TheCiko5 komentáře u knih

Při čtení jsem si představoval dobu, kdy pařížským bulvárům a kavárnám vládl Boris Vian a marně jsem dumal, kde bral to obrovské množství energie pro svoji práci v tolika uměleckých oborech.
Povídky jsou sarkastické, tajemné, ironické, na první pohled jakoby komicky nesmyslné, ale mnohdy až vizionářské, plné absurdit, neotřelých gagů a přirovnání... ale hlavně nasycené autorovou elegantně barevnou fantazií. Ten člověk byl génius.

1 23.04.2015

Velmi příjemně mě překvapila Bukowského "nestručnost". Omezil svoji minimalizaci textu a nebál se rozepsat, v novinových sloupcích se nezalekl ani špetky filozofického přemítání. Téma mě samzřejmě nepřekvapilo, když jdu číst Bukowského, tak nic jiného ani nečekám :-)
Paráda !

1 20.04.2015

Zvláštně potemnělý román ze zmrzlých aljašských plání z okolí městečka Soldotna. Dějová linka není ani tak pestrá, jako spíš dopředu jasná a bohužel zoufale předvídatelná. Jde zkrátka jen o to, jak kdo komu leze na nervy, popřípadě kdo koho zabije. Linka navíc nedržela úplně pohromadě. Ve vyprávění, které neobsahuje příliš zásadních zvratů, bych omezil přeskakování mezi jednotliými prostředími. Autor si na ně dával příliš málo prostoru a nestihl je plně vykreslit.
Jako velké plus ale uvádím krásné autentické popisy aljašské krajiny. Pocit, že čtu ve sněhu, jsem měl při každém otevření knížky.

3 20.04.2015

Závěrečná pitka kumpánů Války a Mora byla zábavnou gradací celého magií prosáklého dílu Zeměplochy. Trefná přirovnání, skvěle fungující dialogy, výborně načrtlé postavy a jako omalovánky vykreslená krajina a prostředí. Zkrátka výborný Pratchett. Krásná práce a těším se na další díl.

3 16.04.2015

Murakami. Autor většinou opěvovaný a pozitivně kritizovaný. Norské dřevo. Kniha, která autorovi vynesla nadlidskou popularitu. Co hodnotit, aniž bych zdvojoval již napsané komenty...?
Snad jen onu lehkost japonského prostředí, ve kterém se děj oderává, snad jen plynulost rozhovorů a komunikace jednotlivých postav, snad jen volně na sebe navazující vyprávění, které by mohlo (i přes kapitolování) pokračovat ještě dvěstě stran a já bych jen nasávat atmosféru a nechal se vodit Murakamiho perem dál a dál...

6 02.04.2015

Zajímavé zpracování slova Groteska. Příběh založený na zkaženém dětství dvou přerostlých sourozenců. První je génius, literární vědec a budoucí prezident USA a druhý je zakomplexovaný analfabet, který začíná nesnášet svojí rodinu. Více či méně humorný (nicméně velmi čtivý) příběh pozvolna přerůstá v americkou apokalypsu, kde mizí rozdíl mezi jednotlivými státy, které jsou nahrazovány "rodinami", mající každá své specifické prostřední jméno.
Nevím, jestli je Groteska přímo oslavou stylu grotesky Laurela a Hardyho, nicméně kdyby kniha nesla jiný název, bral by ji například jako oslavu zvláštně melancholicky úsměvného stylu Kurta Vonneguta Jr.

1 22.03.2015

Burroughsovu spisovatelskou aktivitu bych přirovnal k sopce, která svou činností zasypala sebe sama.
Nahý oběd jsem si většinou dával po večeři a nutno podotknout, že se jednalo o skvělý digestiv. To, co jsem od knížky očekával, jsem dostal. Znalosti o droze a stavech, které po její aplikaci následují. "Cesta do hlubin Burroughsovy duše" ... :-)

2 15.03.2015

Nenápadná autorova prvotinka, která nám připomene naše ranné lásky,mnohdy neúspěšné. Bez příkras,obyčejně,ale přesně a poutavě popsán vztah,který snad musel zažít každý mladý člověk. Lásku,kvůli které jste schopni jeden rok všeho nechat a zorganizovat si svatbu na Havaji, a druhý rok té samé osobně nepřijít na jméno. Přesně takhle to funguje. Je vtipné si o takhle smutné životní zkušenosti přečíst v pěkné knížce...

1 28.02.2015

Příjemná odpočinková netěžká knížka, jejíž děj jsem si sice musel trochu domýšlet a představovat, nicméně na literaturu z roku 1805 se jedná o výjimečně vyspělý text. Zpočátku jsem neustále musel listovat dopředu na graficky znázorněný rodokmen obou rodin, zvláště, když se syn jmenuje stejně jako otec. Po pár dopisech jsem se ale do toho trochu vpravil a pokoušel jsem se i rozeznat drobné stylistické změny v jednotlivých "rukopisech".
Škoda jen, že autorka si nemohla pomoct a na úplný konec doložila několikastránkové vyprávění (nikoliv dopis) děje, který následoval po ukončení korespondence. Dle mého by šel nahradit např. dopisem někoho cizího... Proč se autorka nedržela formátu "dopisový román"? To se asi nikdy nedozvíme...

1 10.02.2015

Vůbec jsem nepochopil cílovou skupinu knížky. Pro dospělého má příliš široké řádkování, jednoduché holé věty, strohý děj a pro dítě zase zbytečně komplikovaně vyprávěné právní zákony, ve kterých se vyzná jen právník a možná někdy autor. Nevím tedy, jak mám knihu hodnotit. Pro dospělého obyčejné, nevýpravné a zmatečné (autor kolikrát nat'ukne nějakou dějovou linii, ke které se však už nevrátí. Čtenář dál v průběhu četby zjišt'uje, že tato linie je naprosto nepodstatná a tudíž neví, na co se má soustředit.) a pro dítě nezáživné a až příliš odborné. Postavy bez vývoje (s výjimkou náznaku uobření rodiny s Ikem), kniha bez děje (pouze popis týdenního procesu). Ale co je nejhorší !
Obrovské množství nerozehraných postav bez významu. A Theo byl tak sympatický, až mě stím s prominutím sr.l. Třináctiletý kluk s vlastní právnickou kanceláří, ochotně pomáhající všem postavám z příběhu, vyjma své rodiny ??? Bud' je Theo borec s IQ 250, ocelovými nervy a výdrží profesionálního boxera, anebo představitel typického amerického supervečerníčku. Možná si dost troufám, ale dle mého je to spisovatelsky nedokonalé a odfláknuté.

25.01.2015

Úžasná zápletka v podobě "dvou realit", opět skvělý Smrt', zasvěcující se do života lidských bytostí (rozteskněný a opilý, št'astný v kuchyni,v defenzivě v rozhovoru s Keeblem : "Dobrá, ale co umíte prakticky?" Smrt' se nad tím zamyslel. CO TAKHLE URČITÁ PRAXE V POUŽÍVÁNÍ ZEMĚDĚLSKÉHO NÁŘADÍ? )
Materiálu,že by z toho jiný spisovatel vyrobil třídílnou nastavovanou ságu o "Proměně Smrtě" a Pratchettovi stačí malá knížečka. Působivé, těším se na další !

7 16.01.2015

Postavy jsou vykreslené tak,že jejich vlastnostem a (zlo)zvykům čtenář třeba ani zpočátku neuvěří, ale zároveń mají tak obrovsky silný charakter,že by bylo až nemožné jim nepodlehnout. Vztah Franny a svalnatého hlavního hrdiny mě vzrušoval, Franka jsem "sympaticky" neměl rád, Lilly měla spoustu krásných myšlenek,snový otec rodiny,silná ruka Juniora Jonese... Romantické plynutí děje občas přerušila na první pohled nelogická bizarní až brutální a cynická tragédie, která však ve výsledku působí jako vodítko a motiv celé linie příběhu. Irving je jeden z mála autorů, u kterých si myslím, že svojí knihu skutečně promýšlí až do konce. Osobně nemám důvod dát méně než pět hvězd.

5 08.01.2015

Většina povídek oplývá neochvějnou přítomností kvalitních dialogů a vnitřních monologů. A to je podle mě držák celé knížky. Bukowski netěží z přebujelé fantazie,nebo z překombinovaných literárních tvarů. Spokojí se (stejně jako později čtenář) s jednoduchou vyprávěcí formou. Na nic si nehraje. A že je "sprostej" ? Postavy sice zvrací,šoustaji,prdí,pijou a strkají si prsty do zadku,ale to přece není nic,co by někdo z nás alespoň jednou neudělal...:-) A "zevlák" Bukowski má prostě odvahu o tomhle "obyčejném" životě psát tak,jak jí neměla spousta lepších a slavnějších spisovatelů.

4 12.12.2014

Trochu jsem se vyděsil, když jsem si přečetl, že se jedná o román, psaný pro mládež. A na literaturu a'la upíří deníky jsem opravdu nebyl zvědavý. Jenže se mi během čtení knihy stala malá příhoda, která by se dala shrnout do jedné věty: Nikdy jsem nečetl lepší román,který by byl zároveň autorova prvotina.
Jako čtenáři samozřejmě registrujeme jisté zlehčování děje v podobě ubírání postav, spoléhání na magii a nadpřirozeno... Ale je zajímavé, že jediné postavy,které jsou v knize fyzicky popsány, jsou Kain a Roland. Všechny ostatní si člověk musí domýšlet a představovat, což beru trochu jako hlavní (ale skoro jedinou) komplikaci při čtení.
Nechybí děj, napětí a jakási přesnost - děj autor směřoval k určitému bodu, ani v nejmenším se nejedná o psaní na náhodu. Dokážu si představit jasný emoční i dějový graf celé knihy...
Přečteno za pět hodin, za pět hvězd.

6 06.12.2014

Knížka své určitě splnila. Její přehlednost a obsažnost kvituji, ale narozdíl od jiných knížek v "řadě" chyběla jakási zábavnost a dramatičnost. Krásné, srozumitelné, mnohdy ale šroubované a ploché. Pobavil jsem se jako student,nikoliv jako čtenář.

05.12.2014

Fanteho styl je mi velice blízký. Krátké přehledné kapitoly,dialogy s minimem slov ale s o to větším obsahem. Je zajímavé se zamyslet nad figurou Bandiniho. Autor se sice do této figury s úspěchem vtěluje,jenže mi nejde na rozum,že ji nevykresluje pouze ve světlých barvách. Bandini,přesto,že o sobě s jistotou tvrdí,že je skvělý spisovatel a básník,ve svém vystupování na veřejnosti za tímto tvrzením zaostává velmi daleko. Pije,je vulgární,ač milovník ženského pozadí, k ženám povrchní (samozřejmě s výjimkou Helen) ... Na druhou stranu nemá rád nečinnost,irituje ho,že dostává 300$ týdně za to,že si jde občas sednout do kanceláře a vypít kávu.... Potřebuje psát,tvořit,bobtná v něm touha zavařit psací stroj...ale když pak příležitost dostane,nedokáže se jí chopit a můza ho s ironickým úsměvem jen tak lehoučce pohladí po tváři... Zkátka: moc mě baví si za Bandiniho dosazovat Fanteho a domýšlet si,do jaké míry se autor do své postavy adaptoval a nakolik se v ní vzhlížel.
Beru si ponaučení: "Někdy je dobré se smířit s tím,že výsledek mé scénáristické práce se scvrkne na 'Ou' a 'Hijéé'" ...

1 26.11.2014

Neskutečná práce Marka Haddona ! Vím,že se tento spisovatel ve svých dalších knihách prezentuje stylem ne nepodobným jiným britským autorům. V této knize ale více než bravurně zvládá jak autistický způsob myšlení (jednoduché věty,přímé odpovědi,založené na matematice a logice,vysvětlivky,odbočky,atd.) tak zároveň drží vypravěčskou linii na hodně vysoké úrovni. V příběhu,který se soustředí na Christophera-autistu, jsou jasně vidět a především cítit emotivní zvraty a jako se v mlžném pražském ránu zjeví na obzoru Pražský hrad jako strašidelný strážce svého města,tak úplně stejně se za první linií (Christopher) zjevuje strašák v podobě rodičovského konfliktu. Představa,že pečlivě vystupňovaná vzájemná nenávist rodičů může razantním způsobem ukončit sen jejich autistického syna v podobě maturitní zkoušky z matematiky,je poměrně drsná a až žalostně reálná...
Příloha ke knize by zasloužila dalších pět hvězdiček,ale bohužel tomu vůbec nerozumím...:-)
Obrovský obdiv k panu Haddonovi. Do velmi těžké látky se ponořil hluboko a zodpovědně.

6 24.11.2014

Učebnicová detektivka ze severského prostředí. Spousta kávy,ledové mlhy a vnitřních monologů komisaře Wallandera - to všechno jen umocňuje zážitek z knihy. Z obsahového hlediska je velice zajímavé,že místo aby se ověřovala kvalita důkazů,důkazy vlastně téměř chybí. Vyšetřování jakoby drhne, pán z Farnholmu je čistý,není kudy kam a přesto knížka neztrácí břit. Rovněž je děj málo akční (akční scéna je v podstatě jen na konci) a přesto je napětí napnuté přes celou knížku jak tětiva luku.
Je mi jen líto nevyužitého (dle mého dost strašidelného) motivu velkých loutek,které by se daly využít "hororověji" a umocnit tak tvrzení,že usměvavý pán z Farnholmu má morbidní humor.
Celkově ale přesné,srozumitelné a jak podle krimi učebnice.

3 19.11.2014

Z hlediska historické důležitosti se dle mého skromného názoru jedná o naprostý unikát,co se týče žánru "deníkové biografie". Nechápu jak mohli autoři u spisovatele,o jehož životě se kolikrát vedou pouze dohady a který je dnes bohužel už jen předmětem debat v anarchistických kroužcích,sehnat takovéhle neuvěřitelné množství informací. Veliký respekt celému týmu autorů i Volvoxu. Děkuji,velmi potřebná, poučná, i zábavná publikace !
"Umění je skříň..."

4 13.11.2014

V této knížce jsem pochopil,jaký má Saroyan neuvěřitelný cit pro detail. Jeho kombinace s místy až básnickou poetikou vytváří ucelený dojem a zintenzivňuje nutkání všímat si naplno věcí kolem sebe. Čtenář nedostává vše na zlatém podnose,ale Saroyan ho nechá pracovat - doplňovat svou fantazií emoce jeho postav. Nenuceně a lehce o velkých malých věcech.

2 08.11.2014