Tessuna komentáře u knih

Chtěla jsem se hned po dočtení vrhnout na druhý díl v angličtině, protože se mi nechtělo čekat na český překlad. A... ono to není přeložené do angličtiny...? Běda, nezbývá mi než obrnit se trpělivostí!

Tohle je nádherně divná fantasy, která se dá snadno přirovnat k Pánovi prstenů: kdyby byl Pán prstenů prošpikovaný korejskou mytologií a Frodo byl místo hobita studenokrevným šupinatým nágem, hned byste viděli tu podobnost.
Místo v Kraji příběh začíná v Kiborenu, tropické džungli plné nágských měst, kde si nágové nechávají vyjmout srdce, aby byli nezranitelní, a telepaticky spolu kují pikle. A Rjun Pei se na vyříznutí srdce, které ho čeká, těší asi jako na návštěvu u zubaře.
Kniha vypráví o dobrodružství společenstva, které se snaží dostat jednoho nágu na sever do chrámu, protože jim mniši řekli, že je to strašně důležité. Jelikož pro nágy je na sever od džungle moc zima, není to jednoduchý quest.
Ve společenstvu máme typické složení dračákové kampaně: rekona, obřího ptačího muže (nevím, jak přesně je vysoký, ale nosí s sebou sedmimetrové kopí), tokkebiho, který umí čarovat s ohněm a vytvářet iluze a je to docela šprýmař; a člověka.
Ten je z nich nejdivnější.
Je to Kaigon Draka, laskavý a moudrý pán; kdyby se potkal s Aragornem, určitě by se z nich stali nejlepší kamarádi... dokud se poblíž neobjeví nějaký nága a Kaigon se na chvilku nezmění v Johna Wicka... (Moje pracovní teorie je, že nágové Kaigonovi zabili psa. Možná spíš draka a k tomu ještě černého lva.)
Doprovodit nágu na sever a chránit ho (a nezabít ho) pro něj musí představovat neskutečně náročný úkol. Ale Kaigon ani nemrkne.
Kniha obsahuje: božsky bizarní svět, pár absurdně akčních scén, které bych hrozně ráda viděla zfilmované, velice specifický humor. Právě jsem ji dočetla a už mám pocit, že je to klasika. Doporučuji.

2 14.11.2024

Ču-čchung pa je postava, která se vůbec v ničem nepodobá třeba takové Mulan. Nicméně to srovnání se mi malilinko nabízí, jelikož neznám zase tak moc příběhů odehrávajících se v historické Číně, a s hlavním protagonistou, který táhne do války a pod zbrojí skrývá jisté tajemství. Jeho příběh je odlišný - už jen tím, že se s mužskou identitou podivuhodně sžije. Nemyslím tím, že je trans - alespoň z příběhu to nevyplývá; žije v krutém světě, jako dítě přijde o rodinu a jako dívka by nepřežil - jako chlapec má šanci, že by jej mohli přijmout v buddhistickém klášteře. A pak už jím musí zůstat. Otázka, co by si sám zvolil, je bezpředmětná. Nicméně chová se natolik chlapecky - a později chlapsky - že o něm přemýšlím těmito zájmeny.
Jeho příběh se ze začátku čte snadno a lehce - překonávání útrap, tajemství, život v klášteře - až to jednoho trochu ukolébá. Potom se zjeví Ou-jang, antagonista, a do té pohody hodí vidle. Zbytek příběhu jsou už jen válečná tažení a intriky jako ze Hry o trůny. Chce se vám fandit Ču-čchung povi, protože zjevně nemá šanci, je fyzicky slabší - ale mazaný. Pomalu, ale jistě postupuje v žebříčku hodností výš a výš. Jenže přitom, chudáček, musí občas dělat těžká rozhodnutí. Mám na mysli rozhodnutí morálně šedá. Takže mu pomalu fandit přestáváte. (Tedy alespoň já.)
Pro mě je hrdinou příběhu (byť tragického) Ou-jang. Je to pohledný mladý generál nepřátelské armády. A je to kastrát, což mu jeho spolubojovníci nikdy nezapomenou připomínat. Slouží rodině, která zavraždila jeho rodinu (a jeho zmrzačila), a tváří se, že to všechno pokorně snáší. Jasně, že plánuje pomstu, to snad ani není spoiler. Potíž je v tom, že pomsta musí zahrnout i prince Esena, který má Ou-janga za svého nejlepšího přítele - a Ou-jang je do něj zamilovaný. Ne že by to přiznal. Ze dvou dějových linií, které se v knize střídají, pro mě tahle byla zajímavější - třebaže je to zápletka vlastně průhledná a od první chvíle je jasné, kam tenhle příběh spěje.
Ču-čchung pův příběh měl být hlavní zápletkou, ale za mě ho Ou-jang výrazně zastínil.
Je to celkem pomalá, solidní a zajímavě poetická kniha; spíš historická než fantasy (kromě duchů tam skoro nic nadpřirozeného není). Až na to, že ta historie je alternativní - avšak letmým pohledem na wikipedii shledávám, že možná jedinou výraznou změnou je ta, že zakladatelem dynastie Ming je tady žena.

27.07.2024

Jelikož se blíží vydání sborníku dalšího ročníku, vrátila jsem se k tomuhle a zavzpomínala. Překvapilo mne, jak je nevyvážený: porota se opravdu rozcházela. Přiznávám, v té porotě jsem byla taky. A přiznávám, že některé z povídek bych do sborníku nevybrala, kdyby to bylo jen na mně.
Příjemné ale je, že druhý ročník soutěže přinesl žánrovou pestrost, která se mi líbí a kterou se, doufám, podaří zachovat.
Třeba Blackout je solidní postapo, Dar snu dobrá portálová fantasy (která by si zasloužila pokračování), Den dětí vás nostalgicky přenese do školních lavic, Na Vánoce s nožem v ruce překvapí hrdinou, s jakým by člověk obvykle nesoucítil, Posedlý zase tím, že by jeden nečekal, že se takový thriller vejde do tak krátké povídky, Světskej život je cirkusácká povídka se zvratem, který nebudu prozrazovat, a Zelenej domeček má hororovou atmosféru hustou jako pórková polívka.
To jsem jmenovala svůj výběr: ostatní povídky nejsou špatné, jen mi přijdou slabší. Ale co čtenář, to jiný vkus (o porotcích literárních soutěží to platí taky). Třeba se někomu jinému budou líbit zrovna ty povídky, které mi nesedly. Dávám tomu tři hvězdy, ale ani ne proto, že by celý sborník byl průměrný: spíše proto, že tam jsou povídky pětihvězdičkové... a pak taky ty ostatní.

06.02.2024

Tahle kniha je špatným fanfikcím na Harryho Pottera tím, čím je Galaxy Quest Star Treku. Vysmívá se klišé z takových fanfikcí, ale činí tak laskavěji, než by si zasloužily. Zkoumá fenomén Mary Sue a klade důležité otázky, například: Chtěl by Snape zjistit, co je to slash?
Když už ji srovnávám s Galaxy Questem, což není tak docela fér: chyběl mi tu moment, kdy se změní poloha z hravě humorné na vážnou. Příběhu by to dodalo větší hloubku a posunulo jej o level výš. Nějaké náznaky tam byly, ale nic, co by mě doopravdy chytlo za srdce.
Kniha je třeskutě vtipná a válela jsem se u ní smíchy, což mi stačí k tomu, abych jí dala plné hodnocení. Jenže mě zkazily pratchettovky a jsem zvyklá od humoristické fantasy očekávat něco víc. Něco, co je dobré samo o sobě, i kdybyste vyházeli vtipy. Kdybyste škrtli všechny vtipy v Invazi rušivých elementů, z knížky toho moc nezůstane.
Přesto ji mohu vřele doporučit. Byla by z ní boží audiokniha. Při čtení nepijte žádný nápoj, kterým se nechcete poprskat či dusit. Pokud je vám trapné propukat v hlasitý chechot na veřejnosti, třeba v tramvaji, tak tohle tam vážně nečtěte.

1 25.01.2024

Zajímavý a dobře napsaný historický román. Čekala jsem, že bude "historický" a "fantasy" tak půl napůl, takže mě trochu zklamalo, že je převážně historický (ale to je problém můj, ne knihy). Také bych hrozně moc ocenila slovníček nebo vysvětlivky pojmů z uralských jazyků. Obvykle se vyžívám v chápání neznámých slovíček z kontextu; v knihách, které slovníčky mají, je vesele ignoruji, ale tady jsem se trochu ztrácela. Dobrá kniha na dlouhé zimní večery, když je na čtení klid a čas a chcete se na chvilku ztratit v dávných dobách. Na čtení v metru bych ji nedoporučila.

2 16.12.2022

Nechtěla jsem psát komentáře ke knize, kterou jsem sotva začala číst. Ale prošla mi rukama jen krátce (v knihovně při katalogizaci) a nedostanu se hned k tomu, abych ji dočetla. A mrzelo mě, že tu ještě nemá komentář ani hodnocení. Je totiž nesmírně zajímavá. Kvalitní soft sci-fi o ženě a mimozemšťanovi, kteří spolu vedou hospodu v kraji, kde lidé odmítají moderní technologie. Je psána poněkud poetickým stylem, který obvykle vídám spíše u nežánrové beletrie, a ve sci-fi mě příjemně překvapil. Quitanská kultura je zatím hrozně zajímavě naznačená. Když jsem četla hlášku "Okamžitá klasika" na obálce, skepticky jsem pozvedla obočí, protože tyhle hlášky se nedají brát moc vážně. Ale tentokrát možná...
EDIT
Dodatek: dnes jsem dočetla. Za mě mohla být kniha trochu delší; nějak jsem čekala, že se tam stane víc věcí. Nevím, jestli pořád ještě tak bezvýhradně souhlasím s tou "okamžitou klasikou," ale rozhodně to je jedna z nejzajímavějších a nejkvalitnějších sci-fi, které jsem četla. Nejvíc mě na ní baví to, jak se nebojí překračovat hranice svého žánru a používá takový... u filmu bych řekla "artový" styl, nevím, zda se to smí říci i o knize. Nebojí se být trochu divná. Chtěla bych, aby takových knih bylo víc.

3 16.12.2022