tonysojka komentáře u knih
Kniha má skvělou předmluvu,u samotných deníkových záznamů jsem postrádal autorovy osobní názory, postřehy, takhle mi to připadalo neosobní.
O době spíše vypovídají samotné zločiny pachatelů, zajímavé jsou rozdílné tresty u žen, které zabíjely své děti,u bohatých se mi zdály mírnější.
(SPOILER) Komentář 9095 skvěle vystihuje poslední díl a naprosto vyjadřuje mé pocity, nemám k tomu co dodat,nekomentoval bych to lépe.
Kniha přesně popisuje ,co se stane když se k moci dostane tzv."lid", ostatně v dějinách revolucí najdeme skutečnost předčící fikci.
".....Hlas lidu,to je.... spíš hluk.Jsou to žvásty bláznů v blázinci.Je to řev vepřů na jatkách.Je to chór šílenců.Vetšina z nich ani neví co chce, natož aby věděla jak se k tomu dobrat.Potřebují někoho,kdo jim řekne,co mají dělat....."
Ale,mord na to, noblesní odchod mé oblíbené postavy mě velmi zarmoutil,to mě opravdu zabolelo.
Tohle mi Joe neměl udělat.
Proto nedávám plný počet.
Houllebeqův"vánoční"román odehrávající se v období Vánoc a přelomu let 2026-2027,pokračující do září.
Na pozadí zásadní rodinné události vypráví příběh, dotýkající se témat existence, lásky a smrti.Prošpikovaný nekorektními názory,humorem, ironií,cynismem; občas přihodí trochu sexuálních scén, zároveň jemný, citlivý.
Trochu politická fikce,trochu vědecká,trochu pátrání ve stylu příběhů Dana Browna,pro mě skvěle namíchaný, chutný koktejl.Popis zákulisí boje při prezidentských volbách je zajímavý.
Popisuje znovunalezení téměř ztraceného manželství hlavní postavy, péči o otce, osudy rodinných příslušníků, odhalujících jejich životní názory,charaktery, to vše s neoddiskutovatelným spisovatelským mistrovstvím.
I když nihilistické názory autora nesdílím, čtení jsem si užil, ostatně při pozornějším čtení autorových "bonmotů" lze zjistit, že nemají smysl ani hloubku a označení jako "Kazatele nihilismu" od autorova překladatele se mi zdá přehnané;snad jím byl v knihách před "Mapou a územím."
Spíš se vyrovnává z jeho pohledu s pomíjivostí života, nevyhnutelností smrti, zároveň obdivuje sílu lásky a rodinné soudržnosti v těžkých chvílích.
Pro mne po dlouhé době kvalitní ,"velký společenský" román.
Příliš mnoho epiky,magie, příšer a typicky "ruského" zdůvodňování každičké myšlenky a jednání postav.
Unaven čtením to vzdávám.Jediný text, který mě zaujal,bylo vyprávění tamtoho někoho uvězněného pod Citadelou.
Až neuvěřitelně laskavé úvahy a zamyšlení na základě příběhů,z nichž je každý jedinečný,tak jako je člověk .
Autor nesmírně citlivě předává své žití vírou a s Bohem.
Jeho knihy si troufnu nazvat "polévkou pro duši", výživnou a dávající sílu a povzbuzení.
"...Jen vědomí, že nás samotné vidí ještě jiné oči, oči Boží, nám může pomoci unést to,co vlastně nikdy nemělo smysl.Jen musíme vědět, že jsme za každých okolností milováni,jen to smysl dává..."
"... Nejsme na této zemi sami, jen to možná někdy nevnímáme.Jsme navěky milováni, což je pro mne tou nejkrásnější definicí života..."
V dětství tak trochu neposedný,v dospívání provokatér, v dospělosti chlap každým coulem.Nejen otevřený všem od undergroundu a později Chartě ,ale hlavně oporou, "balvanem" své ženě a dětem.
Pestrý, dobrodružný život, místy mi připadal až jakoby hyperaktivní.
Nekompromisně žijící podle zásad své vnitřní svobody.
Pasáže z prostředí undergroundu, Charty a emigrace mne zajímaly velice, věroučné a církevní méně.
Tolerantní k jinakosti člověka,ale ne k jeho názorové a náboženské rozbředlosti a změkčilosti.
Krásná kniha rozhovorů s velmi zajímavým člověkem a osobností.
Četl jsem knihu z prostředí tajgy od Petry Hůlové "Stanice Tajga" a Boukalův příběh mi přijde stylem vyprávění střídmější, sevřenější a hlavně kratší .
Krátké kapitoly, krátké věty, přesto před očima vytvářejí plastický obraz nádherné i drsné přírody.
Příběh podle skutečné události je temný a,jak se zde v komentářích často píše,bezútěšný,postavy jsou melancholické, násilnické nebo opilé, milice lhostejná a úplatná, hlavní hrdina nerozhodný.
Zkrátka taková sibiřská postsovětská realita.
A není to "sibiřská detektivka",ale thriller,kde je všechno špatně.
Po děsivé a zneklidňující Chladné zemi a několika pokusům přečíst Sestru do konce, jsem se Topolovi vyhýbal,je to pro mne namáhavé a náročné čtení.
Citlivého člověka jsem poslouchal jako audio knihu a snad díky možnému zkrácení a skvělému Petrovi Čtvrtníčkovi jsem doposlouchal do konce.
Za mě je to tedy nesmírně dobrodružný příběh ze současnosti, zároveň trochu bizarní a hodně reálný, sympaticky nekorektní a vzhledem k tomu že byl napsán v r.2017 , tak se mi zdá v souvislosti se současnými událostmi v Rusku a na Ukrajině mírně prorocký.
Místy brutální a místy něžný,a umění vyvážit tyto dva extrémy tak,aby nevznikl brak nebo červená knihovna mě fascinuje.
Zkrátka jsem si poslech užil,ale zkusit číst znovu Sestru stále nemám odvahu...
Další skvělá kniha Aleše Palána o lidech ještě "jedinečnějších" než jedineční.
Jak níže píše "Zorka" :
...."Člověk srovnává, nechápe, klepe si na čelo a v mnoha případech si říká: "Jsou to blázni. Co budou dělat, až budou staří, nemohoucí, nemocní? Jak můžou takhle žít?" Ale někde v koutku duše je člověk chápe. A možná i tak trochu "závidí". Ne jejich životní styl, nekomfort, sklony k alkoholu, nepořádek, nedostatek financí a osamělost. Ale tu svobodu. Kniha rozhodně stojí za přečtení, protože díky takovým příběhům se člověk učí tak trochu poznávat i sám...."
Při čtení jsem měl stejné myšlenky a obdivoval vnitřní svobodu"jedinečných"a jejich kuráž podle ní žít.
Naprosto sdílím komentáře "peleus" a "Montezuma", které skvěle vystihují knihu.
Posloucháno i čteno.
Audio i text výborné.
Skvělá zábava,humor i dobrodružství.
...."Já jsem tady sotva deset minut a už jsem byl povýšený! A taky jsem dostal vzdělání a výcvik, abych mohl co nejlíp konat potřeby na ulicích v městě!...."
Velmi se mi líbil jeho popis šumavské přírody,jeho zážitků s ní,postřehy lidiček kolem něho ,jeho šumavských přátel samotářů a taktéž starost o starou maminku.Styl psaní mi připadá melancholický,básnický s vloženými krátkými filozofickými bonmoty,jako např:..."Možná jsem se narodil jako jediná odpověď jedinému okamžiku.Ale kterému?..."
Podobných věcí tam je dost ,zpočátku působí okouzlujícím dojmem,ale časem pro mne ztrácely na významu a smyslu.
Celkově vzato,po knize Klika byla příliš vysoko,to byl přesto pro mne opět čtenářský zážitek doplněný opětovným přečtením rozhovoru s autorem v knize Raději zešílet v divočině .
(SPOILER) Nekompromisně brutální, syrová vize světa,ve kterém bychom nechtěli žít.V současné době zneklidňující, že nezodpovědným jednáním světových politiků by se mohla stát skutečností.
V této skvěle napsané novele nemá naděje a šťastný konec místo.
Snad se nedočkáme krutých časů,ve kterých si budeme stejně jako postavy říkat, že líp už bylo.
(SPOILER) Kniha by mohla mít podtitul Evangelium podle Kazantzakise.
Příběh Ježíše Krista zpracován jeho pohledem,či názorem nebo vírou.Připadá mi to jako jakési jeho srovnání se s Ježíšem a pokus nahlédnout některá tajemství víry. Zápletka tvořená nápadem, že Ježíš se nechal oklamat pokušením, přežil ukřižování a v klidu žil normálním životem, mně nepřišla nějak originální, vlastně se vine dějinami od vzkříšení Ježíše dodnes a možná že jsem prostě nepochopil, proč ji Kazantzakis ztvárnil v románu.
Jinak poetické popisy přírody, rozhovory Ježíše s Bohem,vášnivá kázání na hoře nebo v Jeruzalémě,jeho odmítání spasitelské úlohy a nakonec přijetí Boží vůle,realistické popisy života židů,jejich mesianistického třeštění,zvyků se mi četly dobře a líbily.
(SPOILER) Náročné čtení o výzkumu zážitků změněných stavů vědomí pod vlivem drog,holotropniho dýchání a jiných technik.Půjčeno kolegou, který se o tyto věci zajímá ale v mém případě jsou na okraji mých zájmů.
Kniha vede k teoriím o vzniku světa, stvoření a našem místě v něm.
Celkově jsem z ní pochopil , že vědomí je nad hmotou a že žijeme v iluzi tvořené nějakým Absolutním či Kosmickým vědomím, které hraje nějakou kosmickou hru z pro mne zcela nesrozumitelných důvodů.Tady jsem narazil na hranice mého chápání a protože si myslím, že chyba je na mé straně,nehodnotím.
....“Co se děje?” zeptal se Elánius moře pozvednutých tváří. “To jste nikdy neviděli, jak se zatýká drak?”...
Ani já neviděl ani nečetl.
Až v tomto mém dalším pokusu o seznámení se s Úžasnou Zeměplochou Terryho Pratchetta.
A tentokrát to vyšlo.
Smál jsem se až mi tekly slzy z očí, prožíval úžasná dobrodružství a trampoty Noční hlídky, lemované hrdinskými činy, učil se jak přivolati sobě draka,užíval groteskních situací i jemného a inteligentního humoru .
....“Nestojím o to, nechat se upálit zaživa,” odpověděl mu seržant Tračník. “To by mi žena udělala z života peklo".....
I poselství tam bylo moudré.
O šanci jedné k miliónu,kdy to prostě musí vyjít.
Nebo to bylo milión ku jedné?
Každopádně si další příhody Noční hlídky velmi rád přečtu.
Opět spokojenost.Jak s příběhy,tak s použitím nářečí a výběrem lokalit.
Temný, špinavý a krvavý brak, který ocení fanoušci tohoto žánru.Nebýt vystříbření a zakončení na posledních stránkách,hodnotil bych méně.Osobně bych uvítal více nadsázky a humoru jako například v knihách Ambercrombieho nebo Eamese.
Ale jinak dobrý.
Zážitky z pracovišť, které popisuje autorka reportáží nejsou pro mne zcela neznámé, hodně podobných jsem slyšel od známých, kolegů i mé manželky.
Kniha potvrzuje jejich pravdivost, problémy s dodržováním povinností ze strany zaměstnavatele,šikanu na pracovišti i mezilidské vztahy v pracovních kolektivech.
Dávám plný počet kvůli výpovědní hodnotě a kvůli osobnímu nasazení autorky, která na vlastní kůži zkusila práci "kapitalistických hrdinů práce".
Napínavé,dobrodružné,místy děsivé,se špetkou únosného patosu na konci a hlavně mistrně odvyprávěné.Celá série je v tomto žánru lehce nadprůměrná.
Budu se těšit na každou knihu paní Sněgoňové,kterou napíše sama.