TipsyChipsy komentáře u knih
Kniha překlenuje celé dějiny od dob pohanských legend po 20. století. Při takovém záběru se nevyhla popisu obecně známých skutečností. Ale z knihy čiší láskyplný vztah autorky k Praze. Proto lze odpustit, že skáče z tématu do tématu a nezatěžuje se přesnými fakty. Poskytuje osobitým úhlem pohledu zajímavé a neznámé momenty, figurky a osobnosti dějin Prahy různé paradoxy, pikantnosti a zvláštní náhody. Takže je to sice mišmaš, ale pro nás lidi posedlé Prahou je to milé.
Tak tohle je teda síla. Přestože je tato novela krátká a přestože válka vlastně jenom z dáli ohrožuje na pláži lapené francouzské vojáky, je tam všechno, co člověk může pociťovat a prožít. Zpočátku autor jen tak vtahuje čtenáře blíže k hlavnímu hrdinovi, mezi jeho kamarády, aby pak pocítil tu hrůzu o to silněji. Autor se dokázal dotknout hluboko v člověku probíhajících otřesných zážitků, co cítí, když někoho zabije, výčitky, nebo nic a jak ho můžou ovládnout zvířecí pudy a pak to sám nechápe. Jak může podcenit nebezpečí, protože si ho uvědomí, až když je pozdě.
Autor stvořil nejhnusnější svět, jaký asi jde, ale přesto krásnou knihu plnou víry v přežití:
"Jdi dál, bude to dobrý".
Neviděla jsem film a v tom je možná zádrhel. Skoro všichni komentátoři zde nějak vyhodnocují srovnání s filmem. Dočetla jsem se o knize, že samy o sobě nepříliš záživné povídky tvoří celek s úchvatným přesahem. Mně spíš připadá, že spisovatel přemýšlel o hlubokých věcech, ale zpracoval je do útvaru, který se moc nepovedl. Nemělo to tak nějak nic, co bych mohla pochválit, nebavilo mě to prostě. Takže na výpravný snímek s Tomem Hanksem nemám nejmenší chuť.
Autor této knihy, Jan Procházka, byl velmi plodný a pravdivý autor, bohužel po Pražském jaru zakázaný a brzy umírá. Z úcty k němu jsem se rozhodla do knihy pustit. Řekla bych, že je to taková autobiografie smrsknutá do děje během několika dnů. Obsahuje jen tak mimochodem velké množství autorových postřehů o povahách lidí, o kterých hlavní hrdina zakopává ve své mysli. Je vidět, že pro člověka narozeného roku 1929, žijícího nadšením ze socialismu, jsou některé věci podezřelé a všímá si, jak jednají lidé ve svojí podlosti a ziskuchtivosti, zbabělosti, jak si omlouvají svoje činy. Co mi přijde nejhodnotnější, je autentický kritický pohled na tehdejší historickou etapu. Ale pro mě osobně hlavní dějová linka, jak se broděj vojáci močálem a loví anonymní záškodníky, byla velice nezáživná. Musela jsem se opravdu silou vůle nutit k četbě, protože kniha je psaná stylem dosti neproniknutelným, samé dlouhé věty, závorky, tiskací písmena, v každém nudném odstavci mohlo číhat něco zajímavého, co čtenáři unikne. Protože jakoby to byl neučesaný přepis nepřehledného propojování neuronů, jak přišly myšlenky na mysl.
Kniha je velice vtipná, proto jako bonus tohoto příspěvku opisuji TEST INTELIGENCE (s.290) za každou správnou odpověď 10 bodů:
1. Jak je široký průliv La Manche?
2. Který pták dělá na střechách bílé stopy trusu?
3. Přesná výška Popokatepetlu.
4. Jak říkáme tomu, co vyměšuje kobyla?
5. Počet obyvatel Kostariky
6. Které zvíře dělá v lese bobky?
Vyhodnocení:
Třicet bodů, inteligence průměrná, dá se s tebou mluvit hlavně jen o H.
Nádhera objevit tohoto spisovatele, jsem nadšena. Fascinoval mě jeho způsob, zcela inovátorsky popisuje hlavní hrdiny jak si pamatuje jejich povahové rysy z dětství a do kontrastu s tím, jak se jeví po 18 letech. Čtenář musí přemýšlet, jestli se mohli změnit. Hlavní hrdina stále více odkrývá minulost, až vytváří úžasné drama. Do toho téma tradičního lovu na skále, který dodává nádech mystického spojení zúčastněných mužů, něčeho vyjímečného, co je potřeba zachovat. Závěr byl překvapivý a dobře vymyšlený. Líbilo se mi to naprosto celkově.
Velice dobře čtivé vzpomínky. Autorka líčí období svého života od narození roku 1909 do roku 1941. Své dětství a mládí v Praze vidí jako ideální svět nejbohatších vrstev s majordomy, služkami, chůvami a vychovatelkami. Umožňuje čtenařům vidět tehdejší situci z pohledu německého, prorakouského a rok 1918 nazývá českou revolucí. Jako budoucí malířka má svět u nohou, je krásná a přitažlivá, studuje v Paříži, poznává vlivné a bohaté lidi. Líčí velice otevřeně svoje vztahy s muži. Díky tomu se kniha čte dobře, autorka píše s nadhledem o svých láskách a manželích. Jako židovka je v nebezpečí, které si uvědomí až ráno 15. března 1939. Peripetie které musela překonat k útěku do Ameriky jsou obrovské a dosáhla toho díky dobrým kontaktům a své odvaze. Příběh končí, co bylo dál? Zemřela až v roce 2003.
Těšila jsem se, až se dostanu k tomuto autorovi, který je v současnosti asi nej slavnější, nejprodávanější, nej oceňovanější... Příběh se vyvíjel jako normální detektivka, žádné zvláštnosti ani krev (moc) nestříkala, což jsem byla ráda. Tak jsem si říkala, čím to je, že ho lidé tak čtou, pak mi došlo, že je to prostě to, že je to normálně dobrý spisovatel, který prostě umí psát, umí psychologii, vtáhnout do děje, vymyslet zajímavou záhadu. Ještě mi zní hlas Hynka Čermáka v uších, který skvěle namluvil audioknihu, má spoustu poloh a perfektně zvládl všechny alkoholové a jiné rauše. Nejsem z toho v extázi, ale plný počet dám i díky audiu.
Nádhera číst tuto knihu. Má jen jediné téma, ze kterého s jistotou neodbočí, je to láska. A k tomu sex, vztahy a psychologie. Vše je vykresleno tak barvitě, plasticky, příjemně, magicky realisticky, celý život milostným zorným okem. První láska, svatební noc, láska tělesná, láska nevěrná, láska letitých milenců... Je to o nejsilnějších věcech, které mohou pohnout člověkem. První kapitoly něco nakousnou a čtenář musí prožít celý život s hrdiny a celou dobu je zvědavý, jestli to dopadne, jak má.
Každá z povídek této knihy je jiná a každá má něco do sebe. Ať už autor jenom popisuje těžkou a nebezpečnou práci, otřesný hotel pro nuzáky, nebo se pouští do komentářů o smyslu života. Zamýšlí se nad hodnotovým žebříčkem chudáků, pro než jsou peníze nejvyšší cíl i hodnota a tou zůstanou i po překonání nedostatku. Z čeho pramení kult peněz, nevzdělanost a nízká kulturní úroveň? Při četbě povídek o novinářích, možnostech jejich preventivní diskreditace, pokud jsou nebezpeční pro vládnoucí kruhy nebo jak novinář snadno sklouzne ke komerčnosti na úkor životní opravdovosti, jsem si uvědomila, že pan Theodore Dreiser je můj favorit, fakt je super.
Tato kniha přichází jako kouzelný čínský drahokam, pozlacený nefrit z roku 1755, aby podala podrobnou zprávu o životě na tahdejším dvoře vévodském. Děj jakoby se nehnul z místa, ale to nevadí, i tak je čtenář uchvácen prostředím nádherných kvetoucích, vonících zahrad, paláců, dvorců. Je vtažen do rozhovorů, vztahů a rozkrývá složitou hierarchii manželek, snach, konkubín, komorných, chův a služek. Je svědkem různých svátků a jiných slavnostních setkání. Děj se točí hlavně kolem mládeže skládající dekadentní básně a čtenář si říká...kam to spěje? A čekají další díly!
Největší kvalitou této knihy je vykreslení hlavního hrdiny, detektiv Kurt W. sice smrdí, prdí, chlastá a vždycky se o něco praští, ale přesto z něho čiší obrovské charisma a je statečný. V tom je kniha taková opravdová. Samotným příběhem autor reflektuje problémy tehdejší švédské společnosti s přistěhovalci a vizionářsky tuší, že se starý bezpečný svět hroutí.
Tahle kniha člověka opravdu donutí přemýšlet. Tolik různých osudů parašutistů a tolik otázek o vině a zradě. Tolik statečných, ale mnohem více zbabělých, konfidentů, zrádců...jak to pochopit?? Lze si představit skutečnou existenci obyčejných lidí žijících v permanentním strachu? Jak píše autorka v doslovu, kniha je pouhá kompilace posledních zjištěných faktů, je jen přehledem jednotlivých výsadků a jejich posádek a osudů a konců. Ale jak jednou člověk k tomuto tématu přičichne, je zde riziko závislosti.
Tuto knihu jsem četla dávno, ale nikdy na ni nezapomenu. Pamatuji si, že měla spád, dobře se četla, byla o pobytu židů a povstání ve Varšavském ghettu a pro mě klíčová ohledně těchto událostí. Byla to prostě kniha, která dokázala sdělit to nesdělitelné, tu hrůzu přenést na čtenáře. Paní Hanna Krall to napsala mistrovsky. Jaktože jsem jediný komentář?
Tato kniha mi byla nabídnuta jako výklad bible, když jsem si stěžovala, že nechápu všechny ty boží tresty. Autor to nazval "o důvěře", protože on je věřící žid a přes všechny pochybnosti bohu důvěřuje. Autor na postavách (Noe, Lotova žena, Hagar, Mojžíš, Áron, Mirjam...) rozebírá jejich psychologii horem dolem, aby nakonec napsal, že nechápe, proč je pán bůh hospodin potrestal. Když to nechápe on, nevím, proč to vůbec psal a proč se v tom patlal. Ke zkoumání postav používal další zdroje jako midraše a talmud, kde jsou biblické příběhy košatě rozvedeny. No a já stále nechápu, jaký to má všechno smysl. Asi cesta která někoho baví, i když nemá cíl.
Bála jsem se, zda vše do sebe zapadne, ale musím uznat, že závěrečné rozlousknutí mělo hlavu a patu. Bylo tam i dost napětí, byl by to pěkný film hororový thriller. Myslím, že je to braková literatura vhodná jako audio do auta na cesty, jinak bych tím čas nemarnila.
Myslela jsem, že je to něco posvátného, ale když jsem si to přečetla, tak je to všechno tak nechutné. Bůh vraždí lidi, židi zrazují a podvádějí, bratři zradí bratra, židé vraždí jiné národy, pak se vraždí mezi sebou... Takže jsou potřeba kolem toho další výkladové knihy jako talmud a midraše a moudré eseje... Místo přiznání, že je to jen krutá mytologie. Ale co se mi líbilo, že to jsou v ekumenickém překladu dobře čtivé jednoduché texty.
Tato kniha byla smršť informací a napsala ji výjimečná žena, která se díky této knize stala slavnou a její jméno je Rita Katz. Musí být inteligentní a statečná, když jako matka čtyř dětí pracovala na plno v neziskové organizaci v USA a shromažďovala informace o džihádistech. Na základě veřejně dostupných materiálů se stala nejuznávanější odbornicí na saudské fondy, které přes různé firmy a charity v USA posílají miliardy teroristům. Kniha naznačuje, že dopadení skutečných sponzorů teroristů, šejchů ze Saudské Arábie je blokováno z nejvyšších kruhů, FBI a CIA. Protože nejvyšším zájmem USA ve skutečnosti není boj proti terorismu, nejvyšší zájem je vliv na středním východě.
Tato kniha se mi líbila nejen jako detektivka. Bylo tam pěkně popsáno paranoidní klima, kdy detektiv byl stále sledován a odposloucháván. Další zvláštnost byl takový kavkovský pocit tajemna, nevyřčenosti a nedovysvětlenosti. Čtenář je stále před velkým otazníkem, co za tím je. Líbil se mi psychologický popis Kurta W., jeho pochybnosti, jeho upřímnost i strach. I milostný vztah tam byl, i když tak nějak dopadl, jako by asi v životě dopadl. Žádný kýč a brak.
Knihu jsem přečetla, ale chtělo by to nejdřív znát příběhy o popisovaných prorocích z bible, protože toto už byly eseje, které předpokládají nějaké prvotní znalosti. V knize mě zaujala tato definice proroka: (str. 48)
"V čem spočívá skutečná síla proroka? Za prvé v jeho morálním přesvědčení. A v jeho odvážné schopnosti se mu přizpůsobit. Nezastupuje žádnou politickou stranu a není výhradním přítelem nějaké společenské skupiny. Nejčastěji je sám. Sám proti králům, vládcům, zajištěným, spokojeným, sebejistým, sám proti národu. Kdykoli ho kdokoli může udeřit a ponížit, a někteří to také dělají. Ani svody, ani hrozby ho však nezlomí. Nikdy nikomu nelichotí, nesnaží se zalíbit, je neúplatný a neexistuje moc, která by ho přinutila říkat věci, které říkat nechce, nebo která by ho umlčela. I když mlčí, svědčí za něj ticho."