tonysojka
komentáře u knih
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
(SPOILER) Z rozhovorů vyvstává obraz režimu tak absurdního, bizarního a hrůzného, že se téměř nedostává slov ke komentáři.
Mne asi nejvíce zasáhlo vyprávění studentky, jíž rodiče zařídili útěk a ona o tom ani nevěděla. Nechápe proč, může se jen domýšlet, zprávy o nich nemá. Neví zda skončili v pracovním táboře, nebo byli popraveni.
Každý rozhovor vede k soucitu s oběťmi a chápání těch, kteří jsou nuceni spolupracovat. Nikdo z nás nevíme, jak by jsme se na jejich místech zachovali.
Mytologie Slovanů
Aleksander Gieysztor
Vynikající. Vynikající a ještě jednou vynikající.
V předmluvách a doslovu jsem se ztrácel, nejsem odborník, jen si občas rád přečtu něco z historie.
Samotný přehled bohů, pátrání po významů jejich jmen, funkcí, popis rituálů podpořený citáty z kronik bylo pro mne úžasným,překvapivě poutavým a téměř dobrodružným čtením.
Nechybí stránky poznámek, odkazů a obrázků.
Překvapivé, kolik z pohanství je po tolik let rozptýleno v pohádkách, bájích a folklóru.
Zpočátku velký strach z nezáživnosti byl dokonale rozptýlen.
Prozatím pro mne asi letošní nejlepší kniha.
Co letošní?
Možná vůbec.
:-)
Zřídla
Kristýna Sněgoňová
Působilo to na mne dojmem inspirace Lukjaňenkovými Hlídkami.
Ale bylo to mnohem temnější, stručnější, postrádající tu "širokou ruskou duši", což vůbec neškodilo.
Střídání děje v čase a ve vyprávění osob rafinovaně poutá pozornost v četbě.
Sněgoňová píše tak dobře, že u její prvotiny Krev pro rusalku a Město v oblacích si stále pamatuji o čem to bylo. Zřídla budou také patřit k nim.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Pro mne to bylo něco jako poetický horror s prvky magického realismu a to já tedy můžu.
Ovšem co nesnáším,je sběr.Čehokoliv.I švestek na slivovici nebo rybízu na víno.
Výjimkou jsou houby.
Proto mi vášeň hrdinky byla cizí a trochu nepochopitelná.
Příběh je ale tak poutavý,že jsem se o tuto bytost,ať psychicky nemocnou či ne,při čtení bál a docela prožíval její psychické stavy.Fandil jsem tomu ,co bych spíš nazval jinakostí než nemocí,a její odvahou za ní stát ,ať se děje cokoliv.
literární ztvárnění vnitřního života hrdinky je mimořádné a poutavé.
Krátký proces
Richard Sklář
(SPOILER) Jakože se mi to dost libilo. Poněvač tam jezdili a furt něco řešili po Ostravě, Orlové, Petřvaldu, Karvine a dokonce Petrovicach, kaj bydlim, takže cosik s tych mist jakože znam.
A bylo to napinave, a aji dost srandovni. A jak tam vyslychali teho "tychuja"a" kňourače", tak to bylo jak z teho Tarantina. A aji jine pasaže.
No fajne to bylo. I se zminili o vraždě petrovickeho faráře po válce, to jsem čuměl. Akorát ho ve skutečnosti zabili jinak.
Fajně jsem si počital a pobavil.
Závěrečné ohodnocení celé trilogie dávám za čtyři, některé pasáže opravdu moc popisné. Na druhé straně zákulisí regionální politiky a popis Ostravsko - Karvinských "cigslumů" věrohodný.
Chtělo by to míň stran a víc vyváženosti.
Ale jinak "fajne"
Anděl smrti
Richard Sklář
Tenhle díl bych přirovnal k ostré krvavé ostravské klobáse, která nemusí být pro mnohé stravitelná. I když se překvapení prvotiny Vila na Sadové už nekonalo, a je nahrazeno brutalitou na hranici snesitelnosti, přesto se jedná v rámci žánru akčních thrillerů o lehce nadprůměrné čtení.
Jen té spousty popisů příprav jídla a hledání záchodků je škoda.
Tohle by chtělo hodně škrtat.
Protože my ve věku Bo a Říďy víme o co se jedná a není třeba nám to stále připomínat.
:-)
Na východ od ráje
John Steinbeck
Nezbývá, než přidat další pochvalný komentář. Knihu jsem se rozhodl přečíst poté, co jsem na ni narazil ve zmínkách v komentářích ke knihám Pollocka, že je "to něco jako Na východ od ráje".
Nic není vzdálenějšího pravdě.
Z Pollockových knih vám zůstane v hlavě pár nechutností a bezmocnost.
Z "Na východ od ráje" mám pocit, že Steinbeck svou zemi, lidi, jejich prostý život, víru v Boha a zásady, velice miloval. I přes psychopaty typu Kate, jí podobné a přes falešnou morálku přelomu 19 a 20 století.
Ta láska z textu přímo čiší. A dodává naději a odvahu.
O tom,že se jedná o "VELKÝ" román, za jehož napsání by se hromada spisovatelů nechala upsat ďáblu, se snad nebude přít nikdo.
Jediné, co mi kazilo zážitek, je tohle e-vydání. Překlepy, zkomolená jména.
"A teď vyslovím pravidlo – každý velký a trvalý příběh se musí dotýkat všech lidí, jinak by nepřetrval. Cizí a odlehlé motivy lidi nezajímají – jenom ty hluboce osobní a důvěrně známé.“
" Známe jen jeden příběh, o který jde. Všechny romány, všechna poezie jsou založeny na nikdy nekončícím zápasu dobra a zla v nás samých. A napadá mě, že zlo se musí rozplozovat vždycky znovu a znovu, kdežto dobro a ctnost jsou nesmrtelné. Neřest má vždycky novou a čerstvou mladou tvář, kdežto ctnost je velebně ctihodná jako nic jiného na světě."
" A cítím, že jsem člověk. A že člověk je něco ohromně důležitého – snad důležitějšího než hvězda. Nemyslím to jako teologii. K bohům mě netáhne nic. Ale znovu jsem se zamiloval do toho třpytného nástroje, do lidské duše. Je to ve vesmíru něco zázračného a jedinečného. Věčně na ni něco útočí a nikdy ji nic nezničí – kvůli tomu slovíčku ‚můžeš‘.“
Dobrá znamení
Terry Pratchett
Nadprůměrně vtipná bláznivá komedie na téma o konci světa s myšlenkou, že o něm si vlastně nakonec lidé rozhodnou sami,a jakékoliv nebeské či pekelné mocnosti s tím vlastně nemohou nic udělat. Až na tamtoho jednoho...
:-)
Bavil jsem se skvěle a z postav Newt je mi velmi blízký, co se týče schopností opravovat vše,co se týká věcí, jež začínají slovem elektro.... atakdále.
Spolupráce Pratchetta s Gaimanem se velmi povedla.
Seriál jsem ještě neviděl, musím to napravit.
Loutkář
Jostein Gaarder
Za mne je to citlivý a intimní příběh osamělého člověka toužícího po společenství.Lingvistické a etymologické vsuvky byly pro mne velmi zajímavé i když o těchto oborech nevím nic.
Nebo snad právě proto.
Trujkunt
Petr Sagitarius
Představte si seriál Rapl umístěný na Jablunkovsko. Vyšetřovatel je neskutečně neuvěřitelný a pro mne nesympatický "mačo". Trocha reality je ve vztazích mezi domorodci a historií regionu, od níž se odvíjejí případy a to už je dosti zajímavé.Co novela ,kvalita stoupá.Jen škoda podbízivosti v erotických scénách.
Ale...czemu ni....
Deník citového vyděrače
Simona Monyová (p)
(SPOILER) Příběh končí tak náhle,že jsem si myslel,že došlo k nějaké chybě při stahování e-knihy.Podle komentářů už vím,že nedošlo,což je škoda.
Nechce se mi věřit,že by sebevědomá ,dominantní Alena přehlédla,že si za muže vzala psychopata.Dalo by se to vysvětlit tím,že jí vlastně bylo fuk,koho si bere,hlavně,aby se jí okolí neposmívalo,že je ve svém věku ještě sama a bez dětí, a také aby měla klid od své věčně prudící matky.
Celkem dobrý psychothriller,u něhož se lze zasmát Aleniným postřehům a ironii,ale úsměv zamrzá na tváři při čtení Františkova deníku.
Umocněno popisem pocitů nezávislého sebevědomého člověka,jenž se ze dne na den stane závislým na pomoci druhých.
Škoda toho neukončení,za sebe bych dal víc hvězd.
Isidorias
Daniel Klabal
(SPOILER) Cesta muslimského obchodníka ke křesťanskému Bohu na pozadí osmansko-křesťanských válek.I tak by se dalo vyprávění popsat.Vyprávění o hledání blízkých a poznávání marnosti lidské touhy po moci a bohatství.
Stylem mi připomínalo Waltariho Krvavou lázeň,ale bez ironie.
Číst dlouhá květnatá souvětí mi nevadilo,naopak jsem si je užíval a nemohl se od čtení odtrhnout.
A co možná z knihy dělá vyjímečný literární počin,je nenásilný přenos autorovy pravoslavné víry a myšlenek do textu ,a přitom to nepůsobí dojmem propagace,ale jedná se o plnokrevné dobrodružství s bojovými krvavými scénami,a zároveň místy,kde se hrdina zamýšlí nad svým vztahem k Bohu.
Nejlépe vystihuje knihu asi poslední odstavec recenze na I literatuře.cz :
"V dnešní době, plné jazykových experimentů, literárních snah šokovat nebo se jinak vymezovat, a především v době, která již tak dlouho tvrdí, že „román je mrtev“, působí toto klasické dílo „jako z dřívějších časů“ s pevnou výstavbou děje, jednotlivými propracovanými epizodními příběhy a již zmíněným čistým spisovným jazykem vskutku osvěžujícím dojmem. Nehledě na dobrodružné a dramatické zápletky máte pocit jakéhosi smíření, které románu vdechl autor tím, že nikdy zbytečně netlačí, nespěchá, ale ani se neloudá a nezasekává. Kniha plyne jako život. A nejspíš tak i vznikala, pomalu, pečlivě, krok za krokem bez zbytečného spěchu až ke správnému momentu dozrání.
Korespondence Josefa Zvěřiny a Aleny Falerské
Lucie Šmídová
V Katolickém týdeníku jsem narazil na upoutávku o knize a v hlavě se mi usadilo,že bych si ji měl přečíst,i když o Josefu Zvěřinovi a Aleně Falerské jsem nevěděl vůbec nic a témata o kterých spolu korespondují,jsou mi velmi vzdálená.
Po přečtení lituji,že jsem si knihu nekoupil tištěnou.
Obohatila mne o seznámení s výraznými osobnostmi,dobou, a místem kde působili, a přiblížila mi témata duchovní,o kterých jsem si myslel, že mě nebudou zajímat.
Samotná korespondence je čtivá,jiskřivá,Zvěřina v ní působí jako vnímavý,chápající člověk přístupný jakékoliv kritice a podnětem ze strany nesmírně inteligentní a upřímné Falerské.
Vzhledem k tomu,čím v životě oba prošli,o čemž se lze dočíst v úvodu,nezbývá než obdivovat jejich houževnatost i humor.
Na konci knihy jsou uvedeny práce,kterých se korespondence týká.
Na závěr pár citátů:
"Myslím si, že je zcela jednoznačné, že žádná jistota neprovokuje k přemýšlení. Když je jednou něco jisté, dané atd., nač o tom moc přemyšlovat. A v tomto smyslu je nejistota tedy žádoucí. Je to taková řekněme racionální nejistota, vědomí nedostatečnosti poznání, vědomí, že na poznání, je nutno neustále pracovat. Je to nejistota provokující k aktivitě, k práci. Nejistota, která opravňuje k svobodě myšlení a tuto svobodu také dává, pokud za ní stojí víra ve schopnost člověka, lépe řečeno přesvědčení o schopnosti člověka."
"Nežádám tvrdou discipli-novanost a bezvýhradný souhlas. Prosím, jak víte, o nesouhlas. Děkuji, že jste svůj nesouhlas vyslovila. Myslím si, že je to hlas, který přesahuje Vás, neboť tuším, že více lidí si myslí, co jste napsala."
"Když člověk mluví s přáteli, nepřednáší, říká, co si myslí, co pokládá za správné, nepodává znalecký posudek.
Během hovoru se to mínění třeba i změní, opraví, vylepší a zrovna v tom je také cena těch hovorů. Předpokládá to jistě osobní zaujetí (řekla bych angažovanost, kdyby to nebylo tak užívané slovo), vzájemnou důvěru v dobré úmysly a zájem na poznání."
"Myslím, že někoho dovede civilizovat i pouhý fakt, že se s ním mluví. Protože ten někdo si pak nepřijde jako obležená bašta a zjis-tí třeba, že i s těmi druhými je řeč a že nekoušou na potkání. A třeba si hrozně oddechne, třeba se přestane tak hrozně bát a vidět černobíle a tím už se pomaloučku začíná civilizovat".
Ďábel
Donald Ray Pollock
Přehlídka zvrhlosti,krutosti,násilí a beznaděje.Tohle čtení není pro starého Tony sojku.Předpokládám,že cílem napsání byla autorova snaha ukázat Ameriku bez pozlátka a iluzí.Jenže to já už dávno vím,četba mě nepřekvapovala,jen znechucovala.Subjektivně hodnotím nízko,objektivnost přenechávám literárním odborníkům.
Bůh v zahradě a jiné vize
Theodore Sturgeon
Povídky zaměřené protiválečně a sci_fi ztratily od čtyřicátých let minulého století na aktuálnosti a působí úsměvně, ovšem hororové působí děsivě ,i když byly napsány tak dávno.
Christianizace a utváření křesťanské monarchie
kolektiv autorů
Chtěl jsem si přečíst jen práci věnovanou christianizaci Moravy a Čech, jako doplněk k četbě "Svatých Kacířů", nakonec jsem si přečetl i ty ostatní. Přiznám se, že někdy jsem listoval, ale také se pozastavil a přečetl pasáže které mne zaujaly. Třeba zvyky pohanství před křesťanstvím, jejich vymýcení, vztah panovníků.
Objektivnost jednotlivých prací sice trochu, zdá se mi, vede k potlačení dramatických jednotlivých lidských osudů v tak významných časech, ale beru to jako daň za snahu o co největší historickou přesnost.
Nebeská hostina
Donald Ray Pollock
Občas mi připadalo,že v popisu zvráceností,pornografie a bizarností postav autor trochu"tlačí na pilu",podle mne v zájmu šokovat a dobře prodat.Přesto lze v některých postavách a jednáních vypozorovat při čtení "klubání se " jakoby zárodků lidskosti a "normálního "jednání.
Jistěže tehdy byla drsná doba,drsní lidé a jejich jednání,ale jejich množství převažující nad slušnými a "normálními"se mi zdá přehnané.
Jinak mi to připomínalo "Bonny a Clyde " smíchané "Amarcordem.
:-)
Netrpělivost srdce
Stefan Zweig
Mohou ochrnutí citově vydírat stejně jako zdraví lidé?Vynucovat si lásku druhé osoby?A může mladý nezralý muž,i když je vojákem a žije ve vojenském režimu podlehnout a téměř si nechat rozbít tímto nátlakem vnitřní duševní stabilitu?
Zweig svým téměř analytickým románem přesvědčuje,že ano.A scéna,kdy Edita před Hofmillerem upadne a on si uvědomí falešnost svého soucitu ,je nezapomenutelná.
Ostatně,celý román je nezapomenutelný.Myslím,že nejen pro mne.
Lodě ze západu
Paul Kearney
Tuhle zběsilou jízdu asi nešlo ukončit jinak, než prudkým vykolejením s hromadou obětí.
:-)
Bude se mi po nich stýskat a celkově ságu hodnotím velmi vysoko, až nad přeceňované Písně ledu a ohně.
Druhé císařství
Paul Kearney
Opravdu ucelenější a lepší než roztahané a neukončené Písně ledu a ohně.
Válečné vřavy, intriky, trocha nezbytných krutostí a hlavně mistrovské vyprávění.
Kladu si otázku, proč sága jako celek, nevychází v nějaké edici Mistrovská díla fantasy, ale skončila v Levných knihách....
