TipsyChipsy komentáře u knih

Kniha byla docela dobrá, spisovatel je kvalitní, téma výborné, ale něco mi tam nesedlo. Jako by celé vyprávění bylo takové nijaké. Všechno bylo popisováno tak smutně a beznadějně. Pokud jde o hlavní hrdinku, byla statečná, ale tak nějak divně, asi tam chyběly nějaké psychologické motivy, které by tomu dodaly hloubku a pravdivost.

10 16.01.2018

Nezlobte se na mě, že dávám odpad. Jen tím chci na něco poukázat. Příběh byl podle mě zdařilá "červená knihovna", plná vztahů, sexu, erotiky s dojemným koncem. Má v sobě navíc dějinné události v pozadí a odehrává se v krásné vile. Co tedy namítám? Vila byla postavena jako výraz názoru "ornament je zločin", cožpak není už samotná tato kniha svojí líbivou kýčovitostí v protikladu k strohé pravdivosti vily? I kdybych přijala skutečnost, že příběh je vymyšlený, stejně není dobře napsaný, žádná hluboká psychologie postavami nehýbe, děj jede dál, ať se děje nevěra a ať je to přitažené za vlasy jak chce. Postava Hany, která prochází všemi fázemi děje, jako bisexuálka vyžadující sex, je toho důkazem. Další věc, která mě mrzí, že autor zneužil skutečné rodiny Tugendhat jako podkladu pro svůj příběh a tím, že řekl, že rodina v jeho příběhu je smyšlená si "umyl ruce". Nedivím se, že se potomkům rodiny tento román nelíbí, když hlavní, co se v něm odehrává je, že otec měl milenku z které si udělal zvláštním kotrmelcem konkubínu. Nevím, proč je zapotřebí psát takové knihy, když samotné příběhy židů za války jsou zajímavé, i rodina Tugendhat měla zajímavé osudy.

Tak nevím, proč má tato kniha tak nízké hodnocení a zvedám to. O atentátu už jsem něco četla a tato kniha mě dobře sedla. Není to žádná beletrie, ale ani suchá fakta. Autor řadí události a informace chronologicky a vychází z posledních zjištění. Pokud pravda je sporná, uvádí různé zdroje přímo v textu (Čvančara, Ivanov, Andrejs). Na samotný děj jsou nabaleny různé příběhy a fakta dokreslující atmosféru za protektorátu a případy umělců a politiků, jak hodně byli ochotni se zaplést s němci. Závěrečné kapitoly obsahují příklady různých desinformací, kterými chce autor ukázat, že pravda může být těžko nalezena a nemusí být jednoznačná.

3 31.12.2017

Děkuju ti Ježíšku za tuhle knížku! V tomto díle jsem načerpala informace o starých rytířských řádech johanitech, křížovnících, templářích, pak o karmelitánech, augustiánech a jezuitech. Už vím, jak a kde vznikly, kde v Praze a jinde sídlily nebo dosud sídlí. Vím, kdo jim škodil (husité, pasovští, sasové, švédové, Josef II a komunisté) a kdo je podporoval. Životopisné medailonky dnešních představitelů řádů a úchvatné fotografie dotvářejí duchovní hloubku tématu. Milé a super.

4 30.12.2017

Jeden z nejlepších románů, které jsem četla. Klasické a zároveň novátorské dílo odehrávající se na sklonku viktoriánské Anglie a trvá do období po první světové válce. Na pozadí románu probíhají velké změny ve společnosti, které se odrážejí i do generačního vývoje rodu Forsytů. Rodině Forsytů dal autor typické "forsytovské" charaktery. Krásně vykreslil jejich touhu po stabilitě zprostředkované přes hromadění soukromého vlastnictví. Měli vybrané vychování a dokázali se o nevhodných věcech nebavit a zdržet se projevů citů a vzniku skándálů. Jejich citlivost mohla být sympatická. Práva žen byla v té době malá. Nejvyšším cílem bylo nepracovat, tím se dokládal nejvyšší status. Čtenář si uvědomí, jak vypadá pravé britské imperiální sebevědomí, proč se možná cítí nadřazení a majetek je ukazatelem jejich zařazení ve společnosti. Autor rozehrává úžasný třígenerační příběh, plný pavučin vztahů a jemné psychologie. Příběh plný vášně, lásky a nenávisti se přenáší do další generace, aby se jako bumerang vrátil těm, kdo byli původci. Až do konce si čtenář musí lámat hlavu, jak dopadne milostný vztah komplikovaný starým nepřátelstvím příbuzných rodin.

20 27.12.2017

Zpočátku jsem byla rozhodnuta dát Odpad! Nelíbí se mi, když někdo cestuje jako ignorant, je líný si číst průvodce, nechá si uniknout spoustu historických událostí a příběhů, díky nimž se zážitek z navštívených míst umocňuje. Pro někoho je důležité jen připojení na wi-fi, dát fotky na facebook a že si koupil coca colu. Ale pak jsem změnila negativní postoj, jak jsem o pěší pouti četla dál, došlo mi, že se na to musím koukat jinak. Pochopila jsem, že Ladislav dává vyprávění něco navíc, přestalo mi vadit, že jde škarpou a jen šlape, protože jeho zážitky ze střetů s obyčejnými problémy byly tak upřímné a pravdivé a úvahy o zvládání samoty a jiné způsoby uvažování byly objevné a dále spousta sebeironie a vtipné postřehy ze setkání s hodnými lidmi, to bylo milé. Musela jsem to přehodnotit i díky závěru knihy a poselství o lidství, které je v nás všech... Tak máš, princi Ládíku, pět hvězdiček.

8 12.12.2017

Napínavá kniha s nadpřirozenými prvky vhodná pro větší děti.

3 11.12.2017

Cenná kniha. V odborné části obsahuje mnohé dokumenty o libeňských židech. V uměleckém textu zase spíš lyricky navodí pocit zoufalství a smutku, který zažíváme z toho, že po obrovské specifické komunitě lidí nezbylo nic... (jen zdevastovaná synagoga)

1 02.12.2017

Gejzíry fantaskních nápadů, je to živočišné, filosofické, metafyzické, malebné, pornografické, staromilské, gurmánské, vtipné, zvrácené, bizarní, originální a působí to potěšení.

11 29.11.2017

Do této slavné knihy jsem se pustila až teď. (desítky let po maturitě z ruštiny). Konečně!!! Jak to bude s Natašou, Pierem a Andrejem? V prvním dílu jsem se s nimi zatím jen seznámila a hlavně jsem byla u nás na jižní Moravě na slavných bojištích kolem Slavkova. Četlo se to krásně, žádné komplikované myšlenkové zmatenosti, jakými se pyšní moderní autoři. Jen prosté vyprávění plné hlubokých znalostí o člověku.

6 21.11.2017

Tak na mě je Nesbo moc namáhavá sága. Myslím, že aby si to čtenář vychutnal, měl by to číst jak jdou díly po sobě a nevyřešené případy si nést sebou. Nesbo začíná nové a nové nitky dějů, které nedávají zpočátku smysl, aby se pak zamotaly do provazu děje. Na mě je to náročná četba, jsem stále ve stresu, že nevím, o čem je řeč. Nevím, jestli jsem se už definitivně ztratila nebo se ještě najdu. U tohoto dílu ani nevím, co jsem vlastně pochopila, když jsem nečetla předchozí díly (až na dva) a neplánuji číst další. Jediné co mi vrtá hlavou, proč se to tak čte??? Asi při vyluštění rébusu vražd čtenář prozří a zažije takovou extázi, že zapomene tu krkolomnou cestu k cíli.

2 18.11.2017

Této knize jsem dala pět hvězd za uměleckou hodnotu, i když ve mně vzbudila hodně otázek a pochybností ohledně reality. Kniha je impulsem k dalšímu objevování pravdy. Autorka stvořila krásný příběh svojí lásky, umělecké dílo hodné obdivu. Je úžasné, že vynesla na svět to nejcitlivější ze sebe a dokázala všechno barvitě, bohatě předat čtenářům. Příběh je sice zarámován do historického kontextu, ale jinak pečlivě vypreparován, upraven sám pro sebe. A tím naráží na skutečnou realitu. Proč tam prakticky nepíše o nikom z jeho rodiny? Je otázka, jaká je vlastně osobnost samotné autorky, jestli si svou ideální lásku jen nevysnila. Vždyť s Čapkem chodila jen krátce v ranném mládí, aby se s ní na patnáct let rozešel, postavil si vilu, kam ji nikdy nepozval, zahradničil, psal, cestoval. Pak tři roky před smrtí mu asi bylo smutno, tak si vzal za ženu starou přítelkyni, přecilivělou, vztahovačnou, ale milující. A z té velké (její) lásky vznikla tato kniha. Kniha s nějakou pachutí, jen ji analyzovat...

4 13.11.2017

Můj původní cíl bylo zjistit, jestli šlo o sebevraždu nebo ne. Teď mám dočteno a rozbřesklo se mi mnohem víc. Došlo mi, že je to vlastně jedno. Jan Masaryk se v mých očích stal symbolem lásky k vlasti, obětí a mučedníkem. A už není důležité, jak přesně se něco stalo, ale to, že jeho odkaz zasahuje srdce a přesahuje svůj vlastní stín.

6 29.10.2017

Skvělé, upřímné, vtipné. Je úžasné, co autorka umí, z každodenních zážitků vyhmátne vtipnou podstatu a s kvalitní pointou ji dokáže literárně předložit. Ale co je na ní ještě zajímavějšího, legraci si dělá čistě ze sebe. Dokáže se přiznat nejen k strachu, trémě nebo kompexům, ale na světlo vytáhne i vlastní závist, potměšilost, zákeřnost nebo nekolegiálnost. Tím si však dělá z lidských chyb legraci a čtenář cítí, že je to lidské a pravdivé.

6 27.10.2017

Komplexní román na téma atentát. Vystupují tam parašutisté, politici, odbojáři, obyčejní lidé, protektor i příslušníci gestapa. Nejzajímavější mi přišel popis situace z pohledu gestapa, jak věděli, že metodou zastrašování budou potírat v zárodku jakýkoli odpor. Jaké používali metody při výslechu, jaký měli postup, aby dokázali z člověka dostat všechno, co věděl. Je to celé obludné, hrůzostrašné, nepochopitelné, ale opravdu taková doba byla a NE dávno.

17 24.10.2017

Tyto paměti zachycují hlavně vzpomínky na divadelní kariéru paní Olgy Scheinpflugové, na herecké umění a charakteristiky jejích hereckých kolegů. Jako mistryně pera umí skvěle popsat, co znamená být herec, vstupovat do hraných rolí a při tom si zachovat vlastní osobitost. Hodně prostoru dala vzpomínkám na perzekuci během okupace, na výslechy na gestapu a jak mnohokrát i díky náhodě a za pomoci přátel nebo díky své inteligenci vyvázla. Umí navodit tu beznaděj a strach, ale vidí i dobré a statečné činy kolem sebe. Celé mi to přišlo jako lekce noblesy, kdy tato dáma přesně ví, co chce sdělit, a co sdělit nechce. Něco jen taktně naznačila a hodně soukromého si nechala pro sebe.

3 24.10.2017

Předem uvádím názor mojí krátce dospělé dcery, která si v knize začala číst jako starší žákyně: je to dobrá knížka na předčítání malým dětem (světluškám ve skautu) předává jim mnoho z fyziky i ze života, zaroveň i dospělý si tam najde pro sebe něco vtipného. A líbí se jí rozdělení v obsahu podle věkových kategorii. Univerzální kniha pro všechny. Příběhy jsou neobyčejné, je potřeba se k nim příznivě vyladit.

Názor můj, už dlouho dospělé matky: jediné co chválím je grafika a ilustrace. Ale jinak zklamání. Cožpak je vůbec představitelné, že letmé šmrncnutí kolem nejsložitějších fyzikálních jevů dává autorce právo na pomyšlení, že je jakoby objasňuje? Když si vypůjčím termíny z knihy, tak příběhy se zvířátky se nacházejí v jiném časoprostoru než chemická struktura, kvantová fyzika a teorie relativity o které by chtěla po schrodingerovsku třeba zavadit. Naivní povrchnost příběhů v této knize a komplikovaná dokonalost fyziky to jsou protiklady, které nejdou dohromady. Kniha si hraje na něco, co není.

6 16.10.2017

No tak já asi nejsem cílová skupina na detektivky. Delší polovinu knížky mě to nebavilo a už jsem si myslela, že při svém halabala audioposlechu se "nečapnu". Nakonec tedy vše do sebe zapadlo díky podivuhodné berličce vševysvětlujícímu deníčku. Jediné, co bylo přínosné, byly informace o přítomnosti norských vojáků ve wehrmachtu a něco o vztahu Norska k fašismu.

5 12.10.2017

Číst tuto knihu, je jako by byl člověk v nebi, plul na příjemném obláčku a užíval si vyprávění, protože kniha má v sobě nějakou magii, etické poslání. Pojednává o souboji dobra a zla, který se děje v člověku. Tento román psal autor pro své syny a kromě lidskosti tam vložil i kus rodinné a americké historie. V konkrétním kraji svého mládí vytvořil kladné postavy a také jednu morální zrůdu. Někteří hrdinové jsou z hloubi duše dobří a nezáludní, mohou oplývat tvůčím elánem. Ale ctnost může skrývat samolibost a drobné hříchy neznamenají nemožnost dobra. Příběh má poklidný děj, jen přináší události, jak plyne život, přesto člověka nějak fascinuje, protože autor dal svému dílu, napsanému ve zralém věku, to nejlepší ze sebe.

17 09.10.2017

Jiří Dienstbier napsal tuto dokumentární knihu jako mladý reportér přítomný přímo v Djakartě. Dobře se zorientoval v komplikované politické situaci a podal tehdy aktuální svědectví. Snaží se o pochopení laviny násilí a vyvraždění milionu domnělých komunistů jinak mírumilovnými ale zfanatizovanými muslimy.

1 06.10.2017