TheSarcasm komentáře u knih
Moc pěkná kniha. Je to napínavé, i když všichni víme jak to dopadne. Druhá světová válka mne zajímá a hodně už jsem přečetl, přesto jsem se dozvěděl spoustu nových věcí. Autorův styl mi sedí, rád si přečtu jeho další knihy.
Výborné. Klobouk dolů před Agátou, udržet napětí, spád, ale hlavně logiku takového příběhu, to je prostě majstštyk.
Tak mě se to líbilo. Je to tedy žánrově hodně podobné Zmizelé, ale ta se mi líbila taky, takže já jsem spokojen. Souhlasím s komentáři níže, že v knize v podstatě nebyla žádná čistě kladná postava, což ale myslím nebylo vůbec na závadu, naopak.
Já z této knihy zas tak nadšený nejsem. Přišlo mi toho rasismu, aktivismu a historické viny už trochu moc.
Čtení jsem si docela užil. Vzhledem k tomu, že pracuji v podobném prostředí tak mě bavila i ta korporátní část. Tempo hezky odsýpá a pravidelné střídání děje výtah x Sara Hallová dodal příběhu určitou gradaci a postupně i smysl. Značné množství nereálných situací a nelogičností knize odpouštím vzhledem ke čtivosti a zajímavému tématu. Jedna nelogičnost však ční nade vše - jak je možné, že se po tak dlouhé době co byli zavřeni v tom výtahu nikomu nechtělo na záchod? :-)
Tak tohle je přesně ta kniha díky kterým čtu Kinga. Pro mne tam bylo všechno - napínavý děj, tajemno, kdy jste zvědaví o co vlastně jde, ale i takové ty klasické Kingovské kecy, které k jeho knihám prostě patří. Naštěstí i to nadpřirozeno bylo spíš sci-fi než fantasy. Vůbec mi nevadilo, že se tam opakovaly některé věci, které se vyskytly už v jiných Kingových knihách. Právě naopak, co fungovalo v “Mrtvé zóně” nebo “Carrie” funguje i zde a není potřeba hledat za každou cenu něco originálního. Za mne tedy jeden z hodně provedených mistrových kousků.
Roman Bureš je moje srdcovka, ale z této knihy nejásám jako obvykle. Bohužel musím dát trochu za pravdu čtenáři buriankovi, který hodnotil níže, byť zase až tak kritický nejsem. Přišlo mi, že se jednalo spíš o dvě povídky než ucelený příběh (nepochopil jsem proč byla ta část dějově probíhající později předsunuta). Souhlasím, že nápad a vůbec potenciál asi zůstal dost nevyužit. Možná mi tam chyběli ti Římané, aspoň, že náckové zůstali :-)
Za mě dobrý. Čekal jsem Kinga, dostal jsem Kinga. Upřímně, taky bych možná upřednostnil méně té duchařiny, ale to bych si musel vybrat ke čtení třeba Chrise Cartera nebo nějakého toho seveřana, že? Postava Holly byla pro mne příjemným oživením. Oceňuji, že Mistr nenechal tak svéráznou postavičku odejít s Billem Hodgesem a vrátil ji na scénu.
Tak to mě dostalo. Po přečtení 15 minus jsem tak nějak očekával, že to bude dobré - a bylo to ještě lepší. Líbily se mi vnořené příběhy, přičemž ten o dívce s transplantovaným srdcem považuji za nejsilnější část celé knihy. Podobně jako 15 minus i Krysí requiem začíná jako selanka, která postupně a pomalu dograduje až k brutalitě a masakrům za které by se nemusel stydět ani Stephen King. Nevadila mi zřejmá inspirace Orwellem (dokonce si myslím, že to byl i záměr) ani na můj vkus až příliš patetický závěr. Je jen velká škoda, že tak dobrá kniha má tak málo přečtení. Za mě určitě doporučení a obdivné kudos autorovi, kterého řadím k Romanu Burešovi jakožto svým tuzemským oblíbencům.
V kleci není špatný thriller, ale nějaká pecka taky ne. Chápu, že v každé pořádné detektivce musí být pachatel někdo kdo se tak úplně nečeká a obvykle je to někdo jiný než na koho to vypadá. Navíc, pro zvýšení dramatičnosti děje, dochází k souhrnu náhod, které by v normálním životě byly asi těžko představitelné. Nicméně přesto by měl být pachatel i ty náhody alespoň trochu uvěřitelné. Mám pocit, že zde to bylo někdy už trochu za hranou.
Zajímavá kniha. Nepovažuji se za žádného fanatického eko alarmistu ani skeptika, takže se na podobné informace snažím dívat pokud možno objektivně. Musím nicméně přiznat, že spíše skeptické názory mi zatím dávají větší smysl, než bláznivé věštění apokalypsy. Obávám se, že různé Grety a pošuci lepící se k silnicím dělají pro věc medvědí službu. Na druhou stranu bych se rozhodně nebránil přečíst si podobně napsanou knihu jako "Obchodníci se strachem" z opačného úhlu pohledu.
Knížka je určitě zajímavá a stojí za přečtení. Životní příběh Josefa Hasila je svědectvím nejenom o jeho mimořádné osobě, ale především o době ve které se odehrává. Co mne však zklamalo to byl způsob literárního zpracování. Já jsem se tedy ve všech těch jménech a akcích totálně ztrácel, což mě dost rušilo a kazilo zážitek ze čtení. Když porovnám "Návrat Krále Šumavy" s, v rámci žánru, podobnou knihou "Zatím dobrý" musím bohužel nějakou tu hvězdičku srazit.
No, tak takhle si tedy brilantní thriller nepředstavuji. Theo mi zvlášť sympatický nebyl, jeho motivaci jsem moc nechápal a jeho chování bylo, mírně řečeno, zvláštní. Vůbec všichni mi tam připadali takoví nějací divní. Na druhou stranu ale kdo by dokázal normálně fungovat při takových ztrátách krve, že...
Tak tady musím dát palec nahoru. Podle mne naprosto srovnatelné se Zmizelou, Dívkou ve vlaku a podobnými světovými superšlágry. Autorka má asi trochu smůlu, že je Polka, mohla být třeba i hvězdou mezinárodního formátu. Ke knížce jsem se dostal spíš ze zvědavosti díky mazací tramvaji a tuzemským reáliím, ty ale nakonec nejsou v příběhu vůbec podstatné. Jde čistě o psychologický thriller, který by se mohl odehrávat kdekoli. Líbilo se mi členění úhlu pohledu více osob, svižný děj i gradující napětí. I když je téma v poslední době už hodně provařené a závěr byl trochu uspěchaný, autorka dokázala zaujmout a to se cení.
Jestliže Tanec s vlky je o přerodu bílého muže v indiána, Posvátná stezka je o přerodu indiánů v bílé muže. Na rozdíl od poručíka Dunbara si ale indiáni tuto cestu nevybrali dobrovolně.
Tak úplně nevím. Na začátku jede agent FBI Navarro s kýmsi za člověkem který je možná podezřelý ze špionáže, ale všechno je tak tajné, že ani agenti o tom spolu nemluví. Při rozhovoru s oním podezřelým - Roderickem Ramsayem si Navarro všimne, že se mu zachvěl kouř z cigarety při vyslovení jména bývalého kolegy z doby společného působení v jednotkách NATO v Německu, který v současnosti čelí obvinění ze špionáže. Na základě této indicie agent Navarro dospěje k závěru, že něco nesedí. Následně Ramsay dobrovolně všechno Navarrovi vybleje, přičemž mu hned na úvod předá jako prezent jakýsi papírek ze špionského materiálu s telefonním číslem na maďarské KGB (?) Vůbec nechápu proč to všechno Ramsay Navarrovi valil do hlavy, když ho nikdo k ničemu nenutil a s FBI se scházel dobrovolně. Navíc, i při své genialitě (jedné z nejvyšších v US Army - no potěš koště!!!), žil Ramsay jako socka, bez ohledu na to, že prodával Rusům ty nejúžasnější materiály v dějinách špionáže. Přestože by využití takových informací Rusy znamenalo okamžitou porážku NATO, měli k nim přístup v podstatě řadoví vojáci, kteří si krátili vojenskou službu hulením marjánky, chozením za děvkami a kšeftováním s cigárama a benzínem. Nemohu si pomoct, ale moc mě celý ten příběh nesedí.
Nemohu jinak než se připojit k potlesku většiny recenzentů. Kniha se opravdu povedla a čte se neskutečným tempem. Některé drobnosti by se určitě příběhu daly vytknout, ale to nic nemění na faktu, že většina fanoušků žánru si "Temnou hmotu" užije stejně jako já. Koho baví sci-fi thrillery a nezalekne se ani drobného exkurzu do teorie kvantové fyziky, není proč váhat - jděte do toho.
Po přečtení anotace mě zaujal námět, ale potom mě trochu odradily negativní komentáře a nízké hodnocení. Mě se ale kniha líbila. V podstatě jsem dostal to co jsem očekával. Střídání děje před tím a nyní umožnilo orientovat se v příběhu a především pochopit myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Nebyla nouze o dramatické situace a i samotný závěr byl ještě docela přijatelný. Samozřejmě, že je nutné knize odpustit určité nelogičnosti, ale s tím se u tohoto žánru asi předem počítá.
Tak já jsem se v tom úplně ztratil. Ty mraky všemožných klíčů, schránek, dokumentů a Tedy, Randy, Billy, Tony... dříve a po dvaceti letech... Ano, občas to bylo i docela napínavé, ale kniha postrádá spád, nedokázal jsem se vcítit do děje. Děj se odehrával ve dvou časových liniích oddělených dvaceti lety, nicméně v obou se většinu času jedna z hrdinek plíží opuštěnou budovou banky nachází pořád nějaké klíče, otvírá různé šuplíky, občas na ní někdo vybafne a zase tak moc se děj neposunuje. V podstatě jsem ani pořádně nepochopil jaké ďábelské spiknutí za tím vším vlastně stálo a kdo byl vlastně kladný hrdina (snad tedy s výjimkou obou děvčat).
První polovina mě vůbec nebavila. Uvažoval jsem dokonce, že knihu odložím, což skoro nikdy nedělám. Příšerně mě štval ten divný divadelní styl vyprávění. Naštěstí jsem vytrval, protože zhruba od půlky to začíná trochu dávat smysl. Samozřejmě se nejedná o žádný thriller, ale určitá podobnost se "Zmizelou" by se asi opravdu našla. Některé události jsou jenom naznačované takže je potřeba se docela soustředit, aby neunikly souvislosti. Hlavní postava Mathilda (a nejenom ona) je dost složitá osobnost, rozhodně nijak černobílá. Názor na ní jsem měnil, jak se na světlo dostávaly nové informace. Postupně se v příběhu odkrývají další vrstvy a pochopení chování obou protagonistů (především Matyldy) se ve zdánlivě banálních situacích mění a dává větší logiku. Nelíbil se mi styl psaní, ale jedná se o knihu která má něco do sebe a její přečtení není jenom ztráta času.