tonysojka komentáře u knih
Na mne příliš odborné a podrobné, dokonale jsem se v knize ztrácel a nakonec jsem zjistil, že pro můj zájem probuzený titulem knihy by úplně stačilo číst si články na Wikipedii.
Jsem docela v rozpacích jak hodnotit tuto obrovskou hromadu argumentů proti myšlence, že všichni tady na východ od germánských, pardon, německých hranic, pocházíme z jednoho velkého dávného slovanského národa,s jedním jazykem, historií a sebeuvědoměním.
Na hodnocení mám málo vědomostí,ale kniha na mně působila celkem věrohodným dojmem.
Na mne působila kniha magickým dojmem,vyzařoval z textu tak, že jsem po stošedesáté stránce měl nutkání ji roztrhat na cucky.Ale ovládl jsem se a v souladu s jednotou vesmírného dění ji pošlu do KNIHOBOTU, aby taktéž iniciovala ostatní.
Po Štěňatech vlků jsem se na Bastarda hodně těšil.A když jsem držel v ruce pevnou knihu s krásnými ilustracemi,tak ještě víc.A dostal jsem to na co jsem se těšil.Tak nějak jsem tušil, že Mosteckého poslední kniha bude hodně dobrá, ale že až tak, že bude vynikající,to ne.
Příběh je opravdu strhující, řítí se vpřed rychlostí Franské galéry útočící na vikingský drakkar.Bastard je stále na útěku nebo bojuje o holý život.Inriky,zrada, Frankové, Sasové, Vikingové a Bretaňci se mezi sebou perou o moc, střet křesťanství s pohanstvím , vše odvyprávěno s velikou věrohodností.A nakonec jako třešnička na dortu špetka fantasy.
Kniha je vlastně zakončením série "Vlčí věk", protože se v ní objevují potomci postav z knihy "Lars, šťavnatá lebka".
Škoda, že autor podlehl covidu.
Možná, že v síních Vallhaly pojídá kančí kýtu a popíjí víno s postavami svých příběhů,ke kterým byl stejně krutý a nemilosrdný,jako život na severu počátkem devátého století.
Vzal jsem si do Turecka na dovolenou k moři a četlo se to dobře, vždy když to začalo být únavné opakovaným popisem muslimského náboženského myšlení a malířských a iluminátorských technik,tak zrak se mohl odklonit a spočinout na kráse moře a jiných věcí kolem.Nebo se jít okoupat.Vyprávění o pronikání západního malířského stylu do muslimského světa a o pátrání po pachateli vražd je sice místy zdlouhavé s pasážemi, které se opakují z různých úhlů pohledů, přesto velmi zajímavé a knihu lze tématem konfrontace náboženského fanatismu s literárním a malířským uměním přirovnat ke knize Jméno růže.Za mě krapet lepší kvůli exotickému, mně neznámému prostředí.
Směs fantasy, politického thrilleru a historické detektivky připomínající sérii Červenáka o kapitánu Steinovi,ale odehrávající se v jiném období; a musím za sebe dodat že na stejné vysoké úrovni.
Tentokrát autor nezakopává, děj je plynulý, uvěřitelný v historických postavách i jejich jednání, myšlení a intrikaření.
I ta troška patosu pro dámy a citlivější povahy se tam ve snesitelné míře objeví.
No a popis závěrečného souboje.....lahůdka.Jako by ho režíroval Ridley Scott.
Četl jsem před rokem v originále, zapůjčeno kolegou z práce.
Musím přiznat že po skvělé Třetí terapii (česky ještě nevyšla) a Jizvě zklamání.
I když jsem srdcař karvinský, tohle zpracování tématu komunistického útlaku v tomto regionu zdá se mi poněkud plytké a nedotažené a troufnu si říct "nepřesvědčivé"?
Nevím.
Kolega mně půjčil teď další knihu Chlupové v polštině, jejíž název by se dal velmi zhruba přeložit jako" Cesta, kterou se nikdo nechce dát."
Tak uvidíme.
Monumentální historický epos z období antiky.Ukázka velkolepého vypravěčského mistrovství,i když místy zdlouhavé pasáže s dialogy postav se čtou obtížně.Při čtení popisu bitev,krajiny, jsem si připadal jako bych se v kině díval na výpravný historický dobrodružný film.Výčet antických bohů, rituálů a pověr,jejich vliv na myšlení lidí, vládců,je perfektně beletristicky zpracován tak,aby zaujal a nenudil.Z postav knihy je zvláště postava Arsinoé uvěřitelný obraz necitelné "zlatokopky", stejně tak hlavního hrdiny Turmse coby naivního"slabocha", který se nedokáže odpoutat od jejího zničujícího vlivu.Jeho vyprávění o svých dobrodružstvích a hledání sama sebe ve víru tehdejších světových událostí je historická beletrie na velmi vysoké úrovni,jakou jsem dlouho nečetl.
Když nepočítám Waltariho díla jako Egyťan Sinuhet,Jeho království nebo Pád Cařihradu,tak podobně kvalitní mne momentálně napadají knihy Werfela Čtyřicet dní nebo Jeremiáš,z moderních autorů pak Christophera Sansoma.
Jímá mě stud a lítost, že jsem čtení knihy odkládal léta;snad to bylo úradkem bohů, kteří věděli, že člověk musí mít čas na tak náročné dílo uzrát....
:)
Nádherné, lyrické, poetické.
Četba byla pro mne čtenářským zážitkem.
Působivé fotografie dokumentující důsledky zkázy jaderné elektrárny, jejíž příčinou byla technická závada způsobená lidskou pýchou vyplývající z přesvědčení, že přírodní síly lze spoutat, ovládnout a využít.
Doprovodný text taktéž zajímavý,jako celek nádherná kniha s poněkud chmurnými obrázky.
Trilogii Vlčí věk jsem četl někdy v devadesátých letech a líbila se mi.
Čtvrtý díl čekal v mé knihovně čtyři roky než jsem si našel čas jej přečíst a podle mě je to důstojné zakončení série.
Mě se vůbec Mosteckého styl vyprávění líbí,ty popisy drsné přírody kombinované s příběhem stejně drsným v období, kdy křesťanství na severu pomalu vytlačuje pohanské zvyky.
Těším se na jeho poslední knihu Bastard.
Po dočtení se mi v hlavě objevila hláška z filmu Pelíšky,bylo to asi takhle :
...."tolik práce a přitom taková blbost, že?....
Za mne prostě ne.
Ke komentářům zde zveřejněným nemám co dodat, souhlasím a zvláště komentář Inny Pražákové připadá mi velmi přesný.
Dvě pasáže z několika,které mě zaujaly:
...."otázkou je pouze to,zda bylo zapotřebí antisemitských motivů k pociťování radostí z rekreačního střílení Židů.
Pravda je zřejmě triviálnější.Muže bavilo, že mohou dělat něco,co by za normálních okolností dělat nesměli -zažít ten pocit beztrestně si někoho zabít, uplatnit absolutní moc, udělat něco zcela neobvyklého, aniž by se mohli obávat jakékoliv sankce.Je to příležitostný eskapismus, který je zde jako motiv dostačující, to co Gunter Andres kdysi nazval "šancí na nepotrestanou nelidskost". Bezdůvodné vraždění bylo očividně pro nemálo mužů lákadlem, kterému šlo jen těžko odolat.Násilí tohoto druhu nevyžaduje ani motiv,ani duvod.Postačí, že je člověk může páchat...."
..."celkově vzato, nelze z pohledu vojáků hovořit o tom, že by z větší části vedlo"vyhlazovací válku"nebo "válku rasovou".Orientovali se se především podle referenčního rámce armády a války,v němž hraje ideologie pouze vedlejší roli.Vedli válku v referenčním rámci své, nacistické společnosti,a to je přimělo, pokud se do takové situace dostali, k radikálnímu protilidskému jednání.Aby se člověk tímto způsobem dokázal chovat -a to je vlastně zneklidňující -nemusí být ani rasistou ani antisemitou...."
Při vší úctě k lidem, kteří žili a žijí v totalitních režimech a utíkají z nich za nebezpečných okolností,mě způsob, jakým Golinkin o tom vypráví přišel nezajímavý.
Pár pasáží bylo docela "horrových", občas nějaký ten vtípek, několik zajímavostí ze zákulisí uprchlických organizací a života v uprchlickém táboře v Rakousku.
Komentáře Chesterton a Haki 34 to vystihly i za mne.
Podle New York Times je prý Golinkin báječný spisovatel.
No nevím, nejsem si tím docela jist.
Poetické a zároveň realistické vyprávění o průběhu srpnové okupace během jednoho dne v jihomoravské vesnici.Místy s vtipnými postřehy.:
...."Jihomoravské vesnice do pěti set obyvatel si v ničem nezadají se Sicílií...."
Příběh lásky Václava a Magdy,kdy se ona rozhodne pro emigraci,popis záchrany rodící jalovice a mnoha dalších osudů obyvatel, deníkové vzpomínky babičky Domanské líčící těžký život na vesnici v první polovině dvacátého století ; to vše bylo pro mne čtenářským zážitkem,i když styl není zrovna lehký.
A nakonec i zajímavá obhajoba, proč být komunistou : ...."Pořád si říkám, že ti nahoře přece musí rozumět své práci. Každý z nich má už svoje za sebou, mají zkušenosti. . . Jsou komunisté. A já jsem taky komunista. Komu bych měl tedy věřit, když ne komunistům? Podle čeho bych se měl řídit, když ne podle Rudého práva? Jaké noviny bych měl číst, když ne Rovnost? Jak mohu nevěřit televizi? Jak mohu nevěřit prvnímu tajemníkovi, předsedovi vlády, předsedovi Národního shromáždění, prezidentovi?! ... Buďto jsem komunista a věřím, nebo nevěřím a nejsem komunista.
Já jsem taky komunista.
Vám taky věřím.
Předseda se usmál. Nejsi komunista. Ještě ses jím nestal, přesněji řečeno ... Lidem důvěřuj, ale také si je prověřuj. Bezvýhradně věř jenom myšlence. Ideálu ... Do každé strany lidé vstupují nejen z ideje a s touhou po uspokojení vnitřních sil, ale někteří i z prospěchu.....
Za mě je Kostrhunovo Vinobraní a Svatba ve vypůjčených šatech velkým literárním překvapením.
Životopis napsaný citlivě, jemně, s obdivem, jaký si osud básnířky zaslouží.
Obsah knihy mi doplnil informace o této rodině a jejím zajímavém příběhu, o kterém jsem už četl v knize "Kdo chodí tmami".
Publikace je doplněna básněmi a fotografiemi.
Příběh Jozefa a Ireny,popisy jejich pocitů,stesků,nostalgie a úvah, samozřejmě je vyprávěn dokonale,autor umí text vybrousit, hrát si s ním;v tomto se přibližuje velkým romanopiscům.
Jenže psychologické a filozofické úvahy o kladení otázek bez odpovědí a odpovědí bez otázek, které jsou příběhem propletené jsem mým jednoduchým rozumem nepobral, vycházelo mi z toho, že nic nemá smysl,snad jen krása.
Takže dávám tři hvězdy a budu se snažit příště (Slavnost bezvýznamnosti) lépe autorovy úvahy pochopit.
Zakopávalo to teda dost,asi jako opilý Harald,než se vzchopil vystřízlivět kvůli zcela nečekané naději......
Během čtení jsem měl několikrát chuť knihu zahodit,ale nakonec kvůli pár zajímavým pasážím dočetl.
Oceňuji snahu autora o poutavé dobrodružné vyprávění a nést kůži na trh s tím,že mu za to někteří čtenáři budou chtít vyřezat "krvavého orla"
:-)
Nakonec,ale,další díl si přečtu,prý je lepší než tohle.
Výborná kniha , která mi posloužila jako doplňující čtení k rozečtené Korespondenci a Básnickým spisům Bohuslava Reynka, básníka;o němž jsem donedávna neměl tušení že existoval.
Díky Databázi knih jsem měl možnost se seznámit s jeho básněmi a i když nejsem čtenář a znalec poezie,zapůsobily na mne tak, že jsem se chtěl o něm dozvědět více.
Tato kniha rozhovorů mě pomohla lépe poznat nejen osobnost básníka a jeho synů,ale vůbec prostředí ve kterém žil,jeho manželku a jejich soužití,osobnosti se kterými se stýkal a s nimiž si dopisoval, jaký měly vliv na něho a on na ně.
Setkal jsem se tak třeba s postřehy o Jozefu Floriánovi,Janu Čepovi nebo Anastázi Opaskovi, zajímavé jsou vzpomínky na válečné i poválečné dění za komunistického režimu .Čtením knihy se průběžně vytváří plastický a reálný obraz, který zbavuje básníka různých mýtů a legend.
Jiří Reynek říká v závěru:"...je to kaleidoskop, spousta fasetek, které zasahují i mimo ústřední postavu...
Myslím, že je to jedna z knih, které se dají číst vícekrát a vždy si z nich člověk něco odnese.
"... Neustále si hlídat záda.A pusu...."
Celkem zajímavé vyprávění o tom co obnáší práce letušky (letušáka), výcviku, vztazích v posádkách, nekonečné únavě,hladu a nevyspání.
Zábavné příhody se střídají s nechutnými, svědčícími o nevychovanosti a nekultivanosti jedinců ze všech národů.
O předletových i poletových brífinzích,přetvářce a psaní hodnocení na své kolegy.
Jen by mě ještě zajímalo,zda všechny tyto nepříjemnosti vynahradí výše platu a těch pár volných chvil v různých světových destinacích.
Zajímavé převyprávění pověsti s neméně zajímavou přehlídkou slovanských bohů a pohanských zvyků.
Čtivé, barvité a napínavé zpracování.