Terva komentáře u knih

Nevím, jest-li je dobře,
že ghúlové existují,
ale nějaký smysl to přece má.....

Tóko si tu trochu omotává kolem prstu našeho hlavního hrdinu Kanekiho.
Snad to nebude láska.
„Naštěstí jsi dost nedomrlej, tak že v tom vypadáš přirozeně.“

Musím říci, že Kanekiho maska je boží, nebo spíše pekelná. Vypadá v ní velmi zle.

V této knize je několik soubojů. Jako celek je tento svazek docela akční. Najdete zde i několik dvojstránkových kreseb. Nejsou zrovna nějak moc extra pěkné, ale člověk musí ocenit i snahu. Sui Išida umí kreslit spíše malé kresby se spousty detailů, ale ty velké mu moc dobře nejdou. I když některé.......

Tohle jsem měl rychle přečtené. Žádné zbytečné prodlužování, akce střídá akci, čtenář zjistí pár zajímavých informací...prostě tohle byl dobrý příběh.

...a jest-li není jiná možnost, než žrát lidi, tak je prostě žereme.

52 19.11.2017

Tak už jdeme do finále
a možná přijde i kouzelník.
S naší partou rozehranou,
už možná nikdy na shledanou.

Když se mistři Žamboch & Procházka rozhodli, že ukončí sérii JFK (John Francis Kovář) byla to katastrofa. Příběh nazvaný Dlouhý černý úsvit zakončil v podstatě vše. Když se zase Ž&P chtěli k sérii vrátit – měli obrovský problém a vlastně celá série tím do dnes trpí.

Citát: Chceš posrat svět jen proto, abys byl zase borec?

Bál jsem se, že pan Jiří Pavlovský to taky tak posere a zničí si tak cestu k pokračování, pokud by byl zájem čtenářů enormně velký. Naštěstí je to cílený konec a tak není tak smutný, zbytečně krvavý a v podstatě se s tím dá ještě něco dělat.

Z toho pak vychází, že to zas tak dobré čtení není. Od strany 20 až po stranu 80 je to šílená nuda. Příběhu schází ten klasický humor, na který si čtenář za posledních jedenáct dílů zvykl, děj nemá ve své podstatě ani dobrodružnou stránku, o absenci (nebo minimalizaci) hlášek a akcí ani nemluvím.

Landa měl pro jednou úplnou pravdu: Chcíply dobrý víly.

Já prostě tyhle ukončovací knihy nesnáším. Proč se nemohlo normálně a krásně pokračovat v již rozjetém příběhu?

Malá ochutnávka:
Měli bychom udržet kruh, řekla Klaudie.
Měli bychom toho hajzla zabít, řekl Vincenc.
Měli bychom neumřít, řekl Walter.
Felix spal.

Ještě je avizována povídková kniha s názvem „O krok před Peklem“ a pak už jen budeme čekat, zda se do toho parta kolem mistra Pavlovského zase vrátí. Byl bych rád. Tahle, i když zatím jen dvanácti knižní série, mě bavila rozhodně víc, než již zmiňovaný JFK.

Citát: Ve Vesmíru vážně nikdo neuslyší váš křik.

52 25.10.2017

Život se v popel obrátí,
z masa a krve zbude stín,
však cíli na prahu před branou,
i vybledlé stíny zaplanou.

Jan Hlávka do příběhu a vlastně do celé série přinesl tak trochu jinou formu.
Přidal básně, ubral krve, vytvořil temnější svět a donutil Felixe Jonáše zamyslet se sám nad sebou.
Vyzvedl povahové rysy všech základních postav, krásně je propracoval a na konci příběhu je vyplivnul skoro do nového světa. Až jsem měl strach, že je Bůh Strachu moc rychle sežere a oni se mu poddají a nechají ho. Vzhledem k tomu, že to však není poslední příběh vše dobře dopadne, tedy podle toho z jakého úhlu se na to čitatel podívá.

Kdyby svět přišel o strach, co by asi psal takový Stephen King. Červenou knihovnu? Ne, to by si pan Hlávka nedovolil a pro jistotu se ještě zeptal Jiřího Pavlovského, zda mají některé postavy v příběhu zemřít nebo doopravdy chcípnout. Odpověď pana Pavlovského, nestora série Kladivo na čaroděje, zjistíte po dočtení tohoto příběhu.

Malá ochutnávka:
Exorcizamus te, omnis immundus spiritus, omnis satanica potestas, omnis incursio infernalis adversarii, omnis legoi, omnis congregatio et secta......chcípni zmrde!!!!

Klaudie, Walter, Vincenc i Felix zde mají před sebou obrovská dilemata. Nejen o existenci světa, ale hlavně o principu a způsobu svého života. Každý se tu musí zamyslet sám nad sebou, položit si tu správnou otázku a hlavně na ní dokázat odpovědět.

CITÁT: V knihovně začíná spousta problémů.

Opravdu velmi dobře propracovaný děj.
Nutno dodat, že se mi tento příběh velmi líbil a určitě jej zařadím, mezi nejlepší v této sérii.
Vybral jsem také nějaké citáty a pan Hlávka už je má ve svém profilu.

Jsme boží vojáci, nebo jen žebráci, vyvolení i vyhulení, všichni tu žvaní o spasení....a bohům jsme pro legraci.

52 22.10.2017

…..Člověk, jehož jméno je zapsáno v tomto zápisníku, zemře.
Nepředstaví-li si pisatel při zápisu jména tvář dotyčné osoby, nebude zápisník fungovat.
Tím je zajištěno, aby osoby stejného jména nepřišly k úhoně.

Hned první část knihy nese název Nuda. No, zas taková nuda to není.
Jen už to čtení z druhé strany bylo dobrodružství. Než jsem se začetl, několikrát jsem obrátil list pěkně po Česku. Ale jde jen o zvyk a to je železná košile.

Malá ochutnávka:
Tak abych pomalu šel.
Jak to? Kam máš namířeni Rjúku?
Ztratil jsem svůj Zápisník Smrti.
HoHoHo Tak to jsi v pořádným průseru Rjúku!

…..Napíše-li pisatel v průběhu čtyřiceti sekund po zápisu jména i příčinu smrti, dotyčná osoba zahyne příslušným způsobem. V případě, že příčina smrti nebude upřesněna, zemře dotyčná osoba na selhání srdce.

Rjúk – Tento Smrtonoš „ztratil“ ve světě lidí Zápisník Smrti.
Tento zápisník našel sedmnáctiletý Light Jagami – a začaly se dít věci.
Statistika Nuda je, má však cenné údaje. Light se Zápisníku chopil a stal se vykonavatelem Smrti.

…..Po upřesnění příčiny smrti je nutné zapsat jakékoliv další okolnosti úmrtí do šesti minut a čtyřiceti sekund.

Sice černobíle kreslený komiks (Takeši Obata), ale kresba je velmi povedená, magická, uchvacující a ladná pro oči.
Rjúk je nádherná bytost, a se svými křídly si vás určitě získá. Lihgt je hajzlík, ale dá se mu věřit.

…..Majitel zápisníku je schopen vidět a slyšet původního majitele, to znamená Smrtonoše.

Dialogy jsou také perfektní (Cugumi Óba). Co věta, to nějaké moudro, nebo věc nutící k zamyšlení. Vybral jsem jen malé množství citátů, protože jinak bych do profilu mistra Cugumi Óba musel přepsat celou knihu a to jsem teprve u první. Laťka je hodně vysoko a já pevně věřím, že vydrží a snad to v dalších knihách nebude pád z výšky na držku.

CITÁT - Stanu se Bohem nového světa.

…..Člověk, který tento zápisník použije, nepřijde ani do Nebe ano do Pekla.

Líbí se mi, jak se příběh stupňuje. O drama není nouze. Přibývají nová pravidla a na svět vyplouvají nové skutečnosti ohledně používání Zápisníku Smrti. Těším se na další knihu a další dobrodružství.

Tento příběh je fikce. Jakákoliv shoda s žijícími osobami, věcmi či událostmi je čistě náhodná.

52 13.09.2017

Když jsem si četl Předmluvu k této trojpovídkové knize, myslel jsem si, že příběhy budou opravdu kruté. Víte, co jsem tím myslel? Že zlo porazí v plné polní dobro a nenávist a lži zvítězí na bitevním poli nad láskou a spravedlností – hovno, ….je ...to ...trochu ...jinak.

Rudovous: Vábení dračího srdce ****

Hned první příběh je potvrzením opaku. Ano, příběh Jakuba D. Kočího je krvavý a krutý, ale ne tak, jak jsem si myslel já. Je klasicky krutý. Hlavně pointa mě vůbec nepřekvapila a byla krutě normální. Ve své podstatě, je to však velmi povedená povídka. Hlavní hrdina je borec ala Conan, ale jmenuje se Walhelm. A musí zabít tři čaroděje, aby zachránil draka. Máte v tom bordel? Není to tak složité. Hlavní je, že rodák z Vaniřan je vtipný, má slušné hlášky, které dokáží rozesmát a do všech soubojů jde nebojácně a tvrdě. Pravda však je, že krev a střeva vyrábějí spíše ti druzí. Čtenář se pak očima Walhelmova na to musí dívat. Velmi povedené jsou i názvy samostatných kapitol. Například „Chcípni!“ nebo „Lebka lovce lebek“ nebo „Vize ryze zlatá“, osobně mě nejvíce dostala kapitola „Loď na písku“ - no už jenom ty názvy dají tušit dobrému příběhu. A nebojte, bude i drak. Ještě musím dodat, že povídka obsahuje jednu moc krutou scénu u které zamrazilo i mě.

CITÁT - Posrals to, tak sbohem!


Vyrovnání *****

Jana Hlávku tak trochu znám. Vím, že dokáže kruté věci a ani nemrkne okem. Když mu někdo řekne, že potřebuje napsat knihu o čtyřech hrdinech a ti pak musí na konci příběhu zemřít – zeptá se pan Hlávka: A maj „jen“ zemřít, nebo je mám opravdu nechat chcípnout? V této povídce chcípá lidí i mimozemšťanů celkem dosti. A těch šokujících krutých scén je tam velmi hodně a to co jim předchází a co následuje je „jen“ příběh o pomstě a zradě. A fanoušky Star Trek jistě potěší do jakého období je povídka situována. Jen prosím mějte trochu ohledy na to, jak se jedna z postav vyjadřuje o Kapitánu Kirkovi. Nemusíte jí za to krutě rozsekat. Nutno také dodat, že povídka postrádá odlehčující humor a tím se stává krutou. PS – Povšimněte si číslování kapitol.

CITÁT - Budu vás mučit, mám čas i léků dost a bezvědomí ani smrt vám nepomůže.


[PrintScreen] Osvícené myši *

Údělem povídek jsou dvě základní situace. Když se povídka líbí, je čtenář naštvaný, že už končí. Když se však povídka nelíbí, je čtenář naštvaný ještě víc, že už nekončí. U této povídky jsem v té druhé kategorii. Povídka je nudná, podivnou formou vyprávěná, rádoby kiberpunkovým prostředím osmahnutá a mě vůbec neoslovila. Jediným kladem příběhu je, že je vyprávěn ICH formou, ale pan spisovatel Richard Šusta s tím neumí pracovat. Nejhorší povídka v trilogii a vlastně sem snad ani obsahově nepatří.

CITÁT - Cokoliv od této chvíle vypovíš, bude spolehlivě použito proti tobě.

Váhal jsem, zda dát celkově tři nebo čtyři hvězdy. Poslední povídka to trochu kazí, ale nakonec zvítězil rozum nad krutostí a dávám zasloužený čtyři hvězdy.

U všech povídek jsem přidal obsahy, několik citátů všem spisovatelům a povídky jsem samostatně ohodnotil, přidal k nim jiný nový komentář a Malé ochutnávky.

Vše hledejte v sekci – POVÍDKY u této knihy.

52 29.05.2017

Celá kniha sestává z několika sešitů, které jsou posléze rozděleny na dva příběhy.
Příběhy, které se časově odehrávají s odstupem tisíce let.

První příběh se jmenuje „Bouře v jednatřicátém století“.
Je snad jasné v jakém období se odehrává.
Obsahuje komiksy, které vycházely někdy okolo roku 1970.
Není zde klasická nám známá filmová partička. Například Groot je padouch, je žlutý, není to strom a má tikadla. V příběhu jsem postrádal humor. Vše je až moc vážné. Jednoduchá, nevýrazná kresba, ale velmi povedené barvy. Tohle mě moc nebralo, ale z hlediska příběhu je to zajímavé. Hlavně pak porovnávání a míchání postav s časovým odstupem je přinejmenším velké dobrodružství.

Malá ochutnávka:
Páni, nikdy jsem neviděla, že by Yondu odložil svůj luk........

Druhý příběh se jmenuje „Odkaz Strážců Galaxie“
Píše se rok 68 000 Shi´arského kalendáře v cyklu Zářivého křídla,
podle Kree je 456 Khen-vell sahu.
A na zemi? Na Zemi je rok 2008 křesťanského kalendáře.
Obsahuje komiksy napsané roku 2008 a 2009.
Hned od prvních řádků a první kresby je jasně cítit obrovská změna. Barvy jsou něco nádherného, kresba Paula Pelletiera je bombastická. Hláška střídá hlášku. Příběh je nadupaný akcí a nestvůrama. Je tu i spousta překvapivých postav, u kterých by jste to nikdy neřekli. Nebudu je popisovat, byl by to spoiler, ale když vás například na konci prvního filmu Strážců Galaxie překvapil Kačer Howard, věřte, že tady budete překvapeni ještě víc. Otázkou je, co všechno si Marvel dokáže převést na filmové plátno.
Rozhodně ze všech nejlepší a nejhezčí je poslední sešit. Nese číslo šest série Strážci galaxie vol.2 nazvaný SMRT a patří do podpříběhu Tajné invaze.
Tady už jsem to nevydržel a jako Cosmo jsem hladově začal nad kresbou a obsahem slintat.
Tleskám!!!
CITÁT – Přiznávám, že věci se vyvíjejí rychle a selský rozum si dnes zdánlivě vybírá dovolenou.......

Malá ochutnávka:
ROCKET: Co to říkáš Groote, kámoši...stromečku?
GROOT: II IIII IIIII!
ROCKET: Jo to seš.

Na konci knihy si pak můžete přečíst stručnou šesti stránkovou studii, které je ze zákulisí Strážců Galaxie. Zjistíte, že vše jE tak trochu jinak a možná se vám to vše srovná v hlavě. Hlavně počet Strážců Galaxie od roku 1969 až po rok 2014 je ohromující.

Jako celek je to vyvážené, ale výrazně rozlišné.
Prvnímu příběhu jsem dal tři GROOTY a druhému jsem udělil pět GROOTŮ.
Statisticky čtyři GROOTY.

Do sekce povídky jsem oba příběhy vložil, vyplnil obsah, samostatně ohodnotil a okomentoval a přidal jsem pár citátů.

Já jsem Groot!!!!!

52 01.03.2017

...........NEZÍREJTE NA ŽÁBU...........

Jak jsem tady někde v komentářích četl, prý se to čte jedním dechem. Já to tedy přečetl dvěma dechy, respektive za dva dny. Ale ne proto, že by to byla nějak zvlášť propracovaná a chytrá kniha, to ne. Naopak je to strašně jednoduchý příběh, jako by to psalo dítě, které se rozhodlo, že převeze Sherlocka na druhou stranu Velké louže a utvoří jednoduchý příběh v jednom celkem neznámém městě. Jednoduchost příběhu právě zaviní to rychlé čtení. Čtenář se nemusí nad ničím pozastavovat a v půlce příběhu už je rozradostněný, protože ví, kdo vraždí, ale ten blbec Jackaby to ještě ani zdaleka netuší. (Oslovení "Blbec" berte jako ironii.) Samozřejmě, že to není tak jednoduché, ale hodně zjednodušené. Detektiva Jackabyho, spolubydlící Jenny a Douglase i jeho novou pomocnici Abigail jsem si ihned oblíbil a přirostli mi k srdci. Humoru, zvláště toho černého a ironického, je tu sice pomálu, ale když chcete, tak se zasmějete i "neštěstí" druhého (Kačer). Zajímavostí a příčinou mého malého hodnocení je, že až do poloviny knihy (příběhu) se vše odehrává v jeden jediný den, je to rychlé, akční, tajemné a dobrodružné - (rozhodně ne strašidelné), ale druhá polovina příběhu už je strašně moc zrychlená a odfláknutá - což je škoda. Nicméně, pokud u nás vyjde další avizované pokračování (nese název Beastly Bones) určitě si ho koupím. Věda & Magie, krása & chaos - to je Jackaby.
Malá ochutnávka:
Předpokládám, že bychom mohli nastavit určité pokusné hodnoty, měřit citlivost za stálých podmínek a s různými proměnnými, přijít s vnějšími podněty...........

......ZÍRALI JSTE NA ŽÁBU, ŽE?...........

52 24.02.2016

Jedna z velmi povedených antologií s hororovou tématikou. Vlastně je tu jedna lepší povídka, než druhá. Asi nejlepší je Pán z Prahy, ale je to osobní názor, každý si tu najde tu svou.

52 02.06.2015

Nevím jak to napsat, ale kdo neslyšel Plastiky tak ať to raději nečte. Mohlo by být hůř.

52 01.05.2015

Pan King prostě umí. Vemte si své nejoblíbenější auto a udělejte z něho skříň plnou bubáků. Pak už jen čekejte, co příště vyleze.

52 28.04.2015

Má první kniha, kterou jsem od mistra Žambocha četl. Na České poměry je velmi dobrá. Když vezmu v potaz, že jsem o tomto spisovateli neměl vůbec tušení, mé nadšení z knihy bylo o to větší. Proto možná trochu nadhodnotím, ale věřte, že těch 70% za to stojí.

52 28.04.2015

Abych napsal pravdu, tak tohle mě moc nebralo. Skoro nejslabší knížka, co se týče stránek a určitě nejslabším, co se týče obsahu.

52 21.04.2015

Osobně si myslím, že Pustiny jsou nejsilnějším příběhem v celé sérii.

52 21.04.2015

Tento komiks čítá přesně 460 stránek a na nich jsou " pouhé " tři příběhy. Zato tvoří jeden velký celek. První příběh z názvem ..........GENOCIDA.......... nakreslil Damon Willis a napsal ji již populární John Arcudi. Jsme v něm svědky zrození nového druhu Vetřelce. Tento má červené zbarvení kůže a začne bojovat proti " normálním " Vetřelcům. A do tohoto boje se dostane i skupina vědců a vojáků, kteří musí získat mateřskou kašičku od hlavní matky Vetřelců pro výrobu léku, i drogy zároveň, zvaného Xeno - zip. Druhý příběh z názvem ..........SKLIZEŇ.......... nakreslil Kelley Jones a scénář napsal Jerry Prosser. Zde je vyroben Vetřelec - robot věrně napodobující " svůj " druh a protože je k nerozeznání od normálních Vetřelců má za úkol infiltrovat na domovskou vetřelčí planetu a získat tu tolik požadovanou mateří kašičku. Příběh třetí je vyvrcholení všech příběhů. Nakreslili ho hned tři lidé a to Tony Akins, Allen Nunis a John Nadeau a napsala jej také trojice scénáristů. Jsou to Chris Warner, Kelly Puckett a Dan Jolley. Nese název ..........KOLONIÁLNÍ PĚCHOTA........... Je zde i mladší sestra již zesnulé .... Vasquezové, dále je tady android se speciálním úkolem, do kterého se zamiluje jedna lidská dívka, znova se tu zjevuje Vetřelčí robot.....prostě spousta materiálu k natočení další desítky filmů o Vetřelcích.

52 19.04.2015

Čtvrtá kniha Michaela J. Sullivana ze série Dobrodružství Riyria konečně po dlouhých pěti letech vyšla i na Českém trhu.
Oproti první trilogii není však až tak moc dobrodružná.
Hlavní hrdinové Royce a Hadrian prostě nedělají to na co je čtenář zvyklí a tak mi trochu déle trvalo, než jsem se začetl.
Ale i tak je to celkem dobré počteníčko.
Bohužel však musíte znát předešlé knihy, je to důležité, jen si nejsem jistý, zda se ještě dají sehnat.

Malá ukázka:

Vlastně ani nevěděla, co je to láska, jak chutná, nebo jest-li vůbec existuje......

52 19.04.2015

Pragocalypsa - tak se jmenuje nová kniha budoucí trilogie, kterou formuje Jan Urban.
K tomuto jménu se krásně hodí pojem "urban legend" (městská legenda)
a protože v názvu je jedno velmi známé hlavní město, je určitě každému jasné,
kde se z velké části příběh odehrává.
Ačkoliv má pan Jan Urban jednu neřest, což je dvojité opakování vtipů a hlášek,
je kniha velmi čtivá a ikdyž velký vliv na příběh má filmová sága X-Men,
je to plnohodnotné dobrodružství.

Malá ochutnávka:

Dráždit kobru bosou nohou by si netroufl ani Ježíš.

Raději jsem koukal na reklamní poutače.
Plakát na Kameňák 7 sliboval oknem vyhozené peníze.........

Právě čtu znovu!!!!!

52 19.04.2015

Přišel Bůh z Vesmíru? je nová kniha o poznatcích z bible a její správný výklad.
Mauro Biglino se vydal po stopách ala Erich Von Däniken a odhodlaně začal tvrdit to,
co už každý reálně uvažující člověk prostě ví. Bohové jsou mimozemšťané.
Důkazy jsou přímo v Bibli.
Nevěříte? Zkuste si bez nějakých předsudků přečíst alespoň jednu knihu na toto téma.

1393-1391 př. n. l.
V jednom z těchto dvou let byl v Americe zaznamenán den, kdy "nesvítalo nad Andami, 24 hodin nebyl úsvit",
V Bibli (viz Jz 10, 12-13 a Jz 11) se vypráví, že slunce "se zastavilo na celý den",
aby Izraelitům umožnilo porazit Amority.
Na jedné straně světa tedy máme příběh o "nejdelším dni"
a na druhé vzpomínku na "nejdelší noc"..........

52 19.04.2015

Tento příběh je fikce.
Jakákoliv shoda s žijícími osobami
či událostmi
je čistě náhodná.

Pokračujeme tam, kde jsme v šestém sešitě přestali. Taky jak jinak, že?
Hned na začátku, cca šestá strana je nádherná dvojstrana, plná detailů a tak graficky rozložených po celé ploše až mi oči přecházely. Kochal jsem se několik minut. Opravdu nádhera.

Dějově se opět posouváme. Mistr „L“ je dalším krůčkem blíže k zjištění jak Kiry tak i Druhého Kiry . Jenže i Light Jagami má své plány. A ačkoliv se to zdá jednoduché, nebude to nic lehkého. Light si vše naplánoval dopředu a čtenáři se to velmi pomalu dozvídají. To napětí tam prostě je a to dělá knihu i příběh velmi kvalitním. A to jsme teprve v půlce sešitů. Celkem je 13 knih.

CITÁT – Přesně podle plánu.

Jo a je tu zpět můj miláček Rjúk a to v plné kráse. Tleskám.
„No tak dobře, když říkáš, že bude sranda, tak to tam napíšu. Ale budu za to chtít jablka.“
Ještě to bude náramně zajímavé.

Samozřejmě že přibývají nová pravidla ohledně používání Zápisníku. Jenže už jich je tak moc, že se v nich někdy ztrácím. Naštěstí jsou při aktivaci vždy někým vysvětlený, převážně tedy Jagami nám je sděluje. Což je dobře, protože jinak by se v pravidlech ztrácel každý.

Pokud je jméno jedné a té samé osoby zapsáno ve dvou zápisnících současně, platí ten zápis, který byl proveden dříve, bez ohledu na určené datum úmrtí.

Zajímavostí je, že když jsem nedávno sledoval obě animované filmové Japonské verze tohoto komiksu, vystupuje v nich Rem jako mužský Bůh Smrti. Jenže zde je Rem žena. Trochu mě to mátlo. Ale Rem jako žena mi v tomto příběhu víc vyhovuje.

CITÁT – V každém světě vytváří pravidla Bůh.

Ke konci je to hodně mrazivé a dokonce se stane i několik důležitých událostí. Až se začínám bát, co se bude příště dít.

51 09.11.2017

Když vám teče do bot,
když vás pronásledují přízraky -
koho zavoláte?
Tým Felixe Jonáše určitě NE!!!

Neberte nám naše bobry!

Tohle je tak trochu jiný příběh. Není tak akční. Je to spíše pomalá thrillerová záležitost s prvky lekaček, mrtvol a humoru. Škoda, že humoru je málo. Jak tak znám díla mistra Dušana Fabiana, vím, že by se rád rozjel. Bohužel, tento příběh je už rozjetý ve své kolejnici a druhého „Živého mě nedostanou“ z toho udělat nemohl. V některých pasážích je cítit, jak by spisovatel moc chtěl, ale je omezovaný základní osnovou.
Například scéna s modráskama, Gargamelem a jeho kocourem přímo volala po jednostránkovém rozboru plném slz ze smíchu.

Protože se příběh odehrává v jednom domě (Archeologický ústav v Nitře) a hlavní postava je poslíček s pizzou, evokuje mi to Kingovo „Dům v růžích“, akorát tu umírá o hodně víc lidí, než v Kingovo díle.

Malá ochutnávka:
Mezi pozůstatky z ústavního vánočního večírku našla Marta dvě nepoužité svíčky. Jednu si vzal Felix a druhou Rasťo. Vyzbrojení rudými voskovicemi, pomalovanými magickými symboly prastarých pohanských svátků – zvonečkem a sněhulákem -, vyrazili do tmy.

Dušan D. Fabian tu pracuje jen se dvěma základníma postavama a k nim přidal dalších osm až deset (někdy jsem si nebyl jistý počtem) lidí, kteří si žijou (umírají) svým životem (smrtí).
Druhé dvě postavy mají jen málo prostoru a jsou tu hozené do pozadí. (Koncert Kabátů)

Nedám však pět hvězd. Příběh pěkně začíná a už jen myšlenka zpětného děje je dobrá, jenže moc dlouho nevydrží a následuje střední část příběhu, která je sem tam i trochu nudná. Finále je však luxusní a čtenář i oželí ten nedostatek potencionálního humoru, který by mohl být, leč není. Je tu jeden oslí můstek, který se mi zdál dost závažný a nedovysvětlený (vajíčko). Tato situace se mi zdála poněkud nezdařilá. A navíc myšlenka nebo spíš oznámení, že komunismus stvořilo samo Peklo, se mi zdálo poněkud přehnané. Dá se říci, že pár rozporů s mým myšlenkovým cítěním vedlo k rozhodnutí, že dám jen čtyři hvězdy a uvažoval jsem i o třech.

Čeští ptáci = národní bohatství.

Nějak jsem opomněl napsat a zmínit se o kresbách na obálce. Všechny je má na svědomí Lubomír Kupčík. Nutno dodat, že jsou magické, impozantní a očím lahodící. Některé jsou krvavé, některé komiksové a vesměs jsou to dobré kresby. Jen zatím jedna se mi moc nelíbila a to je kresba ke druhému příběhu nazvanému „Město mrtvých“. Ta se moc nepovedla.

CITÁT - Na co sáhl, z toho se Peklo mohlo posrat.

Z Nitranského Archeologického ústavu jsem uzmul „několko“ citátů a vložil je D.D.F. na profil.

51 14.09.2017

Tak tohle je pecka. Přečetl jsem to jedním dechem a pak asi za rok znovu a zase se do toho pustím. I když pan Däniken stále vydává knihy, tuhle jsem přečetl nejvícekrát. Je prostě plná informací se kterými se dá souhlasit.

51 07.06.2015