tonysojka komentáře u knih
Asi už vím, čím je pro uživatelky Ota tak přitažlivý . Kombinace odvahy, svalů, vtipu, nadhledu, skromnosti a něžnosti dělá z něj rytíře v montérkách v budovatelských letech. A nejen to. K tomu Velinského obrovský dar vyprávět, humor a použití slangu. Mne nejvíc dostala hláška ze zasedání schůze :
"Zasaď se, pohnoj, a zalej!!"
Po poslechu skvělých Deníků Woolfové jsem si dal za úkol od ní něco přečíst a vybral jsem si paní Dallowayovou. Byl jsem překvapen náročností čtení a a jak podle někde níže uvedeného komentáře smrští pocitů, existencionalismu, imprese zážitků, barev a květin. Jak cituje uživatel Anett 123:
Je to analýza příčetnosti, šílenství a sebevraždy. Svět viděný současně očima duševně zdravých a šílených.''
Nemůžu než souhlasit.
V té knize jako by prosakovala temná mračna depresí, naznačená v Denících a vedoucí k tomu nešťastnému ukončení autorčina života.
Čtení těžké, ale odměnou je literární zážitek.
Posloucháno jako audiokniha. Pro mě připomínka toho, jak skvěle se nám povedl převod státního majetku do soukromých, čistých rukou, aniž by jsme k tomu potřebovali nějaký právní rámec.
Perfektní přednes Rímského.
Akční, vtipné a propracovaná zápletka.Co víc si přát? Když přijde na akční scény a hlášky,je vidět, že Kopřiva se cítí být stoprocentně jistý v kramflecích, a od těchto pasáží se skutečně nelze odtrhnout i za cenu přerušení výroby výrobní linky. Autor Zabíjení a Asfaltu dokázal, že jeho přechod od splatteru ke kvalitní krimi je možný, a že dobře vyvážená kombinace těchto žánrů může čtenáři poskytnout nevšední a nezapomenutelný zážitek.
Nemůžu si odpustit pár citací jako návnadu :
"Byla to vychrtlá, do běla vyperoxidovaná blondýna s rysy tak ostrými, že by stačil jediný dotek, a ufiklo by vám to prsty jako cirkulárka"
"Naštěstí neexistuje nikdo, kdo by odolal příležitosti mluvit o Sobě a Svém Díle."
"(žaludek už mi kručel tak hlasitě, že na mě v tramvaji vrčeli pudlové)"
"Současná společnost,“ sdělil jsem barmance, „se propadá do morálního bahna. Jaký na to máte názor?“
„Můj názor je takový,“ odtušila, „že jakmile zákazník začne filozofovat, měla bych mu přestat nalejvat."
I když jsem nikdy nebyl a ani po přečtení této knihy nebudu příznivcem undergroundového umění a stylu života přesto souhlasím se všemi níže uvedenými komentáři,z nichž nejbližší mi je od uživatele Vlk.kh. Oceňuji odvahu "mániček"žít takovým stylem života a nést za to důsledky.Děkuji Markovi Švehlovi za výbornou práci.
Doporučuji.
Průměrný thriller, sice s mírně překvapivou pointou, leč předvídatelným průběhem děje.
I když jsem zatím nečetl žádnou knihu od Virginie Woolfové, tak se mi Deníky líbily a to hodně. A vhled do autorčina života a myšlení ještě více. Inspirovaly mne k zakoupení Paní Dallowayové, na jejíž čtení se těším.
Posloucháno jako audiokniha, přednes Taťány Medvecké vynikající.
Doporučuji.
Ve svém žánru určitě lehce nadprůměrné.Je to urban fantasy,je to noir(to se povedlo v tomto duchu nejlíp),svižné a na mne dostatečně brutální.Vypravěčsky řemeslně téměř dokonalé.Hodně mi neseděl alternativní svět "spolužití" víl s lidma,nevysvětlení jak tomu vlastně došlo.Hlavní hrdina se chová opravdu,jak poznamenal někdo níže jako debil,až jsem si někdy říkal,že si ty všechny průsery zaslouží.Celkově jako nenáročné čtení v rámci brakové literatury jsem si to užil.
Cením si knihy jako připomínky toho, jaký tvrdý život žili naši předkové na odlehlých místech ještě v docela nedávné době. A duchovní a lékaři tam žili také. Nevědomost a nedostupnost pomoci vedla obyvatele k využití toho, co bylo nejblíž po ruce. Jednání bohyň, ať už vychytralé, či ne, se neodvažuji soudit. Ani Hoferovo, když se snažil zarputile vymýtit bohování. Pro mne zajímavá publikace, s mírným odkazem na esoterický pohled, s nímž se míjím.
Vypravěčsky velmi dobré, co se týče děje nic překvapujiciho na devadesátá léta. Pokud mohu srovnat s knihami Dominika Dána nebo Jozefa Kariky o mafii, tak ty se mi zdály zpracované na toto téma lépe.
Skutečné příběhy porážejí ty vymyšlené a tady to platí dvojnásob.Příběh se špatným začátkem,dechberoucím středem a až neuvěřitelně šťastným koncem.Dává naději,že stojí za to v každé situaci bojovat a nevzdávat to.Zaujalo mne autorovo vyznání ve víru v Boha na str.185-186:
"Jediná bytost,se kterou mluvím,je Bůh,ale ten nepatří do mého světa fantazií.Pro mě je skutečný,jeho přítomnost uvnitř i kolem mě je uklidňující.Mluvím s Bohem jako severoameričtí indiáni s jejich duchovními průvodci nebo pohané s živly a Sluncem.Snažím se vyjasnit si s ním co se mi stalo,prosím ho aby mě chránil.Neprobíráme spolu zásadní věci života,nevedeme filozofické debaty ani se nepřeme o náboženství ale mluvím s ním pořád,protože vím,že máme společně něco důležitého.Nemám důkaz o Jeho existenci,ale věřím v Něj,protože vím ,že je skutečný.Bůh mi to oplácí stejně.Na rozdíl od lidí nepotřebuje důkaz o mé existenci-ví o ní"
Čteno jako audiokniha,a i když proti tomuto způsobu čtení mám výhrady ,tady musím uznat,že přednes obou pánů je skvělý a možná tím přednesem zdůraznili myšlenky těchto esejů více,než bych při normálním čtení v mém případě si těchto všiml tak,jak je potřeba.
A že je.
V této naší malé české ,spíše než opuštěné ,tak dle mého názoru rozdělené společnosti,je třeba takového díla.Které upozorní na to,že na naše rozdělení na sluníčkáře a ty ostatní a za jejich umělou řevnivost nemohou jen ti nahoře,ale MY SAMI.My ,kteří je zvolili a také ti,kteří k volbám nechodí,neb je to prý zbytečné atd..My ,kteří si nechali zmasírovat myšlení koupenými médii a ztratili důvěru v tištěné slovo,rozhlas ,televizi a v poslední době zjišťujeme,jak skvěle s námi manipulují různé sociální sítě.My ,kteří jsme zlenivěli sledovat ,myslet,pozorovat a hodnotit a nechali se okupovat sledováním slev v Kauflandech.
Které upozorňuje na ztrátu kritického myšlení v důsledku lenosti.
Eseje nabízí východisko ,ale to už si zájemci o něj a o autorův pohled na stav nejen naší ,ale i evropské společnosti ,přečtěte v této knize sami.
Doporučuji.
Nejdřív citaci :
Ach, jak mohl celý národ tak strašlivě klesnout?
- Epidemie souhlasu. Největší metla lidstva. Pár lidí vymyslí recept na šťastnou budoucnost a vykřikují ho dost vytrvale, aby se k nim přidali všichni zoufalci. Následují kariéristé. A najednou je z nich síla, která už neškemrá a nenabízí, ale žádá a nařizuje.
Nesouhlas je trestán, souhlas odměněn, pro obyčejného člověka snadná volba.
- A pak přijde účet!
- Ano. Právě teď zas jednou dochází k placení."
Na pozadí hroutícího se Protektorátu a vypuknutí Květnového povstání nám autor vypráví příběh o pátrání po bestiálním vrahu vdov. A nejen o něm, ale i lidech kteří se v té době museli rozhodnout kam patří a kde nechtějí být , a také zrevidovat své postoje, názory a přesvědčení. Snaha o spolupráci mezi nepřáteli ve válce, které spojuje cíl zastavit vraždící monstrum, neštící se ničeho. Osudovost, láska, nenávist a smrt, brutální vraždy popisované s odstupem veterináře sledujícího zabijačku, tyto indegrience autor namíchal tak dokonale, že hodně autorů tzv. severských krimi by se mohlo od něj inspirovat.Tato sázka na kombinaci thrilleru s válečným románem mu vyšla,ovšem bez jeho vypravěčského umění by to neklaplo.
Tato kniha mi z hlavy jen tak nezmizí.
Doporučuji, ale jen silným povahám.
Případ brutální a temný. Popis vyšetřování zajímavý vzhledem k době, kdy se děj odehrává. Autor přesvědčivě popisuje změnu režimů a všeobecnou amnestii a její dopad v policejních složkách a na všechny zúčastněné. V příběhu použit i policejní humor, při čtení kapitoly o pročesávání kravínu jsem se chechtal. V sériích Dánových knih pro mne to lepší dílo.
Nenáročná duchařina o lásce a osudovosti ve stylu Murakamiho a trochu Zafona.Autorčino nadšení Japonskem se na mne nepřeneslo.Při čtení jsem si občas vzpomněl,co provedli Číňanům ve třicátých letech v Nankingu.Ale jinak oceňuji jistou mladickou skeptičnost ,ironii a humor hrdinky.
Nejvíce mne zaujalo,jak na Slovensku v období komunistického řádění po a zavírání kněží v některých oblastech byli vesničané ochotni jít s vidlemi své faráře osvobodit.Neúspěšně ,samozřejmě.Jednoduchým jazykem napsaný zajímavý životopis.
Převyprávěné legendy o křesťanských mučednících. Způsobem jakoby pohádkovým, ale přitom nešetřícím čtenáře osobitým Schulzovým ztvárněním brutálních scén. Popis spasení po utrpení je exaltovaný a asi poplatný době a žití těchto katolických spisovatelů. Více o díle i autorovi je možné se dočíst v Dějinách katolické literatury od Martina. C. Putny. Pro mne literární zážitek.
Pro mne tvrdé školení z občanské nauky, historie a práva. Obávám se ale, že při testu bych propadl. Hodně věcím jsem nerozuměl, ale za ty , které jsem jakžtakž pochopil jsem vděčný. Je dobré si přečíst jiný úhled pohledu zvenčí na naše malichernosti a jiný výklad historie a politiky, než co do nás hustili média socialistické a v dnešní době to dělají média rádoby demokratické. Ke knize se budu vracet jako k učebnici.
Ve svém žánru zábavných psychothrillerů s nádechem tajemna dokonalé. Lepší než všechny ty ženy ve vlaku, vodě, okně a já nevím kde ještě. Na pocuchání nervů před spaním pro slabší povahy jako já ideální.
(SPOILER) Pozor, tento komentář prozrazuje části děje! Čtivé, zhltnuto za dva dny. Přesvědčivá výpověď o vnitřních stavech muže, plácajícího se v manželské a pracovní krizi a bojujícího se závislosti na alkoholu .Scéna, kdy nametený operuje dítě je brutálně hororová. Místy jsem podezříval Dvořákovou, zda není chlap. Reálné vykreslení vztahů mezi lékaři, nadřízenými, personálu a pacienty. To doporučuji zejména fanouškům růžových zahrad a různých pohotovostí. Hlavní postava je přesvědčena o tom, že vše zvládne pouze svými silami a v průběhu příběhu zjišťuje svůj omyl.Hádky, usmiřování, zklamání a nakonec nedůvěra vedoucí k úplnému rozpadu manželství je až naturalistickým popisem. Útěchu a sílu nakonec dostává tam, kde je to morálně na levačku. Ale asi to tak v životě bývá. Musím uznat, že i ženské postavy autorka nijak nešetří a naznačuje, že některé ženy, vyžadující po mužích plné nasazení si neuvědomují, že i muži jsou jen lidské bytosti a k síle a opoře občas potřebují aspoň trochu útěchy. Po Dědině a Sítích pro mne opět čtenářský zážitek.