Thrawn89 komentáře u knih

Uplynulo 30 let od sametové revoluce a český veřejný diskurz stále ovládá postkomunistické myšlení ve smyslu - za naše neúspěchy dnes může minulost, stále jsme nedospělí, stále se musíme učit od těch pravých demokratů na západě atd.. Metafora naší společnosti jako dítěte, které stále ještě nedospělo do té pravé demokracie je falešnou berličkou těch (především liberální částí společnosti a mediálního mainstreamu), kteří nerozumí tomu, proč prohrávají volby a kteří nerozumí tomu, proč už není liberální demokracie oním nezpochybnitelným dogma. Tato berlička přitom ve srovnání s tím, co se děje v Británii, Francii nebo USA již hodně dlouho nemůže obstát.

Aby tato berlička fungovala, musí také fungovat binární vidění normalizace a minulého režimu jako světa temnoty (komunistický režim a všechny jeho projevy) a světa pravdy (disent), mezi kterými nelze dělat kompromisy. A ti kdo snad kompromisy dělali jsou jimi "ušpiněni" nebo dokonce "duševně poznamenáni" ("ohnuli páteř"). A tak v zemi, kde reálně byli stovky, maximálně jednotky tisíc opravdových disidentů, náhle máme miliony lidí, kteří také bojovali proti bolševikovi. A když už někdo byl v té straně, tak tam byl vlastně proti své vůli, nebo protože vlastně chtěl ten režim rozložit zevnitř. Komické.

Kniha Přemysla Houdy přesně a na základě reálných výpovědí dokládá, že celý polistopadový diskurz dělení na ty "žijící v pravdě" a ty "žijící ve lži" (obě skupiny jsou od sebe odděleny, nehrají na stejném hřišti a co je především důležité, není možné se čestně postavit mezi tyto dva světy) je prostě neudržitelný. Lidé dokázali v minulém režimu žít normální život, dokázali si vydobýt svůj prostor nikoliv mimo systém, ale uvnitř systému. Že systém byl plný "normálních lidí", "slušných lidí" nebo lidí, kteří sice byli třeba ve straně ale "zavírali oči nad tím normálnem". Autor nezpochybňuje represivnost minulého režimu, nezpochybňuje, že v oficiálním jazyku nebylo možné vidět svobodný prostor, ale říká, že ti, kteří dokázali oficiální jazyk používat, mohli v jeho stínu žít normální, tvořivý a zajímavý život. Nežili ani v pravdě, ani ve lži. Žili v prostoru, kde oficiální a neoficiální splývalo. A takových lidí byla většina.

Normalizační festival je tak důležitou knihou (bohužel tematicky vymezenou pouze sférou normalizačního folku a částečně i rocku), která nám umožňuje prohlédnou onu černo-bílou clonu dnešního vidění normalizace a spatřit barevnost lidí, kteří v ní žili. Možná, když toto spatříme, tak přestaneme mít potřebu používat minulost jako berličku pro současnost a budeme moci konečně dospět.

3 05.01.2020

Debata o Číně se v českých poměrech scvrkává na jedné straně v čistě byznysovou záležitost v podání Hradu a jeho okolí či některých byznysových skupin (PPF), kterým jde jen o to namastit si kapsu a na straně druhé na hypermorální křížovou výpravu bojovníků za lidská práva a politických liberálů, kterým při slově Čína nabíhá svědivá vyrážka a mají potřebu chrlit každý den zprávy o "říši zla" a hledat všude okolo sebe čínské agenty. V této toxické atmosféře nemá normální člověk šanci poznat Čínu takovou jaká je, pochopit její fungování a utvořit si vlastní, střízlivý názor. Jednou z cest, byť ne zcela dokonalou, jak toto téma racionálně uchopit je i tato kniha. Výhodou je, že nabízí skutečně široký záběr témat, dotýká se všech hlavních institucionálních a politických prvků, které definují současnou Čínu a odráží i vlastní zkušenost autora. Člověk po přečtení bude znát základní politickou a sociální architekturu této země. Bohužel kniha nejde příliš do hloubky a přece jenom autor má k současné Číně svůj vyhraněně politický postoj, a ačkoliv se od toho snaží oprostit a nabízí pokud možno objektivní popis, neubrání se bohužel někdy i zavádějícím argumentům. Uvedu jen jeden příklad. Autor popisuje negativní důsledky ekonomického přehřívání daného dlouho trvajícím intenzivním ekonomickým růstem jako něco, co je specifické pro Čínu, ačkoliv jde o běžný jev v celé řadě jiných zemí. Popisuje např. prázdná města a nepoužívanou infrastrukturu vybudovanou v důsledku realitní a investiční horečky, jakoby to byl důsledek selhání čínského ekonomického modelu, ačkoliv při pohledu např. do Španělska nebo do řady míst v USA vidíme naprosto to samé, města duchů, které vznikla před krizí v důsledku obdobné bubliny na realitním trhu. Přes tyto argumentační fauly nelze říci, že by byla kniha postavená na špatných argumentech, ale občas při čtení člověk narazí na přání otce myšlenky. Co mě také zklamalo, byla absence toho, co mě na Číně zajímá téměř nejvíce a sice jak vznikl, jak funguje a jak se udržuje mix komunistické ideologie, kapitalistického ekonomického řízení a konfuciánské tradice silného hierarchického státu a etických norem ve společnosti. Tato dle mého unikátní (a taky děsivá) esence současné Číny je sice v knize přítomna, ale není alespoň pro mě dostatečně a do hloubky vysvětlena a popsána.
Závěrem tak tuto knihu mohu doporučit jako dobrý výchozí materiál pro studium současné čínské společnosti a politiky. Kniha je dobře strukturovaná, je čtivá a srozumitelná. Pro někoho, kdo chce jít více do hloubky, lépe pochopit mechanismy či filozofické pozadí čínského režimu, bude bohužel tato kniha nedostatečná.

4 23.12.2019

Ano, jde o těžkou, tíživě popisnou a místy nepřehlednou četbu. Ale ta atmosféra! Ta imaginace! A ty emoce! Musím říci, že jsem knihu poprvé četl asi před 8 lety a ač mě již tehdy velmi zaujala, tak jsem se nepřekousl přes první polovinu a v záplavě čtivějších titulů knihu odložil. Stále mi však zůstávala v paměti a když jsem v knihkupectví viděl nové vydání, tak jsem si řekl, že to zkusím znovu. Ó jak dobře jsem udělal.
Napodruhé jsem si totiž četbu užil od začátku do konce. Rozhodně je třeba říci, že nejde o literárně bezchybný počin. První polovina knihy má pomalé tempo, příběhová linie se mezi první a druhou částí knihy moc silně neprolíná, některé menší příběhové linky jsou slepé. Po celou dobu Vás autor zasypává množstvím pojmů a jmen, která si těžko zapamatujete. Orientace ve městě je i přes mapu, která je v knize přítomna velmi složitá.
Všechna tato negativa však přebíjí naprosto úžasný Nový Krobuzon, dobře napsané postavy a příběh v druhé půli knihy. Špína, chudoba, rozklad (materiální i morální) doslova dýchají z knihy ven. Autor stvořil svět, ve kterém by asi nikdo žít nechtěl, ale který mě doslova hypnotizoval (jako ty psychomůry). Důležitá je role ústřední postavy Izáka, která je zvládnuta skvěle a je silným pojivem celé knihy. Ale i celá řada dalších postav je velmi dobře napsána (Jagharek, Multi, Tkáč...), některé jsou trestuhodně málo využité. Příběh přes výše uvedenou mírně chaotickou propojenost svých linií nakonec vyzněl alespoň pro mě skvěle a i když bych si dokázal jeho strukturu představit i jinak, ve svém jádru byl naprosto vynikající.
Rozhodujícím znakem, proč přes četné vady na kráse dávám plné hodnocení je to, že se mi jednoduše tato kniha vryla pod kůži. Už po prvním neúspěšném čtení, kdy jsem to nedokončil jsem měl potřebu se ke knize vrátit, jaksi mě k sobě táhla a teď když jsem ji konečně dočetl vím proč. Prostě mě dostala...

13 22.12.2019

Jak již bylo popsáno, hlavním problémem knihy je její rozpůlení do dvou nezávislých příběhů, které se sice na konci propojují, ale výsledek tohoto propojení není dostačující proto, aby zdůvodnil takový prostor pro příběh z klonových válek, který je jednoznačně slabší než linie Thrawn - Vader. Příběh s Anakinem a Padme dle mého šlo vyřešit dvěma, třemi kapitolami a více se soustředit na vztah Thrawna s Vaderem, který byl velmi zajímavý a dobře napsaný. Celkově se mi líbil i příběh na pozadí, který především v závěru vede k zajímavým úvahám a tématům, která budou doufám zpracována v posledním dílu.
Příběh z klonových válek byl slabší, nikoliv však špatný. Subjektivně mě však vadil velký prostor pro Padmé, která mě v příběhu rušila.
Celkově tak vnímám knihu trochu jako promarněnou příležitost, kdy až moc prostoru směřovala špatným směrem. Rozhodně však opět patří k tomu lepšímu z nového canonu a napjatě čekám na závěr, který už snad konečně bude na plné hodnocení...

5 05.10.2019

Na tomhle je hodně vidět, že to psala žena, takové holčicí sci-fi. Žádné vesmírné bitvy, žádné politické šachy mezi galaktickými říšemi, žádné rozsáhlé popisování vesmírných technologií (až na poměrně zajímavé a originální "tunelování v podvrstvě"), nic takového. Celá kniha je vlastně jen o vzájemném vztahu rasově různorodé posádky vesmírné lodi, která letí vyřídit jednu zakázku. A až na jednu drobnou epizodu je to celé bez jakéhokoliv napětí či zvratu. Trochu napětí se dotaví pouze v závěru, ale ani to nebylo v zásadě nic velkého, co bych očekával po 90% nudně se linoucího děje, který se jen tak děje... :) Pro mě trochu málo, ani zdaleka se to neblíží mému vkusu, ale je třeba ocenit několik věcí, které mě nakonec dotlačily k tomu, pustit se do dalšího dílu a dotlačit hodnocení na 3 hvězdy.

Autorka si dala záležet a umě vytvarovala mnoho rozličných ras, které jsou jedinečné a zajímavé. Rozhodně nejde o klasickou situaci z mnoha sci-fi, kde je sice také mnoho ras, ale všechny se chovají a působí jako lidé. Líbili se mi také originální názvy mnoha běžných věcí, které tomu dávaly šťávu (i když ze začátku trochu mátly) jako např. kafe/meku. Bohužel nejzajímavější rase, ke které naše posádka směřuje, Toremi, je věnováno po hříchu málo prostoru a doufám, že to bude v dalším díle napraveno.

Všichni členové posádky (a některé další vedlejší postavy) jsou tak nechutně milí a příjemní, že to po většinu knihy spíše štvalo (a ten jeden co vybočoval si to v závěru taky zkazil), ale nakonec si člověk k nim chtě nechtě musí nějaký vztah vytvořit. V tomhle je vidět nejsilnější zbraň autorky a to mimořádná schopnost práce s emocemi a pocity postav. Po dočtení mi přijde, že je znám, že jim rozumím. I to mě vede k nutkání číst další díl.

Ačkoliv knize právem vyčítám absenci nějakého silného příběhu, musím říci, že kniha má velmi čtiví styl. Čte se lehce a čtenář ji tak nějak proplouvá, až je najednou na konci a ani neví jak... A někdy je dobré číst knihy, u kterých moc nepřemýšlíte, ale spíše jimi tak nějak příjemně proplouváte.

5 11.08.2019

Podnětná kniha, která jak je u Žižka zvykem, převrací některá zaběhlé proudy uvažování. Ačkoliv originální vydání vyšlo již v roce 2008, jsou výstupy této knihy možná ještě aktuálnější dnes, po 11 letech.

2 16.06.2019

Zajímavé a podnětné čtení, ve kterém jsem se však ne vždy našel. Kniha je vystavena na konceptu tekuté modernity, se kterou přišel Bauman na přelomu tisíciletí (dobře rozvijí např. Ulrich Beck). Tento mimořádně vlivný a pro pochopení současné situace důležitý koncept však touto knihou není v zásadě nijak dále rozvíjen. Proměnlivá, silně individualizovaná, konzumní a globalizovaná společnost, jejím ideologickým ukotvením je neoliberalismus má přirozeně i své stinné stránky, které autoři označují jako tekuté zlo. Tekuté zlo však manifestují na příkladu rozkladného vlivu neoliberální ideologie na západní - euroatlantický - prostor, ale současně také na putinismu v Rusku. Především Donskis přitom dle mého podléhá pochopitelnému, ale zjednodušujícímu pohledu na Rusko, které šmahem označuje za fašistické, jako by touto nálepkou označil putinismus za vyřešený problém. Projevuje se to mimo jiné křečovitou snahou naroubovat Orwellův svět z knihy 1984 na současné Rusko ačkoliv tato analogie kulhá na obě nohy. Bauman se naopak snaží správně poukázat, že současné tekuté zlo má blíže spíše k huxleyovské Konci civilizace. Oba autoři také dle mého podléhají jednoduché cestě morálního rozhořčení nad stavem společnosti, která však končí u lakonického TINA (There is no alternative). Možná ale není morální rozhořčení tím, co bychom proti TINA měli postavit.

2 28.05.2019

Pražské jaro jednoznačně patří mezi nejvýznamnější intelektuální a morální momenty našich dějin. Je smutné, že soudobá mediální pozornost se (z aktuálních politických důvodů) zaměřuje téměř výhradně na invazi samotnou nebo na tragické události po ní (Palach). Co ale znamenalo Pražské jaro, jak vzniklo a co se dělo ve společnosti před invazí, to zůstává jaksi stranou zájmu. Možná i díky německé národnosti autora je kniha zbavena jakéhokoliv patosu nebo nánosu ideologizace. Pražské jaro je popsané takové jaké bylo. Tedy jako obrovské kulturní a morální vzedmutím národa, které paradoxně začalo v samotné KSČ a které bohužel narazilo na limity mezinárodního blokového uspořádání.

2 04.05.2019

Pod touto knihou si nikdo nesmí představovat žádné převratné sci-fi. Je to poměrně čtivé, protože autor zvolil velmi přístupný jazyk plný vulgarit a jadrnosti. Navíc některé hlavní postavy a jejich dialogy či proudy myšlenek byly celkem humorné. Bohužel celé to na mě působilo až přehnaně a místy prvoplánově. Styl psaní však není tím největším problémem. Kniha operuje s celkem zajímavým námětem, který rozhodně mohl být využit mnohem výrazněji. Celý problém Toku, který mě skutečně zajímal však působí jenom jako kulisa poměrně primitivně podaného příběhu o politikaření bez větších dějových zvratů. Kniha jde lineárně vpřed a tak vlastně již brzy víte jak to dopadne. Závěr pak byl vyloženě slabí.
Nechci však tuto knihu zatracovat. Pokud hledáte nenáročnou a rychlou četbu se zajímavým námětem a dobrými postavami a dialogy, naleznete, co hledáte. Pokud však hledáte propracovanou sci-fi, pak budete spíše zklamáni.

1 24.03.2019

Velice komplexní kniha popisující růst a úpadek politických institucí. Autor předestírá celou řádu velice důležitých otázek ve vztahu ke kvalitě institucionálního zakotvení demokratické společnosti, neboť právě instituce vnímá jako klíčovou proměnou v politickém systému. Je to tedy liberálně-konzervativní přístup. A právě v rámci tohoto myšlenkového proudu můžeme tuto knihu zařadit na pomyslnou špici současných politických analýz. Autorovy závěry jsou velmi přitažlivé a uvěřitelné. Klíčová je zde především analýza americké situace, ale velice se mě mimo jiné líbila i analýza čínské situace, která dle mého mířila bez zbytečného ideologického balastu tím správným směrem, jak o této zemi uvažovat. Na závěr bych konstatoval, že Politický řád a politický je jedním z vrcholných děl institucionalistické reflexe současné globálně-politické situace a silnou alternativou k v současnosti převládající socio-ekonomické analýze spíše levicovějších autorů.

5 17.02.2019

Klobouk dolů. Pan Liou Cch'-sin se dle mého může s klidem postavit po bok těch největších jmen vědecko-fantastické literatury jakými jsou Asimov, Lem a další. Neskutečná imaginace, plná těžko představitelných situací, která přitom působí tak uvěřitelně...
První dva díly triologie byly vynikající, ale přece jenom jim něco chybělo. První díl se mi zdál poněkud chaotický, druhý pak obsahoval zbytečně moc vaty. Závěrečný díl je však opravdové opus magnum. Autor jdoucí za hranici představitelného dokázal skloubit na jednu stranu v zásadě jednoduchý, ale přitom nesmírně detailní a promyšlený příběh o historii lidstva a vesmíru. Příběh, který je plný zvratů, překvapení a těžko pochopitelných, přitom však úžasných předpokladů. Co je však nejdůležitější, celé je to čtivé od začátku až do konce. Přitom nejde o jednoduchou knihu, která navíc čítá 751 stran.
Nebudu se zbytečně rozepisovat, pouze zmíním tři věci, které mě mimořádně zaujaly. První byly Jün Tchien-mingovy pohádky, které naprosto geniálně metaforicky převyprávěly autorovi fyzikální předpoklady. Za druhé úžasný popis čtvrté dimenze a vůbec celkové zpracování multidimenzionality. A za třetí pak pojetí času, jako klíčové veličiny ve vesmíru jejíž vliv si se svými jepičími životy ani neumíme představit.
Nezbývá než vřele doporučit a loupnout sem plné hodnocení.

8 04.02.2019

Kniha rozhodně není příliš čtivá a prospělo by jí i trochu zestručnit, protože některé teze se opakují, každopádně jde o velmi podmětnou knihu, která nabízí řadu důležitých myšlenek pro pochopení stavu současné společnosti i jednotlivce. V naprosté většině nelze než s autorem souhlasit. Určitě knihu doporučuji minimálně prolistovat (čemuž napomáhají krátké a v zásadě nezávislé kapitoly, do kterých je kniha členěna). Mám jen 2 obecné kritické poznámky:
1) Autor působí velmi pesimisticky a především fatalisticky. Vyznívá tak, že nastavené trendy jsou nezvratné a neúprosné. Dle mého nebere v potaz schopnost člověka vytvářet si určitou imunitu. Tato imunita se může projevovat už jen snahou o vymanění ze světa "on-line" (stále více lidí např. vůbec nepoužívá sociální sítě) nebo jen tím, že si člověk uvědomuje hrozby digitálního světa (nikoliv jen bezpečnostní ale i psychické) a dle toho jedná. Člověk dle mého dokáže v digitálním světě přežít i bez vyhoření. Další imunitní reakcí, kterou bohužel zatím využívají spíše političtí obchodníci ze strachem je snaha člověka hledat v digitálním moři rozpuštěných Já nějaké identitární kotvy. Myslím, že je velkým úkolem dneška směřovat toto hledání identitární kotvy do "bezpečných přístavů" tak, abychom se vyhnuli různým vypjatým nacionalismus, rasismům apod...
2) Z autorova psaní má člověk pocit, jako by dnešek (respektive budoucnost) byla nějak mimořádně špatná, zlá, "nežitelná" a především horší než minulost. Myslím, že to tak není, a že nikdo ve skutečnosti ani návrat do minulosti nechce. Řešit tyto problémy je stále příjemnější než řešit problémy, které měli lidé v průběhu 20. století i dříve. Vstupujeme prostě a jednoduše do nové éry, která je kvalitativně jiná, než jaká byla minulost a je jen na nás zda skončíme v diktatuře pozitivity a sebekontroly, nebo jen ve svobodnější a efektivnější společnosti. Jedno je však jisté, ráje na zemi se asi nikdy nedočkáme, takže vždy budou problémy, se kterými budeme muset bojovat.

11 25.12.2018

Thrawn jako moje nejoblíbenější postava ze světa SW je zpět a jsem za to nesmírně rád, především proto, že zůstala v rukách Timothy Zahna. Thrawn se tak vrací v plné parádě, opět nedostižitelně geniální a tajuplně zajímavý. Určité míchání prvků Legends a nových prvků pro Canon mě nevadí, naopak jde o dobrou kombinaci symbolů pro staré fanoušky a nové příběhové linie, po které se může Thrawn rozvíjet. Přesto knize nemohu dát plné hodnocení, protože tam mám několik výhrad.

Příběh je rozhodně dobře promyšlený, kniha drží tempo, nejsou tam hluchá místa (možná trochu moc prostoru pro Pryce, viz níže) a vše tak nějak logicky postupuje vpřed. Přesto nejde o TOP příběh v porovnání s dalšími knihami o Thrawnovi ani s mnoha dalšími knihami ze SW univerza (především z Legends, naopak v rámci Canonu jde o silný nadprůměr). Prostě v porovnání se starou trilogií, mojí mimořádně oblíbenou Mezigalaktickou výpravou nebo nedávno dočtenými knihami s tématikou sithů (Darth Plagueis, Darth Bane...) působí ten příběh trochu jako slabší odvar. Ale nechci aby to znělo nějak příkře, příběh rozhodně dobrý je, ale když jde o knihu o Thrawnovi, mám prostě trochu vyšší očekávání.

Druhý problém představuje Arihnda Pryce. Ačkoliv její příběhová linka nepůsobila uměle a do celkového příběhu knihy celkem logicky zapadla, tak mě jako postava ničím neoslovila. Šablonovitá outsiderka, odhazující za sebe minulost, aby se skrze politické machinace dostala k moci. Nic navíc, nic co by člověka zaujalo. A její interakce s Thrawnem mě nijak zvlášť také nezaujala (nehledě na to, že jí ani moc nebylo). Vůbec by mě nevadilo, kdyby ji v knize bylo věnováno méně prostoru ve prospěch Thrawna a myslím, že by to ani ve výsledku ničemu nevadilo.

Jsou tam ještě nějaké drobnosti, např. bych ocenil více prostoru pro rozmluvy mezi Císařem a Thrawnem, které by mě velmi zajímaly. Eli Vanto je dobrý žák a svoji roli zvládá dobře, ale kvalit Pellaeona nedosahuje. Ocenil bych i více bojových situací, kde by se mohl Thrawn vytáhnout. No ale to jsou spíše drobnosti.

Shrnu-li to, tak jde o dobrou knihu s výbornou hlavní postavou, která rozhodně patří mezi to nejlepší z Canonu, ale kvalit Legends nedosahuje. Knize dávám s odřenýma ušima 4 hvězdy a doufám, že další díl už mi umožní dát plné hodnocení.

3 16.12.2018

Výborné počtení... Cornwell píše velmi čtivě a svižně. V knize nebyla žádná vata, žádné hluché místo. Jen řinoucí se děj. Ačkoliv bych si dovedl představit ještě naturalističtější ztvárnění, musím říci, že mě také potěšila historická uvěřitelnost celého vyprávění, které vůbec nepůsobí jako by ho psal současník. Postavy se chovají, jak si představuji, že se chovaly v tehdejší době. Velmi mě bavil střet křesťanského a pohanského světa. Na jedné straně křesťané, kající se, bojící se života, který si zjednodušují vírou v zázraky a čekáním na život po životě a na druhé straně Dánové, kteří život přijímají a kteří ho prožívají. Ačkoliv si uvědomuji dlouhodobý pozitivní vliv křesťanství na formování toho co dnes nazýváme Západ (v jiných náboženství svoboda a demokracie nevznikly), tak musím říci, že jsem fandil Dánům a jejich "opravdovému životu".
Uhtred je dobře napsaná postava, se kterou se člověk dobře sžije a těším se, co přinese další díl.

6 14.11.2018

Výborná historická analýza vývoje revoluce jako hybné dějinné síly. Autor rozebírá a komparuje jednotlivé revoluční události od husitské revoluce po Říjnovou revoluci v Rusku. Snaží se hledat jak styčné body, tak rozdíly, především však určitou návaznost a provázanost. Dějiny revoluce nejsou nahodilými událostmi v jednotlivých zemích, ale určitou linií vývoje, kdy daná revoluce je živena tou předešlou (i když v prvních "protorevolucích" to nebylo tak výrazné jako v moderních revolucích). Ačkoliv je samozřejmě pojem revoluce silně negativně konotován komunistickou minulostí, je bezesporu jednou z klíčových hybných sil západní civilizace. Je samozřejmě přirozené, že autor neměl prostor pro detailnější a hlubší popis jednotlivých revolucí nebo širšího filozofického vysvětlení, ale to ani nebylo smyslem této knihy.
Je otázkou (kterou se již autor nezabývá), jak pojímat revoluční tradici dnes, v době politické i myšlenkové normalizace kapitalistického systému, kdy si již nikdo revoluci představit nedokáže. Může se ještě revoluční lokomotiva rozjet?

2 09.11.2018

Ač z pera komunistického politika (ale především velmi sečtělého historika a filozofa), tak velmi zajímavá (bohužel velmi těžko čtivá) kniha o vývoji revolučního myšlení. Musím se přiznat, že knihu jsem nepřečetl celou, pouze vybrané pasáže, které mě zajímaly. Každopádně člověk musí smeknout před obrovskou zdrojovou základnou (navíc v několika jazycích), ze které autor vycházel. Právem byl označován za chodící encyklopedii...
A její hlavní závěr, a sice, že lidská práva jsou revolučního charakteru, by asi dnešní liberální mainstream moc nepotěšil :)

2 06.08.2018

Zajímavá kniha, která nabízí teorii krize kapitalismu jako světosystému a jeho možného pádu ale také představu o tom, že kapitalismus sice je v hluboké krizi, která ale nutně nemusí končit jeho pádem. Osobně se spíše kloním k druhé verzi. Nemyslím, že v dohledné době kapitalismus padne, spíše projde určitou transformací, která bude buď špatným směrem (autoritativní kapitalismus Čínské verze) nebo dobrým směrem (větší demokratizace, zvládnutí technologií ve prospěch společnosti atd.). Bohužel to zatím vypadá na první variantu. Doufám, že se mýlím.

1 25.07.2018

Průměrná kniha ze světa SW, která neurazí, ale ani nenadchne. Příběh je rozhodně nevýrazný a k tomu bez jakýchkoliv zvratů. Co mi také vadí je absence záporné postavy (jako byla Beck v Pašerákově zkoušce). Dozvědět se něco o kapitánce Khione a vidět příběh i jejíma očima by knihu určitě oživilo. Na druhou stranu se to čte svižně a příjemně, což je při absenci silnějšího příběhu či emocí důležité. Navíc, ačkoliv jsou hlavní postavy velmi šablonovité, nakonec jsem se s nimi celkem sžil. No a musím dodat, že i princezna Leia, jinak jedna z mých méně oblíbených postav, zde byla celkem snesitelná :)

1 15.07.2018

Kniha o politice, pletichách, šílenství a velkoleposti antického Říma a jeho vládnoucí struktuře vyžaduje nutně jednu věc... čtivost. A to pan Graves zvládl opravdu mistrně. Kniha vás zavalí množstvím jmen a událostí (nemusím zdůrazňovat, že základní orientace v historii počátku římského císařství určitě pomůže), ale vše je podáno takovým způsobem, že to čtenář při troše snahy musí zvládnout. Skvěle vykreslené postavy a jejich osud vás prostě nepustí, vtáhne a nutně vyvolá emoce. Je to trochu jako Hra o trůny, akorát na reálných základech. A ten závěr s Caligulou... člověk neví jestli se má smát nebo být šokovaný, že se něco takového v historii opravdu dělo. Každopádně nezbývá než znovu ocenit autora a doporučit tuto knihu všem zájemcům o antický Řím, ale nejenom jim.

Dávat komentář k této knize je mimořádně složité. Člověk totiž při jeho psaní chtě nechtě musí být ovlivněn vším tím humbukem, který se kolem této knihy a samotné Gábiny rozpoutal. Nezbývá mi tedy než se samostatně vyjádřit ke třem na jedné straně provázaným, ale z mého pohledu nutně odděleným věcem. 1) K samotné knize 2) ke Gábině jako člověku 3) společenskému poprasku, který to vyvolalo.

1) Samotná kniha je přesně tím, co jsem od ní očekával. Je to jednoduchá, nijak literárně kvalitní, ale lidsky přístupná záležitost, která vychází s deníkových zápisek autorky. Je překvapivě otevřená, v mnoha ohledech kontroverzní a určitě bych se nedivil tomu, kdyby na jejím konečném výstupu neměl vliv nějaký zkušený marketér (pan Koukal zřejmě). Současně ale také cítím, že toto marketingové opentlení je skutečně pouze opentlením, nikoliv samotným obsahem. Ten je nepochybně přímou výpovědí Gábiny. Tato výpověď je bohužel trochu chaotická, respektive mi to připadá jako když se vylijí emoce na papír. Chybí tomu nějaké zarámování do příběhu nebo alespoň do nějakého smysluplnějšího vyústění. Sledy událostí, pocitů, příběhů, lidí... ale ústí to v něco, kromě toho, že pochopíme, že to neměla v životě jednoduché? Necítím z toho žádné poselství, žádný verdikt. Jen takovéto, podívejte, tohle jsem prožila, hrůza co... Navíc tam jsou ony kontroverzní momenty, někdy i konfrontační tón vůči dalším (a veřejnosti známým) lidem. To se pak nedivme, že to vyvolá společenskou smršť. Je pak otázka jestli to byl záměr... dle mého ano, i když asi ne od Gábiny. Výsledkem každopádně je, že knihu pozitivně hodnotí ti, kteří se s tím emočně ztotožní (nasají ty emoce z knihy) a na ty druhé, kteří toto neprožijí.

2) Pokud jde o samotnou Gábinu, tak ten název knihy opravdu sedl. Je JINÁ. Díval jsem se na některé rozhovory, které po vydání knihy poskytla a přišlo mi, že je z toho všeho nesvá, často ani přesně nebyla schopna říci o co ji vlastně šlo. Přijde mi, že celý ten cirkus k ní prostě nepatří, že na to není osobnostně stavěna. Tu knihu asi fakt chtěla napsat, ale myslím, že nechtěla aby to proběhlo takto. O to horší, že s ní je evidentně do určité míry manipulováno a to směrem, který ji ničí. Samozřejmě však nelze než neříct, že její sportovní výsledky byly famózní a musíme k ní v tomto mít maximální respekt, bez ohledu na to vše, co se teď děje.

3) Jak už vyplývá z toho všeho co jsem napsal výše, domnívám (čistě dle mého názoru), že celý projekt knihy Gabriely Koukalové byl zneužit k čistému marketingovému vysávání peněz z jejího jména. Upřímná touha Gábiny říci svoje pocity, svůj životní příběh bohužel nebyla uchopena někým, kdo by citlivě a přitom s literární schopností tento její příběh převedl do něčeho skutečně prospěšného. Do něčeho, kde by bylo evidentně vidět, že to Gábinu posílilo, nikoliv oslabilo. Bohužel to však jen ukazuje širší problém bulvarizace a komercializace našeho veřejného prostoru, kdy je z jedné z nejnadějnějších českých sportovkyň a z citlivé a "jiné" ženy učiněna jen marketingová značka - JINÁ GABRIELA KOUKALOVÁ (kupte).

32 10.05.2018