tisha8409 komentáře u knih
Dvě hvězdy za to, že je to z mého milovaného Japonska...jinak je to kniha o zcela běžných potížích dnešních žen, které mají potíže se synem ,který je ignoruje, nebo mužem nebo hloupou prací.
Holt to jedna vyřešila no.
Nic šokujícího - kdo nezná Japonsko, tak se jasněže diví, ale o roli žen v té zemi asi každý znalec ví, proto ho toto nemůže překvapit.
Zpočátku mě hodně zarážel překlad...
Sice mě Hra o trůny nebo prostředí králů, služek, špinavých hostinců a rytířských bojů nebere, ale i přesto se mi to čte dobře.
Dočíst to do konce mě ale stojí hodně sil - miliardy jmen, provázanost vztahů, pořád kecy o ušlechtilosti a pouhé náznaky špíny.,.. a o tom, že mě ta hláška DUNK, co vypil trunk, HLOUPÝ JAKO LENOCHŮV MEČ.... pěkně štve ani nemluvím.
Nicméně pro atmo si to ty 4 hvězdy zaslouží.
Lidi notak, nebuďte jakože přehnaně šokovaní z reálnýho popisu scén, který vás mimochodem můžou naprosto běžně v džungli potkat.
A nebuďte ani tak vypleštění z toho, že námět REALITY SHOW V DŽUNGLI logicky připomíná více věcí.
Banda v lesíku, běhá, nesnáší se nebo miluje a postupně je likviduje náročnost nebo místní kmeny a pasti, tak to tam logicky musí být.
Hodně mi ten začátek připomínal Pach krve, ale to, že si tu knihu pamatuju několik let myslím mluví za vše.
Je to nesmírně realistický popis chvil těch lidí a vy úplně cítíte, jak je člověku, jemuž právě kanibalové zaživa odhryzávají jeden prst po druhém.Popis pocitů je v tomto tématu právěže důležitý. Vy musíte tu hrůzu jako čtenář cítit.
Trošku mě nezajímalo proč tam Don musel, jeho potíže s mámou mě fakt nebraly.
Nadávky jednoho muže vůči ženám, poté vášnivý sex s tou, kterou nenáviděl, pak smrt v krokodýlí hubě a poté její ruka v batohu a chuť se pomstít...to tam být nemuselo, jelikož to nedávalo smysl.
Ale jinak je to luxusně popsaná hnusárna všech druhů. Kam se hrabe King...
Já jakožto dobrovolně bezdětná jsem tuto knihu četla za jediným účelem - ujistit se, že po rodině a nudných starostech a dnech skutečně netoužím.
Od prvních stran mi byla hlavní aktérka a žebratelka o dítě meganesympatická - nesnáším tento druh nátlaku ve vztahu a proto jsem mu tu vasektomii odsouhlasila.
Alespoň jí otevřel oči ohledně toho, že co chce jeden neznamená, že to automaticky bude mít i přes odpor druhého.
Je to kniha pro rodinné typy, někdo nezávislý ( jako Greg) by umřel při představě, že by musel mít svou rodinu pořád všude za zadkem.
Blbce jako vyžírky znám taky a dala bych jim stopku ihned.
Pasáže místy dlouhé, přeskakovala jsem ... v podstatě to je o dlooouhééé snaze mít dítě, která se nekoná a o lidech okolo.
Nevděčná ufňukaná zbohatlice.
Budu protiproudovým zmetkem, ale musím to slovo napsat: NEZAUJALO.
Všude se to hemží jeho chválou, má to punc až nábožné úcty a přitom... je to krimi, jakých je všude moc a moc. Asi to bude tím, že na krimi nejsem. A na severské krimi už vůbec ne.
A nezmění to ani jméno objevující se i v konzervě s rybama (obrazně).
Jediné, co mne šokovalo je fakt, že se tyto hrůzné praktiky děly již tehdá.
Člověk by řekl že je to výdobytek dnešní rozežrané společnosti... a oni to byli úchylní rozežranci už tehdá.
Je to hnus, jasněže... ale to od Sadeho musíme logicky očekávat, ne?
PROZATÍMNÍ POCITY:
štve mě střídání časových linií, nerada se v četbě zastavuji, abych vůbec chápala, o čem to je nebo kdo že to vypráví.
Štve mě zjištění, že na tak průměrnou a táhlou knihu bez logiky bylo vynaloženo obrovské obchodní a podbízivé úsilí. Měli hodnocení nechat na lidech, a ne jim ho podsouvat.
PO PŘEČTENÍ:
Přečteno za pár hodin, hm no a co k tomu říci...promarněný čas.
Chtěla bych říct hlavně jedno - a sice to, že napsat jméno "viníka" nebo chcete li toho hlavního úchyla přímo do názvu trilogie, je tak nějak o ničem, protože vám ihned dojde, kdo je za tím vším. Ne milion úchylů vyhrabaných ze starých spisů, kterých se jen tak namátkou zeptají kde byli a co dělali, ale ten, kdo to na sebe prozradí sám.
Pasáž, kdy psycholožka slyší výpověď své oběti a pak zjistí, že má ale přehrávač bez kazety , mě absolutně uzemnil.
Spát u "výpovědí" někoho, kdo neexistuje nedává smysl.
Štval mě pocit, který na mne plynul z vyprávění zneužívané, že nebyla až takovou obětí.. ale zaučenou profi špínou už odmala ( jak sváděla Martinova otce jako malá a testovala ho) a ty nářky o tom, že ať se hnula kam chtěla, všude ji hromadně znásilňovali - uplně každej by ji chtěl, jo ?? Prostě jsem měla pocit, že je šlapkou, která to vše chtěla a vyžívala se v tom.
Proto tak nějak nechápu ten námět - proč za to teda hromadně trestá chlapy a malý kluky ??
Jo a konec je logicky čitelnej a je to jen tahačka peněz z kapsy- ono by to šlo vše napsat do jedný knihy, ale proč, že?
Takže za mě hodnotím tak, jako když mě kniha nezaujme - žádnou hvězdou.
Tohle si ohodnocení ani nezaslouží.
Téma, které bych čekala od ženy na mateřské dovolené, která by toto téma zpracovala jako svou autobiografii s názvem UDEŘIL JEN JEDNOU - HNED JSEM MU TO VYTMAVILA.
Protože já pro tělesný tresty jsem, tak mi to přišlo jako jedna omáčka plná zbytečností a ničeho.
Jeho vulgarity z něj lepšího pisatele neudělají.
Jedna hvězda za kluka na obálce. Hlavní hrdina není hrdinou, ale obyčejným poserou, kterýho rozhodí kdejaká blbina a protože je uvnitř měkký, musí si to vynahrazovat bitím ( to mnohdy oprávněně), ale taky povyšováním se např. nad Luka - malýho bezbranýho Asiata, který se k němu upnul... zatímco od kamarádky si nechá říkat i sprostě a dělá, co mu nakáže.
Místo s úmrtím Kobaina a hysterií kolem něj se mi příčila.
Příčí se mi také stálá vulgarita.
Prostředí je hnusné, plné odporně se chovajících lidé - vážně takové Skotsko je?
A opravdu by se takhle tehdejší děcka chovala k někomu jen proto, že je Řek?
O neustálém detailním plaveckém popisu o vodě a tom , co v ní cítí nebo kde ho co v ní bolí ani nemluvě.
Autor z postavy udělal vulgárního nevyzrálého blbečka, který nenávidí, ač nemá proč.
Kniha má hodnocení málo, protože prostě tak skvělá není.
Příliš mateřsky klasické - ne každá matka dělá ve svým životě takový chyby, propána.
Ve zkratce: dlouhé a zbytečné rozepisování se o prodeji na Ebayi, pubertální kydy děcek, otec chovající se jako mladíček a nakonec přehnaný divoký sex starých rodičů ve vnukově posteli, kterou divočením zbourali. A to i přes bábinu nevěru ( viz výňatek zde a na konci knihy).
Nevím, takové... zaplácané zbytečnostmi, nudně běžné všední a prostě ... leda pro matky, které žijí stejně.
Nezaujala... spíš odradila.
Hodnocení citlivých žen vám řeknou, že ta kniha je plná citu a lásky k rodinným poutům.... ale z toho, co jsem zatím četla já, cítím pouze řevnivost, nespokojenost se svými životy, příliš velký věkový rozestup.
Hlavní roli má jedna nespokojená bába ( ano, je to ta nejstarší, které se v podstatě nic moc nedělo, přesto má pocit, že utrpěla největší ztráty) a proplítá se to s urputnou snahou sester ji násilně celý život přimět, aby taková nebyla.
Neustálé přechody mezi minulostí a vzpomínkách ve sto letech na "párty" mi maže vnímání, kde že se to vlastně v tom ději nacházím.
Životní osudy jsou hm jaksi.... typické, plné běžných problémů a popravdě mne kniha o umírajících ženách velmi ... znervozňuje. Normálně jsem měla na chvíli pocit, že mi je taky sto let a nic už na světě nemá cenu...což by kniha asi ve čtenáři vyvolávat neměla.
Nechápu ty mega reklamy a popravdě už budu asi vždy vysoce recenzované knihy obcházet obloukem.
Nějak tak vše přehnaně doporučované je pak o ničem.
Přečteno za ale dvě hodiny. Mnoho postav, prokládáno tunou tenisových akcí a výrazů, které nezaujatého nezaujme a spíš obtěžuje. Neustálé chyby ve hře, samé promiňte a snaž se! nebo do blba zírající nijaká ta Cinderela či jak se jmenovala ( asi pro autora není lichotkou když zapomenete jméno jeho hrdinky do pár hodin, že?) a intrikující tlusťoch střídající se s přípravou dětí na hru...mi nepřišlo čtenářsky atraktivní a už vůbec ne letně uvolněné.
Byl to popis reálných vývojů situací a možností, jaké člověk může mít "přátele", ale finanční potíže a nevěru s někým, koho muž pár hodin předtím pomlouval, bych do přátelského setkání netahala.
Spíš jsem od názvu čekala oddechové dovádění s přáteli, kde je každý zcela jiný, kde jinak blbnou ženy jinak muži, užijí si to i bez nevěr nebo přetřásání peněz...
No jak mi prostě nesedla sekce Shopaholika, tak ani toto.
Pokud jsou fantasmagorie spojené s potlačenou "sexualitou" u děcka modernou hodnou oslavování, jsem asi divná.
Tahle kniha nevypovídá o ničem.
Nijak mě nepřekvapila asi proto, že mám takhle prásklý sny taky. Na rozdíl od Adama ale dokážu rozpoznat sen od skutečnosti a nic potlačeného nemám.
A kámoše ve formalu taky ne.
Jedinečný svého druhu? to proč? takových příběhů, vlastní vinou zaviněných, je všude dost a jsou všechny stejné....
Z této knihy si odnáším tyto záblesky: hlavně bych neřekla, že jde o pomalu umírající anorektičku, jak to naznačuje při přijmutí v léčebně, kde ji šokovaně okamžitě odesílají se léčit.
Její váha byla nižší, ale neškodná, jenže v době, kdy bylo normální mít 80 kilo, to bylo málo no, to chápu.
Holka, která si bůhvíproč nedůvěřuje, nejí....pak zvrací- popisuje jak. Přežírá se- popisuje jak. Omdlívá - popisuje jak.
Musí se ze dne na den léčit - popisuje nezajímavé pasáže průběhu a porovnávačky s dalšími vychrtlinami.
Pak je vyléčená (jaksi zvláštně dokonale - najednou zvládne i maso a jíst vše - jaký to zázrak) a další půlka knihy je o zběsilém honu za děckem a když to její vinou nešlo, je naštvaná ne na sebe, ale na doktory.
Je s podivem, že své první děcko potratila s velmi lehkým vědomím.
Nezaujalo.
Líbilo. Napínavé, úchylná dvojčata jsou dokonalý stresor jinak poklidného života, druhá část v Egyptě a začleňování se do sekty je taky zajímavá. vysvětlení, že jde vlastně jen o mentální pokusy a úchylky mne sice trochu zklamaly, ale konec je zajímavý.
Měla by se té knize věnovat víc pozornosti, protože blbých hororů typu Stmívání je všude dost.... tohle je ale neobyčejné.
Jsem v půlce a vůbec mě to nebere....Tuším, že blbovi z Libka naletěla a dle mě se dá dohromady s tím nevlastním bráchou...ale zda tomu tak bude se nechám překvapit.. ty knihy se totiž dají lehce předvídat.
Jaksi nezaujala.
Přijde mi to jako kniha o ztrátě času u někoho, kdo už nikdy nebude normální.
Tu jsem četla dvakrát - s rozestupem asi dvanácti let.
Potřetí jsem se k tomu nedostala - byla jsem vysmáta, že si čtu tento žánr. Ten někdo nepochopil mou chuť porovnat si pocity z té situace v knize - mě- tehdy a mě- dnes.
Jsem ráda, že autorka píše o tom, co může děti potkat... poučné.