ThomasRuhe komentáře u knih
K přečtení Jericha mě přiměla lákavá zápletka, kdy u malého města havaruje kamion převážející smrtelně nebezpečnou látku, která pak unikne. Poté Ch.Hyde zručně rozvíjí příběh obyvatel městečka, přitom ladění románu je spíše pesimistické, což je vzhledem k okolnostem reálné. Musím říct, že se mi kniha líbila a budoucím čtenářům ji mohu doporučit.
Hodně se mi líbil začátek s přistávajícím letadlem, který skvěle rozjíždí zápletku. Dobrý nápad je střídání kapitol z pohledu Chálila a protiteroristické jednotky v podání Johna Coreyho. Rozdíl v textu je okamžitě patrný. Bavil mě Coreyho frajerský ironický humor a spousta vtipných hlášek. Pasáže s Chálilem jsou svým pojetím jiné, působí nebezpečně a sebevědomě. Z textu je to doslova cítit.
Se samotným závěrem jsem také spokojen, takže knihu bych klidně doporučil a její procenta vidím někde kolem 85%.
Líbila se mi základní zápletka o znovuobjeveném zmizelém letadle z dob studené války, které mělo na palubě antrax. Také následný boj tří skupin o tento náklad měl dobrý průběh. Každá skupina chtěla s antraxem provést něco jiného, což taky přispělo k dramatičnosti děje. Bohužel některé pasáže jsou zejména ke konci trochu přehnané, chápu to jako snahu o vybičování napětí, ale mně osobně to začínalo trochu vadit. Celkový zážitek z knihy bych tak viděl na 60%.
Oceňuji zejména neotřelý nápad, kdy lidé primárně nebojují z mimozemšťany, ale Země je pouze bitevním polem pro dvě znepřátelené mimozemské rasy.Dobře jsou tu popsáni Gorgoni i Cyfeři, a rozdíly mezi nimi. Ladění příběhu je dost ponuré a situace lidstva zoufalá s neurčitou jiskrou naděje. Na závěr jsem byl tedy fakt zvědavý, a výsledek je poměrně vydařený. Proto knihu hodnotím 70%.
Bojovníka jsem si zvolil, kvůli minisérii s vojákem SAS Danny Blackem. Příběh se odehrává v atraktivním mexickém prostředí, kde Blackův tým provádí tajnou operaci proti mexickému drogovému kartelu. Kniha je napínavá, plná akce s mnohdy dost brutálním průběhem. Prostě nikdo se tu s nikým nemazlí.
Ryan si za to u mě vybojoval 80%.
V příběhu autorka chytře míchá minulost s přítomností, čímž vytváří stav, kdy se okolnosti a řešení vražd zdají zcela nepochopitelné. K tomu přispívají i postavy, protože mnohé z nich spojuje to klíčové 12 leté období.
Je to britská detektivka, takže v ní převládá logické hledání pachatele(ů), nežli střílení či automobilové honičky.
Knihu a zážitek z četby bych tak ohodnotil 70%.
Kniha je napsaná celkem dobře, solidní dramatický děj, kterým Mills vlastně navazuje na tvorbu Vince Flynna.
Celkem dobrý nápad. Některé pasáže jsou trochu přehnané, ale v zásadě se to dá přijmout. Konec jsem tak nějak očekával, takže nepřekvapil- nezklamal. 3/5.
Na tenhle román jsem se těšil. Byl jsem zvědavý jak to dopadne, když spojí své síly bývalý americký prezident a zkušený spisovatel. Musím říct, že mě to bavilo, přitom zápletka je jednoduchá, boj proti kyberterorismu z pohledu amerického prezidenta.
Příběh má spád, je srozumitelný, dávkování napětí také ujde a postupné odhalování pravdy funguje až do konečného finále. Nenapadá mě nic, co bych mohl knize výrazně vytknout, proto dávám 85%, a s klidem doporučuji.
Tak tahle kniha mě moc nebavila. Je tu sice dost akce doplněné solidním příběhem, jenže ten je z velké části tuctový. Prostě a jednoduše většinu toho jsem už četl někde jinde a v lepším podání.Za mě nějakých 50%.
Bylo to celkem dobré. Trochu jiná detektivka z pohledu psychologa jako hlavní postavy příběhu, která má neobvyklé okolnosti případu který se zde řeší.
Po první třetině, kdy mě příběh moc nebral jsem to chtěl zabalit, protože od románu co získal Pulitzera čekám mnohem víc. Poté co začal soud se to zlepšilo, teda ne že bych knihu honem doporučil, ale nakonec jsem to dočetl, a to už samo o sobě je dost dobrý. Celkový dojem je tak na trojku.
Absolutní zbraň nabízí zhruba průměrnou úroveň příběhu. Přečetl jsem to v pohodě, v knize nebyl žádný výrazný zádrhel, takže další solidní díl Ryanovy tvorby o vojácích z SAS.
Na MacBridea jsem dostal tip, knihu jsem poté zvolil v knihovně víceméně náhodně. Je to solidně napsaná detektivka ze skotského Aberdeenu. Policajti nejsou žádní géniové, řešení případů které vyšetřují si musí tvrdě vyšlapat. Nebylo to ohromující, ale četlo se to dobře, a tak jsem nakonec s výsledkem spokojený.
Když je na obálce knihy ta samolepková pečeť světový bestseller je to někdy ošidné. V Temné hmotě ovšem Crouch dokázal, jak je nadaný spisovatel. Musím říct, že nejvíc mě chytil začátek, v této fázi mě příběh bavil na 100 procent. Jakmile Jason pochopí co se mu stalo, tak úroveň lehce poklesne, ale prakticky stále zůstává děj velmi zajímavý. Závěr pak autor vyřešil k mé spokojenosti. Knihu bych ocenil 4 hvězdami.
Bylo to hodně zvláštní. Devět částí, přičemž každá znich je samostatným příběhem. V každé části je trochu skrytý odkaz na část jinou, ale mnohdy se jedná o náznak, kterého je těžké si všimnout. Celkově je to pak dost nelichotivý obraz společnosti. Závěr je depresivní a naklání misku vah na stranu, kde je lidstvo bez šance...
Těžko se mi to hodnotí jako celek, některé části jsou velmi dobré, no a pár jich bylo slabších. Výsledek je pak 3/5.
Zápletka je jednoduchá, snaha čínské triády zvýšit svůj vliv na ekonomické a politické dění v USA. Vše se odehrává v době, kdy má dojít k předání Hongkongu číňanům. Příběh ujde, čte se celkem dobře i když některé pasáže jsou trochu nepravděpodobné. Ale to mi zase tolik nevadilo. Výsledek solidní, tak za 3/5.
Paměti jsem si přečetl po dlouhé době znovu a opět mě nezklamaly. Klasický Bukowskiho styl s tradičními tématy. Fejetony a povídky psané strohým stylem se syrovým humorem, do kterého Buk vkládá svá moudra, která by se dala tesat do kamene. Když mám hodnotit, tak 2/3 jsou výborné a zbytek solidní, takže nějakých 80%.
Je to taková detektivní road movie v knižní podobě. Prakticky celý děj se odehrává na silnici v autech, kromě pauz na odpočinek, jídlo nebo hledání peněz. Cobbův styl kopíruje Raymonda Chandlera či Rosse MacDonalda. Můj dojem z knihy je tak na zařazenou trojku.
Černý kafe je sice v žánru thrillerů, ale klasické napětí zde vlastně není. Zpočátku se děj rychle posouvá, od roku 1966 až 2010, jako seznámení s vraždami na route 66. Pak sled událostí spojí Desmonda a Lolu a ti společně začnou pátrání po sériovém vrahovi. Příběh obsahuje několik point, které mají svou důležitost. Když bych měl hodnotit, tak čistý thrillerový napínák to není, ale kniha je napsaná trochu zvláštním způsobem, který má originalitu. Za mne to určitě nebyla ztráta času. 70%.