Thanyss komentáře u knih
Co knize rozhodně nechybí, je velká dávka testosteronu, sexu, svalnatých upířích nadsamců, kožených bund a zbrojního arzenálu, se kterým by se mohla vyzbrojit polovina armády ČR. Přestože se v posledních letech s upířími příběhy doslova roztrhl pytel, je Milenec z temnot rozhodně tím lepším, co si můžete přečíst. Navzdory předvídatelnému ději, malému množství akce a napětí, velké souhře náhod a několika malých nelogičností, je kniha nesmírně čtivá a dějem nenudí. Příběhem proplouváte ani nevíte jak.
Takže dámy, zapomeňte na Edwarda, Bratrstvo vám nabídne pořádný chlapy.
Na závěr bych jen dodala, že kniha splnila má očekávání na nenáročnou četbu, která dokáže podnítit fantazii a nenudí. Řečeno čísly 60%.
Ať chcete nebo ne, musíte si Sinuheta zamilovat stejně jako já, i když je to člověk velmi osamělý. Čím je vlastně tahle kniha tak vyjímečná? Pro mě je to tím, že vypravěč ukazuje tehdejší dobu zcela bez příkras a my tak můžeme nahlédnout do srdcí a duší těch, kteří žili před tisíciletími.
Vzhledem k tomu, že Sinuhetovo vyprávění pochází z doby vlády faraona Achnatona, nenašla jsem na těch osmiset stránkách jediné hluché místo. Navíc se mi moc líbil styl, jakým je kniha napsána. Z vyprávění je cítit atmosféra tehdejší doby a není problém, představit si ulice Vesetu a cítit sluneční žár, jež byl v zemi Kemet.
Egypťan Sinuhet se jednoznačně stal mou citovou záležitostí.
Noc na Karlštejně asi netřeba nějak podrobně popisovat. Z historického hlediska nebylo nikdy dokázáno, že by na Karlštejn měly ženy vstup zakázán, ale jako námět na hru je to dobré.
Zábavná hra, kde se v jednu noc na Karlštejně sejdou hned 2 ženy, které k tomu dohnala láska. Nakonec vše dobře dopadne a člověk má aspoň na chvíli pocit, že dobro a láska nakonec zvítězí.
Pokud bych měla porovnávat s filmovou adaptací, tak ta se mi líbila o něco víc než kniha.
Nesmrtelná klasika, příjemně pohádková fantasy, kde se neustále něco děje. Myslím si, že není třeba rozepisovat nesporné kvality Tolkienova klenotu a tak můžu jen dodat, že má očekávání nebyla zklamána.
I když Malazská kniha padlých je pro mě stále na vrcholu žebříčku a asi ji jen tak něco nesesadí.
Viděla jsem Pána prstenů a tak jsem čekala něco v tomto filmovém stylu, ale Hobit je absolutně jiný. Je to spíše pohádka. Ale pěkná fantasy pohádka, kde se to jen hemží roztodivnými tvory a nechybí ani drak a jeho obrovský poklad. Děj je popsán lehce, nezabíhá do nějakých komplikovaných detailů a čtenář nemusí nikterak přemýšlet nad souvislostmi, což je podle mého vzhledem ke zvolenému stylu psaní jedině dobře.
Opravdu velmi kvalitní hororový příběh, který jsem doslova hltala a který mi připravil nejednu mrazivou chvilku. Tahle kniha mě rozhodně navnadila na další Straubovy knihy.
Závěrečný díl Řeky bohů pro mě byl zklamáním. Hromada věcí přitažených za vlasy, místa, kdy nevíte, jestli čtete historický román, fantasy nebo něco neidentifikovatelného. Mně to přišlo, jako by autor chtěl vytřískat co nejvíce z úspěchu první knihy. Ale tohle si mohl odpustit a nebo to dotáhnout do zdárnější podoby...
A vracíme se zpátky do starověkého Egypta. Bohužel musím konstatovat, že mě kniha zklamala. Velkým dílem je to možná díky skvělému prvnímu dílu, očekávala jsem, že se i Čaroděj ponese ve stejném duchu, ale není tomu tak. Kniha mi přišla misty dosti přitažená za vlasy.
Mám ráda historické romány z prostředí starověkého Egypta. Z knížky jsem byla naprosto unešená, děj má spád a vtáhne vás do víru dění, takže jen očekáváte, jak všechno nakonec dopadne.
Mé nejoblíbenější dílo od Shakespeara, které mi dokázalo vykouzlit na tváři dlouhotrvající úsměv. Neméně se mi líbí i filmové zpracování s Liz Taylor, nikdo to nemohl zahrát lépe než ona!
Má první... Osudová... Touhle to vše začalo. Myslím tím mou posedlost panem Kingem. Jinak jedna z nejlepších duchařských knih, kterou jsem kdy četla. Snad poprvé od dětství jsem se bála jít v noci na záchod, aby na mě něco nesáhlo zpod postele.
Musím se přiznat, že jsem se opravdu příjemně bála a to mě nevyděsil onen tajemný Bůh ztracených, ale zápletka jako taková - malá holčička ztracená v lese. Přeci jen si přiznejme, kdo z nás se jako malý nebál, že se někde ztratí... A nedej Bože v lese, kde se to v noci jen hemží zvláštními zvuky i zvířaty...
Pohádka podle pana Kinga. A pěkná pohádka, kterou si bez obav může přečíst i dospělý. Postavami a dějem se trochu přibližuje k Temné věži, ale jak tomu má být ve správné pohádce, dobro nakonec zvítězí nad zlem.
Muž v černém prchal pouští a pistolník mu byl v patách... Osudová věta. Nejlepší sága jakou jsem kdy četla. A i když je tento díl "nejtenčí", rozhodně nezaostává za díly ostatními. Temnou věž jsem doslova hltala.
Typický Bachman, příběh bez jakýchkoli příkras. Až mi bylo Blaze na konci vlastně líto, i když bylo od počátku jasné, že to ani jinak dopadnout nemohlo.
Na knihu jsem se velmi dlouho těšil... Ostatně jako se těším na každou knížku :)
Každopádně, moc nemusím příběhy s mimozemskou tematikou, ale pan King mi dokázal, že i takové čtení může být naprosto skvělé. Je pravda, že se tady nedočkáte malých podivných mužíčků, ale kniha je dokonalou studií lidských povah v extrémních situacích. Kdo z vás by si dokázal představit, že jste od zbytku světa odříznuti neviditelnou bariérou? Asi nikdo, těžko odhadnout, kdo by se jak zachoval. A toto dílo nám ukazuje možný scénář.
Strážci zákona mohou být pro někoho slabším odvarem, podle mě je to ale spíše proto, že mnoho lidí očekává Kinga, ale ten tuhle knihu vlastně nepsal, byl to Bachman a ten je tak trochu šílený, nevěří ve šťastné konce, je syrovější a surovější než King. To ale není důvod ho odsuzovat, protže Strážci ve svém konečném důsledku nejsou o nic méně děsivější než Beznaděj. Jen jsou šílenější, protože zde ožívají dětští hrdinové a nemilosrdně likvidují poklidnou ulici...
Jak řekl sám King - Beznaděj je o Bohu a Strážci zákona o televizi. Což asi nejvíce vystihuje rozdíl mezi Kingem a jeho druhým já - Bachmanem.
Beznaděj je skvěle napsaný horor, při jehož čtení vás začne mrazit v zádech (mně osobně začalo mrazit v momentě, kdy policista odváží manžele do Beznaděje a jen tak mezi řečí jim oznámí, že je zabije). King ukazuje Boha jako krutou sílu, která se nebojí k dosažení svých cílů využít obyčejné smrtelníky jako figurky na šachovnici.
Příběh kluka outsidera, který se zamiluje... Problém je v tom, že se zamiluje do Christiny. Christina je auto. A navíc auto přímo z pekel, které po nocích řídí mrtvola.
A Christina miluje svého nového mladého majitele, žárlí na něj a tak nemilosrdně likviduje ty, kdo ublíží jí a nebo jejímu řidiči.
Rozhodně bych neřekla, že se jedná o slabší Kingovo dílo, podle mě je příběh zpracován velmi dobře a já osobně si budu dávat pozor na auta, která se záhadně sama opravují...
Časoužrouti... I přes svůj poněkud zvláštní název mě povídka naprosto pohltila, nemohla jsem přestat číst. Prostě jsem se najednou spolu s kapitánem probudila v prázdném letadle, kde po ostatních cestujících zbyly akorát zlaté zuby nebo kloubní náhrady. A ta šílená beznaděj, když přistáli poprvé a došlo jim, že jsou vlastně v minulosti. A pak se objevili časožrouti.
Jak říkám, byla jsem nadšená.
Skryté okno do skryté zahrady - zfilmováno pod názvem Tajemné okno. Přiznávám, že jsem nejdříve viděla film a ten se mi líbil, velkou zásluhu na tom nesl Johny Depp. I když knižní Mort je poněkud jiný chlápek a už mnohem dříve začnete tušit, že mu asi trošku straší na věži, knižní závěr mě překvapil. V povídce se na povrch opět dostaly nějaké temné síly, které nebohého Morta dostaly... Ve filmu Depp prostě zešílel. Obě podání tohoto příběhu se mi líbí, jen je nesmíte doslovně porovnávat.