TheCiko5 komentáře u knih

Jak se hodnotí opravdu dobrá kniha ? Co se dá napsat za komentář?
Nejsilnější vjem : Láska dvou dětí
Nejpřekvapivější vjem : Kniha , působící jako deník a poznámkový blok Smrti
Nejobdivuhodnější vjem : Autorova historická erudovanost

O této knize už nejde psát, ta se musí číst.

16 06.11.2016

...že se někdo v devětapadesáti chová jako nevrlý stařík? Nic proti,ale z fleku vyjmenuju dvacet lidí,kterým není více než třicet a chovají se na sedmdesát. Zbytečné zásady,ignorantství,přeexponovaný smysl pro spravedlnost,zajeté rituály... Ono kdyby s námi ty úřady vyje....li tak jako s Ovem,čert ví,jestli bychom se nechovali stejně,nebo ještě hůř... Ove se navíc nechová špatně. Pokud jde o něj. Svůj dům udržuje ve vynikajícím stavu,stejně jako auto,má pořádek ve financích... Pokud jde o lidi v jeho okolí,samozřejmě by to nebyl opimální soused na nedělní grilovačku. Záleží,jestli se díváte z pohledu kravaťáka v bílé košili,nebo z pohledu Oveho. Já se snažil o druhou možnost. Myslím,že když zalovíme v paměti,každý někdy přišel do styku s podobným na první pohled nepříjemným človíčkem,který pod nekompromisní skořápkou arogance a zatvrzelosti schovává zraněné dobrácké srdce. Jako Ove....
Výborně napsaný kocour.

14 18.06.2014

Původně jsem chtěl Egypťana přirovnávat k velkým dílům jako Gargantua a Pantagruel, nebo k "Vladařovi", ale v průběhu četby jsem zjistil, že naopak Egypťan Sinuhet je dílo, ke kterému budou přirovnávány ostatní knížky.
Sinuhet je žhavý, útočný, ale nebál bych se napsat filozofický román, který přestože se na určitou problematiku dívá někdy až třemi úhly pohledu, tak neztrácí nic ze své poutavosti a čtivosti.
Waltariho znalost egyptské historie je samozřejmě fascinující a možná právě i díky ní je v knize ukryta spousta důležitých detailů, které jen podtrhovaly a zvýrazňovaly moji pozornost.
Velké dílo plné životních myšlenek je dnes "klasickým" dílem - přesně podle pana Wericha: "Odolává všem stylům, vlivům, směrům, zkrátka trvá ve své kvalitě."

13 31.12.2023

Kdybych byl rodilý Albánec,praskal bych pýchou med nádhernými popisy albánské krajiny. Jsa však rodilým Pražákem a nemaje možnost do albánských hor ihned zajet,pouze umírám touhou se tam vydat a spatřit všechny ty kamenné věže,mohyly,pevnosti,náspy,stáda volů,horaly s puškami,jejich ženy s černými šátky na hlavách...
Kniha se zaměřuje na tři aspekty. Popis krajiny,autentický folkloristický rozbor starého zvykového práva - Kanunu a konečně dva paralelní příběhy hlavních postav,které jsou ale jaksi v pozadí celé knížky. Ze začátku mi to trochu překáželo ( neměl jsem se o koho opřít a s kým cítit), ale později jsem si uvědomil,že mi to vlastně vůbec nevadí a že to považuji za zajímavý prvek - román,kde děj není důležitý... Tajuplný zážitek z albánských hor... Doporučuji !

Pozn.: Lépe by knížce slušela tmavší obálka,nad růžovou jsem se musel chtě nechtě pousmát...

10 07.09.2014

Balada provoněná mechem, lesními jezírky, maliním, trávou a kamenem, ale s notným přídavkem strachu, krve a tabáku. Kdybych měl dílo znázornit v hudbě, představte si na začátku líbezný durový akord, tichý, jako zurčící lesní studánka. Postupem času tento akord nabírá na intenzitě a těsně před koncem je rázně utnut. A pak jen ticho, občas přerušené klováním datla někde v korunách tmavého lesa...

10 13.08.2014

Lidi, tohle je ale velká pecka!
To má napětí jaxviňa! Musím přiznat, že jsem výjevy jednotlivých postav vnímal velice osobně, jelikož autorův závěrečný výkres charakterů je více než intenzivní. Precizně zvládnutý jazyk, precizně zvládnutá psychologie postav. Autor nepotřeboval děj. On potřeboval jen situaci. Silnou situaci, která osloví čtenáře. Tak jako mě. Fakt dobrý.

9 04.10.2020

Tahle kniha je naprosto fantastická! Text ne nepodobný filmovému scénáři se čte brilantně, přehledně a hlavně lačně (jak můžu bez okolků přiznat). Fantastické tempo nádherně kontrastuje s jemnými dojemnými momenty a nenechá čtenáře téměř vydechnout. Vřele, opravdu vřele doporučuji!!!!

9 17.03.2020

Mé první setkání s panem Nepilem dopadlo fantasticky. Ani si neumím představit, jak musí být těžké psát o obyčejných věcech a zároveń se neobestřít zrádnou rouškou každodennosti. Vyprávění je jemné, slušné, pokorné a místy až stydlivé, což ve mně budí dojem, že pan Nepil byl velmi rozmýšlivý a vážený člověk. Kniha překypuje vlídností, která pomalinku odkapává na jednotlivé kapitoly. Je to úsměvné připomenutí lidské zapomětlivosti, hlouposti a onoho rčení, že "všichni jsme holt lidi..."
Malinkaté mínus je za "historickou pasáž", kterou bych vzhledem k dramaturgii celé knížky uvedl dříve.

9 13.02.2016

Při četbě jsem balancoval na hraně mezi krásou a smutkem. Pochopil jsem,že tato hrana se nazývá Melancholie. A Smuténka na této hraně stojí překvapivě pevně.

9 06.08.2014

Muži ve zbrani lehoulince vybočují z Pratchettových obvyklých kolejí. Nechybí výborný humor, jemuž jsem zcela propadl, nechybí skvělé dialogy, ale pozor! Přibývá smrt! Ale ne v podobě více či méně zábavného Smrtě, ale ve formě nefalšované a ryzí. Smrt nejmenovaného trpaslíka mnou otřásla natolik, že jsem se v knížce musel vrátit a ověřit si, jestli jsem se náhodou "neukouk". Ne. Byl jsem skutečně dojatý a to jsem u Pratchetta nezažil. Pan Mistr v Zeměploše znovu rozšířil svůj spisovatelský zaběr.
Skvělé!

8 20.10.2020

Tahle paní je prostě šílená !
Mo Hayder opět nezklamala.
Jsou tři ráno, já mám rozpraskaný žilky v očích, za čtyři hodiny vstávám do práce. Když mrknu, tak to bolí, třesou se mi prsty a dvakrát jsem se málem udusil, protože jsem přestal dýchat.
Vygoogloval jsem si, jak vypadá Sappertonský kanál a to mě taky neuklidnilo. Do práce jsem přišel pozdě, protože jsem Unesenou dal na jeden zátah. Bylo mi blbě, protože jsem nesnídal a z kafe se mi udělalo ještě hůř.
Ale v koutku duše jsem jásal! Pro dobrou knížku přece musíš něco obětovat!

8 23.03.2020

Citlivé dílko, které sice postrádá určitou dynamičnost a výbušnost, ale svojí atmosférou si své diváky rozhodně najde. V této knížce jde o sdělení. O sdělení ženám. Několik druhů ženství se vzájemně proplétá, mění a přizpůsobuje kolikrát nevybíravým okolnostem. Autorka zajímavě vyřešila přímé věty, které oddělila v řádkování a vlastně vystrčila do prostoru. Takže nejde ani tak o přímé věty dialogového typu, jako spíš právě o zmíněné sdělení.
Prvotina autorky?
Klobouk dolů.

8 23.03.2020

Knížka mi lehce upravila pohled na smrt a umírání. Osobně mám kolem sebe poslední dobou smrti až až, a tak nějak se toto téma zatím snažím přecházet, než se mu plně věnovat. Upřímný pohled Alboma na umírání jeho oblíbeného profesora je zásobován notnou dávkou sebekritiky (autor popisuje změnu ve svém uvažování a naprosté přehození priorit a životních cílů), což mi bylo velmi sympatické. Nejedná se o žádnou duchovní literaturu, takže čtenář se nemusí obávat dlouhých nebo nudných pasáží o smíření, reinkarnaci a o tom, že smrt je vlastně príma. Přesto text obsahuje cenné myšlenky a otázky na které by měl čtenář hledat (a najít) odpověd'. Krátké ale obsáhlé, nevyumělkované, bez vytáček a obezliček. Je to konkrétní popis smrtelného onemocnění v kontrastu s Albomovou vroucí vzpomínkou na milovaného profesora. Doporučuji!

8 15.08.2015

Před přečtením knížky bych neřekl, že se za sedmdesát šest stránek dozvím krásný úsměvný dojemný a poutavý životní příběh. Navíc podaný Hrabalovým nezaměnitelným vypravěčským stylem. Stokrát omýlané dílo a stokrát bych si ho přečetl znovu.

8 10.06.2015

Enzův rekapitulační příběh jsem si poprvé přečetl,když mi bylo 17. Jakožto plnohodnotný postpuberťák jsem od knížky čekal řekněme obyčejný román,u kterého si odpočinu a zabiju volný čas. Jaký to byl šok pro mé ego,když po dvou stránkách (!) se mi po tvářích začaly koulet slzy jak kukuřice. Přišla máma - "Tobě se to nelíbí?"... "Ale docela jooo...jen jsem si na něco vzpomněl." ... počkal jsem,až máma odejde a knížku jsem do druhého dne přečetl. Tím způsobem,že jsem přečetl obálku,číslo vydání a otočil jí zpátky na první stránku. Přečetl jsem ji třikrát za sebou. Teď je mi pětadvacet,přečetl jsem ji celkem šestkrát a troufám si tvrdit,že to navždy bude kniha mého srdce.

8 29.05.2014

Tohle je prostě klasika!
Nedefinoval bych to úplně jako knihu o fotbalu. Fotbal spíš celkově dokresluje hlavní situace a samozřejmě tak umocňuje jejich důležitost. Fotbal je jakousi hospodou pro širokou veřejnost, přičemž přístup má naprosto každý. Moc se mi líbila "studie" manželských vztahů obou starých pánů. To by se dalo tesat :-)
A Poláčkova čeština... ? Bravo!!!!

7 08.03.2024

Síla.
Surovost, s jakou autor zachází se základními vztahovými emocemi, je podmanivá. Několikrát jsem skutečně doslova odvrátil oči od knížky, abych text rozdýchal. Verhulst si nebere žádné servítky. Na mušku si bere především svoji manželku, kterou už nemůže vystát a v neposlední řadě i systém a nastavení společnosti. Ale ten humor !!! Rozhodně nemůžu opomenout fakt, že považuji za OPRAVDOVÉ umění na poměrně malém protoru vykouzlit tak neurvale sarkastický a dojemně komický příběh. Stažení žaludku a kousání do rtů pravidelně střídaly výbuchy smíchu, po kterých se Vám chce znovu zvracet. Intenzivní zážitek, navíc velmi pohodlně přečtitelný - kniha je rozdělena do kratších situací a myšlenek.
Jak říkám. Síla. Dejte si to.

7 10.04.2018

Tuhle bichli jsem mamince vzal z knihovny zhruba před pěti lety. Za tu dobu si ještě nenašla cestu do mých rukou, ikdyž příležitostí k tomu měla nespočet. Když se ted' konečně zadařilo (a asi za to může krásný zamyšlený sychravý podzim), jsem přesvědčen, že víc jsem si podzim nemohl užít než s touto knihou.
Hlava se mi okamžitě ponořila do husté středověké atmosféry, protkané barvami osudů jednotlivých historických i smyšlených postav. Vyprávění skrývá hned několik emočně vypjatých scén, které Scott s chirurgickou přesností dávkuje a vybírá pro ně v ději přesné místo. Například Rebečinu obhajobu , turnaj v Ashby, bitvu o Torquilstone, nebo scénu, kdy Cedrik snímá z Gurthova krku nevolnický obojek, bych si okamžitě dokázal představit na filmovém plátně. Je až magické, s jak úžasnou vervou se historicky zcela erudovaný Scott pouští do psaní a je úplně neuvěřitelné, jak děsivě je jeho Ivanhoe aktuální. Podobně jako J.R.R.Tolkien, Walter Scott používá z větší části historických reálií a poctivou vypravěčskou technikou je servíruje čtenářovi na stůl. Dílo má tah, vůni a hlavu a patu.
Chápu, že chtěl autor v určitých fázích děje klást důraz na jiné než hlavní postavy a zvýraznit jejich - pro knihu jistě velmi důležité - zápletky, city a vztahy. Záhadou mi ale zůstává, proč je celý román nazván Ivanhoe, když zmíněný rytíř je jednoznačně v pozadí s violou v ruce a prim hraje Richard, Locksley, Rebeca, Bois-Guilbert a ještě spousta dalších...
Avšak jednoznačně moje podzimní trefa !
Velmi kladně hodnotím i krásný překlad Jaroslava Krause a obsáhlý doslov Radoslava Nenadála.

7 08.12.2015

Úžasná zápletka v podobě "dvou realit", opět skvělý Smrt', zasvěcující se do života lidských bytostí (rozteskněný a opilý, št'astný v kuchyni,v defenzivě v rozhovoru s Keeblem : "Dobrá, ale co umíte prakticky?" Smrt' se nad tím zamyslel. CO TAKHLE URČITÁ PRAXE V POUŽÍVÁNÍ ZEMĚDĚLSKÉHO NÁŘADÍ? )
Materiálu,že by z toho jiný spisovatel vyrobil třídílnou nastavovanou ságu o "Proměně Smrtě" a Pratchettovi stačí malá knížečka. Působivé, těším se na další !

7 16.01.2015

Líbí se mi,že Zola v této knize nahlíží na špatné vlastnosti mužů i žen stejnou měrou. Není bez zajímavosti sledovat proměny jednotlivých postav - většinou díky,nebo spíš kvůli rozmaru druhého pohlaví. Zola rozebírá proces myšlení jednak člověka šťastného,tak člověka zklamaného. Jsou tu krásně vykreslené chvíle,kdy počáteční nesympatie přerůstá v lásku a láska (většinou neopětovaná) v šílenství. Autor nechá Nanu jak černou vdovu nenápadně a polehoučku tkát vlákénka vztahů,intrik a pomluv,románků,slibů a zrad,až uplete pavučinu tak důkladnou,až se všichni její blízcí i "neblízcí" chytnou do lepkavé pasti jejích sladkých řečiček,okouzlujících úsměvů,případně lůna jejích statných stehen. Problém nastává v momentě,kdy se přešťastný,sotva centimetrový pavouček chystá všechny spořádat. Čím víc jí,tím je větší,hrozivější a sám sobě nebezpečnější. Takže je toho zkrátka příliš na malou obyčejnou Nanu. Přestane být ostražitá a jenom bere. Zapomíná dávat. Lásku a pochopení pouze vyžaduje a vrací jen sobeckost a výsměch. Možná ji překvapilo,že umírá jako úplně obyčejný člověk na úplně obyčejnou nemoc. Úplně sama,uprostřed své krásně utkané pavučiny...

7 12.08.2014