tonysojka komentáře u knih

Příjemné setkání se starými známými

3 05.07.2019

Jelikož nejsem filozof,historik ani právník,přistupoval jsem ke čtení s obavami ,zda bude pro mne srozumitelné.Obavy se ukázaly jako oprávněné,hodně jsem se v knize ztrácel.Ovšem pan Přibáň je výborný ,dokázal formulovat odpovědi tak,že jsem měl nakonec pocit ,že jim rozumím.Neodvažuji se více komentovat,jen několik citátů,které mne zaujaly.
"Přestože demokracie nabízejí člověku možnost vyniknout a naplnit svůj individuální talent,současně na něj vytváří stále větší tlak,aby se stal stejný jako ostatní"

"Moderní člověk se romanticky vzbouřil proti nespravedlivému světu a slíbil si,že na zemi vybuduje šťastnou pospolitost,ve které se svoboda a rovnost budou snoubit s bratrstvím.Najednou však vidí,že s tím jak roste moc člověka,mizí jeho životní prostředí,na které byl po tisíciletí zvyklý a které zrovna tak romanticky obdivoval a oslavoval".

Citát Havlíčka ":Národ mravně zkažený,byť i by vzdělán byl,přece zase svou pokažeností plete vždy sám na sebe metlu absolucie..."

"Demokracie nemůže fungovat tam,kde vládne ignorance."

"jakmile zrušíte otázky,zrušíte současně i s nimi dějiny,protože ty napříště kontrolují politické aparáty systému produkujícího jedinou politicky závaznou pravdu"

"Problém není jen v tom,že žijeme jako zbabělci,ale především v tom,že tito zbabělci berou do vlastních rukou právo na historickou odplatu a někdejší selhání pokrytecky kompenzují revolučním násilím a sadismem."

"Smyslem demokracie není povinnost jiné hodnoty nebo názory vymýtit,ale naopak možnost tyto názory v otevřené diskusi civilizovaně vyvrátit a odmítnout"
Obohacující čtení.

9 29.06.2019

Souhlasím s níže Mirkem. Nemám k tomuto co víc dodat.

3 26.06.2019

V žánru naprostá jednička.V závěru jsem si i (hanba mi) trochu fňuknul. Tuhle kombinaci válečného románu ,magie se kterou opravdu nešetří ,sarkasmu,cynismu,humoru i lásky autor dokonale zvládl na výbornou.Byl jsem spokojen jak málokdy.

7 25.06.2019

Po seznámení s autorem v rozhovoru v knize Raději zešílet v divočině a hlavně rozhlasovém rozhovoru jsem byl zvědavý na jeho knihy,tak jsem si tuto opatřil.Velmi se mi líbil jeho popis šumavské přírody,jeho zážitků s ní,postřehy lidiček kolem něho ,jeho šumavských přátel samotářů a taktéž starost o starou maminku.Styl psaní mi připadá melancholický,básnický s vloženými krátkými filozofickými bonmoty,jako např:
"Víra je pták, který si sedá, kam ho napadne " nebo :"
"Vcházím do předsíňky chrámu. V hlavě se mi uhnízdil tlak, myšlenky jako ochrnutá ptáčata v hnízdě na sebe tlačí. Nikdy nevzlétnou. Dívám se na oltář. Čekám. Nijak dlouho. Sotva minutu. " Tak nic"mávnu rezignovaně rukou. Tu se za oltářní Madonou s Ježíšem rozbliká zářivka. Bliká a bliká. Jak to mám číst? Problikává tu tma do světla, či světlo do tmy? Nemůže se Nejvyšší doklepat? Ťuká kotníkem prstu do skla prázdnoty? "
Takových věcí tam je dost ,zpočátku působí okouzlujícím dojmem,ale při soustavnějším ,nepřerušovaném čtení,ztrácejí jakoby na významu a smyslu. Těšil jsem se na jeho vložené haiku ale nelíbilo se mi ani jedno a fotografie mi také nic neřekly.Celkově vzato to byl přesto pro mne čtenářský zážitek. Nejvíc se mi líbila tato krátká příhoda:

Z mlhy vychází štrůdl dětí ze školky. První mne zdraví:"Nashledanou !" Poslední :"Dobrý den!"

6 22.06.2019

Mé oči by potřebovaly větší formát knihy, ale k seznámení s malířským uměním to stačí.

4 13.06.2019

Mé staré oči by potřebovaly větší formát knihy, k seznámení s malířským uměním stačí.

1 13.06.2019

Nebyl jsem připraven na takovou dávku sžíravostí a ironie a cynismu v hodnocení naší civilizace.Kape z toho až jed. Ale...postupem času ve vyprávění se dostavuje i jakýsi humor a nadsázka ,snad dokonce i sebeironie?Každopádně ten nápad se mi začíná líbit i když není originální,viz Kdopak to mluví .A začalo mě to bavit a to v tom ,že kritizovat naši hmotařskou ,sobeckou společnost touto formou je podle mě dobrý nápad,i když trochu nevěrohodný ,vzhledem k tomu,že příběh vypráví nenarozené dítě.Zasmál jsem se při jeho jakoby vyjádření víry:Věřím v život po narození" a skoro plakal při jeho údivu nad tím,že on je v tom ději ta úplně poslední osoba o kterou se ze zúčastněných nikdo nezajímá,snad jen čtenář. To zklamání a vypíchnutí našeho nezájmu o děti kvůli honbě...vlastně za čím,je to co v tom díle vidím.Trochu mi to připomnělo Myslete na děti.
Ano, jsou tam nechutné šokující scény,beru to jako úlitbu bohům čtivosti a prodejnosti,pro mne byla nejhorší scéna kdy si manželka uvědomila ,co provedla a její milenec a švagr to úplně ležérně hodil za hlavu.
Jeho knihy nedávají východiska ani naději na lepší příští...snad je to schválně záměr,snad je to kousek jeho nitra ..nevím.
Každopádně mne Ewan vždycky,snad kromě Betonové zahrady ,ulovil na vějičku svého vypravěčského umění.

Citát:"
Pesimismus je příliš snadný, dá se v něm vyžívat, jako zdobnou korouhev ho třímají intelektuálové celého světa. Zprošťuje ty, kteří ostatní převyšují inteligencí, povinnosti hledat řešení.

15 10.06.2019

Dobrodružné,krvavé a magické,pro fanoušky fantasy lahůdka

6 07.06.2019

Nelze se ubránit srovnání s filmem Teorie tygra. Opozdilec je více cyničtější,humor nelaskavý. Odpověď na otázku zda se lze megerám typu Moniky ubránit nebo od nich utéct nedává. Připomíná raná díla Houellebequa,než se zklidnil do skvělé Mapy a území,či varujícího Podvolení. Po scéně Desireho s dcerou přemýšlím,zda Desiree není horší než Monika.

14 30.05.2019

Hororový thriller v kulisách pátrání po místech válečných masových hrobů.Děsivé a znepokojující .Zajímavý počin.

5 30.05.2019

Čteno ve vydání z roku. 1960 obsahující pouze pohádku. Krásné jako princezna a uzdravující jako květ laskavce.

6 23.05.2019

Tady jsem šlápl vedle.Podle mne kniha určená mnichům,zralým křesťanům nebo lidem schopným se aspoň trochu soustředit,či najít si čas na zklidnění od kraválu okolního moderního světa.Ani do jedné kategorie nepatřím,ale jedna úvaha mě zaujala:že i když navenek člověk mlčí a vypadá jakože je moudrý a soustředěný,tak vnitřně může být ukecaný až hrůza.A že lidé ,co jsou navenek moc ukecaní, jsou vnitřně velmi nejistí ,o tom jsem nějaké tušení měl.

6 22.05.2019

Po Jménu růže mé druhé setkání s žánrem tzv.historické detektivky.Rozdíl mezi nimi je asi 30 let,proto jsem byl velmi zvědav.Byl jsem příjemně překvapen tím ,jak zápletka přirozeně vychází z historických událostí té doby.O Jindřichovi VIII jsem věděl jen to ,že aby dosáhl rozvodu,tak se trhl od papeže.Ale o podrobnostech tohoto schizmatu a jaký měl dopad na politiku,kláštery a obyčejné lidi jsem se dozvěděl až z této knihy a za to jsem vděčen. Proto ji považuji za nadprůměrné čtení v tomto žánru.

13 22.05.2019

Tři příběhy o manipulaci,manipulátorech a sítích ,které rozhazují kolem sebe ,aby do nich ulovili lidi,kteří se sebou z různých důvodů nechali manipulovat.
První příběh na mne působil jako nějaký psychothriller,kterých jsou v dnešní době plné regály knihkupectví a knihoven,ale možná lepší než spousta těch zahraničních.
Ovšem druhý příběh popisující možnost zneužití křesťanského společenství k manipulaci s partnerem ,vyprávěný formou e-mailů mezi hrdinkou a knězem je pro mne excelentní naprosto ve všem.Jelikož jsem se kdysi ochomýtal kolem jednoho podobného společenství evangelického typu,tak z toho ,co jsem poznal,je možné ,že k takové situaci by mohlo dojít.
Ale třetí věc,to bylo silné kafe i na mne chlapa.Ne že bych si dělal jakékoliv iluze o našem zdravotnictví, nebo že bych nevěděl ,jak umírá člověk na rakovinu,ale určitě tam nepracují všichni lidé takového typu jako osoba o které píše Dvořáková.Myslím ,že s tou beznadějí,cynismem a názorem,že člověk je jen pytel s....k , šla trochu přes čáru.
Jako celek je kniha velmi dobrá a poučná práce,varující před manipulátory.Nejvíc mně ale asi děsí poznání,že ty lidi se nedají změnit.
A o mottu knihy pořád přemýšlím:
"Mé tělo je jako vězení,
které mi brání tančit s těmi jež miluji.
Avšak moje mysl má klíč"
Peter Gabriel

26 19.05.2019

Svižné vyprávění,vojenský humor,propracovaný vymyšlený svět ,kde magie je propojena se světem lidí i bohů.Trochu mi to připomnělo pár knih o Malazu ,které jsem kdysi přečetl,než jsem to vzdal,ubit počtem knih a stránek a složitosti vyprávění.Tady jsem zvědav na další díl,i když zatím u mne vede série Mince a dýka,dějem trochu podobná,ale dle mého názoru více propracovanější,i když méně akční.

10 15.05.2019

Ke čtení jsem přistupoval s obavou,co mi může dát příběh o nějakém starozákonním prorokovi,co měl s tehdejšími králi problémy ohledně svých proroctví.A byl jsem překvapen.Dostal jsem přesný historický popis nejen života v tehdejší době ,ale i myšlení lidu a vládců,jejich náboženství a úkonů a hlavně jejich vztahu k tomu jejich Jedinému,Neuchopitelnému,tomu Je,který Je.A nejen to ,ale i vykreslení života okolních národů Egypta a Babylonu jsou úžasné.Při četbě kapitol o cestě Jeremijáše do egyptského zásvětí ,nebo jeho popisu babylonských mysterií,mne napadaly rouhačské myšlenky,zda si pan spisovatel při psaní nedal trošku "koksu",či co to tehdy umělci brali.
Milostná vložka se Zenuou měla pro mne smysl v tom,že když se Jeremijáš s ní v egyptském zásvětí potká,tak prohlédne faleš egyptského náboženství a vystihne rozdíly mezi ním a svou vírou a dodá mu to sílu tam vyhlásit...že Pán je Jediný a zároveň slaboučko naznačit příchod křesťanství.
Jinak, krom toho s mirek trubak souhlasím.
Čtenář se dočká i akčních scén bitev,útěků ,zrad i intrik,napsaných na tehdejší dobu překvapivě moderním způsobem.
A nakonec se doví proč se to vše dělo a vlastně děje dodnes: "Abys živ byl"
Zážitek z četby umocňuje občasné nahlédnutí do Bible : Kniha Jeremijáš anebo Pláč Jeremijášův.
Citát nakonec,trochu připomínající závěr knihy Quo Vadis:
„Tvá dychtivá vůle tě táhne do Bábelu … Avšak proti tomu stojí má vůle … Vrať se!“
„Pane,“ odvětil Jirmejáh, zděšen opravdovostí toho vidění, „Pane, tvé milosrdenství je velice
dlouhodobé, mé však trvá jen krátce. Dopřej přece svému sluhovi, aby mohl doprovázet oslepeného
krále, jenž je sám, do Bábelu …“
„Nepůjdeš do Bábelu.“ zaznělo to ne bez netrpělivosti, „neboť tě chci poslat zpět ke zbytku
tvého národa …“
Snesl se hluboký soumrak. V hvězdě Etemenanki se počalo bělat nashromážděné světlo. Snící
Jirmejáh se bránil vší silou:
„Do Bábelu není odváděn pouze oslepený král do věčného zajetí, nýbrž všechno, co je svěží a
silné v zemi, muži i ženy … Schýleny pod jhem, přikovány k sobě navzájem ženou je kovovým bodcem
a holí po všech cestách, desetitisíce za desetitisíci … Cesty jsou ucpány jejich bídou … Zbytek však,
kdo to je? … Zrádci, zběhové, opatrníci, chytráci, starci a nízký lid, jenž seje a žne kdekoli, kdykoli …
Ti mě nepotřebují …“
„Nepři se se mnou,“ pravil hlas ne bez netrpělivosti, „nýbrž poslechni a vrať se!“
Po těchto slovech rozevřela se trhlina v širokou propast. Ten mužně Zářivý se poněkud
vzdálil. Tu se Jirmejáh rozhodl, že začne lstivěji.
„Nebyl tvůj sluha vždy poslušný, Pane?“ otázal se. Zářivá postava v prostoru zamyšleně
mlčela, což už bylo jakési milostivé přitakání. Více by bývalo příliš. Jirmejáh však šel na Adónáje
zchytrale:
„Tentokrát je má dychtivá vůle větší než moje poslušnost, Pane … Mé srdce lpí na tom
oslepeném, mé srdce lpí na zajatcích siónských … Nepatří snad tvoje přípověď jim?“
„Má přípověď patří jim.“
„A mě chceš odehnat? … Mně, který jsem se vyčerpal při denním díle, mně zadržíš večer po
tolikerém sedmiletí mzdu?“

Za svými zády cítil snící Jirmejáh temný požár mnoha měst a vesnic. Před sebou viděl v dálce
světlo Etemenanki a v blízkosti zející propast, přes kterou se musel přenést. Hlas zjevu, jejž neviděl, ale
cítil, jako by byl syt toho obtížného odpovědníka.
„Nehádej se,“ řekl, „ale poslechni a vrať se!“
Jirmejáh se však široce rozkročil a vyzýval:
„A nevrátí-li se tvůj sluha?“
„Potom je neposlušný.“
„A je-li neposlušný?“
„Potom i ten poslední porušil věrnost, jako všichni ostatní …“
„Budiž tedy!“ zvolal drze ten bojovník Boží a učinil krok k nepřekročitelné propasti. Avšak v
té zářivé postavě, o jejíž přítomnosti měl Jirmejáh citlivé vědomí, se dala zřetelná proměna. Váhavě
zazněla její odpověď:
„Já však nechci, aby se poslední věrný stal nevěrným …“
Snící Jirmejáh zajásal v svém srdci. Již se domníval, že zůstane silnějším. Pokrčil rameny a
povzdechl:
„Co chceš proti tomu podniknout, Pane? … Příliš silná je ta dychtivá vůle tvého sluhy …“
Jako by se ta zářivá postava stahovala zpět. Již jakoby z jiných prostorů zaznělo její rozvážlivé
slovo, nikoli bez tajné lítosti:
„Nezměníš-li ty svou dychtivou vůli, tedy musím změnit svou vůli já.“
Jirmejáh se zděsil těchto slov až do morku kostí. Současně se uzavřela ta zející propast a cesta
před ním byla hladší a schůdnější než předtím.
„Pán mění svou vůli,“ zajíkal se.
„Nevrátíš-li se ty,“ znělo to našeptávání, „tedy se vrátím já … Neboť má vůle byla putovat se
zajatci siónskými do Bábelu a přebývat tam mezi nimi … Nyní však putuješ s nimi ty a já se vracím …“
„Ne, ne, Pane, nečiň to,“ vykřikl zoufale ten opět poražený, „jdi s nimi ty a já poslechnu a
vrátím se …“
A v procitnutí měl přezřetelný pocit, že se pevně zachytil dvou silných, teplých mužských
paží."
Toliko k daru svobodné vůle,vyvolení a povolání.

18 05.05.2019

Mám je rád tyhlety myši s hezkou kresbou...i když na chatě nebo doma na jejich soudružky líčím pasti.

5 05.05.2019

Inteligentní,jemný humor.Psáno s nadhledem až nepochopitelným, vzhledem k životním příběhům,kterým Krausovic rodinka prošla.
Nejvíc jsem se asi chechtal při popisu návštěvy kina.

16 13.04.2019

Čteno ve vydání z r.1950, v překladu Pavla Eisnera. Možná proto se mi zdál příběh více patetický,než je napsán v němčině ,i když to nemůžu posoudit ,jelikož z němčiny rozumím jenom:achtung,hande hoch a bier.
Ale přesto.
Je to pro mne jedna z knih-klenot.
Tohle téma genocidy jednoho národa je napsáno tak moderním, objektivním stylem,vyjadřujícím úctu k čtenářům a vyzařujícím zodpovědnost k psaní poselství o tom,že za svobodu stojí zemřít i v těch nejhorších podmínkách,by ,(si myslím¨) ,nikdo ze současných autorů takhle poutavě nezpracoval.
Pravda,je to čtení rozvláčné a těžké,ale kde je psáno,že by čtení takové nemělo být?
Přiznávám ,že v dnešní době zkrácených ,nic neříkajících internetových titulků je problém se do takové knihy začíst,ale kdo si tu námahu udělá ,je odměněn zážitkem na velmi dlouhou dobu.
Já osobně z knihy vyčetl nejen příběh o boji proti útlaku ,ale také o Božím vyvolení,povolání a smíření s tím ,že jen On ví co je pro vyvoleného dobré. Jsou tam nezapomenutelné,na tehdejší dobu překvapivě naturalisticky zobrazené scény,např.porodu,
pochovávání zvonů, pohansko-křesťanského zaříkávání,věštění,nebo třeba dětského tančení vedoucího až k dervišské extázi.
Kapitoly "Mezihra bohů" jsou údajně přepisem skutečného vyjednávání.Fascinovala mne objektivita v popisu povah jak Arménů,tak Osmanských Turků.Negativní,jakož i kladné vlastnosti obou národů,co se týče povah,oblékání a národní zatvrzelosti vynáší bez milosti na povrch.Werfel opravdu nešetřil nikoho,ani Evropany,jež zaseli sémě této bouře a pak se nestačili divit,co za plody v této oblasti sklidili.
Pikantní je,že údajně USA,Velká Británie a Izrael toto utrpení arménských křesťanů za genocidu neuznali,neb Turecko je důležitým partnerem v NATO.
Dle Wikipedie.

14 13.04.2019