TipsyChipsy komentáře u knih
Tuto knihu mám a nikomu ji nedám, je to největší poklad mé knihovny a je mi nejdražší. Miluju nomenologii, vymýšlení jmen pro děti a přemýšlení o jménech, jejich původu a slavných nositelích, s tím související informace o událostech v historii a biblické příběhy. Rozbory jmen jsou nekončící zdroj inspirace. Prosím Vás, nevíte někdo, kdo ty krásné knihy píše? Říká si Robert Altman, ale je to asi nějaký pseudonym, to je paradox, zabývá se rozborem jmen a svoje jméno tají. Jak se asi jmenuje? Doufám, že spíš Karel než Zdeněk...
Tato kniha mě totálně nadchla. Snad lepší svědectví o druhé světové válce jsem nečetla. Německá komunistka, která prošla moskevskou Lubjankou, gulagem Karaganda a Ravensbrukem, kde se skamarádila s Milenou Jesenskou - úžasné a autentické... Děkuji!
Tato kniha mě velice zklamala. Fiktivnost a smyšlenost osudů hlavní hrdinky byla tak extrémní, že člověk, který se trochu zajímá o dějiny musí být rozčarován, když čte takové nesmyly. Snad to byl "umělecký záměr" naházet do jedné knížky a do života jedné hrdinky všechny genocidy 20. století. Příběh byl tak nemožně nereálný, že se mu nedalo vůbec věřit. Autor snad aby do jednoho života natěsnal co nejvíc historických průšvihů stvořil tak krkolomnou životní pouť, že úplně ztratila jakoukoli důvěryhodnost. Co z toho zbylo? Koho to zajímá? Že se to "dobře čte" a mohlo by to být třeba pro mládež, aby si udělala nějaký obraz o 20. století? Nebo pro nenáročné čtenáře.
Hutná, čtivá, svižná kniha. Plná humoru a sebeoronie. Tváří se lehce, ale nadaná mladá autorka ukázala, ze to v genech má. Je to už dávno, co jsem ji četla, ale zasáhla mě.
Myslím si, že tato kniha měla něco do sebe. Byla do ní vložena sexuální posedlost po muži dvěma ženami. A to je přece taková síla, která se těžko popisuje. Autorka zvolila strhující pocitový automatický text, který sice nedával moc dějovou jasnost. Ale tu sílu z toho čtenář musel cítit. Musím ocenit nějakou životní pravdivost, kterou to mělo a proto i autorku. Nevím, proč je tolik v komentářích níže zatracována, ale já myslím, že spisovatelka je dobrá. Nedávám pět hvězd, protože tyto automatické lyrické chrličské texty nejsou mi moc příjemné, ale to se týká i takových velikánů, jako je Bohumil Hrabal a Arnošt Lustig. Tak k nim bych Barbaru Nesvadbovou ráda přirovnala.
Cítím, že nemám právo vstupovat do této diskuze zralých čtenářů, ale také jsem si troufla knihu číst. Jako zástupce obyčejného čtenáře, který má trochu přehled o historii, jsem se bohužel nechytala. Knihu jsem četla snad pro atraktivní název a slávu autora. Ale vůbec mě nebavila. Je pravda, že byla nabitá historickými fakty, ale ty se týkaly hlavně historie Itálie (Garibaldi a spol.). Knihu jsem četla ob odstavec hala bala, čekala jsem, jestli se chytím, ale bohužel tohle už je vysoká škola čtenářská.
Autor mi ukázal fascinující pohled na českou povahu. Je to jako pohled mimozemšťana. Tím že se tolik lišíme od Poláků a podíváme se na sebe jejich očima, spatříme se jako nesmírně zajímavé bytosti. To co nám připadá úplně přirozené je pro ně nepochopitelné. Většina těchto objevených odlišností nás navíc může tak nějak vnitřně hřát, protože autor nás má rád a za to jsem mu vděčná. Vyznění díla je díky tomu moc milé.
Musím také ocenit autorův přehled o nedávné české historii a osobnostech, z nichž hlavně informace Egon Bondy + Jana Krejcarová mi přišly jako velice zajímavé. Fekalistické básně mě pobavily. Také všechny instalace Davida Černého jsem neznala.
Styl knihy je osobitý, jako by byl autor detektiv a sbíral drobné střípky v rozhovorech s obyčejnými lidmi i celebritami a pátrá po nějaké podstatě.
Ještě chci pochválit polské umělce, že můžeme být také v oblasti filmu v poslední době dost vděčí, díky jejich režisérkám vznikly dva filmy Hořící keř a Bratříček Karel. Jakoby z Polska bylo na nás vidět lépe než mi sami dokážeme.
Díky za tuto knížku čtu pomalu, ale četla jsem ji dnem nocí 3 dny.
Pro mě první kniha, která mi ukázala život v Saúdské Arábii. Uvědomila jsem si, že jde o ultrakonzervativní islámskou zemi a tím se odlišuje od okolního i arabského světa. Popisy praktického života žen jsou šokující. Jejich totální izolovanost a systém zákazů, kdy nemají vůbec žádnou radost, protože vše je hřích, i hudba i knihy i vlastní myšlenky. Povolené je jenom studium Koránu a rozhovory o dětech. Také jsem se dozvěděla něco o historii a způsobu fungování této monarchie živící asi 20 000 členů rozvětvené rodiny Saudů - princů a princezen a o rodině Ládinů - vlastníků monopolu stavební firmy napojenou na vládnoucí rodinu. Tato kniha je jako zpráva z jiné planety...
Knihu jsem slyšela jako audio, takže to bylo ještě hudebně obohaceno. Úplně mi to sedlo, jakoby to byla moje generační výpověď, lidí vyrostlých za socialismu a dospělých po revoluci. Líbil se mi způsob nekonvenčního uvažování a rocková hudba. Navíc název evokuje magický film Nebe nad Berlínem. V Berlíně jsem nikdy nebyla, ale cítím, že to město má v sobě něco silného.
Mladá dívka, která se živí svou krásou, viděná zorným okem souseda z domu v New Yorku. Člověk si o ní sbírá poznatky, jako by to byly puzzle, které do sebe však nezapadají. Stále chybí nějaká indicie. Jaká je Holiday Golightly? Hloupá chudinka nebo se v ní skrývá něco víc? Klíčem k dílu je snad to, ze autor je homosexuál. Dokáže být zároveň mimo a zároveň citlivě sleduje i nejmenší detaily ze života hrdinky. Snad v tom je ten rozpor, který čtenáře uchvacuje a nutí přemýšlet.
Tato knížka mě tak pohladila, jako žádná jiná. Pan Szczygiel mě krásně potěšil! A čím to je? Popisuje naši českou národní povahu, ale ne tak, jak my jsme zvyklí, hledat na sobě chyby. Vidí nás krásně, tak jak se mi to líbí, že jsme trochu divní, ale máme smysl pro humor. Jedna z perel, co mi z knihy utkvělo: Pro Čecha by bylo naprosto nepřijatelné napsat na dveře záchodu něco, co by nebylo vtipné.
Kniha mě příjemně překvapila. Je plnohodnotným pokračováním série. Jsou tam psychologické hodnoty, na kterých JKR staví: přátelství, dobro, lidskost... Nechybí napětí a gejzír zvratů. A jedno poselství: vracet se do minulosti je přísně zakázáno!
Musím souhlasit s většinou komentářů níže a při vzpomínce na tuto knihu (kterou jsem vyslechla audio) jsem dojatá. Něco tak nenásilně mile napsaného jsem ještě nečetla. Nevím, jak to vyjádřit, snad že obyvatelé ostrova Guernsey jsou tak obyčejní a milí, že s nimi člověk úplně splyne. A příběh ženy silného charakteru Elisabeth dodává historii ostrova za druhé světové války závažnost.
Kniha mě příjemně potěšila tím, že jsem díky ní poznala způsob života britské nejbohatší vrstvy, přenesla jsem se do chvil těsně před vypuknutím první světové války a ještě zjistila něco o anarchismu a hnutí sufražetek. Všechny tyto sociální extrémy dokázal autor svázat milostnou nití a zamotanými vztahy. K tomu napínavý děj plný zvratů.
Tato kniha byla pro mě velice zajímavá, protože mi dovolila nahlédnout do života prostých afgánských venkovanů hnaných válkou z uprchlických táborů v Pakistánu do uprchlických táborů v Íránu, průběh sovětské okupace, války mudžáhidů a talibánského teroru. Kniha do detailů popisuje život obyčejné ženy a jejích mnoha dětí, některých jejího manžela, některých potomků znásilnění. Jak mohli všichni to utrpení přežít a stále být na útěku?
Milá knížka plná vzpomínek. O Bedřichu Smetanovi toho moc není, protože autorce bylo 6 let, když zemřel. Přesto dokázala vykouzlit čtenáři před očima ideální svět života v přírodě jakoby bez starostí. Popisuje různé svátky během roku, tradice, které se kupodivu slavily jinak, než my si myslíme. K tomu různé reálie z běžného života, třeba jak se svítilo, zateplovalo na zimu a jinak hospodařilo.
Výborně popsaná psychologie jediné osoby - umírajícího starce pod dohledem ošetřovatelky, rodiny a hlavně synovy manželky. Je vidět, že sexuální potřeba ovládá člověka v každém věku. K tomu je zajímavý náhled do japonské rodiny, jejích současných zvyků i přežilých tradic.
Byla to úžasná kniha, ale vlastně jsem si to uvědomila, až když jsem ji dočetla a doznívala ve mně. Nechala ve mě hluboký dojem a díky ní se člověk jednak dostal do víru dění po VŘSR z pohledu bohatých a dříve privilegovaných. Také tam byl krásný milostný příběh a dobře propracovaná psychologie hlavního hrdiny, který nakonec neunesl tíhu osudu a o to to bylo pravdivější. Moje škoda, že jsem knihu hlavně zpočátku četla dost ledabyle, nemohla jsem se začíst, složitá ruská jména se mi pletla, tak jsem přeskakovala na počátku odstavce, abych se posunula. Nakonec musím říct, fakt to stálo za to.