TipsyChipsy komentáře u knih
V Luďku Munzarovi nachází česká literatura objev, přišlo mi to jak od zralého, zkušeného spisovatele. Možná to bylo tak pravdivé, protože tam vložil vzácné momenty ze svého vlastního života. Působilo to tak opravdově chlapsky a přitom to bylo trochu nostalgické a dojemné. Mělo to i poselství, že sliby se mají plnit, je to otázka vlastního charakteru.
Fráňa Šrámek napsal pěknou divadelní hru, při které jsem se nenudila. Je to velký umělec a stačila mu jediná scéna pro celý děj. Nevím, kdo tomu dal nálepku "impresionistické" dílo, což je dost neobvyklý směr v literatuře. Je to snad proto, že tam figuroval výhled z okna? Nebo v přeneseném smyslu charakter hlavní hrdinky Slávky byl "impresionisticky" rozmatlaný (ještě nevyhraněný)? Je vidět, že rozbor je někdy složitější než samotné dílo.
Četla jsem to jedním dechem. Kromě dobře vyprávěného příběhu je tam popsána atmosféra neustálého strachu a možnost přežití jen s největší opatrností. Držet hubu a krok a k tomu nic nevidět nic slyšet. Kniha ukazuje, jaké to je žít v prostředí, kde neomezeně vládne nemilosrdný paranoidní krvelačný diktátor.
A.G. prostým až naivním způsobem s dětskou doslovností popisuje banální nebo spíš kuriozní rozhovory s otcem a vtipné situce. Má to "něco do sebe" strašně moc.
Obludně rozmáchlá sága o renesanci. Barvitá freska viděná skrze pocity autora nějak rozostřeně. Jakoby si autor, básník zvolil formu poeticky zapsaných dojmů a spoléhá na to, že čtenář se nějak vyladí a poradí si s textem, který se místy nedá vnímat. Knihou se mihnou desítky historických postav bez nějakého uvedení do děje. Toto dílo "korunuje" pro čtenáře mlhavá informace o historickém kontextu Michelangelova života. Samotný Michelangelo prochází svým životem s načrtnutou a nejasnou povahou. Autor často utíká k dopodrobna líčeným nezáživným odbočekám. Několikrát jsem měla pocit, že už "to" přichází - nějaké filosofické moudro, které mi pronikne k srdci, ale rychle to zmizelo. Je mi to líto, dočetla jsem, dala jsem tomu šanci, bylo to utrpení.
Čtení této knihy bylo prostě super. Dávám si autora do oblíbených. Jsem nadšená, jak to bylo neodolatelně dobře čtivé. Dobře namíchaný milostný příběh, který byl napínavý, s detektivním případem, který byl přehledně a pomalu vyšetřen. Všechny ingredience autor tak dobře vybalancoval, že z toho vyšla moc příjemná kniha. K tomu jako bonus prostředí dnešní Číny a jak to bylo za kulturní revoluce. Myslím, že napsat takhle čtivou knihu pro požitek čtenáře, je velké umění.
Poslouchala jsem audioknihu z roku 2018. Zpočátku mi to přišlo nezáživné, suché, pouhé záznamy okolností a co kdo řekl, David C. jakoby sám ani nic neprožíval. Ale později když dospíval, začaly se postavy nenápadně vyvíjet a ukázalo se, že slovy dokážou vyjádřit tak úchvatné jemnosti svých pocitů, co člověk by nedokázal. Pak přišla slova "První mylné hnutí neukázněného srdce" a D.C. směřoval k milostným vztahům. Závěr knihy byl moc dojemný.
Úplně strašně super napínavý a mělo to spád a byla tam láska a sex a statečnost a inteligence a nepřemožitelná síla a rozhodnost a charisma a vždy nad věcí a vědět si rady. Co mi to připomnělo? V dětství Pipi dlouhou punčochu, pak Oldu Šetrnýho a jestě Šimon a Matouš. Navíc čtenář poodkryje, jak funguje FBI a US army, takže může být v klidu ohledně světového míru.
Autor této knihy František Kafka sám zakusil ghetto Lodž. Díky osobnímu prožitku a díky tomu, že je dobrý spisovatel, vznikla tato skvělá kniha. Popisuje bez obalu, bez hlubokých úvah, prostě realisticky, jak probíhal transport a čím si pražští židé v neznámém prostředí prošli. Na skupině hlavních hrdinů ukazuje fungování ghetta, život prostých lidí a také celé "dějiny gheta" až do jeho likvidace. Na čtenáře přenáší nevyřčený pocit zmatení v cizím prostředí, neporozumění a strach z neznámých pravidel. Jakoby František Kafka připomínal svého jmenovce Franze Kafku, s tím rozdílem, že svět ghetta Lodž nevznikl jen v hlavě autora, ale byl to skutečně existující svět paranoidního duševního a tělesného teroru. Lidé se sice mohli upínat k naději konce války, ale ve skutečnosti byli obelháváni a netušili, že existuje zámeček Chelmno a leží jen 60 km od Lodže. Mohlo by to být podobenství hrůzy života, ale je to holá historická skutečnost.
Tato kniha je taková romantická četba pro ženy, nereálná červená knihovna z prostředí velice bohaté vrstvy... Ale já jí přesto dávám plný počet. Musím ocenit autora jako dobrého spisovatele, protože to mělo spád, dobře se to četlo, mě to bavilo. Bylo tam spousta dějových nápadů, vztahy, psychologie, milostné zvraty... Podle knihy byly natočeny dva filmy, v Británii a v Hollywoodu. K panu K.J.Benešovi bych napsala: kdo umí, ten umí.
Úžasný román úžasného autora. Skvěle psychologicky zpracovaný příběh jedné lásky. Je tam popsaný rozpor mezi bohatsvím a chudobou a otázky, zda je možné žít v souladu se svědomím v situaci hmotné nouze. Je tam láska, přitažlivost, vášeň v kontrastu s obecnou morálkou. Vše tak podrobně a citlivě popisováno až k otázkám o smyslu lidského života. Theodore Dreiser je snad největší americký spisovatel a myslím, že zkoumáním hloubek lidské duše se dá srovnat snad jen s velikány jako byli Tolstoj nebo Dostojevskij.
Milé čtení, obyčejný příběh z dnešních italských Alp. Bylo to prosté, ale vůbec to nenudilo, autor tomu vdechl životní poselství a udělal to spíš nenápadně a citlivě. Nějak mi to připomnělo Malého prince nebo Alchymistu.
Totálně super!!! Moje srdce bije pro tuto knihu, je jako čersvý vítr, literární bomba, plná sexu a rockové hudby.
Autorka této novely má velkou zásluhu o zdokumentování života bratří Čapků, napsala o nich třídílnou ságu. Ovšem tento pokus o zachycení pár měsíců Karla Čapka na zámku Chyše mě moc nebavil. V podstatě jsem se toho moc zajímavého nedozvěděla, četlo se to špatně, spousta autorského balastu jako líčení okolního prostředí a vymyšlených situací.
Tato kniha byla nechutná z více aspektů. Jednak pro naturalismus popisovaných drastických scén. Ale to by ještě šlo. Jednak protože šlo o pohled z opačné, nacistické strany. Tak to by taky šlo. Ale úplně se dusím hnusnem z války samotné, tak jak ji mají nastavenou vojáci, jak je to vlastně baví, jak se hlavní hrdina těšil z dovolenky na frontu, jak je to tam jednoduché - pif paf, pravidla jsou jasný, všechno vyřeší zbraně a sila. A to mě děsí nejvíc. Myslím, že to mají v sobě. Hnusí se mi, že jedni si mohou dovolit luxus se zbraní v ruce si hrát na statečnost a naproti tomu pronic za nic umírají obyčejní lidé. Za protiválečné znechucení bych knize dala pět hvězd, ale dám odpad.
Lodžské ghetto bylo pro mě vždy zhmotněním nejhorší bídy, hladu a smrti. Toto je má první kniha o tomto pekle a myslím, že jich moc o Lodži nebylo napsáno. Díky knize jsem zjistila, že tam také fungovala výroba pro říši s ohromným ziskem, kde pracovali židé. Proto také existovalo ghetto až skoro do konce války. Mám však pocit, že kniha na 500 stranách říká málo. Jako by to byl průlet černým snem. Všechny události a důležité osobností jsou sice zmíněny, ale tak nějak malátně. Bez souvislostí a zhodnocení, jako faktografický dokument to moc nebylo. Ani strhující děj s nějakou zápletkou. Jen prostý popis událostí, jakoby nad věcí a zároveň niterné duševní pochody. Takže zvláštní, ale lepší než nic. Spíš dobré jako impuls něco si o tom zjistit nebo se rovnou vypravit do Lodže.
Tato kniha se týká studentského hnutí roku 1968 na univerzitě v pařížské čtvrti Nanterre, ale myslím, že je to spíše studie o mladých lidech obecně. Ukazuje, že mladí už chtějí život měnit, ale zatím ho vnímají "za univerzitním sklem". Merle citlivě a jako inteligentní spisovatel zobrazil intelektuální tápání mladých lidí. Ukázal pestrou mozaiku názorů na politiku, filosofii, kde mladí hledají sami sebe. Mají pochybnosti o sobě, o svém vztahu k opačnému pohlaví, k rodičům, ke konzumní společnosti. I když kniha vlastně nemá děj, přeci je úžasná v tom, jak vidí mladého člověka nadčasově, pravdivě.
Citát: "Studentský život se mi oškliví... Co tu v Nanterre vlastně dělám? Nic. Čekám, až mi začne život."
J.K.R. je pro mě absolutní top spisovatelka. Vážila jsem si jí, protože dávala do svých románů vyšší hodnoty jako přátelství, spravedlnost, dobro. Bohužel toto dílo je normální severský krvák podle šablony Nesbo a Kepler, to je násilí, brutalita, úchylnost a vraždy. Fuj fuj fuj paní Rowlingova, opusťte Galbraitha a vraťte se zase k literatuře.
Líbila se mi hlavně upřímnost a otevřenost, díky tomu se kniha na rozdíl od memoárů jiných slavných dala číst, byla lidská a ne nabubřele blahosklonná. Kniha je dobře strukturovaná do kapitol podle témat, na která si chce posvítit. Po přečtení si o Gabriele myslím, že měla štěstí, narodila se se skvělými geny, maminka olympijská medailistka a Ģábina měla běh na lyžích už od prvních krůčků včetně skvělého vedení přímo od rodičů. Měla obrovský talent a bez nadměrného tréninku, když se rozhodla, dostala se na světovou špičku. Na druhou stranu v knize naznačuje, že trpí depresí. O to více je obdivuhodná a statečná, že se přiznává i k těmto problémům. Jakoby z pohledu své jinakosti odkrývala i něco navíc ve vztazích mezi lidmi.
Nejúžasnější čtení, co může být. Karel Čapek ve svých článcích píše prostě tolik moudra, lidskosti, dobra. Zamýšlí se nad jevy, o kterých přemýšlí každý, ale on umí vyslovit to těžko popsatelné, co bychom i my dnes chtěli slyšet od dnešních intelektuálů. Člověku je smutno z toho, jak na pokraji války apeloval na lidský rozum, pak je smutno z toho, že v roce 1970, kdy kniha (kupodivu) vyšla, mohli čtenáři jen toužit po demokracii a pak smutno, že i dnes je jeho dílo tak aktuální. Knihu uspořádal a dovětek napsal editor Čapkova díla dr. Miroslav Halík (1901-75), otec Tomáše Halíka. Jedná se o stati z časopisů Přítomnost a Lidové noviny. Karel Čapek byl génius a dokázal myšlenky předat obyčejným lidem.