tonysojka komentáře u knih
(SPOILER) Velmi zajímavý vhled do "třinácté komnaty" našich severních sousedů ,co se týče jejich soužití s Židy .Oceňuji upřímnost v tématu a věrohodnost popisu stavu muže, kterému se podařilo perfektně rozbít vlastní rodinu.
Ovšem téma židovských pogromů a legend se mi zdá příliš krkolomně naroubováno na kriminální případ tzv. "normální domácí zabijačky ze žárlivosti".
Přesto se mi to líbilo více jak některé "severské "krimi" ,jenž se u nás vydávají snad rychleji a v množství větším, než vyjíždějí auta z Hyundai z Nošovic.
A Sandoměř popsána tak ,že mám chuť na výlet.
Poprvé jsem četl opravdu dávno a teď, abych si připomněl před návštěvou filmu. Nedokázal jsem tehdy v mládí ocenit originalitu a perfektní propracovanost, jakož i styl vyprávění, očekával jsem tehdy spíš víc akce, přemýšlet a vychutnávat příběh se mi nechtělo.
Nyní se připojuji k chválícím komentářům a žasnu, jak je Duna stále aktuální.
A film je velikou poctou textu, vymazlený vizuálně i hudebně. Stejně jako kniha je velkým zážitkem.
(SPOILER) Umělecký příspěvek k válečným dějinám zdejšího regionu ztvárněný z polského úhlu pohledu .Je třeba si uvědomit,že tehdy většina obyvatel Životic a okolí byli Poláci ,z 36 obětí bylo 28 Poláků a 8 Čechů.
Zpracováno poutavě,umělecká fikce je věrohodně zakomponována do historických reálií .
Příjemné čtenářské překvapení.
Přímočaré, akční, bez zbytečných "kudrlinek" a odboček. Na tohle pokračování jsem byl moc zvědav a nebyl jsem zklamán. Autorka udržela vysoce nastavenou laťku z prvního dílu, u některých částí se mi vybavovaly vzpomínky na nejlepší scény z filmu "Vetřelci" nebo "Válka zítřka".
Tahle holka opravdu převyšuje dílka "Kotleto _Kyši a mám pocit, že nejen jeho v našem malém českém fantasy" rybníčku ".
V jejich příbězích je podle mne" něco navíc "
To, jak má chlapy a jejich touhu po dobrodružství" přečtené " a umí to ztvárnit tak, aby z toho nebyla jen další fantasy hloupost.
Lužinova obrana :
Precizní rozbor mysli psychicky nemocného, geniálního šachisty v emigrantském prostředí.
Pozvání na popravu :
Nedočteno. Tahle groteskně absurdní věc mi vyloženě při čtení lezla na nervy.
(SPOILER) Čteno podruhé asi po dvaceti letech a myslím si, že jsem si knihu ještě více vychutnal než tehdy.
Podle mne je to zatím ten nejinteligentnější,jazykově nejbohatší a nejhravější a nejvtipnější erotický román, co jsem kdy četl.
Přesně a s humorným nadhledem popisuje to, čemu se říká mužský chtíč, tu touhu dobývat ženy v jakémkoliv věku.
I když Nabokov by se termínu "erotický" bránil a o těchto románech si myslel své, cituji z jeho doslovu :
"Že můj román skutečně obsahuje různé narážky na fyziologická nutkání úchylného člověka, je čistá pravda. Nejsme však děti, nejsme nevzdělaní mladiství delikventi ani mládenci z anglického gymnázia, kteří po noci homosexuálních radovánek musí přetrpět paradox četby antických klasiků ve verzích pro mládež"
Dále si dovolím uvést ještě pár citátů, jimiž vtipně komentuje své dílo :
" Jsou jemné duše, které by prohlásily Lolitu za bezvýznamné dílo s odůvodněním, že je nic nenaučí. Nepíšu a ani nečtu didaktickou prózu, a přes tvrzení Johna Raye neobsahuje Lolita žádné morální ponaučení. Pro mne existuje prozaické dílo pouze do té míry, pokud mi poskytuje to, co zhruba nazvu estetickým blahem, čili pocit být nějak, někde napojen na jiné stavy bytí, kde je umění (zvědavost, něha, vlídnost, extáze) normou. Takových knih není mnoho. Všechno ostatní je buď dobový brak, nebo to, co někteří nazývají literaturou velkých idejí, která se velmi často neliší od dobového braku přicházejícího v ohromných sádrových blocích, jež jsou opatrně přemísťovány z jednoho století do druhého, dokud se neobjeví nějaký odvážlivec a s rozmachem do Balzaca, Gorkého či Manna nepráskne kladivem."
" je ale také pravda, že v dnešní době je pojem „pornografie"
synonymem pro průměrnost, komercialismus a určitá závazná pravidla vyprávěcí metody. Obscénnost musí kráčet ruku v ruce s banalitou, jelikož jakýkoli druh estetického zážitku musí být venkoncem nahrazen nenáročnou sexuální stimulací, která vyžaduje tradiční slovo nutící pacienta k rozhodnému činu. Stará zkostnatělá pravidla musí pisatel
pornografického díla zachovávat, aby jeho pacient pociťoval stejný pocit jistoty, že bude uspokojen, jako jej zažívají kupříkladu milovníci detektivních příběhů, v nichž, nedáte-li si dobrý pozor, se k milovníkově znechucení vyklube ze skutečného vraha umělecká originalita (kdo by si dejme tomu přál, aby detektivní příběh neobsahoval jediný dialog?)."
"Literární znalci se rádi obírají následujícími problémy: „Jaký je autorův záměr?", anebo ještě hůře, „Co tím chce básník říci?" Já patřím shodou okolností mezi autory, kteří si v začátcích práce na nějaké knize nekladou před sebe žádný jiný cíl než se knihy zbavit a kteří jsou v odpovědi na otázku, jak vznikala, odkázáni na takové dřevní pojmy, jako je interakce inspirace a kombinace, což, připouštím, zní, jako když kouzelník vysvětluje jeden trik předvedením druhého."
A poslední :
" Mou osobní tragédií, do které nikomu nic není a být by nemělo, je skutečnost, že jsem se musel zříci své mateřštiny, svého nespoutaného, bohatého a nesmírně tvárného ruského jazyka, ve prospěch druhořadé odrůdy angličtiny, zbavené všech těchto ústrojí: matoucího zrcadla, černého sametového horizontu, samozřejmých asociací a tradic, jimiž domorodý iluzionista s vlajícími krovkami fraku následuje po svém dědictví otců."
Za mě je Nabokov mistrem práce s jazykem, jemným humorem, sebeironií a hrou se čtenářem.
Podbízívé erotiky mírně ubylo,citová nedospělost vyšetřovatele, téměř čtyřicátníka Sarana se stává uvěřitelnější, když si uvědomíme, jak jsme byli v tomto regionu vycvičeni k výkonu v práci a konzumu.
Samotné novely připomínají knihy Dominika Dána, jen jsou stručnější.
"Bo nima času na glupoty!"
Velmi příjemné vyprávění,jímž místy vykukuje drsná realita anglického venkova.Je poznat,že si jej autor zamiloval a píše o něm s úctou a láskou.
Vzdálenost mezi mým světem, nitrem, dobou a pravdou a světem a nitrem, dobou a pravdou Jakuba Demla mi brání "Zapomenuté světlo" hodnotit. Oceňuji v něm upřímnost, spontánnost a jakési rebelství vůči..... vlastně všemu.
Zajímavé setkání, které snad časem budu brát jako počátek o větší seznámení se s ostatním jeho dílem.
Magický realismus po rusku o sovětském revolučním teroru.
Příjemné čtenářské překvapení.
Přidávám se k níže uvedeným pochvalným komentářům. I přes určitou rozvláčnost a spletitost příběhu je vypravěčské umění paní Klevisové dokonalé.
(SPOILER) Radek 99 a Chloe. leknin to napsali výstižně.
Zpočátku mě drby o sexuálních úchylkách spisovatelů a umělců a jejich vlivu na díla zajímaly, ale po čase začaly unavovat.
Jsou prokládany údajně "skutečným" příběhem autora a fiktivním Evžena.
Kniha na mě působila jako napodobenina Kunderových románů, kdy vypravěč občas komentuje příběh s ironickým odstupem, tento komentář má dokazovat, že soukromý život a názory autora nemají nic společného s dílem. Mimochodem, autor se s Kunderou znal.
Neustálé úvahy, kolik slavní umělci v dílech zatajovali se svého soukromí, nebo naopak popisovali ve vymyšlených postavách, mi začaly časem být jedno. Přeskakoval jsem stránky a koukal, kolik mi zbývá do konce. A to je špatně.
Snad až časem čtenářsky vyzraji, dočtu a ohodnotím lépe.
Čteno jako doplněk k Čornejovu "Jan Žižka "
Navzdory "staročeštině" četlo se mi plynule a snadno. Dlouhé popisy mi vůbec nevadily, naopak krásně vybarvovaly obrazy epické i statické, charaktery uvěřitelné, nezdálo se mi, že by Jirásek vyloženě stranil husitům.
Nevyhýbá se vyprávění o krutostech obou stran i o vznikajícím blouznivém sektářství.
Doslov napsaný Nejedlým je ukázkou komunistické propagandy, schopné zneužít čehokoli k prezentaci své ideologie.
Jinak souhlasím s uživatelem Hotovson, Vondruška na Jiráska nemá ani zbla.
Po přečtení knihy a některých komentářů zde vyjadřujících se k audioverzi jsem se rozhodl, že si ji také poslechnu.
A musím přiznat, že načtena tak výborně, že musím přidat hvězdu do plného počtu.
Výjimečný poslechový zážitek, jakého se mi dostalo naposled u Nebezpečných známostí, které jsem četl i poslouchal.
A poslech byl také malilinko větší "umělecký" zážitek.
:-)
(SPOILER) Díly skládačky, rozházené v předešlých dílech do sebe zapadnou a vytvoří děsivý obraz krutého světa, ve kterém nemá nic cenu, jen boj o moc.
A Správce, ten opíjející se parchant s bolavým srdcem, rozehrává složitou hru, jejíž konec tak docela neukočíruje.
Mně také ten hajzl bude chybět.
:-)
Propracovanější než první díl. Brutálnější, krvavější, ale ne akčnější.Dialogy rozvláčné,"tarantinovsky" cynické. Popis scén z válečného běsnění by udělal pacifistu i z toho největšího obdivovatele hraček vyrobených k zabíjení.
A... Aleno _S.
Hrdina není vůbec šikula.
Je to nešika, zlomený válečnými hrůzami, zbaběle se utápějící v alkoholu a drogách.
Občas se u něj projeví něco jako že by dobré srdce a smysl pro spravedlnost, která ho vede k neuváženým, nesmyslným činům, za což se mu kope do držky atd..
Zkrátka, typ literárního hrdiny, kterému fandím.
:-)
A mě se to prostě líbilo. Je to klišé, ano, hrdina co má víc problémů sám se sebou než s okolím, na co šáhne to zvorá, celý příběh se žene po falešné stopě, aby nakonec svou primitivní prostotou případ vyřešil.
A ano, jak níže uvedeno, jako bych četl knihu mého oblíbence Mirka Žambocha.
Skvělé odpočinkové dobrodružné čtení.
Publikace nádherná formou i informačně bohatým obsahem.
S níže uvedeným komentářem Jackjelly se plně ztotožňuji.
Jen dodám, že po přečtení jsem dostal dojem, že Žižka je osobnost, která bude stále dělit lidi na jeho obdivovatele nebo protivníky, nic mezi tím i přes veškerá bádání.
Vděčím autorovi za vhled do myšlení lidí tehdejší doby,do vykreslení tehdejších politických "tanečků", výměny "stran" ve svůj prospěch a nakonec i za jeho úvahy a informace, jež mohou vést k přemýšlení o historickém bádání vůbec.
A mimo jiné, v popisu husitské revoluce, je popsán vzorec všech následujících revolucí se vším všudy, přesně se opakujících událostí. Na začátku bývá nadšená propagace tzv. "duchovního boje bez násilí", která se pak zvrtne v krvavý teror.
Asi je to dědičným "Kainovým znamením" na čele našich předků.
Čtěte!
Množství stran a jmen se nelekejte!
:-)
Četl jsem asi na přelomu osmdesátých a devadesátých let v prvním i druhém vydání a dodnes nezapomněl. Tudíž koupit a přečíst tenhle překlad úplného originálního nezkráceného textu s dvěma předmluvami a doslovem bylo pro mě radostnou událostí.
Na své si přijdou ti, kteří rádi u čtení přemýšlejí i ti, co rádi temné akční sci-fi.
Kvalita prověřená časem i konkurencí.