TomHr komentáře u knih
Úsměvná knížka, a to v pozitivním smyslu slova. Je prostě příjemná, mile protiněmecky nekorektní, čtenář od začátku ví, na čem je. Není pochyb o tom, kdo bude v příběhu ten statečný, prohnaný, silný a urostlý. A že cizák je zásadně podlý, krutý zloděj se zkaženými zuby. Přitom příběh je dobře vystavěn, zalidněn mnoha postavami, občas je potřeba soustředit se na nit vyprávění a na všechny ty osoby a jejich zvířecí přezdívky. Ono je ale od začátku jasné, že všechno dobře dopadne. Dokonce plenění, drancování a vraždění je popsáno zkratkovitě a odtažitě, jen jako dokreslení podlosti Braniborců, oproti detailním popisům vítězství chrabrých a chytrých Čechů.
Hodnocení jazykové stránky: úsměvné. Co jiného uvést na adresu některých milých a poněkud zastaralých výrazů ("statná vladyka")? Přese všechno si Tajemný rytíř své čtenáře jistě najde, milovníky dobrodružných historických příběhů.
Podle anotací jsem očekával něco jiného, snad nové uchopení událostí ve stylu literární reportáže. Místo toho Binet přispěl do literatury faktu, kterou se pokusil obohatit o románově pojaté pasáže. Některá méně známá fakta, opomíjená jinými autory, jsou utopena v klišoidních úvahách: historické události versus fikce, role jednotlivce v toku historie a podobně. Přitom o pár stránek dál autor horuje proti používání zavedených klišé. Mimo jiné se též dozvíme, kolik toho autor přečetl, jaké výstavy a jaká restaurační zařízení a s jakými ženami navštívil...
Jeden bod dávám za informace, které skutečně nejsou popsány v jiných zdrojích. Druhý bod za několik dramaticky napsaných pasáží. Celkově je však kniha rozvleklá a místy se autor až neuroticky nimrá v nepodstatných detailech. Přitom ignoruje hlubší vhled do některých historických událostí a osobností, o jaký se snaží moderní literatura faktu. A tak i mírně poučený laik pozná stokrát opakovaná klišé (opět!).
Český čtenář může mít z knihy falešně uspokojivý pocit, neboť autor až nekriticky adoruje Prahu, Čechy a slovanské holky. Ale rádoby vtipné hlášky působí spíše trapně.
Kdybych měl touhu přečíst si něco o gnómech a vlkodlacích, sáhnul bych jistě po jiné literatuře. Kouzlo Ostravských mystérií spočívá právě v té Ostravě dvacátých let dvacátého století. Kromě místa a času příběhy spojují stejní hrdinové - nesourodá trojice vyšetřovatelů.
Jakoby mimochodem, přitom ale velmi zasvěceně autor hrdiny provádí různými ostravskými zákoutími. A nejen to, kniha místy reflektuje urbanistické proměny, rozvoj okolních vesnic, ze kterých se v té době klubou čtvrti a předměstí Velké Ostravy. Zběžně nahlédneme do legionářské a četnické hierarchie, do šachet a vítkovických provozů.
Příběhy je možno považovat za kapitoly románu, který sleduje osudy a vývoj jednotlivých postav: mladinké účetní, katolického kněze, a zejména učitele Váchy, bývalého legionáře, který si odnesl z války několik šrámů na duši.
Knížka je zábavná a čtivá, a i těch šťastných konců se dočkáme, jako ostatně v každé pohádce.
Přímočarý příběh se odehrává v kulisách Manchesteru, v luxusním věžáku, ve vilách horních vrstev i v no-go zónách ponechaných policajty svému osudu a bezdomovcům. Hrdinou je degradovaný policajt, který dostane šanci - infiltrovat drogovou scénu. To se sice podaří, ale není snadné se ve věcech vyznat. Kdo je vlastně klaďas a kdo padouch? Proč umřela mladá holka a s čí pomocí? Autor jen zvolna odkrývá karty, udržuje čtenáře v napětí a atmosféru knihy na bodu mrazu. Město halí tma a mlha...
Příběh je napsán čtivě, děj je svižný a logický, pokud je čtenář ochoten akceptovat jednoznačně sebedestruktivní sklony hrdinovy. Zajímavá kniha, v rámci detektivního žánru netradiční.
Kniha začíná jako jedno velké klišé, aby se ukázalo, že všechno je jinak. A konec je zase klišé. Pachatel je ten typ, kterému v dětství na pískovišti rozkopali bábovičku a on se teď vyžívá v originálních způsobech zabíjení. Vyšetřovací tým představují vcelku uvěřitelné postavy, tedy až na hlavního neohroženého Riska, který přežije všechno a páchá jednu blbinu za druhou. Ale díky tomu vyšetřování jaksi postupuje. Detektivka je správně severská, tedy bez náznaku humoru. Proč? Vždyť se pohybujeme v zábavném žánru! Detektiv, jak velí doba, prožívá vztahové turbulence a rodinné krize. Citlivá duše, žádný oldschool drsňák! Dějové linie jsou dohromady sešroubovány spíše náhodami, protože autor nějak potřebuje dovést pachatele, oběti a Riska do konkrétního okamžiku na konkrétní místo.
Kupodivu to celé funguje, autor evidentně spisovatelské řemeslo ovládá velmi dobře. Knížka je místy napínavá , děj má spád a některé zvraty překvapí. Také vhled do dětské duše je správně mrazivý. A tak je nakonec Oběť bez tváře standardní detektivka, nic míň, ale nic víc.
Studentský život těsně před "Sametem" je námětem knížky dvou autorů, kteří si velmi pravděpodobně tou dobou prošli pražskou filozofickou fakultou - důvěrná znalost prostředí a procesů je velkou předností dílka. Autoři pěkně vykreslili panoptikum socialistického vysokoškolského prostředí se všemi těmi mnohdy bizarními postavičkami a absurdními situacemi. Jenom samotný příběh je takový nějaký... nijaký. Uznávám, že každá "protistátní" drobnost tehdy vyžadovala dávku osobní odvahy, ale v Hrdinech zásadní dějové zvraty vyplynuly spíše z toho, že se nám hlavní protagonista ožral. Velkého dramatu se čtenář sice nedočká, ale novela se četla natolik dobře a ten hlavní hrdina byl takový sympaťák, že mi bylo líto, že už je konec.
I. Zajímavá kniha napsaná čtivě, ale neotřelým jazykem sklouzávajícím místy k moravskému nářečí. Autor pomocí četných retrospektiv a dějových zkratek rozvíjí rodinné drama, dokáže čtenáře vtáhnout do děje, aby vše ukončil finále takřka lynchovským, řečeno filmovým slovníkem. Filozofická pointa bude pro mnoho čtenářů určitě tématem k zamyšlení.
II. Zkraje působí knížka příjemným dojmem, lehce záhadný příběh čtenáře vtáhne. Avšak na dalších stranách autor stupňuje jazykovou exhibici, některé novotvary působí spíše jako manýra. Děj je pak stále méně uvěřitelný a přešlapuje na místě. Namísto vypointovaného závěru evidentní nedostatek invence vyřešil autor jakýmsi spatlaným, rádoby filozofickým závěrem.
Tak nevím, platí I nebo II? Přečtěte a udělejte si sami obrázek, doporučuji!
Knihy Dominika Dána mám velice rád, ale Klbko zmijí je detektivkou přinejlepším průměrnou. Autor i zde rozehrává najednou dva případy, dvě loupežná přepadení, ze kterých se záhy vyklubou úkladné vraždy. Oběťmi jsou poctivý prokurátor a nepoctivý kandidát na starostu. Oba případy spolu velmi těsně souvisejí a vyšetřování vede do vysoké politiky, do policejních a soudních struktur. Ve skutečnosti se toho v knize stane nějak málo. Policajti většinou sedí a kecají, skutečné detektivní práce není mnoho, část jí navíc odvedou vagabundi pod velením kindermafiána Kamila. Jediný zásadní dějový zvrat působí jaksi násilně a vlastně celý příběh neorganicky ukončí.
Z knihy mám dojem, že je spíchnutá horkou jehlou čistě na základě společenské (a vydavatelovy) objednávky. A ještě k tomu ten Burger!
Čtenář bezděky uvažuje, zda se popsané události skutečně odehrály a co je ještě fabulace. Autor se moc nepárá s jazykovými nuancemi či psychologií postav, vrhne se po hlavě do děje a pak to svižně odsýpá. Styl je strohý až reportážní a je zřejmé, že se autor musel dlouho pohybovat v prostředí speciálních jednotek - podrobně ale čtivě popisuje metody i jejich výstroj a výzbroj, neváhá použít řadu slangových výrazů. Jen přepisy ruských slov působí místy úsměvně pro čtenáře, který se potkal s ruštinou, ano, měl jsem ji ještě povinnou.
Pokud hledáte napínavou oddechovku, knížka určitě splní očekávání.
Konflikt černobílého nalajnovaného světa a barevných opravdových emocí byl přece leitmotivem nějakého filmu, co jsem viděl snad už někdy v devadesátých letech. Originální je však myšlenka ochuzení společnosti o vzpomínky a jejich uchování odděleně od lidí, aby nebyli zbytečně traumatizováni.
Rád bych věřil tomu, že se nenulové procento náctiletých, kteří si knihu přečtou, zamyslí třeba nad významem skutečných emocí, nad moudrostí stáří, nad důležitostí vzpomínek a rodiny; k tomu knížka i její otevřený konec vysloveně vybízí. Dárce je určitě povedená kniha pro děti a mládež, nic míň, ale nic víc.
Zapeklitý případ! Do věci je zapletena řada postav s různými pohnutkami, jsou vzájemně propojeny složitými vztahy, které Tóra postupně objevuje. Vyšetřování je obtížné i pro těžký hendikep některých postav. Autorka však nezapře vypravěčku, a tak zamotané dějové linie nakonec rozplete a dočkáme se překvapivého závěru.
Přese všechno nepatří tahle detektivka k nejlepším ze série s Tórou. Z knihy mám pocit, že autorka toho chtěla sdělit až moc. Příběh tak ztrácí přímočarost a drajv, v některých pasážích Tóra dezorientovaně těká od ničeho k ničemu. Druhou výtku (pozor menší spoiler!) směřuji na vysvětlení duchařské záhady. Duše mrtvé dívky terorizuje rodinu, malý syn ji vidí; tyhle záhady Yrsa umí velmi dobře. Vysvětlení je na konci velmi chabé, prakticky se autorka vůbec nevypořádala s jednou z linií, kterou tak dobře rozehrála.
Ten člověk toho musel přečíst!
Sbírka esejů či úvah na téma ideálů českých dějin, úlohy českých osobností a jejich odkazu dnešku. Kompilát myšlenek, které nejsou úplně nové a originální, ale často podpořeny citáty a autory, které jsem neznal a které by snad stálo za to si přečíst. Většina tezí je tak nějak jasná, ovšem pokud člověk souzní s Taberyho světonázorem. Z čistě vědeckého hlediska je třeba poznamenat, že na některých místech přistihneme autora při citaci zdrojů obsolentních, když ignoruje práce odporující jeho tezím.
Knížka nabízí hodně témat k zamyšlení. A pokud se posluchač zamyslí, najednou zjistí, že kniha svižně a příjemně utekla.
Do poloviny jsem čekal, kdy konečně hlavní postavu někdo zabije. Ale místo toho se do nekonečna střídaly nelogické citové výlevy, neorganicky kořeněné uměle zasazenými vulgaritami. Tak jsem přeskočil na konec, který moc nenadchnul; podle očekávání pachatelem není žádná z postav, která se nabízí na prvním a druhém místě.
Královna francouzského thrilleru? Tak to potěš koště.
Příběh lehce temný a jak se moderně říká "mysteriózní", ale především zábavný, po některých ne až tak záživných knížkách ze série Letopisů. Výborná oddechovka zasazená do historických kulis a atraktivního prostředí skalního města. Tentokrát za pět hvězd.
Po pár stránkách je to celé nějaké povědomé... on to fakt Macbeth! Ten od Shakespeara. Převyprávěný do vypečených detailů, jen zasazený do druhé poloviny dvacátého století a do nějaké země - nezemě. Občas napínavé pasáže typu chicagské gangsterky, ale jinak poučná studie nejsilnější drogy - moci. Nicméně i s Nesbovým Macbethem mám stejný problém, jako s celým Shakespearem: motivace a pohnutky hrdinů působí příliš často násilně, nepravděpodobně, tak nějak vyumělkovaně.
Od útlého věku mě fascinují lety do vesmíru, takže řadu v knize popisovaných událostí jsem znal. Přesto jsem si se zatajeným dechem přečetl líčení krizových a kritických situací v podání Ondřeje Šamárka. Dvakrát (!) na blogu a teď si užívám pěkně vypravenou knihu v papírové podobě. Z knihy je patrná spousta práce, sbírání střípků informací z mnoha zdrojů, aby z nich vzniklo poutavé a napínavé vyprávění. Určitě lze knihu doporučit i lidem, kteří nesdílejí fascinaci vesmírem, rozhodně se nejedná o suché strohé popisy technikálií!
Pro mě etalon literatury faktu.
Tak Larsson už to není, ale s původními hrdiny (i s antihrdinkou) a s padouchy se Lagercrantz popasoval docela dobře. Kniha je čtivá, sem tam má docela spád a zápletka neurazí. Toto pokračování Milénia je ještě docela dobré, ale ty další...
Salanderová podivně propojená se starým pavědeckým projektem, s podívínskými dvojčaty a na to všechno naroubovaná muslimská zápletka... Trochu moc nezáživného čtení, aby celý ten slepenec dával smysl.
Série s inspektorem Ledeckým má vzestupnou tendenci, což potvrzuje i tahle knížka. Stavba a uvěřitelnost příběhu, vnitřní svět postav, vše funguje jak má. Poměrně přímočarý jazyk přispívá k rychlému vtažení do děje a opět potěší autenticita policejních postupů. Knížka se nese v mírně melancholické náladě, ostatně jako celá Neuerova série.
Na borca můžete poslat kolik chcete vycvičených zabijáků, on je stejně všechny postřílí. Tak by se asi dala kniha shrnout. Děj čtenáře nenechá vydechnout, střídají se země a atraktivní prostředí, zbraně a skupiny padouchů, honičky, střílečky, napětí. K tomu nezlomný klaďas v hlavní roli, zachránce nevinných obětí. Sumasumárum: kniha má prostě všechny atributy bezceleru a správné oddechovky.