TheCiko5 komentáře u knih

Díky této knize,kterou občas za sychravých nejen podzimních večerů přibalím s sebou do tramvaje,se usmívám,či dokonce směju,jako kdyby žádný sychravý nejen podzimní večer nebyl.

2 23.03.2020

Tohle je prostě nádherná knížka !
Jakožto milovník Itálie - a Sicílie obzvlášť - jsem měl při čtení neustále pusu od ucha k uchu. Atmosféra vyprávění se v cukuletu přenesla do tramvaje, metra, i do jiných míst, kde jsem se s knížkou pohyboval. Vedl jsem si při čtení i menší slovník, abych originálním italským výrazům rozuměl (autor s nimi tedy rozhodně nešetřil). Kniha tedy docela dobře funguje pro "italofily" jako příjemné zavedení ještě hlouběji do tajů krásného italského jazyka. Hezký, lehký, volný příběh na pár dní.

2 07.09.2019

Jestli jsem v knihách a jejich příbězích na něco zatížený, pak je to popis postav. V této knize postavy normálně tancují po stránkách v celé své nahotě! Autor bravurně odkrývá jejich vlastnosti, a to bez jakýchkoliv vytáček. Dobré i ty temnější. Je to seversky drsné, ale zároveň dánsky milé a šťastné. Přečteno ihned. A brzy znovu.

2 17.03.2019

Mravnostní povídka s nenapodobitelnou poláčkovskou satirou a ironií. Povídka? Pohádka? Je to celkem fuk, protože autorův jazyk je tak skvostný, že ikdyby psal černou kroniku, číst se to bude jako román.
Moc hezké.

2 30.12.2018

Téma skvělé. Myšlenka výborná. Zlost, nechuť, zvědavost a očekávání, nenaplnění. Text - scénář. Málo. Pan Šindelka výborný, ale nepřizpůsobil styl tématu. Málo. I přes konkrétnost nepřehlednost v charakterech. Přisuzuji to záměrnému neuvedení všech jmen. Závěrečná pointa? Unikátní. Stejně jako osobnostní a psychické propady postav. Učebnice vnitřního monologu.
Celkem? Hodně v málu.

2 02.05.2018

Nádherné malé texty, které mají sice málo slov, ale skrývají nepřeberné množství dějové barevnosti a ponoukají naší fantazii k dokreslení daných příběhů. Zároveň je autor velice "lidský". Nemilosrdná sebeironie, s jakou se ohání, není falešná a tudíž pro čtenáře nepříjemná. Naopak nasazuje do jeho hlavy správné množství hlodajících červíčků pochybností.

2 06.04.2017

Uzounký dějový prostor, sporé obsazení, kvalitní vnitřní monolog hlavní postavy a především velmi velmi silný pocit nejistoty z doby minulé. To všechno jsou aspekty, na které bezprostředně po přečtení musím upozornit a které by měly být když ne zmíněny, tak alespoň neopomíjeny. Toto neotřelé nahlédnutí do hlavy mladé dívky je fenomenální.

2 01.02.2017

Na základě zkušeností jsem od Irvinga v nové roli - "povídkáře" moc nečekal. A dobře jsem udělal, jelikož povídky jsou velmi sympatické, každá má trochu jinou tvář a tempo, což ale není na závadu, spíše naopak. Celkově mě knížka velmi překvapila. Na nejvyšší úroveň řadím několikrát komentovaný Penzion Grillparzer a ještě o stupínek výš řadím Brennbarovy bláboly. Tam autor jednak mistrně psal z pohledu ženy a jednak je to dle mého povídka, které nelze nic vytknout. Zaměřuje se na vztah dvou postarších manželů a přestože se v textu hodně pije, kouří a krká, působí na mě příběh až dojemně. S jakou něhou přemítá žena o svém sice trochu podnapilém, ale velmi sečtělém manželovi... Působivé !
Ani Irving - "povídkář" - nezklamal.

2 15.08.2016

Kniha je velmi vydařená exkurze do Rumunovy duše, která svou poctivou prostotou musí oslovit nejednoho čtenáře. Autor šikovně skrývá svoji kritiku rumunské společnosti do dialogů a monologů jednotlivých postav, které neoslní ani tak expresivně barvitým charakterem, jako spíše onou prostou bezradností a upřímnou naivitou. Autorovy teze vnímám jako přidanou hodnotu textu a názory pána, jehož jméno přejdeme mlčením, rovněž s úsměvem přejdu mlčením.
Více postavy proplést a jednoduše rozpohybovat by dle mého názoru textu jedině prospělo.

2 28.06.2016

Tuto knížku jsem musel číst ve specifickém tempu. Pokaždé, když jsem přečetl jeden příběh, připadal jsem si jako kdybych vylezl na jednu osmitisícovku. Musel jsem se soustředit konkrétně na každý text zvlášť a to, že tato skutečnost nijak nenarušovala kontinuitu a jakousi náladu knížky, bylo jen příjemné zjištění. Textově vyspělé, citlivé a k zamyšlení...

2 09.06.2016

Na co psát koment k třem úžasnejm povídkám z Bukowskiho dílny? Je to prostě skvělý! Každá povídka je jiná a autor přichází s pointou pokaždé v jinou dobu a myslím, že vždy zvolil správný čas. Načasování i tempo je okouzlující a všechno sedí jak prdelka na hrneček. První - klasika Bukowski, druhá - literárně nejdotaženější, třetí - total brutal a mráz po zádech. Tečka. Supr.

2 07.02.2016

Málokdo si dokáže formou něžného cynismu dělat legraci se svého osudu a z neštěstí kolem sebe tak jako Jan Borna. Průzračné balady plné zakrytých slz a usmívajícího se neštěstí. Nádhera Honzo !

2 17.12.2015

Je mi moc líto, že první čtvrtina knihy (jedná se o část, kdy Těpic studuje v Ankhu), co se čtivosti a dějovosti týče, o dvě třídy převyšuje zbytek. Tato část je svižná, vtipná, dobrodružná, představuje nám (nám, kterým čteme Pratchetta chronologicky) novou postavu v akci. Pak se nepochopitelně děj rozvleče jak med v čaji a do konce příběhu tempo už nenabere. Jakoby autor u psaní vařil a krmil slepice. Těpice mění za spoustu více či méně výrazných postav a děj se postupně rozdrobuje a rozhašteřuje a není úplně jasné, kudy a kam se ṕříběh ubírá. Jasně, Pyramidy sice obsahují spoustu pro Pratchetta tolik charakteristických bonmotů, myšlenek a hlášek, ale na to, aby mě zaujala kniha jako celek, to prostě nestačilo.

2 08.09.2015

Uff... Je to tíha. Tíha, která začíná někde pod srdcem, tlačí na žaludek a pozvolna sestupuje níž ke kostrči a nenápadně se vlévá do nohou, které těžknou a těžknou... a přikovávají mě k zemi tak prachsprostě jednoduchými otázkami jako: Proč je válka?, kolik lidí nespravedlivě trpělo?, bylo to vůbec zapotřebí? ... Co vytknout člověku, který zakusil tolik křivd, bolesti a nepochopení, že na mě jeho zloba a kyselá zahořklost z knížky přímo stříká?... těžko říct...Cynismus spojený s drobným smutným úsměvem... uff....

2 22.07.2015

Při četbě jsem naprosto propadl zjištění (ano, je to moje první kniha od Fulghuma), že tento autor si ze sebe umí udělat legraci, ba dokonce z toho dokáže těžit základní stavební materiál pro svoji tvorbu. Úžasné ! Mám pocit, že už nejde psát o obyčejnějších věcech lépe, než píše Fulghum. Dokáže upozornit na nicotné maličkosti okolo nás tím nejrafinovanějším způsobem jednoduchosti, jaký jsem kdy viděl. Působivé. A účinné.

2 20.05.2015

Burroughsovu spisovatelskou aktivitu bych přirovnal k sopce, která svou činností zasypala sebe sama.
Nahý oběd jsem si většinou dával po večeři a nutno podotknout, že se jednalo o skvělý digestiv. To, co jsem od knížky očekával, jsem dostal. Znalosti o droze a stavech, které po její aplikaci následují. "Cesta do hlubin Burroughsovy duše" ... :-)

2 15.03.2015

V této knížce jsem pochopil,jaký má Saroyan neuvěřitelný cit pro detail. Jeho kombinace s místy až básnickou poetikou vytváří ucelený dojem a zintenzivňuje nutkání všímat si naplno věcí kolem sebe. Čtenář nedostává vše na zlatém podnose,ale Saroyan ho nechá pracovat - doplňovat svou fantazií emoce jeho postav. Nenuceně a lehce o velkých malých věcech.

2 08.11.2014

Přesně,jak jsem předpokládal. :-) Oproti prvnímu dílu,který prvotně seznamuje diváky s fakty a uvádí je do kontextu, je tento výpravnější,dějovější a o něco málo napínavější. Krásná parodie na čaroděje,okouzlující Smrť,sympatické Zavazadlo,legrační Cohen. Nutno podotknout,že krásný zážitek z četby je umocněn "pohodlným" paperbackem.

2 13.09.2014

Tato výpravná sitcomová fantasy mne sice nedonutila k hlasitému chechtání,ale vysoce mne uspokojila. Hodně prostoru je zde věnováno vysvětlováním,např.fyzikálním zákonům Zeměplochy,na jakém principu funguje (Želva,sloni...),hierarchie Bohů,atd. Z toho důvodu dávám nižší hodnocení,protože vím,že přijdou další knížky,kde vysvětlování a uvádění diváka do kontextu bude míň. Když jsem přijal zákony Zeměplochy za své,čtení bylo jednodušší,než jsem si myslel. Jedna z věcí která mě nadchla,je Smrťák (nebo Smrťačka?),místy až filosofické myšlenky,trefné hlášky,zkrátka supr! Pak mě napadlo,jestli náhodou Pratchett nevymyslel nový druh psaného humoru... "!" řekl cizinec. :-)

2 26.08.2014

Životopisy čtu rád proto,abych zjistil,v jaké životní fázi svá díla autor napsal. A když se navíc jedná o autobiografii,jako v případě Irvinga,nemohl jsem knihu nepřečíst. Vlastně mi i vyhovovala "tloušťka" knihy,autobiografii ve stylu Garpa bych asi nepřežil. Jakoby Irving nechtěl čtenáře zatěžovat sebou samým,ale představil se prostřednictvím čtenáři důvěrně známého a pro Irvinga tolik typického vyprávění o psaní,zápasení,ženách... Něco mi říká,že se jedná o první díl volně na sebe navazujícího životopisu,protože podle všeho Irving ještě zdaleka s psaním neskončil...

2 21.07.2014