timelady komentáře u knih
Jak mě mrzí, že jsem se v mexickou poezií seznámila až teď! Něco tak upřímného, milého a místy i krutého jsem již dlouho nečetla. Pokud tato kniha bude jednou zabírat místo v mojí knihovničce, budu jedině ráda.
Ano, ano, ano. Po přečtení miluji Malého prince ještě o něco víc.
První třetina knihy mě bavila, přišla mi naučná, zajímavá. Nicméně čím dále jsem v četbě pokračovala, tím se kniha stávala nudnější. Myslím, že by bylo lepší, kdyby autor obsah "okrouhal" do formy eseje.
Její verše do mne vnikaly jako jehly, cítila jsem každou její strast, smutek, znechucení.
Číst díla Šiktance je jako plout po obřím surrealistickém a snovém obláčku. Něco neskutečného.
.....a já na tu severskou literaturu asi nikdy nebudu, byť i v podobě klasiky. Místy mi to přišlo absurdní, místy neucelené, nudné či netaktní.
Asi začínám propadat kouzlu a lehkosti francouzské poezie.
Tohle mne upřímně nadchlo. Hravost a nadsázka je v každém verši, je krásné číst dílo, které si umí s českým jazykem takto pohrát :)
Pokorná omluva všem fanouškům, ale nebyla jsem s to dočíst. Román mi nějak nesedl, ztrácela jsem se v něm. Po sto padesáti stránkách jsem to vzdala.
Nejspíš to bude tříletou prodlevou, kterou jsem měla mezi prvními čtyřmi díly a dílem posledním, nicméně tenhle Stopař mě ze všech Stopařů bavil nejméně, místy jsem se nudila
Ze začátku jsem se ztrácela v ději, nicméně po zorientování jsem se nemohla od četby odtrhnout. Námět považuji za originální (i když těžko říct, nejsem zrovna "žrout" severských detektivek), styl a forma rozložení je přehledný a srozumitelný, ale na můj vkus je zde až moc postav.
Knihu ponechám bez hodnocení, neudělala na mě vůbec žádný dojem. Nebo jen možná nejsem s to pochopit a proniknout do autorova osobního literární projevu.
No já nevím... Nemohu říct, že by se mi kniha nelíbila, nicméně mi to místy přišlo až moc přitažené za vlasy a k nějakým pasážím jsem se musela vracet.
Možná bych ocenila, kdyby kniha byla psána trochu náročnějším stylem, přeci jen se zabývá vážným tématem, přijde mi, že ho tato "čtivější" forma lehce zastírá.
Sbírka není špatná, nicméně vedle Miluju tě k zbláznění lehce pokulhává.
Kundera v roli básníka je pro mě milým překvapením, opět jsem se usvědčila v tom, že autor má dar napsat naprosto dokonalé lyrické dílo. Jen mě mrzí, že on sám se ke svým Monologům nehlásí.
Kniha mi přišla nesmírně vláčná a průměrná, až k jejímu konci jsem prahla po dalších stránkách.
Kniha mě neuvěřitelně pobavila, příjemné a oddychové čtení. Líbí se mi, s jakým humorem je zde brán Hitler a jeho touha po moci. Každý, kdo holduje inteligentnímu humoru, by si knihu měl přečíst.
Už když jsem se pomalu začínala domnívat že vím, jak kniha dopadne a jak se dějová linka Aomame a Tenga prolne, přišel Murakami se svými neobvyklými zvraty a dal mi ukazát, kdo z nás dvou má větší moc.
Klaním se před mistrem.
Skvělá sbírka básní, nicméně některé kousky mi daly trochu zabrat a trvalo mi, než jsem se jimi prokousala.