ThomasRuhe komentáře u knih
Líbilo se mi to historické zaměření na 2.sv. válku, koncentrační tábory a uprchlé válečné zločince, kteří skrývají svou pravou identitu jako obyčejní američtí důchodci německého původu.
Connollyho kniha je pochmurná, což se skvěle hodí k tématu. Navíc, vždy mě potěší, když se v případech s Parkerem objeví jeho přátelé Louis s Angelem, kteří zde plní funkci ,,bezpečnostních poradců''.
I záporáci mají svou úroveň, tady je to hlavně zabiják Steiger, který je hnusák první třídy.
Nechybí ani trocha nadpřirozena, které je pro Connollyho knihy typické a jsem na ně zvyklý, dokonce je i z netrpělivostí očekávám. Nijak to však nepřehání, takže to do příběhu dobře zapadá.
V podstatě se tak jedná o další kvalitní detektivní thriller z Connollyho pera ( dnes asi počítače).
Když napíšu, že kniha byla výborná, tak to bude otřepaná fráze, která je tím pověstným nošením dříví do lesa.
Jako čtenář musím nejvíce ocenit Carterovu schopnost podnítit ve mně chuť a touhu přemýšlet a pátrat po pachateli, obětech ( co je spojuje) či motivu.
Tohle považuji za jasný důkaz kvality jeho tvorby. Brutalitu zločinů chápu jako prostředek k tomu, abych přál úspěch detektivům, kteří zločiny vyšetřují. I tohle funguje.
Zvláštní je, že po dočtení, kdy se objasní odpovědi na otázky proč a kdo? Tak se dají vrahovy činy pochopit.
Zkrátka Carter zase naplno zabodoval. 100%.
Říjnový seznam mě lákal, kvůli tomu, že je psán od konce na začátek. Opravdu originální nápad. Jenže při čtení jsem zjistil, že tento efekt není zase nijak výrazně znát jak jsem si původně představoval. Bylo to dobré, ale nic navíc. Až teprve posledních asi 60 stránek se tato finta naplno projeví a závěr je opravdu výborný. Hned po dočtení jsem si přečetl znovu první kapitolu, abych si připomněl jak to skončilo...
Takže dávám 80 %.
Taky by mě zajímalo jak knihu Deaver psal, jestli normálně a pak kapitoly otočil, načež je pouze upravil aby dávaly smysl a moc toho neprozradil, nebo hned postupoval od konce na začátek.
Loutkář mě spíš zklamal. Nějak mi nesedí Coleův spisovatelský styl, hlavně způsobem jak vypravuje příběh, který se mi moc dobře nečte. K tomu pak zbytečně přehnané vraždy, jak co do počtu tak i způsobu. Bohužel ani postavy nic moc. Snad až na agenta Rouche, ten se mi líbil. Abych jen nekritizoval, tak je zde pár povedených momentů, které mě potěšily.
Knižní výsledek je tak za tři.
Nežli jsem Jednotku začal číst, tak jsem o ní slyšel samé superlativy. Zaslouží si to ? Ano a právem.
Skoro nevím co vyzdvihnout dřív, protože je toho spousta.
Určitě styl jakým je kniha napsaná, dialogy, popis, děj perfektně sedí. Dále hlavní postavy, Malone a jeho tým, žádní stoprocentní správňáci, ale zkorumpovaní policajti, kteří se s nikým nemazlí v ulicích co se s nikým nemazlí.
A přesto se ze všech sil snaží pomáhat čistit ulice a chránit nevinné spoluobčany. A že to dělají drsně a příjdou si při tom k nějakým penězům? Tak ať, stejně všichni nahoře taky kradou, tak co by si trochu nevzali i oni, když jsou v první linii.
Winslowova kniha rozhodně nemíří ke šťastnému konci, a on se skutečně překonal způsobem jakým ztvárnil tento příběh, a jediné co mohu dodat, je, že stojí za přečtení a můžu tento román čtenářům doporučit.
Celkově hodnotím knihu povídek jako velice dobrou. Místy jsou popisy hodně drsné a syrové, což přiznává v doslovu i sám King.
Za nejpovedenější považuji povídku Velký řidič.
Námět je zajímavý. Určitě se najde několik knih, které se Říši podobají. Přesto se mi zdálo, že si Roman Bureš ukousl velké sousto, když chtěl obsáhnout tak široké téma jako je zásadní změna dějin. Vyřešil to rozdělením knihy na dvě části, a tam se soustředil na úzký okruh lidí a jejich životů. V první je to Alexandr, který žije za Zdí v roce 1979. Ve druhé je pak příběh vyprávěn z pohledu jeho otce Martina Neumanna a to mezi roky 1958 až 1963. Tím jak společnost funguje se autor zabýval spíše okrajově a to hlavně ve vztahu k hlavním postavám. Tento styl je zvolený dobře a příběh je pochmurný, čemuž se dá rozhodně uvěřit, kdyby 2. sv. válka takhle dopadla...
Říše se četla dobře a hodnocení vidím tak na 70%.
Původně jsem očekával trochu jiný průběh děje. Ale Koepp místo globálního boje se smrtící houbou příběh pojal mnohem střízlivěji, kdy se s parazitem setká pouze několik málo lidí na omezeném území. Tahle varianta se mi nakonec zdála velice zdařilá a příběhu prospěšná.
Kniha mě příjemně překvapila a spokojenost tak vyjádřím 80%.
Kdysi jsem viděl Kubrickův film s Jackem Nicholsonem, takže jsem byl zvědavý na knižní předlohu. Nejvíc se mi líbila úvodní část, kdy se Torrancovi nastěhují do hotelu. Jakmile se v hotelu začne ,, zlo'' projevovat, tak od té chvíle mě příběh už moc nebavil. Připadalo mi to i trochu zdlouhavé... 60%.
Když je na obálce knihy ta samolepková pečeť světový bestseller je to někdy ošidné. V Temné hmotě ovšem Crouch dokázal, jak je nadaný spisovatel. Musím říct, že nejvíc mě chytil začátek, v této fázi mě příběh bavil na 100 procent. Jakmile Jason pochopí co se mu stalo, tak úroveň lehce poklesne, ale prakticky stále zůstává děj velmi zajímavý. Závěr pak autor vyřešil k mé spokojenosti. Knihu bych ocenil 4 hvězdami.
Tady se do vyšetřování několika případů zapojí vlastně všichni policisté z okrsku. I když jsou některé zločiny závažné, tak jejich lehce neohrabaný postup při řešení působí komicky a vytváří humorné situace. Zde si McBain skutečně vyhrál se situačním humorem, jak v dialozích, tak činech. Např. stačí zmínit začátek, kdy se na služebně maluje...
Moje první kniha od Cartera. Měl jsem velká očekávání, už podle vysokého hodnocení.To se splnilo. Byl to napínavý,temný a drsný případ s pořádnou zápletkou.
Až budu mít příležitost, dám si od Cartera nášup.Dávám 4/5.
Celá kniha je jedna akce za druhou. Hlavní postava je sice zabiják, ale řídí se určitým morálním kodexem, prostě něco je i pro něj tabu. Je velice výkonný, jestli je to moc, to už záleží na vkusu každého čtenáře. Jasně, kdyby nebyl, bylo by na padesáté stránce po něm. Možná ho mohl autor více zlidštit, ale chápu, že na to nebyl v příběhu čas. Šedý muž si u mě vystřílel 3 hvězdy.
Mefisto jsem si půjčil na blind v rámci čtenářské výzvy. Kniha mě příjemně překvapila. Vyšetřování a odhalování tajemných brutálních vražd se vzkazy bylo jak zajímavé tak napínavé. Příběhu neuškodilo ani trochu té mystiky. Postavy taky nejsou slabinou. Vše tedy dobře funguje a výsledek je opravdu zdařilý.
K výběru knihy mě zlákala anotace. Pobiho styl se mi hned zalíbil a samotný případ, kdy se pátrá po střelci, který má až zázračnou mušku, je prakticky imunní vůči sněhu, mrazu i ostrému větru byl zajímavý. Průběh vyšetřování a postup v případu taky hodnotím kladně. Určitě tomu pomohla i postava doktora Page s jeho schopnostmi. Rozhodně neobvyklý vyšetřovatel.
Se závěrem jsem taky spokojený. Pokud tedy budu mít možnost přečíst si další Pobiho knihu tak nebudu váhat.
Bylo trochu obtížnější reálně zhodnotit knihu, když jsem už znal řešení případu ze seriálové verze s Davidem Suchetem. Zločin byl chytře vymyšlený a zrealizovaný, možná až trochu komplikovaně, ale to už je styl Agathy Christie. Hodnocení tak 75%.
Knihu jsem četl už kdysi dávno, a jediné co jsem si pamatoval, bylo, že se mi to líbilo. Teď čerstvě z toho paf úplně nejsem, je fakt, že styl je trochu kostrbatý, takže co chvíli jsem se ztrácel a nevěděl kdo je kdo. Ale to vlastně odpovídá psychologickému ladění příběhu, zkrátka je to Michaela nebo Domenika? Byl tu plán, a ten vyšel nebo nevyšel?
Nejvíc oceňuji nápad, zpracování by mohlo být lepší, to ano, další silný moment je výsledek dědictví a konečný soud...
I když Japrisot napsal knihu trochu neobvykle, tak nakonec nechávám hodnocení tak jak bylo...
Kniha s výborně zvoleným námětem. Líbilo se mi využití skutečných osob např. Roschmann, Glücks, Wiesenthal. Hodně jsem se dozvěděl o ODESSE jakožto organizaci.A Forsythův náznak jak německá společnost neměla zájem o hledání nacistických zločinců, prostě chtěli to už nechat být a žít přítomností.
Samotný Peter Miller měl někdy víc štěstí než rozumu. Z toho vychází i závěr vyšetřování, který se k příběhu hodí.
Příběh se mi vcelku líbil. Dobře je popsána cesta expedice amazonským pralesem, a její boj s nástrahami pralesa i nepřátelskou vojenskou skupinou. Ujde i vysvětlení symbiózy mezi stromem Jaggy a indiány.
Závěr je sice trochu pohádkový, ale to jsem nějak vstřebal. Ta částečně zmutovaná zvířata chránící strom, jsem bral, i když 40-ti metrový kajman je už trochu moc. Tady snad došlo k chybě v překladu, v originále šlo možná o 40 stop, což bych považoval za pravděpodobnější.
Ale jinak mě to bavilo, a hodnocení je nějakých 70 %.
Příběh se mi líbil. Závod mezi američany a číňany, kdo dříve dorazí k Saturnu a získá mimozemskou technologii. Jednoduché, prosté. Žádné složitosti.
I když cesta k Saturnu trvá celkem dlouho ( ve formě stránek) tak příběh nenudil. Další plus je TO co se nachází v prstencích Saturnu. Nález je znovu jednoduchý, což opět schvaluji. Nic extrémně neuvěřitelného.
Závěr je klasicky lidský, takový vývoj úplně vidím. Kniha působí jako hold AC Clarkeovi a jeho Vesmírné odysee.
Pro fandy Clarkea mohu doporučit, touhle Sandfordovou knihou určitě nešlápnete vedle.