TipsyChipsy komentáře u knih

Mimořádně skvělý životopis, který je hoden významu osobnosti Václava Havla. Michael Žantovský si dal velkou práci s obstaráním dosažitelných pramenů, uvádí skutečná fakta. Ale to není vše, jako psycholog se noří i do popisu povahových rysů a motivů jednání. Rozkrývá klíčové momenty Havlova života a ne jednostranně. Ukazuje jeho společenskou statečnost, i soukromé úlety, i jeho problematické schvalování amerických válek. Žantovský dává knize ještě víc, vložil tam důležité myšlenky, názory, souvislosti, tak aby každé téma, kterého se dotkl, bylo poctivě zpracováno.

9 26.12.2018

Vyprávění bylo hodně poetické, byly tam krásně napsané pocity lidí a popisy přírody. Avšak stále byla ve vzduchu divná předtucha. Hlavní hrdina byl vykreslen jako mimořádně silná osobnost, polobůh, nade vše milující svou zemi, která mu přerostla k srdci. Dávám sice pět hvězd, ale přišlo mi to takové prvoplánovitě metafyzické, nějak jsem nevěřila příběhu hlavního hrdiny. Možná když to má v názvu boha, chtěl tím autor uniknout racionálnímu hodnocení díla...

4 23.12.2018

Zdeněk Nejedlý, elitní intelektuál, se v závěru života dostal do situace, kdy by se mohl zachovat jinak, aby byl dnes jednoznačně ctěn a oslavován. Díky jeho "selhání" bude jeho osobnost stále inspirací ke studiu a bádání a hledání vlastního názoru na jeho osobu. Vlastně si na něm může každý člověk testovat sám sebe, je snadné někoho jednoznačně zavrhnout, ale co když to nejde?
"Nejedlý stejně jako my náležel k lidskému pokolení ve všem dobrém i zlém, co ztělesňoval. Bylo by proto krutým omylem, kdybychom si do něho promítal vlastní stíny a cítili se uspokojení, že se nám podařilo lokalizovat zlo, které je na druhé straně než my sami."

1 16.12.2018

Tato kniha byla velice zvláštní. Autorka americká Japonka dala nahlédnout do dvou světů oddělených Tichým oceánem a metafyzicky je propojila. Do knihy vložila hodně moudra, třeba o smyslu lidské existence a logice sebevraždy. Nebo píše, že v Japonsku nemůže být nikdo svobodný, to by znamenalo být osamělý. Nebo toto: I když nejsi myslitel, o svoji mysl se musíš starat, jinak skončíš s hlavou v kolejišti. Nebo toto téma: Kdo může za Velkou východoasijsou (2. svetovou) válku? Japonci myslí, že američané a naopak. Za masakr v Mandžusku cítí Japonci hanbu, ale mají i svědomí? Možná Japonci žili tak dlouho ve feudální systému, že nemají stejné individuální já jako lidé ze západu. Bylo zajímavé sledovat myšlenky hlavních hrdinek. Metoda komentovaného čtení deníku umožnila se zaobírat a vracet k vážným tématům a vidět je z různých úhlů. Poselství knihy je pozitivní: život a ne sebevražda a svědomí a ne válka.

9 14.12.2018

Kniha mě zklamala. Americká autorka červené knihovny napsala smyšlený příběh. Nic tam nefungovalo. Povahy lidí nebyly dobře vykreslené, bylo tam spousta nelogičností v detailech děje, reáliích i chování lidí. Když čtenář postřehne tolik falše v detailech, nemůže už věřit ničemu. Mohla takto probíhat okupace a odboj ve Francii nebo je to všechno jen tak přibližně odhadem popsáno? Všechno tam bylo tak neurčité včetně neexistujícího města, že jsem pořád měla v podvědomí, že se s hrdinkami nemůžu sžít, že to jsou divné špatně vykreslené figurky. Celé mi to přišlo spíš jako trapná parodie, někdy až k smíchu (scéna sester s lopatou ve stodole) nebo za hranicí vkusu (zastřelené dítě). Jakoby tam mělo být všechno, ať je to dojemnější, ať je to patetičtější. Nevím, někdy drobný pravdivý osud skutečného člověka řekne víc než kniha plná nepravděpodobného sentimentálniho děje.

15 07.12.2018

Myslím, že je to kniha (stejně jako TY), která má velké kvality. Týká se to hlavně pohledu přímo do hlavy cynického vraha Josepha. Ta on-line myšlenková psychologie byla super. Děj byl sice pritažený za vlasy, k tomu čtenář vlastně fandí vrahovi. Jeho činy jsou skoro jako spravedlivá msta na povrchních a prázdných lidech a při tom sám vypravěč je maniak a zase v kontrastu s tím citlivý a pravdivý. Prostě umění takhle to napsat.

3 23.11.2018

Klasik Tolstoj mě překvapil sexuální tematikou. Začíná pohlavním zráním chlapce, dále námluvy jako šalebné vábení a následné manželské vystřízlivění. Vidí jednotu lásky a nenávisti a manželství je buď "šťastné" = falešné nebo zmítané vlnami hádek a smyslnosti. Myslím, že novelou chtěl říct, že sexuální pud ukrytý v člověku může být nebezpečná věc. Zřejmě byl sám zaskočen bezmocností lidské racionality bojovat s vlastní přirozeností a rozumem se uchránit před utrpením lásky. Tak to bylo v carském Rusku a tak to je dodnes, ať už se s tím Tolstoj vyrovnává jak chce, podstata problému, který bravurně popsal, je věčná.

6 08.11.2018

Skvělá novela. Do několika dopisů se vešlo obrovské drama o přátelství, fanatismu, selhání a pomstě. Je to stále čtivé a aktuální.

14 03.11.2018

Tato kniha se sice příjemně čte, ale to dechberoucí strhující napětí tam není, narozdíl od Tisíce planoucích sluncí, 45. top hodnocené knihy. Jakoby autor měl spoustu zajímavých lidských zorných úhlů. Dává mozaiku osudů spjatých s Afganistánem, spojenou tenkou nitkou vztahů. Bylo toho moc a bylo toho málo.

3 01.11.2018

Opravdu drsný příběh z drsného kraje vřesovišť. Obdivuji autorku, mladou viktoriánskou dívku, že stvořila takový propracovaný román. Chvílemi to bylo až brutální a psychopatické, ale dobře vystižené povahy hrdinů, někteří příliš dominantní, nebo příliš měkcí a jedna osoba, vypravěčka, si podivuhodně zachovávala nadhled. Hlavní hrdina Heathcliff byl opravdu psychopat manipulátor inteligentní a brutální, snad takoví nežijí mezi námi. Dobrý psychothriler.

13 26.10.2018

Nádherné vzpomínky, napsané tak, aby to bylo zajímavé, dojemné i veselé. Líbilo se mi líčení jeho dětství, přestože ve skutečnosti byl život na vesnici v 19.století určitě těžký, on vylovil z paměti tolik zábavného a veselého, vzpomínek na tolik lidí, že bych úplně chtěla tehdy tam žít také. Kniha působí zpočátku trochu dětsky díky spoustě barevných obrazů a kreseb, ale nakonec to tam patří, protože Lada jako by chtěl nejen textem potěšit čtenáře. Přečetla jsem si na wikipedii o tom, co ho těžkého potkalo, ale v knize o tom nepsal. Nechtěl sebe a čtenáře rmoutit, ale psát jak byl život těžký, ale přesto krásný. Cenné jsou jeho vzpomínky na Jaroslava Haška, Jaroslava Panušku a vtipné dopisy Jiřího Mahena. Když pak psal, jak si vymyslel kocoura Mikeše a jak si děti vynucovaly další a další díly, byla jsem už naměkko.

14 21.10.2018

Dobře napsané vzpomínky zaměřené na vystižení psychologického portrétu Hitlera. I když nic skandálního se nedozvíme, přeci je tam popsáno hodně situací, které jsou vodítky k studiu tohoto paranoidního psychopata. Je vidět, že jeho sekretářka byla inteligentní žena a dokázala dobře popsat vlastnosti této zrůdy. Vyplynou z toho zajímavé poznatky jako na jedné straně jeho asketismus, zdrženlivost, chaotičnost, to že nebyl ani chamtivý, měl krásné vzpomínky na dětství a na druhé straně, kde se pak bere jeho krutost a absence lidského vcítění a vraždění miliónů lidí? Bohužel dostal tento prázdný egoista do vínku fenomenální paměť. Je otázka pro psychiatry, co to bylo za "člověka".

4 15.10.2018

Autentické svědectví sepsané hned po válce. Dokument nejvyšší hodnoty plný konkrétních údajů, fakt, čísel, map, výkresů, jmen tyranů atd. Nechybí výpovědi vězňů. Podává komplexní obraz různých aspektů vražedné mašinérie. Čest autorům a všem obětem.

6 12.10.2018

Tahle kniha nemá skoro žádnou historickou ani uměleckou hodnotu. Připadá mi dost laciné využít toto téma k sadistickému pornopříběhu s vymyšleným dějem.

Velice osobní svědectví o tělesném a duševním utrpení světoznámého spisovatele Liona Feuchtwangera, kterého Francie držela za otřesných hygienických podmínek v "koncentračním táboře" a ještě by ho, žida a bojovníka proti fašismu, předala nacistům (kdyby ho nezachránili američané), stejně jako předala ostatní zadržované uprchlíky ze střední Evropy.
Je vidět, že Francie má svého historického "kostlivce ve skříni", ostudnou historii. Daladierova vláda zradila nejen Československo v Mnichově, ale i všechny uprchlíky hledající ve Francii azyl. Uvrhla je do táborů ještě před vstupem do války místo, aby jim pomohla vycestovat. Pak byli hanebně předáni němcům. Ďáblem je v názvu knihy myšleno ďábelské chování samotných francouzů.

7 02.10.2018

Kniha dává dobrou představu o jedné opravdu odporné epizodě církevních dějin. Jak mohla instituce, která vznikla z lidské křesťanské dobroty, zdegenerovat v církev, která se neštítila intrikovat, vést válku, iniciovat hromadné vraždění, ponižovat vládce a zničit svobodný stát. Proč? Pro rozšíření svého vlivu a hamižnost.

6 27.09.2018

Pro mě to bylo úžasné čtení, nejen o roce 1968. Petr Pithart rozebírá a analyzuje mladou historii našeho státu a pokládá stále aktuální otázky o smyslu našich dějin, našeho národa. Trpké roky 1938, 1948 a 1968 ukazuje bez růžových brýlí. Podrobně se věnuje rozdílnosti Čechů a Slováků. Rozebírá spoustu dalších většinou smutných skutečností a souvislostí naší historie. Proč je tolik kritický, vysvětluje jasně, jestliže si chceme jako národ vážit sami sebe, musíme nejdříve dokázat nastavit zrcadlo sami sobě a až poté hledat zlo kolem. Nejpřísnější je ovšem k aktérům pražského jara - sám k sobě. Četba je to dost napínavá, co vlastně si máme o tom bolavém roce myslet? Snad po přečtení této knihy je člověku líp, ne že by mohl být na něco pyšný, ale už má jasno a necítí takovou bolest z roku 1968. Petr Pithart je podle mě největší polistopadový politik, vzdělaný a poctivý. To by byl prezident, kterého bychom si mohli vážit, ale v kontextu s touto knihou, máme, co jsme si zasloužili...

3 15.09.2018

Skvělý a vyjímečný úhel pohledu na druhou světovou válku. Autorka tnula do živého: jak se cítí Němci po válce? Vyrovnává si s nimi účty zkoumáním jejich špatného svědomí. Zkoumá, zda je bývalá dozorkyně z Osvětimi vůbec schopná pochopit, jakou vinu má? Jak se má společnost chovat k bývalým SS? Jde o soukromé drama německých manželů, kteří musí skládat účty se svým svědomím. Vydrží jim láska, když se provalí vina proti lidskosti? Je možné odpuštění, pokání? Nebo o nic nejde, pouhý strach o kariéru? Pro mě byla tato kniha jako úžasné zjevení, nic tak psychologicky tíživého jsem asi ještě nečetla...
Na závěr citát str.128:
"Frau Aufseherin, svobodný je ten, kdo nemá co ztratit. Otroka dělá z člověka touha žít."

2 03.09.2018

Moc dobře se to četlo, příběh měl svůj vývoj, vyvrcholení a dobrý konec. Líbilo se mi, jak popsal psychologii svádění, jak působí atraktivní žena na různé muže, jak změní chování mužů pohlavní pud a jak si s nimi hrála jejich "kořist". Celkově mě překvapilo, že tam hrál roli sex a vztahy mezi zadanými partnery i myšlenky zatím svobodných mladých lidí. Steinbeckovi hrdinové mi nepřipadali špatní, jen jejich údělem nebo přímo jejich ústy kritizuje moderní dobu, kdy už úspěch nezaručí jen poctivost a šetrnost. Americký svět vypadá tak, že ti nejobdivovanější lidé nejsou nikdy poctiví. Ale příběh nakonec vyzněl pozitivně.

12 20.08.2018

Česko je hezko! Skvělý název skvělé knihy. Jan Stern perlorodka vtipu. Skvělé úvahy o naší národní povaze. ("Jsem také syn kmene naštvaných, co bych lhal"). Úvahy o českém ateismu ("Čech, to je vynález přírody proti nadýmání duše. Vrcholný meliorační nástroj k vysušování posvátna"). Dále vtipné úvahy o manželství ("Mužům se ženy líbí, ale nechtějí s nimi žít. Ženám se muži nelíbí, ale chtějí s nimi žít...). Zabývá se složitostmi civilizace ("...trvám na tom, že žijeme v postbudoucnostní společnosti"). A autor přiznává: "Já teda celkem filozof jsem, to jste asi pochopili z hloubky mých fejetonů." Jojo.

2 19.08.2018