Terva komentáře u knih

Na konci prvního příběhu vyloví Bóďa z vody další klíč. Na počátku druhé knihy jej nalézáme, jak prochází celým Zámkem a hledá ty správné dveře pro tento klíč. Opět je to velmi krvavé a hned od počátku nás to nenechá na pochybách, že to bude ještě krvavější. To kam vlastně klíč patří a Bóďa na to přijde je mrazivé a geniální. Tohle jsem teda nečekal. Druhý příběh z LoVeCRaFTu je děsivější, ale ne tak šokující. Už totiž víme, co máme od dvojice Hill a Rodriguez očekávat a tak nás ani nepřekvapí klíč k hlavě a jeho možnosti. Tohle je tak trochu historie podivné bytosti ze Studničního domu a její činy. Je to opět hodně o smrti plné smutku. Na konci knihy je rekapitulace šesti klíčů, které již známe, jejich konkrétní názvy a hlavně, návod co se s nimi vše dá otevřít. A nakonec nezbytná OBRAZ Árna. Tak hurá na třetí díl.

48 23.07.2015

Tři povídky ve své době velmi zajímavé, které bohužel časem blednou. Moc si je nepamatuju a znovu to číst nebudu, ale vím, že se mi to strašně líbilo.

48 08.06.2015

Zajímavý román, který mě velmi rychle vtáhnul do děje. A je to vlastně druhá kniha od Ludvíka Součka, co jsem četl. První se jmenuje Cesta slepých ptáků.

48 08.06.2015

Dokumentace živých diskusí z celého světa. Není to to pravé, ale myšlenky jsou vynikající.

48 04.06.2015

Asi nejlepší kniha z těch čtyř, co vlastním. Nádherné, barevné a velmi inspirativní příběhy.

48 02.06.2015

Tohle je kurevská sága a to nejsem sprostý, protože to co se odehrává v nitru knihy je sprostčí než nejkrutější slova Galaxií. Jeptiškurvy, incest, mrzačení, tetování a hlavně odhodlanost, sebekontrola a LÁSKA - to jsou Metabaroni. Povídky jsou v tomto pořadí: PRVNÍ - Othon, prapraděd, DRUHÁ - Honoráta, praprabába, TŘETÍ - Aghnar, praděd, ČTVRTÁ - Oda, prabába, PÁTÁ - Ocelohlav, děd, ŠESTÁ - Doňa Vincenta Gabriela de Rokha, bába, SEDMÁ - Aghora, otcomatka, OSMÁ - Bezejmenný poslední Metabaron, DEVÁTÁ - Tetování Castaků, DESÁTÁ - Sen o Incalu. Mé hodnocení všech povídek najdete v sekci - povídky Kasta Metabaronů. JEDENÁCTÁ - To je soubor ilustací na obálkách Amerických časopisů Metalbaronů a je to deset nádherných kreseb. Posléze je poslední Doslov, který napsal Milan Krejčí. A už jdi spát ty robotroubo!

48 27.05.2015

Zde si můžete trochu oddychnout zapomenout na to, co vás čeká a nemine a užívat si lidskou beznaděj a vlastně i blbost. Jek jedna malá myška udělá z chytráka idiota a z "idiota" chytráka.

48 28.04.2015

Poslední kniha Zelené míle - nejsmutnější a zároveň nejveselejší část celé série. CITÁT - Poprava by jistě byla snažší způsob, jak uniknout, než žít s následky, které mohou trvat věčně.

48 28.04.2015

Taky spíše obava, co ještě tvůrci dokáží vyštrachat a vyždímat z nakreslených příběhů a zda z nich dokáží zkompletovat celou knihu. A dokázali, je lehce nevyrovnaná, ale jako celek prostě funguje.

48 19.04.2015

Povídku č. 1 ..........ODPADLÍK.......... napsal Evan Dorkin a nakreslil Derek Thompson. Na pozadí rádiového vysílání rozhovoru z odborníkem na sériové vrahy a psychopaty, kteří se stali součástí americké historie se odehrává příběh odpadlého Predátora, kterého honí skupina Predátořích lovců. Při pronásledování se dostanou až na naší planetu a to konkrétně do New Jersey. A nikdo nechce umřít v New Jersey. Povídka č.2 nese název ..........PŘÍBUZNÝ.......... Kreslil jí Brian O´connel a Roger Peterson, scénář mají Jason R. Lambs a Scott Tolson. Příběh této povídky začíná v roce 1958 v Pleener Creek a končí až v naší současnosti. Pojednává o smrti muže, kterého zabil Pradátor a o pomstě otcova syna. ..........PEKLO A HORKÁ VODA........... je název povídky č.3. Tento komiks má nádhernou titulní stranu, kterou v roce 1997 nakreslil Mark Schultz. Tento člověk ale povídku nekreslí, ale napsal k ní scénář. Povídku samotnou pak nakreslil Gene Colan. Příběh lovu Predátora se tentokráte odehrává v Chilském moři kousek od Humboldtova mořského proudu. Tento příběh se celý odehrává pod vodou, tedy pod mořskou hladinou. Predátor si přiletěl zalovit mořská zvířata, ale lidé ho najdou a začnou se svým lovem. Ve hře je však ještě jiné zvíře......docela dobrý námět pro zfilmování. Povídka č.4 má název .........ZVLÁŠTNÍ RECEPT.......... Scénář napsal Brian McDonald, kreslí Mitch Bird. Celé se to odehrává v roce 1931 na území Cajunů v Lousianě. Je to příběh Predátora žijícího v místních bažinách na kterého náhodou narazí trojice lovců. Příběh je nádherně kreslený se spoustou detailů. Konec je veselý a moc zajímavý. Cajuni snědí všechno. Povídka č.5 ..........NEJLÍTĚJŠÍ DRAVEC.......... je černobíle kreslený příběh od Scotta Kolinse, který napsal Nike W. Barr. Opět zde umírají lidé. Poslední povídka, povídka č.6 ..........STANOVÁNÍ..........je také černobílá, ale tentokráte se odehrává na Floridě. Příběh napsal Steve Seagle a nakreslil ji Duncan Rouleau. Dobrodružství tří chlapců, kteří sledují Predátora v nedaleké bažině se zdánlivě dobrým koncem. Zda přežijí, je už jiný příběh.

48 19.04.2015

Povídka první nese název..........NARUŠITEL.......... Kreslil jí Will Simpson a napsal Ian Edginton. Příběh je o lovu vetřelců za velké peníze. Hlavní hrdinkou je Kapitánka Palmerová z přepravní kosmické lodě Caliban. Nemalou úlohu zde má i astroarcheolog a vykradač hrobů v jednom, se jménem Pauline Finn. Povídku druhou - ..........OBĚŤ.......... - napsal Peter Milligan a nakreslil Paul Johnson, a zvlášť hezká je jeho kresba titulní strany. Zde se seznámíme z Ann McKayovou, která jako jediná přežije výbuch lodi ve které cestovala. Po nouzovém přistání na neznámé planetě se v džungli dostává do podivné vesnice, kde obětují lidské děti pro Vetřelce, který je terorizuje. Říkají mu Ďábel. Žena, která věří v Boha chce poznat i Ďábla. Povídka třetí má jméno ..........LABYRINT.......... Kreslil jí Kilian Plunkett a napsal Jim Woodring. Příběh pojednává o kosmické stanici Innominata a o pokusech, které tam provádí plukovník doktor Church. Ze všech těch povídek, co jsem kdy přečetl je tato nejkrvavější. Čtvrtá povídka z názvem ..........VYKOUPENÍ.......... má náboženský podtext. Kreslil jí Mike Mignola a scénář napsal Dave Gibbons. Sledujeme zde osud kosmické lodi Nova Maru a její posádky na cestě vesmírem k planetě PCW9512. Kéž jim Bůh poskytne vykoupení. Název páté povídky zní .........POČÁTEK/ZAVRŠENÍ........... Scénář mají Bennet a Paul Guinan, který má i kresbu. Povídka je rozdělena na dvě části a pojednává o nejmenované planetě a o pyramidách na ní postavených, o partě archeologů a jejich výpravě za poklady a Vetřelci. Povídka šestá - ..........ŽENCI.......... Tato povídka má velice zajímavý titulní list. Nakreslil ho Simon Bisley. Chce to však vidět, to se nedá popsat, je to nádherná kresba. Jinak příběh je beze slov a je hodně morbidní. Pojednává o cizí rase, která pojídá Vetřelčí vajíčka. Ano a to doslova. Jedí je k snídani, obědu i večeři. Číslo sedm nese název..........HOROR SHOW......... a je to poslední příběh této knihy. Napsala jí žena, Sarah Byamová a nakreslil David Roach. Je o nočních můrách a virtuální realitě.

48 19.04.2015

Pokud jsou oči okny do duše,
ty Vincencovy pak byly kukátkem do cely
Hannibala Lectera.

Jakub Mařík to pojal po svém myšlení a posunul sérii o trochu dál. Přidal pár zajímavostí, sblížil hlavní postavy a přidal trochu humoru.

Jako nejzajímavější mi připadala bitva v supermarketu. Byla hodně reálná, důvěryhodná a akční i srandovní zároveň.

Malá ochutnávka:
Dobrý den pánové....
NEJEDE!!!
Máš to tam na zastávce napsaný písmenama velkejma jako kráva.. Tramvaj prostě nepojede, dokud nás tu bude pořád někdo otravovat!!!!

Tohle bylo dobré. Ne zas tak moc, ale těch 70% tomu prostě musím dát.

Bohužel, jako celek mi to moc nesedlo, chvilkama jsem se ztrácel a chvilkama i nudil.
Leč nebylo to zas tak špatné.

Z příběhu jsem vyndal jen tři upocené citáty a vepsal je panu Maříkovi do profilu.

CITÁT – Už se nemohu dočkat své nesmrtelnosti.

47 20.09.2017

Není světa kromě Arestonu.........

Oproti prvnímu příběhu je tohle mnohem lepší. Lepší, ale má to své mouchy. Já jsem detailista a puntičkář a tak jsem se musel obrnit. Obrnit proti některým technickým, ….nesmyslům. Pan spisovatel se pustil do technologií, které ještě v podstatě neexistují a někdy si s nimi dělá co chce. Nejhorší jsou ty pasáže, kdy prostě napíše „kde se to tu vzalo, to jsem nikdy nezjistil“ a hotovo. Ale, podstatná část příběhu mě strašně zaujala. Je to velmi čtivé dobrodružství, plné překvapení a zvratů. Někdy stačí jen pět vět a jeden odstavec a pan Pecinovský nás klidně přenese až o jeden rok dál.
S ničím se nepáře, umírá spousty lidí a stále se něco děje. Já se tedy obrnil, proti těm technickým neshodám a knihu ...a příběh ...a Sršně jsem si prostě užíval.
Čím více čtete o Arestonu, tím více toho o té hnusné kouli víte a tím více jste přesvědčeni, že o ní nevíte vůbec nic.

Malá ochutnávka.
Prý žádná Země neexistuje a nikdy neexistovala, a hovořit o ní je kacířství.
Areston je jediným světem, který je možný,
a nelze jej opustit, protože jakýkoliv jiný svět je nemyslitelný.
Areston je nekonečný.........

Je cítit, že pan spisovatel trochu vidí do budoucnosti a ta vypadá velmi zajímavě, ale tady se jí chopí špatní lidé a vlastně ji zneužijí. Možná, že Sršeň s tím v dalším příběhu něco udělá.

Z podlaží Arestonu jsem vybral několik citátů, které se mi moc líbily a zakomponoval jsem je panu Pecinovskému do jeho profilu.

CITÁT - Ukažte mi vězně, který by se nepokusil utéct, když mu z okna spadne mříž.

47 20.05.2017

Organizace spojených národů jedná o všech problémech,
ale ten zásadní a největší problém
-RŮST POPULACE -
nebyl nikdy zmíněn.

Čekal jsem úplně to samé, jako je kniha „Svět bez nás“, ale ne. Odpočítávání je zbytečně dlouhé. Pasáže o Afrických státech nebo dlouhé vyprávění o ekonomice, politice a režimu „jednoho dítěte“ v Číně jsou mnohdy až nudné a nevýrazné. Pan spisovatel se tu moc rozepisuje a kniha se těžko čte.

Je to však pár velmi zajímavých myšlenek a postřehů.
Ty nejmrazivější jsou například Hitlerovo táhnutí Evropou a jeho genocida. Která v úvozovkách, upustila žílu přelidnění o několik desítek let. Nebýt jeho, je nás tu víc a to už o hodně dřív. Je to sice kruté tvrzení, ale pokud takto půjde „rozmnožování“ dál a stejným tempem, bude se muset pravděpodobně lidstvo rozhodnout ke krutějším řešením, než někteří krutovládci.

Obhajování systému „jednoho dítěte“ se může zdát v dnešní době, plné blbečků, co tvrdí, že to není humanitní (slovo humanita je zkáza pro lidstvo), kruté, leč brzy bude NUTNÉ.

Další velmi zajímavou myšlenkou jsou peníze.
Teď se každý zaklepe, když si vzpomene na Leninovo tvrzení, že svět bez peněz by byl o hodně lepší. Ale to přece nejde!!! Peníze jsou základem života – je to sice smutné, ale je to tvrzení převážně kapitalistických režimů. Bohužel už jsem tak strašně daleko, že si svět bez peněz ani na chvilku nedokážeme představit a přitom, jsou peníze svárem všech katastrof na planetě.

Další věcí jsou konzum. Jíme a to dost. Hlavně mi „civilizovaní“. Ničí nás i pouhé umělohmotné krabičky se saláty, masem, zmrzlinou. Jíme toho hodně a vše je baleno do umělé hmoty, která už sama o sobě ničí svou nezničitelností planetu. Ale to není zásadní problém. Hlavní problém je, že mi jsme konzumní společnost a kupujeme (zase ty peníze) i blbosti, hlavně že jsou ve slevě. A i když to třeba za týden vyhodíme nesnězené do koše – koho to sere!! Další část světa hladoví.

Názor, že rostoucí počet lidí zničí planetu, je nesmyslný. Zničí jí nadměrná spotřeba.

Buď se rozhodneme, že svůj počet upravíme sami, abychom se tak vyhnuli srážkám všech čar civilizačního grafu, nebo to za nás udělá příroda pomocí hladomoru, sucha, klimatického chaosu, zhroucení ekosystémů, oportunní infekce a války o ztenčující se zásoby surovin, které naše počty nakonec sníží.

Není to tak dobré jako první kniha, ale je to dost šokující, a měl by si to přečíst každý.
A co přečíst, každý by se nad tím měl zamyslet a možná přidat nějaké to řešení.
Ale je to jen na lidech a jsme jen lidé.

Na naše budoucí děti, které se budou moci dožít konce světa.

47 30.04.2017

Zpráva Pozorovatele:

Je zřejmé, že interakce mezi realitami se zintenzivňuje, nedokážu odhadnout, co to v konečném důsledku přinese. Může to vyústit i v kolaps velkého množství světů.

Toto je mrazivý příběh ve kterém se John Francis, řečený Smith musí dostat do místa nazvaného Černá hora. Místo se nachází kdesi uprostřed země zvané Aljaška.

Severský příběh na bázi Jacka Londona s přimíchanými prvky Karla Maye se velmi pohotově čte a obsahuje vše, na co je fanoušek JFK zvyklí.

Malá ochutnávka:
Dej si ještě pivo, mají tady nejlepší v celým městě. Je skoro tak dobrý, jako naše Český.
Kovář pozvedl rozpitou sklenici na pozdrav a pomyslel si, že Welzl v rodné zemi nebyl opravdu dlouho, když takovému patoku říká dobré pivo.

Takhle nějak má vypadat normální příběh.
Zimní road movie, plná dobrodružství, padouchů, smrti, lásky, vlků a bájných indiánských legend.
Byl jsem až překvapen lehkostí, kterou se kniha četla. A i když to není šílený jako Neffův Jeruzalémský masakr (JFK 10) nebo Procházkův příběh o splašených houbách Podhoubí smrti (JFK 11) , za mě jednoznačně pět hvězd.
Libor Machala se mi začíná líbit.

Daleký sever je kraj, kde může žít ten, kdo má dobré ruce, hlavu i srdce.

Knihu doprovází šest, celkem povedených, ilustrací, které si pan spisovatel nakreslil sám.
Hlavní, barevnou stranu opět nakreslil, již legendární mistr Petr Vyoral.

Ze zimního příběhu jsem odledil pět citátů a zamrazil je panu Machalovi do profilu.

Jako bonus je na konci příběhu vložena povídka s názvem Zúčtování. Napsal jí opět Libor Machala. Povídka je velmi povedená a svým dějem navazuje na Vlky severu.
K povídce jsem napsal obsah, samostatný komentář s ochutnávkou a přidal jsem hodnocení o počtu pěti hvězd.

Do prdele! Že já ze sebe vždycky musím dělat hrdinu.

47 27.04.2017

Pronásledovaní všech zemí, spojte se!!!!!
Toto je humorná beletrie o pomatencích jako je Rainer a Torsten.

Předem musím napsat, že pan spisovatel se pokusil na konci knihy vložit jakýsi playlist. Doporučenou hudbu, kterou při čtení tohoto příběhu může čtenář poslouchat. Hned na úvod jsem udělal chybu, ale nakonec se mi vyplatila. Lars Simon totiž doporučuje k poslechu skladbu Soumrak bohů. To mě stačilo. Dál jsem tento článek, který je na konci knihy nečetl. Quorthona a jeho Twilight of The Gods přece znám. A co víc by se hodilo k severské knize odehrávající se v Laponsku, než právě severská skupina Bathory. Až po přečtení knihy jsem však zjistil, že spisovatel měl na mysli sice Soumrak bohů, ale od Richarda Wagnera. Wágner, ten Němec? Ten poznal zimu tak maximálně na severu Německa. Tak je jen na vás, který Soumrak bohů si poslechnete. Já upřednostňuji Quorthona. Dále je v doporučené hudbě například ABBA nebo Alanis Morissette.

A teď k příběhu. Zpočátku je to sranda. Až někam do konce první třetiny jsem se smál. Situacím, kdy se Torsten rozhodne sednout na bílého soba (WV busík) a spolu s Rainerem vyrazit zachránit svou princeznu Lindu, která uvízla v Laponsku v podivné fanaticko kulturní skupině, se prostě smát musíte. Jenže pak to začalo být zajímavé. Někdy mezi vesnicemi Jokkmokk a Kvikkjokk se z humoristického románu náhle stalo akční drama, kde šlo každému o život. Simon Lars tak dokázal, že nejede na stejné linii, jako jsou dva předcházející příběhy a že dokáže napsat i něco velmi napínavého.

Malá ochutnávka:
Pozorně jsem Rainera sledoval. Při řeči rytmicky pokyvoval hlavou a přátelsky na mě poulil své mnoha dioptriemi zvětšené oči. Ptal jsem se v duchu sám sebe, jest-li vůbec existuje nějaké kulturní společenství, které by Rainera po libovolně dlouhé době akceptovalo takového, jaký je.....

Chtěl jsem dát plný počet hvězd, ale jak jistě vidíte, nedal jsem je, ne.
Sice je to megabrutus, ne, ale pár výhrad bych měl. Vlastně dvě. Ta první je situace „lyžující koza“ a ta druhá je „sáňkující Odin“. Kdo nečetl netuší o co se jedná a já víc psát nebudu aby to nebyl spoiler a ti, co už mají přečteno, určitě chápou, jaké situace jsem myslel. Jsou obě hodně přitažené za vlasy, silně nevěrohodné a skoro nemožné. Ano, skoro, ale v knize jsou použity a je jen na čtenáři, zda se s nimi smíří nebo ne. Mě celkem vadily. Proto jen ty čtyři hvězdy.

Jako završení celé trilogie je to velmi povedený příběh. A protože je tu spousty místa pro další dobrodružství, doufám, že Simon Lars ještě něco napíše.

CITÁT – Když vypiju půl až tři čtvrtě pivních zásob, začne mi být okolní chaos možná lhostejný.

…...............Ja dal: Buorre mátki! …......Teď už jen: Šťastnou cestu!................

47 02.04.2017

Tahle Edice DELUXE obsahuje dvě povídky Plášť 1969 a jeho pokračování o třicet let později s klasickým názvem Plášť. Dále v této edici najdete krásnou Galerii s dvaadvaceti kresbami na téma Plášť a na samém konci je původní psaná povídka Plášť od Joa Hilla použitá v povídkové knize Bobby Conroy vstává z mrtvých. Tak že plášť. První povídka je krvavá a nese v sobě spíš odplatu než brutalitu. Hlavní hrdina se rozhodne svou schopnost použít k odplatě místo útěku a návratu domů. Druhý příběh je tvrdý a drsný. Tady už ani nejde tak o odplatu jako spíš o pomstu za ztracenou lásku. Hlavní hrdina (Erik syn Chasseho s první povídky) se vlastně nemá za co mstít, jeho to prostě baví. A proto jsem této povídce dal plný počet hvězd. Tohle je čistá šílenost se spoustou zajímavých prvků. Například scéna s medvědem - to je něco neskutečného.
Cejtím, jako by mě cosi táhlo na temnou stranu.....jako bych sílil každým zlým skutkem. Mělo by mi to nahánět hrůzu, ale nebojím se, vlastně se mi to líbí.......

47 20.06.2016

Lancelote, musím ti vyjádřit obdiv, překvapil si mě.
Sametový, smyslný hlas. Vnímal jsem jí jako zářivě černou figuru, zbožňováníhodnou modlu, a zápasil s touhou pokleknout u jejích nohou. Buď na mě seslala kouzlo, nebo mě jako člověka, který obětoval člověka, černá přitahuje............

Mistr Žamboch by mě možná taky překvapil, a já bych mu vyjádřil obdiv, ale má to háček. Velmi podobný příběh totiž napsal již tři roky před touto knihou. Byl to první díl série John Francis Kovář.
Obsahoval totiž skoro to, co je v tomto příběhu. Krásné ženy, sex a erotiku, čaroděje, kouzla, přesouvání v časové linii, krev, souboje a dobrodružství.

A tak jsem si místo Lancelota vložil JFK a zjistil jsem, že mě tento příběh moc neoslovil.
Vlastně jsem byl tak trochu naštvaný za to, že Miroslav Žamboch zkopíroval sám sebe.
Měl jsem chuť na pořádné ostré pivo a dostal jsem jen vlažnou polívčičku.
V příběhu jsem nezpozoroval nějaký velký rozdíl od předlohy JFK a tak jsem se chvilkami i nudil. Pravda, kdo nečetl JFK tomu bude připadat příběh perfektní. A on vlastně je perfektní, je více propracovaný než jeho předchůdce.
Proto jsem také dal tři hvězdy místo dvou.

Malá ochutnávka: Tři dny bez deště představovaly pro Joudzou neobvykle dobré počasí. Postavil jsem se k oknu a pozoroval velké kapky roztřikující se o zem. Pršelo tak hustě, až vytvářely mlžní koberec z vodní tříště........

Naštěstí je příběh jen takovým doplňkem mezi dalšími knihami mistra Žambocha a existuje spousta jeho příběhů s jinými pravidly, než zde. Možná by se dalo i konstatovat, že opakování je matka moudrosti, ale naštěstí byl pan spisovatel natolik moudrý, že lehce pozměnil linii příběhu a vsunul ho do jiného času. Jenže JFK je agent, který neustále cestuje časem, a zde řečený Lancelot nikam necestuje. To je velký rozdíl. Je vlastně jedno, jak se všichni hrdinové jmenují, když chtějí jen jedno: Odejít vítězně, jako svalnatý hrdina se svou dívkou v náručí.

Ke konci, hlavně poblíž stránky 164, už je příběh moc nevěrohodný, nelogický a možná až brutálně krvavý. Vypadá to, že tady se pan Žamboch trochu zamotal a možná dumal nad tím, jak příběh zakončit. Nakonec to dopadlo, tak jak to dopadlo, ale má to spousty chyb.

CITÁT – V chuti jsem nerozeznal žádný rozdíl – bylo to pivo.

PS - Pašerák sice oficiálně vyšel v roce 2005, ale věřte, že byl napsán už v letech 2000 - 2002. Jen ještě nikdo netušil, že to bude první díl v sérii JFK.

47 09.06.2016

Jest-li je Vesmír nekonečný, nebo jest-li je nekonečně moc Vesmírů, pak je tam někde strom a na něm rostou lidi.
Tento zvláštně pojatý příběh začíná v hluboké budoucnosti lidstva na kosmické lodi USS Evelyn-Tew (vyřazena z bojové služby) léta páně 2351.
Příběh Tima Lebbona nás zavádí do obsáhlého a již mnohokrát zpracovaného tématu Predátoři a Vetřelci. Tento příběh sice nese obálku Predátora, ale obsahuje i Vetřelce, roboty, staré civilizace a věčný vesmírný boj. Ale, je to hlavně o Predátorech, kteří se narodili pro lov, žijí stopováním a umírají pro kořist – ale možná je toho na nich víc, než si myslíte.
Malá ochutnávka: Rozervané tělo, rozervané šaty, roztříštěné kosti – po zásahu xenomorfů si byli ve smrti všichni rovni.
Po úchvatné trilogii Vetřelci – Probuzení, Odplata a Peklo, kdy každý příběh napsal jiný spisovatel, a knihy spojují natočené filmy, dostal Tim Lebbon šanci od společnosti Twentieh Century Fox, napsat si celou trilogii, která nemá s filmem nic společného. Prostě něco nového.
Oproti Vetřelcům, kdy bylo jisté, že každý příběh bude zakončen, má tato nová trilogie tu jistotu že v této první knize prostě zakončena nebude. Tento mistr na Vetřelce a Predátory to vzal doslovně. Ano kniha je první a příběh teprve začíná.
Po úvodní části se přesuneme o několik stovek let do budoucnosti a to do roku 2692. Spisovatel tu krásně zpracovává někdy malé a někdy velké části ze všech filmů a komiksů. Můžeme tu narazit na rčení – Nepřítel mého nepřítele je můj přítel, přijde i robot ala Bishop, ale v trochu jiném provedení (budete překvapeni), pokus ovládat Vetřelce a když už jsem u Vzkříšení, tak tu padne podobná hláška, jakou měl Johner (Ron Perlman) – Země? Taková díra!! a mnohé další střípky a náznaky. Příběh je nápadně lidský, ale přesto je na něm tolik nelidského, že na to klasické myšlení prostě nestačí.
CITÁT – Terraformování je pomalý a nebezpečný proces a žádná planeta moc nechtěla přijmout tuto vynucenou změnu..........
V příběhu se mi však moc nelíbila pasáž odehrávající se na UMF 12 (neprozradím co to je). Zde jsou události hodně roztříštěné, časově přeskakované, nedodělané a někdy i nelogické. Ale naštěstí to nepokazí ostatní děj a tak nezbývá, než tento příběh doporučit. Milovníci této ságy ať se připravý na sexuální orgie a přijde-li čas, buďte připraveni k boji.
Je to Vesmír. Bezpečí tu není nikdy. Když vás nezabije něco známého, pak to bude něco, co neznáte.

47 18.05.2016

Příběh v této knize je rozdělen do pěti kapitol. První nese název „Kovářův syn“, druhá kapitola se jmenuje „Zničit!“, třetí pak zove se „Krotitelé bouře“, čtvrtá se jmenuje „Šeptající železo“, kapitola pátá „Dospěláci“, poslední kapitola nese název „Opona padá“


V páté knize ze série Zámek a klíč se na počátku vracíme trochu do minulosti. Spisovatel Joseph Hillstrom King a chilský malíř Gabriel Rodriguez nás ve svém příběhu zavedou až do Lovecraftu roku 1775. Zámkovi to v té době neměli vůbec lehké. Vlastně je to šíleně smutné.
Oko asi nezůstane suché.

Malá ochutnávka:
Benjamine, u Ježíška na nočníčku, nemůžeš alespoň na chvíli odložit ten zámek a bavit se se mnou?
Už dál nedokážu snášet ten můj nářek. Dohání mě to k šílenství..............

CITÁT – Proti stvořením, které přicházejí těmito dveřmi, jsou všechny lidské války jen dětskými šarvátkami.

Druhá kapitola má několik odnoží a asi nejkrásnější a nejtemnější je ta nazvaná PŘEDEVČÍREM. Její druhá stránka obsahuje jednu z nejkrásnějších kreseb v této knize. Ne, není jediná, ale jedna z těch nejhezčích. Kinsley to tam opravdu sluší. A jako supr bonus je tu opět ten suchý, tvrdý a černý humor.

Malá ochutnávka:
Přemejšlím, jaký to asi je bejt v rakvi dole ve tmě, pod vší tou hlínou, úplně sám...strčenej v díře a nikde nikdo, s kým bych si mohl popovídat. Já bych se asi zbláznil.

Příběh třetí začíná citací mistra Shakespeareho. A hlavně v této části začínají ty správné Časohrátky, původně avizované s Českým názvem „Hodinové strojky“. Ale ruku na srdce, kdo četl, pochopí, že Časohrátky jsou velmi výstižným názvem.

CITÁT – Do prdele, do prdele, kurva, co to......proč!!!

Čtvrtá odnož Časohrátek nás vrací do školních let některých důležitých aktérů. Víc nebudu psát, mohl by to být spoiler.
To jsem nebyl já, to ta věc, co mi vnikla do těla.

Pátá část odkrývá nádhernou dvojstránkovou kresbu, která zachytává pohled do Lukovo hlavy. Nejbrutálnější a nejfantastičtější kresba celé série. Join or Die.

Takto bych mohl pokračovat do nekonečna. Dá se klidně napsat, že na každé straně této knihy je nějaká hláška, která stojí za zapamatování. A vlastně celá ta série stojí za přečtení.

Příběh je opět velmi nádherně nakreslený, skoro až brutálními barvami, krev je tu opravdu krví, smrt je opravdu smrtí. Vše je prošpikováno ironickým až černým humorem, spoustou klení, temnoty, smutku, sexu, málo používaných slov (sprostých), zajímavých citací i situací, ale i lásky, nadějí a překvapením.

Mám strach, že se mi teď bude celý měsíce zdávat o dveřích a démonech a o zámcích a klíčích.

Konec je otevřený, ale šestá část už je poslední a tak se těším, jak to všechno dopadne.
Tato kniha neobsahuje ObraZárnu, které byla skoro tradicí v předcházejících čtyřech knihách. Na konci tohoto příběhu je jen seznam již známých klíčů.

Tuto sérii vřele doporučuji.

47 01.05.2016