Terva komentáře u knih

JE URČITÁ HLOUBKA, ve které vaše duše zjistí, že se nedokáže sladit se svým životem.
Není to tmou. Na tu si člověk tou dobou už zvykne – nakolik se na ni zvyknout dá.
Není to ani drtivé ticho, prázdnota nebo absence jakéhokoliv života,
z něhož byste mohli načerpat teplo nebo jistotu.
Není to tlak.
Není to ani strach ze smrti, který neustále hryže na okraji vaší mysli.
Je to pocit neskutečna.
Ten pocit vašeho těla, že jste sešli z vyšlapaných stezek svého druhu..........

HODNĚ JSEM SE z touto knihou trápil. Ne a ne ji dočíst.
Reklama slibovala lidstvo ohlodané záhadnou epidemií nazvanou lidově Róza, která dostala populaci na hranici vyhynutí...ale chyba.

VLASTNĚ SE CELÝ příběh odehrává jedenáct kilometrů pod mořským dnem, kde se parta vědců dostává do depresivních černých míst své duše. Jako horor by to bylo ucházející, ale vše je pokaženo velkou spoustou zbytečných flashbacků, u kterých jsem se silně nudil a některé jsem dokonce i raději přeskočil. Kazí totiž tu temnou a hlubokou atmosféru celého příběhu.

Z TÉTO KNIHY jsem se chtěl okamžitě vynořit, rychle vyhledat Slunce a už se k ní nikdy nevrátit.
Příběh je rozdělen do šesti základních částí. První ještě jde, je napínavá a celkem povedená. Další dvě části zejí nutnou hloubkou nudy a zmatku. Asi nejlepší část nese název Ambrózie, a určitě by například čtení deníku profesora Westlakeho stálo za hlubší rozepsání, ale zbytek této části je prošpikován těmi již zmíněnými „návraty do minulosti“ a ty to celé rozmělní a z dobré temné atmosféry odeberou značnou část napětí.

MALÁ OCHUTNÁVKA:
TA PODĚLANÁ VČELA mě bodla....svědí to čím dál víc. Ta bolest je k zešílení. Neškrábu si to. Příliš se bojím. Napuchlo mi to tak, že se náplast odlepila. Na ruce mi vyrostlo jakési příšerné mraveniště. Dírka v jeho středu je hluboká a morově žlutá.
Nepoškrábu se. NEPOŠKRÁBU!
Aktualizace: poškrábal jsem se.
Cha.

PŘÍBĚH JE KE SVÉMU konci značně prodlužovaný. Vypadalo to, jako by si pan spisovatel Nick Cutter nemohl vzpomenout, jak chtěl příběh ukončit. Místo toho se konečná fáze táhne jako podmořský kabel, který je pak ukončen tím nejnepitomějším klišé, kterým kdy byla kniha ukončena.

Z KNIHY JSEM vybral asi patnáct citátů a vložil je do hlubiny Cutterova profilu.

CITÁT – Fíkouni neexistují, Fíkouni jsou fiktivní postavy...........

46 11.04.2016

Banda panovačnejch, poučujících, nafoukaných a povýšených kokotů se vydala do Vesmíru. Kapitán Hadrián Alane Sawback, velící lodi SHL Spratek třídy "Vpřed" vyrazil vpřed, tedy do neznámého a neprobádaného temného vesmíru, aby mohl...aby mohl....se bezhlavě vrhat do každého hov... konfliktu a svým zdánlivě idiotským názorem vše vyřešit. ......Tak že šoustačka nebude?....... Čtenář však musí přiznat jistou genialitu a morální vhodnost každého jeho řešení. V jeho šílenství je metoda, my jen nejsme moc chytří, abychom ji odhalili. Hlavně volba, co dělat, když hned první den převezme nad vaší lodí vládu neznámá Umělá Inteligence, která si říká Tammy. Pro milovníky Star Trek - nečekejte povel typu - Scotty? Transportuj nás! - Tady se říká - Tammy! Přemístit! Přemístit!........ Ano, prostě UI necháte žít svým životem a letíte vstříci.....neznámu. A řešení konfliktů mezi mimozemšťany je mnohdy velmi jednoduché - vlítneme tam, všechno posereme a odcházíme s pocitem dobře vykonaný práce.......... Tohle je chvilkama trochu nechutné, proto jen ty čtyři hvězdy a možná to pro fanoušky Star Treku bude lehce nestravitelné, páč nesmíte soudit knihu podle obalu - hlavně podle toho, co se na obalu píše. Tohle nejsou jen hvězdné cesty a není to jen ůkol vyhledávat nové civilizace, tohle je o tom, jak se vyrovnat s těma starejma a jak si je podmanit. A nejhorší jsou slepice, hlavně ty bojový. Malá ochutnávka: Nic není nemožný. Když jíte nemožný ke snídani, vyserete nepopsatelný a sníte to k večeři, ale nepopsatelný nebo ne, smrdí to až do nebes....... Vesmír je zatraceně velkej a toto jsou cesty Spratka. Je to parádní dobrodružství a sexuálně vzrušující let. Tak se přidejte a čtěte, má to sílu, vtip, perfektní obsazení, krásné ženy, nepříjemné mimozešťany, parádní hudební doprovod (Tammy!! Vypni ty zvláštní efekty!) a hlavně to pobaví. A koho zajímá logika? Logika je prostě jazyk pro pohodlnou racionalizaci pseudo-vědeckost milující civilizace.......

46 18.02.2016

Více záhadnější než první kniha. Více tajemné a více magické. Jinak podstata Lary Croft zůstala neměnná.Osud světa visí na vlásku a Lara zase riskuje svůj život aby nedošlo k nepředstavitelné katastrofě. S Pandořinou skřínkou by si nikdo neměl zahrávat. Rychlé, čtivé, akční - co víc si přát?

46 15.11.2015

Děj se opět posouvá a klíčů je čím dál víc. V tomto příběhu je asi nejšílenější klíč, který se jmenuje "Klíč nápravný". A scéna, kdy jej použije Nina je jedna z nejmrazivějších scén tohoto příběhu. Vyřádil se tu i Tyler a použití klíče Gigantů si pořádně užil. Jeho souboj se stíny je perfektní a krásně jej malíř Gabriel Rodriguez zachytil na dvanácti (celo)stránkách. Už se těším na další knihu. Malá ochutnávka: Kdybych nikdy nežil, kdyby mě prostě někdo vzal a vymazal z tohohle světa a tebe se mnou, kdybych tě mohl chytit pod krkem a škrtit, dokud bys nebyl tuhej, zabils mě, nic by mi neudělalo větší radost, než kdybych ti to moh vrátit......... Kniha je opět zakončena seznamem všech nalezených klíčů a popisem jejich využití, dále je tu nezbytná, nutná a krásná obrazárna a hlavně pocit dobře odvedené práce Joa Hilla a Gabriela Rodrigueze. A na konec ještě malé nahlédnutí klíčovou dírkou: Ona mi ten klíč dala, abych ho schoval na nějaký bezpečný místo. A já si ho strčil do prdele, takže jest-li ho chceš musíš si tam pro něj šáhnout.........

46 11.10.2015

CITÁT - Maňana.............. Starší kniha od pana Dänikena je plná překvapení a pravdy. Kdo nevidí, ten musí být slepcem. Kniha se velmi dobře čte a když se od ní neodtrhnete, hrozí, že ji přečtete na jeden zátah. Nechybí ani plno fotografií, ale bohužel (mimozemšťanožel?) nejsou vůbec kvalitní. Proto jen čtyři hvězdy. Malá ochutnávka: Tudy by mohli kráčet dva vetřelci vedle sebe..............
Jinak kdo s mistrem začíná, je tahle kniha vhodná a nikdo nebude tápat. Kdo má již načteno, je to doplňování Dänikenovo teorií o návštěvě mimozemšťanů na naší planetě v prehistorické době - v době, kterou si mi, lidstvo vůbec nepamatujeme, protože je tomu velmi, velmi dávno v dobách kdy na Zemi ještě chodili dinosauři.

Kniha, vlastně celá trilogie, má tak jednoduchý název až to někdy čtenáře odrazuje. Ale opak je pravdou, čím horší obal, tím lepší obsah. A že to tady perfektně funguje a je to čtivé poznáte již z počtu prodaných kusů.

46 09.06.2015

Devět příběhů na téma úmrtí známých i méně neznámých osobností. Svižné, tajuplné a záhadné.

46 09.06.2015

Tohle se mi líbilo. Krásné vesmírné dobrodružství, mimozemšťané a záhady. Rychle jsem to přečetl a vydal se pro druhý příběh.

46 08.06.2015

Tuhle knihu jsem celkem dost využíval. Hlavně to byla školní pomůcka, která vydržela nějakých dvacet let.

46 08.06.2015

Velmi povedená kniha. Sposty příběhů, řešení a zajímavostí a to vše prošpikováno pěknými dobovými fotografiemi a mnoha nákresy. Kniha má podtitul: Nadpřirozené jevy v běhu staletí.

46 08.06.2015

Tohle dobrodružství prostě nemá chybu. Svižné, napínavé a opět s ilustrací Zdeňka Buriana.

46 05.06.2015

Stejně jako příběh první. Krásně se to čte a je to skvělé dobrodružství. Opět protkáno kresbou Zdeňka Buriana.

46 05.06.2015

Nové vzpomínky na budoucnost. Je to vlastně prodloužená první kniha mistra astroarcheologie. 11. srpen 3113 před Kristem - den kdy přišli Bohové.

46 04.06.2015

Velmi průměrná kniha ve které vlastně nenajdete nic konkrétního. Jen pár známých údajů a zbytek je hodně zkreslený.

46 02.06.2015

Možná ani nejde o to, zda je čteme správně, ale zda je správně vyslovujeme. Některá jména jsem tedy totálně zkomolil. Naprosto užitečná knížečka.

46 02.06.2015

Ve své době to byl zdroj velkých informací o astroarcheologii a všech článků, statí a dokumentů na téma Byli bohové astronauti?. V roce 2010 již vyšla druhá encyklopedie, rovněž od Ulricha Dopatky a ta obsahuje již více informací a je vidět, že za tu dobu se myšlení vědců i nevědců dostalo o notný kus dál.

46 19.05.2015

Můj nejoblíbenější detektiv. Díky pane Pelc. Svérázné dobrodružství, které jsem četl několikrát.

46 01.05.2015

Pro mě je to nejhorší výběr Kingovo povídek a Za soumraku jsem nějak moc neohodnotil v dobrém. Sám nevím proč.

46 29.04.2015

Tady jsem uvažoval i o jen třech hvězdách, tyhle povídky mi nějak nezůstanou v paměti na moc dlouho a za pár měsíců na ně asi zapomenu trvale. Možná snad jen Dům v Javorové ulici mi v hlavě zůstane déle.

46 29.04.2015

Město vydechuje v poslední hodince poctivého spánku
a v ulicích stále vládne hluboká noc.


Příběh na počátku a ještě trochu dál působí moc rychle a roztroušeně. Trochu déle mi trvalo, než jsem přišel stylu psaní slečny Matouškové na chuť. Čtenář si musí zvyknout na spousty oslích můstků, které jsou někdy i dost přehnané.

Uvědomil jsem si, že už nejsem nejmladší a spisovatelce je okolo 27 let. Zákonitě musí mít hlavně kontakt z mladou generací, která dnes čte za pochodu a nepotřebuje složitý děj.

Také jsem si jen potvrdil, že dnešní fantasy nikam nejde. Zůstává stát na svém místě, i když se v ní hodně chodí. Takovýto příběh pak potřebuje jen někoho se špičatýma ušiskama, nějakého trpaslíka a hlavně nesmí chybět pořádnej čaroděj s berlou. Pak už stačí jen je někam poslat, někoho zachránit a hurá zpět.

Zatím, co sci-fi pokračuje dál a vymýšlí nové a nové situace, fantasy již dlouho přešlapuje v bažině, která je stále stejná. Jen se mění názvy a jména.

Malá ochutnávka:
Ušmudlané dítě s rozbitým rtem. Zacuchané a špinavé šaty. Do nosu ti prší a z pačesů ti trčí legrační kaltské uši. Jsou i na kaltku docela dlouhé. A osrstěné. Vypadáš s nimi trochu jako králík, kterého pocuchala liška.......

Když se do příběhu začtete a bude s vámi ladit, zjistíte, že jste ho přečetly dřív, než někdo řekne „zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světe nejkrásnější.......“

Vzhledem k tomu, že jsem Terezu Matouškovou poznal osobně a viděl jsem, jaké si dokáže udělat nádherné image obličeje a přidá k tomu vkusné oblečení, věřím, že nám trochu přitvrdí. Příště bych raději příběh z té zlé strany, přidat trochu temna a gotiky...ale je to ještě mládě, možná to časem pochopí a přitvrdí.

Z příběhu jsem vyčaroval osm citátů a vložil je do profilu spisovatelky.

Zabíjet se občas musí, ale nechci nikomu brát duši.

45 28.08.2017