tom_kladno komentáře u knih
Kniha je základem pro ty uživatele, kteří to myslí s Wordem vážně a musí v něm tvořit rozsáhlejší texty. Měl jsem tu čest chodit na přednášky autorky, které úplně změnili můj pohled na tvorbu rozsáhlé dokumentace. Kniha odbourá nesprávné návyky ve Wordu. Sice je psaná pro staré verze, ale postupy se nemění. Vřele doporučuji minimálně pro náhled do problematiky.
Jako ročníku 1982 mi kniha přijde téměř až jako povinná četba. Při čtení mi však některé názory autora přišly až příliš striktní, přesto ale velmi podnětné. Krásně mě kniha přiměla k zamyšlení...
Mám poslední dobou s knihami Star Trek, které vychází v češtině, trochu problém. Nedaří se mi do nich začíst a některé jsem ani nedočetl. Možná je to tím, kolik televizního nového Star Treku máme možnost teď sledovat a je toho prostě moc. Tak jsem po této knize sáhl v knihovně. A vida, kniha mě zaujala. Odsýpalo to, zápletka taková průměrná, ale dobrá. Jen mám trochu mezery s dějem Titanu... kam zmizel ten ještěří doktor?
Dostal jsem knihu od ženy k narozeninám v angličtině. Vždycky si rád počtu Star Trek v originále a nemusím se tak soustředit na překlad, jestli je to tak, jak si to já představuju. A tím nechci nijak negativně hodnotit současné trekovské překlady.
Ale tenhle díl byl takový... z mého pohledu nijaký. Nikdy jsem nebyl moc na Romulanské vnitropolitické boje a navíc jsem měl bohužel již přečteny první dva díly Star Trek Titan, takže dějově jsem se vracel zpět. A myslím si, že některé dveře mají zůstat zavřené... Mám na mysli například vztah Picard a Crusherová.
Ale těším se na Star Trek Odpor. Jestli se naznačené linky nějak rozvinou.
Od pana Hájíčka je toto moje třetí kniha po Dešťové holi a Zlodějích zelených koní. I takto pozpátku mi opět autor zabrnkal na to, co mám rád. Znovu jsem dostal úžasně vykreslenou atmosféru léta a jihočeského venkova, hrdinu, který až tak není hrdina a je to úplně obyčejný člověk s běžnými životními peripetiemi a děj, ve kterém se vlastně ani tak moc zase neděje. Jenže to je právě ono. Pokud čtenáře tohle pohltí, je to na vysoké hodnocení. Pokud ne, nedivím se "odpadovým" hodnocením. U této knihy mě trochu překvapil ten dějový "zvrat" ke konci, ten byl podle mě zbytečný. A úplný závěr? No ten byl ze všeho nejlepší. Prostě takový "Hájíčkovský"... 4/5
Pustil jsem se do pokračování Problému tří těles s mírnou obavou, že bude horší než první díl. Navíc vždy trochu váhám, pokud má kniha tolik stran. Ovšem obavy nebyly na místě. Děj se úžasně vyvíjí, nemáte problém se vcítit do postav, do děje, do základních otázek lidství, které kniha otevírá. No a trocha toho defétismu musí ke konci přepadnout každého čtenáře. Ovšem ten konec! To nepotřebuje ani komentář. Jediné, co měly pro mě první dvě knihy společného na mínusový bod, jsou jména. Prostě jsem se nebyl schopný naladit a ze všech těch postav si pamatuji snad jen dvě jména. A to bohužel i během děje :( Kniha je pro mě naprosto dostatečně uzavřená a klidně bych si takhle konec uměl představit. Takže jsem opravdu zvědavý, co bude dál :)
Na začátku bylo velké očekávání. Marťan byl TOP, takže jsem se nemohl dočkat, až se zakousnu... možná jsem ale měl ještě rok, dva počkat, až trochu opadne nadšení z Marťana. Čekal jsem asi něco podobného ve smyslu uvěřitelnosti. U Marťana to bylo časově tak "blízko", že technika a události si člověk mohl opravdu reálně představit (tedy až na ten mírně americký závěr). Ale tohle je už opravdové SCI-FI, které ale tak nějak nefunguje. Místy jsem měl i pocit, že se začne odehrávat něco podobného, co zažíval marťan, ale v jiných kulisách. Nemůžu říct, že by se to nečetlo dobře... děj plyne, ale tak nějak uplyne a nic. Bohužel z mého pohledu zklamání.
Na tuto knihu jsem narazil v Táboře v Knihovně do vlaku na místním nádraží. Zaujala mě, protože mi, nevím proč, vzdáleně připomínala knížku 100 přísloví nikoho neumoří. Přečetl jsem ji za jednu cestu vlakem, ne úplně všechno, ale musím říct, že jsem se pobavil. Historky od knižního pultu a dopisy do tehdejšího knižního klubu jsou bezva odreagování. Dnes je již asi velmi těžké si představit, že od objednávky po doručení knih uplynou i roky nebo že v knihkupectvích "nic" neměli. Na druhou stranu člověk zavzpomíná na poetiku malých knihkupectví s klasickým pultem a otázkou "co to bude?". Vřele doporučuji, pokud na knihu někde narazíte. Je to krásná oddechovka na hodinku a kousek.
Jsem rád, že jsem knihu přečetl... ale tedy žádný neuvěřitelný ohlas se u mne nekonal. Ba naopak... přišlo mi to tak nějak obyčejné. Rozhodně nechci zlehčovat popsané zážitky, ale chvilkami jsem podezíral, že něco bylo mírně přibarvené kvůli zajímavosti.
Musím přiznat, že toto byla moje první kniha se štítkem "duchařina". Nevěřil jsem, že se budu bát. A jo... pár momentů bylo zajímavých. Hodnocení bohužel ubírá věc, která mě dost vadila, konkrétně z mého pohledu komerční přechody mezi kapitolami. Na konci jedné postava visí ze skály, držíce se stromku, jehož kořeny nakonec povolí... čtenář přeběhne kapitolu z druhé dějové linky, je napjatý a co následuje? Postava sedí u krbu a čte si knihu. Tímto příměrem samozřejmě přeháním, ale působilo to na mě jako přechody mezi díly nějaké televizní soap opery. Ale jinak se mi to líbilo!
Ke knize jsem se vrátil po téměř 3 letech. Poprvé jsem ji přečetl a nezanechala u mě prakticky žádný dojem a ani jsem si nepamatoval děj a postavy. Není jsem ale před novým pokusem přečetl celou sérii knih Time to..., na kterou je velké množství odkazů právě v Titanu. Takže tentokrát to bylo ono. A přesvědčilo mě to, že mám v sérii Titan pokračovat.
... a máme tu vítěze soutěže o protituristický katalog roku. Do oblasti pohorí Tribeč se asi jen tak někdo po dočtení nevydá. Pokud tedy knihu vůbec dočte a musím se přiznat, že momentů, kdy Igor přesvědčoval "počkejte, co teprve přijde" (a ono dalších 50 stran zase nic nepřišlo) bylo až moc. Vyhodit část mezi přehráním záznamů z trezoru a momentem odcestováním na poslední výpravu, bylo by to na 4 hvězdičky ...
Hledání. Kniha je zejména o hledání - vltavínů na pozadí hledání sebe sama v životě, v zálibách, ve vášních, v emocích... nebo naopak? Hledání toho všeho na pozadí příběhu hledačů kamenů? To si každý v knize musí najít sám. Každopádně autor píše obyčejné příběhy obyčejných lidí v obyčejném životě, ale velmi neobyčejným způsobem. Už teď se těším, až se k Hájíčkovi vrátím a budu pokračovat ve čtení dalších jeho knih.
Po Siréně jsem sáhnul zejména jako Kladeňák. A jak praví v jedné scéně Hudcovka: "Jseš na Kladně, musíš do dolů nebo do hutí", i moje rodina měla několik zástupců horníků a zaměstnanců Poldovky. Věřím, že čtení jsem si užíval trochu jiným pohledem, než někdo třeba z Liberce. I Majerová vycházela ze svého pobytu na Kladně. Místopis a kladenskou historii ale zdaleka nevyvážil příběh, což jsem původně čekal. Z mého pohledu se v 90 % knihy nic neděje. Jediná hodnota této knihy je pro mě vazba na mé město a jeho historii, nikoli však v takto popsaných osudech místních lidí.
Této knize nelze dát nic jiného, než 5 hvězd. Pan Hawking vytvořil jistě dílo velmi poutavé a přizpůsobené "běžným" čtenářům. Ale ruku na srdce... kdo tu píše, jak tomu rozuměl a jak si početl, tak tomu prostě nevěřím. V průběhu čtení jsem si občas loknul z rybníku (prostoročasu), pak se začal topit a po polovině u částic se spinem -2, šipkách času a teorii superstrun utopil :D
Napsal jsem komentář k prvnímu dílu. A tam stálo, že si pod dojmem komentářů k ostatním částem nebudu kazit ten úžasný zážitek a nebudu pokračovat ve čtení. Ale nedalo mi to. A tak jsem přečetl zbytek a shrnu to zde u posledního dílu. S tím, že se dílo odkloní od původního stylu jsem počítal a musím říct, že prvních 100 stran dvojky bylo utrpení. Pak to ale začalo mít spád a to sociální drama, které převzalo myšlenku knih, mě chytlo. Z mého pohledu to má hloubku a je to zejména nadčasové. Lidi takoví byli, jsou a budou :( Závěr, který je soustředěný na hlavní hrdinku, mě zcela pohltil a byl pro mě velmi emotivní.
První kniha se mi moc líbila. Dokonce tolik, že jsem se zařekl, že nebudu načínat další díly, abych si nezkazil můj dojem. No a nevydržel jsem to... a neměl jsem to dělat. Líbila se mi snad pouze poslední čtvrtina, která tak nějak odkazovala na první knihu. Zbytek (začátek) byl pro mě téměř nepřekonatelný souhrn politiky, intrik mezi lidmi a popisu věcí, které pro děj byly z mého pohledu nepodstatné.
Knihu jsem přečetl téměř na jeden zátah. V průběhu jsem velmi často sklouzával k myšlenkám, ze kterého seriálu je ta či ona část. Jako velký fanoušek Twin Peaks bych si vůbec nedovolil přirovnání knihy, myšlenky a už vůbec ne atmosféry. Když se oprostím od zmíněného, tak se mi to líbilo. Spád, trocha toho amerického akčního hrdiny i závěr :)
K této klasice jsem dospěl až toto léto. A musím říct, že to byla paráda. Kdesi jsem četl, že popisné pasáže byly až příliš nudné. S tím nesouhlasím. Naopak popisu bylo tak akorát a skvěle se to prolínalo s dějem, který plyne a nikde se zbytečně nezadrhává. Pod dojmem několika komentářů k pokračování série jsem se rozhodl, že to číst dál nebudu. Nechci si kazit dojem z prvního dílu.
Téměř od začátku na mě příběh působil spíše postapokalipticky a snad díky některým prvkům jsem si děj zasadil do prostředí města Pripjať u černobylské jaderné elektrárny a už jsem se toho až do konce knihy nezbavil. Ale dobrý, jsem rád, že jsem si tuto knihu přečetl. Celkově 3 hvězdičky, ale přidávám jednu za čtivost a to, že jsem byl najednou na konci ani ne za tři hodiny.