tonysojka komentáře u knih
Precizní zpracování tématu,spojené s maximální úctou k faktům,obětem i současníkům.
Mě kombinace dokumentu a vyprávění nevadila,právě naopak,nutila ke čtení.
Detailní popis událostí svou střízlivostí působí místy až děsivě.
Paní Lednická stvořila pro místní region vyjímečné dílo.
......."Zase se mě zmocňuje ten pocit, že žiji v bdělém stavu ve snu někoho jiného....."
Tenhle pocit jsem prožíval při čtení a zároveň žasl nad kvalitou hraní si se čtenářem a přitom zvládnout téma tak ,aby to nebyla blbost,jak často u mnoha současných thrillerů bývá.
Prostě krásná poctivá práce psaní detektivek minulého století,kombinace logiky a napětí a zábavy
Ke knize jsem se dostal díky zmínce v komentáři k Šikmému kostelu,který byl zároveň srovnáním s výsledkem,že Černá země je lepší.
Černá země je vyprávění o stejné době a regionu,mistrně propracované,poetické místy až na hranici exaltovanosti a zároveň drsné a tím pádem vzbuzuje při čtení velké emoce.Tomu všemu se Lednická vyhýbá,patrně aby její vyprávění nesklouzlo do nějakého regionálního braku. Udržuje si odstup,který Martínek neměl,žil ve stejné době,byl angažovanější,více prožíval sociální problémy a možná i trochu podlehl iluzím o sociální rovnosti,tak jako některé z jeho postav.
Přesto si myslím, že Šikmý kostel je stejně dobré,propracované výjimečné dílo,právě proto že vypráví z odstupu sta let,nezatížené dobovou rovnostářskou sentimentalitou.
Každopádně čtení Černé země byl pro mne skutečným čtenářským zážitkem a mohu jen doporučit
Čteno i posloucháno. Přednes pana Kaisera byl úžasný a pro mé vnímání veršů lepší než čtení. Trochu mi to rušil projev pana Putny,ale časem jsem si na něj zvykl,jeho poznámky a vědomosti byly pro mě cenné.
Z hlediska mého poznávání osobnosti pana Jirouse se jedná o velmi dobré a užitečné dílo,z něhož jsem si odnesl zážitek i poznání.
Čtení únavné jako pochod v tajze,konec daleko jako břehy civilizace.
Téměř nedočteno.
Po vynikající Paměť mojí babičce jsem zklamán.
Střízlivá,akční,realistická pocta záchranným složkám.Čest práci lidem,jejichž nasazení a riziko bereme jako samozřejmost.
V odborném textu jsem se sice spolehlivě ztratil, ale přesto tato publikace na mne velmi zapůsobila výpravností, fotografiemi a mapami, to vše na kvalitním papíře.
Nádherná kniha, která bude mít své stálé místo v mé knihovničce.
Ta kniha je úžasná. Rozhovory mne seznámily s lidmi ,kteří pracují jakoby v pozadí a jejich práci většina z čtenářů při čtení bere jako samozřejmost. Zatímco na wikipedii vyhledávají životopisy a díla úspěšných autorů, překladatelé jsou v pozadí. Stručné portréty lidí, pro které bylo překladatelství nejen povoláním ,koníčkem nebo zaměstnáním, ale hlavně, službou.
Českému jazyku ,jazykům z kterých překládali a nám, čtenářům.
Za to jim patří veliké díky !
Příručka ,která v dnešní internetové době trochu ztrácí smysl.
Dáno do nedočtených,bo jsem si myslel, že je to třetí díl a přitom je to sedmý.
:)
Vzhledem ke kvalitě textu, vysokému noir a těžké melancholii se k němu snad časem pročtu.
:)
(SPOILER) Nemám co vytknout.
Tuhle tankovou jízdu územím připomínajícím "Zónu "z "Pikniku u cesty" jsem si opravdu užil.
Při čtení se mi vybavovaly vzpomínky na skvělý polský seriál ((i když ideově zkreslený) "Čtyři z tanku a pes.";nebo film "Železná srdce".
Je to v žánru zábavné "military fantasy“ ( mé osobní vymyšlené pojmenování)velmi detailně propracované dílo, svědčící o tom, že pan Žamboch miluje dobrodružství,čest a být na správné straně.
Postava Maxe Bronštejna ztělesňuje vlastně takového jakoby military fantasy rytíře,co se týče zodpovědnosti za ostatní, chování vůči rodině, ženám a nakonec vůči vlastnímu svědomí.
Jakoby rytířský kodex přenesený do žánru braku.
A proč ne.
Za mě velmi povedené.
A závěr ?
Měl jsem obavy aby nebyl laciný nebo snad ,nedej bože, nedokončený!
Ne.
Zvládnuto bravurně!
Odejít do záře zapadajícího slunce se dá i tak,aby se u toho neprskalo smíchy.
:)
..."Kam byste se schovali, kdyby do vás šily dva kulomety a vás už to přestávalo bavit?“ položil jsem řečnickou otázku.
„Hodně rychle bychom umřeli,“ odpověděl Hrabě."
Vždy jsem měl slabost pro Žambochovy postavy "osamělých vlků " typu Koniáše,Baklyho a teď Maxe Bronštejna. Jeho nekorektní "propagace " kouření a popíjení alkoholu je vcelku humorná a sympatická. A Maxův morální kompas není asi zas tak špatný,podle toho jak je hezky popsán jeho vztah k mamince plný lásky a úcty. A že se vyprávění místy vleče?
Co bychom chtěli od veterána fantasy a sci-fi? Už má nárok na zralost,pomalost a moudrost.
Začal jsem poslouchat audioknihu a vyprávění mě tak zaujalo,že jsem si pořídil knihu tištěnou a dočetl.Je pro mne informačně cenná,co se týče jak období padesátých let a pronásledování a věznění církevních představitelů,tak vzpomínek jak to bylo s tzv. "Čihošťským zázrakem",nebo "Babickým případem".Také jsem se dozvěděl několik podrobností o přátelích pana Tajovského,jakými byli třeba Jakub Deml, Jan Zábrana,Bohuslav Reynek,Anastáz Opasek a jiných.Výpovědní hodnota vyprávění o průběhu procesu a životě ve vězení je pro mě velmi vysoká.
Kniha je doplněna vzpomínkami známých pana opata,fotografiemi a ukázkami z dobového tisku.
Myslím,že tak dobrou práci jsem ještě nečetl.
Nejenže je strhující, krutý, temný, drsný,ale zároveň vyjadřuje naději, že všechno zlo a smrt mělo smysl.
Pro mě jako neznalce v oblasti tzv.komiksů překvapivě hluboká myšlenka ztvárněná nádhernou kresbou na minimálním prostoru.
V mém žebříčku autorů fantasy,kde se klade důraz na určitou, řekněme,drsnost,reálnost,cynismus, sarkasmus a černý humor,je pro mě Abercrombie naprostá jednička.Kromě jeho odskoku do adult.
Zároveň v jeho knihách lze vyčíst poselství o nesmyslnosti a krutosti válek a touhu postav po normálním životě bez utrpení.
Dvě hlášky z mnoha,u nichž jsem se zasmál nahlas:
".... Ale no tak, kaprále.Ještě trocha nekázně a povýším i vás!
To bych raději strčil hlavu do oprátky!"
A :
...."Ale poslušnost je zvyk, který se dá těžko zlomit. Zeptejte se na to kteréhokoliv psa."
Závěr tohoto dílu byl i pro mě překvapením a dává netušené možnosti dalšího.
Nemohu se dočkat.
Naprosto souhlasím s hanzmb.Za mně není k tomu nic víc dodat.
Myslím, že ani četníci ze Saint-Tropez by při vyšetřování nenadělali tolik chyb jako místní nesourodý policejní tým.A byla by přitom trochu legrace.
Ale jako román o vztazích mezi obyvateli jedné malé polské vesnice a domácím násilí to funguje docela dobře.
(SPOILER) Pod nevinným názvem se skrývá příběh,jehož realitu žádná fantazie nepřekoná.Vyprávění o neuvěřitelných krutostech,jichž se dopouštěli za války ve Lvově Ukrajinci,Rusové a Němci na Židech.O ohromné vůli přežít,zachovat si zbytky lidské důstojnosti,hašteření i lidské solidaritě,která je místy paradoxní.Polák pomáhájící židům přežít v kanalizaci je bývalý lupič,katolický konvertita a jeho manželka je antisemitka."Chodž sobie za swojimi žydami!"vyhání ho.Přesto mu pomáhá také.Jistě dělali to za peníze,ale také v případě prozrazení jim hrozila okamžitá smrt zastřelením.
Podle knihy byl natočen Agniezskou Holland film "V temnotě".
Procházka tak trochu narušenou myslí hlavní postavy.Při čtení se mi vybavovala jak kniha Pod skleněným zvonem ,zmíněná v doslovu,tak třeba Vyšlapaná čára nebo Do tmy.
Po skvělé Alias Grace či Příběhu služebnice jsem se hodně těšil,ale odcizenost vyprávění mé nadšení zchladila.Nějak jsem nepochopil důvod napsání knihy a nevysvětlil mi to ani doslov.
Příliš vysoký level pro mne.
Po dlouhé době konečně pořádně drsný, temný thriller, co jsem četl.
Čtivý, napínavý a hlavně ne hloupý.Kvalitu podtrhují občasné úvahy o životě a kriminalitě.