Terva komentáře u knih
Já zase takové nadšení nesdílím. Superpadouši jsou z jednoho těsta, jako superhrdinové a navíc vytvořeni v jedné "dílně". Je tak jen na nich, zda budou na špatné nebo dobré straně zákona. Ačkoliv mají jasně danou stranu, není tu nikdo, kdo by ji třeba nechtěl. I nějaké to šokující ukončení tu chybí. A tak tu je jen sám Petr Mlejnek, proti všem. Jediná Zevla je postava, která právě mohla vytvořit to šokující zakončení. Jinak za ty kozy dávám čtyři hvězdy, protože Zevla je ....tak zpět, ani za ty kozy - tak jen tři hvězdy. Nejhorší byl dovětek od Martina Fajkuse, tolik chvály jsem už dlouho neslyšel a nečetl. Mám tak pocit, že sám Fajkus je....tak opět zpět - že sám Fajkus nepsal toto prohlášení v Paříži, jak tvrdí, ale v nějaké díře nazvané Bruntál, kde ho Kotleta připravuje na svou další autobiografickou knihu s názvem Nemalé problémy malého fíkuse.
Tohle je prostě moje parketa. civilizace na naší i jiné planetě, mimozemšťané a hlavně téma, co jsou zač delfíni? Prostě nádhera. Spousty informací, spousty cest a jen jeden stín.
Čtenář si musí vybrat, to co mu sedí a to, čemu věří. Satanisté to budou oslavovat, křesťané to budou zakazovat. Já to přečtu a půjdu na pivo. Vlastně je to metafora, já to už přečetl a to pivo jsem si dal také. A pozor na osmý klíč !!!!!
Velmi stará záležitost, která se ale krásně čte i dnes. Nemalý podíl na úspěchu této ságy má i ilustrace Zdeňka Buriana. Sešity jsou jimi téměř prošpikované.
Tohle je naprostý unikát. Koupil jsem to sice draze, ale součástí komiksu bylo i CD se soudtrackem k filmu. I když černobíle kreslené, utváří to perfektní tamní atmosféru. Závěrečný epilod si také zaslouží pochvalu, 100%
Opět povídková kniha a já je zrovínka moc nemusím. Ale když je napíše a vydá můj nejoblíbenější spisovatel, nemůžu to ignorovat. Srdce v Atlantidě jsem už ignoroval (přečetl) dvakrát.
Chtěl jsem dát za pět, ale bohužel, konec příběhu mě celkem nas...naštval a vůbec se mi nelíbil. Vědět to, tak posledních dvacet stránek ani nečtu.
Kupodivu je druhé dobrodružství za paprskem lepší než Pistolník.
Když jsem si koupil první příběh Jana Urbana Pragocalypsa a poprvé se začetl do tohoto románu, byl jsem mile překvapen.
Děj příběhu je prostě nádherný. Tento žánr mám rád.
Vlkodlaci, upíři, party lidí ala x-men a hrozící zkáza apokalypsy.
Druhý příběh je ještě lepší.
Prahu ničí staří bohové a skupina v čele s padlým andělem se snaží město zachránit.
Je to propracované, vtipné, napínavé se spoustou odkazů na historii, hudbu a filmy.
Obě knihy se dostaly na první místo mého žebříčku pro nejlepší fantasy příběh za rok 2014.
Předpokládám, že třetí kniha bude ještě lepší.
Vřele doporučuji!!!!!
Krvavý příběh, skoro bez špetky humoru, ale se spoustou akce.
Je dobré si nejdříve přečíst Visio in Extremis od stejného autora.
V tomto příběhu je totiž několik odkazů, tak ať jste v obraze.
Několik citací:
Rána jsou nádherná. Je lepší umřít ráno než v noci. Živým to tak připadá a mrtvým je to jedno.
Podívala se na mě a kousla mě.
V první chvíli jsem si myslel, že to jenom naznačila jako předtím,
ale pak jsem si uvědomil, že mě to opravdu štíplo.
Ty jsi mě skutečně kousla! ohradil jsem se.
Jsem upír, zapomněl jsi?
Panebože!
Vlkodlak by neměl brát jméno boží nadarmo!
Pan Moudrý čerpá z několika akčních filmů, které proplétá,
doplňuje a tvoří z nich svůj specifický příběh.
Hodně využívá předlohy k filmu Terminátor.
Musím říci, že ikdyž se to může zdát jako,.... a teď budu trochu tvrdej, nemoudrej..
dobrý námět, moc se mi to jeho vykrádání nezamlouvá.
Stavitel mostů Tazuna je ještě pořád naživu.
Boj neskončil.
Naruto, Sasuke a Sakura mají další úkol......
Varování pro nováčky. Kdo nemá načteno nebo nakoukáno Asijských kung-fu komiksů, knih a filmů, bude určitě skeptický k hned prvnímu úkolu v této knize. Lezení po stromech bez rukou a jen s pomocí své čakry jen tak někdo nebude chápat. Tak jen klídek, je to součást příběhu. Divili byste se, ale tato část dělá potíže i zkušeným nindžům. Naivní Naruto to ovšem bere jako hračku, ale jen do té doby než spadne na držku.
Malá ochutnávka:
Dup. Dup. Dup. Žuch. Ťuk. Jauvajs!!!
Opět je to hravé, akční a srandovní dobrodružství při kterém jde samozřejmě i o život.
Citát: Ještě nenastal čas ho zabít.
Opět tu najdeme Masaši Kišimotova bonusové přídavky. V jedné z nich se například přiznává, že postava Sasukeho se stala jeho nejoblíbenější postavou z hlediska charakteru. To zjistit Naruto, nevím, nevím, jak by pan spisovatel a kreslíř v jedné osobě, vůbec dopadl.
A nejhorší přiznání z úst tvůrce mě naštvalo. Já mám rád kvalitní kresbu, ale Naruto je jen prostě kresba. Není špatná, ale není nic extra. Tvůrce se tu přiznává, že musel ubrat tahy, protože Naruto vychází v Japonsku každý týden a on nemá čas na detaily. Tady je zakopaný pes. A taky jeden z velkých důvodů, proč možná nikdy žádné knize v této sérii nedám plný počet hvězd. Kresba je základ kresleného příběhu a je jedno zda je to Komiks nebo Manga.
Co máš v plánu, Bože...?
...Ne, nebudu pochybovat o jeho vůli.....
...On je vševědoucí, já jen vykonávám jeho rozkazy...
Musím konstatovat, že tohle je zatím nejhezčí barevný obal v této sérii. Už jenom kvůli Rjúkovi.
S těmi uvnitř knihy už je to horší. Ne, nezhoršila se kresba, jen když se na scéně objeví Near, jsou skoro všechny kresby přepsané písmem. Možná už bylo lepší vložit mezi kreslené stránky jednu psanou. Nejen, že to zakrývá ty dobré kresby, ale mnohdy písmo splývá s kresbou a nejde moc dobře přečíst.
Přibývá nových pravidel v zápisníku. Už mám pocit, že zápisník je přeplněn pravidly.
Kam se tam vejdou?
Bylo-li jednou do zápisníku zapsáno jméno oběti a příčina i okolnosti jeho úmrtí, dotyčná osoba zemře i v případě, že bude zápisník mezitím zničen, spálen a podobně.
I když můžeme Rjúka vidět na několika celostránkových kresbách, před začátkem kapitol, bohužel, uvnitř se s ním moc nesetkáme. Jeto už skoro jen o souboji lidí a Smrtonoši jsou „odstraněni“.
Co se mi naopak velmi líbilo, je začátek kapitoly nazvané „Mozaika“. Představte si, že je tu několik stránek úplně beze slov – Paráda, konečně ticho :-)
Těsně před dočtením této knihy mi odpadl úvodní tvrdý list přebalu. Vlastně už je to u této série skoro tradice a já mám při ruce lepidlo na krabice. Toliko ke kvalitě vazby.
Obsahově je to napínavější než předešlá kniha, opravdu jsem až do samotného konce byl v napětí, jak to dopadne. Nebylo to špatné, pár dobrých kreseb a teď už jen hurá na další knihu. Konec je na blízku.
Nevím, jest-li je dobře,
že ghúlové existují,
ale nějaký smysl to přece má.....
Tóko si tu trochu omotává kolem prstu našeho hlavního hrdinu Kanekiho.
Snad to nebude láska.
„Naštěstí jsi dost nedomrlej, tak že v tom vypadáš přirozeně.“
Musím říci, že Kanekiho maska je boží, nebo spíše pekelná. Vypadá v ní velmi zle.
V této knize je několik soubojů. Jako celek je tento svazek docela akční. Najdete zde i několik dvojstránkových kreseb. Nejsou zrovna nějak moc extra pěkné, ale člověk musí ocenit i snahu. Sui Išida umí kreslit spíše malé kresby se spousty detailů, ale ty velké mu moc dobře nejdou. I když některé.......
Tohle jsem měl rychle přečtené. Žádné zbytečné prodlužování, akce střídá akci, čtenář zjistí pár zajímavých informací...prostě tohle byl dobrý příběh.
...a jest-li není jiná možnost, než žrát lidi, tak je prostě žereme.
Když vám teče do bot,
když vás pronásledují přízraky -
koho zavoláte?
Tým Felixe Jonáše určitě NE!!!
Neberte nám naše bobry!
Tohle je tak trochu jiný příběh. Není tak akční. Je to spíše pomalá thrillerová záležitost s prvky lekaček, mrtvol a humoru. Škoda, že humoru je málo. Jak tak znám díla mistra Dušana Fabiana, vím, že by se rád rozjel. Bohužel, tento příběh je už rozjetý ve své kolejnici a druhého „Živého mě nedostanou“ z toho udělat nemohl. V některých pasážích je cítit, jak by spisovatel moc chtěl, ale je omezovaný základní osnovou.
Například scéna s modráskama, Gargamelem a jeho kocourem přímo volala po jednostránkovém rozboru plném slz ze smíchu.
Protože se příběh odehrává v jednom domě (Archeologický ústav v Nitře) a hlavní postava je poslíček s pizzou, evokuje mi to Kingovo „Dům v růžích“, akorát tu umírá o hodně víc lidí, než v Kingovo díle.
Malá ochutnávka:
Mezi pozůstatky z ústavního vánočního večírku našla Marta dvě nepoužité svíčky. Jednu si vzal Felix a druhou Rasťo. Vyzbrojení rudými voskovicemi, pomalovanými magickými symboly prastarých pohanských svátků – zvonečkem a sněhulákem -, vyrazili do tmy.
Dušan D. Fabian tu pracuje jen se dvěma základníma postavama a k nim přidal dalších osm až deset (někdy jsem si nebyl jistý počtem) lidí, kteří si žijou (umírají) svým životem (smrtí).
Druhé dvě postavy mají jen málo prostoru a jsou tu hozené do pozadí. (Koncert Kabátů)
Nedám však pět hvězd. Příběh pěkně začíná a už jen myšlenka zpětného děje je dobrá, jenže moc dlouho nevydrží a následuje střední část příběhu, která je sem tam i trochu nudná. Finále je však luxusní a čtenář i oželí ten nedostatek potencionálního humoru, který by mohl být, leč není. Je tu jeden oslí můstek, který se mi zdál dost závažný a nedovysvětlený (vajíčko). Tato situace se mi zdála poněkud nezdařilá. A navíc myšlenka nebo spíš oznámení, že komunismus stvořilo samo Peklo, se mi zdálo poněkud přehnané. Dá se říci, že pár rozporů s mým myšlenkovým cítěním vedlo k rozhodnutí, že dám jen čtyři hvězdy a uvažoval jsem i o třech.
Čeští ptáci = národní bohatství.
Nějak jsem opomněl napsat a zmínit se o kresbách na obálce. Všechny je má na svědomí Lubomír Kupčík. Nutno dodat, že jsou magické, impozantní a očím lahodící. Některé jsou krvavé, některé komiksové a vesměs jsou to dobré kresby. Jen zatím jedna se mi moc nelíbila a to je kresba ke druhému příběhu nazvanému „Město mrtvých“. Ta se moc nepovedla.
CITÁT - Na co sáhl, z toho se Peklo mohlo posrat.
Z Nitranského Archeologického ústavu jsem uzmul „několko“ citátů a vložil je D.D.F. na profil.
Když jsem si četl Předmluvu k této trojpovídkové knize, myslel jsem si, že příběhy budou opravdu kruté. Víte, co jsem tím myslel? Že zlo porazí v plné polní dobro a nenávist a lži zvítězí na bitevním poli nad láskou a spravedlností – hovno, ….je ...to ...trochu ...jinak.
Rudovous: Vábení dračího srdce ****
Hned první příběh je potvrzením opaku. Ano, příběh Jakuba D. Kočího je krvavý a krutý, ale ne tak, jak jsem si myslel já. Je klasicky krutý. Hlavně pointa mě vůbec nepřekvapila a byla krutě normální. Ve své podstatě, je to však velmi povedená povídka. Hlavní hrdina je borec ala Conan, ale jmenuje se Walhelm. A musí zabít tři čaroděje, aby zachránil draka. Máte v tom bordel? Není to tak složité. Hlavní je, že rodák z Vaniřan je vtipný, má slušné hlášky, které dokáží rozesmát a do všech soubojů jde nebojácně a tvrdě. Pravda však je, že krev a střeva vyrábějí spíše ti druzí. Čtenář se pak očima Walhelmova na to musí dívat. Velmi povedené jsou i názvy samostatných kapitol. Například „Chcípni!“ nebo „Lebka lovce lebek“ nebo „Vize ryze zlatá“, osobně mě nejvíce dostala kapitola „Loď na písku“ - no už jenom ty názvy dají tušit dobrému příběhu. A nebojte, bude i drak. Ještě musím dodat, že povídka obsahuje jednu moc krutou scénu u které zamrazilo i mě.
CITÁT - Posrals to, tak sbohem!
Vyrovnání *****
Jana Hlávku tak trochu znám. Vím, že dokáže kruté věci a ani nemrkne okem. Když mu někdo řekne, že potřebuje napsat knihu o čtyřech hrdinech a ti pak musí na konci příběhu zemřít – zeptá se pan Hlávka: A maj „jen“ zemřít, nebo je mám opravdu nechat chcípnout? V této povídce chcípá lidí i mimozemšťanů celkem dosti. A těch šokujících krutých scén je tam velmi hodně a to co jim předchází a co následuje je „jen“ příběh o pomstě a zradě. A fanoušky Star Trek jistě potěší do jakého období je povídka situována. Jen prosím mějte trochu ohledy na to, jak se jedna z postav vyjadřuje o Kapitánu Kirkovi. Nemusíte jí za to krutě rozsekat. Nutno také dodat, že povídka postrádá odlehčující humor a tím se stává krutou. PS – Povšimněte si číslování kapitol.
CITÁT - Budu vás mučit, mám čas i léků dost a bezvědomí ani smrt vám nepomůže.
[PrintScreen] Osvícené myši *
Údělem povídek jsou dvě základní situace. Když se povídka líbí, je čtenář naštvaný, že už končí. Když se však povídka nelíbí, je čtenář naštvaný ještě víc, že už nekončí. U této povídky jsem v té druhé kategorii. Povídka je nudná, podivnou formou vyprávěná, rádoby kiberpunkovým prostředím osmahnutá a mě vůbec neoslovila. Jediným kladem příběhu je, že je vyprávěn ICH formou, ale pan spisovatel Richard Šusta s tím neumí pracovat. Nejhorší povídka v trilogii a vlastně sem snad ani obsahově nepatří.
CITÁT - Cokoliv od této chvíle vypovíš, bude spolehlivě použito proti tobě.
Váhal jsem, zda dát celkově tři nebo čtyři hvězdy. Poslední povídka to trochu kazí, ale nakonec zvítězil rozum nad krutostí a dávám zasloužený čtyři hvězdy.
U všech povídek jsem přidal obsahy, několik citátů všem spisovatelům a povídky jsem samostatně ohodnotil, přidal k nim jiný nový komentář a Malé ochutnávky.
Vše hledejte v sekci – POVÍDKY u této knihy.
Celá kniha sestává z několika sešitů, které jsou posléze rozděleny na dva příběhy.
Příběhy, které se časově odehrávají s odstupem tisíce let.
První příběh se jmenuje „Bouře v jednatřicátém století“.
Je snad jasné v jakém období se odehrává.
Obsahuje komiksy, které vycházely někdy okolo roku 1970.
Není zde klasická nám známá filmová partička. Například Groot je padouch, je žlutý, není to strom a má tikadla. V příběhu jsem postrádal humor. Vše je až moc vážné. Jednoduchá, nevýrazná kresba, ale velmi povedené barvy. Tohle mě moc nebralo, ale z hlediska příběhu je to zajímavé. Hlavně pak porovnávání a míchání postav s časovým odstupem je přinejmenším velké dobrodružství.
Malá ochutnávka:
Páni, nikdy jsem neviděla, že by Yondu odložil svůj luk........
Druhý příběh se jmenuje „Odkaz Strážců Galaxie“
Píše se rok 68 000 Shi´arského kalendáře v cyklu Zářivého křídla,
podle Kree je 456 Khen-vell sahu.
A na zemi? Na Zemi je rok 2008 křesťanského kalendáře.
Obsahuje komiksy napsané roku 2008 a 2009.
Hned od prvních řádků a první kresby je jasně cítit obrovská změna. Barvy jsou něco nádherného, kresba Paula Pelletiera je bombastická. Hláška střídá hlášku. Příběh je nadupaný akcí a nestvůrama. Je tu i spousta překvapivých postav, u kterých by jste to nikdy neřekli. Nebudu je popisovat, byl by to spoiler, ale když vás například na konci prvního filmu Strážců Galaxie překvapil Kačer Howard, věřte, že tady budete překvapeni ještě víc. Otázkou je, co všechno si Marvel dokáže převést na filmové plátno.
Rozhodně ze všech nejlepší a nejhezčí je poslední sešit. Nese číslo šest série Strážci galaxie vol.2 nazvaný SMRT a patří do podpříběhu Tajné invaze.
Tady už jsem to nevydržel a jako Cosmo jsem hladově začal nad kresbou a obsahem slintat.
Tleskám!!!
CITÁT – Přiznávám, že věci se vyvíjejí rychle a selský rozum si dnes zdánlivě vybírá dovolenou.......
Malá ochutnávka:
ROCKET: Co to říkáš Groote, kámoši...stromečku?
GROOT: II IIII IIIII!
ROCKET: Jo to seš.
Na konci knihy si pak můžete přečíst stručnou šesti stránkovou studii, které je ze zákulisí Strážců Galaxie. Zjistíte, že vše jE tak trochu jinak a možná se vám to vše srovná v hlavě. Hlavně počet Strážců Galaxie od roku 1969 až po rok 2014 je ohromující.
Jako celek je to vyvážené, ale výrazně rozlišné.
Prvnímu příběhu jsem dal tři GROOTY a druhému jsem udělil pět GROOTŮ.
Statisticky čtyři GROOTY.
Do sekce povídky jsem oba příběhy vložil, vyplnil obsah, samostatně ohodnotil a okomentoval a přidal jsem pár citátů.
Já jsem Groot!!!!!
...........NEZÍREJTE NA ŽÁBU...........
Jak jsem tady někde v komentářích četl, prý se to čte jedním dechem. Já to tedy přečetl dvěma dechy, respektive za dva dny. Ale ne proto, že by to byla nějak zvlášť propracovaná a chytrá kniha, to ne. Naopak je to strašně jednoduchý příběh, jako by to psalo dítě, které se rozhodlo, že převeze Sherlocka na druhou stranu Velké louže a utvoří jednoduchý příběh v jednom celkem neznámém městě. Jednoduchost příběhu právě zaviní to rychlé čtení. Čtenář se nemusí nad ničím pozastavovat a v půlce příběhu už je rozradostněný, protože ví, kdo vraždí, ale ten blbec Jackaby to ještě ani zdaleka netuší. (Oslovení "Blbec" berte jako ironii.) Samozřejmě, že to není tak jednoduché, ale hodně zjednodušené. Detektiva Jackabyho, spolubydlící Jenny a Douglase i jeho novou pomocnici Abigail jsem si ihned oblíbil a přirostli mi k srdci. Humoru, zvláště toho černého a ironického, je tu sice pomálu, ale když chcete, tak se zasmějete i "neštěstí" druhého (Kačer). Zajímavostí a příčinou mého malého hodnocení je, že až do poloviny knihy (příběhu) se vše odehrává v jeden jediný den, je to rychlé, akční, tajemné a dobrodružné - (rozhodně ne strašidelné), ale druhá polovina příběhu už je strašně moc zrychlená a odfláknutá - což je škoda. Nicméně, pokud u nás vyjde další avizované pokračování (nese název Beastly Bones) určitě si ho koupím. Věda & Magie, krása & chaos - to je Jackaby.
Malá ochutnávka:
Předpokládám, že bychom mohli nastavit určité pokusné hodnoty, měřit citlivost za stálých podmínek a s různými proměnnými, přijít s vnějšími podněty...........
......ZÍRALI JSTE NA ŽÁBU, ŽE?...........
Jo, jo a zase jo, Vikingové jsou borci a borci jsou i ti, kteří dali do kupy tuto knihu. I když nejtenčí kniha ze série, obsahově je nejsilnější.
Bruntálský řezník František Kotleta vyplodil ze svého řeznictví pět flákot za čtyři roky.
A nutno dodat, že jedno mleté maso je lepší než druhé.
Perunova krev je již druhá kniha z této série.
Těmto dvou unikátům předcházela trilogie Bratrstvo krve.
Všech pět kusů vřele doporučuju, Je to nářez.
Malá ochutnávka:
A pak jsem to uviděl.
Kousek nade mnou, v místě, kde se lidské tělo měnilo na zvířecí......
......měl Jastarica umístěno své pohlavní nádobíčko.
Nikdy v životě mě nezajímalo, jakým způsobem se rozmnožují ještěrky, ale i tak mi bylo jasné,
že tenhle kousek je stoprocentní součást jeho lidské stránky......
.....Kopanec do koulí přece musí bolet i božského bastarda, no ne?
Nožem jsem mu přesekl páteř a změnil tak Boha na dva polobohy.......
Už mohu umřít, slyšel jsem jednoho z nejmocnějších slovanských bohů říct slovo "kurevsky"