ThrisaManx komentáře u knih
Tuto knihu jsem si půjčila v době, kdy jsem toho do školy měla hrozně moc a potřebovala jsem něco hloupého a jednoduchého. Že to bude AŽ tak hloupé, to jsem netušila. Kniha je prakticky o ničem, nemá žádnou pointu, žádné rozuzlení a nic se tam neděje. Svůj účel ale splnila - nemusela jsem během čtení použít jedinou mozkovou buňku, a přesně to jsem tentokrát potřebovala. Přes všechno byla hodně čtivá a měla pár pasáží, které jsem si opravdu užívala. Pasáže se Snowem byly k smrti nudné, absolutně zbytečné a kopie Harryho Pottera. Jako oddechovka fajn.
V jedenácti letech (náhoda?) Morrigan (Harry Potter) dostane dopis, ve kterém ji zvou ke studiu na místě, o kterém nikdy neslyšela (Bradavice). Její otec (pan Dursley) dopis roztrhá. Domů vtrhne podivný cizí člověk (Hagrid) a odvede ji do Nikdyuše. Tam se Morrigan setkává s namyšlenou protivnou holkou, která se baví tím, že otravuje život ostatním (Draco Malfoy). Po celý rok mají vybrané děti plnit 4 úkoly (turnaj tří kouzelníků) a mezitím Morrigan zjišťuje, že nad kouzelným místem Nikdyuš visí hrozba - poražený Divomor (Voldemort), který se chystá na velký návrat, a se kterým toho má Morrigan společného víc, než si myslí. Divomor měl kolem sebe armádu nestvůr (Smrtijedi). A Morrigan neustále někdo nadává do špinavé ilegálky (mudlovská šmejdka). Harryho Pottera to může nepřipomínat leda tomu, kdo ho nezná.
Ale i přesto všechno byl příběh velice originální a zajímavý, rozjezd to mělo slušný a začátek jsem si užila. Od poloviny jsem se ale začala hodně nudit, příběh se táhl a až do konce mě to vůbec nebavilo. Zkoušky, které Mog plnila byly nudné, bez akce a hned bylo po nic. Celý příběh je bez napětí a způsob vyprávění nesmírně suchý. Nevím, zda to bylo překladem, či autorem. Ale kdyby knihu napsal/přeložil někdo jiný, mohlo to být super. Tak to bylo skutečně hodně průměrné. Ani nevím, co tomu chybělo. Kniha zkrátka nemá takovou tu jiskru a celý svět mi přišel hodně plochý. Na další díly se určitě nechystám.
Přiznám se, že se mi do druhého dílu ani pouštět nechtělo, jelikož první díl byl průměrný. Recenze a ostatní mě ale přesvědčili, abych si to přečetla. Že druhý díl je lepší. Že je skvělý.
Tak já začnu tím pozitivním: Byl to čtivé.
Bohužel Feyre byla děsně protivná, neskutečně sebestředná a zoufale sebelítostivá. Neustále musela dokola omílat, jak je chudinka zlomená (to, že se SJM tak ráda dokola opakuje, to už jsme si asi zvykli ze všech ostatních jejích knih). A hlavně byla opravdu nespravedlivá.
Tamlina mi bylo fakt líto. Feyre o něm řekla, že je "zahleděný sám do sebe", ale co ona? Vždyť ona nebyla jiná! Neustále fňuká, jak je děsně zlomená, ale přitom ostatní toho prožili mnohem víc. Tamlin byl prostě chudák, co udělal pár blbostí.
Rhysand. Ach, ten všemi milovaný Rhysand! Nevěřím mu ani slovo. Je nesympatický, nafoukaný a nechápu, proč ho všichni tak milují, když mě se protiví. A i když Rhysand udělal spoustu špatných věcí, taky pár lidí povraždil a často se choval jak kretén, Feyre ho lituje a vidí v něm hrdinu, zatímco Tamlina, který prostě udělal pár chyb a špatných věcí a hloupostí, toho nesnáší a odsuzuje.
A i když se Tamlin zachoval dost blbě, není o nic horší než Rhysand.
Ach jo, Feyre je jednoznačně jedna z nejhorších hlavních hrdinek. Autorka ale píše tak dobře, že i přes naprosto příšerné postavy dokáže napsat docela milý, i když průměrný příběh, který se ale dobře čte. Je pro mě hodně těžké tuto knihu hodnotit, nejraději bych dala 2,5 hvězd.
Netušila jsem, že mě tato kniha tak emocionálně zničí. Hlavní hrdince zemřel dědeček, takže se vypořádávala se stejným problémem, jako já a bylo to na mě moc silné. Ta první polovina. Ta byla skvělá, četla se úplně sama a v noci jsem nešla spát, abych nemusela přestávat číst. V druhé polovině už se příběh ale příliš táhl a ztrácel své kouzlo.
Je moc fajn, že ne všechno z young adult se točí kolem milostných trojúhelníků, poblázněných puberťaček nebo jiných světů, a že se tato kniha soustředí na vážnější témata.
Miluji knihy Milana Kundery, miluju jeho styl psaní. Rozhodně jeden z mých neoblíbenějších českých autorů vůbec. Přesto tuto knihu musím hodnotit jako průměr. Jsou to povídky, takže se nejedná o jeden ucelený příběh, a proto hodnotit knihu jako celek je zkrátka těžké. Některé povídky byly perfektní a dala bych jim klidně deset hvězd, jiné byly prostě slabé. Takže ve výsledku, pokud mám hodnotit celou knihu, se jedná o průměr.
Toto byla silná kniha. Skutečný příběh, od začátku napínavý a nesmírně zajímavý. Alespoň pro mě. Stormie si toho v životě prožila dost, přesto se se vším dokázala poprat a v knize popisuje, jak obrovský dopad mohou mít všechny ty situace a pocity, které v nás zanechají, na náš duchovní život. Nesmírně obohacující kniha, miluji skutečné příběhy inspirativních lidí, kteří se nebojí mluvit otevřeně a upřímně.
Klasika je totiž téměř vždy zárukou kvality. A ne jinak je to u Cizince. Kniha je psána přímočaře a jednoduše, bez zbytečné omáčky kolem, takže děj odcejpá a kniha se čte rychle. Nutí čtenáře zamyslet se. Je psána er formou, vypráví ji náhodný vrah, který nemá potřebu se obhajovat, ale vystupuje před společností s tím, jaký skutečně je. Bez příkras, jen jeho nahá duše. A za to je společností velice drsně odsouzen. Navíc hlavního hrdinu obestírá taková snová atmosféra, která dílu dodává určité kouzlo. Rozhodně každému doporučuji.
Bylo to zajímavé čtení, to každopádně. Bavilo mě to, nikdy jsem se u toho nenudila, přesto kniha postrádala nějakou větší zápletku nebo děj. V podstatě to bylo takové monotónní vyprávění o obchodníkovi a jeho obchodování, ale zajímavé čtení. A kdyby se tady opět ti méně inteligentní mezi námi naučili používat slovíčko "spoiler" předtím, než se rozhodnout ve své recenzi vyzradit konec, možná bych si knihu užila ještě o trochu více. A tolik smrti v jedné knize...pan Bellman mě svým způsobem opravdu hodně fascinoval a Doru jsem si zamilovala. Kapitoly věnované havranům byly vážně dokonalé, nejlepší z celé knihy. Celou knihu provází taková tajemná těžká atmosféra, kterou ještě podporují všudypřítomní havrani a záhadný pan Black. Knize bych nejraději dala 3,5 hvězd, ale protože to tady nejde, po proležení v hlavě dávám čtyři.
Tak toto byla zvláštní kniha. Takové to až lyrické vyprávění mám obvykle u knih ráda, ale toto byla nuda. Nebylo to čtivé, často jsem nevydržela knihu vnímat více než pár řádků a ke konci jsem se vyloženě nutila číst. Za celou knihu se vážně nic nedělo a ten konec? Naprosto nedostatečný, nevysvětlený. Autorka se na konci asi záměrně soustředí na nedůležité detaily a tu hlavní dějovou linku úplně vypustí, takže vše zůstane bez vysvětlení. Taky děj neodpovídá úplně anotaci, tygr se tam objevil všeho všudy třikrát a Ruth nijak závratně paměť neztrácela. Milostná linka byla v kniha nadbytečná. Možná kdyby tady někteří málo inteligentní jedinci neměli potřebu vyzrazovat děj, konec by pro mě byl možná i překvapením.
Do knihy jsem se nejdříve nedokázala začíst, jakmile jsem se ale dostala na stranu 60, přečetla jsem to na jeden zátah. Celé rozuzlení mi přišlo dost nereálné, stalo se tam několik tak absurdních náhod, že by se to v reálu prostě nestalo (a udivuje mě, že to Herculovi vůbec nevadilo, vždyť přece na náhody nevěří), ale kniha mě naprosto pohltila a byla úchvatná. Užila jsem si ji a z celého vyšetřování jsem byla nadšená. Vraha jsem sice odhalila už téměř na začátku, ale i tak to byla jízda a do poslední chvíle jsem netušila, jestli svým podezřením mám nebo nemám pravdu. Naprosto doporučuji!!
Mně se ta knížka příliš nelíbila. Jasně, příběh byl velice zajímavý, tak nějak mile pohádkový a obsahoval spoustu zajímavých myšlenek. Zároveň ale obsahuje také spoustu přehnaných výžblebtů, které mi mnohdy připadaly jako na způsob vymývání mozků. Někomu se to může líbit, ale já byla z důvodu většinového nadšení z knihy zklamaná. Je to oddechové čtení, které obsahuje zároveň hlubší myšlenky. Někdy až příliš naivní a přehnané.
Poprvé mě kniha nezaujala. Podruhé už se mi líbila. Potřetí jsem se zamilovala. A poté ji přečetla ještě spousta krát. Příběh je báječný, vypráví o skvělém dobrodružství chlapce a mluvícího koně, kteří se rozhodli utéci ze svých domovů a vydat se do Narnie. Když jsem byla malá, příběh na mě působil opravdu silně. Pamatuji si, že jsem pak třeba spala v noci na zemi a bez peřiny abych si dokázala lépe představit, jak se asi cítil Šasta na své cestě :D
Chtěla jsem dát hvězdy tři, nakonec po uležení v hlavě dávám čtyři. Kniha jako taková je skvělá, přesto tam bylo pár věcí, které mi prostě vadily.
1. Například to, že řeč, kterou já jsem četla 15 minut, Albert vyprávěl 2 hodiny. Proč?
2. Čtrnáctiletá holka jde uprostřed noci sama do opuštěného kláštera za úplně cizím chlapem, aby poslouchala výklad o dějinách filozofie. Trochu nereálné, i když tím koncem se to malinko vysvětluje.
3. Do celého příběhu pak autor míchá Hildu a jejího tatínka, což bylo zajímavé čtení a nakonec vše dalo smysl, ale v průběhu čtení mě to spíše otravovalo.
4. Taky mi to přišlo takové míchání různých žánrů, jako by se autor nemohl rozhodnout, jaký žánr chce vlastně psát.
5. Věc, kterou jsem absolutně nechápala. Dcera se schází s cizím starým chlapem a matce to vůbec nevadí. Místy mi to přišlo trochu ujeté.
6. A malá čtrnáctiletá feministka mi místy lezla krkem. Feminismus tam byl, dle mého, trochu moc přehnaný.
Jinak jako knihu určitě doporučuji, je to taková literatura faktu smíchána s fantasy. Čtení je to zajímavé a rozhodně poučné, spoustu věcí jsem si mohla připomenout. Čte se to dobře a nápad je to opravdu originální.
Už jsem dříve slyšela, že knihy z edice Omega jsou špatné. Teď jsem se o tom mohla přesvědčit. Překlad Bílého Tesáka se velmi nevyvedl a to množství chyb bilo do očí a naprosto kazilo zážitek z knihy. Slova navíc, chybějící slova, chybějící písmena....Kniha mě nebavila. Pokud po ní ještě někdy sáhnu, pak rozhodně v jiném vydání, protože jakkoli se obálka vyvedla, o obsahu se to nedá říci. Příběh je jinak pěkný, i když příliš drsný a pro mou citlivou duši to bylo občas až moc.
Krásná detektivka z krásného prostřední s krásně vykreslenými postavami. Čtivá, dá se říct, že i trochu napínavá a rozhodně na to, že je to prvotina, tak perfektně napsaná.
Kniha byla skvělá, čtivá a po grafické stránce víc než povedená.
Velmi obsáhlá a vyčerpávající kniha. Velmi mě překvapilo, jak byla čtivá. Burckardtovy knihy by měly být povinností pro všechny historiky, historiky umění a všechny, které zajímá minulost.
Film byl pro mě jedna obrovská nuda, proto jsem se maličko obávala i knihy. Ta už naštěstí dopadla lépe, byla čtivá zpočátku vypadala slibně. Potom už to bylo horší, přestávalo mě to bavit, pořád se to ale drželo na vyšší úrovni než filmový snímek. Na jedno přečtení to bylo fajn oddechové, ale vracet se k tomu nebudu.
Opět jedna z mých nejmilejších knih. Je to občas mírně přitažené za vlasy, nevím, nakolik všechny ty informace brát vážně, ale i tak je skvělá. Tak nějak lidsky napsaná, i když se místy snaží z člověka vyždímat co nejvíc slz. Líbí se mi to lidské a milé vyobrazení Trojice.
Kniha, která odpoví na spoustu otázek. Je čtivá, hodně zajímavá a určena spíše pro "začátečníky". Ovšem i pokročilí křesťané si z ní mohou něco vzít, přinejmenším tedy velmi dobré argumenty. Byly věci, se kterými jsem v knize rozhodně nesouhlasila a mám dojem, že s nimi nesouhlasí ani Bible....