TheCiko5 komentáře u knih

S jakou lehkostí čtenář pluje mezi pražským žargonem,díky Hrabalovým přesně vykresleným postavám, to je až k neuvěření... Nejde o povídky s pointou,v této knížce jsou povídky odvozené od slova "povídat",čili vyprávět. Jsou tu povídky vtipné,něžné,sentimentální a možná na první pohled trochu morbidní a cynické. Autor však pouze vykresluje prostředí,které důvěrně zná. Bez ozdob. Bez příkras. Tak,jak je autor sám zažil.
Chtěl bych mít Hanťu za dědečka... :-)

3 04.11.2014

Osobně upřednostňuji spíše "fyzické" fantasy,a tak mě tento "magický" díl zabavil o trochu méně,než předchozí. Na můj vkus málo výpravné,přislo mi,že i postav bylo poskrovnu,krásně vykreslená Bábi,o to míň Esk. Jedno velké mínus jde ale na vrub Talpressu,tolik gramatických chyb a redakčních překlepů jsem zažil snad jen v Blesku...

5 26.10.2014

V první řadě nejde ani tak o rafinovanou brutalitu,kterou je kniha napevno omotaná a která Vás nutí se od knížky podvědomě odtáhnout,ale především o srovnání dvou odlišných světů. Za prvé to jsou "obyčejní lidé", žijící na vesnicích,lidé,které velmi často potkáváme i my,kteří zkrátka žijí kolem nás. Za druhé to je představitel dětské generace,navíc autor sám,který měl to "štěstí",že se narodil s takovou vizáží,s jakou se narodil. Vesničané,kteří za denního světla vesele chodí do kostela a dojí krávy,o pár hodin později - pod rouškou noci - promyšleně týrají,znásilňují,lžou,kradou a zabíjejí. Odnáší to autor sám a v jeho textu je tolik bolesti a smutku,že si čtenář nutně musí položit otázku: Tohle dělá z lidí válka?
Doporučuji všem,kteří mají rádi napětí,násilí a strach. Ano... strach jsem měl i při čtení. Bál jsem se,že bych někdy mohl něco podobného zažít...Zahoďte Kinga, sáhněte po Kosinském !

6 20.10.2014

Minimalistická serenáda z perverze a jasu. Nejde o text,jde o hluboký,niterný,napevno utažený pocit atmosférického sexu, fyzické potřeby a absence citových vláken v mozku nejmenovaného psychoanalitika (kdyby se jmenoval Ludvík,pocit by to jistě neumocnilo). Přítomen byl vývoj a lehce rostoucí tlak na hlavní postavu. Chybí však jakákoliv dějovost a snižuje se tak návaznost četby...

04.10.2014

Přesně,jak jsem předpokládal. :-) Oproti prvnímu dílu,který prvotně seznamuje diváky s fakty a uvádí je do kontextu, je tento výpravnější,dějovější a o něco málo napínavější. Krásná parodie na čaroděje,okouzlující Smrť,sympatické Zavazadlo,legrační Cohen. Nutno podotknout,že krásný zážitek z četby je umocněn "pohodlným" paperbackem.

2 13.09.2014

Díky této knize,kterou občas za sychravých nejen podzimních večerů přibalím s sebou do tramvaje,se usmívám,či dokonce směju,jako kdyby žádný sychravý nejen podzimní večer nebyl.

4 07.09.2014

...že když čte člověk Viana,musí se opancéřovat notnou dávkou fantazie a představivosti,to už vím. Ale že mě navíc překvapí dalším přívalem nových "rychle vzniklých slov" (Vian vytváří slova buď slučováním dvou až třech různých slov,krácením,anebo prachobyčejným komolením. Kouzlem je,že tato slova používá ve valné většině svých děl pouze jednou a víckrát se o ně nestará. Slova tak vlastně okamžitě ztrácí i teoretickou možnost protlačit se do nějakého okultního - anebo kultovního? - slovníku.) a zároveň mi umožní nesouvisle přemýšlet nad dějem a osudy jeho postav,to jsem nečekal.

07.09.2014

Kdybych byl rodilý Albánec,praskal bych pýchou med nádhernými popisy albánské krajiny. Jsa však rodilým Pražákem a nemaje možnost do albánských hor ihned zajet,pouze umírám touhou se tam vydat a spatřit všechny ty kamenné věže,mohyly,pevnosti,náspy,stáda volů,horaly s puškami,jejich ženy s černými šátky na hlavách...
Kniha se zaměřuje na tři aspekty. Popis krajiny,autentický folkloristický rozbor starého zvykového práva - Kanunu a konečně dva paralelní příběhy hlavních postav,které jsou ale jaksi v pozadí celé knížky. Ze začátku mi to trochu překáželo ( neměl jsem se o koho opřít a s kým cítit), ale později jsem si uvědomil,že mi to vlastně vůbec nevadí a že to považuji za zajímavý prvek - román,kde děj není důležitý... Tajuplný zážitek z albánských hor... Doporučuji !

Pozn.: Lépe by knížce slušela tmavší obálka,nad růžovou jsem se musel chtě nechtě pousmát...

10 07.09.2014

Velmi vtipné zpracování největšího japonského problému. Chvilku mi připadalo,že čtu japonskou verzi Pulp fictionu,chvilku mi úsměv na tváři ztuhnul při pomyšlení,že to jednou všechno může být pravda...

1 07.09.2014

Tato výpravná sitcomová fantasy mne sice nedonutila k hlasitému chechtání,ale vysoce mne uspokojila. Hodně prostoru je zde věnováno vysvětlováním,např.fyzikálním zákonům Zeměplochy,na jakém principu funguje (Želva,sloni...),hierarchie Bohů,atd. Z toho důvodu dávám nižší hodnocení,protože vím,že přijdou další knížky,kde vysvětlování a uvádění diváka do kontextu bude míň. Když jsem přijal zákony Zeměplochy za své,čtení bylo jednodušší,než jsem si myslel. Jedna z věcí která mě nadchla,je Smrťák (nebo Smrťačka?),místy až filosofické myšlenky,trefné hlášky,zkrátka supr! Pak mě napadlo,jestli náhodou Pratchett nevymyslel nový druh psaného humoru... "!" řekl cizinec. :-)

2 26.08.2014

Skvěle rozprostřené napětí! Příběh ve vlhku a mlze britských lesů a ve vypolstrovaných pokojích psychiatrické kliniky postupně nabývá a houstne. Napětí by se místy dalo krájet,občas jsem měl pocit,že se mezi mnou a knihou vytvořila jakási mrazivá křeč a nemohl jsem se od čtení odtrhnout,kolikrát dlouho do noci. Když jsem oči konečně odtrhl (což bylo zpravidla kolem druhé hodiny ranní) a zavřel knihu,cítil jsem se dost sevřeně ale zároveň se těšil,až knihu ráno v tramvaji zase otevřu. Krásně propracované hlavní postavy,ale občas jsem ztrácel orientaci v místech a lokacích.

4 19.08.2014

Díky této knize,kterou občas za sychravých nejen podzimních večerů přibalím s sebou do tramvaje,se usmívám,či dokonce směju,jako kdyby žádný sychravý nejen podzimní večer nebyl.

1 13.08.2014

Oceňuji autorův postup při práci na této knížce. Pečlivě vybírat slova a výrazy,aby jich bylo 101,není jistě úplně jednoduché. Přesto si myslím,že jsou některé kusy nastavované ( Nevím,zda to je českým překladem...) Dále se ohrazuji proti označení "povídka",či "mikropovídka". Jedná se spíš o autorovy "vzdechy",více či méně hluboké. Mnohé z nich začínají stejně,mají stejnou skladbu,nebo dokonce stejnou pointu. Napadá mě,jestli je vůbec možné,napsat kvalitativně vyváženou sbírku "vzdechů",z nichž každý bude mít 101 slov...myslím,že těžko...

13.08.2014

Balada provoněná mechem, lesními jezírky, maliním, trávou a kamenem, ale s notným přídavkem strachu, krve a tabáku. Kdybych měl dílo znázornit v hudbě, představte si na začátku líbezný durový akord, tichý, jako zurčící lesní studánka. Postupem času tento akord nabírá na intenzitě a těsně před koncem je rázně utnut. A pak jen ticho, občas přerušené klováním datla někde v korunách tmavého lesa...

10 13.08.2014

Moje první knížka od Kinga. Nevím,jestli se tématu dá říkat thriller,detektivka,nebo snad dokonce horor,nicméně mi vyprávění přišlo v 90% poklidné a místy až pohádkové. Samozřejmě,King má neuvěřitelný cit pro jakési podvědomé napětí. Čtete pozvolný, zatím nic neurčující text z pohodlí své postele,ale někde mezi třetím levým a čtvrtým pravým obratlem Vás bodavě mrazí. Celkově ale nevím,jestli tento pocit stačí k plnému hvězdičkovému zisku,ale mě zatím moc ne. Ale až přečtu dalšího Kinga,třeba své hodnocení pozměním.

1 13.08.2014

Líbí se mi,že Zola v této knize nahlíží na špatné vlastnosti mužů i žen stejnou měrou. Není bez zajímavosti sledovat proměny jednotlivých postav - většinou díky,nebo spíš kvůli rozmaru druhého pohlaví. Zola rozebírá proces myšlení jednak člověka šťastného,tak člověka zklamaného. Jsou tu krásně vykreslené chvíle,kdy počáteční nesympatie přerůstá v lásku a láska (většinou neopětovaná) v šílenství. Autor nechá Nanu jak černou vdovu nenápadně a polehoučku tkát vlákénka vztahů,intrik a pomluv,románků,slibů a zrad,až uplete pavučinu tak důkladnou,až se všichni její blízcí i "neblízcí" chytnou do lepkavé pasti jejích sladkých řečiček,okouzlujících úsměvů,případně lůna jejích statných stehen. Problém nastává v momentě,kdy se přešťastný,sotva centimetrový pavouček chystá všechny spořádat. Čím víc jí,tím je větší,hrozivější a sám sobě nebezpečnější. Takže je toho zkrátka příliš na malou obyčejnou Nanu. Přestane být ostražitá a jenom bere. Zapomíná dávat. Lásku a pochopení pouze vyžaduje a vrací jen sobeckost a výsměch. Možná ji překvapilo,že umírá jako úplně obyčejný člověk na úplně obyčejnou nemoc. Úplně sama,uprostřed své krásně utkané pavučiny...

7 12.08.2014

Při četbě jsem balancoval na hraně mezi krásou a smutkem. Pochopil jsem,že tato hrana se nazývá Melancholie. A Smuténka na této hraně stojí překvapivě pevně.

9 06.08.2014

Životopisy čtu rád proto,abych zjistil,v jaké životní fázi svá díla autor napsal. A když se navíc jedná o autobiografii,jako v případě Irvinga,nemohl jsem knihu nepřečíst. Vlastně mi i vyhovovala "tloušťka" knihy,autobiografii ve stylu Garpa bych asi nepřežil. Jakoby Irving nechtěl čtenáře zatěžovat sebou samým,ale představil se prostřednictvím čtenáři důvěrně známého a pro Irvinga tolik typického vyprávění o psaní,zápasení,ženách... Něco mi říká,že se jedná o první díl volně na sebe navazujícího životopisu,protože podle všeho Irving ještě zdaleka s psaním neskončil...

2 21.07.2014

Platí to samé co u Angoly. Pan Klíma píše neuvěřitelně čtivě a poutavě. Nemám problém "jeho" dějiny číst jako román.

19.07.2014

Příběh "kolem vzniku" je na jednu stranu nafouknutý a jakoby zastiňuje text samotný. Na stranu druhou...napsat osmdesáti stránkovou knížku za 11 hodin ??? To je přece typicky česky vtipné! PROČ jí nenapsal Irving? Murakami? Bukowski? Pratchett? PROČ jí nenapsal Vian,který díky srdeční vadě psal rychle a hlava nehlava? PROČ??? Protože to prostě jde.:-) i jen za 11 hodin se dá zklidnit mysl a napsat knížka. Krásné hluboké myšlenky,výborně napsaný anděl. Kdyby každá osmdesátistránková knížka byla takhle obsažná,nemusely by se kácet lesy kvůli papíru...
Samozřejmě nemůžu srovnávat s výpravnými čtyřsetstránkovými romány,byla zde vytvořena samostatná kategorie.

2 17.07.2014