tonysojka
komentáře u knih
Vinobraní
Jan Kostrhun
"RADOST" to ve svém komentáři zejména poslední větou řekla za mne.
Nádherná novela.
Laskavé bohyně
Jonathan Littell
Z knih o válce nejdrastičtější,co jsem doposud četl.Detailní popisy masových poprav a běsnění v dobytých městech střídají poetické líčení krajiny a přírody;vytváří to zvláštní nepříjemné pocity odcizenosti. V mnohovrstevnatém ději jsou dlouhé pasáže z filozofie,lingvistiky,literatury a hudby.Vzdělaní a kulturní nacisté v diskusích obhajují rasistickou teorii a chladnokrevně,precizně odsuzují k nelidskému utrpení a smrti statisíce lidí.
Pokud by v knize bylo jen to,dal bych i pět hvězd.
Ale nechápu,jaký smysl mají pornografické pasáže a výčet hrdinových sexuálních nechutností v příběhu,který má být protiválečný a odsuzující vraždění celých národů.
Místo toho boří iluze o tom,že je člověk v jádru dobrý a nedává naději,podsouvá myšlenku že člověk je jen zvíře narozením spějící k smrti.
Po přečtení zůstává pachuť nihilismu,pocity špíny,marnosti.
Ale možná to byl autorův záměr,taková "léčba šokem" a já to nepochopil.
Napadlo mě také,zda se spíše nepotřeboval vypsat ze svých zážitků či pocitů,když působil v devadesátých letech jako člen humanitárních organizací ve státech bývalé Jugoslávie.
"...Poslušnost je nůž podřezávájící vůli..."
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Bílá voda je uměleckým ztvárněním represí komunistického režimu vůči církvím a řeholnicím klášterů z období padesátých let minulého století až po přetrvávající nenávist v současné době,jež je semenem,které se povedlo komunistům úspěšně do společnosti zasít a vydává stále plody. Je nutno ovšem dodat,že někteří představitelé církví jim v tom pomáhali.
Čtenářsky jsem byl spokojen,četlo se mi dobře,postavám jsem fandil a spoluprožíval utrpení a nenáviděl komunisty a jejich primitivnost a hrubost,ve fiktivních dokumentech jsem neměl problém se vyznat. Sympatické mi bylo,jak se osudy lidí přicházejících do Bílé Vody proměňují,bolestně ale k lepšímu,i když těžšímu úkolu v plánu,řekněme,Nevysvětlitelného.Autorka jako by při vytváření postav ze skutečných osudů tento plán i jeho zahlédla.
Ale zároveň se ztotožňuji s některými komentáři,které vytýkají například "přešlechtěnost",nebo nepochopení úlohy žen v církvi,podsouvání myšlenky svěcení žen v církvi,a nakonec že se jedná o tzv. "biederemeier román",čili román,který má ke skutečnému románu daleko.
Osobně se mě víc než Bílá voda dotkla kniha:"Byly jsme tam taky ",připadá mi ryzejší a údernější.
Bílou vodu bych viděl jako úvodní čtení k literatuře faktu o tomto temném období našich dějin.
A jako poctu pronásledovaných komunisty.
Dóm řetězů
Steven Erikson (p)
Jakoby Erikson říkal:"Vymyslel jsem pro Vás ve světě fantasy něco,co jste ještě nečetli a dlouho číst nebudete.Ale bude Vás to něco stát. Hlavně trpělivost,soustředění a čas. Budete unaveni ale spokojeni. Jako po výšlapu na nějaký kopeček. A nenutím. Berte to jak předkládám,nebo nechte být. "
Pro mne byl tento díl už velmi namáhavý,série se asi nedá číst na jeden zátah.
I přes velikou zvědavost na to co stvořil Erikson ve své mysli,cítím,že si zatím musím dát od Malazu pauzu.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Nedočtena po 140 ti stranách.
Vůbec ničím mě nezaujala.
Ani příběhem,ani popisem bažinaté přírody,vyprávěním,zkrátka nic.
Další velký humbuk...vlastně kolem čeho?
Myslím že na téma dětí "outsiderů"byla napsaná lepší díla. Napadá mě třeba "Spratek "?
Souhlasím s komentářem "drzaja ".
Ve stínu
Dominik Dán
Ale jistě že vrah je jasný hodně brzy.
Ale podle mě knihy Dána nejsou křížovky nebo osmisměrky,nebo příběhy od Agathy Christie.
Myslím si ,že to jsou taková retro vyprávění o práci policie ,šmrncutá realitou o podsvětí, provázáným s policií i politickými špičkami ,svérázným humorem,brutalitou a jediné co mi na nich vadí je jejich kolísající kvalita.
Přesto,když v knihovně v regálu uvidím novou "Dánovku ",okamžitě ji beru.
:)
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Číst o Werherově utrpení bylo pro mne utrpením a během čtení jsem také několikrát zvolal:"Veta,příteli,je po mě veta!"
Leč vidina splněného bodu čtenářské výzvy byla silou,která mě dovedla k cíli .
Myslím si, že to nebyla neopětovaná láska,čím Werther trpěl.
Trpěl touhou Lotty mít a to není láska.Kdyby ji miloval,poslechl by její rady vzmužit se,odjet a najít si jinou.
Připadá mi dokonce,že si své utrpení užíval. Včetně sebevraždy i když v posledních chvílích reálně popsaných, mu patrně došlo,co provedl za pitomost. Zkrátka,já se s touto klasikou míjím a nejsem schopen ocenit Goethovu genialitu.
Pro hrst dukátů
Juraj Červenák
Akčních scén,jimiž jsou Červenákovy příběhy pověstné,je v knize málo,vlastně jen dvě,na začátku a na konci,zbytek je detektivka,jejíž rozuzlení není problém předem odhadnout.
Přesto jsem nebyl zklamán,jako čtení na dovolené poslouží výborně.
Těším se na další díly.
O mé rodině a jiné zvířeně
Gerald Durrell
Vzal jsem si to na čtení na dovolenou na Korfu. Jako celek plní svůj oddechový účel, mě místy nezaujala,místy jsem se pochechtával nad příhody rodinky,celkově jsem to viděl na tři hvězdy,až popis souboje gekona s kudlankou a rozhovor s " matinkou " Kralevského mě zaujal natolik, že dávám čtyři.
Asi působení slunce a moře zavinilo,že kniha více nezaujala.
Ale na popis drožky,že je "vznešeně zchátralá",nezapomenu.
Spravedliví zrádci. Sousedé z Volyně
Witold Szabłowski
Jak se píše v anotaci,že příběhy svou brutalitou překonávají naši představivost,tak patřím k těm,co překonaly i mou.
A zároveň dávají naději příběhy lidí,kteří zachraňují, i když jim za to hrozí smrt.
V knize je kladena otázka,co je to za mechanismy,co z nás dělají vraždící monstra anebo zachránce.
Odpověď si asi musí dát každý sám za sebe.
Klubko zmijí
Dominik Dán
Dvě třetiny knihy rozvláčné,nezáživné až nudné,poslední třetina trochu nabrala tah na branku a spád.
Rozbor korupčního prostředí vysoké politiky ničím novým nepřekvapil.
Priepasť
Jozef Karika
(SPOILER) Jakkoliv jsou zde všechny námitky proti knize oprávněné(a ano, jsou),při pobytu na termálním kúpalisku Podhájska mě čtení opravdu strhlo.Snad že jsem četl v originále.
Nebo jsem měl delší odstup od Karikových knih,jak to doporučuje Hokr v recenzi.Nejsem obdivovatelem jeho díla ,i když jsem četl Trhlinu, Tmu,V tieni Mafie,Strach a Na smrt,po této snaze o válečnou generační zbytečně brutální epopej už vůbec ne.
Přesto popis předem prohraného boje z démonem z hlubin vlastní psyché,nebo démonem vnějším(autor dává na výběr a možno i kombinovat spojení obou variant)byl pro mne svým způsobem poutavý až uhrančivý.Střídání výher a proher spojené spojené s fantastickými vizemi téměř na úrovni Kinga,je dramatické a napínavé.A do toho popis Tater.Kdo tam někdy šlapal,musí ocenit.
Myslím,že práce na knihách o magii,které psal Karika před tím,než se dal na beletrii,v něm zanechala neodpověď na otázku,odkud pochází zlo,a i když v rozhovorech popírá vliv magie na své dílo,čtením lze poznat,že to tak zcela není pravda.Ten zabodnutý trn má v sobě.
Ano,opakuje styl,témata,jak se říká "vykrádá sám sebe",ale jen proto,že pořád hledá.
Kdo očekává horror ve stylu Hollywoodu bude zklamán.
Nedoporučuji slabším povahám a realistům.
Dům mrtvých
Steven Erikson (p)
Souhlas s kozel 89,trudoš a tanuki.
Tahle série opravdu vyvolává otázku zda je autor šílenec nebo génius.Sám jsem během let sérii několikrát zkoušel rozečíst a vždy jsem skončil s Měsíčními zahradami.Vypadá to že na Eriksona musí fanoušek fantasy jakoby tak nějak čtenářsky "dozrát."Ovšem tento díl jsem přečetl v pohodě a opravdu si ho užil.Ale vzhledem k počtu dílů a stránek přede mnou se obávám ,zda sérii na stará kolena vůbec stihnu dočíst.
:-)
Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství
Tomáš Prokůpek
Spíše více parodie než úcty obsahují tyto moderní příběhy a chápu že se fanoušků dotknou.Jako pocta RŠ a panu Foglarovi ani náhodou.
Nicméně držení bobříka slepoty jsem se od srdce zasmál a některým jiným příběhům také.
Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
Zpracován masívní propagandou série v posledním čísle Pevnosti jsem si po letech přečetl Měsíční zahrady. A je to dobré,sakra dobré.
Vzpomínám jak jsem tehdy asi po třetí knize padl,zcela přemožen počtem stran,postav,bohů,originalitou příběhů a svérázným avšak kultivovaným stylem vyprávění.
O přečtení všech dílů zatím neuvažuji ale druhý díl ještě zkusím vybojovat a přežít.
Ruští mystici
Tomáš Špidlík
Představení ruského mysticismu,nejdůležitějších ruských mystiků,spojené se základními údaji o vzniku křesťanství a jeho vývoji na Rusi .
Dílo odborné,přesto čtivé i když ne tak,jako Putnovy Obrazy z dějin ruské religiozity,které jsem četl současně a které se zabývají stejnými tématy.
Přesto je mi Špidlíkova práce nějak bližší než Obrazy ,asi tím že je starší,klidnější,objektivnější a ne tak angažovaná jako Putnova,ve které je cítit zaujatost pramenící z rozhořčení nad anexí Krymu v roce 2014.
Každopádně jako úvod k poznání náboženského myšlení v této části světa jsou výborné obě knihy.
Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity
Martin C. Putna
Obraz Ruska,který se mi objevuje před očima po přečtení Obrazů,je nelichotivý.Snad je to vinou mého povrchního čtení a nevzdělanosti. Jako kdyby vše ruské,pravoslaví,kultura a myšlení bylo špatné.
Pravoslaví je popsáno jako směsice pověr a křesťanství vedené hašteřejícími se blouznivci. Co se týče carismu,politiků a představitelů kultury,také. Putna je místy ironický a zaujatý a vadilo mi to.Naznačuje rovnítko mezi ruskou agresí na Krymu a výše uvedeným.
Jenže.
Neměli bychom zapomenout,že jiný, vzdělaný a kulturní národ pod vlivem šílené ideologie rozpoutal světovou válku a prováděl holocaust.A že barbarští Rusové s ním vedli boj o přežití. Pravda,po překročení svých hranic ho proměnili v dobývání cizích území.
Současně jsem četl Ruské mystiky od Tomáše Špidlíka a to bylo jiné čtení. Ano,také píše o zvláštnostech pravoslaví ale jinak. Chápavě,tolerantně,s úctou a respektem . Putna ho zmiňuje jako populazitátora východního náboženství. Podle Špidlíka tahle směs lidové zbožnosti a liturgického pravoslavného divadla svou cenu a smysl má,pozvedává mysl ke kráse a Bohu.
Každopádně je mi čtení o ruských mysticích i když namáhavější,přece jen bližší než Putnovy Obrazy. Dávat působení skupiny Pussy Riot na úroveň působení jurodivých se mi zdá,mírně řečeno,přehnané.
Ale abych i ocenil. Vysokou Putnovu vzdělanost a informace,o kterých jsem neměl ponětí a které vzbudily můj zájem o historii a náboženství v této části světa.
Doporučuji přečíst zde uvedené recenze.
Krvavá Marie
Carolly Erickson
Nesmírně poutavě odvyprávěný nejen životopis Marie Tudorovny, ale i dějin Anglie jak politických,tak náboženských.Kniha bořící historická klišé o ní a průběhu reformace za Jindřicha VIII. Vysvětluje pohnutky, uvádí souvislosti, popisuje podrobně život na královském dvoře i prostého lidu, vytváří plastický věrohodný obraz tohoto období.Pro mne obohacující čtení.
Ve stínu Hvozdu
Naomi Novik
Magická,výpravná,epická pohádka obohacená prostředím a jmény připomínajicim Polsko a Litvu,odkud pochází autorčiny rodiče. Fantazie Novikové je téměř bezbřehá,vyprávění se neustále posunuje vpřed bez zbytečných nudných pasáží.Snad jen vznik Hvozdu byl pro mne trochu nejasný,ale jinak si ty ceny kniha zasloužila.
Saeculum
Ursula Poznanski
První polovina knihy mi připadala jako zbytečná napodobenina Záhady Blair Witch,ale pak došlo k zvratům v příběhu,které z něj nakonec udělaly solidní thriller z racionálním a pragmatickým koncem.Jako četba do výzvy to nebyla ztráta času .
