Terva komentáře u knih
Tak tohle je v úvozovkách nejhorší příběh ze série Zelená míle. Nějak moc mě to nevtáhlo a byl jsem rád, když jsem se přelouskal na samý konec. Závěr je na dosah ruky........
Pan King prostě umí. Vemte si své nejoblíbenější auto a udělejte z něho skříň plnou bubáků. Pak už jen čekejte, co příště vyleze.
Sice je Beznaděj lepším příběhem než Strážci zákona, ale hodně záleží, který příběh si přečtete jako první. A já volil nejdříve Beznaděj. Knihy jsem koupil s tím dvojbalením a nikde nebylo napsáno, která je která.
Tento příběh se mi nezamlouval a vlastně skoro mě nebavil. Teprve Paul Michael Glaser vytvořil z této celkem slabé knížky kultovní záležitost. A ano, i Arnold Schwarzenegger se pod tím podepsal. Za zmínku stojí informace, že obálku nakreslil Petr Bauer, který toho má ve své dílně od Kinga a pro Kinga nepočítaně. Má velmi poutavé a krásné kresby. Laser to s ním vyhrál.
Série si zachovává vysokou laťku a ačkoliv už je toho celkem dost, příběh cesty za paprskem ještě pokračuje.
Od tohoto spisovatele jsem četl již tři knihy. Tato je celkem logicky čtvrtá.
Těšil jsem se na ní, ale oproti třeba "Stáčení temného piva", je "Silou svého zraku"
velmi těžká kniha a ve své druhé polovině se stává ponurou a smutnou.
Upírský román o tak trochu jiných upírech jsem málem nedočetl.
Pokud si chcete umění tohoto spisovatele vychutnat doporučuji knihy:
Brány Anubisovy nebo již zmíněné Stáčení temného piva.
Rozhodně nezačínejte tímto románem.
Tento příběh je fikce.
Jakákoliv shoda s žijícími osobami
či událostmi
je čistě náhodná.
Pokračujeme tam, kde jsme v šestém sešitě přestali. Taky jak jinak, že?
Hned na začátku, cca šestá strana je nádherná dvojstrana, plná detailů a tak graficky rozložených po celé ploše až mi oči přecházely. Kochal jsem se několik minut. Opravdu nádhera.
Dějově se opět posouváme. Mistr „L“ je dalším krůčkem blíže k zjištění jak Kiry tak i Druhého Kiry . Jenže i Light Jagami má své plány. A ačkoliv se to zdá jednoduché, nebude to nic lehkého. Light si vše naplánoval dopředu a čtenáři se to velmi pomalu dozvídají. To napětí tam prostě je a to dělá knihu i příběh velmi kvalitním. A to jsme teprve v půlce sešitů. Celkem je 13 knih.
CITÁT – Přesně podle plánu.
Jo a je tu zpět můj miláček Rjúk a to v plné kráse. Tleskám.
„No tak dobře, když říkáš, že bude sranda, tak to tam napíšu. Ale budu za to chtít jablka.“
Ještě to bude náramně zajímavé.
Samozřejmě že přibývají nová pravidla ohledně používání Zápisníku. Jenže už jich je tak moc, že se v nich někdy ztrácím. Naštěstí jsou při aktivaci vždy někým vysvětlený, převážně tedy Jagami nám je sděluje. Což je dobře, protože jinak by se v pravidlech ztrácel každý.
Pokud je jméno jedné a té samé osoby zapsáno ve dvou zápisnících současně, platí ten zápis, který byl proveden dříve, bez ohledu na určené datum úmrtí.
Zajímavostí je, že když jsem nedávno sledoval obě animované filmové Japonské verze tohoto komiksu, vystupuje v nich Rem jako mužský Bůh Smrti. Jenže zde je Rem žena. Trochu mě to mátlo. Ale Rem jako žena mi v tomto příběhu víc vyhovuje.
CITÁT – V každém světě vytváří pravidla Bůh.
Ke konci je to hodně mrazivé a dokonce se stane i několik důležitých událostí. Až se začínám bát, co se bude příště dít.
…..Člověk, jehož jméno je zapsáno v tomto zápisníku, zemře.
Nepředstaví-li si pisatel při zápisu jména tvář dotyčné osoby, nebude zápisník fungovat.
Tím je zajištěno, aby osoby stejného jména nepřišly k úhoně.
Hned první část knihy nese název Nuda. No, zas taková nuda to není.
Jen už to čtení z druhé strany bylo dobrodružství. Než jsem se začetl, několikrát jsem obrátil list pěkně po Česku. Ale jde jen o zvyk a to je železná košile.
Malá ochutnávka:
Tak abych pomalu šel.
Jak to? Kam máš namířeni Rjúku?
Ztratil jsem svůj Zápisník Smrti.
HoHoHo Tak to jsi v pořádným průseru Rjúku!
…..Napíše-li pisatel v průběhu čtyřiceti sekund po zápisu jména i příčinu smrti, dotyčná osoba zahyne příslušným způsobem. V případě, že příčina smrti nebude upřesněna, zemře dotyčná osoba na selhání srdce.
Rjúk – Tento Smrtonoš „ztratil“ ve světě lidí Zápisník Smrti.
Tento zápisník našel sedmnáctiletý Light Jagami – a začaly se dít věci.
Statistika Nuda je, má však cenné údaje. Light se Zápisníku chopil a stal se vykonavatelem Smrti.
…..Po upřesnění příčiny smrti je nutné zapsat jakékoliv další okolnosti úmrtí do šesti minut a čtyřiceti sekund.
Sice černobíle kreslený komiks (Takeši Obata), ale kresba je velmi povedená, magická, uchvacující a ladná pro oči.
Rjúk je nádherná bytost, a se svými křídly si vás určitě získá. Lihgt je hajzlík, ale dá se mu věřit.
…..Majitel zápisníku je schopen vidět a slyšet původního majitele, to znamená Smrtonoše.
Dialogy jsou také perfektní (Cugumi Óba). Co věta, to nějaké moudro, nebo věc nutící k zamyšlení. Vybral jsem jen malé množství citátů, protože jinak bych do profilu mistra Cugumi Óba musel přepsat celou knihu a to jsem teprve u první. Laťka je hodně vysoko a já pevně věřím, že vydrží a snad to v dalších knihách nebude pád z výšky na držku.
CITÁT - Stanu se Bohem nového světa.
…..Člověk, který tento zápisník použije, nepřijde ani do Nebe ano do Pekla.
Líbí se mi, jak se příběh stupňuje. O drama není nouze. Přibývají nová pravidla a na svět vyplouvají nové skutečnosti ohledně používání Zápisníku Smrti. Těším se na další knihu a další dobrodružství.
Tento příběh je fikce. Jakákoliv shoda s žijícími osobami, věcmi či událostmi je čistě náhodná.
Antologie různých vědců, novinářů a profesorů na Dänikenovské téma, zda naši planetu opravdu navštívila jiná civilizace. Nejpoutavější článek je o Elektřině ve starém Egyptě od Profesora dr. Rainera Oseho.
Nemá to tak krásnou ilustraci jako Egypt, ale i tak je to nádherné a poučné.
Jedna z velmi povedených antologií s hororovou tématikou. Vlastně je tu jedna lepší povídka, než druhá. Asi nejlepší je Pán z Prahy, ale je to osobní názor, každý si tu najde tu svou.
Nevím jak to napsat, ale kdo neslyšel Plastiky tak ať to raději nečte. Mohlo by být hůř.
Má první kniha, kterou jsem od mistra Žambocha četl. Na České poměry je velmi dobrá. Když vezmu v potaz, že jsem o tomto spisovateli neměl vůbec tušení, mé nadšení z knihy bylo o to větší. Proto možná trochu nadhodnotím, ale věřte, že těch 70% za to stojí.
Abych napsal pravdu, tak tohle mě moc nebralo. Skoro nejslabší knížka, co se týče stránek a určitě nejslabším, co se týče obsahu.
Zde je seznam povídek, které tato kniha, o 360 stránkách, obsahuje. Doplnil jsem i malý obsah - ..........VELKÁ HRA.......... Kresba Evan Dorkin, scénář John Arcudi. Jde o přistání Predátora v okrese Cibola v Novém Mexiku a jeho střetnutí z Navažským indiánem Enochem Nakaiem, který slouží v armádě USA. V druhé části této povídky se Navaho a Predátor střetnou v souboji na život a smrt. Vše se odehrává na území, které Navaho zovou " Yéiitsoh bedit ninigheezh ". Doslova přeloženo " Tam, kde se spekla krev nepřátelského Boha ". ..........PRAVDA PRAVDOUCÍ.......... je druhá povídka, kterou černobíle nakreslil Rob Walton a napsal ji opět Jonh Arcudi. Krátký příběh se odehrává v Everglades v srpnu roku 1926. Povídka třetí nese název : ..........RASOVÁ VÁLKA.......... Příběh napsal Andrew Vachss a nakreslil jej Jordon Raskin a Lauchland Pelle. Odehrává se na několika místech v minulosti a současně v roce 1990. Navštívíme Keňu, Arizonu, Ilinois a Angolu, místa, která spojuje jedna událost. Tou je lov predátorů a Predátorů. Skupina pěti lidí se snaží chytit živého Predátora....no uvidíme. ..........MĚSTSKÝ LOV.......... Povídka č. 4 je příběh z Manhattanu z roku 1947. Napsal ji Charle Moore a nakreslili ji hned dva lidé, a to D. Alexandra Gregory a Scott Fischer. Predátor zde likviduje místní mafii. Povídku pátou ..........MASAKR V TWO - WITCH MESA.......... nakreslil Howard Cobb a napsal Terry Laban. Jedná se o pokračování příběhu o Navažském indiánovi Enochu Nakaiovi. Tentokráte je to vyprávění jeho dědečka o setkání z Predátorem. ..........VETŘELCI ZE ČTVRTÉ DIMENZE.......... Šestý příběh zní nePredátorsky, ale v tomto příběhu se jedná o název filmu ke kterému potřebujete speciální brýle aby jste viděli vetřelce ve filmu. Do filmového studia a auto kina si zaskočí zalovit i Predátor, který je bohužel odhalen díky těm speciálním brýlím. Příběh nakreslil Jim Somerville a scénář má Jerry Prosser. Sedmá a poslední povídka nese název ..........1718.......... nakreslil ji Igor Kordey a napsal Henry Gilroy je o setkání pirátů s Predátorem na Guinejském pobřeží. Zde po střetu s piráty dostává náš Predátor od svrženého pirátského kapitána jednu trofej. Jedná se o " křesadlovku " s nápisem Rafael Andolini 1715. Je to přesně ta zbraň, kterou dostává komisař Michael Harrigan ve filmu Predátor 2.
Mé první setkání se spisovatelem Jindřichem Rohlíkem a jsem spokojen.
Příběh je mixem westernu a fantasy.
Nebudu prozrazovat děj, vřele doporučuji k přečtení.
Jen se nenechte překvapit, protože kniha má sice 270 stránek,
ale od strany 234 následuje ukázka z nového připravovaného románu.
Proč to tam je ví jen Bůh a Rohlík.
Jen pár citací:
Posledních pět mil pak byla krajina tak pustá, jako kdyby žádné zvíře jménem člověk ani nikdy neexistovalo.
Když žijete pro budoucnost, vždycky je čeho se bát.
Tak jsem druhou knihu ze série Grafomág od Martina Moudrého nedočetl.
Po velmi dlouhé době jsem nedočetl knihu a to už je co říci.
Nešlo to. A tak silně jsem se snažil zařadit Moudrého mezi své oblíbené České spisovatele.
Asi někde okolo 250 stránky jsem zjistil, že mě to nebaví. Knihu jsem zavřel a už se k ní nikdy nevrátím.
O dalších knihám Martina Moudréhu budu moudře a velmi dlouze uvažovat. Tento rok si však žádnou nekoupím.
Je mi to líto, ale tvrzení, že jeho největším vzorem je Jiří Kulhánek je zavádějící. Nešahá mu ani po kotníky.
Mám z hadů respekt, ne strach.
Nebezpečí a vzrušení následují archeologa Henryho Jonese juniora po celém světě, zatímco se snaží zajistit, aby nejmocnější předměty světa nepadly do nesprávných rukou.
Tohle zní moc dobře, že ano? Jenže opak je tak trošku pravdou. Z pěti povídek je jedna vynikající, jedna slušná, jedna průměrná a dvě jsou podprůměrné.
Musím však přiznat, že v počtu povídek oproti první knize bylo tohle lepší. Ale i tak je to jen za tři hvězdy.
Pět povídek, patnáct hvězd rovná se tři ***
Indiana Jones a zlaté rouno (1994) **
Indiana Jones a svatyně mořského ďábla (1994)*
Indiana Jones a železný fénix (1994) *****
Indiana Jones a kopí osudu (1995) ****
Indiana Jones a piráti Smaragdového moře (1995)***
Ke každé povídce jsem napsal krátký komentář, samostatně jsem povídky ohodnotil a to vše najdete v kolonce povídky v této sbírce.
…..............Opravdu nesnáším, když se mi říká „Juniore“!!!!...................
Indiana Jones a osud Atlantidy ****
Příběh odehrávající se v roce 1939 nakreslil Dan Barry, který spolu s Mike Richardsonem a Williamem Messnerem-Loebsem spolupracoval na dialogu. Vše to sponzorovala podle svého námětu společnost Lucasfilm Games.
Nejkrásnější kresba je na stranách 58-59. Krásný obrázek, plný života, řevu, strachu a zvířat.
Bouře v Orientu ***
Příběh je velmi podobný filmovému zpracovaní Indiana Jonese a Chrám zkázy. Je to jen průměrný příběh ve kterém je možná Indiana Jones tak trochu za kašpara a sklerotika.
Malá ochutnávka:
BRATATATATATATAT-TAT....KROOM....BLAM BLAM, BLAM BLAM. PTOOM...
Indiana Jones a Zlaté paže **
Nejhorší povídka v této sbírce. Scénář Lee Marrsové je podivný, někdy až nelogický. A ani kresba Lea Duraňona není moc povedená. Tedy alespoň pro mě. Prostě a jistě jen dvě hvězdy.
Celkové hodnocení těchto tří povídek je jasné. Takový lehký průměr a není to zrovna dobrý start pro celý komplet. Ale i tak jdu do další Omnibus knihy.
Ke všem třem povídkám jsem napsal samostatný komentář, který lze najít v sekci - povídky :-)
Nejslabší článek trilogie. Tohle cestování časem je moc futuristické. Ano, jako celek to jistojistě funguje a je to dobré, ale až moc překombinované. Vlastně i film je takový - a proč ne, když je tato kniha jen adaptací scénáře a ne samostatný knižní počin. Je to prostě jen pocta perfektních filmů od Roberta Zemeckise.