoumání, je vlastně čitatel zklamán její jednoduchostí. Tak nic, jdeme dá.....

Malá ochutnávka.
Hele, támhle to je želva, že?
To nepoznáš, nebo co?
Hele a může se želva stát nindžou?
A to mám vědět jak?
Hlupáku!

Já vám v poslední době nějak nevím. Furt je to o nadávání, vychloubání, rvaní a řvaní.
Mám pocit, že je to furt dokolečka dokola, sem tam získají novou zkušenost, ale pak se zase někdo rozčílí, nejvíc Naruto. Ten pak začne, jak je nejlepší a že to zvládne a on to nezvládne a....bla bla bla.
Pátá kniha a stále nic nového, kresba jednoduchá, postavy přečtené již z první knihy a vůbec od nich neočekávám nějaká překvapení.

A co mě rozesmálo, je opět další přiznání pana Masaši Kišimota, že, když má každý týden nakreslit jeden díl, nemůže kreslit kvalitně. Tak ať jde do riti. Já si kupuji komiksy pro jejich nádherné kresby. Když budu chtít příběhy, koupím si klasickou knihu. Ale pokud mi tu bude „mistr“ tvrdit, že kresba kvůli prachům prostě nebude kvalitní, tak s touto sérií končím.

Je příliš pitomý, aby byl nervózní.

58 29.11.2017

Najdeme své stvořitele, seznámíme se s nimi a společně pak vstoupíme do Valhally.

Oficiální románová verze filmu je mnohem lepší než film. Nejen že nás Ridley Scott mystifikoval přejmenováním původního názvu a to z Prometheus 2 Covenant na Vetřelec: Covenant, ale i tím, že do příběhu nezařadil hned několik důležitých oznámení, které divákovi pokazí krásný logický zážitek z celého příběhu.
Kniha vám dá všechno. Logické kroky posádky, kdy se například dozvíte, proč si na inkriminující planetu neberou helmy a skafandry (a mnoho dalších věcí), užijete si krásné a napínavé dobrodružství a budete mít přehled o celé posádce, která je v knize viditelně popisována.

Malá ochutnávka:
Stvořil jste mě. Přesto jste nedokonalý. Naznačujete to, i když to neříkáte přímo. Já, který jsem dokonalý, vám budu sloužit. Přesto jste člověk. Hledáte svého stvořitele, já mám svého před očima. Vy zemřete. Já nezemřu........

Jako fanoušek celé série musím vyzvednou nový druh Vetřelců. V knize jsou nádherně popsáni. Musíte uznat jejich krásu, i když vás jejich vzhled znepokojuje a hlavně člověk musí přiznat, že nový způsob zrození je skoro geniální a fascinující. Máte skoro chuť si zahrát na Boha, a vidět je na vlastní oči, je to běžná lidská fantazie.

Knihu mohu všem vřele doporučit. Nemusíte se bát, že by byla vytržena z nějakého kontextu. Dokonce je tu popsán osud některých členů posádky Promethea a tak o nic nepřijdete.
Musím však dodat, že některé nedostatky to má a proto je mé hodnocení jen čtyři hvězdy.
To však vůbec neznamená, že by to byl špatný příběh.
Naopak.

Nesčetným miliardám prastarých a lhostejných hvězd nezáleží ani za mák na tom, jest-li mravenčí civilizace zvaná lidstvo přežije nebo navždy zmizí.

58 04.06.2017

Z tohoto života nikdo z nás nevyvázne živý.

Vyzkoušejme neobvyklý experiment: předpokládejme, že došlo k nejhoršímu. Vyhynutí lidstva je hotová věc. Nebyla to jaderná katastrofa, srážka s asteroidem ani jiná ničivá událost, která by kromě lidstva smetla také všechno ostatní na planetě. Ne, místo toho si představte svět, ze kterého náhle zmizí všichni lidé......zítra.
Popusťte uzdu fantazii a představte si, že už neexistujeme a možná se i poučíte.

Pana Alana Weismana jsem do dnešních dnů vůbec neznal. Netušil jsem, že napsal tak působivou reportáž o naší planetě bez nás, bez lidí.
Dech beroucí vyprávění o dalších živých tvorech jako jsou zvířata, stromy a bakterie, které najednou zjistí, že vlastně zmizel virus planety nazvaný Homo sapiens.

Malá ochutnávka:
Pokud jste měli bazén, stal se z něj květináč. Rostou v něm buď okrasné dřeviny, které kdysi nechali vysadit zahradní architekti, nebo naopak původní rostliny, které vyčkávaly na okrajích rezidenční čtvrti na vhodnou chvíli k návratu na své původní území. Pokud byl součástí domu i sklep, zaplnil se hlínou a rostlinama. Kolem kovových trubek se protáhly šlahouny ostružiníku a psího vína. Samotné trubky zrezivějí než uplyne sto let........

Tato teorie je z počátku zabývá návratem zvířat a rostlin na místa, odkud jsme je vyhnali. Pak se pan spisovatel pozastavuje nad našimi výtvory. Například přehrady, mosty, stavby z různých materiálů, Panamský průplav nebo třeba jaderné elektrárny. To vše skoro dopodrobna začne podléhat zkáze a zde pan Weisman udává časy rozpadů různých výrobků a materiálů a jejich dopad na ekologii.

Vše je velmi přehledné a lehce pochopitelné. Do této knihy přispělo spousta lidí, archeologů, ornitologů, geologů, paleontologů, dendrologů a dokonce i skupina „ogů“ o které jsem neměl ani ponětí, že existuje a tím jsou odpadkologové.

CITÁT – Až na malé množství, které shořelo, zůstává na Zemi každičký kousek plastu, který byl v posledních padesáti letech vyroben.......

Kniha se mi obsahově líbila, je velmi mrazivá, hodně poučná, strašně smutná, má perfektní myšlenku a je dokonale propracovaná. Až jsem se zamyslel nad tím, zda tu vůbec máme právo být.

Jako nejlepší z knihy jsem si zapamatoval postavu jménem Les Knight – zakladatel VHEMT (Voluntary Human Extinction Movement) A teď vám to přeložím, Hnutí za dobrovolné vymření lidstva - ale neděste se, není to radikální nebo nějaká teroristická strana, naopak je to vlastně geniální myšlenka, která zahrnuje pozvolné snižování stavu lidí na Zemi. Kdyby se podmínky tohoto hnutí začaly realizovat již zítra, měla by naše planeta za sto let stejný počet obyvatel jako v devatenáctém století...jak k tomu dospěla tato organizace? Přečtěte si tuto knihu, kterou vřele doporučuji a možná budete překvapeni jednoduchostí této myšlenky.

Na konci přidává pan Weisman mnohá poděkování lidem, kteří mu pomohli tuto knihu stvořit. Zjistil jsem, že je pan spisovatel vlastně šťastný člověk. Procestoval skoro celou Planetu, vše o čem píše opravdu navštívil a cestou poznal spousty lidí a z mnohých si udělal své přátele.

Země by bez nás přetrvala, ale my bychom bez ní vůbec nemohli existovat.

Sehnal jsem si i jeho další knihu, nazvanou Odpočítávání. Jsem zvědav zda bude taky tak dobrá, jako je kniha, kterou jsem právě dočetl.

58 05.04.2017

Tohle je přiznání, přiznání, které sice bylo čekané, ale o to překvapivější. Ten tok myšlenek je tu moc prudký, jako by zpěvačka nevěděla, co dříve napsat a pak netušila, kde přestat. Není to příběh na jedno počtení, pro ty zvídavější je to výzva k několikanásobnému opakování.

58 11.08.2016

Parádní sci-fíčko, které má velké vizionářské ambice. Philip K. Dick dokázal, že to co není, prostě jednou budeme brát jako samozřejmost. Člověk a android - je to slučitelné se životem? Blade Runner dokazuje, že by to možná mohlo i fungovat - ale ruku na srdce - elektronická ovečka? Ne!

58 15.11.2015

Ucelený soubor nadprůměrných povídek mistra Kinga. Nejlepší je 1408, Jízda na střele a Sestřičky z Elurie. Jo, dobrá z těch čtrnácti povídek je asi nejhorší Místnost smrti, ale i tak je nadprůměrná.

58 29.04.2015

Já jsem zprvu netušil, že to bude taková brutalita a sranda, čekal jsem spíš něco komorního:-)
Ale už jen samotný nápis Ostrava na obalu knihy, kterou má na svědomí Lubomír Kupčík, mě měla varovat. Nevarovala, a já byl jak v transu. Drsný spasitel je postapokalyptický tvor, který apokalypsu ještě víc zapokalypsuje.

58 28.04.2015

Vlci nejsou nejlepším dobrodružstvím, ale svým obsahem jsou skoro na nejvyšší příčce.

58 21.04.2015

Mlýn na mumie aneb převratné odhalení komisaře Durmana -
tak zní celý název knihy.
Nutno dodat, že pokus o urban legend z Prahy se mi zrovna moc nelíbil, ale kniha je tak naivně napsaná,
že ji přelouská i pětileté dítě.
Problém je, že hned po dočtení, vám v hlavě moc děje nezůstane a pokud knihu zastrčíte někam do zadní části
... knihovny ...
už na ní dočista zapomenete.

Pravda vítězi!

58 19.04.2015

Roztodivná kniha, která byla lehkou inspirací pro film Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna.

Ženicha dveře dokořán
a já nejbližší z rodných jsem:
hosté již pospolu k hostině u stolu:
veselý rej slyšet až sem.
Kostnatou rukou ho přidrží.
Kdys byla loď, on praví...
(Samuel Taylor Coleridge)

58 19.04.2015

Mám rozporuplné myšlenky.
Nějak jsem se do příběhu nemohl vžít a skoro celou knihu jsem přečetl jen tak z povinosti.
Není to špatné, ale já čekal úplně, ale úplně něco jiného.
Je to přinejmenším zajímavý příběh.

Malá ochutnávka:

Už sis objednal? zeptal jsem se.
Jen pivo.
Nebylo ještě ani poledne, ale proč vlastně ne.

58 19.04.2015

Naruto stojí tváří v tvář kruté pravdě:
Nindžové jsou nástroje stvořené k zabíjení.
Nezbude mu možná nic jiného, než začít zabíjet.....

Hned první kapitola (sešit #28) je rychlá a akční. Naruto málem podlehl. Tento sešit obsahuje i celkem slušnou kresbu na dva listy. Není to sice supr, ale trochu vybočuje z toho jednorázového rychlokreslení.

Co napsat k tomuto příběhu? Zase je tu akce, zase je tu plno opakujících se technik jako je technika Zrcadel nebo Mlžná technika, zase je tu nasertivní Naruto. Ve své podstatě nic nového při stavbě mostu Hrdinů. Pravda je však, že děj se trochu hnul a zápletka přichází v tu nejméně očekávanou dobu. Což ovšem vede k tomu, že se Naruto zase nasere a akce střídá akci.

Malá ochutnávka:
Bez ohledu na situaci drží nindža své emoce uvnitř.
Mise je na prvním místě, nindžovo srdce nesmí ukázat slzy.
Bůůů. Bůůů. Bůůů.

Jako bonus vložil mistr Masaši Kišimoto do tohoto vydání seriál, který pojmenoval:
Speciál o zrušených mangách.
Zpověď o tom, které mangy mu nakladatel odmítl vytisknout a ty tak zůstaly pro veřejnost nedostupné.

A co dodat? Nějak moc se nic nemění. Stejná akce, stejná kresba, stejné vtípky. Prostě průměr, který nevybočuje ze své linie.

Pravidelně z každé knihy vybírám několik citátů a vpisuju je mistru Kišimotovi do jeho profilu.
Ani tady jsem neudělal výjimku a čtyři citáty jsem Klávesnicovou technikou umístil ve složce Citáty.

Citát: Nechceme udělat nic, čeho pak budeme litovat.

57 28.11.2017

Ve světě nindžů není nic takové, jak se zdá.

Raubíř Naruto se vrací. A hned na počátku začne, jako vždy, nadávat na úkol, který dostane. Pravda je však opět na jeho straně, tohle je opravdu nejhorší klient.

Plno akčních scén, dobrá kresba a spousty zábavy. Kdo chce víc?

Citát: Hustý!!!!!

Tak jo. Narutovi jde o život, ale on nechce být zostuzen. Bezhlavě se tak vrhá do dalšího dobrodružství. Už nikdy ho nebude muset nikdo zachraňovat, už nikdy nebude utíkat a nebude se bát. No, možná by tohle tvrzení mohlo trochu nudit, ale ono se něco najde, co Naruta ochladí.

Malá ochutnávka:
Měli jsme vás pouze chránit před lapky a jinými rabiáty....
...a teď tu máme minimálně béčkovou misi.
Pokud by se vědělo, že po vás jdou nindžové, byla by tato mise drahé béčko.

Zajímavé je, že pokud jsem četl Zápisník smrti nebo Tokijského ghúla, vždycky jsem v jakékoliv knize našel alespoň jednu celoplošnou kresbu, která mě svou magičností uchvátila víc než ostatní menší kresby. U Naruta nic takového není. Kresba není špatná, ale nevybočuje ze své jednoduchosti a rychlosti. Ani celostránkové listy na úvod každé kapitoly nejsou výjimečné, ani nijak neoslní extra krásou. To je zatím jediná, a dost důležitá, věc, která mě na tomto příběhu vadí a chybí. Možná bych měl zmínit dvojstranu ke kapitole #15 s názvem Návrat šaringanu!!, to je možná nejlepší kresba v této knize, i když mě zrovna moc neoslovila, technika kresby je zdařilá, ale opět z ní sálá jen jednoduchost.

Citát: Tohle je úplně jiná liga. S tímhle budou problémy.

Příběh opět doprovází vysvětlivky Masaši Kišimota o tom, jak vznikaly kresby, jak vymýšlel jména a jak upravoval postavy aby svou postavou a vizáží plnily účel své povahy. Prostě aby byly důvěryhodné. Je to takový bonusový materiál a vodítko nebo návod pro nastávající kreslíře. Což určitě spousta čtenářů ocení.

Další věc, která stojí za pokec, je překlad. Někdy mi věta nesedí k dané scéně a nejvíc mi vadí, že u Naruta dochází k opakování slov. Nevím zda je to tak v původním znění, ale myslím si, že není a že je to špatná práce překladatele. Pokud nemám pravdu, tak se omlouvám.

Moje čakra mi říká, že bude ještě sranda. A má technika „Zaplať a kniha je tvoje“ se vyplatila.
Stínovou technikou pak ještě musím knihy rozmnožit do dalších dílů.

57 27.11.2017

Prožil jsem orgie.
Nejen, když jsem si knihu přinesl domu, ale hlavně, když jsem ji rozbalil z folie.
Čuchání ještě čerstvé barvy je možná úchylka,
…........ale já jsem v tomto bodě rád úchylem.

Tomb Raider je lákavou směsí dobrodružství, záhad a hororu. Lákají mě ta ztracená místa, nadpřirozeno a hledání dávno zapomenutých pokladů.
Věrní čtenáři a sběratelé původních sešitových vydání se mohou radovat z velkého formátu starých příběhů a ti, kteří se s Tomb Raiderem setkávají poprvé, získají drahocenný kousek do své sbírky.

Tato kniha obsahuje úvodní slovo Randyho Greena, původního a znovuobjeveného kreslíře Lary Croft, Galerii obálek a komplet sešity #16 až #34. Sešity jsou pak dále rozděleny do samostatných příběhů.

Knihu pak tvoří nejen klasické komiksové rozdělení stránek na různé obdélníkové, čtvercové nebo kosočtvercové části, ale obsahuje i spousty celostránkových kreseb. Těžko říci, která z nich je krásnější, ale všechny jsou uměleckými díly. Příkladem tak mohou být - sedmá strana druhého sešitu (Tomb Raider #17) z příběhu nazvaném „Střípky času“, strana osmá z příběhu „Tygří stezkou“ (Tomb Raider #21), možná vás nadchne strana deset z knihy „V zahradě Medusině“. (Tomb Raider #24), stoprocentně a doslova BOŽÍ je celostránková kresba na straně 9 druhého sešitu z příběhu „Propast“ (#27) a úplné orgie zažijete v prvním sešitě posledního příběhu nazvaného „Anděl temnoty“ (Tomb Raider # 32). Zde se malíř Tony Daniel vyřádil.
Všechny kresby na všech stránkách jsou ovšem nádherné, jen jsem prostě chtěl nad hlavu vyzvednout ty velké, celostránkové. Snad mi to nikdo nebude mít za zlé.

Když trávíte dost času s Larou, zjistíte, že nic není nemožné.

Citát:
Všechny lidský bytosti jsou ztracenej případ.
Horší než krysy.
Proč se s náma Vesmír vůbec párá?

Tento citát je z prvního sešitu příběhu nazvaného „Propast“ (Tomb Raider #26) a je tak zajímavej svým krutým obsahem, že jsem jej nepoužil u povídky samotné, ale vložil jsem jej do komentáře k celé knize. Tyto tři věty stojí za zamyšlení. V komentáři k této povídce se dozvíte, kdo jej vyslovil a možná budete ještě více překvapeni.

Trochu neférový je úděl všech knih. V Čechách totiž toto vyšlo až jako celý svazek Archivů. Ale každý příběh v tomto svazku je vlastně samostatnou knihou. Bohužel je jejich úděl svržen na pouhopouhé „povídky“. Ke každé knize jsem v sekci povídky napsal obsah, komentář, malou ochutnávku, nějaký ten citátek a všechny jsem samostatně ohodnotil.
Cestu k nim najdete snadno. Stačí u této knihy kliknout na kolonku Povídky.

Seznam knih:

1 Střípky času *****
2 Devět životů ****
3 Tygří stezkou ***
4 V zahradě Medusině *****
5 Propast *****
6 Zlá krev ****
7 Dobyvatel ***
8 Anděl temnoty ****

Za těmito „knihami“, až skoro na samém konci najdete galerii obálek. Asi třicet úvodních obrazů k několika sešitům. Jsou tu kresby, které jste viděly během čtení tohoto Archivu a najdete tu i několik nepoužitých nebo využitých v jiné kolekci. Další kochání jsem si taky užil.

Úplně nakonec jsou vloženy dva náčrty fandovských komiksů. Jsou to ukázky černobíle nakreslených, zatím surových kreseb z příběhů „Sama“ a „Vítěz hry“. V jejich celkové a hotové podobě je uvidíme ve třetím svazku Archivů.

Je na co se těšit.

Jsem Lara Croft a v šortkách mám připraveno nejedno překvapení.

57 15.11.2017

Večer byl chladný, mlhavý,
když zšeřelou ulicí procházela
čarodějnice........

Tak u tohoto příběhu jsem si nebyl moc jistý. Velmi zvláštní prostředí, obsahově trochu zmatečné, ale vývojem událostí velmi krásné až magické.

Malá ochutnávka:
…..zavřela oči, a když je otevřela, byla čarodějnicí. Viděla svět v jiných barvách, bylo jich mnohem víc, než pojme jedna duha, těžko se v nich vyznalo, viděla barvu strachu a barvu brouků pod ostěním, cestičky rybenek zářily jako šrámy, pavoučí sítě zdobily obraz úskočným třpytem a viděla barvu rozkladu, šťavnatou a všeprostupující, viděla ji sama v sobě a vdechovala ji rozšířeným chřípím.

Co mě tedy dostalo byla představa „Lahvového lesa“ sen každého alkoholika tu byl nepříčetně popsán do každičkého detailu. Já slintal žížní. Tohle bylo perfektní.

Naprosto krásná byla jeden a půl stránková anabáze „Vincenc a pes“. U toho jsem brečel smíchem. A ono se to ještě rozjede dále do obsahu příběhu – paráda.

Má to své mouchy a tak nedávám plný počet, ale 80% je dostatečné, pro tento příběh.

Vybral jsem čtyři citáty a vmagikoval jsem je dočasně Nečasovi do profilu,

CITÁT - Jsem Kladivo na čaroděje, bejby!

PS: Krásný erotický obrázek je jeden z nejlepších v této sérii. Tleskám panu mistrovi Lubomíru Kupčíkovi.

57 22.09.2017

Na stolku ležela kniha s upírem na obálce,
jedna z těch, které patří do žánru „vaginální fantasy“.
Štítivě ji odsunul stranou.
Walter spal s mrtvolami, ale měl svou důstojnost.

Tak tady se to zase rozjelo. Tedy pokud to, v čem stojíte je výtah a ne velmi malý byt. A tlačítko přízemí zmáčknul opět tvůrce série Jiří Pavlovský. Tentokrát vytvořil tři paralelní linie, které se opět na konci sejdou. Tento styl psaní se mi velmi líbí. Pravda však je, že ta třetí Vincencovská linie je trochu odfláknutá. Mistr spisovatel se asi bál erotických scének. Ale u Vincence si to určitě necháme ujít, že?

Krásně „vykreslená“ je scéna „Klaudie a její oblékání“. Skoro dvoustránkové story, které mě velmi rozesmálo.

CITÁT - Nebyla si jistá, jest-li se to sluší, vstupovat do doupěte zla s výstřihem. I když, i zlo se určitě rádo podívá na kozy.

Naopak velmi ponurá až klaustrofobická je Felixova anabáze v nekonečnu. To je hororové až flustrující dobrodružství.

Odporná až nechutná je sbírka jednoho nejmenovaného nájemníka paneláku, kde je velmi neposedný výtah. Ta sbírka je fakt humus – na tohle by snad nepřišel ani Quentin Tarantino s Robertem Rodriguezem. I když jich „koule ve sklenici“ (Planeta Teror) se tomu dost přibližují.

A samolitr, dojde i na pivo. To by nebyla Česká kniha, bez piva.

Malá ochutnávka:
Felix Jonáš měl na sobě jen trenýrky a vytahané tričko „Guns´n´Roses", což jasně dávalo na vědomí, jak moc staré tričko to je. Natáhl se na postel a dal si ruce za hlavu : V ledničce je pivo. Asi. Možná jsem ho včera vypil.....

Kvalitu příběhu podtrhuje i to, že jsem z příběhu vypsal více jak deset citátů (Jedenáct a jeden dialog) a to už je co říci.

Velmi čtivé, hororové, nechutné, mrtvolné a rychlé, na které se jen tak nezapomíná.

DIALOG:
WALTER: Vegetariánské jídlo je chutné a zdravé.
JONÁŠ: A jsou lidé, kteří dokáží připravit soju tak, aby nechutnala jako mycí houba.
Tyhle legendy jsem taky slyšel.
Věř mi, jsou to jen mýty.

A pokud se chcete dozvědět, jak udělat z Karla IV. Jana Husa – vřele tento příběh doporučuji :-)

57 17.09.2017

Kdo si zvykl na toto vyprávění, ocení i poslední příběh z této trilogie, i když někdy to v něm trochu hapruje. Ale konec je tady a já popřemýšlím, zda se příští rok do toho nepustím znovu. Asi jo.

57 09.06.2015

Druhá a možná ještě lepší část trilogie od pana Součka. O tom co by mohlo nastat až začnem věřit na mimozemské civilizace, které zasahují do našeho světa již od počátku věků.

57 09.06.2015

Ten druhý: Nemá to ten klasický humor, ale je to nářez. Rychle a z přehledem se to čte a zůstane to dlouho v paměti.

57 30.04.2015