TheSarcasm komentáře u knih

Další výborná kniha od - pro mne - nejlepší české spisovatelky. Příběh sám o sobě je děsivý, co ale oceňuji více je to, jak je napsaný. V knize nejsou žádné brutální scény, žádné explicitní násilí, přesto se temnota neslyšně plíží kolem a pohlcuje a stravuje protagonisty příběhu jak v hrůzném hororu. Závěr je už jenom třešnička na dortu, který Paní spisovatelka zvládá se suverenitou sobě vlastní.

23 08.11.2023

Tak tohle byla prostě pecka, nádherná kniha, ostatně stejně jako všechny ostatní knihy které jsem od Aleny Mornštajnové četl. Ony jsou si vlastně dost podobné, děj pomalu plyne časem a ke čtenářům se postupně dostávají další střípky informací, které rozkrývají příběh zdánlivě banální a přitom tak neobyčejný.

21 13.03.2022

Wow!!! Tolik podezřelých a motivů. To bylo tedy hodně zamotané a napínavé. Já jsem více než spokojen. Obdobně jsem byl nadšen i “Manžely odvedle”, takže na rozdíl od Ignis - níže, jsem zjevně s autorkou na stejné vlně.

14 19.01.2021

Hodně dobré. Dalo se sice lecos tušit, ale to nic nemění na tom, že se jedná o napínavý thriller, který se, i díky krátkým kapitolám, dobře čte. Děj se odehrává prakticky na jednom místě, to ale nijak neubírá knize na dramatičnosti, možná právě naopak. Nakonec i na akční sekvenci se dostane. Stejně jako nekteří další kdo hodnotili nerozumím nenaplněným očekáváním mnohých čtenářů a tudíž celkově nízkému hodnocení. Podle mne se jedná ve svém žánru o nadprůměr.

14 06.01.2021

Moc pěkná kniha. Jedna z nejhezčích co jsem od mistra Kinga četl (a to jsem jich přečetl opravdu hodně). Tentokrát žádná monstra ani masakry, ale krásný, lidský, téměř milostný příběh. Možná nám mistr na stará kolena měkne, ale měkne krásně.

13 02.02.2024

Krásná knížka, stejně jako "Hana", ale třeba i "Žítkovské bohyně" nebo "Vyhnání Gerty Schnirch" Kateřiny Tučkové. Všechny tyto knihy se nejenom krásně čtou, ale hlavně podávají svědectví o naší historii, době nepříliš vzdálené, o obyčejných lidech, kterými jsme mohli být klidně i my. Moc doporučuji.

13 12.02.2019

Mám to podobně jako mnoho dalších zde. Jedna z prvních knih kterou jsem si četl sám - pořád dokola. Dodnes jí mám v paměti jako nejlepší knihu, kterou už nikdy nic nepřekoná.

12 19.11.2022

Myslím, že většina čtenářů, která má ráda tento žánr, dříve nebo později narazí na Chrise Cartera. A pravděpodobně nezůstane jen u jednoho dostaveníčka. Pro mne je Carter jeden z králů drsných thrillerů a ostatní s ním chtě nechtě srovnávám. Jeho knihy si drží stabilně vysoký standard a asi nelze šáhnout vedle. “Já jsem smrt” tento trend jenom potvrzuje. Carterovy knihy ale rozhodně nejsou pro slabé povahy. Stejně jako v této knize, kruťárny obvykle balancují na hranici únosnosnosti. Po jejich dočtení si většinou dávám na chvilku žánrovou pauzu abych se z toho vzpamatoval.

12 16.02.2022

Myslím, že tuto knihu napsal Michal Viewegh především pro sebe a vlastně mu to, vzhledem k tomu co prožil, ani nemám nějak za zlé. Hlavní důvod proč číst Vieweghovy knihy nejspíš není kvůli příběhu samotnému jako kvůli jeho schopnosti hrát si se slovy a s jazykem. I to se v "Biomanželovi" občas najde. Asi bych ale raději dal přednost obyčejnému rozhovoru s autorem, než této formě sebereflexe. Upřímně řečeno postavu duly, kterou si doma vydržuji a mám jí věčně za zadkem, přičemž mně permanentně nadává, neberu ani jako nadsázku. Kdo si přečte "Biomanžela" jako první Vieweghovu knihu, asi už se k němu nevrátí. My, co ho máme rádi, mu "Biomanžela" odpustíme.

12 31.07.2016

Za mě fajn. I když vrah byl asi jasný dost brzo, kniha mě bavila a čtení jsem si užil. Překvapen jsem byl mládím autorky. Klobouk dolů, ve svém věku napsala docela dospělou detektivku, která by se neztratila ani při porovnání s věhlasnějšími světovými hitmakery. Jsem zvědavý jestli další počiny autorky vysokou laťku udrží.

11 02.04.2024

Bezva. Přečetl jsem na tři nádechy. Spíš než o thriller se jedná o klasickou detektivku, a už to tady zaznělo, ve stylu Agathy Christie. Tempo, díky krátkým kapitolám, je hodně svižné. Vraha jsem neuhodl, snad to ani nešlo, protože autorka poctivě rozdělila motivy a důkazy mezi všechny podezřelé. Knihy Shari Lapeny mám rád, časem si s chutí nějakou další přečtu.

10 17.10.2022

Že by se mnou cloumalo tolik emocí jako při čtení této knihy, to jsem už dlouho nezažil. Asi by se tam nemusel každý s každým pořád prát a vůbec by mohlo být méně toho patosu, ale zase by se pak čtenáři nedraly slzy do očí pomalu v každé kapitole. Svět Medvědína a jeho postaviček mě úplně pohltil, a teď po dočtení už mi chybí. Krásná kniha.

10 08.06.2020

Tak co k tomu dodat. Taková rádoby hra na autenticitu ala Blair Witch. Že bych se u toho nějak bál (možná trochu v závěru) to úplně říct nemůžu. Že bych byl napnutý jak to dopadne - tak to ano. Styl knihy koncipované jako přepis vyprávění hlavního protagonisty se mi líbil a myslím, že příběhu docela sedl. Nemohu autorovi upřít, že se mu podařilo udržet mou pozornost a zvědavost po celou dobu četby a ještě k tomu vzbudit zájem o pohoří Tríbeč.

9 09.04.2018

Nebylo to špatné, ale nějakou senzací bych Dívku v ledu nenazval. Souhlasím s většinou připomínek níže, především s tím, že k rozuzlení došlo tak nějak náhodně a samovolně aniž by vyšetřovatelé byli nuceni použít alespoň trochu hlubší logiky. Hlavní vyšetřovatelka mi nebyla moc sympatická, ale co mě rušilo nejvíc bylo to neustálé titulování "detektiv šéfinspektor", to mně osobně přišlo trochu ujeté. Na druhou stranu nemohu knize upřít napětí i určitou gradaci. Četlo se to docela dobře.

9 19.02.2017

Horší než "Skála", ale i tak dost dobré. Nicméně chce to začít pěkně popořadě a trilogii "Ostrov Lewis" číst od začátku, protože knihy na sebe poměrně úzce navazují. Detektivka je to určitě atypická, především reáliemi skotských ostrovů a zvláštní atmosférou života na nich. Stejně jako u "Skály" děj gradoval, i když tentokrát bylo dlouho docela jasné o co půjde. Závěry jsou zřejmě silnou stránkou Petera Maye neboť i v tomto případě se jednalo o poměrně velkolepé (a dojemné) vyvrcholení jinak nepříliš dynamického příběhu. Netradiční bylo použití různých úhlů vyprávění, přičemž části psané "ich formou" z pohledu starce trpícího demencí byly na celém příběhu nejzajímavější.

9 14.12.2016

Silný příběh. Téma holocaustu prostě silné je. Jodi Picoult ho navíc dokázala uchopit originálním způsobem, kdy konfrontaci "kata a oběti" doplňuje pohledem mladé dívky Sagy, která je s oběma hlavními protagonisty provázána více než se zprvu zdá i než si sama myslí. Zároveň se dovídáme, že i ona v sobě nosí svoje vlastní osobní běsy. Román je postaven na filozofickém konfliktu viny a odpuštění. Může mnohaletý bezúhonný život vykoupit něco tak strašného jako podíl na holocaustu? Jak je možné, že se vzdělaní lidé, kteří žili normální životy změnili v bezcitné zrůdy? Mohou potom žít zase normální životy? To jsou otázky na které asi nikdy nedostaneme odpovědi, ale přesto je nezbytné si takové otázky dále klást.
Líbilo se mi jak byl do děje zakomponovaný příběh upíra, který jsem zpočátku nechápal, aby se z něj nakonec stal vlastně leitmotiv celé knihy. No a úplně mě dostalo odhalení v závěru které jsem tedy nečekal.

9 03.12.2016

Když se pouštím do četby knihy o které se mluví v superlativech bývám obvykle poněkud skeptický. V případě Pomocnice šly veškeré pochyby ale rychle stranou. Kniha je opravdu výborná, napínavá, dobře čtivá a i když příběh v závěru už trochu ztrácí konzistenci, nic to neubírá na čtenářském požitku. Jestli jsou i další knihy Freidy McFadden tak dobré jako tato brzo zjistím...

8 23.02.2024

Typická Shari Lapena. Kdo má už od ní něco načteno, dostane to co čeká. Asi to není její nejlepší kniha, ale napínavá a čtivá rozhodně ano.

8 19.01.2023

Kinga mám moc rád (je to koneckonců můj nejčtenější autor). Později určitě není špatná kniha (dal jsem ostatně čtyři hvězdy). Přesto ale mám pocit, že jsem byl poněkud ochuzen, že jsem měl (mohl) dostat víc. Přijde mi, že celé to vyprávění klouže nějak po povrchu a nic úplně dramatického (na co jsme u Kinga zvyklí) se vlastně neděje. Takové to Kingovské precizní vykreslování charakterů jednotlivých postav, ta postupně houstnouci atmosféra mi tam nějak chyběla. Myslím, že se z tématu (řekl bych typicky Kingovského) prostě dalo vytěžit víc. Možná škoda, že mistr tento příběh nezpracoval někdy dříve, ale až později.

8 13.12.2021

Roman Bureš je prostě moje srdcovka. Planetu idiotů sice neřadím k jeho top knihám (tam mám trilogii Propast času), ale rozhodně byla dost dobrá abych si jí užil. Ze začátku to celé působilo trochu jako sranda, ale postupně se příběh stával temnějším a ani závěrečná pointa mi nepřišla úplně ujetá. K úplnému štěstí mi tam asi prostě chyběli ti esesáci a Římané :-)

8 23.10.2021