Terva komentáře u knih

„Cukrákama
jsi posedlej
tak dlouho,
že ses začal
oblíkat jak oni.“

Přední strana je velmi lákavá. Růžový vlasy, modrý ruce a zelený bradavky – to vše vás přímo bije do očí, když se na přebal podíváte. Věřím, že někteří by si klidně lízli. A to nemluvím jen o mužích. Když knihu otočíte, je tam anotace a děj příběhu. Když jsem zjistil, že hlavní hrdina je lůzr, pije pivo, poslouchá Death Metal a má dvě manželky – bylo zaděláno na break. A už jsem byl vlastníkem dalšího bizárra z dílny (makovice) Carltona Mellicka III. Oblíznul jsem přebal a knihu otevřel . . .

Citát: Zujte si boty a dejte pryč i ten úsměv.

Musel jsem se zasmát, když jsem zjistil, jak je to s těmi dvěma manželkama. Dobrej vtip :-) Anotace lhala. Hlavní hrdina Franklin Pierce má za sebou jistou operaci, a tak se tento příběh tak trochu dostává do kategorie sci-fi. Více neprozradím, aby se vám z toho nepřehřál mozek. Musím však přiznat, že tady začaly pochybnosti. Ty se posléze ještě navýšily a to díky incidentu v parku. Tohle mi připadá nedodělané, nepromyšlené, a hlavně i s tou největší představivostí, se mi to zdá nelogické. Vím, že logika by tu měla jít stranou, ale přeci jenom, už jsem přečetl tři příběhy tohoto spisovatele a ty byly dobrý. Tady to má ohromný díry.

Citát: Je fajn být divný, jenom pokud už vás všichni mají upřímně rádi.

Musím napsat, že tohle je zatím nejhorší příběh, který jsem od pana spisovatele četl. Podivný začátek, který postrádal smysl, mě odrazoval od celého příběhu. Střední část mě také nebavila, celý ten systém vyprávění smrdí nedodělaným masem, nemá to snad ani špetku cukrového napětí a i když mi hlavní hrdina v anotaci připadal jako borec, vyklubal se z něho blbec. Část pojednávající o sexu, ať už orálním nebo jiným, mě totálně nebavila. Celý koncept příběhu mě nevzrušil, ani neznechutil, nic ve mně nevyvolal, jen snad volání, že tohle je matlanina, která mě totálně nebavila.
Lákavá obálka, lákavá anotace, ale uvnitř je to jen plesnivá čokoláda.
Půlka cukrového motýlkového Hetešáka je možná i moc.
( Ƹ̵̡ )

Citát: Původně to nezamýšlel, ale v této chvíli je zabíjet odhodlaný.

125 19.02.2023

„Vždycky si myslel,
že stát se manželem a otcem
bude peklo na zemi,
ale opravdu neměl tušení,
že až takhle doslova.“

POZOR: Obsahuje sprostá „citovaná“ slova, hanění Hollywoodu, erotické scény, Lego®, krev a pravděpodobně i sex a spoilery. Nedoporučuji číst dětem do jedenácti let a starším lidem s vysokým tlakem. Omlouvám se i nejmenovanému herci (níže), že jsem si ho vzal do huby. Já vás varoval! Také posílám díky do Mostu, za to, že se to stalo.

Citát: Všichni se ztiší, protože cítí, že se schyluje k něčemu příšernému.

Tahle knížka je romantická komedie. Ano přesně! Pan spisovatel Carlton Mellick III napsal podělanou romantickou komedii. Abych tak nějak použil jeho slova v úvodu autorovo poznámky. Je to skoro Hollywoodský námět, ovšem bez obvyklých slaďáren s Adamem Sandlerem. Je to spíš něco jako Lego příběh se šílenou Harley Quinovou. Až na to, že zde je hlavní hrdinka červená, má rohy, ocas, je těhotná a zamilovaná. Její láska Jonathan žije v lego baráku. V baráku, kde je všechno z Lega®. A ještě ke všemu je Jonathan lůzr, panic a má černýho ptáka. A to nechtějte vědět, co v pekle „jonathan“ znamená.

Malá ochutnávka:
Položila ho na postel a klouzala mu jazykem po celé délce stehna. Jen co se jím dotkla Jonathanova penisu, postavil se mu. Jazykem mu potom úd omotala jako hroznýš, který se ovíjí kolem kořisti, a vtáhla si jej do úst. Sála ho pouze chviličku, jen aby ho navlhčila a připravila k akci.

První polovina je opravdu slaďárna, se spoustou překvapení, lego hraček a neviditelného, respektive, zapomenutého sexu. Na zadní straně knihy si můžete přečíst základní motto tohoto příběhu:
„Přišla si pro jeho duši, ale odešla s jeho srdcem.“
Mimochodem, co má tato hláška znamenat? To jako myslí vážně „do prdele?“ Takhle stupidní motta nemají ani Hollywoodské romanťárny. Tak nic, právě jsem zjistil, že to je autorova hláška. Sorry.

Citát: Jsou rodiny, do kterých se narodíš, a rodiny, který si vybíráš.

Druhá část příběhu to už je masakr. Kdo někdy četl nějakou knihu od tohoto autora, tuší, co bude dál. Masakr, krev teče, démoni řvou, Lego® kostičky létají vzduchem, pivo teče proudem a chystá se svatba. Všechno je to perfektně načasované, napětí roste, lego hračky také, rodiče a příbuzní jsou čím dál víc nasranější, nikdo neví co vlastně chce. Prostě nádherný romantický zmatek. Jen jedna věc mi stále vrtá hlavou. Jonathan nemá ve svém lego baráku zavedenou elektřinu, ale jak sakra dokáže v Lego® toustovači udělat toust?!?!?! Tohle mi zůstane navždy zahaleno pekelným závojem. Je to za plný počet démonických červených lego Hetešáků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: . . . pro mého miláčka Žabáčka udělám cokoliv.

125 10.01.2023

„Nutně se potřebuji
vrátit do roku 1949.
S povděkem přijmu všechny návrhy
a všechny nabídky pomoci.“
(Tento inzerát vyšel v březnu 1972 v jednom americkém časopise.)

Víte, myšlenka je to perfektní...ale....ale problém je v tom, že si nemyslím, že všichni, zde jmenovaní, musí být zákonitě cestovatelé časem. Pár z nich prostě mohlo mít více vyvinutý mozek, víc přemýšlet a když to jsou mistři svého oboru, tak proč něco nevymyslet. Něco radikálního, něco, co vždycky posune vědu, a svět celkově, trochu dál. Jenže Jacques Bergier to tak krásně sepsal a čtenářům naservíroval, že skoro nemám pochybnosti, že by to tak mohlo býti...

Citát: Dovedu si docela dobře představit, že mayští kněží uměli operativně upravit mozek tak, že získal schopnosti ovládat čas.

Viděl jsem desítky, možná stovky filmů, o cestování časem, že všechny ty smyčky, setkání sám se sebou, měnění minulosti nebo vize budoucnosti skoro beru jako samozřejmost. Jenže se sám sebe ptám, proč tu nejsou i dnes, v době, kdy se svět řítí do ekologické, ekonomické a globálně oteplené krize.... Proč nám nepomůžou zbavit se závislosti na elektřině, naftě a jaderné energii? Kde jsou, když je doopravdy potřebujeme. Že by už budoucnost neexistovala?

Malá ochutnávka:
26. července 1956, v době druhé arabsko-izraelské války, znárodnila egyptská vláda Společnost suezského průplavu, jejíž akcie vlastnili převážně angličtí a francouzští investoři. Velká Británie a Francie okamžitě zahájili tajná jednání o možnosti invaze do Egypta a sesazení prezidenta Gamála Abd an-Násira. Anglická vláda uvažovala o změně toku Bílého Nilu od Owenových vodopádů, což by zničilo egyptské zemědělství.....

Citát: Překvapivé a pikantní ovšem je, že ve 13. století někdo věděl, co my nevíme, nebo jsme to už zapomněli.

Charles Fort, Samuel Taylor Coleridge, Bertrand Russell, Boškovič, Voltaire, Newton, Leonardo da Vinci a mnoho dalších, kteří se v této knize objevují, ti všichni se snažili svět posunout do lepších časů. Těžko říci, zda jim v tom někdo zabránil svévolně, nebo to prostě jen osud nechtěl, aby přišli s něčím radikálním. A nebo jen prostě cestovali až moc do minulosti. Možná se měli zastavit tady a teď. Takovej Tesla by se nám teď i hodil, se svou nulovou energetikou a bezkabelovým přenášením volné elektřiny.

Citát: Jakýkoli styk s Leonardem da Vinci, dokonce i posmrtný, narušuje čas!

Musím však uznat, že jako celek působí tato kniha velmi přesvědčivě. Je čtivá, někdy dokáže obsah i velmi překvapit, někdy to zamrazí a někdy zase naopak jsme přesvědčeni, že to tak nemohlo být. Ale taková by kniha, (příběh) měl(a) být. Být taková, aby se sám čtenář nad obsahem zamyslel, trochu i zagooglil na trojjediném božím (www) internetu, dohledal si informace, posoudil a zhodnotil. A já zhodnotil na 80%.

Citát: Jest-li že Bůh dovoluje cestování časem, měl by být schopen měnit minulost.

125 23.08.2022

„Nezavírat oči před zlem,
neotáčet se k němu zády
a smířit se s tím,
že za to budeme muset zaplatit.“
(Čarodějnice z Harju)

Dvě povídky ke kterým napsal scénář Mike Mignola a Christopher Golden, a i kresbu obstarají dva autoři. Tím prvním je Peter Berting a druhou povídku nakreslil Ben Stenbeck. Barvy jim obstaral Dave Stewart, tak alespoň tady jsem věděl, do čeho jdu. Obě povídky se odehrávají v roce 1920. Jedna v Estonsku a druhá na Krymu.

Citát: Žijeme v temné době a ta je čím dál temnější. (Čarodějnice z Harju)

Když se na to podívám rozumně, oba příběhy jsou velmi dobrý. Oba mají temnotu, spousty krve a hororový nádech. Kresby jsou si v celku velmi podobné a tak vás při čtení neruší nějaké velké rozdíly. Barvu má na starosti jeden a ten samý umělec (Dave Stewart) a tak jsem si oba příběhy doslova užil. Komentáře k oboum příběhům najdete v sekci „část díla“ a nebo na mém profilu.

Citát: I když nás zabiješ, přijdou další. (Vlk v rouše apoštolském)

PS: Pro Jipe01 : poslouchal jsem u toho Kreator.

125 11.05.2022

„Na Brumbálovi
je cosi zvláštního
a domáckého
a zároveň je to
vznešený čaroděj.“

Víte, film třetí z řady Fantastická zvířata, se mi vůbec nelíbil. Ne jen kvůli tomu, že je to zbytečně ponuré a jen tam střílejí ze svých hůlek, ale hlavně proto, že tam hraje místo Johnyho Deppa nějaký „Nikkelsen“. Pokud se ta holka rozhodla ho zažalovat za „domácí násilí“, proč jí to ku*va trvalo čtyři roky? Tak že o jedinou zábavu se ve filmu starají Větvík a ten černý křeček. Myslím, že mu říkají Hrabák.

Citát: Vždycky je zajímavé, když se setkají lidé, z nichž alespoň jeden v sobě dlouho nosí zášť.

Kniha o filmové magii je ale úplně něco jiného. Hned jak jsem jí otevřel, jsem žasnul. Je to sice jen nějakých 100 stran, ale lahoda pohledět. Navíc je celá kniha prošpikovaná doplňky, které můžete použít v běžném životě a pro sběratele je tam pár „lahůdek“ navíc. Tak že tu najdete třeba poštovní pohled „Hog´s Head“ (Prase), pivní nálepku „Butter Beer“, samolepku rodinného erbu Brumbálů, kterou vytvořila grafička Miraphora Minaová, jízdenku na vlak odjíždějící z nástupiště 3 1/3 (The Great Wizarding EXPRESS), seznam všech fantastických hůlek.......(jen jsem čekal, kdy na mě nějaká ta hůlka za stránek vypadne)

Citát: Žádal jsem režiséra Davida Yatese o jedinou věc, a sice aby nám umožnil pozorovat mloka ve volné přírodě.

No a dále vše, co se týká natáčení. Například o kostýmech šitých na míru pro všechny herce, lokality natáčení, grafické počítačové doplňky, dobové rekvizity, Mudlovský desing a třeba vše o Mantichoře. (To jsou ti krabíci, se kterými provedl Mlok ty nádherné tance, což je v podstatě jediná věc, která se mi ve filmu líbila). Prostě a jistě, tato kniha za to rozhodně stojí a ani nemusíte vidět film. Ponořte se do světa „Fantastických zvířat“ z úplně jiného pohledu. Doporučuji!

Citát: Než se filmaři rozhodli pro konečnou podobu čchi-lina, prostudovali asi tři sta konceptů.

VAROVÁNÍ: Kdo neviděl film a chce jej vidět, tak věřte, že tato kniha není pro vás. Obsahuje totiž spousty spoilerů k filmu!!!!

125 08.05.2022

„Ne jen tak lecjaká
dřevěná námořnická hnáta.
Je opatřena kloubem
a vyřezána
z toho nejkvalitnějšího dřeva“.

Aldassék ez az utazó az atya, a fiú és a szentlélek nevében*
(Pekelný vlak)

Možná bych vás měl varovat před úvodem v této knize, který napsal Stephen R. Bissette. Nejen, že prozradí několik spoilerů, ale navíc začne vyjmenovávat příběhy, knihy a filmy, které Mike Mignola a Christopher Golden údajně použili jako inspiraci k napsání Baltimora. Pak se vám zdá všechno beznadějné, a říkáte si, „tady nic nového nebude, už to všechno někde někdy někdo použil“. Těm kecům nevěřte a plně se ponořte do příběhu … a klidně ten úvodní proslov vynechte. S úctou Terva.

Citát: Možná jsem prokletý, ale ještě stále jsem člověkem. (Pekelný vlak)

O scénáři se už asi ani nedá diskutovat. Je to prostě detailně propracovaný příběh, který snad každý, komu se tyto příběhy líbí, hltá jedním dechem. Kresba je přehledná a velmi zdařilá. Někdy jsou použity křiklavější barvy, ale to jen pro doladění jistých „dalších možností, kupřikladu totální vyhlazení“. Jedno tu také najdeme (Pekelný vlak) a použití granátu je přímo devastující. A naopak, co vám určitě zvedne chlupy na celém těle, je nádherná kresba v první kapitole příběhu Kostnice.

Citát: Pokud jsem kdy viděl člověka, který touží zůstat bez povšimnutí, pak je to on. (Kostnice)

Jak jste již asi pochopili, obsahuje tento svazek dva příběhy. První Pekelný vlak a druhý se stejnojmenným názvem, jako celá kniha, tedy Kostnice.
Pekelný vlak je opravdu pekelný příběh, plno akce, výbuchů a smrti. Druhá, Kostnice, mě zas tak moc neoslovila. Je plná opakování a má pouze jeden nejistý finální souboj. Jako celek je to však dechberoucí, až vám žár proniká do plic. Komentáře k oboum příběhům si můžete přečíst zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/baltimore-kostnice-400671

Citát: Dobrý nápad...až na to, že tu uhoříme! (Kostnice)

* Žehnám tomuto poutníkovi ve jménu otce i syna i ducha svatého (Maďarsky)

125 04.05.2022

„…..a přátelé,
když už nikdo nebyl ve střehu,
hororové komiksy
povstaly z mrtvých.“
(Joe Hill)

Možná se divíte, kde se tady vzal citát spisovatele Joa Hilla, syna Stephena Kinga? Ale proč ne? Proč by v hororové knize neměl být použit citát z úst tvůrce nejen hororu, ale i komiksů? Tak jo, nebudu vás škádlit. Na počátku této komiksové hororové upíří ságy je předmluva s názvem „Návrat z hrobu“, kterou spáchal Joe Hill. Zavzpomínal na doby, kdy se z komiksů stali opláštění létající hrdinové a zmizela veškerá krev, drogy, hororové scény, sex a násilí. Inu, ta doba už je pryč a surový horor může opět „povstat z hrobu“. „VPŘED!“

Malá ochutnávka:
Přestaň, děvče. Vím, že chceš z tohoto proklatého města odejít, ale ne s ním. Nosí znamení zla. Na ramenou mu sedí Smrt, ta však nejeví zájem o něj, ale o ty, kteří se k němu přidají. A tato jeho výprava stojí život i duši každého, koho má rád....

Vždycky, když vezmu, respektive, otevřu nový komiks, druhou věc po očuchání, na co koukám, je kresba. A Morové lodě jsou opravdu precizně nakreslené a podbarvené. Když pominu třetí obrázek na čtvrté straně, kvůli kterému se na počátku rozplýval Joe Hill, tak asi nejlépe se to dá posoudit ve druhém sešitě tohoto svazku. Je skoro beze slov, ale děj jsem si totálně vychutnal. Všechna ta hrůza je podmanivá.

Citát: Vidíš? Ten chlap je nezmar, ani peklo by ho nestrávilo.

Dějově je to také perfektní. Cesta lorda Baltimora je plná krve, smutku, ale i malých vítězství. Je ale teprve na počátku a tak se nechám překvapit, jak to celé dopadne. Skvěle rozjetá série, kterou mi trochu kazí komentáře k posledním dvěma knihám. Bojím se toho, co mě na konci příběhu čeká.
Při čtení jsem poslouchal Bathory a Quorthonovu baladu „Twilight of the Gods“ z roku 1991. Také jsem mistru Mike Mignolovi vložil pár citátů z této knihy na jeho DK profil. Není zač. „Zjevně nemám dost rozumu na to, abych zemřel.“

Citát: Její tělo shoří, ale ta stvůra v něm nezemře, dokud nebude zničena i její upíří duše.

125 16.04.2022

„Mrtví tiše,
žalostně
a osaměle naříkají.
Živí jim občas naslouchají,
jindy se k nim připojí.“

Vůbec netuším, proč jsem si tuto knihu koupil. Co nás vede k tomu, abychom pochybovali, že se něco stane, když už jsme ten příběh prožili a byl zakončen. Tvůrci se rozhodli pokračovat, dodat Harrow County ještě nějakou tu děsivou historku. Navíc je to po deseti letech a vyjdou jen dvě knihy. Vrátím se k tomu zamyšlení nad tím, proč? Kresba se nijak nezlepšila ani nezhoršila, scénář už vyčerpal gotickou báseň, podle které byla psána první série – tak co tedy?.

Malá ochutnávka:
Někteří živí se modlili, aby k nim jejich zesnulí zavítali a jiní, aby ony přízraky rychleji zmizely. Někteří z mrtvých jen zmateně postávali. Další chtěli svým drahým něco sdělit a jiní přišli pátrat po odpovědích, jenž ve smrti nenalezli. Ale Berenika měla obavy z jiných duchů. Z těch, kteří byli dlouho umlčováni....umějí se hněvat...a být krutí.

Ano, posuneme děj o deset let, přidáme Druhou světovou válku a máme tu dost mrtvých, kteří by se už neměli vracet, ale oni to dělají. Z Bereniky se stala lesba, běsy jsou kamarádi, ale přijde něco mnohem horšího a historie se opakuje. Musím však uznat, že jsou zde některé velmi povedené celostránkové kresby (převážně však v Galerii za příběhem). Děj není tak poutavý, jak jsem očekával ale až někde v půlce mě to začalo bavit. No, aby už nebylo pozdě. Chorál stále zní.

Citát: Odešli a mnozí se již nikdy neměli vrátit.

125 10.04.2022

„Je velmi složité
diagnostikovat smrt u homunkula,
protože v podstatě
nebyl nikdy živý –
z klinického hlediska“.

Dlouho jsem Úřad Paranormálního Výzkumu a Obrany ( Ú.P.V.O.) odkládal. Ba doslova ignoroval. Trochu jsem se ho i bál. Teď jsem však překvapen a potěšen, že vlastně příběhy na sebe přímo navazují. Krom prvních dvou povídkových knih je tohle, zatím, ucelené dobrodružství. Tak že tady začínáme koncem předešlého příběhu. Čekal jsem zmatené, na sebe nenavazující příběhy. Ale opak je pravdou. Jsem tomu rád.

Malá ochutnávka:
Jsem tady šťastnej. Vládne tu mír. Nejsou tady žádní nepřátelé, který bych musel zabíjet. Mě se všechno to zabíjení nelíbilo. Nelíbilo se mi, jak snadný to pro mě bylo.

Příběh nás zavádí do Francie v lokaci Ableben. Doktorka Corriganová tam pátrá po knize Tajný oheň. Skupina našich vyšetřovatelů se snaží vrátit zpět k životu homunkula Rogera. Ten přišel k újmě v předešlém dobrodružství. Snad jen kapitán Benjamin Daimio pochybuje, že se jim to povede. Ale on je oproti skupině, které velí jen „obyčejný“ a kouká na svět jinak – jaksi „normálně“. Ostatní věří, že se jim to povede. A já byl zvědav, zda se jim to opravdu povede.

Citát: Váš „dar“ z vás udělal zrůdu – živého muže hledajícího lásku mezi mrtvými.

Tento příběh je současně i náhledem do minulosti agentů Ú.P.V.O. Své minulé JÁ nám tu prozradí třeba Johann Kraus nebo „skeptik“ Benjamin Daimio. Ale stejně je nejzajímavější minulost Rogera. Musím přiznat, že tento svazek není tak akční, jako ty předešlé. Tohle je hodně o vyprávění a rozuzlení problému kolem doktorky Kate Corriganové. Držel jsem jí palce.
Není to na sto procent, ale 90%. Zde tedy za čtyři hvězdy.

Citát: Nejošidnějšími stránkami historie jsou právě fakta.

125 31.03.2022

„Probouzet božstva s pradávných časů
je číslo dvě na seznamu tří věcí,
které by člověk neměl
nikdy v životě udělat.“
(Ať kráska zhyne)

Komentáře a další bonusy ke všem třem příběhům najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/azimut-azimut-kniha-prvni-481231

Zpočátku jsem nemohl tento příběh zařadit do pořádné škatulky. Teď, po přečtení prvních třech příběhů, bych to možná zařadil do kyberpunku s dobrodružným námětem. Kresba je jednoduchá a složitá zároveň. Rozhodně jsem si po pár stránkách na ní zvykl a přijal jí jako „uspokojující.“ Scénář je pěkně zmatený, respektive postavy v příběhu. Jako by neměli cíl. Ale i cesta je cíl, že jo? Hlavně je průser v tom, že se ztratil sever a proto jsou všichni „ztracení“.. Vlastně všechno je podivné a hravě „zmatené.“

Citát: Sever se prostě ztratit nemůže! (Dobrodruhové ztraceného času)

Mezi prvním a druhým dílem si můžeme prohlédnout a prozkoumat Chronoptery. Jedná se vlastně o zvířata, tak zvaně chronopterní hmyz a ptactvo. Každé to zvíře má něco ze znaků času. Tato encyklopedie chronopter mám odhaluje některé aspekty, chování a základní znaky tohoto druhu. Už jsem také pochopil, proč byla sežrána Kukačka hodinová. Napočítal jsem tři druhy hmyzu a tři ptactva, ale jedná se pouze o výňatek, takže očekávejme nečekané. Bude toho určitě víc.

Malá ochutnávka:
Včela retronosná:
Kdo použije jejího medu, okamžitě, i když zběžně znovu prožije vzpomínku, kterou měl za ztracenou. Je to velice dojemné. Med je velmi často využíván v cukrářství k výrobě perníčků.

Nejvíce jsem se pobavil, zasmál a rozesmutněl u druhého příběhu. „Que la belle meure“ z roku 2014 je opravdu perfektní. Nejen, že zde zjistíme pár nutných cílů a osudů hlavních aktérů, ale i se pěkně těmto „osudům“ zasmějeme. Navíc jsem z tohoto příběhu vybral nejvíc citátů. Jakoby tu byli všichni strašně chytří a plivou jedno moudro za druhým. Můžete se přesvědčit sami v sekci citáty u mistra Wilfrida Lipana.

Citát: Rozlišuj, prosím, jen si něco nestvůrného udělala, proto nestvůra nejsi. (Lidohroši Nihilští)

Ano, ano, jak jsem si myslel. I mezi druhým a třetím příběhem je výňatek z encyklopedie chronopter. Tento svět je na ně bohatý. Některé způsobují vzpomínky, některé zase přidávají nebo ubírají váš věk. Je to celé prošpikované časovým kontinuem. I Manipu la Torqua to pozná na vlastním těle. V tomto chronopteřím katalogu se objevují ryby. Zde je to Exochron.. Ale možná se to dalo očekávat. Čas je relativní. A bude toho ještě víc.

Citát: Teď uvidí, jak umírá depresivní malíř. (Lidohroši Nihilští)

Mezi těmito příběhy uběhly vždy dva roky. Máme štěstí, že u nás to vyšlo v omnibusu, tedy tři příběhy v jednom svazku. Jenže, když se nad tím zamyslím, další svazek bude ukončen příběhem z roku 2022. Co budeme dělat potom, Čekat? Jak dlouho? „Nemáme právě moc času“. Bylo to perfektní, bavil jsem se, smál jsem se, obdivoval jsem.

Citát: Nikdy se nestalo aby se bůh autodestruoval. Bůh je nesmrtelný. (Ať kráska zhyne)

125 08.03.2022

„Snažil jsem se ty věci pojmenovávat
pomocí pozemských analogií,
ale většina těch analogií
se nacházela od reality dál
než Brno od slušného piva“.

Nic než petragun!

Rudý Vrabčák je zatím nejlepším příběhem v sérii Legie. Překvapil mě svou akcí, napětím a zajímavým koncem. Příběh obsahuje i nějaký ten sex, tak důležitý pro Kotletovo psaní, a v neposlední řadě i humor. Od původní „Operace Thümmel“, kterou jsem moc nepobral, se příběh zlepšuje. Ano, je to stokrát známý příběh (například Expanze S. A. Coreye má děj podobný), ale je to napsané s tím veselým Českým přístupem. Navíc mě velmi překvapil a vlastně i rozesmál konec tohoto příběhu.

Citát: Jo, dokud člověku bezhlavé násilí nezachrání život, nedokáže ho patřičně ocenit.

Jsem zvědav na pátou knihu a celkem se na ní i těším. Vzestupná tendence a kvalita obsahu mě prostě nutí si myslet, že to bude ještě lepší. Netuším, jaký vliv na příběhu má fakt, že jej píší dva spisovatelé a doufám, že u toho i zůstane. Že se duo Sněgoňová & Kotleta nebude snažit přibrat do projektu další spisovatele. Už víme, jak to dopadlo z projekty JFK a Kladivo na čaroděje. První se od 21. dílu plácá ve svém vlastním marastu a druhý byl prozatím raději stopnutý.

Malá ochutnávka:
Tradicí je vždy samice a tři otroci. Na setkání se s vámi spojí Císařský čistič křídel a vy odvezete všechno, co bude potřebovat. Není to nic náročného. Proto tu práci uděláte vy. Zvládnete přitom nevyhodit do povětří celou planetu, že ano?
S Gerasimem jsme oba sklopili zrak.
„Postarám se o to,“ pronesla rozhodně profesorka.
Pochybuji, že tomu sama věřila.

Takže střídmé dávkování všech ingrediencí, jako je sex, napětí, humor, akce, mě přesvědčilo, že to nakonec bude dobrá série. Navíc obrázek na hřbetech knih slibuje alespoň nějaké to zpestření v knihovně. Pravděpodobně to bude Kraksna. Pardón Vzdorující. Kapitán Bouchač a lord Mrdák ještě neřekli poslední slovo, ještě neudělali poslední průser. Tak že poprvé v sérii „Legie“ dávám plný počet Hetešáků, protože tohle za to stálo.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Jedna věc přebije sexuální pud spolehlivě, a to je pud sebezáchovy.

125 23.01.2022

„Končím.
Na tohle nemám.
Seru na vás!
Všichni jste kreténi!
Já chci na dovolenou...“

Dlouho jsem tuto knihu odstrkoval a odsouval do pozadí. Až teď jsem se k ní konečně dočkal. A jsem spokojen. Při čtení jsem se usmíval jako sluníčko a užíval si Valardovu geniální jednoduchost. Navíc se mi líbilo, že kovář z Libně do svého příběhu nechal promlouvat skoro všechno a všechny. A tak nebyl problém začít kapitolu monologem sluníčka, trávy nebo hromádky popela s ušima.

Citát: Snad nikdo jiný v celé mé zemi nedokáže můj titul tak hezky foneticky vyzvracet jako ty.

A jak to tak bývá, každý správný příběh musí skončit epickou bitvou, kdy vyčerpaný hlavní hrdina musí statečně čelit nerovné přesile. Navíc mu krutě do zad pálí slunce, tráva šumí a na hromadu popela někdo močí. Jen ten elf měl trochu smůlu. Ano, přesně tak, elf přeci musí být v každém pořádném fantasy příběhu. Ani tady tudýž nechybí. Ale jak jsem napsal – měl smůlu. A to ten vůl, tedy elf, čekal pět dní, než mu pan spisovatel dovolil vstoupit do příběhu....

Malá ochutnávka:
Sluníčko se vesele koulelo po obloze, a kdyby nebylo zřejmé, že je to nesmysl, zdálo by se, že si to jak se patří užívá. Poslední zenit už byl pryč, ale do večera zbývalo stále dost času.
Stále dost času se tady nahoře vyblbnout, pomyslelo si.

Je to psané odlehčeně a s humorem. Dokonce hlavní hrdina pije pivo – fakt nekecám. Drak je taky trochu divný. Hodně přes sex. A jeho vejce je vlastně hybnou silou tohoto příběhu. Protože kdyby si nesmočil, nemusel taky vůbec tento příběh vzniknout. Protože to jeho vejce je opravdu na draka a ještě ke všemu se z něho něco vylíhlo. Takže karty byly rozdány, sluníčko nám to okomentovalo, naštvalo se, začalo pršet a pak si všichni zašuk.... zašli na pivo.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Ty vole bože, co budeme dělat?

125 12.10.2021

„Být tebou,
dám si pozor,
aby se ti
na společné večeři
něco neprokousalo z břicha“.

No, tak tohle bylo rozhodně velké překvapení. Po prvních dvou knihách, respektive již po té první, jsem pojal trochu negativní postoj k této sérii. Třetí příběh však můj názor změnil. Paní Kristýna Sněgoňová se k tomu postavila po svém a vytvořila čisté dobrodružné sci-fi sem tam říznuté hororovou atmosférou. Ano, je to laciný béčkový dobrodružství, ale v modernějším pohledu. Naštěstí se paní spisovatelka rozhodla odlehčit příběh od zbytečných sprostých slov a nepřehánět to se sexuálníma scénkama.

Malá ochutnávka:
Posádka Kraksny, které jsem velel, nebo se o to spíš pokoušel, se skládala z ruského poručíka, jehož silnou stránkou nebyla disciplína, kuchaře, jenž se nikdy nenaučil vařit, geniálního technika, co ještě nedávno umíral na chepitovou rakovinu, a chany, která mi po záchraně života přísahala sloužit, dokud nebude moct ona zachránit mně. Potom měla v plánu mě zabít.....

Vlastně hned od první stránky mě to prostě bavilo. Netuším, čím mě Operace Thümmel odrazovala a proč jsem to od začátku spíš negoval. Ale teď jsem získal nový pohled, dostal jsem čisté, nepřehnané dobrodružství a vlastně se strašně těším na další knihu. Dalším plusem jsou kresby mimozemšťanů na konci tohoto příběhu. Konečně mám představu jak vypadá sexy Aga a jak třeba slepičí Hunt. Za tohle dostane paní spisovatelka deset Hetešovo žlutých motýlků.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Můžeme to udělat jako pavouci. Kdo je proti, vymočí se támhle do rohu.

125 09.09.2021

INSOMNIA (část básně)
V jejích rtech
hlídáš vlastní snář,
noc drásá,
bdíš a nedýcháš.......(z "Láskominy")

Dne 24.7.2021 hrála v Hořicích na Legends of Rock skupina Forest Jump. Slyšel a viděl jsem je poprvé. U jejich stánku s merchem jsem našel i tento soubor básní a veršů. Kniha je menšího formátu, ale svou černou barvou a bíle orámovaným srdcem vzbuzuje dojem temnějšího rázu. No, někdy tomu tak i je. Jedná se však převážně o básně z "životního prostředí".

Malá ochutnávka:
PORÁNU
Slovíčko k slovíčku
při sladkém polospaní,
„Neblázni“ Pepíčku,
vzbudíme milostpaní!
Sadím tě na myčku,
mám Tvoje dobrozdání,
nezůstat v krajíčku
při ranním milování.
(báseň pokračuje, ale to si přečtěte již sami)

Zpěvák této rockové skupiny Josef Michálek napsal soubor básní pod pseudonymem Michail Fabien. Sbírka je rozdělena do dvou fází a to Láskominy a druhá část knihy se zove Příšeří.. Jedná se o celkem slušnou poezii, která neurazí a někdy i překvapí svou slovní zralostí. Z části Láskominy se mi nejvíce líbila báseň Pozemšťané a z druhé, té temnější zvané Příšeří je nejlepší tajemná báseň Černočerno.

Část básně z "Příšeří":
REÁLIE
Tma se vtírá, já půjdu blíž,
rozevírán jak kniha, tak prosím piš!
Od prvních řádků můžou číst
hned na počátku obrať list!

125 26.07.2021

Proč se všichni
bráníte slovům
jako „mimozemský“
nebo „z vesmíru“,
když o Oblasti X mluvíte?

Zatím co se Anihilace odehrávala v Oblasti X, zamořenou podivnou formou, pravděpodobně mimozemského, života, odehrává se Autorita v polovojenské Jižní Zóně. Což je oblast před Oblastí X a střeží právě vchod do postiženého místa. Navíc první kniha je vyprávěna bioložkou v ICH formě, kdežto zde, je něco jako „vypravěč na pozadí“. (určitě je pro to nějaký přiblblí název) Ústřední postavou je John „Šéf“ Rodriguez, říkejme mu jen Šéf.

Citát: Když to vypadá, že se někdo od posledně změnil, přesvědčí se, že se nezměnil on.

Opět velmi povedený psychologický sci-fi. Jeff VanderMeer má vytříbený smysl pro větnou tvorbu, pomalá dávkování napětí a několik zásadních zvratů. Vždycky, když se Šéfa snaží někdo rozhodit nějakým tvrzením nebo činem, překvapí vás Šéfova reakce. Také v podtextu pomalu cítíte, že se blíží něco, čemu možná ani nechcete rozumět. Je tu hodně mrazivých scén. Například nález rostliny a myši – opravdu mrazivé. Jenže pak zjistíte, že to je jenom počátek něčeho hodně velkého.

Malá ochutnávka:
Kartografku našli u ní doma, seděla v křesle na zadní terase.
Antropoložku našel její manžel, zaklepala mu na zadní dveře ordinace.
Bioložka byla nalezena na zarostlé parcele několik bloků od jejího domu, jak hledí na rozpadající se cihlovou zeď.
Stejně jako členové předchozí expedice si ani jedna nevzpomínala, jak se z Oblasti X dostala zpět přes neviditelnou bariéru.

V určitých ohledech Šéf do Jižní Zóny přišel, aby vyluštil rébus, zmocňoval se ho ale pocit, že místo toho začíná rébus luštit jeho. Není to nic akčního a nečekejte, že byste se snad v nějaké pasáži zasmáli. Ne, tak to v Jižní Zóně už dávno nefunguje. Navíc má to perfektní konec. To jsem tleskal. Jo, opět jsem si to užíval. Někdy je potřeba si přečíst něco nad čím musíte přemýšlet, něco vážného a nebezpečného, něco, co vás na pár dní totálně rozhodí. Rozhodně za plný počet.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Co by asi mohlo vstoupit do světa šest metrů vysokou a tři a půl metru širokou chodbou?

125 24.03.2021

Nedokážu nenávidět nikoho. Nenávidím jenom ty okovy,
kterými se lidi sami spoutávají. „Například náboženství“
Náboženství, rodinné závazky,
nutnost vydělávat si na živobytí,
prostě tohle všechno. Je to tak ubíjející......

To vám jednou přišel medvěd do baru. Vezme pistoli a všechno to tam vystřílí. Přijdou policajti a zatknou ho. Co je? Protestuje medvěd. Lidi nejsou na seznamu ohroženejch druhů!

Citát: Na téhle PLANETĚ se za duševně choré až moc často považují jednoduše ti, kdo myslí a chovají se jinak než většina. (Svět podle Prota)

Tohle jsou příběhy, které rozhodně stojí za přečtení. A nejenom za přečtení, je potřeba se nad nimi velmi hluboce zamyslet. Je v nich spoustu mouder a pravdy, pravdy, kterou podstatná část naší PLANETY ani nechce nazvat pravdou. Bojí se, co by se stalo se SVĚTEM bez peněz, které vlastně udržují celý tento systém na pokraji zhroucení. Nebýt peněz, máme se rozhodně lépe.

Citát: Měli byste se pokusit snížit svůj počet o pět šest miliard. (Na světelném paprsku)

Více mouder najdete v povídkách u této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

125 05.09.2020

Tento song přesně vystihuje lidskou podstatu a obsah knihy - práskačství, nenávist a upalování za svůj názor. Stejně to funguje i dnes. Když se někomu komentář nelíbí vymazat!!!! Nebo v lepším případě přesunout do diskuze, ale neinformovat dotyčného uživatele. (NE)Líbí se mi, jak i tady funguje ta správná nenávist, závist a udavačství.

V sobě má posedlej svět
Nemíní se spokojit s málem
Vybírá pro majetek
Koho obviní ze spolku s Ďáblem


Skřípot palečnic, když doznání schází
Plamenů žár, za hříchy žen
Svět čarodějnic, lidí dvou tváří
Všechno se zdá jak šílenej sen

Hlad, řetězy, skřipce, rozžhavenej kov
Žízeň, kleště, břitce, pár španělskejch bot
Pak přiznání dostane lehce z dívek ven
A postaví hranici pro očistu těl

Inkvizitor zvedá svůj kříž
Horší než mor
Inkvizitor jééé..

Upálí křídla i andělům snad
Kam se mu zachce tam zasekne dráp
Černá a bílá, víc nechce znát
Je dvou hranic extrém, Jezuitů řád

„Já jsem si
pohlaví nezměnil.
Jsem stále kluk.
Jen jsem chtěl mít
vagínu místo penisu.“

„Kniha je pro svůj extrémní obsah určena osobám starší 18 let. Nemáte-li dostatečně silný žaludek a pevnou psychiku, nečtěte ji.“
Ani komentář není moc ňuňu.

Ačkoli tato kniha, tento příběh, vyšel u nás jako poslední Mellickovo dílo, je tohle ve skutečnosti jeho druhá kniha, kterou napsal. Už na počátku příběhu jsem se zasmál. Jedna z postav, Crystal, uvažuje nad tím, že ukončí kamarádství se svou nejlepší kámoškou Desdemonou. Ale vše plánuje učinit až po návratu z chaty. Kdo četl anotaci tuší, že návrat z chaty asi nebude tak jednoduchý, ani ňuňu.

Malá ochutnávka:
Čím výš do hor zajíždějí, tím víc na cestě leží přejetých zvířat. Napřed to jsou jen drobní živočichové – ptáci a veverky. O kus dál narazí na mrtvé zajíce, mrtvé hady, mrtvé skunky a mrtvou vačici. Stephanie mrtvá zvířata za jízdy počítá. Přemýšlí, proč je jich tolik přejetých na tak málo frekventované silnici.

Začíná to pozvolna. První půlka knihy je spíše jen seznamování s hlavními aktéry, kterých je celkem šest. Mě osobně nejvíc padla Desdemona (hlavně její proslov na straně 67 mě rozesmál, až jsem brečel) a Jason, i když sexuálně k sobě nepatří, jsou to čísla. Příjezd na chatu byl už trochu krvavější a naznačoval, co nás asi tak čeká. Hraní na themerinu spíš poukázalo na mentalitu přísedících. Upřímně, skoro všichni jsou úchylové :-) V příběhu mě pak zaujalo konstatování „eroticky rozsekávat kůži“ . . . fakt zajímavý. Žádný ňuňu.

Citát: Vždyť jsem nekřičela! Když jsem nezakřičela, tak mě nemá co zabíjet.

Ostatní děj jsou převážně sračky. Hlavní hrdinové je doslova cítí. Někteří v nich i šlapou. Člověk si pak říká, že už nikdy nebude srát v lese. „Chceš se na mě vysrat, když seru!“ Jo a také je to plné vnitřností, krve a šedivých bytostí. Nebojte, žádní mimozešťané, i když by se tam hodili. Protože v tom bordelu kolem chaty a v ní, by to už bylo úplně jedno. Tak že, jako vždy, ke konci už to byl totální masakr. Příběh vás donutí zamyslet se nad tím, kdo je vlastně stvůra a kdo normální. Úplně se mi svíral žaludek. Ale asi jsem taky úchyl, protože jsem se dobrou půlkou příběhu prochechtal. Carlton Mellick III. opět nezklamal, protože není žádný ňuňu.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Pachuť výkalů je samo o sobě peklo, ale střevo lemuje smrdutá vrstva nánosů, která chutná po zamřelém plesnivém sýru smíseném se zbytky přejetých zvířat. (Nevíte, co znamená zamřelém?)

124 05.02.2023

Chtěl jsem říci, bratři,
že ta naše závěrečná proměna
z hostů v pohoštění
by se měla odehrát
v ovzduší radostného odevzdání.

Afrika: Češi mezi lidožravci.

Český národ je prosíravý. Proč smrdět doma, když můžeme do luftu. A opravdu, v této knížečce to není vidět, ale na pódiu je krásné sledovat, jak vzducholoď s výpravou krásně stoupá. Kulisa Hradčan klesá a diváci mají pocit, že pódium stoupá. Jako celek však tato hra není tak prosíravá. Vlastně jí obklopuje černota bílých domorodců, nepochopené dialogy a nudné pasáže. Nejlepším momentem v této hře je „Jmelí“. Viz komentář k semináři, který je před touto hrou. Tato hra mě moc nebavila.

Komentář k semináři před touto hrou najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky/afrika-79793

Citát: Jak je krásné mít svou rodinu. . . . . . takhle hluboko pod sebou...

124 21.12.2022

„Proto jsem tvou věrnou lásku nemohla opětovati, podruhu Bárto.
Proto jsem se na to krmení stále vyptávala,
ačkoli mi to bylo u prdele, co bych to neřekla, když jsem chlap.
A přitom jsem tě tolik, tolik chtěla.
Teda chtěl.“

Záskok: Cimrmanova hra o nešťastné premiéře hry Vlasta.

Premiéra 27. března 1994 této hry má přímo prozíravé budoucí následky. Člověk si není jistý čím je a Vlasta není Vlasta, ale Vlasta a ráčkuje jak vejce vejci fotrovi, který si také není moc jistý svou identitou. Už v té době Jára Cimrman tušil, kam to všechno vede. Síla tohoto odkazu je velmi mrazivá. A ačkoliv v té době nechtěli diváci tuto skutečnost přijmout, dnes už jim ani nic jiného nezbývá. Geniální hra, které však něco schází....

Zde je odkaz na komentář k semináři "Cimrmanova kočovná divadelní společnost" , který předchází hře Záskok:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

Citát: Žádná Olga tam není? A s kým jako budu v tý hospodě?

124 16.12.2022